Slávna snemovňa! Keď som venoval toľko
slov otázkam slovenského priemyslu, urobil som to
preto, ako som predtým už spomenul, že mne na
srdci leží osud slovenského malého človeka,
slovenského robotníka, ktorý horko ťažko
v cudzích službách zarába svoj chlieb
pre seba a svoju rodinu. Šťastie, veľké
štastie pre neho, keď si ho môže zarábať
doma, nie je nútený ako slovenský drotár,
slovenský podomový obchodník, slovenský
trhovec túlať sa svetom po cudzích mestách,
keď nie je nútený sťahovať sa za
more do Argentíny, Kanady na dlhé roky alebo navždy,
aby sa často pre svoj národ navždy ztratil.
Sledoval som bedlive činnosť slovenského úradu
práce pri umiesťovaní zemedelského sezónneho
robotníctva zo Slovenska v zemiach českých,
v Rakúsku a v Nemecku, a ľutujem len, že nemá
dostatočných prostriedkov, aby pre toto robotníctvo
vybudovať sa mohli riadné karantény pre jeho
sústreďovanie a uľahčený mu dovoz
deputátu z cudziny. Neutešené pomery robotníctva
sú toho príčinou, že často príliš
podlieha vlivu rozkladných živlov, utieka sa k extrémom
a radikalizmu. Bohapustá demagogia, ako ukazujú
posledné voľby, nedonáša už také
plody ako predtým, bude však treba ešte mnohej
práce, než podarí sa robotníctvo vyviesť
z jej vôd. Postupujúca racionalizácia v priemysle
nesmie priniesť výhody len majiteľom výrobných
prostriedkov, ale aj veľkej armáde pracujúcich.
Z reči, ktorú povedal minulý týždeň
v Prahe riaditeľ Medzinárodného úradu
pre priemyslovú racionalizáciu Pavel Devinat, najlepšie
vidíme, že racionalizácia má v sebe
nielen hospodársku, ale aj sociálnu povahu a výsledky
jej musia patriť celej verejnosti. Robotníctvu musí
priniesť zkrátenie pracovnej doby, zvýšenie
zárobku, zvýšenie životného standartu,
zkrátenie pracovnej doby, ktorá pohne aj otázkou
využitia voľnej doby robotníctva, pečlivosť
o zušľachtenie, vzdelanie, možnosť venovať
sa rodine.
Slávna snemovňa! Ač práve sme v sociálnom
zákonodarstve v určitej defenzíve, ťažko
by bolo vyčerpať program sociálnych otázok
a problémov, ktoré treba ešte riešiť.
Každý deň prináša problémy
nové v sociálnej politike. Čo Slovák,
čo Čech, to malý človek, robotník,
začiatok existencie. A tomuto malému človeku
robotníkovi treba venovať najviac pečlivosti.
Naša politika musí mať vždy v sebe element
sociálny.
Slávna snemovňa! Ak preberám bližšie
rozpočet ministerstva zemedelstva a ak srovnávam
jeho číslice s výdavkami iných ministerstiev,
nemôžem iné, než vysloviť svoje poľutovanie
nad tým, že tento dôležitý rezort
má k dišpozícii nepomerne malé prostriedky.
Bolí ma to tým viac, ako Slováka, keď
si uvedomujem, že z celkového 3 mil. počtu
obyvateľstva na Slovensku prislúcha 1,818.595 duší,
čiže 60,60 % poľnohospodárstvu,
lesníctvu a rybárstvu. Zvýšenie výdavkov
ministerstva zemedelstva z 204,600.000 Kč r. 1927 na 216,135.000
Kč r. 1928 ani zďaleka nezodpovedá požiadavkom,
ktoré len Slovensko má voči tomuto rezortu.
Nesmieme zabúdať, že stav zemedelský bol
a je vždy základom každého štátu
a s osudom jeho, ako historia učí, začínaly
a končily dejiny národov. Hriechy, ktorých
sa štát dopustil voči zemedelstvu, boly vždy
útokom na jeho jestvovanie. Aj vodcovia boľševizmu
pomenovali svoj štát štátom zemedelcov
a robotníkov, uznávajúc dôležitosť
zemedelského stavu nie pre jeho početnosť a
faktickú moc, ako ukazuje neláska sovietov voči
dedine a neobľuba boľševikov na dedine, ale pre
jeho význam v každom štáte vôbec.
