Naším úkolem zůstává,
abychom na základě tohoto poznání
za všech poměrů dále razili dosavadní
cestu jako jedině možnou, jejíž theoretické
posouzení ovšem nestačí pro praktický
život, abychom německému národu vybojovali
jeho přirozená a zákonná práva.
Myslím, že zde mohou a mají všichni Němci
ve státě spolupomáhati, aby to nejen rychleji,
ale také účinněji uskutečnili
a na životu, jak to bývá, dobyli více
kompromisů, než snad za daných poměrů
dosud mohlo býti. Pokládáme za svou povinnost
v tom smyslu politicky pracovati, pro nikoho jiného než
pro svůj vlastní národ. A bude ovšem
věcí vlády, aby co nejdříve
umožnila splnění životních zájmů
našeho národa, jež přece jdou zároveň
se zájmy státními. V tomto očekávání
budeme hlasovati pro rozpočet, na důkaz své
poctivé vůle k positivní práci a aby
na všech stranách zůstala otevřená
cesta k loyální spolupráci a k splňujícímu
skutku. (Potlesk poslanců něm. strany křesť.
sociální.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Jílek. Dávám mu slovo.
Posl. Jílek: Soudruzi a soudružky, paní
a pánové! Také v Československu potvrzují
se slova komunistů o parlamentarismu. Ačkoliv až
dosud byl parlament pro buržoasii pouze zástěrkou,
přestává jí i v této formě
vyhovovati. Švehla by nejraději přenesl
celou parlamentní činnost do výborů,
pro tisk a veřejnost uzavřených. Věříme,
že by byl nejraději, kdyby se v parlamentě
nemusilo vůbec hlasovat, neboť šestihlasová
většina není vůbec většinou
a při tom vyžaduje velkých schopností
makléra, aby tuto spornou většinu udržel
vůbec pohromadě. Jak dlouho bude možno tajit
výsledek obecních voleb, je další otázkou.
Řekl-li president Masaryk v poselství proneseném
po jeho druhém zvolení presidentem, že republika
je vládou lidu, lidem pro lid, spory a boje jsou jen o
to, co je blahem republiky a lidu, je to jen fráze, jak
je také viděti z toho, že vláda nemající
většinu neodstoupila a vládne.
Až dosud nebyl nikdy parlament výrazem skutečné
vůle lidu, ba ani ústavou mu zaručená
práva nebyla respektována. Pěkným
dokladem pro to je pomocná akce ruské a ukrajinské
emigraci. Akce tato byla zahájena pouhým usnesením
ministerské rady v květnu 1921. Teprve nyní,
to jest až po 7 letech obsahuje rozpočet ministerstva
zahraničí položku 19 milionů Kč
pro ruskou emigraci, přes to, že bylo r. 1922 vyplaceno
cca 66 milionů Kč, r. 1923 cca 62 milionů
Kč, r. 1924 cca 99 mil. Kč, r. 1925 cca 73 mil.
Kč, r. 1926 cca 71 mil. Kč. To je dohromady za těchto
5 let 371 mil. Kč, průměrně ročně
74 mil. Kč, dále za r. 1927 a 7 měsíců
r. 1921 117 mil. Kč, celkem tedy 489 mil. Kč, půl
miliardy Kč státních peněz vydaných
bez rozpočtu, bez schválení parlamentu pouze
na základě usnesení ministerské rady.
Co je potom zákonodárná moc? Jak vidíme,
pouhá zástěrka kontrarevoluční
buržoasie. Reformisté jsou spoluodpovědni.
Odpovědné vlády by měly býti
postaveny za tuto činnost před soud a odsouzeny.
My se však neoddáváme illusím. Panstvo
si neublíží. Při tom budou měšťáci
svorně křičet o nutném šetření.
Mají-li zaplatiti na sociální pojištění
prvních 10 let 285 mil. Kč, bědují,
že toho naše hospodářství nesnese.
