Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zvláštní položkou příjmů mezi státními daněmi jest příjem 70 milionů za exekuce, tresty a úroky z prodlení. Poukazoval jsem již opětně ve svých rozpočtových řečech na to, že ne!ze vydobýti nezaplacených daní přísnými tresty a exekučními prostředky, ježto hospodářská a finanční situace veškerého živnostenského a obchodního stavu, jakož i průmyslu jest co nejhorší. Takovýmto postupem se strany berních úřadů bude vnesena trpkost do řad poplatníků a nikoliv zvýšena daňová morálka. Kdyby se vyhovělo žádostem poplatníků o bezúročné splátky pravoplatných daní vzhledem k jejich hospodářským poměrům, zajisté by se i daňový dlužník vynasnažil dostáti svým závazkům. Nikdy však nedostaví se žádaný úspěch následkem trestů a donucovacích prostředků.

S údivem najdou se v účetním závěru na r. 1926 daňové nedoplatky v neuvěřitelné výši 6.8 miliard. Tyto nedoplatky vznikly příliš vysokým neodůvodněným a neoprávněným daňovým předpisem, jenž zakládá se v mnohých případech jednak na nespravedlivém udání důvěrníků, kteří z jakýchkoli důvodů smýšlejí nepřátelsky s dotyčným poplatníkem, jednak v některých případech lze je připsati na vrub úředníku daň vyměřujícímu, který z nějakého důvodu vyšší daň vyměřil. Mám v rukou autentické doklady, kde poplatníkovi byla předepsána ze zmíněných důvodů výdělková daň 920 Kč, potom však na základě jím podaného rekursu snížena byla téměř na sedminu. Dnes jest dotčenému poplatníkovi předepsána výdělková daň 80 Kč, při čemž rozsah jeho závodu nezměnil se během devíti let. Proč se zdá býti má domněnka o této nespravedlnosti úplně správnou, vysvítá z toho, že tento stav věcí byl zjištěn revisní komisí ministerstva financí. Přál bych si, aby při použití nového daňového zákona nedošlo příště k takovýmto nesprávnostem.

Odvedení dříve uvedených daňových nedoplatků zdá se býti vyloučeno a doporučil bych správě daňových financí, aby uzavřela se všemi poplatníky, kteří vykazují nedoplatky daňové, narovnání na přijatelném podkladě, čímž by přišly do státní pokladny během určité lhůty větší peněžní prostředky a stoupla by také značně důvěra ku správě státních financí. Kdyby se státní finanční správa pokusila provésti vymáhání donucovacími prostředky, státní pokladna docílila by sice pro okamžik úspěchu na jedné straně, na druhé však zacpala by většinou tekoucí daňový pramen. Tím by ovšem nastala nejen tak zvaná kocovina, nýbrž i ohromná škoda pro stát a celé národní hospodářství. Znám dále případy, kde byly vloženy daňové nedoplatky na nemovitosti, poněvadž nebylo možno vymoci hotovosti, a bylo tím způsobeno téměř úplné zastavení provozování závodu, ježto nebylo možno dosíci úvěru. (Předsednictví převzal místopředseda Horák.) Tedy krátce řečeno, na jedné straně skutečné zajištění a na druhé ochromení závodu a tím ovšem také ochromení stálých daňových příjmů. Budiž uváženo, může-li to býti v zájmu státu, a pan ministr financí ocitne se ohledně daňových nedoplatků rozhodně před otázkou buď spokojiti se s menším podílem, nebo poškoditi stát a hospodářství. Je však neuvěřitelné a nepochopitelné, že fin. správa tohoto státu přikročila k tomu, přidati k právoplatně předepsaným daním z let 1914 až 1920 dodatečné předpisy. Podle mého názoru nemá stát na takovéto daně pražádného práva, ježto tyto daňové předpisy nabyly již svého času právoplatnosti. Odpis těchto dodatečných daňových předpisů povede ve většině případů jistě k tomu, že ostatní nedoplatky budou co nejdříve zapraveny, a doporučil bych tudíž správě státních financí co nejvřeleji tento postup u takových nedoplatků.

