Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pokud jde o zákon o t. zv. pamětních knihách obecních, jest nezbytno změniti prováděcí nařízení k němu, které se neprovádí ani v jedné obci, poněvadž je opravdu neproveditelné a neúčelné. Je třeba vydati prováděcí nařízení nové, které by užilo některých dobrých stránek myšlenky samé k práci účelné a které by bylo vydáno po poradě s odborníky.

V oboru péče literární nutno připomenouti, že peníz 5.000 Kč, jenž je spojen s udělením státní ceny, je poměrně malý. Vítáme proto snahu ministerstva zříditi velkou státní cenu, která by hmotně daleko převyšovala každoročně udělované ceny výroční a k jejímuž prvému realisování by byl vyhlédnut jubilejní rok republiky 1928. Další udílení by se opakovalo podle rozpočtových možností ve lhůtách pětiletých nebo desítiletých. Vítáme také to, že ministerstvo zamýšlí za tím účelem provésti ještě letos písemnou anketu, při níž by se kompetentní činitelé vyjádřili zejména o otázkách, pro jaké obory má býti velká státní cena zřízena a za jakých modalit má býti udělována. Přejeme si však, aby členové poroty pro udílení cen neužívali svých soudcovských funkcí k demonstracím politickým. (Výborně!)

V r. 1927 byly uspořádány mezinárodní hudební výstavy v Ženevě a ve Frankfurtu n. Moh. Obě výstavy byly obeslány za podpory našeho ministerstva samostatnými exposicemi. Kromě toho za podobné podpory byly podniknuty zájezdy našich předních uměleckých sborů, jakož i hudebních umělců ke koncertům, jež byly uspořádány v rámci výstav. Ceníme si dobytých zde úspěchů, zvláště ve Frankfurtě n. Moh., a to tím více, že tu mohlo ministerstvo ze svých úvěrů poskytnouti podporu jen minimální.

Stavba budovy pro státní konservatoř nepokračuje jak jsme očekávali, vždyť není zajištěno dosud ani stavební místo! Ústav je dále umístěn v malých místnostech kláštera Emauzského na Slovanech, jež se za učebny naprosto nehodí. Přáli bychom si, aby se p. ministru školství a nár. osvěty podařilo co nejdříve získati pro naši konservatoř lepší umístěni, neboť jen tak bude profesorům konservatoře umožněna snesitelná práce s posluchači, kterou mohou dnes konati jen s nejkrajnější obětavostí, aby udrželi ústav na tom vysokém stupni a v té dobré pověsti, jaké nesporně v celé cizině požívá.

V péči o umění výtvarné zmiňujeme se s povděkem, že ministerstvo povolilo v poslední době v nynější těžké hospodářské situaci výtvarným umělcům více podpor na jejich další uměleckou činnost, rovněž na jejich studijní cesty. Obzvláště pak pokládáme za důležitou účast Československa za podpory ministerstva na výstavě evropského uměleckého průmyslu v Lipsku a na výstavě knižního umění, pořádané rovněž v Lipsku. Naše výstava československého výtvarného umění ve Varšavě, uspořádaná letos v říjnu a listopadu, byla rovněž provázena velkým úspěchem. Práce tato má veliký význam nejen kulturní, nýbrž i politický. Doufáme také, že i výstava soudobé kultury v Brně v příštím roce bude provázena náležitou podporou našeho ministerstva a že tato výstava nám přinese za této pomoci mnoho cenného pro propagaci našeho umění.

Pokud jde o naše kulturní styky s cizinou, přiznáváme, že práce v tomto směru po světové válce nebyla snadnou a že zde byl vykonán pozoruhodný kus záslužné práce. Nejde ovšem jen o pevné organisování přímých styků s jednotlivými kulturními národy západu i východu, nýbrž též o řádné naše zastoupení na foru mezinárodním. K tomu ovšem je třeba zvláště finančních prostředků. Těchto prostředků je také třeba k tomu, aby náš stát mohl řádně plniti krajanskou péči zahraniční, jako ji plní jiné státy evropské. Zde dosud nejsme tam, kde jsou jiné státy. Uvědomíme-li si, že my, malý národ, máme pětinu svých příslušníků za hranicemi své vlasti, nemůžeme neviděti, jak vážná je naše povinnost vybudovati řádný jednotný a účelný systém kulturní péče krajanské a jak velké nebezpečí v sobě skrývají trvalé odklady. (Tak jest!)