Půl miliardy, a k tomu nezákonně, na kontrarevoluci,
to hospodářství snese.
V Italii, Portugalsku, Polsku a ještě v některých
jiných státech jsou již měšťáci
dále. Tam už takové zástěrky
nepotřebují. Buržoasní diktatura řádí
tam již veřejně. V Československu u
měšťáků neschází
na vůli. Také by nejraději parlament poslali
ke všem čertům, jenže jejich možnosti
jsou v tomto směru silně omezené. Hospodářská
perspektiva není růžová, poněvadž
sám měšťácký národohospodář
dr Uhlig píše v 10. čísle "Národohospodářského
obzoru", že tato konjunktura v nynější
Československé republice stojí a padá
s konjukturou v Německu, jež jest především
vybudována na zahraničním úvěru,
které tedy v každém okamžiku náhoda
může přestřihnouti nit života.
Německé hospodářství oceňují
"Národní Listy" minulý týden
takto: "Podle měsíční zprávy
Disconto-Gesellschaft nedoznal vývoj konjunktury v Německu
v poslední době valné změny. Nelze
se ovšem domnívati, že vzestupné tempo
konjunktury může býti trvalé, a je spíše
možno čekati ustrnutí. Snahy po docílení
ještě vyšších obratů ve výrobě
a obchodu nutně narazí na hranici možnosti
opatřiti si kapitál. Pomocí zahraničního
kapitálu bylo možno posunouti tuto hranici více
nahoru, než by bývalo bylo možné toliko
s domácím kapitálem, ale pokračovati
v dosavadní politice uvěřování
v cizině nebylo by radno. Hospodářství
dnes pracuje za poslední své kapitálové
reservy. Likvidita jeho se již počíná
zhoršovati."
Tedy velmi smutná perspektiva. Rychle se blíží
konec částečné konjunktury v Německu
a tím i u nás, při čemž se ukáže
chvastounství o konsolidaci poměrů za buržoasní
vlády.
Diktátorským snahám buržoasie v Československu
brání dále existence masové komunistické
strany, pevně již spojené s masami pracujícího
lidu. Nechce-li již více pracující lid
hladověti ve prospěch měšťáků
a je-li zde již vůdce nespokojeného pracujícího
lidu, je těžko měšťákům
uskutečňovati své plány. Jsou proto
měšťáci se svými pomocníky
reformisty úplně bezradni. Tvoří různé
kombinace. Jejich dvě vládní garnitury zůstávají
zbožným přáním. Druhá
garnitura pod vedením dr Meissnera nemůže
vyjeti ze státní vozovky. Schází jí
kola. Těší-li se posl. Bechyně,
že nějak pomůže komunistické straně
Československa tlučením jen do výsledků
koaliční vlády, marně se těší.
Komunistická strana Československa nepřestane
tlouci do principu koaliční vlády. Dr Beneš
posuzuje věci trochu reálněji. Podle sdělení
dr Kopeckého byl pro oktroj, řídě
se heslem presidenta Masaryka: "Naše doba je
zřejmě dobou přechodnou, také politicky
a státně." Agrární "Venkov"
při tom pomáhal přípravou zfašisování
odborových organisací. Chtěl z nich vytvořiti
organisace "třídního míru",
odpolitisovati je a zameziti tak všechny stávky, poněvadž
"stávky jsou projevem diktátu dobře
organisované menšiny". Smí-li někdo
diktovati, jsou to podle "Venkova" měšťáci,
nikdy však dělníci. Selhaly plány Benešovy,
selhaly plány "Venkova", selžou i plány
posl. Bechyně. Komunistická strana Československa
zůstane stranou sociální revoluce, která
nikdy nezamění diktatury proletariátu za
shnilý parlamentarismus.
