Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Zde je tedy poukázáno na uměle prý vyvolanou otázku připojení Rakouska k Německu a v §u 3, na str. 58, odůvodňuje se zvýšení propagačního fondu slovy: "Úvěr jest určen pro výdaje plynoucí ze vztahu k mezinárodním událostem a z obrany státních zájmů v cizině, ježto z mezinárodních vztahů vytvářejí se zhusta nepředvídané otázky mezistátní a mezinárodní, k jichž řešení jest často třeba okamžitě větších prostředků k plnění výše uvedených úkolů."

Vidíme tedy, že zvýšení se požaduje v první řadě k potírání hnutí připojení a snah po revisi mírových smluv. Přes opačné veřejně učiněné výroky předsedy klubu křesťanskosociální strany zvedne tato strana v několika dnech ruku pro tuto kapitolu.

Pan dr Luschka kladl také zvláštní váhu na to, že celá zahraniční propaganda nesmí dostati protiněmeckého nátěru. Je příznačno, že ministr zahraničních věcí tohoto státu přes to, že náleží k česko-německé vládě, se nijak nesnaží, aby těmto požadavkům křesťansko-sociálního vůdce strany ohledně neutrality jakýmkoli způsobem vyhověl, ale staví se teď jako dříve na stanovisko, že je zástupcem národního státu roku 1918 uměle a násilně zbudovaného, cítí se pouze činitelem velkoslovanských snah a snaží se dopomoci slavismu v Evropě k dokonalému vítězství. Důkazem toho není jen výrok učiněný r. 1924 při sjezdu českých vysokoškolských učitelů v Brně: "Nestrašme Němců mluvíce o politických cílech všeslovanství", ale před dvěma měsíci dal dr Beneš v pařížském časopise "Revue Mondiale" otisknouti provolání ke všem slovanským národům. Tam stojí: "Slovanská politika budiž vyjádřena tímto způsobem: Oficielní politika každého jednotlivého slovanského národa může a má plně přihlížeti k idei příbuzenství slovanských národů; má počítati s citem pospolitosti, jenž se u nich jeví, spočívajícím na příbuzenství jazyka a kultury. Taková politika nesmí však býti určována city, ačkoli i tyto ovšem nesmějí býti přehlíženy. Z této formule také vyplývá, že politika všech slovanských států musí ve všech otázkách kultury držeti se téhož směru. Všeobecně se přikloňuji k názoru, který formulovaly slovanské kongresy v letech 1848 a 1867 a který byl od té doby rozšířen v "neoslavismus" v širším smyslu a se zvýšenou vyhlídkou na uskutečnění. V jednotlivostech zde nemá býti řeči o tom všem. Považuji však za vhodné poukázati na vynikající význam, začíti se společnou akcí, pokud možno velkolepou, mezi různými kulturními, technickými a hospodářskými organisacemi slovanských států. Spojení různých pokusů tohoto rázu je věcí specialistů a jich pomocníků. Úlohou slovanských států bude, prováděti svoji politiku tak, aby se těmto podnikům dostalo pokud možno velké podpory. Státy musí k tomu účelu učiniti všechno, co se dělat dá, a k těmto podnikům nabádati a povzbuzovati." Viz zvýšení propagačního fondu v českém státě, čehož je zapotřebí, aby se tento podnik zdařil. "Československo se drželo tímto směrem postupu ve svých stycích se západem Evropy, zejména s Francií a s anglosaskými zeměmi; se silnějším důrazem se tak musí státi v poměru k slovanským státům, odkud se mu dostalo tolik naučení a jimž pomoci je jeho povinností."

Vidíme zde Beneše teď jako dříve v činnosti, aby jménem Československé republiky jím jako slovanský stát označované učinil všechno - a to se státní pomocí - aby slavismus na celém světě podporoval, tedy aby dokonal uzavření proti němectví ve střední Evropě. Třeba tedy hluboce litovati, že se musí konstatovati, že za spoluvlády tří německých stran český ministr zahraničních věcí dr Beneš může pokračovati v této politice, ba více, že je si této podpory plně vědom; neboť, jak jsme slyšeli, mohl se v Paříži tím chlubiti, že němečtí ministři v jeho vládě plně souhlasí s vedením jeho zahraniční politiky.