Obracím se nyní na konci své řeči k politickému stanovisku své strany k nynějším poměrům, tedy poukazuji s určitým zadostiučiněním na rozpravy, vedené v rozpočtovém výboru, jež vyšly z tábora něm. oposice a něm. vládních stran, a působí to na mne dojmem, jakoby strany, které stojí dnes ještě opodál aktivistického směru, chtěly se přikloniti ke kladné spolupráci, což bych v zájmu našeho národa vítal. To jest ovšem pro nás i důkazem, že přes veškeré předhůzky nám činěné byl náš postup na parlamentní půdě správným.

Postavila-li se naše strana na půdu tohoto státu svou nynější spoluprací s ostatními vládními stranami, mohu klidně prohlásiti, že přes to nikdy nevzdáme se požadavku nescizitelných práv něm. národa v ohledu národním a že jsme nikdy se strany Čechů neb jejich vůdců nebyli vybídnuti, abychom upustili od tohoto požadavku, ani že k tomu nemůžeme býti nuceni. Pan ministerský předseda prohlásil v rozpočtovém výboru, že národ německý má stejná občanská práva jako národ český. Milerád připouštím, že tato slova byla vyslovena s poctivým úmyslem uvésti je v čin. Jest ovšem nesporné, že otázka školská, zvlášť pak otázka jazyková, tvoří dosud ještě zvláštní překážku mezi národem německým a českým pro upřímnou spolupráci ve všech veřejných záležitostech. To ovšem překáží rozřešení leckterého pro stát a společnost důležitého problému a je na újmu dalšímu rozkvětu této země tak bohaté na vysoce vyspělé živnosti, obchod, průmysl a hospodářství. A tím se dostávám k nejdůležitějšímu problému tohoto státu, k otázce jazykové.

Každý stát skládá se z jednoho neb několika národů. V tomto státě, kde jest zapsána více než tisíciletá kultura v dějinách 3 1/2 milionů Němců, bydlí různí kulturní národové téměř stejně dlouho vedle sebe. Mluví-li se tedy stále o státním jazyku jakožto o takovém, nemůže to býti jazyk jednoho z těchto národů, nýbrž státním jazykem v pravém slova smyslu jest a bude jazyk všech oněch národů, kteří obývají tento stát a tvoří vlastní organismus státní. Rozšíří-li se tento poznatek mezi všemi národy, jež v ohledu hospodářském jsou navzájem spojeni, nastane klid a mír a bude dosaženo, čeho si přejeme z plna srdce, totiž národního míru a poctivé soutěže mezi těmito národy na poli kulturním, hospodářském a sociálním. Rok česko-německé vlády dokázal, že český a německý národ mohou se společně postarati o svou domácnost. Bylo tím dokázáno, že Němci příslušející již devět let k tomuto státu, v němž leží jejich užší domovina, jsou ochotni spolupracovati k dobru národů v tomto státě.

Proto nezřekneme se svého němectví, jak se nám to tak rádo chce namluvit. Výsledek voleb do obcí, jež se před krátkou dobou konaly, posilnil nás v přesvědčení, že jsme se nepustili na nesprávnou politickou cestu, od té doby, co podporujeme vládní většinu. Výsledek voleb, v nichž německá strana živnostenská k zármutku mnohých jiných měla velké úspěchy, dokazuje nám, že musíme pokračovati na počaté cestě, což budeme činiti tak dlouho, pokud budeme moci odpovídati našim voličům a sudetsko-německému národu za naši politiku. Dnes lze se příti o tom, zdali účast Němců přišla příliš brzy či příliš pozdě, tolik je jisto, že o tom nebudeme rozhodovati my, nýbrž dějiny německého národa. Naše dnešní heslo zní: Ochrana a zlepšení postavení sudetsko-německého národa a o tom nepracujeme pouze nyní, nýbrž budeme tak činiti i v budoucnu.