Není možno doprovoditi obsáhlý rozpočet našeho ministerstva školství a nár. osvěty dopodrobna kritickými poznámkami, bylo nutno omeziti se jen na určité výseky z něho, ale přáli bychom si, aby naše správa školská vzala náležitý zřetel na požadavky zde přednesené a vyšla jim vstříc, jednak cestou správní, pokud se touto cestou dají splniti, jednak aby na ne vzala zřetel při přípravě nového rozpočtu během příštího roku. Pokud se týká nákladu na potřeby kulturní, víme, že i zde nutno postupovati s úsporností, ale jen takovou, abychom si nepodlamovali svůj kulturní rozvoj, na němž především u nás za těch veřejných poměrů, jaké máme, tolik závisí. Peníz vydaný na kulturní povznesení našeho národa vrací se stonásobně ve zvýšených jeho schopnostech pracovních, ve zvýšené celkové mravnosti, která nás teprve naučí hospodařiti účelně a také účelně šetřiti. (Výborně! Potlesk.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. de Witte. Dávám mu slovo.

Posl. de Witte (německy): Slavná sněmovno! Mluvčí německých vládních stran podal nám včera názorné poučení ke kapitole o šikmé ploše, na níž se octly tyto strany hnány bezuzdnou dychtivostí prospěchu svých přívrženců a na níž se nyní pohybují v tempu, jež se zrychluje geometrickou progresí. Od zapomenutí slova voličům daného, že nevstoupí do vlády bez národních záruk, přes zákon o zardoušení obcí, přes zákon o krádeži německých pracovních míst a přes správní reformu, nehoráznou jak se stanoviska německého národa, tak se stanoviska občanské svobody až k zesměšnění obrany proti ubití práva sebeurčení! Člověk neví, má-li se více diviti stupni morálního úpadku, nebo zběsilému tempu, jakým se děje. Vždyť se včera řečník německého svazu zemědělců propůjčil k tomu, že nejen opakoval zde zkroucení historické pravdy o situaci v době zhroucení Rakouska, o něž se pokusil min. předseda v rozpočtovém výboru, nýbrž ji zde jako Němec takřka zvlášť zdůrazňoval. A tento téměř bezpříkladný nehorázný čin korunoval tím, že si dělal vtipy o "grotesce" - výslovně použil tohoto slova - německo-české zemské vlády, pro niž si může hledati smíšky pouze na straně těch. kdož ze vrozeného otrockého smýšlení nemohou pochopiti úsilí národů o svobodu a spravedlnost, nebo kdož myslí výhradně na svou tobolku. Snažil se velmi lacino zesměšňovati německo-české zemské hejtmanství pana dr Lodgmanna, jenž se zde nemůže přihlásiti k slovu. Avšak německo-česká zemská vláda, to není pouze dr Lodgmann, nýbrž též Josef Seliger, to je i Oswald Hillebrand, to znamená nejlepší muže sudetsko-německého národa, a to není "bloudící nacionalismus", nýbrž prostředek výrazu socialistické obrany proti metodě posunovati národy jako figurky na šachovnici. Německo-česká zemská vláda - za niž byl konečně odpověden také jeden z vedoucích mužů německého zemského svazu - neměla moci prosaditi svou vůli proti vítězné zpupnosti západních mocí, což ovšem nebylo také jejím smyslem. Nechtěla a nemohla samozřejmě odporovati zbraním téměř všech velkých států světa, avšak chtěla býti výzvou světu, výzvou k rozumu a smyslu pro spravedlnost světa, jenž obé až dosud předstíral. Německo-česká zemská vláda byla vytvořena všemi stranami německého národa v době, kdy zde nebylo ještě žádných mírových smluv a kdy osud německého národa byl ještě úplně nejistý. Měla historický úkol a ten splnila. Byl to týž úkol, pro nějž padli naši bratři dne 4. března 1919, na jejichž hrobech také vůdcové dnešních německých vládních stran slibovali věrnost.

Materielně měli ovšem pravdu tenkrát, jako dosud vždy, ti, kdož měli brutální moc. Tato okolnost nemění nic na tom, že odpor proti násilnému míru byl nutný a že my jakožto socialisté musili jsme jej činiti. Vítězství socialistické idee odstraní veškeré násilí a odstraní též veškeré národní potlačování, a lidé z té doby bez výjimky pochopí, proč jsme tehdy byli rebely, s nimiž okolí Švehlovo nechtělo vyjednávati - což pan min. předseda zatím zapomněl - a poznají v podlézavosti Němců, bažících po prospěchu, před dnešními českými padělateli historie stejně nutný následek lidské zvrhlosti kapitalistickým systémem jako v chování týchž Němců k Habsburkům včerejška.