Vážení přítomní! My sudetští Němci máme jistou úlohu v Evropě. Díl sudetskoněmeckého vedení sice tvrdí, čímž klame své přívržence, že nám toto naše postavení musí sloužiti k tomu, aby se zbudoval most Slovanstvu k západu, a jak si nesmíme tajiti, na úkor sudetského němectví. My národně uvědomělí sudetští Němci teď jako dříve stojíme na stanovisku, že 3¹/₂ milionů sudetských Němců jakožto část uzavřeného středoevropského Němectva máme povinnost, abychom se za všech okolností drželi své národnosti, že máme za všech okolností považovati za směrodatné heslo, které zní: "Vše pro náš národ!"

Pánové, přicházím ke konci, ačkoli samozřejmě by se mohlo s tohoto místa ještě mnoho říci k věci, ale krátkost doby pro řečníka to nedovoluje. Končím ujištěním, že německá strana národní teď jako dříve v zájmu naší zděděné národnosti chce aktivně vystoupiti pro zajištění naší německé državy, kdekoli se vyskytne příležitost, ale že za všech okolností odmítáme a také v budoucnosti budeme odmítati, abychom učinili jen jeden hmat, který by mohl přinésti výhody jenom českému státu národnímu jakožto takovému. Naším heslem je teď jako dříve: "Vše pro naši zděděnou národnost!" (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má p. posl. Špaček.

Posl. Špaček: Vážení pánové! Jednáme o rozpočtu republiky na desátý rok jejího trvání a nemohu tedy nevzpomenouti osobní vzpomínky, a sice výroku nynějšího našeho ministra zahraničí, který mi zapadl do paměti velmi těžce v r. 1918 při návratu našem společně s p. presidentem republiky z Ameriky do vlasti. Po přistání v Boulogne sur Mer byla malá schůzka v nádražním hotelu. Tam ministr dr Beneš informoval p. presidenta o situaci, jmenovitě o přípravách a našich vyhlídkách k mírové konferenci a o nejbližších úkolech a starostech naši vnitřní politiky v nově založeném samostatném státě.

V této rozmluvě užil významných slov, jichž právě vzpomínám a jichž jsem vzpomněl již velmi častokráte. Řekl totiž: "Teď je hlavní, abychom se udrželi aspoň prvních 10 let; udržíme-li se v nich, udržíme se už navždy". Všechny peripetie vývoje republiky od této doby až dosud viděl jsem stále zrakem této vzpomínky a byly přirozeně velmi často chvíle, ve kterých jsem jich vzpomínal velmi intensivně a znepokojivě, třebaže jsem tato slova Benešova nikdy nemohl a nechtěl pokládati, jako on sám, za nějakou věštbu. Ale myslím, že jimi vystihl velmi dobře všechny obavy a naděje, které jsme upírali právě k těmto dětským letům republiky, uvědomujíce si, že jako všechno živé i ona sama, její zdárný vzrůst a vývoj, podléhati bude zákonům života a že tedy i jí bude nejtíže překonati první léta vlastní existence, jmenovitě vzhledem k těžkým katastrofám národů a k nesnázím a krisím našeho národa, jak je produkovala světová válka. Zdá se, že můžeme dnes na prahu desátého roku její existence přes všechny krise, skepse a pesimismy, jichž je náš veřejný život pln, hleděti do další budoucnosti klidněji, protože dětská léta republiky jsou již přece za námi, poněvadž je republika živa vnitřně i mezinárodně a poněvadž překonala ve zdraví nemálo těžkých krisí vnějších i vnitřních. V roli pěstounky vystřídaly se v ní četné vlády různých barev a složení, z nichž ani jedna nebyla všem nám stejně sympatická a naprosto vyhovující, a je ovšem přirozeno, že je tomu tak i s dnešní vládou. Ale právě proto mám za to, že ani dnešní vláda nemusí vzbuzovati u některých stran národa takové obavy a takové rozhořčení, jaké bylo slyšeti a cítiti z řečí některých příslušníků těchto stran, zvláště také z řeči posl. Bechyně, a některých kolegů ze stran německých. Promluvím o tom ještě později.

