Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schäfer. Dávám mu slovo.

Posl. Schäfer (německy): Slavná sněmovno! Po prvé projednáváme státní rozpočet, za nějž jsou odpovědny nejen české a slovenské, nýbrž i německé politické strany. V tom, že němečtí politikové vstoupili do vlády, chtějí doporučovatelé této nové koalice spatřovati změnu ve vnitřní politice tohoto státu. Kdyby bylo skutečně došlo k nějaké změně, bylo by se to musilo projeviti ve státním rozpočtu, neboť rozpočet podává obraz směru politiky, směrnic a zásad státní správy, a lze z něho usuzovati na vůdčí motivy, které řídí vnitřní a zahraniční politiku státu. Porovnáme-li letošní rozpočet s dřívějšími, nezpozorujeme po této stránce žádného rozdílu. Nová koaliční vláda předstupuje před sněmovnu se státním rozpočtem, jenž jest výrazem toho, že jedná úplně v duchu kapitalistickém. Základní rys, jejž bylo možno rovněž nalézti v dřívějších státních rozpočtech, nedoléhati totiž příliš na vrstvy majetné, avšak uložiti většinu státních břemen pracující části obyvatelstva, tento základní rys můžeme pozorovati v tomto rozpočtu česko-německé vládní koalice ještě mnohem silněji. (Souhlas na levici.) Jest to státní rozpočet mající ráz třídně kapitalistický, který nám zřetelně ukazuje, k jaké politice a státnímu hospodářství sešly se české a německé občanské strany. Jestliže loňského roku jednotliví zástupci německých aktivistických stran mohli ještě s tohoto místa prohlásiti: "Nemáme odpovědnosti za tento státní rozpočet a jednotlivé jeho části, poněvadž jsme nepracovali o jeho složení" ony tři aktivistické německé strany nemohou již tohoto roku utíkati takovýmto prohlášením před odpovědností, kterou od nich obyvatelstvo vzhledem k tomuto státnímu rozpočtu žádá.

Poohlédněme se krátce, jaký politický vliv měl tento domnělý obrat ve vnitřní politice. Tážeme-li se aktivistických stran: "Čeho jste dosáhly, jaký jest výsledek vaší koaliční politiky v ministerstvu, v jehož čele stojí Švehla", odpovídá se obyvatelstvu, které právem přichází s takovýmito otázkami, aby bylo trpělivé. Má býti trpělivé, má čekati, nemá naléhati na úspěchy, které mohou jen pomalu uzrávati. Zajisté i trpělivost může býti v politice nezbytným předpokladem budoucích úspěchů, napomínání k trpělivosti, může býti za určitých okolností velmi prospěšná. Avšak utěšují-li tím, že úspěchy se dostaví později, takovýto způsob napomínání k trpělivosti nevyvěrá z pocitu síly, nevyvěrá z pocitu bezpečnosti, že se ve velkých vnitropolitických otázkách Československa dojde k vítězství podle dříve vytýčených zásad. Toto napomínání k trpělivosti jest zde spíše vytáčkou pro ty, kteří chtějí věděti, co aktivistická politika dosud přinesla. Jest znamením slabosti, trpělivost aktivistů není znamením tvůrčí síly, není důkazem přesvědčivosti, že jdou správnou cestou. Vnitropoliticky vidíme výsledky této nové politiky. Co dnes vidíme, česko-německou vládní koalici, jest zřejmým důkazem, že v dějinně důležité chvíli tohoto státu tři německé strany úplně ztratily trpělivost. Ovšem odůvodňujíce německým vrstvám obyvatelstva svou politiku, prohlašují: "Musíme konati těžkou práci a co jsme dříve vzaly mezi své požadavky, totiž vyřízení národních otázek v Československu, od toho jsme neupustily, neustále na to