Ten, kto by písal sústavnú historiu zemedelstva
od prevratu do dnešných dňov na Slovensku,
či sa to týka produkcie rastlinnej, živočišnej,
zemedelského školstva, zemedelskotechnickej služby,
zemedelského úverníctva, družstevníctva,
veterinárskej služby, kolonizácie, lesníctva,
sociálne-politickej činnosti v obore zemedelskom
atď., môže konštatovať ohromný
pokrok odo dňa, kedy na slovenskú slobodnú
zem vstúpila noha oslobodeného Slováka. Ak
jestvoval pred prevratom na Slovensku len zemedelský robotník,
proletár, a maďarský veľkostatkár,
rastie tu dnes mohutný, zdravý a početný
stav zemedelský, ktorý s úspechom začína
hospodáriť na pôde vlastnej. Prácu túto
musíme mu však umožniť a uľahčiť.
Slovensko je hlavným producentom pšenice v našej
republike, z plochy obilnej pripadá naň 23 až
24%, v žite je na prvom mieste, v jačmeni na druhom
mieste, v ovse na druhom (po Česku), v produkcii kukuričnej
na prvom mieste, taktiež pri prose. Slovensko produkuje toľko
chlebovín, že ich nezkonzumuje a môže ich
dodávať do iných častí republiky,
ktoré nie sú sebestačné, môže
ich aj vyvážať. Slovensko môže dodávať
aj rôzné druhy zelenín, pre ktoré má
veľmi výhodné podnebie. Zásobuje, ako
vieme, četné veľké centrá a mestá
v zemiach českých.
Výnosnosť pôdy je však ešte príliš
pod normálnym stavom a preto treba starať sa o zavedenie
čo najintenzívnejšieho hospodárenia.
Štát náš je prinútený dovážať
v dôsledku vlastnej nesebestačnosti ohromné
kvantá chlebovín (pšenice). Prevedením
meliorácie, úpravy korýt riek, parcelovaním
pozemkov získaly by sa ohromné komplexy pôdy
doteraz vôbec alebo nie dostatočne využitej.
Na nedávnej schôdzi čsl. zemedelskej akademie
v Košiciach bolo konštatované, že len na
východnom Slovensku prevedením meliorácie
zvýšil by sa výnos pôdy o 1,350.000 q
obilnín, 2,240.000 q zemiakov, 1.100.000 q cukrovky a 2,000.000
q krmív, čo reprezentuje výnos pôdy
asi 240.000 ha.
Celková činnosť zemedelsko-technická
v rokoch 1918 až 1924 vyžiadala si na Slovensku na reguláciach,
zaisteniach brehov, odvodnení pozemkov ebonážou
alebo otvorenými odpady, zavodnením, hradením
bystrín a rôznymi inými rekultivačnými
prácami asi 16,760.689 Kč, na čo štát
prispel asi 10 mil. Kč, čiže 64 %. Avšak
tempo, ktorým sa prevádzajú tieto práce,
nemôžeme označiť za dostatočné.
Žiadam, aby najmä pri hradení bystrín,
riek, ktoré pri povodniach každoročne pôsobia
ohromné škody, postupovalo sa urýchlene. Žiadam,
aby na zveľadenie rastlinnej výroby zvýšily
sa položky na nákup ušľachtilých
osív, dobrej sadzby zemiakovej, venovala sa zvýšená
pozornosť ľanárstvu, zvýšené
položky na zemedelské pokusníctvo, hubenie
škodcov rastlín, na zemedelské výstavy
a exkurzie "subvencovanie nákupu strojov a umelých
hnojív. Je treba, aby zvýšená pozornosť
venovala a ovocinástvu, vinárstvu a zeleninárstvu.
Je žiaducné, aby ministerstvo zemedelstva vypracovalo
čím skôr nový zákon o víne.
Nech e umožnené obyvateľstvu západného
Slovenska zpeňažiť svoje plodiny vo Viedni, ako
predtým. Nie menej pečlivosti vyžaduje aj obor
produkcie živočišnej, zušľachtenie
domácej rasy, žrebčince a súvisiace
s tým otázky mliekarstva, podpora družstevných
mliekarieň, syrárieň, zpeňažovania
živočišných produktov, chov hydiny, rybárstvo,
včelárstvo a pestovanie hodvábnika, veterinárna
služba atď.