Mluvčí německých vládních stran přísluší ke straně, jež tehdy sama dodala rebely byť i jen ústy - která by však dnes tuto skvrnu chtěla smýti projevem nejryzejšího otrockého smýšlení. Nemůže ovšem smýti okolnosti, že ona politika, jež se stala nutným pokračováním politiky, projevené v německo-české zemské vládě, byla schvalována i členy svazu zemědělců až do onoho okamžiku, kdy je pan Švehla pozval do besídky, pro co je dost důkazů v stenografických protokolech této sněmovny.

Kdyby všechny německé strany v době převratu byly hleděly pouze na svou kapsu místo na celkový zájem německého národa, tak jak to činí dnes svaz zemědělců, nedošlo by přirozeně k zemské vládě, nýbrž ihned k bezpodmínečnému podrobení. Pan Švehla, který si dělal po šest let ze všech českých socialistických stran blázna a nyní na rozdíl dělá si jej z německých občanských stran, nebyl - což nutno si zapamatovati - sám vyjednavačem Čechů, nýbrž tím byl muž mnohem seriosnější, Tusar, který však i tehdy musil prohlásiti, že mentalita českého národa v té době nebyla vhodná k vyrovnání. Kde byl tehdy pan Windirsch, nevím, jest však jisto, že obětuje a riskuje za milost směti si hráti v sluníčku Švehly příliš mnoho a je jisto, že jeho strana, až dostane kopanec od Švehly, dostane i výprask za špatné vysvědčení od otce voliče. Družina Windirschova nemůže smýti Kainovo znamení válečných rejdů. Nezapomnělo se na doznání tehdejších německých agrárníků: "Raději bojujeme proti srbským vojákům než proti srbským prasatům." Agrární politika vysokých ochranných cel ve starém Rakousku byla jedním z hlavních důvodů národního odporu v Srbsku proti Rakousku, z něhož konečně vzešel popud k světové válce, nad jejímž koncem včera agrárnický řečník prolil Švehlou mu povolené množství slz.

I včera vychvaloval - a tím chci přejíti k druhé části své řeči - německo-agrární řečník vysoká hospodářská cla, o nichž tvrdil, že zvýšila nejenom nákupní sílu, nýbrž i příjmy zemědělců - proč tedy právě nyní ten nářek členů svazu zemědělců na nesnesitelná sociální břemena - a jimž přibásnil i efekt, že přišla k dobru všem. Tento skvělý výkon agrárnického pohádkářství zasluhuje si krátkého zdržení. Pan Windirsch poukázal včera na komíny, jež opět kouří, a snažil se označiti toto kouření komínů za výsledek agrárnické celní politiky. Zapomněl ovšem poukázati, aneb aspoň uvážiti okolnost, že opětné kouření komínů jest mezinárodním zjevem, a že právě Československo i tu za jinými státy pokulhává. Avšak nutno o tom říci ještě něco jiného. Pan Windirsch by býval učinil dobře, kdyby nepřešel tak úhrnem a slovním obratem přes agrárnickou politiku vysokých ochranných cel, nýbrž kdyby byl trochu posloužil čísly. Jelikož tak neučinil, chtěl by to rád doplniti. Mohl na příklad poukázati na okolnost, že následkem hospodářských vysokých ochranných cel u nás stoupla cena chleba od 31. října 1923 až do 31. října 1927 mezitím nebylo zde znatelných odchylek tedy následkem cel z 2.8 Kč za kg na 3.11 Kč. Mám k službám čísla z četných měst severozápadních Čech. Cena mouky stoupla za kg z 3.17 Kč na 4.23 Kč, cena cukru - u něhož se osvědčuje, jak jest známo, i německými vládními stranami usnesené zvýšení cukerní daně - z 4.96 Kč na 6*04 Kč, cena uzeného špeku z 15.74 Kč na 18.40 Kč, takže máme stoupání v procentech: u špeku o 16.89%, u cukru o 21.70%, u mouky o 33.43%, u chleba o 49.51%, tedy téměř o 50%. Směrné číslo stouplo v době až do října 1927 následkem cel o 18.36%. To jest výsledek cel pro široké masy konsumentů. Jaký měla výsledek pro velkozemědělce, lze posouditi z několika velice objasňujících čísel. Sklizen - a zde se shrnuje pod pojmem sklizeň: pšenice, hrách, žito, brambory, ječmen a oves - činila r. 1925 123,000.000 q, jež měly tehdy cenu 10.3 miliardy. Sklizeň z r. 1926 - tedy po clech byla značně menší, totiž 95,000.000 q, tudíž o 28,000.000 q méně. Avšak její cena je stanovena na 12.1 miliard Kč. (Posl. Pohl [německy]: To jest příjem bez práce!) Ano, zajisté! V téže době ovšem klesla cena na světovém trhu - což jest nutno zdůrazniti průměrně o 35 bodů.