Letošní rozpočet znamená nesporně další krok ke stabilisaci a ke zdravému normálnímu vývoji našeho státu, a jeho nespornou předností je, že znovu zdůrazňuje slovy své důvodové zprávy i častých výkladů ministra financí v plenu i v rozpočtovém výboru, ale hlavně svými číslicemi státních výdajů a příjmů teoreticky samozřejmou, ve skutečnosti však jen velmi zřídka pochopovanou a uznávanou pravdu, že výdaje státu jako každého jiného veřejného nebo i soukromého hospodářství mohou býti úměrny jenom jeho normálním příjmům, tedy u státu hlavně příjmům z veřejných dávek a daní všeho druhu, tedy v posledním základu berní nosnosti obyvatelstva, poplatníků daní přímých i nepřímých. Kapitoly, o nichž právě jednáme, shrnuty jsou ve skupinu zvanou politickou, týkající se resortů, jimiž se bezprostředně vyjadřuje formální samostatnost národa, jeho mezinárodní suverenita a svébytnost, t. j. resortů ministerstva zahraničí, vojska, vnitra a spravedlnosti, ministerského presidia, jakož i korporací a orgánů ústavní representace státu a nejvyšších orgánů ústavní i administrativní kontroly. Nelze tedy při jednání o nich nemluviti o politice našeho státu, zahraniční i vnitřní, o obojí této jeho situaci, pravděpodobnosti vývoje budoucího a o nejzákladnějších úkolech nebo - chcete-li, abych užil obvyklého slova často zneužívaného - problémech jeho vnější i vnitřní bezpečnosti, konstrukce jeho demokratické representace a jejich zákonodárných opatření v nejbližší době.

Naše zahraniční politika stvořila a tvoří dosud všechny formální záruky naší vlastní mezinárodní a mezistátní stability, pokud je to lidsky v dnešních mezinárodních poměrech v Evropě a v světě vůbec možno. Její dílo bylo a je usnadněno naprostou naši mírumilovností a úplným nedostatkem jakýchkoli výbojných snah. Třeba že jsme se museli vzdáti některých území, na něž jsme si činili a na něž jsme měli přirozený nárok vzhledem k národnosti jejich obyvatelstva nebo jejich vůle býti s námi v našem státě, nemáme naprosto jakýchkoli úmyslů využíti jakékoli doby k útokům a přejeme si jenom jednoho, aby stejný duch míru zvítězil u všech našich sousedů a v celém světě. Bohužel, musíme počítati s národním charakterem jiných národů, s tendencí jejich dějin a s výsledky světové války v duši těch, kdož v ní pozbyli svého dosavadního privilegovaného postavení, třeba naprosto spravedlivě. Proto je dobré dílo obranných smluv republiky s Francií a společností Malé dohody, tak jako je jistě obecně schvalována dobrá vůle našeho zahraničního ministerstva k udržení co nejlepších poměrů mezi námi a sousedními státy, zvláště Polskem a pak i Německem a Rakouskem. Nevidíme stejně dobré vůle v Maďarsku a je-li kde v Evropě nebezpečné ohnisko nových konfliktů, je to jistě v této zemi. Litujeme, že maďarské snahy nalézají podpory v některých kruzích státu, jehož demokratická vládní soustava byla vzorem demokratických státních representací v celém ostatním světě a které právě proto podporovaly nás v našem revolučním úsilí zahraničním. Nepřikládáme ovšem snahám lorda Rothermerea daleko onoho významu, jaký jim přikládá maďarské veřejné mínění, ale nezastíráme si při tom skutečnost, že naše propaganda spravedlnosti územní i vnitřní hodnoty našeho státu není v Anglii ještě dokonána, ba že musí býti posílena zvláště v oněch společenských kruzích, v nichž má maďarské úsilí největší podporu. Schází nám ještě všude nejdůležitější složka této propagandy, to je propaganda společenská, ve které jsme handicapováni, zvláště pokud jde o Anglii, nedostatkem oněch společenských vrstev, kterých má v nadbytku Maďarsko a Polsko a které jsme částečně z malicherných důvodů odpudili ve vlastním státě a národě, pokud jsme je ještě měli.

Bylo mi kolikráte řečeno příslušníky britanskými, i jiných států, jak nevlídně hledí se na nás v kruzích anglické i jiné aristokracie zaujímající významné místo v politice jiných států a v Anglii, zvláště ve straně dnes vládnoucí proto, poněvadž ze svých intimních styků s bývalou aristokracii naší nabývají velmi početně v Anglii dojmu, jakoby zrušení šlechtických řádů znamenalo cestu jakéhosi suchého bolševismu a odklon od tradice západní civilisace dneška. Některé nepromyšlené výroky a skutky některých našich politických předáků a státníků způsobily také dosti značnou aversi proti naší republice u velmi významných lidí a u velmi platně často rozhodující diplomacie vatikánské ovšem zase při nepochopení smyslu a tradice našich dějin a našeho vývoje kulturního v minulosti i v budoucnosti v obnoveném státě. Zapomněli jsme v prvních dnech republiky dosti často, že jsme vkloubeni v prostředí západoevropské kultury, jejích tradic a zvyků, i když jsou nám často vzhledem k našemu historickému vývoji nesympatické a dosti málo pochopitelné, a že musíme často přes to s nimi počítati, nemáme-li pro malé výhody utrpěti velké škody.