Dobrá vůle, jež byla již prokázána na straně německé při stejně dobré vůli se strany české, rozluští v nedaleké době uspokojivě národní otázky, což bude tím dříve možné, nebude-li při vyjednávání dbáti na přepjaté národní vznětlivce, jež působí rušivě. Vývody pana ministerského předsedy nesmí platiti podle mého názoru pouze za pronesená slova, nýbrž mají věrně podle jeho vládního prohlášení "rovní s rovnými" státi se pravdou. (Souhlas a potlesk.).

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Bolen. Dávám mu slovo.

Posl. Bolen: Pánové! Pan ministr financí ve svém exposé mluvil o rozpočtu státním jako o aktivním a stabilisovaném. Nehledě k tomu, že rovnováha veřejného hospodářství nemůže býti posuzována toliko podle finančních poměrů státních, nýbrž také podle finančních poměrů samosprávy, je zde několik skutečností, které dokazují, že rozpočet je sestaven uměle a že tvrzení ministra financí o aktivitě a stabilisaci rozpočtu je nepravdivé.

My důvodně pochybujeme o číslech udávajících výdaje. Tvrdíme, že výdaje budou větší. Tvrdíme, že v rozpočtu není na straně vydání několik položek, které jsou nejméně 20krát vyšší nežli domnělý rozpočtový přebytek. Jsou to hlavně učitelské platy, položka na úpravu platů staropensistů a na sanaci bratrských pokladen. Mimo to byl do rozpočtu zařazen na kongruu obnos nižší, než jakého si kongrua ve skutečnosti vyžádá.

Ale i kdyby zde nebylo těchto skutečností, stačí jako důkaz, že aktivita rozpočtu jest umělá, samo doznání ministra financí, že aktivity dosaženo bylo jen konfiskací čistého výnosu pošt a odkázáním poštovních investic na úvěr.

O stabilisovaném rozpočtu nelze vůbec mluviti, dokud nebude jistoty o tom, kolik má Československo platiti na reparace, čili dokud nebude zjištěn skutečný dluh Československa v cizině a tak i skutečný obnos každoročních vydání se státním dluhem spojených. O stabilisovaném rozpočtu nelze mluviti též dotud, dokud nebude konec daňových nedoměrků z let minulých, dokud nebudou přesně zváženy účinky berní reformy - zákona o přímých daních - a dokud nebude finančně vyřešen spor vlády se státními, najmě železničními zaměstnanci. O stabilisovaném rozpočtu není konečně možno mluviti, dokud je zde daň z obratu, v jiných státech již zrušená nebo podstatně odbouraná, dokud sedm osmin všech výdajů státních se uhrazuje příjmy veřejnohospodářskými, t. j. příjmy z cel, poplatků, daní a dávek.

Sám "Obzor národohospodářský", jehož je ministr financí spolupracovníkem, píše: "Tím méně lze rozpočet pokládati za stabilisovaný, že vedle obchodových daní je v něm další vratká položka, totiž položka cel. Dr Engliš sám této otázce věnoval ve svém výkladu k rozpočtu několik vět, v nichž zdůraznil, že vývoj mezinárodní obchodní politiky může vésti ke snížení cel a tím dotknouti se velmi vážně rozpočtu, poněvadž celní systém souvisí velmi těsně se systémem finančním, přinášeje státní pokladně značný příjem, 11.5%."