Ale když pan Windirsch uvedl takřka mase pracujícího lidu svá hospodářská vysoká ochranná cla jakožto ochranný prostředek, očekávaje takřka za to ještě dík dělnictva, jest snad účelné posloužiti zde ještě jinou statistikou, a to statistikou mezinárodního úřadu práce, z jehož směrných čísel vychází najevo toto: Reální mzda, t. j. mzda pouze na základě cen potravin, činila dne 1. července 1924 v Amsterodamě (na základě 100 v Londýně) 89, v Berlíně 55, v Londýně 100, v Madridě 57, v Ottawě 172, v Paříži 73, ve Filadelfii 213 a v Praze 56. Pak přišla cla. A nyní výše reálních mezd po nastalé změně cen potravin následkem cel! Tu vypadají směrná čísla takto: Dne 1. ledna 1927 v Amsterodamě 86, v Berlíně 66 (tedy v Berlíně z 55 r. 1925 vzestup na 66, t. j. o 11 čísel), v Londýně 99, v Madridě 55, v Ottawě 151, v Paříži 57, ve Filadelfii 173, v Praze 49, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) tedy v době od r. 1925 do r. 1927 snížení o 7 čísel. (Posl. Pohl [německy]: To jest mezinárodně zjištěno!) To je zjištění, které nelze pominouti a jež se nedá odbýti jalovými řečmi. To je zjištění, jež praví, že hlad a nouze a další zbídačení vnikly do Československé republiky, že bída a starost zahostily se v bytech dělnictva následkem politiky nynější většiny, následkem politiky německých vládních stran.

Pan Windirsch přečetl včera i velkorysou, jak píše "Deutsche Landpost", velice významnou politickou řeč. Zašilhal si při tom také trochu po nás a chtěl proti nám uvésti slova soudruha dr Rennera, jež tento pronesl v dolnorakouském rozpočtovém výboru. Soudruh dr Renner řekl v rakouském rozpočtovém výboru: "Ukazuje se již, že obě republiky Rakouská i Československá jsou si nejbližší a že mají v mnohých otázkách společné zájmy, obzvláště jelikož se zdá - jak řekl zpola blahosklonně, zpola uštěpačně obrácen k nám - že aspoň ponenáhlu Němci dostanou se v Československé republice k režimu účasti na státní moci a snad také k režimu národní samosprávy." Pan Windirsch vyčetl z toho ohromnou chválu německých vládních stran, ačkoliv tyto vypravují již rok všude, že mají už podíl na moci, kdežto pan dr Renner teď praví, rok po účasti německých vládních stran na moci, že přijde kdysi čas, který snad není tak daleko vzdálen, kdy by mohli Němci dostati podíl na státní moci. Ježto však pan Windirsch řekl, že dr Renner nemohl se dostati k tomuto úsudku jindy, než na základě poznatků při svém posledním pobytu v Praze před obecními volbami, bude snad účelno poukázati na to, co soudruh dr Renner právě tehdy řekl o politice týchž německých vládních stran. Poukázal na to, že máme nyní v Československu místo všenárodní všereakcionářskou koalici, že německý občan v Československu, který by se neřídil jiným než národním stanoviskem, musí voliti německou soc.-demokratickou stranu, poněvadž pouze zde může očekávati zachování práv německého národa v tomto státě, a řekl pak o politice německých aktivistů toto - cituji doslovně: "l toto tvrzení bylo smutným způsobem potvrzeno, když němečtí aktivisté nechali národní zájmy Němců úplně na holičkách. Zúčastnili se vlády, aniž by kladli své podmínky, aniž by si napřed zajistili záruky. Ale provedli ještě horší věc, a to jim historie nikdy nepromine. Připustili, aby místo národní správy místní nastoupila správa zemská, která odsuzuje Němce všude k nečinnosti. Ba dopustili, že jediná země s německou většinou byla přivtělena k Moravě. Ve svém uzavřeném území je národ nesmrtelný. Po tisíc let vládli Maďaři nad Slovenskem, ale nemohli ho odnárodnit během tisíciletí, poněvadž nemohli prolomiti místní soužití Slováků. Jest možno udržeti národ, jenž má vlastní místní správu, po určitý čas pod cizí vládou, avšak opět se osvobodí. Proto jest obzvláště důležito, aby Němci v této zemi měli místní správu v okresu a kraji. Místo žup bylo by se vrátiti zase ke starému krajskému zřízení."