Ťažisko pozemkovej reformy prenáša sa na
Slovensko. Pozemkový úrad má už dosť
zkúseností, aby sa vyvaroval všetkého,
čo dalo podnet ku nepriaznivej kritike agrárnej
reformy. Žiadam, aby sa pri nej na Slovensku uplatňovala
bezpodmienečne zásada: Slovenská pôda
Slovákom. Som presvedčený, že hovorím
z duše všetkého ľudu, ktorý tu reprezentujem,
keď toto žiadam ako podmienku á úspešného
prevádzania pozemkovej reformy na Slovensku. Ako
druhú podmienku staviam odpolitizovanie pozemkovej reformy.
Pozemková reforma nie je dielom jednej politickej strany,
ale dielom celého národa a nech slúži
celému národu.
Posledné udalosti v rozpočtovom výbore daly
podnet ku rôznym, nie vždy objektívnym dôsledkom
a preto nedržím za vhodnú túto dobu,
aby som konkrétné prípady uvádzal,
učiním tak inokedy.
Chcem otázku pozemkovej reformy podrobiť prísnej
síce, ale objektívnej kritike. Na teraz len to chcem
vo všeobecnosti poznamenať, že ma bolí,
nesmierne bolí, že práve z radov tých
najchudobnejších, najmenších ľudí
dochádza na prevádzanie pozemkovej reformy najviac
sťažností.
Slávna snemovňa! Nereklamujem pre Slovákov
a katolíkov, ktorých tu zastupujem, nič viac,
ale aj nič menej, ako im patrí: spravodlivosť
vo všetkom.
Len krátko som sa zmienil o ťažkostiach v štátnej
správe, v súdnictve, v hospodárskych a sociálnych
pomeroch na Slovensku, ktoré ťažkosti sú
celou verejnosťou intenzívne pociťované
a ktoré v tejto chvíli rozrušujú.
V tejto dobe, keď táto verejnosť bola vyrušená
z kľudnej práce i zo shovievavosti k nedostatkom v
štátnej správe akciou anglického lorda,
pokladal by som za veľmi vhodné v záujme štátu,
aby bolo všetkým potrebám Slovenska i s finančnými
obeťami vyhovené. A jestliže sa oficielne uznala
oprávnenosť maďarských snáh na
revíziu trianonských hraníc a ak bol tento
kompromisný názor aj overený, tak musím
poznamenať, že otriasol dôveru roduverných
Slovákov v povinovatú ochranu štátu
proti všetkým snahám maďarským
o reštitúcii predošlých pomerov. Niektorí
vlastenci na Slovensku označili takéto slová
zahrávaním s dôverou občianstva vo
štát, lebo sťažujú prácu tých
politikov na Slovensku, ktorých jedinou snahou je: odvrátiť
od Slovenska všetko, čo rozrušuje, znepokojuje
a odďaľuje konsolidačnú prácu.
Blížiace sa desaťročné trvanie
republiky Československej nebude môcť poprieť
veľkú prácu, ktorá sa na Slovensku v
každom smere vykonala, ale pre slovenský národ
bude toto desaťročie tým radostnejšia,
čím viac pozná, že Slovensko je v pečlivosti
a snahách vlády republiky Československej
skutočne bratskou zemou a že má zábezpeku
o tom, že i v budúcnosti ňou zostane, a to
v nenaštrbenom stave.