myslíme, jak bychom tyto otázky rozřešily, do vlády vstoupily jsme proto, abychom jiným způsobem znemožnily, aby státní věci byly řízeny bez nás a proti nám." Použily prvé nejlepší příležitosti, která se jim naskytla, aby se daly novou cestou. Tehdy bylo by bývalo na místě poněkud více trpělivosti. Rozpadnutí všenárodní koalice nedalo se již zadržeti, s tím se musilo počítati. Ve chvíli, kdy česká buržoasie mohla cítiti své uspokojení po stránce národní a státní, v té chvíli nepotřebovala již ukazovati sociální uznání, nepotřebovala již státi za sociálními názory, které hájila dříve ve starém Rakousku a s počátku také v tomto státě. Tu zvítězilo u nich úsilí provozovati čistou, nefalšovanou, bezohlednou třídní politiku. (Souhlas na levici.) Ve chvíli, kdy se zhroutila všenárodní koalice, když vystoupením českých socialistických stran z vlády octla se česká buržoasie před otázkou, odmítnouti jisté třídní požadavky anebo trvati na politice, která odpovídá určitou měrou požadavkům a potřebám dělníků, zvolila česká buržoasie cestu bezohledné třídní politiky. Tu zřekla se spolupráce se socialistickými stranami dělnickými. České měšťácké strany připravovaly se již dříve na tuto chvíli mosty stavěnými k německým agrárníkům, k německým křesťanským sociálům a k živnostníkům. Nestavěly mostů k německým politickým stranám prohlašujíce: "Přikročíme spolu k řešení vnitrostátních otázek" - nýbrž dovedly přilákati německé občanské strany do nové koalice a připraviti je na tuto novou koalici dávajíce jim najevo, že nyní přišla chvíle, kdy nemohou již potřebovati spolupráce socialistických stran ve vládě, poněvadž tato spolupráce jim znemožňuje hájiti čistě měšťáckou třídní politiku. "Vy, německé měšťácké strany, máte na tom také zájem (Výkřiky na levici.), aby v Československu přišly nové proudy do vládní politiky, abychom se již nepotřebovaly ohlížeti na přání a požadavky velkých dělnických vrstev, nýbrž abychom mohly hájiti své třídní zájmy bez překážky a bez potíží." Dlužno si na chvíli připomenouti, co se vše stalo, než tři německé strany vstoupily do vlády. Vzpomeňme si jen, jaká bouře rozhořčení propukla u německých politických stran, když váš nynější vůdce v politice, pan předseda vlády Švehla, vydal jazyková nařízení, nepřipomenuv si, že německým stranám kdysi osobně slíbil, že jazyková nařízení předloží dříve německým politickým stranám, aby o nich podaly posudek a přezkoumaly je. Za nemnoho měsíců po tom, když němečtí agrárníci a němečtí křesťanští sociálové zpozorovali, že se rozpory ve všenárodní koalici nedají již překlenouti, zapomnělo se na veškeré rozhořčení a s vlajícími prapory zahnuli do vládní většiny, nemyslíce ani na chvíli na to, co mnohokráte a především před posledními volbami do sněmovny slibovali a přísahali německému obyvatelstvu ve věci úpravy národní otázky. Od té doby jdou německé měšťanské strany za svou politickou vůdčí hvězdou, za předsedou vlády Švehlou, jdou za ním s myslí vskutku politicky dětskou, jdou za ním tak nerozvážně, tak nekriticky, tak důvěřivě a s takovou vnitřní slavnostní náladou, jako v pověsti z ranného středověku děti za krysařem z Hameln. To jest nyní vaše vůdčí hvězda ve vnitřní politice a vy pomíjíte mlčením vše, co se od té doby přihodilo, od té doby, co jste ve vládě.