Jest zde tudíž od prvého až k poslednímu slovu jasně a nikoliv dvojsmyslně vysloveno odsouzení národně zrádcovské politiky aktivistických vládních stran. Odvolává-li se pan Windirsch vzhledem k této skutečnosti právě na dr. Rennera, tedy ukazuje buď sám slabou paměť. nebo předpokládá tento nedostatek paměti u širokých mas německého obyvatelstva. Ale mnohé jest uloženo z toho, co neřekl jen jednou dr Renner, nýbrž co řekly i německé vládní strany v době, kdy ještě nebyly ve vládě, a z toho bych zde připomněl pouze dva doklady. Jeden z nich je prohlášení, které vydal dne 5. září 1925 svaz zemědělců při volání po jednotné listině, v němž se praví, že proti jednotné ničící vůli odpůrce jest nutno postaviti obrannou frontu všech německých stran. Zde se tedy mluví v jiném tónu, nežli mluvil včera pan Windirsch, když zbožňoval svého nynějšího Boha Švehlu. Druhým dokladem jest prohlášení, které vydalo před posledními volbami německé parlamentní pracovní sdružení a které zde ještě jednou krátce opakuji, ježto v tomto německém pracovním sdružení německé aktivistické strany nebyly pouze zúčastněny, nýbrž je vůbec tvořily. V něm se pravilo: "Konference předsedů německého parlamentního pracovního sdružení zabývala se ve své první schůzi po velikonočních prázdninách sensačním výplodem německy psaného vládního orgánu "Prager Presse", který psal o prý zamýšleném bezpodmínečném vstupu jednotlivých německých stran do vlády české všenárodní koalice po volbách. Především bylo zjištěno, ze informace z "německých parlamentárních kruhů", na něž se jmenovaný list odvolává, rozhodně nemohly vyjíti z řad německého pracovního sdružení. Cíle pracovního sdružení jsou politické veřejnosti všech táborů dostatečně známy." A dále se tam praví: "Jest všeobecně známo, že zástupci pracovního sdružení nikdy se netajili tím, že budou vždy a od každé vlády požadovati práv, jichž musí německý národ v tomto státě požadovati jakožto nezcizitelný statek. Bylo by v příkrém a zásadním odporu s touto politikou, kdyby strany německé pracovní pospolitosti vůbec pomýšlely bezpodmínečně se připojiti k vládní většině nynějšího rázu. Takových politických naivit nemohl by se žádný vážný politik nadíti do německé pracovní pospolitosti." Srovnáme-li toto prohlášení, jež bylo ovšem připraveno pro voliče, pro ony voliče, kteří měli býti nachytáni na národní hesla, aby podporovali politiku, jaká již tehdy byla předem usnesena. jakožto politiku proti zájmům německého národa, s tím, co se zatím stalo, tu nutno říci: Patří k tomu ohromná smělost, postaviti se po nastalé změně za tak neobyčejně krátký čas zde ke stolu a chtíti předstírati hájení německého národa, německých zájmů, hájení všech zájmů německého lidu.