Jako v krisi parlamentarismu, tak také v řešeni
problému odbytiště jsou měšťáci
s reformisty bezradní. Místo se Sovětským
svazem spojuje se čsl. zahraniční politika
s dvěma úpadkovými mocemi: s reakční
Anglií a katolickým Římem. Masarykova
zásada "Řím musí býti
souzen a také odsouzen" změnila se v jednání
s papežem Piem Xl o jeho "spolupráci" s
československou reakční vládou. Pod
patronancí bratra Beneše vyjednává
se s Vatikánem o konkordát, upravující
definitivně platy kněžstva, zaručující
klerikálům výhradní vliv na školu,
vylučující ze záboru statky "mrtvé
ruky". Na zakrytí pravé podstaty vyjednávání
mluví se také o právu jmenovati biskupy,
a úpravě diecesních hranic. Husovy oslavy
panstvo již dohodlo. Hus bude slaven pouze co dobrý
vlastenec a bez oficielní účasti vlády.
Za to o Václavském tisíciletí budou
nositi čsl. ministři nebesa nad papežským
nunciem. Snadno prohospodařili svoji husitskou tradici.
Sibiřská anabase nevychovala odbojné lvy.
Dr Beneš kloní se před politickou silou
katolicismu, který je dnes nejpevnějším
pilířem kultury a společenského řádu
měšťácké poválečné
Evropy. Dnes nepovoluje Šrámek. Jen dr Beneš
cosi blábolí, že se nejedná o konkordát.
Masarykovo "kdo přiložil ruku svou na
pluh, nechť neohlíží se nazpět"
se tu důkladně uplatňuje.
Současně opouští československá
zahraniční politika svoji dosavadní orientaci
na Francii a orientuje se na Anglii. Snadno se zapomněly
všechny ty vzletné přípitky na bratrství
s Francií! A když se nepodařilo usmířiti
Francii s Anglií, jde orientace na Anglii v době
jejího úpadku. Jinak také nelze nazvati nynější
stav Anglie, o kterém píší "Lidové
Listy" 20. listopadu 1927 takto: "- nynější
konservativní vláda Baldwinova je v situaci dosti
kritické. Její hospodářství
je velmi kritisováno od vlastních stoupenců.
Neplní prý daných slibů. Slíbila
omeziti vydání a vydala již o 40 mil. liber
více než její předchůdci. Daně
jsou čím dál tíživější.
Hospodářská situace se nelepší.
Počet nezaměstnaných činí stále
asi 1 milion dělníků, od roku 1922 situace
v průmyslu železářském, ocelovém,
textilním a mechanickém je čím dále
horší. Vláda sice tvrdí, že situace
není beznadějná, avšak sama přiznává,
že naděje mnoho není."
Tak "Lidové Listy", orgán pátera
Šrámka.
"Národní Listy" páně Kramářovy
ještě hůře. Píší:
"Situace v anglickém uhelném průmyslu
beznadějná. V přední části
listu psali jsme tyto dny o bouřlivých schůzích
anglické dolní sněmovny. Příčinou
je neutěšená situace v uhelném průmyslu.
Situace tato všeobecně se pokládá za
kritičtější nežli byla loni před
vypuknutím hornické stávky. Během
roku byla zastavena definitivně těžba celkem
na 286 uhelných dolech. Ze dvou milionů horníků
jest asi čtvrt milionu nezaměstnaných a velké
procento ze zbylých je zaměstnáno jen částečně.
Na závodech, které pracují pro export, je
situace nejvýš vážná a bída
obyvatelstva prý strašná. Tak pokládá
se situace za beznadějnou. "Times" píše
o věci velmi pessimisticky. Ztráty daly by se krýti,
kdyby však byla naděje do budoucna na zlepšení.