Tak se vnitřně-politicky projevil účinek nové koalice v nenávistné třídní politice vůči dělnictvu. Projevilo se to hned při zavedení cel. Včera sice zde vůdce českých agrárníků pan dr Viškovský tvrdil, že to, čeho jsme se obávali od cel, se nedostavilo, naopak, že se v Československu žije velmi dobře. (Výkřiky na levici.) Mezi jiným odbyl také nouzi desetitisíců lidí gestem, prohlásiv, že kdo pracovati chce, najde v Československu práci vždy. Při tom zapomněl, že u zprostředkovatelen práce jest přihlášeno 40.000 dělníků, kteří chtějí pracovati a jimž nelze zaměstnání opatřiti. A to se děje v době, kdy jest u nás lepší zaměstnanost, v době, kdy pan ministr financí mluví ve svém výkladu o době hospodářského rozmachu, v době, o níž se říká, že můžeme býti velice spokojeni s pokroky, jichž dosahujeme v oboru hospodářství. Pan dr Viškovský šel ještě dále. Prohlásil, že u nás lidé nepotřebují jísti již suchý chléb, že si jej mohou dokonce namazati máslem. Mluví týmž tónem, jímž začal ve svém prohlášení již pan ministr financí dr Engliš, který na jednom místě varuje, abychom se neoddávali tolik přepychu a blahobytu, a který si stěžuje, že se tak málo dbá napomínání, aby obyvatelstvo šetřilo. V souvislosti s tím poukázal na vzestup cen hedvábného zboží a přepychových předmětů. Zapomněl jen, že by bylo třeba vyšetřiti, kteří spotřebitelé především přispívají k tomu, že stoupá dovoz přepychového zboží jako hedvábí atd. O tom, že by také dělnická třída v Československu dosáhla za této slavné koalice zlepšení svého živobytí, o tom se nemluví. Ústřední sociální pojišťovna ukázala ve statistice, že převážná většina pracujících lidí povinně pojištěných vydělává daleko pod existenční minimum. Mluví-li se dále o tom, že se neuskutečnily obavy, které jsme měli před celní politikou, připomínáme panu dr Viškovskému, že lze prokázati, že náklady živobytí od zavedení cel stouply. Letos máme nepoměrně vysoké ceny žita. Tohoto roku měli jsme velice dobrou sklizeň bramborů a při tom přece velmi vysoké ceny bramborů. I potraviny, bez nichž se pracující člověk nemůže obejíti, jsou tak drahé, že to přesahuje daleko to, co může dělník snésti. A za takovýchto okolností mluviti, jak to včera učinil pan dr Viškovský, k tomu je potřeba skutečně čela, které může míti jen člen dnešní vládní koalice. (Výkřiky na levici.) Z celé řeči čišelo tak jedovaté záští proti dělníkům, tak jedovaté záští proti všemu, na čem dělníkům záleží, a tak nízké nepřátelství proti sociálně-politickým zařízením, že tuto řeč nelze nazvati jinak, než nepřátelským výpadem proto veškerému pracujícímu obyvatelstvu. Tato řeč jest výrazem vůle setrvati a pokračovati v dosavadní politice nepřátelské dělnictvu. Podle toho mohou pracující třídy očekávati od vládní koalice ještě něco horšího.