Popíráme-li, že rozpočet jest opravdu aktivní a stabilisovaný, nechceme popříti, že je tu úsilí takového rozpočtu dosáhnouti. Ministr financí má pravdu, že je na snadě otázka, za jakou cenu, tedy na kterých vydáních má se dosáhnouti úspory. Má také pravdu, že směrnice rozpočtu na r. 1928 je táž jako rozpočtu loňského. Jaká že je ta směrnice? Zajistiti a zesíliti celý mocenský aparát kapitalistického státu, přenésti daňová břemena v míře co největší na pracující lid měst i venkova a dáti jen nejnutnější na sociální úkoly na všeobecně prospěšná zařízení.

Loni připadalo na mocenský aparát státu, jak civilní tak vojenský, a na úrokovou službu z každých 100 Kč státních příjmů 70.30 Kč, na hospodářské výdaje 11.78 Kč, na osvětu a lidové vzdělání 9.16 Kč a na sociální péči 8.76 Kč. Letos připadá z každých 100 Kč na státní aparát 68.99 Kč, na hospodářské výdaje 12.56 Kč, na osvětu a lidové vzdělání 9-37 Kč a na sociální péči 9.08 Kč.

Všimneme-li si však poněkud blíže jednotlivých kapitol, na př. školství, seznáme, že fakticky dostává škola - zejména obecná a měšťanská - méně nežli loni a že zvýšení připadá na kultus.

Do rozpočtu ministerstva soc. péče přeneseno bylo z rozpočtu ministerstva nár. obrany 16 mil. Kč (pojištění vojínů v presenční službě), takže sociální péče dopadla i letos stejně chudě jako loni.

Ministr financí tvrdí, že stabilisovány a dokonce i sníženy byly náklady na vojsko. Není to pravda! Rozpočet ministerstva nár. obrany činí 1400 mil. Kč, je tedy o 30 mil. Kč vyšší nežli loni. Ale k těmto 1400 mil. Kč nutno připočísti ještě 315 mil. Kč tak zv. fondu pro věcné potřeby a pak zmíněných 16 mil. Kč, vložených jako kukaččino vejce do vydání ministerstva soc. péče. Vydání na vojsko je tedy prakticky větší o 46 mil. Kč nežli loni. Činí 1731 mil. Kč a bude určitě, jako až dosud vždycky, překročeno.

Také počet důstojníků ukazuje něco docela jiného, nežli co nám chce namluviti ministr financí. Důstojníků z povolání bylo k 31. prosinci 1925 celkem 9.650. Počet ten stoupl k 31. prosinci 1926 na 9.732. Je přímo neuvěřitelné, že malé Československo má u vojska v činné službě 69 generálů, 265 plukovníků, 585 podplukovníků, 512 majorů, 1795 štábních kapitánů, 3330 kapitánů, 1396 nadporučíků, 1780 poručíků a podporučíků, 8777 rotmistrů. Tyto šarže samy o sobě jsou hodně drahou a velkou armádou.

A nyní několik slov ke státním podnikům, najmě státním lesům a statkům. Ministr financí sice doznává, že výnosnost státních podniků u srovnání s kapitálem investovaným je nepatrná a že jich zhospodárnění náleží k nejpalčivějším problémům státním, říká dokonce, že by se měla celá veřejnost věnovati této otázce zhospodárnění, protože na ní závisí i rozsah daňového břemene, ale přes to neučinil ani nejmenšího, aby se veřejnosti a hlavně pak rozpočtovému výboru dostalo bližších dat o státních podnicích. Rozloha státních lesů a statků činí 924.785 ha, z toho 760.117 ha lesů a 139.290 ha půdy zemědělské, ostatní rozloha připadá na rybníky a půdu neplodnou.

Kromě toho patří správě státních lesů a statků četné průmyslové podniky. Ohromný komplex půdy vykazuje jako zisk 51.5 mil. Kč. čili - jak uvádí Jaromír Berák v "Obzoru národohospodářském" - nepřihlížíme-li k neplodné půdě, dojdeme prostým výpočtem k výsledku 56 Kč čistého výnosu z 1 ha půdy, a to ještě je v této číslici zahrnut výnos řady podniků průmyslových.