Prehlašujem, že ja i moja strana budeme hlasovať
pre prechod ku špeciálnej debate. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. dr Luschka.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr Luschka (německy): Slavná
sněmovno! Státní rozpočet pro rok
1928 jeví se, jak musí býti přiznáno
a uznáno, po), stránce výdajové o
167 milionů Kč nižší než vykazoval
rozpočet pro rok 1927. Schvalujeme snahu směřující
k snížení výdajů státních,
byť bychom raději viděli ještě
větší snížení, třeba
bychom si pro budoucnost u mnohých kapitol přáli,
aby úmysly úsporné silněji vystupovaly
a třeba bychom chtěli vložiti i vládě
na srdce co nejdůrazněji Zostřenou úspornou
praxi pro hospodaření podle rozpočtu, pokud
jde o všechny výdaje na prestiž. Nemáme
o tom žádných pochybností, že methody
byrokratického sestavení a tím i konečného
stanovení rozpočtu, jež za všečeské
koalice byly zavedeny a ještě stále jsou v
platnosti, neodpovídají názorům o
parlamentarismu. Pokládáme za nutnou změnu
těchto method podle jiných v tom směru vzorných
sněmoven. Rozpočtové právo našeho
Národního shromáždění
bylo by podstatně tím zvýšeno a vlastně
teprve tak dána možnost přezkoušení
číselného materiálu ve sněmovně.
V předložených číslech
vykazují všechna ministerstva až na ministerstvo
zásobování, jehož další
ponechání snad vůbec může se
zdáti pochybným, zvýšení výdajů
a jen podstatně příznivější
předběžný rozpočet všeobecné
správy pokladní dociluje konečné aktivní
saldo.
Zvláště ministerstvo zahraničních
věcí vykazuje, jak známo, téměř
50% zvýšení proti roku minulému. Ministr
zahraničních věcí odůvodnil
to ve výboru a pokládal při tom také
za nutno prohlásiti, že pro něho není
ve změně vnitřně-politické
sestavy důvodu, aby podrobil revisi své zahraničně-politické
směrnice. Doufám, že s tím ještě
nebyl spojen úmysl, aby německým ministrům
a německým vládním stranám
působil tím nesnáze. Proti takovému
počínání museli bychom se co nejrozhodněji
ohraditi. (Souhlas poslanců něm. strany křesťansko-sociální.)
Nemůžeme zahraniční politiku odloučiti
od celkové politiky státní a musíme
žádati, aby v obou došel zřetelně
výrazu duch smíření všech národností
žijících ve státě. (Souhlas
poslanců německé strany křesť.
sociální.)
Při této příležitosti nemohu
nevysloviti přání, aby také zahraniční
propaganda, zde v zemi jmenovaná službou informační,
pro kterou používá se značných
úvěrů, pohybovala se stejným směrem.
K tomu je třeba, aby slovník úředních
projevů byl poněkud revidován, aby se mnohá
rána v životě německého cítění
skutečně mohla zaceliti. (Souhlas poslanců
něm. strany křesť. sociální.)
V tom smyslu bylo by svrchovaně na místě,
aby jinak psala i "Prager Presse", jejíž
akcie se nacházejí v portefeuillu pana ministra,
při projednávání národnostních,
kulturních a sociálních otázek. Pan
ministr dr Beneš pravil v zahraničním
výboru zcela správně, že propagandou,
jak se vyjádřil, v duchu nenávisti a nepřátelství
zasívají se jen nové spory mezi státy
a že tato propaganda spočívá většinou
na nesprávnostech, neúplnostech, nesprávných
statistikách, podvržených dokladech a nesprávně
vyložených projevech, a proto se vyslovil proti ní.
Důsledně musila by se podle toho zahraniční
propaganda na něm závislá samozřejmě
pohybovati jen na této dráze. (Souhlas poslanců
něm. strany křesť. sociální.)
Souhlasíme se zahraniční propagandou,
jež si klade za cíl potírati všude ducha
zášti a nepřátelství, podporovati
odzbrojovací hnutí a posilovati myšlenku Svazu
národů, nikdy však s plány, jež
mohou býti s to, aby stále nově jitřily
mezinárodní rány doby poválečné
a působily proti přirozenému vývoji
mocenských poměrů v Evropě v duchu
protiněmeckém. To je časová politika
a politická morálka, o které pan ministr
přece nedávno ve výboru měl malou
přednášku. Je jen zvláštní,
že v téže době vyšly jeho válečné
paměti ve vídeňské "Neue Freie
Presse", o jichž objektivnosti a mravní ceně
by bylo možno, se důkladně příti,
(Souhlas poslanců něm. strany křesť.
sociální.) Při této kapitole musím
se vší upřímností říci,
že my, jako všechny menšiny, jsme menšinovou
politikou Svazu národů těžce zklamáni.