Tu bych hned promluvil o otázce, jíž se dotkl pan dr Viškovský, totiž o otázce sociálního pojištění. Od té doby, co jsou ve vládě němečtí agrárníci, křesťanští sociálové a živnostníci, jest na denním pořadu novelisace sociálního pojištění - totiž zhoršení sociálního pojištění. Snad to patří mezi úmluvy, za nichž ony tři německé strany vstoupily do vlády. Čeho se chce dosíci v oboru sociálního pojištění? To, co se navrhuje v nové vládní novele, jest tak kruté, že se neodvažovaly pronésti o tom před obecními volbami ve veřejnosti ani slovíčka. Obyvatelstvo bylo ponecháno v nejistotě. Ještě více, lecčíms se přispělo k upokojení dělnictva, jen ať se nebojí, že bude podniknut nějaký útok na jejich práva. V časopise německých křesťanských sociálů "Deutsche Presse" byl uveřejněn dne 18. září, kdy začalo volební hnutí, úvodník s nadpisem: "Proti novelisaci, která znamená zhoršení." Ve článku uvádí se toto: "Slyší a čte se mnoho o přáních mnohých vrstev, což budí různé pochybnosti. Proto poukážeme zde znovu na stanovisko křesťansko-sociálního dělnictva, které stojí na tom, aby se s novelisací pokud možno počkalo, až bude lze více poznati praktický účinek zákona, rozhodně však aby nebyly prováděny změny, které by práva pojištěnců omezovaly a jejich nároky zkracovaly." Na jiném místě mluví se o rozhodnutí Nejvyššího správního soudu: "Úbytek příjmů za jeden den přinutil mnoho správ nemocenských pojišťoven k pronikavým úsporným opatřením." To bylo v září a dělnictvo organisované v křesťansko-sociální straně musilo z tohoto článku čerpati uklidnění, že se proti sociálnímu pojištění za součinnosti křesťanských sociálů nic nestane. (Výkřiky na levici.) "Deutsche Presse" psala sice později jinak, jiným vrstvám, které patří ke křesťanským sociálům, bylo tím naznačeno, že to, co bylo uveřejněno k uklidnění dělnictva, nesmí se bráti tak vážně.

V celé novele k sociálnímu pojištění, která byla předložena, spatřujeme útok na sociálněpolitické dílo, který si dělnictvo nemůže dáti klidně líbiti. Nehledě k tomu, že vyloučení mladistvých, domáckých dělníků a sezonních dělníků ze starobního a invalidního pojištění, že vyloučení přes půl milionu povinně pojištěných lidí jest úderem ve tvář dělnictva, výzvou veškeré dělnické třídě, nehledě k tomu, že ukládání peněz Ústřední sociální pojišťovny jest ponecháno finanční správě státu, ministrovi financí, nehledě k těmto útokům proti důležitému sociálně-politickému zařízení, které nejsou možné v žádném jiném státě na světě, jest pokus, odníti dělníkům jakýkoli vliv v nemocenských pojišťovnách, ohlášením boje, jejž dělnická třída pochopí a na nějž dovede také dáti správnou odpověď. Průmyslníci, kteří se prohlásili s tímto požadavkem solidárními, úplně zneuznávají, že vývoj hospodářství a průmyslu nezávisí naprosto na tom, mají-li podnikatelé v nemocenských pojišťovnách rozhodující vliv. Uvedli byste roztrpčení dělnictva až k bodu varu, kdybyste je v sociálním pojištění prostě umlčeli. Občanské třídy, průmyslníci, živnostníci a rolníci mají veřejná zařízení, do nichž nemají dělníci co mluviti. Máme tu obchodní a živnostenské komory, zemědělské rady a jiná zařízení na základě zákonů, kde občanské strany rozhodují o věcech samy. V tomto státě měl dělník dosud jen nemocenské pojištění, kde mohl ukázati, co dovede vykonati správně-technicky ve vedení takové sociálněpolitické instituce. Nepotřebujeme se skutečně styděti za to, co tu dělníci vykonali. Zvelebení sociálního pojištění a nemocenského pojištění od roku 1888, rozmach, jakého nabylo toto odvětví sociální politiky, jest nejlepším důkazem toho, jaký zločin by to byl, kdyby dělnictvo bylo připraveno o samosprávu. Ve starém Rakousku byl dělníkům v zákoně o nemocenském pojištění zajištěn rozhodující vliv. V tomto státě však nyní, kdy přicházíme do 40. roku nemocenského pojištění, mají býti dělníci za pomoci německých vládních stran, německých agrárníků