Čistý výnos z 1 ha půdy státních statků rovná se ca 25 kg obilí. To je hospodářství bankrotáře, za které odpovídá ministerstvo zemědělství a s ním agrární strana, která ke škodě celku toto ministerstvo od převratu ovládá. Je důvodná obava, že se tak turecky hospodaří na státních statcích zúmyslně, aby se nakonec mohlo říci, že jest účelno půdu státních statků převésti do rukou bohatých soukromníků.

Nemůžeme přejíti ani otázku, jak byl rozpočet projednáván. Zpravodajové v celku neřekli v rozpočtovém výboru nic jiného, nežli co obsahuje důvodová zpráva ke státnímu rozpočtu nebo vysvětlivky jednotlivých kapitol a sešitů. Závěrečného slova se většinou vzdali. Vládní poslanci až na velmi skromné výjimky debaty se nezúčastnili, neměli pravděpodobně co říci k vydáním miliardovým. Lavice vládních poslanců zely často prázdnotou přese všechno povídání p. Švehly o pracovitosti a důležitosti sněmovních výborů.

U některých ministrů je patrna nechuť odpovídati poslancům na výtky, stížnosti a otázky. Někteří ministři, zejména ministr nár. obrany, mají ve zvyku předčítati jen to, co jim ten který úředník napsal, a kde jde o vážné námitky a choulostivé otázky oposičních poslanců, pomáhají si hloupou vytáčkou, že poslanec X Y použil takových výroků, které zbavují je povinnosti odpovídati.

Shakespeare ve své "Pohádce zimního večera" přeložil sice jen omylem Čechy na břeh mořský, ale my jsme v rozpočtovém výboru měli jakéhosi "mořského hada". Noviny z části psaly, že to byla řídká událost, z části oznamovaly, že to byla veliká řeč ministerského předsedy. Je to nesmírná škoda, že veřejnost nebyla při tom, když se ten "mořský had" plazil půltřetí hodiny rozpočtovým výborem. Min. předseda opakoval nejprve známé these presidenta republiky o demokracii a parlamentarismu, a potom zle se obořil na ty, kdož prý sahají na jeho čest. Zde se ukázala pravdivost přísloví, že pod svícnem bývá tma. Předseda agrární strany zapomněl, že právě jeho šéf tisku Vraný a jeho famulus Hajšman jsou to, kteří každodenně vymýšlejí roztodivné věci jen za tím účelem, aby každého, kdo je v rozhodné oposici proti dnešnímu systému, co nejvíce snížili a zneuctili, že právě za jeho ministrpresidentství vyrostla Stehlíkovština, Grosmanovština a Bernhardovština, a že právě v tomto období je pravda denně políčkována jak státním návladním, tak i vládním a polovládním tiskem.

Min. předseda doznal, že na jeho rozkaz byly konfiskovány časopisy, které referovaly o obranném boji železničářů, a svůj poměr k tisku vyjádřil dostatečně tím, když se ptal, co je "Bohemii" do toho, co je na železnicích, když usoudil, že noviny mají psáti jen o zlámaných nohách a o tom, co se stalo na ulici.

Nyní už chápeme, proč úroveň "Večera" je pod psa. Jinak zde máme po prvé cenné doznání, že censura řádí podle pokynů shůry. Co všechno se v Československé republice konfiskuje, to je přímo neuvěřitelné. Nesmí se na příklad napsati, že vrchní rada Erhard je fašistou - ačkoliv tím fašistou je - nesmí se napsati podle pravdy, že policajt byl ožralý, a v Mladé Boleslavi censor usoudil, že je republice nebezpečné i slovíčko "vládní". Censuře propadly v poslední době dva normální vtipy převzaté z říšskoněmeckého tisku v Hindenburgově republice není ani zdaleka taková konfiskační prakse, jako v republice publicisty Masaryka. Byl konfiskován Havlíček, Neruda, Vrchlický, i předválečný Masaryk, na plakátech Volné Myšlenky byl konfiskován Hus a Machar a vrchol všeho byl konfiskován ze stenografického protokolu senátu převzatý výrok dřívějšího senátora a nynějšího ministra spravedlnosti Mayr-Hartinga. Zkrátka a dobře, československý censor je mnohem blbější než ten starorakouský. A selský demokrat Švehla beze studu doznává, že dodává této censuře kuráž a silnější "blajštift".