Pokud Svaz národů nežádá a nekontroluje
přesné provádění smluv o ochraně
menšin svou autoritou stojící nad státy,
nýbrž spíše popřává
sluchu pletichám, zůstávají ustanovení
mírových smluv o ochraně menšin bezobsažným
kusem papíru a diskreditují své původce
v mravním soudu světa. Proto zraje vždy víc
a více u všech menšin bez rozdílu národnosti
také poznání - a to dosvědčují
sjezdy menšin - že dosavadní zajištění
ochrany menšin v Evropě nedostačuje a že
tento problém tak nadmíru důležitý
pro mír v Evropě může býti řešen
jen ve směru vlastního práva národnostní
proti národům většiny.
Stejného poznání došel asi také
ministr školství dr. Hodža když mluvil
nedávno v rozpočtovém výboru o menšinové
politice jako o jedné z rozhodujících osudových
otázek. Připomenul bych panu ministrovi hned staré
přísloví: "Bis dat. qui cito dat. Dvakrát
dává, kdo rychle dává." Příčina
k tomu je beztak dána zákonem o reformě správy,
jenž nutně vyžaduje novelisace zákona
z 9, dubna 1920 o správě školské. Od
nejrychlejšího předložení takového
návrhu zákona očekáváme základní
kámen k národnostní školské samosprávě,
jež jediná může býti s to, aby
zastavila národnostní boj o školy a na jeho
místo dosadila míru lovné zápolení
o nejvyšší výkony národů
ve škole jako pramen všeobecného blaha. Uznání
hodná vůle pana ministra - a chci v ni věřiti
- nesmí ztroskotati na odporu a na předsudcích
mnohých podřízených, převzatých
z dřívější doby.
Školské poměry, jaké jsou, jsou v mnohých
krajích a v mnohém ohledu trvale prostě nesnesitelné.
Nejkřiklavějším případem
toho jest - musím jej opět a opět uváděti
- okres Hlučín, kde ve 3 tuctech obcí - okres
má vůbec jen 38 obcí - tisíce německých
obyvatel a státních občanů proti všeobecným
zákonům školským jest stále ještě
nuceno z nedostatku německých škol v domovské
nebo v sousední obci, posílati své děti
do cizích škol nebo udržovati jako pomoc z nouze
nákladné soukromé vyučování
jen proto, poněvadž jim se stále ještě
z marných důvodů odnárodňovacích
upírá kulturní statek vlastní školy.
400 německých dětí musí takto
choditi do opavských škol. Nyní je vlakové
spojení tak zařízeno, že ty ubohé
děti musí dojeti do Opavy již v 6.51 hod. ráno,
aby teprve zase v 18.20 hod. večer mohly jeti domů,
mají-li některého dne ještě odpolední
vyučování. Není-li ho, mohou použíti
také teprve vlaku o 13.22 hod, z Opavy, takže se právem
může tvrditi, že musí býti celý
den na cestě, aby vůbec jen mohly do školy
docházeti. Pánové, není to neodpovědné,
takovým fysickým přepínáním
již předem ohrožovati úspěch školy
a činiti takový rozdíl v zacházení
mezi dětmi německé a české
národnosti, aby již od časného rána
byla duše malého dítěte otravována
národnostní záští? Soukromé
vyučování je pomocí z nouze, jež
byla zavedena, aby v nejkrajnějších případech
při platové schopnosti rodičů byla
zjednána náprava proti nešvarům, o nichž
tu byla řeč. 190 dětí musí
ho používati, a byly také při soukromém
vyučování až do nedávna vystaveny
všem šikanám, jež při tom jsou myslitelny.
Tato věc byla násilně tak zpolitisována,
že se prý již zdá nerozřešitelnou.
A přece je výsledek velmi pochybný. V jedné
osadě Bolaticích chodí 37 dětí
do soukromého vyučování, 45 do cizích
škol, to činí celkem 82, k německému
vyučování jich bylo přihlášeno
202. 120 jich nemělo možnosti, aby se jim dostalo
německého vyučování a proto
byly nuceny choditi do českých škol. Jaký
byl výsledek? Z těch zbylých chodí
nyní 5 do školy v Berlíně a v Ratiboři.
Zda tímto způsobem se vychovávají
lepší občané, o tom možno silně
pochybovati.