a křesťanských sociálů zbaveni vlivu ve správě nemocenských pojišťoven. Neboť při poměrném volebním právu neznamená parita navrhovaná v zákoně nic jiného. Jde se proti socialistickému dělnickému hnutí, proti němuž to vše směřuje. (Výkřiky na levici.) V tom, jak německé měšťanské strany odůvodňovaly svůj krok, který učinily vstupem do vlády, častokráte jsme slyšeli, že v jejich postupu nesmí býti spatřován směr protisociální, ale ovšem protisocialistický, to jest, bojují proti socialistickému hnutí, proti vlivu socialistů. Chtějí zatlačiti socialistický tlak, který se prý stal za všenárodní koalice nesnesitelným, aby konečně mohly uvolniti dráhu své občanské politice, tak zvané politice konsolidační. Chtějí to dokázati tím, že všechny své kroky a opatření odůvodňují heslem: "Nikoliv proti dělníkům, nýbrž jen proti socialistům." Velectění pánové! Jakých změn dožili jsme se na parlamentní půdě! Připomeňme si jen množství stížností, které s tohoto místa vznesly německé občanské strany na způsoby československého parlamentarismu v této sněmovně. Ještě přímo po posledních volbách do sněmovny byla učiněna takováto prohlášení. Jak bylo odsuzováno, že spolupráce oposice zůstala prostě bez povšimnutí, že ve výborech nebylo návrhů a podnětů oposice prostě dbáno. Avšak při novele k sociálnímu pojištění dožili jsme se toho, že se novela k tomuto zákonu připravovala úplně potají. Podnikatelé, živnostníci spustili by křik, kdyby zákon jich se týkající byl hozen do sněmovny bez jediného dotazu jejich hospodářských organisací a kdyby se žádalo, že se musí nyní o tom jednati, aniž příslušné korporace řekly k tomu slovo. A jak to bylo nyní při rozpočtu? Prvý tisk státního rozpočtu zůstal beze změny. Nebyla změněna ani jediná číslice, ani jediné písmenko. (Posl. Hackenberg [německy]: Jen tiskové chyby!) Nemohu to teď zjistit, ale zdá se, že to skutečně tak bylo, že se projednávání rozpočtu omezilo jen na opravení tiskových chyb. To jest příliš málo pro obyvatelstvo Československa.

Před projednáváním tohoto rozpočtu zaslechli jsme také jeden hlas z řad německých vládních stran. Časopis "Deutsche Presse" napsal, když byl ve sněmovně podán státní rozpočet, že tento rozpočet musí býti důkladně prohlédnut a musí býti zkoumán, zda vyhovuje všem potřebám a plní požadavky německého obyvatelstva. V témž článku bylo pak naznačeno, že dlužno ledacos vytknouti, zvláště v rozpočtu na školy, ve výdajích na vnitřní správu a na militarismus. Bylo tam dokázáno, že se ve výdajích na vojsko naprosto nešetřilo. Po takovýchto výrocích musili jsme se domnívati, že většinové strany nepřestanou na pouhém přijetí státního rozpočtu, nýbrž se v rozpočtovém výboru chtějí postarati, aby jejich požadavky byly splněny. Letošní státní rozpočet jest výrazem bezohledné třídní politiky a československé národní mocenské politiky. Zatím co se ministr financí pokusil v mnoha oborech šetřiti, zatím co v rozpočtovém výboru a také zde několikráte mluvil o tom, že se musí šetřiti, a obcím vytkl, že příliš rozhazují, přes to neměl odvahy, aby na vojsko vydal méně, třebas jen o milion anebo i jen o deset tisíc. Právě naopak! Letos jest náklad na vojsko ještě o 30 milionů vyšší než loňského roku. Z rozpočtu se nedovídáme nic, co se děje s fondem na výzbroj, pro nějž hlasovaly loňského roku německé občanské strany. Proč se šetří na sociálních zařízeních? Proč se předpisuje obcím, aby šetřily, nač se omezují důležité sociální výdaje obcí ztenčováním jejich příjmů, když se na vojsku nedovedlo ušetřiti ani haléře, když není odvahy i tam vnésti onoho ducha finanční politiky, jenž podle mínění ministra financí musí ovládati ostatní veřejná zařízení okresů a obcí. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.) Křesťanští sociálové, živnostníci a členové svazu zemědělců neučinili v rozpočtovém výboru ani nejmenší pokus o nějakou změnu. Naopak finanční politikou nynějšího ministra financí jsou přímo nadšeni. Jako příslušníci občanských tříd mohou také býti spokojeni s touto finanční politikou, neboť jsou chráněni, kdežto, jak vysvítá z příjmů, pracujícímu obyvatelstvu ukládá se stále více státních břemen. Pohleďme přece, že 30,33% státních příjmů opatřuje se daněmi přímými, že však daně spotřební činí 31,8% a daně obchodové 38,59%. Z toho vysvítá, že nynější finanční politika česko-německé vládní koalice postupuje tím způsobem, že se břemena státu hradí daněmi nepřímými, kdežto majetné třídy zůstávají chráněny. Projevilo se to také v daňové reformě. V posledních dnech se uznalo, že se postupovalo s příliš malou obezřetností. Článek VII. zákona o daňové reformě musí býti rychle novelován. Nyní jest třeba interpretace tohoto článku, poněvadž daňovou reformou bez této interpretace nebylo by zachyceno velké množství zisků, zvýšení hodnot atd. Jest to známkou toho, že se při stanovení dávek majetným třídám nepostupuje vždy s onou svědomitostí, jakou vidíme, když jde o to, vytlouci daně z pracujících tříd. Tu se pečovalo o to, aby dělnický příjem, který přesahuje existenční minimum, nezůstal uchráněn, tu se srážením daní učinilo důkladné a trapné opatření, aby dělnictvo nemohlo státu zatajiti žádné daně.

Rozpočet, který máme před sebou, jest rozpočet třídního státu. Jeho příjmy svědčí o tom, že státní správa jest organisována s hlediska čistě třídně-kapitalistického: ochrana majetných tříd, zatížení nemajetných. Ještě zřetelněji projevuje se třídní politika státního rozpočtu při výdajích. Tam teprve řádně vidíme, že se většiny státních peněz užívá k upevnění nadvlády a moci kapitalistických tříd v tomto státě. Tak dělnická třída nemá zájmu na výdajích na vojenskou správu. Výdaje na vojenské účely zajišťují průmyslníkům, kteří vyrábějí válečný materiál, velké zisky. V době míru nemá proletariát, dělnická třída, zájmu na militarismu a nemá na militarismu zájmu zvláště proto, že všechno zbrojení znamená na konec ohrožování míru. To ovšem kapitalistické třídě nevadí, poněvadž, dojde-li k válečnému sporu, kapitalisté ve třídním státě dovedou to zaříditi tak, že ani pak jejich zisky nedoznají ztenčení. Nemáme zájmu na tom, aby stát rok od roku stále více rozšiřoval a zvětšoval policejní zařízení, nemáme na tom zájmu, aby výdaje pro tyto účely stoupaly, poněvadž hlavním úkolem všech těchto zařízení je, udržovati dělnickou třídu v podruží.

V Československé republice nenastal tedy obrat k lepšímu od té doby, co vstoupili Němci do vlády. Nic se nezměnilo na národním, mocenském rázu československé státní správy. Především platí však směr proti dělnické třídě. Pohlédněme na výdaje na jednotlivá odvětví státní správy. Zatím co se na příklad na byrokracii, na mocenský aparát státu, na vojenskou správu, na státní dluh vydává 68,99% výdajů, na hospodářskou politiku, na politiku kulturní a sociální vydává se dohromady jen 31,01%. V důvodové zprávě k rozpočtu se to ovšem líčí poněkud příznivěji, avšak, přezkoumáme-li věc důkladně, vidíme, že na sociální politiku a na kulturní politiku, vyjádřeno v procentech, zbývá mnohem méně, než jak chce namluviti důvodová zpráva. V důvodové zprávě a v rozpočtu zařazují se ostatně do sociální politiky jednotlivé výdaje, které patří do jiných kapitol, aby kapitola "Ministerstvo soc. péče" nevypadala tak příliš uboze. Letos si na tom příliš zakládáte, že částka na podporu v nezaměstnanosti byla zvýšena o 10 milionů. Co to však znamená v porovnání s jinými státy, které hospodářsky musily a ještě musí překonati právě takové potíže jako Československo. Porovnejme čísla, z nichž lze si představiti, co vynaložilo Rakousko na péči o nezaměstnané. Nebo popatřme na Německo, které vydává přes miliardu na péči o nezaměstnané, částku, která tam v porovnání s jinými položkami již něco znamená. Svědčí o tom, že v Německu posuzují také otázku nezaměstnaných se stanoviska prozíravějšího.