Zdá se, že vytrvalost je již u konce. Dnes je
již nemožné vrátiti se k návrhům
královské uhelné komise z roku 1926, na,
sanaci a racionalisaci. Jediná naděje na záchranu
je v dohodě mezi doly a hornictvem o plánu, jak
vyjíti z těžké krise." Jak viděti,
nesplnilo se v Anglii proroctví pronesené při
úmrtí soudruha Lenina Masarykem, že
"v Anglii zvítězila sociální
demokracie bez revoluce krvavé, v Anglii zvítězil
Marx zralejší a zvítězil nemarxicticky
svou hlavní a rozhodující taktikou, parlamentarismem,
revolucí hlasovacího lístku." "Příklad
Anglie" - napsal Masaryk - "politicky myslící
utvrdí v přesvědčení, že
revoluce krvavá je taktika stará." Mac Donaldova
vláda žila z milosti měšťáků
9 1/2 měsíce a i přesto, že dala slib
že nebude socialisovati, byla měšťáky
bezohledně svržena. Ani Baldwinovi se nedaří
stabilisovati hospodářství Anglie, takže
je dobře, ponechal-li si Masaryk zadní dvířka
větou: "Nelze vylučovati krvavou revoluci každou,
ale to pravidlo musí se zdůrazniti, že je oprávněna
teprve po vyčerpání všech ostatních
pokusů nápravy."
Dalšího opaku se dožíváme v proroctví
o dlouhém míru. Ženevský protokol ze
září 1924 není již památným
mezníkem zabezpečení světového
míru. Válka za 99 let z rozmluvy s Vanderveldem
zůstává jen zbožným přáním
některých pacifistů. Anglie již docela
veřejně buduje protisovětskou frontu. V Československu
postačila akce lorda Rothermerea, aby dr. Dérer
sliboval věrnost reformistům v boji proti Sovětům
a proti bolševismu, aby předseda vlády Švehla
ujížděl do Londýna v průvodu
"strejce Fialy", aby připravil vlídné
přijetí říkáníčkům
dr. Hodži. Tajná diplomacie v nejnovějším
vydání. Jednání o lidu bez vědomí
a vůle lidu. Proto jejich dohody valné ceny nemají.
Pracující lid v Československu uvědomuje
si akutní válečné nebezpečí,
vede proti němu energický boj, při tom si
neustále připomíná Leninovo napomenutí:
"Dají ti pušku, vezmi ji a přičiň
se, dobře se naučiti zacházeti se zbraní.
Proletáři musí to uměti, nikoli aby
stříleli na své bratry, dělníky
z jiných zemi, jak k tomu radí zrádci socialismu,
nýbrž aby bojovali proti buržoasii vlastní
země, aby učinili konec vykořisťování,
bídě a válkám. Konec nikoli zbožným
přáním, nýbrž vítězstvím
nad buržoasií, odzbrojením buržoasie."
Pracující lid v Sovětském Svazu před
10 lety dobyl politické moci, svrhl panství buržoasie,
dělníka učinil pánem v továrně,
pracujícímu rolníku dal půdu. Upevnil
svou politickou a hospodářskou moc. Znovu zřídil
výrobu. Industrialisuje svůj protelářský
stát. Diktatura proletariátu je pevnou záštitou
vítězné sociální revoluce.
Sovětské zřízení je nejširší
demokracií pracujícího lidu. Rozvoj hospodářský
a kulturní je v Sovětském Svazu zajištěn.
Pracující lid koná s radostí svou
práci, při čemž uplatňuje Leninovo:
"Kdo nepracuje, ať nejí a nevládne."
Naproti tomu krachuje kapitalistické hospodářství.
S ním krachuje liberální demokracie. Parlamentarismus,
který je nástrojem vládnoucí třídy,
krachuje také. Buržoasie již nevyhovuje. Kapitalismus
dovede organisovati jen smrt a vraždění. Proto
na místo diktatury buržoasie diktaturu, proletariátu!
Pracující lid v Československu nastupuje
již do jednotné fronty proletářské
k boji za vládu dělníků a pracujících
rolníků. Buržoasie a její pomocníci
mají z tohoto nástupu pracujících
strach. Neradi by se loučili se svými výsadami.