Na druhé straně vidíme, jak české
školy v německých obcích jen tak ze
země rostou pro sotva hrstku dětí. Kde je
zde odpolitisování školy? A přece musí
dojíti k tomu, nemá-li býti v našem
německém lidu zničena víra ve spravedlnost.
Pro každý národ je škola otázkou
životní. A jsem přesvědčen, že
nemůže býti dán lepší důkaz
pro vůli po míru mezi národnostmi, než
národnostní samosprávou školskou, jež
nikomu nečiní bezpráví, vlastnímu
národu však zaručuje jeho přirozené
právo. Nežádáme tudíž ničeho
nepatřičného, jestliže žádáme
nejrychlejší loyální nápravu
nynějších nešvarů. Mám za
to ostatně, že i sociální vzestup národa
je podmíněn dobrou školou. Morálka školy
je morálkou budoucího pokolení a vzdělání
národa je jednou z nejdůležitějších
podmínek blahobytu národa, na němž všechny
národnosti ve státě mají stejnou měrou
zájem. Vždyť mnohé sociální
otázky čekají na nejrychlejší
vyřízení, pro něž dobré
školní vzdělání bude a může
býti pro budoucnost velmi cennou podporou. Především
bude musiti vláda státu v otázkách
sociálních přistoupiti k zlepšení
odpočivných požitků t. zv. staropensistů,
jež zásadně jistě se také setká
se souhlasem všech stran, a nyní tím spíše,
že přece je známo, že účetní
uzávěrky státní za léta 1925
a 1926 vykazují značné přebytky, jichž
zajisté zcela oprávněně mělo
by býti použito na takové účely.
Lid schvaluje také bez rozdílu požadavek zrušení
různých rozdílů mezi státními
pensisty vůbec, jimž přece jen náhoda
okamžiku pensionování přinesla nestejné
nakládání. Myšlenka, že státní
zaměstnanci mají zůstati bez ochrany a nevinnými
obětmi státoprávních změn,
je mnohým nesnesitelnou, nejen staropensistům a
jiným kategoriím pensistů, které jsou
hůře postaveny. Stejné právo pro všechny
je i zde cílem snah mé strany. Osud t. zv. staropensistů
nestrpí dalších odkladů. Stejnou měrou
musím zde vzpomenouti i pensistů z restrikce, kteří
často v kvetoucí síle pracovní před
dvěma léty museli opustiti své povolání,
aby byli odkázáni jen na pensijní požitky,
jež stojí daleko za požitky těch, kteří
často jen několik dnů později, avšak
podle nového zákona platového, byli pensionováni.
I zde vyžaduje sociální svědomí
vyrovnání a ohledu,
Ne na posledním místě dlužno zde vzpomenouti
také bývalých poddůstojníků
bývalé rakousko-uherské armády, kteří
byli převzati do československého vojska
a pak často po létech jednoho dne byli opět
propuštěni, a to bez odbytného a bez výslužného.
Bylo by velmi na snadě, aby těmto poddůstojníkům
byla opět dána možnost reaktivování,
aby opět byli přijati, již proto, aby se mohlo
rychle odpomoci nedostatku déle sloužících
poddůstojníků, na který si stěžoval
pan ministr národní obrany. Tím bylo by také
dříve zrušeno prozatímní prodloužení
doby vojenské služby, jež je způsobováno
nedostatkem poddůstojníků a tím také
odůvodňováno, čehož agitačně
využívají oposiční strany.
Dále patří k sociálním úkolům,
jež na nás čekají, péče
o ony staré nuzné osoby, jež nespadají
pod zákon o sociálním pojištění
a pro které chudinská péče obcí
nemůže býti přiměřeně
nebo vůbec postačující, dále
nejrychlejší novelisace nemocenského a pensijního
pojištění soukromých zaměstnanců,
úrazové pojištění dělníků
zemědělských a lesních, sanace bratrských
pokladen a přechod od gentského systému k
pojištění pro případ nezaměstnanosti,
zároveň urguji vyřízení návrhu
sen. Stolberga, Scholze a druhů, o zákonné
úpravě poměrů sociálního
pojištění na Hlučínsku, kterým
se vláda vyzývá, aby v nejkratší
době předložila návrh zákona,
ve kterém by bylo upraveno přezkoušení
osob podle dřívějších říšskoněmeckých
zákonů již pojištěných a
k pojištění oprávněných,
jakož i uznání získaných nároků
a čekatelských nároků v provedení
čl. 312 versailleské smlouvy mírové.