A nyní naše kulturní výdaje! Také zde nemohou nám německé vládní strany říci, že by byly učinily nějaký krok kupředu. Zde nedosáhly v rozpočtu naprosto ničeho. Nebylo na ně pamatováno ani v nejmenším, ale pro ně stačí, že se v rozpočtu šetří na sociální péči, pro ně stačí, že mohou důvěřovati směru vnitřní politiky, která jest namířena proti dělníkům, všeho ostatního nedbají. Jak často mluvilo se již za nynější vládní většiny o národní školní samosprávě! Vzpomeňme si jen, že před nemnoha lety zde s tohoto místa, přímo po posledních sněmovních volbách nynější ministr dr Spina prohlásil, že požadavek národní školní samosprávy jest pro jeho stranu vážnou věcí, bez ní že žádné vyrovnání ani mír nejsou možné. Nuže, národní školní samospráva byla jim slíbena jen slovy, ve dvou řečech, kdysi v řeči v rozpočtovém výboru a pak ve školním výboru, a to ministrem školství dr Hodžou. Včera četli jsme opět v odpovědi na interpelaci, že se pomýšlí na školní samosprávu. Myslím však, že zde není takové vážnosti, jaká by se zde měla předpokládati, jinak nebylo by myslitelno, že by se ministr školství nezmínil v rozpočtovém výboru o této tak důležité věci ani slovem. Také ani jeden člen koaličních stran nebyl tak zvědavý, aby žádal v té věci vysvětlení. Ovšem mají nyní příliš mnoho práce s omezováním sociální politiky a nejsou zvědavi, co bude v nejbližší době se školní samosprávou. Jest možno, že při jednotlivých malých školních sporných otázkách ukazuje se poněkud větší porozumění a ochota než dříve, v ale v zásadě směr celé školní politiky zůstal starý.

Jako němečtí sociální demokraté jsme proti směru, který se zahnízdil ve vnitřní politice s pomocí Němců. Naše stanovisko ke státnímu rozpočtu jest již dáno tím, že má ráz čistě kapitalistický, jehož výdaje z největší části slouží k zesílení kapitalistického panství, panství třídního a jehož příjmy neslýchaně zatěžují pracující třídy. V takovéto spolupráci německých měšťáckých stran nemůžeme spatřovati pokrok pro pracující obyvatelstvo v tomto státě. Německé aktivistické strany v nové vládě úplně selhaly i po stránce národně-politické, musily selhati, poněvadž se připojily k této vládní koalici z malicherných zájmů sobeckých a třídních. Členové Svazu zemědělců dělají vyloženě politiku pro zájmy velkých sedláků. Hledí-li se věc vylíčiti tak, jakoby tenkráte, když členové Svazu zemědělců vstupovali do vládní většiny, šlo o otázku zachování zemědělství, mluví-li se o tom, že to mělo rozhodující vliv na jejich rozhodnutí, neshoduje se to se skutečností. Kdyby se k zemědělství počítali také drobní rolníci, statisíce drobných rolníků, kteří jsou na tom hospodářsky zajisté velice špatně, pak nemají členové Svazu zemědělců práva tvrditi, že jejich politika byla diktována zájmy zemědělství. Jejich politika byla diktována požadavky velkých sedláků a tím, že zřídili ochranná cla, posílili sice hospodářsky velké sedláky v českém území v Čechách, na Moravě atd., avšak neprokázali službu drobným rolníkům, nehledě k tomu, že politikou vysokých ochranných cel velice zdražili živobytí pracujících tříd.