Schází nám ještě doznání, že také justice je postrkována shůry a že také rozsudky jsou vydávány na komando.

Min. předseda v celé své "veliké" řeči, která byla snůškou všeho možného i nemožného, nepovažoval za potřebné dotknouti se opravdu akutních věcí, zejména ani drahoty, ač není v této době naléhavější záležitosti nad ni. Drahotou trpí těžce nejen dělníci, nýbrž i velká část středních vrstev. Za to, že drahota nabyla takových forem, je odpovědna především celní a daňová politika dnešní vlády.

Veřejnost by jistě také velmi zajímalo stanovisko p. Švehly ke kartelům, zejména k poslednímu kartelu cukernímu. V programu agrární strany čteme, že "v hromadění velikých jmění v jedněch rukou a odvislosti velikých kruhů obyvatelstva a podnikatelů, organisovaných jednotně v kartelech a jiných dobyvačných organisacích velkoprůmyslu, obchodu a kapitálu peněžního nutno spatřovati veliké nebezpečí lidovládě".

Ptáme se: Jak to, že předseda vlády, který je zároveň předsedou agrární strany, přechází přes tak veliké nebezpečí mlčením?

Mlčení Švehlovo k otázce kartelů je nejlepším důkazem, že zde nikdy o lidovládu nešlo, že zde lidovlády není, že se o lidovládě pouze mluvilo a psalo, aby lid včas nezpozoroval, že se buduje třídní kapitalistický stát, nejlepší to ochránce loupeživých kartelů vůči lidu.

Min. předseda konečně prohlásil, že za vše, co se v republice děje, přejímá plnou odpovědnost. Měl býti opatrnějším a dodati, že béře odpovědnost za vše, kromě těch 150 korupčních afér, které za 9 let trvání republiky vyšly na světlo a při nichž šlo o miliardy, měl dále dodati, že nebéře ovšem odpovědnost za to, co provádí značná část funkcionářů jeho strany.

Abychom ukázali, že to s tou odpovědností nemyslil min. předseda tak doopravdy, činíme zatím těchto několik skromných dotazů.

Majitel informační kanceláře v Praze, Vadkerty, byl zatčen pro nějaké podvody nebo nekalé kšefty s pozemkovou reformou na Slovensku a dán do vazby v Komárně. Za 3 dny po jeho zatčení přijel za ním syn agrárního senátora dr Hrubý, a Vadkerty byl z vazby propuštěn. Tento Vadkerty byl s deputací slovenských velkostatkářů na Mělníce na hospodářské výstavě. Kdo tam přijímal za agrární stranu deputaci, ve které byl mimo jiné zástupce cukrovaru trnavského, cukrovaru Dioségu, Vel. Šurany a Seredu a bankovní ředitel z Nitry? Nebyli to mimo jiné osoby též sen. Hrubý, posl. Dubický, dr Hrubý a vicepresident Pozemkového úřadu Holúbek? Kdo řekl velkostatkářům na Slovensku, že mohou dosíci propuštění půdy ze záboru, nebude-li sionistická strana kandidovati a budou-li židé agitovati pro stranu agrární? A proč došlo k rozpuštění sionistické strany? Z jakých důvodů agitoval bratislavský rabín pro stranu agrární až na Podkarpatsku? Kdo žádal od velkostatkářů a židů na Slovensku, aby na prospěch agrární strany oslabili Hlinku, socialisty a hlavně komunisty? Komu děkuje agrární strana přechodný svůj volební úspěch na Nitransku, Píšťansku a Trenčínsku? Kdo přijal ohromné peníze - mluví se o 20 milionech složené od cukrovarníků a velkostatkářů slovenských na volební fond agrární strany? Proč byl trestán toliko Vadkerty pro podvody a proč nebyli trestáni také ti, kdo s Vadkertym byli ve spojení a pro něž on pracoval?