Proto hrozby rozpuštěním KSČ, surová
persekuce, zvlášť v pašalicích agrárních
veličin. Při tom panstvo spekuluje na oposici komunistické
strany. Marné však všechno.
Pracující lid jasně poznává,
že jedinou stranou, která bojuje poctivě za
zájmy pracujících, je strana komunistická.
V důsledku toho roste k ní důvěra
širokých mas. Reakční vláda buržoasního
bloku nemá za sebou většinu voličů.
Pánové, ani se stanoviska měšťácké
demokracie nemáte právo vládnouti, odstupte
proto a vypište nové volby!
K dělnictvu voláme: Nespoléhejte se na parlament,
pokračujte v budování jednotné fronty!
(Potlesk poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Listina řečníků
k povšechné rozpravě je vyčerpána,
je tudíž tato rozprava skončena. Za účelem
vyvětrání přerušuji schůzi
na 3/4 hodiny, to jest do 7 hodin večer.
(Schůze přerušena v 6 hod. 10 min. večer
opět zahájena v 7 hod. 18 min. večer.)
Předseda (zvoní): Zahajuji přerušenou
schůzi. Uděluji slovo zpravodaji p. posl. dr Hnídkovi
k doslovu.
Zpravodaj posl. dr Hnídek: Slavná sněmovno!
Vyhrazuji si doslov ke konci speciální debaty a
navrhuji nyní, aby se přešlo k debatě
speciální a aby za podklad její byl vzat
návrh výboru rozpočtového. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Podle §u 53
jedn. řádu hlasuje se po skončené
rozpravě povšechné, má-li osnova, a
je-li jich několik, která z nich, býti základem
rozpravy podrobné, když se předem bylo hlasovalo
o podaném snad návrhu na přechod k dennímu
pořadu.
Páni posl. Haken a soudr. a posl. Schäfer
a soudr. podali mně návrhy podle §u 47 jedn.
řádu, aby se přes osnovu přešlo
k pořadu.
Budeme hlasovati. Prosím paní a pány poslance,
aby zaujali svá místa. (Děje se.)
Sněmovna je způsobilá se usnášeti.
Kdo souhlasí s návrhy pp. posl. Hakena a
soudr. a pp. posl. Schäfera a soudr., aby se přes
osnovu přešlo k pořadu, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrhy ty jsou zamítnuty.
Dám tudíž hlasovati o návrhu pana zpravodaje,
jejž učinil v doslovu, aby osnova státního
rozpočtu a finančního zákona podle
zprávy výborové byla vzata za základ
rozpravy podrobné.
Kdo souhlasí, aby osnova finančního zákona
a státního rozpočtu vzaty z byly podle zprávy
výborové za základ rozpravy podrobné,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.).
To je většina. Sněmovna se tedy usnesla přejíti
k rozpravě podrobné na podkladě osnovy doporučené
zprávou výborovou. Nebude-li námitek, projednali
bychom před zahájením podrobné rozpravy
druhá čtení z pořadu dnešní
schůze, (Námitky nebyly.) Námitek
není.
Projednáme tedy nyní nejprve odst. 2. pořadu,
jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona, kterým
se zrušují některé předpisy omezující
volné nakládání nemovitostmi v Podkarpatské
Rusi (tisk 1086).
Zpravodajem výboru zemědělského jest
pan posl. inž. Černý. Jsou nějaké
návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. inž. Černý: Nejsou.
Předseda: Není tomu tak. Kdo ve druhém
čtení souhlasí s osnovou zákona tak,
jak ji poslanecká sněmovna přijala ve čtení
prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona také ve
čtení druhém.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
3. Druhé čtení osnovy zákona o
zařízení a působnosti báňských
úřadů (tisk 1255).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr Daněk. Jsou nějaké
návrhy oprav nebo změn textových?
Zpravodaj posl. dr Daněk: Nejsou.
Předseda: Není tomu tak.