Prohlašují-li křesťanští sociálové, že jejich vstup do vlády byl diktován potřebou spolupracovati v zájmu německého obyvatelstva v Československu na řešení vnitřních otázek státu, bylo toto tvrzení vyvráceno skutky. Nynější ministr spravedlnosti dr Mayr-Harting učinil redaktorovi časopisu "Reichspost" ve Vídni některá sdělení o pohnutkách své politiky. Na otázku, jakými směrnicemi bude se říditi nová vládní koalice, odpověděl: "Vstup Němců do vlády nezměnil nic na programu stran, když jejich zástupci, němečtí ministři, vstoupili do vlády, a to ani po stránce národní, ani kulturní, ani hospodářské. Nikoli lehkým úkolem prvých německých ministrů musí býti, krok za krokem přiváděti k platnosti tyto požadavky v zájmu celého sudetsko-německého národa. Tempo, vzhledem k choulostivé situaci, každému jistě zřejmé, musí býti volné a opatrné, aniž tím čest a zájmy německé věci utrpí."

O významu takového prohlášení redaktorovi časopisu "Reichspost" máme úplně jasno. Nikoli kupředu, v duchu novodobé politiky, naopak, mílovými kroky nazpět, jde-li zvláště o sociální politiku, o kulturní otázky, o otázky hospodářské. Metody, s nimiž se projednávají státní otázky, jsou stejné jako dříve. V rozpočtovém výboru pronesl sice pan předseda vlády velice krásná slova o parlamentarismu. Jen plenum sněmovny se mu nelíbí. Za to prý se pracuje ve výborech. Avšak práce ve výborech jest právě taková, jako byla dříve. Co se uvařilo v úzkém kruhu koalice, to musí býti bez výjimky přijato a snědeno. Týž směr znásilňování a znehodnocování oposice zachovává se při parlamentních pracích jako dříve. Přímo komicky působí, pěje-li nynější předseda vlády chvalozpěv na svobodu v Československu, tvrdí-li, že Československo jest nejsvobodnější zemí na světě. Buďto předseda vlády dr Švehla prošel ještě málo světem a neví, jak to vypadá v jiných státech, jak se tam pohlíží na politickou svobodu, anebo zná své kolegy ve vládě a své druhy z koalice příliš dobře a ví, že si vůči nim smí dovoliti vše. V čem záleží ona svoboda, kterou prý máme v Československu? Snad ve vzrůstu konfiskací našich časopisů, snad v tom, že naše schůze jsou střeženy právě tak jako v bývalém Rakousku, snad v tom, že obyvatelstvu se stále více poručníkuje, snad v tom, že správní práce v okresech neponechávají se již svobodnému určeni obyvatelstva, nýbrž že se mu vnucuje poručník, totiž státní byrokrat jako předseda, snad v tom, že část správních korporací, které se měly zakládati na zásadě samosprávy obyvatelstva, jest jmenována, aby vláda byla chráněna proti rozhodnutím, jichž nechce, poněvadž se snad křižují se směrem československé státní politiky, snad právě vládnoucím, či v tom, že se proti dělnictvu postupuje s policejními opatřeními, chce-li své životní poměry zlepšiti mzdovým bojem? V žádnému oboru nevidíme vzrůst svobodomyslných zařízení. Nebude to již dlouho trvati, bude-li dnešní vládní koalice takto dále hospodařiti a dále pracovati, a vrátíme se do ovzduší, do poměrů, jaké byly před válkou jen v Prusku a v Rakousku v době výjimečného stavu. Mluviti dnes o demokratických svobodách lze vskutku jen k poslancům, kteří se stanoviska své strany mají zájem na tom, aby pravda byla zastřena.