Nemohu než vysloviti politování, že tato
důležitá materie byla dosud projednávána
jen zcela nedostatečně nebo často dokonce
opačně praksí a cestou nařizovací.
Zdá se mi nepochybným, že všechny tyto
uvedené úkoly jsou sociální povinností,
jejíhož splnění musíme se v mezích
finanční možnosti domáhati se vší
rozhodností.
Pokud jde o komunikace, konstatuji k problémům dopravním
všeobecný zjev, že v mnohých oborech dopravních
prostředků zjistitelný ohromný pokrok
techniky při železnicích, alespoň u
nás, zůstal pozadu. Vlaková spojení
udržují se nejvýše na stavu doby předválečné
a dokonce se zhoršila. Tu je přece pochopitelno, že
auto a letadlo musejí býti stále většími
soupeři železniční dopravy. Myslím,
že železniční správa učiní
proto dobře, jestliže na jedné straně
pokračující hospodárnosti provozu,
na druhé straně dalekosáhlým vyhovováním
potřebám osobní a věcné dopravy,
vykoná, co je jí jen možno. Bude třeba,
aby zvláště tratě automobilové
dopravy k doplnění železniční
sítě byly tu podporovány a aby se jim nepřekáželo.
A tato společná práce všech dopravních
odvětví a dopravních možností
přinese jistě více užitku, než
omezování dopravních prostředků,
jako jsou auta a letadla, jimž přece patří
budoucnost. Zda státní dráhy mají
býti pronajaty či nikoliv, to týká
se obyvatelstva jen potud, že touží po zlepšení
vlakových spojení a zlevnění sazeb.
Kdo to učiní, je lhostejno, jen když se to
stane. Tak na př. by mohly to by bylo podstatné
zlepšení - býti zbytečně dlouhé
a nejvýše tamním nádražním
hostincům prospěšné zastávky
v pohraničních stanicích dále zkráceny.
Rychlíky by často mohly býti učiněny
tím, čím mají býti, totiž
rychlíky, kdežto ve skutečnosti jimi nejsou.
Typickým případem je spojení Slezska
přes severní Moravu a východní Čechy
do Prahy. Jsem nucen opětovně používati
tohoto tak zvaného sudetského rychlíku přes
Hanušovice a Králové Hradec. Myslím,
že by se pro tuto cestu snadno dalo dosíci i ve slezském
hornatém terrainu zlepšení doby jízdy,
když ne jinak, tedy zavedením motorových vozů,
jež by při malé osobní dopravě
také plně stačily a překonaly mnohé
obtíže. Za všech okolností jest v zájmu
oživení a podpory hospodářství,
aby se otázkám dopravním věnovala
všude blahovolná podpora a aby se dopravnictví
u nás rozvíjelo. Prvé desetiletí nově
vzniknuvšího státu brzy uplyne. S rozhodující
strany bylo přece před několika týdny
s poukazem na to již upozorňováno, že
v zájmu příznivého vyúčtování
bilance za toto desetiletí má býti ještě
mnoho vykonáno a zlepšeno, aby dopadlo četně.
Svrchovaně příznivou příležitostí
k tomu byla by změna pohnutek k pozemkové reformě.
Nemohu se při nejlepší vůli připojiti
ke chvále, jíž se stále ještě
ostentativně dostává pozemkové reformě.
Schvalujeme programově pozemkovou reformu o sobě
a jsme si plně vědomi jejího sociálního
významu, je-li řešena sociálně.
My si však netajíme, že provádění
pozemkové reformy má vady, v mnohém ohledu,
k jichž odstranění by snad při dobré
vůli v jubilejním roce mělo dojíti,
kdyby se skutečně chtěl této pozemkové
reformě získati list slávy v dějinách.
Myslím, že směrnicí může
býti všeobecně vytříbený
úsudek těch lidí, kteří, a
to je důležité, chtějí viděti
pozemkovou reformu řešenu národnostně
a materielně nezaujatě jako sociální
problém a jen jako takový. Tu se sjednocují
naše přání s národnostními
myšlenkami. Neboť také v národnostním
směru očekáváme pro sebe mnohé
zlepšení v jubilejním roce, především
silnější proniknutí viditelného
dorozumění mezi národnostmi v tomto státě.