Kdo ve druhém čtení souhlasí s osnovou
zákona tak, jak ji poslanecká sněmovna přijala
ve čteni prvém, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.) To je většina. Tím poslanecká
sněmovna přijala tuto osnovu zákona
také ve čtení druhém.
Nyní rozhodneme ještě o resolucích.
Podány byly 3 resoluční návrhy posl.
Bečko a soudr., které byly přečteny
ve 104. schůzi posl. sněmovny. Žádám
pana zpravodaje, aby se o nich vyslovil.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Vyslovuji se proti všem
podaným resolucím.
Předseda: Budeme o těchto resolucích
hlasovati.
Kdo souhlasí s prvním resolučním návrhem
posl. Bečko a soudr. o rozšíření
určitých horních zákonů také
na Podkarpatskou Rus, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. Návrh jest zamítnut.
Kdo souhlasí s druhým resolučním návrhem
posl. Bečko a soudr. o nové osnově
trestních ustanovení horního zákona
z r. 1854, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. I tento resoluční návrh
jest zamítnut.
Kdo souhlasí s třetím resolučním
návrhem posl. Bečko a soudr. o vybavení
báňských úřadů na Slovensku
a Podkarpatské Rusi, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je menšina. I tento resoluční návrh
jest zamítnut.
Tím vyřízen jest 3. odstavec dnešního
pořadu.
Vrátíme se nyní k odst. 1 pořadu:
Ad 1. Zpráva výboru rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 1224) státního
rozpočtu republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1928 (tisk 1260) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném ve 102.
schůzi posl. sněmovny dne 25. října
1927.
Přistoupíme k rozpravě podrobné, a
to podle částí stanovených ve včerejší
105. schůzi.
Zpravodaj p. posl. dr Hnídek vzdal se slova, které
mu podle §u 43 jedn. řádu v podrobné
rozpravě přísluší, zahájíme
proto rozpravu o prvé části rozpravy podrobné,
t. j. části politické, do které
náleží tyto kapitoly rozpočtu ze skupiny
I. Vlastní státní správa: 1. President
republiky a kancelář presidenta republiky, kap.
2. Zákonodárné sbory, kap. 3. Předsednictvo
min. rady, kap. 4. Ministerstvo zahraničních věcí,
kap. 5. Ministerstvo nár. obrany, kap. 6. Ministerstvo
vnitra, kap. 7. Ministerstvo spravedlnosti s Nejvyšším
soudem, kap. 8. Ministerstvo pro sjednocení zákonů
a organisace správy, kap. 9. Nejvyšší
správní soud a Volební soud.
K této části rozpravy jsou přihlášeni
tito řečníci: na straně "proti"
pp. posl. Hrušovský, Kaufmann, inž.
Kallina, dr Dérer, David, na straně
"pro" pp. posl. dr Slávik, dr. Kubiš,
Špaček, dr Feierfeil, Macháček
a G. Navrátil. Prvním řečníkem
na straně "proti" je p. posl. Hrušovský,
který se vzdal slova.
Dávám slovo prvnímu řečníku
na straně "pro", p. posl. dr Slávikovi.
Posl. dr. Slávik: Slávna snemovňa!
Všeobecne je známe, že naší sudcovia
sú prepracovaní a my, náš parlament,
napriek tomuto so dňa na deň uvaľujeme na toto
súdnictvo nové a nové úkoly, avšak
nestaráme sa aspoň o polepšenie hmotného
stavu tohoto najvážnejšieho faktora verejného
života. Mojím pevným presvedčením
je, že darmo sa pokúša pán minister spravedlnosti
odstrániť nedostatok sudcov snížením
čakateľskej doby potrebnej k vymenovaniu za sudcu,
a že dotiaľ, kým sudcom nebude zabezpečený
plat primeraný ich významným výkonom,
bude mať ministerstvo spravedlnosti vždy málo
sudcov.