Soudné veřejnosti právě tak jako nám neimponují velká gesta min. předsedy. Veřejnost žádá, aby se jí na místo planého povídání o cti, o demokracii a pořádku dostalo řádného výkazu, komu a zač byly přiděleny zbytkové statky a komu a v jaké míře byly velkostatky propuštěny ze záboru.

Veřejnost dále žádá výkaz, jaký byl majetek všech dosavadních poslanců, senátorů, ministrů a vysokých úředníků v r. 1918 a jaký jest majetek jejich nyní. (Potlesk komunistických poslanců.)

Chci se ještě vrátiti k závěru exposé ministra financí. Četl jsem jednou kdesi, že král Šalamoun neměl pro své poddané nic jiného, nežli slova: "Jdi k mravenci a uč se pracovati!" Poddaní dlouho nevěděli, že mimo pracovitého a nenáročného mravence žijí na světě ještě jiná hovádka, na př. housenky hedvábníka. Když poddané upozornil kdosi na housenky, zeptali se: "Jak pracují tato hovádka?" A dostali odpověď: "Nijak, pouze žerou a žerou. Při tom leží v hedvábí!

Ministr financí v závěru svého exposé se raduje, že je ve všech oborech lidské práce viděti u nás přičinlivé ruce a že výkonnost práce stoupá, doznává však, že nelze totéž říci o způsobu hospodaření nabytým důchodem. "Považme" - říká ministr - "že se dovezlo k nám za poslední rok jen hedvábí a hedvábného zboží za půl miliardy". Pracující lid dlouho nevěřil a dlouho nevěděl, že bude i v demokratické republice obětí hrabivé a poživačné buržoasie, dlouho nechápal, že buržoasii přese všechno žvanění o volnosti, rovnosti a bratrství nejde než o zavedení třídního a lidu nepřátelského režimu, že buržoasii nejde o nic jiného, nežli o hospodářskou nadvládu a uskutečnění jejích sobeckých choutek. Dnes v 9. roce republiky pracující lid konečně poznává, že přinášel ohromné oběti jen proto, aby kapitalistické housenky žraly a žraly a balily se do hedvábí. Hlavní příčinou, proč nebyla po převratu v plné šíři rozvinuta a řešena dělnická otázka, byli nepopíratelně vůdcové socialistických stran, najmě vůdcové sociální demokracie. Ti neměli víry v konečné vítězství dělnické věci, nevěřili, že lid je schopen napětí všech sil i ohromné obětavosti, protože lid posuzovali podle sebe. Mimo to nepočítali s rozhodným odporem měšťáků proti všem skutečným reformám, protože měřili resistenci Švehly a Kramáře svým měřítkem.

Socialistickým vůdcům chyběla odvaha jíti a vésti lid k cílům nejvyšším. Chtěli věc sobě i dělnictvu udělati hodně lehkou, a zatím ji nesmírně ztížili a zdrželi a tak jen rozmnožili a protáhli utrpení většiny.

V tom směru je poučný hlas učitelů, kteří r. 1922 u příležitosti malého školského zákona psali na adresu socialistických vůdců, aby se vzchopili a opustili cesty nepravé a dávali výzvu: "Připomeňme jim, když tak brzo na to zapomněli, že naše revoluce není skončena, že politicky jsme se sice osvobodili, ale to že nám nestačí a nás nezachrání, my chceme býti svobodni také duchovně a sociálně." Socialističtí vůdcové ani dnes nejsou jiní. I dnes jsou krátkozrací, ani dnes nedovedou opravdu zvážiti sílu dělnictva. Tam, kde je příkazem rozhodný boj, oni jen apelují na Švehlu, Šrámka i Kramáře, aby nezapomínali na starý "kamarádšoft". Tam, kde se má sebevědomě a důrazně mluviti o dělnických právech, šeptají o čestných slovech a úmluvách, kterým se ti, kdož je dávali, srdečně vysmáli.