Snažili jsme se tyto drobnosti postupně opraviti na př. zavedením našeho řádu Bílého Lva, ale zase se to stalo způsobem, který nám zeslabuje zamýšlený efekt poukazem na skutečnost bezvýznamnosti tohoto řádu v našem státě, na zákaz jeho udělení domácím občanům ba i na zákaz přijímání cizích řádů, který je ovšem systematicky velmi četnými představiteli i občany naší republiky od nejvyšších počínaje a bez rozdílu politických stran, tedy i socialistických, stále a stále porušován a překročován. (Tak jest!)

Poměry jsou silnější než nejkrásnější teorie a zdá se, že velmi často teprve zkušenosti dosti trapné pohnou nás k uvědomění si naší závislosti na mínění jiných velkých národů světa ve věcech velkých, ale také ve věcech drobných.

Naše zahraniční politika, majíc za sebou celý národ, pokud běží o obhájení územní integrity našeho státu, pokud běží o nedotknutelnost naší územní državy může na všecky počítati a přáli bychom si ovšem, aby měla pro to brzo oporu ve velkém státě velkého slovanského národa, organisovaném na základech spravedlivé demokracie a rozumné demokracie jako nejbezpečnější cestě rozumného a úspěšného kulturního, sociálního a mravního vývoje všech národů. (Výborně!)

Naše zahraniční posice potřebuje ovšem také všech oněch prostředků k účinné propagaci, jichž užívají i jiní národové daleko větší a vždy samostatní, hojných styků representantů všech oborů veřejného života, umění, vědy a kulturní činnosti všeho druhu, dobře vedeného velkého listu francouzsko-anglického, jenž by doplnil dosavadní "Prager Presse" stejně jako to činí propagační denní listy vydávané vládou polskou, rumunskou, bulharskou atd.

Naše nároky na státní samostatnost a vlastní plný kulturní rozvoj jsou mravně tak krásné a doklady této naší samostatnosti kulturní tak přesvědčivé, že stačí jenom učiniti je lépe známými veřejnosti celého ostatního světa čilým osobním i žurnalistickým a uměleckým stykem, aby obstály proti jakékoliv lži a nenávisti.

Dalším předpokladem úspěchu naší zahraniční politiky je ovšem hlavně dobrá organisace a dobré vedení i ozbrojení a vycvičení naší armády a dobrá politika vnitřní posilující vědomí vnitřní stability a dobrého právního řádu v republice, v obyvatelstvu vlastním, ale také v kruzích států jiných. Přáli bychom si, aby vojenská správa nezůstávala v ničem pozadu jmenovitě nyní, kdy byla jí dána zákony o definitivní branné soustavě a finančním základu materielní výzbrojové kapacity armády spolehlivá základna těchto snah. Čekáme od vojenské správy zvláštní péči zvláště pro vybudování a zdokonalení výcviku a vyzbrojení letectva, dělostřelectva a chemických válečných prostředků a zbraní, jakož i organisací a sborů pro válku plynovou. V těchto oborech je před vojenskou správou ještě mnoho práce a práce tato je tím naléhavější, čím více se přenáší způsob vedení moderní války právě k užití těchto zbraní a těchto prostředků. Rozpočtové obnosy vojenské správy jsou ovšem vzhledem k nezbytné šetrnosti ve státních vydáních vypočteny i pro tyto věci velmi skrovně, nicméně je na vojenské správě, aby jich užila co nejlépe a aby je podle potřeby a nutnosti po případě v příštích letech rozmnožila. Dáváme-li na armádu miliardy, chceme míti vědomí, že jich bude použito opravdu k nejmožnějšímu zabezpečení státu proti jakémukoliv násilí na jeho integritu a stabilitu odkudkoliv, chceme zkrátka býti přesvědčeni, že tato analogie pojistného v životě jednotlivcově vrátí se nám rozhojněna v případě nezamýšleného námi ovšem útoku odjinud a nezamýšlené škody, která by z něho mohla vzniknouti.