Preto navrhujem, aby sudcovia dostali svoj zvláštny
status a aby boli, lepšie platení, ako ostatní
štátni úradníci s vysokoškolským
vzdelaním.
Zdá sa, že tento môj návrh matematicky
odporuje rovnosti kvalifikácie a spravedlivosti. Keď
ale uvážime význam výkonov sudcov a
ostatných štátnych úradníkov
pri rovnakej kvalifikácii, musíme uznať, že
vo výkonoch týchto je veľký rozdiel
v ich význame. Kým i najvyšší štátny
úradník - mimo sudcu - vybavuje výhradne
otázky čiste materiálneho rázu, dotiaľ
sudcovi mimo takýchto záležitostí sverené
je rozhodovanie i nad cťou, osobnou slobodou, ba i nad životom
človeka. A keď je výkon sudcu tak významný,
nikto nemôže závidieť sudcovi väčší
plat, ako má iný štátny úradník
s tou samou kvalifikáciou. Od sudcu so dňa na deň
požadujeme vyššie a všestrannejšie vzdelanie,
o čom nám zreteľne rozpráva chystaný
nový trestný zákonník, podľa
ktorého bude sudca - a nie sám zákon - kvalifikovať
ten či onen trestný čin za zločin
alebo prečin. Teda sudca mal by byť nieľen dobrým
juristom, lež i prvotriednym psychologom a sociologom.
Z tohoto dôvodu úroveň sudcu treba zvýšiť,
čo sa docielí iba dľhšou praksou. A voči
tomuto sa dozvedáme o návrhu zákona, podľa
ktorého sudcovskí čakateľia už
po dvoch rokoch môžu byť menovaní za sudcov.
Týmto sníži sa priemerná úroveň
nášho súdnictva, ktoré na teraz je pýchou
a ústavnou zárukou občianskej slobody.
K tomuto takmer zúfalému pokusu nútené
je ministerstvo spravedlnosti ohromným nedostatkom sudcovského
dorastu. To, že aký je číselný
pomer medzi pravotárskym a sudcovským dorastom,
dobre vysvitá z počtu prihlásivších
sa ku zkúškam. Kým v Košiciach prihlasili
sa k sudcovskej zkúške iba dvaja kandidáti,
zatiaľ kandidátov pravotárstva sa prihlásilo
24. Teda dvanásťkrát menej je sudcovského
dorastu, ako pravotárskeho, hoci pravotárska dráha
je preplnená, voči čomu zasa na území
bratislavskej súdnej tabule je uprázdnené
47 a na území košickej súdnej tabule
je nezaplnené 60 sudcovských miest.
Tetno smutný stav sudcovského povolania berie svoj
pôvod v neprimeranom, nízkom plate za kvantitu a
kvalitu vykonanej práce. Pre mizerné platenie sudcov
hrozí našej justícii priamo katastrofa, lebo
na tento čas ide za sudcu iba ten, kto je alebo
priveľký v idealista, alebo kto sa nevie dostatočne
uplatniť na voľnej dráhe.
Zapracovaní sudcovia prepracovanosťou umierajú
nám za pracovnými stoly a preto našou povinnosťou
je starať sa o sudcovský dorast, k čomu však
nevedie cesta sníženia čakateľskej doby
a tak i úrovne súdnictva. Jediná a správna
cesta k tomuto je: poskytnúť sudcom zvláštny
status a tak polepšiť ich platy natoľko,
aby bez hmotných starostí o svoju rodinu
celou dušou sa mohli venovať ich vznešenému
a nadmieru významnému povolaniu.
Výrok p. posl. Bolena, že sudcovia vynášajú
rozsudky na komando, je nielen urážlivý, lež
aj absolútne nespravodlivý. O smýšľaní
strany komunistickej podľa tohoto výroku utvorí
si mienku súdna verejnosť.
Teraz hodlám rozprávať o akcii a protiakcii
lorda Rothermerea.