Socialistická oposice nemá idee a průbojnosti, nemá vůle bojovati, má jen snahu vrátiti se k politickému čachrářství. Proto se dosud Švehla usmívá, i když při posledních obecních volbách jeho většina stala se menšinou. Aby se Švehla nesmál, o to se musí přičiniti dělníci socialistických stran společně s dělnictvem komunistickým. Švehlův režim neodolá opravdovému odporu pracující třídy, neodolá jednotné frontě proletariátu, která béře na sebe stále konkrétnější formy a bude uskutečněna proti všem jejím nepřátelům.

Devět let kapitalistického režimu v naší republice a výsledek desetileté diktatury proletariátu v SSSR. jsou nejlepším učitelem dělnictva i pracujícího rolnictva.

K jubilejnímu rozpočtu považuji za účelno říci: Dne 28. října 1918, rok po revoluci bolševické, domnívali jsme se v Československu, že proděláváme také svůj revoluční "okťábr" jako v Rusku. Totéž si myslilo o svých revolucích poválečných ostatní evropské dělnictvo. Dnes je však jasno, že nebyla to naše revoluce konečná, nýbrž pouhá zkouška revoluce. Nebyl to náš "okťábr", byl to náš rok 1905. Revoluce v Rusku 1905 vznikla po nešťastné válce rusko-japonské. Revoluce v Evropě u nás 28. října vznikla po zločinné válce světové. R. 1905 dělnictvo ruské uvěřilo liberálům revolučně se tvářícím a uvěřilo v demokratické vládní formy. Téhož hříchu dopustil se revolučně nezkušený proletariát evropský a s ním i československý. R. 1907 nastoupila v Rusku reakce. Všechny revoluční vymoženosti se ukázaly vratkými, když skutečná moc, výrobní prostředky, byla ponechána vrstvám neproletářským. Reakce smetla vymoženosti jako podzimní vítr zažloutlé listí se stromu. V Evropě a u nás po revolučních letech 1918, 1919 a 1920 přišla táž reakce. Buržoasie, které ponechány byly výrobní prostředky v rukou, zahájila útok proti dělnictvu a revolučním vymoženostem, a jsme nyní uprostřed reakčního řádění. I u nás všechny vymoženosti spadávají jako suché listí se stromů. Nebyl to náš "okťábr", byla to naše "gaponština" - máme ovšem pro "gaponštinu" svůj název "tuzarovštiny", jako v Německu "noskovštiny" Ale za 12 let po nezdařené revoluci v Rusku přišla revoluce zdařená! A zdařila se proto, poněvadž předcházející nezdar dělnictvu ukázal, komu a čemu má věřiti a komu a čemu nevěřiti! I v Evropě přijde znovu revoluční vlna. A masy, zklamané bezúspěšnou revolucí 1918, neuvěří, že spása revoluce je v předchozí konsolidaci poměrů za pomoci měšťáků, nýbrž zavedou si svou konsolidaci proletářskou. Neuvěří v pozvolný vývoj na demokratické a parlamentární základně, nýbrž postaví vývoj na základnu revoluční, zaberouce výrobní prostředky a tak všechnu moc. Zajistí si vládu ze spodu - místními sověty a diktaturou proletariátu.

Rozpočet státní má veskrze protilidový a kapitalistický ráz. Z důvodů zásadních odmítáme tento rozpočet a budeme proti němu hlasovati. (Potlesk poslanců strany komunistické.)