Neklamou-li všechny známky, stává se
přece myšlenka dorozumění svou přitažlivou
silou vždy více společným statkem všech
národů v tomto státě, a proto také
my, poznavše to v pravý čas, jsme jako německá
strana na tomto díle smíru od samého počátku
spolupracovali činně a přejímáme
za tento krok, tento pokus, plnou odpovědnost před
dějinami svého národa, jež budou o tom
souditi věcněji a spravedlivěji, než
často se cítí povinna činiti přítomnost.
Byli jsme si však také vždy vědomi toho,
že nejsou nepatrné obtíže, jež při
tom budeme musiti překonati - konečně každý
počátek je těžký - a jež
povstanou tím, že chceme dosíci, samozřejmě
zachovávajíce si své názory, splnění
svého programu a nikoli zdání, že vzdáváme
se programu a svých úmyslů. Naše celé
postavení je ovládáno duchem, abychom přesvědčili
své druhy při díle dorozumění
o spravedlnosti své věci a svého stanoviska
a tím dobyli německému národu uvnitř
tohoto státu jeho rovnoprávnost, toť vysoký
cíl, jenž hoden je vší práce a
námahy. Naše stanovisko k životním zájmům
našeho lidu je přece známo na rozhodujících
místech a nikdy se nezměnilo. Na této střední
čáře, kterou jsme tím, jak doufáme,
nalezli, budou se musiti dříve neb později
všichni setkati k společnému blahu. Proto není
třeba také, aby se pro tento krok otevřela
mezi sudetskými Němci propast a všechny agitační
protiakce jednotlivých politických stran za tím
účelem nemají přece při vyspělosti
našeho národa vyhlídky na trvalý úspěch.
Naše skutečná politická pospolitost
osudů všech Němců v tomto státě
je nejsilnějším činitelem a silnější
než politická fantasie nebo jakékoliv stranické
sobectví. Snažíme se, abychom ani politicky
nerušili jednotnosti se svým národem a jeho
stranami a tuto danou skutečnost abychom nechali se rozvinouti
i v politickém životě. Chováme se proto
umírněně k ostatním německým
stranám a k jejich názorům, což bohužel
na druhé straně často nemůžeme
pozorovati. Kde se objeví propast, snažíme
se ji překlenouti. To je pravda. Také zpravodajství
v cizině, jež se pohybuje jiným směrem,
je nesprávné. Tak se stalo, že zpráva
o německém sjezdu menšin v Rize v létě
t. r. byla, v zahraničním tisku podána tendenčně.
Není pravda, že rozpory mezi aktivisty a negativisty
velmi nepříjemným způsobem na německém
sjezdu menšin na sebe narazily, jak tvrdil jistý pan
František Bacher, člen vrchního vedení
německé demokratické strany svobody, v "Neue
Freie Presse" z 19. srpna 1927, a tím vyvolal docela
jiný dojem, než skutečně vznikl při
tomto sjezdu. Je pravda, že na tomto sjezdu byly přítomny
jen německé, a nikoliv mezinárodní
menšiny, a že také my Němci, zastoupeni
sen. dr Brunarem a mnou, jsme byli podle programu vyzváni,
abychom tam podali situační zprávy podle
nazírání svého politického
stanoviska, že jsme své vývody s obou stran
vedli ve smířlivém a věcném
tónu a že jsme si na konci zpráv sjezdových
za ohlušujícího potlesku celého shromáždění
potřásli ruce. Je proto naprosto nemístné
a klamné hlásati, že nesouhlas byl všeobecně
a nepříjemně nápadným. Takové
tendenční zpravodajství nepřinese
jistě všemu Němectvu také naprosto žádného
zisku. Naším přesvědčením
jest, že ten, kdo z německých stran neustále
potírá německé strany vládní,
může dosíci jedině toho, že se
postavení německých vládních
stran uvnitř vládní většiny oslabí
a že z toho nevznikne žádný prospěch,
nýbrž jen nejvýše škoda pro celý
německý národ.