Konečně byl také v tomto státě, v němž se tak rafinovaně pěstují národní vášně - a to je pro historický vývoj velice vítaná skutečnost - smyt nátěr, jímž se zastírají třídní protivy. Třídní boj je odhalen v celé své brutalitě. Národní tenoři, jež jsme slyšeli zpívati při zahájení této sněmovny tak hlasitě, zatím ochraptěli, národní modly byly roztaveny a přelity v jednoho boha: zlaté tele, v Boha.,Ber". Byl vždy Bohem těchto pánů, avšak poměry nu tily jeho sluhy, aby ho po osm let před masami zapírali a modlili se zdánlivě k oněm Bohům, kteří jsou u voličů ve větší vážnosti. Patnáctý listopad 1925 změnil situaci. Mohlo se zanechat ohledů. Není třeba žádného smíření národů. Německé a české strany kapitálu samy se velkolepě našly, aby pěkně oškubaly ty národy, které se ještě nenašly. My němečtí sociální demokraté, kteří jsme vždy předpovídali rozklad všenárodní koalice, poněvadž jsme věděli, že pravda třídních protiv je silnější než lež národní třídní harmonie, my nejsme překvapeni tím, co přišlo. Kdyby němečtí celníci byli dovedli zkrotiti svoji ziskuchtivost, muselo by se mnoho dosíci pro národní uspokojení. Ale tak, jak se věci vyvinuly, musí se dělat oklika: Národům se vykládá, že třída majetných staví své třídní zájmy nade vše a tento poznatek bude pochodní pro národy, aby se dostaly ven z noci nacionalismu a aby konečně našly sebe samy.

Moji přátelé ve straně již tolikrát fakty naznačili, jakou práci by zde národové našli. Chci přičiniti několik poznámek pouze k jedné kapitole, a to o justici. K třídnímu státu patří také třídní justice, a k třídnímu státu, jenž jest označen znamením národního šovinismu, patří ještě národně šovinisticky excedující třídní justice. Na valné hromadě německých soudců, která se konala loňského roku v Chebu, bylo zjištěno, že v minulém roce byli mnozí němečtí soudcové dáni nebo vytlačeni do výslužby, že však oproti tomu. přes četná ucházení se o místa, pouze velice málo německých uchazečů bylo přijato do soudcovské přípravní služby, takže osud německých soudců bude asi brzo zpečetěn. "Tento stav" - jak praví resoluce - "nepostihuje pouze životní nerv německého stavu soudcovského, nýbrž byl by také ničící ranou pro celý německý národ, který by takto ztratil své vlastní soudce. Žádáme tudíž pro náš národ, aby i němečtí soudcovští uchazeči byli přijímáni podle počtu obyvatelstva. Německý stav soudcovský těžce trpí následkem jazykového zákona a jazykového nařízení, jelikož právě jemu bylo tím naloženo ohromně více práce, která nesouvisí nikterak se soudcovským povoláním, čímž trpí obzvláště v německém území řádný postup práce u soudů." Kladu na to zvláštní důraz, ježto pan ministr spravedlnosti řekl, že není správné, že se pomýšlí na ulehčení soudům obmezením ústního jednání, ačkoliv se to uvádí v důvodové zprávě, kterou vydal pan ministr financí. Fakt je, na což by pan ministr Engliš musil mysliti a na co by musila mysliti justiční správa a vůbec vláda, že se skutečně přitížilo soudní činnosti, obzvláště jazykovým zákonem.

Možnost překládati soudce je snad konečně znemožněna, avšak co je to platné, když lze hladce omeziti nečeský soudcovský dorost. Chci to zjistiti ještě několika čísly nejvyššího soudu, která jsem již oznámil v rozpočtovém výboru. Ze soudcovských úředníků nejvyššího soudu jest 76.92% národnosti československé a pouze 19.23% národnosti německé, a 3.85% národnosti maďarské. Ze 7 konceptních úředníků gener. prokuratury jest 85.71% české a 14.29% německé národnosti.

Mnohem důležitější je však něco jiného. Francouzi a Italové jsou ve Švýcarsku mnohem menší minoritou nežli Němci v Československé republice, avšak francouzský a italský státní občan může si ve Švýcarech hledati právo všude ve své mateřské řeči, kdekoliv ve Švýcarech by k tomu byl nucen se ho dovolávati. V hlavním městě národnostního státu Československé republiky, státu, v němž Němci činí více než čtvrtinu veškerého obyvatelstva, jest Němec, který si nemůže dovoliti útraty právního zastoupení, úplně bezprávným. Je dobré a správné, že český státní občan v Chebu může nalézti své právo v řeči české, je však nehorázností, že státnímu občanu německé národnosti je znemožněno, aby žádal v hlavním městě a v jiných soudních městech s nekvalifikovanou německou většinou své právo.