Dobré organisaci armády musí ovšem pomáhati příslušné posílení mravního sebevědomí vojska, vojáka a hlavně důstojníka, a také po této stránce musíme se pokusiti, vrátiti se k přirozeným základům vojenské organisace, jak je vidíme u všech jiných kulturních národů světa, tedy také k určitým zevním attributům vojenské služby, jež jsme dosud považovali - zase se stanoviska úzkoprsé demokracie - za malicherné nebo bezvýznamné. (Tak jest!) Jsme k tomu povinni tím spíše, že jsme vojsko zbavili, zvláště pokud jde o gážisty, určitých ústavních práv, neposkytnuvše mu za to oněch výhod společenských i materielních, jaké mu poskytuji jiné státy. Vojsko zůstane ve všech státech, i v socialistických, - jak je to viděti nejlépe v Rusku - organisací sui generis, a jako taková má nárok také na určité výsady za určité mimořádné povinnosti a privilegia odiosa.

Nechtěl bych zapomenouti při této příležitosti na postupnou úpravu hmotných příjmů gážistů lépe než je tomu dosud, na rychlé vyřízení trapného případu generála Gajdy, který ohrožuje velmi podstatně dobré jméno vojska a přesvědčení o bezvýhradně pro všechny platící autority státní a autority zákona, na bedlivé vyšetřování častých, až příliš častých katastrof v našem letectví, zvláště v nešťastném II. leteckém pluku v Olomouci, kdež - zdá se - není výkonné kontroly letadel a aktuelní letecké způsobilosti pilotů předmětem úzkostlivé denní kontroly a zájmu odpovědných velitelů, jak tomu má býti.

Ruku v ruce s dobrou organisací vojska musí postupovati také dobrá organisace naší správy vnitřní a justiční. Tu půjde nejdříve o potřebné rozmnožení odborného personálu, zvláště u soudů všeho druhu, poněvadž dosavadní stav znamená systematické vykořisťování úřednictva, resp. soudců nad jejich nejen duševní, ale dokonce už i fysické síly, a tedy povážlivé ohrožení dobré správy a bezpečné justice. Nechápeme, proč má býti systemisováno tak málo soudcovských míst u soudů všech instancí, zvláště však u nejvyššího soudu, kde dosud vykonává úkoly senátních soudců velmi mnoho t. zv. přidělených, což je přímo protizákonné, a proč se šetří systemisací u auskultantů, když je tak velký nedostatek soudcovského dorostu. Totéž platí o personálu okresních politických správ. Nezapomínejme, že právě orgánové vnitřní správy a spravedlnosti svými rozhodnutími tvoří nebo mají tvořiti a posilovati pojem a uznávání veřejné státní autority, právního řádu a stability státu jako veřejné společenské organisace. Měly by tu působiti nejcharakternější a hmotně naprosto zabezpečené individuality, právě tak jako v organisaci vojskové, četnictva a státní policie. Bohužel, zasáhla stranická rozervanost a nesprávné chápání demokracie velmi těžce právě mravní sebevědomí, neodvislost a určitou potřebnou povýšenost těchto orgánů státní správy v prvých letech republiky a bude povinností vůdčích činitelů ministerstva vnitra i spravedlnosti, aby tu hleděli k nápravě co nejrychlejší. Orgány veřejné správy a spravedlnosti jsou povolány k zachování zákonů a veřejného řádu na nich založeného proti četným pokusům o jich zvrácení. Máme-li pořád ještě mnoho nepřátel za hranicemi, má jich také republika velmi mnoho doma, uvnitř svých hranic. Dejte strážcům bezpečnosti, zákonného pořádku a klidného vývoje potřebnou mravní, ale i hmotnou neodvislost, zbavte je nepřiměřeného strachu nějaké lžidemokratické kontroly a zajistíte tak nejlépe posílení veřejné autority, která je nezbytným základem dobré funkce státní organisace a správné dělby povinností i práv občanstva v poměru k sobě i ke státu. Orgány veřejné správy politické musí zachovati pevnou rukou jmenovitě v krajích, kde se pokouší udržovati neklid jakákoliv agitace živená ze zahraničí, a prosím proto, aby věnovaly zvýšenou pozornost nepřátelské agitaci protistátní na Hlučínsku, na Těšínsku a v ostravském pohraničí. Není možno, aby kterýkoliv stát beztrestně patřil na zjevné pohrdání jím samým a jeho činiteli, jazykem jeho státotvorného národa, jako je tomu v těchto krajích a jmenovitě není to možno snášeti vzhledem k administrativním metodám, jimiž bylo v některém z těchto krajů vládnuto dříve. Mám na zřeteli Hlučínsko. Úmyslný a vyzývavý bojkot státních nařízení a státního jazyka budiž potlačen s veškerou přísností zákona tak, jak tomu jest ve všech jiných státech světa. Lituji, že práce na vytvoření veřejné autority nezúčastní se často orgán, který je k tomu předně povolán, ba že často toto dílo povážlivě jeho rozhodnutím trpí. Mám na mysli některé judikáty nebo judikaturu nejvyššího správního soudu, zvláště pokud jde o jeho rozhodnutí ve věci aplikace ustanovení živnostenského řádu na jazykové úpravy ve výkonu živnosti hostinské a výklad §u 19 zákona úřednického z r. 1923. Připojí-li zákonodárce k jasnějšímu výkladu textu zákona v jeho důvodové zprávě přesná pravidla interpretace, činí tak jistě právě vzhledem k příštím rozhodnutím administrativních orgánů a soudů. Odmítne-li soud tento výklad výslovně jako zbytečný, nepřispívá tím jistě k posílení veřejné autority, jasnosti právního řádu a právní bezpečnosti, a postaví-li se svým rozhodnutím proti samozřejmému důsledku úpravy zevnějšího označení koncesovaných živností jazykem státním, které plynou z existence národního státu, rozmnožuje jistě spíše právní zmatek.