Justicia, která si zavazuje vůči milionům státních občanů uši, je smutnou postavou, a bylo by lepší, kdyby její oči byly nepřípustnější světlu, ale pak by ovšem především nesměla býti třídní justicí.

Soudcové sami, pokud jsou jasní lidé, uznávají tuto skutečnost i když se dostali - jako na příklad jeden soudce při schůzi soudců v Chebu - poněkud na vedlejší kolej, pokládajíce "moderní stát" - "stát stran, ovládaný třídním a národnostním bojem" za pramen všech chyb. Jiný soudce na onom sjezdu, který řečnil o výchově soudcovské, přiblížil se již velice k tomuto problému, dospěl k úsudku, který je mu ke cti, že studium právních věd mělo by býti reformováno, ježto podle nynějšího studijního plánu znamená znalost zákona vše, kdežto znalost člověka a jeho vnitřních sklonů neznamená nic, takže absolvovaný právník bez psychologických vědomostí a bez psychologického vyškolení se pustí na lidstvo. Kolik chybných rozsudků asi má svou příčinu v tom, že soudcové stojí opodál skutečného života, jdou prakticky opodál velké silnice, a nemají nikdy příležitost vyškolit i přiměřeně svůj zrak.

K tomu bylo by však podotknouti. Musíme si přáti, aby syn chudých rodičů, člověk z proletariátu měl volnou cestu k stavu soudcovskému, takový člověk, který sice nemůže očekávati peněžité podpory z domova. ale který zato zná tím lépe utrpení chudého lidu, který je zná z vlastní zkušenosti.

K tomu bylo by však potřebí, aby nemusil hladověti bez takovýchto finančních podpor z domova jakožto soudce neb soudcovský kandidát. Stát musil by platiti lidem, jímž svěřuje nejodpovědnější ze všech mandátů, totiž nalézání práva, tak jak by to odpovídalo jejich vysokému úřadu a jejich veliké odpovědnosti vůči bližním. Také šetření na soudcovském platu jest ve svých důsledcích již kus cesty k úmyslné třídní justici. (Posl. Blatná [německy]: Tak se vštěpuje roztrpčeným lidem osud!) Zcela správně, ale ještě něco, kol. Blatná! Mnozí lidé, kteří by měli schopnost a vůli k úřadu soudcovskému, jsou drženi opodál tohoto úřadu, neboť při dnešním stavu věcí nemají k tomu finančních možností.

Třídní ráz státu projevuje se ovšem též hroznou zřetelností v trestním právu a v provádění trestu. Forel řekl kdysi, že budoucnost trestního práva jest v jeho odstranění, ve zrušení veškerého práva na trest, že naše dnešní trestní právo jest pouhým zbytkem starých barbarských zvyků a že by mělo nastoupiti na jeho místo spíše právo ochranné. Také Rathenau řekl kdysi cosi podobného, když pravil, že každý trest je pouze pokračováním v bezpráví. Víme ovšem, že nelze dnes vyjíti bez trestního práva, avšak víme též, že by se muselo stavěti méně trestnic, kdyby se chtělo stavěti více nemocnic, ústavů pro choromyslné, více polepšoven a útulků pro pijáky, více výchovních ústavů pro slabomyslné děti. Zažili jsme před osmi dny, že v Litoměřicích byl odsouzen mladý muž, jenž se stal vrahem, k smrti, a při jednání vyšla najevo strašná okolnost. že matka tohoto muže musila prohlásiti, že již po léta prosila a doprošovala se, aby její dítě, u něhož zpozorovala zločinné sklony a na jehož zločinnou činnost v malém již vždy poukazovala, bylo přijato do výchovny, aby bylo zachráněno před úplným morálním v zhroucením, které pak skutečně nastalo.

Řeklo se však vždy, že to nejde, že to není možné. Žena tato udala u soudu, a u různých ústavů sociální péče, že toto dítě okrádá doma své rodiče, že se vloupalo v bytě do skříní, že tedy jeho zločinné sklony jsou zřejmé. Tu se jí řeklo, že to nestačí, že se musí státi něco horšího. Tento chorobný člověk stal se nyní vrahem, dík společnosti, která nemá žádné ochrany proti tomu, aby takovýto vývoj nastal. A nyní bylo mu poskytnuto zaopatření šibenicí, a bude-li mu dána milost, 20letou káznicí. Tak vypadá tento stát a jeho postavení jako instituce, jež má pečovati o právo občanů. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)