Ministerstvo vnitra prosil bych ještě o spravedlivější úpravu organisace a systemisace bezpečnostní služby policejní a četnické, jež koná pro upevnění republiky a právního řádu služby mimořádně významné a úspěšné.

Ministerstvu spravedlnosti nemohu při této příležitosti nevytknouti povážlivý úmysl, ohroziti víru obyvatelstva v očekávanou nepředpojatost právě tohoto ministerstva záměrem obsaditi některá uvolněná místa přednostů sborových soudů mladšími a méně kvalifikovanými uchazeči německými na úkor starších, kvalifikovanějších a vhodnějších uchazečů českých jenom proto, aby byl posílen národní, případně stranický zájem dnešního ministra. Totéž platí o úmyslu, povýšiti mimořádně některé německé úředníky ministerstva samotného přechodem přes starší, bezvadně kvalifikované úředníky české, jakož i o snaze jmenovati v českých nebo převážně českých okresích za notáře uchazeče německé. Nespatřujeme nic závadného v tom, aby pro úřad nebo soud v převážně německém kraji jmenován byl uchazeč německé národnosti, kvalifikovaný služebně lépe než uchazeč český anebo stejně, poněvadž ceteris paribus jest zde pro výkon svého úřadu vhodnější; nemůžeme však strpěti, aby za presidenty pro soud v Novém Jičíně, jehož obvod jest ze 75% český, nebo pro zemský soud v Opavě, jehož obvod zahrnuje celou zemi slezskou s 57% slovanského, většinou českého obyvatelstva, pro okres bílovecký nebo frýštátský, většinou český, na místo notářské jmenováni byli uchazeči němečtí na úkor starších a lépe kvalifikovaných českých, poněvadž takové jmenování znamená podřízení zájmů veřejné správy zájmům stranickým a státním a je v příkrém odporu s národním charakterem a historickým účelem našeho státu.

Varujeme pana ministra justice před těmito úmysly, jichž provedení bychom nesnesli právě proto, že by znamenaly naprosté ponížení státní autority a pravého účelu dobré justiční organisace.

A nyní dovolte mně, vzácní pánové, trochu politiky v běžném slova smyslu. Nemohu nereagovati aspoň několika slovy na řeč pana posl. Bechyně na jedné a pana posl. dr Rosche na druhé straně, neboť oba imputovali naší straně naprosto nesprávné politické snahy vůbec a v dnešní vládní většině zvláště.

Uvědomujeme si velmi dobře, že nejdůležitějšími a nejvýznamnějšími dosud nerozřešenými otázkami, nebo, chcete-li, problémy našeho státu v jeho politice vnitřní je správný poměr podílu na moci a na zákonné úpravě veřejných řádů v republice stran individualistických na jedné straně a socialistických na druhé straně, slušný poměr národních menšin, zvláště Němců k národu státotvornému a ke státu, a správný poměr demokracie ke skutečným státním nezbytnostem a representaci státu ve jménu posílení nebo postupného vybudování státní autority a státní tradice. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)