Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Čím méně plní stát své sociální povinnosti, tím krutější bude jeho trestní právo. Čím méně zaměstnává lidí starajících se o sociální péci, tím více bude potřebovati trestních soudců a dozorců ve vězeních. Úřední číslice státní to úplně jasně dokazují. Tak nalezl jsem ve zprávách státního statistického úřadu čsl. republiky velice zajímavý materiál a postačí snad, uvedu-li zde pouze některá čísla z kriminální statistiky z Čech, Moravy a Slezska. Slyšte nyní tato čísla, jejichž mluva jest tak přesvědčující, že vypravuje více než sáhodlouhé pojednání o trestním právu a o metodách trestního stihání. Postavím zde proti sobě dvě léta. Rok míru 1912 a poválečný rok 1920. R. 1912 bylo odsouzeno u okresních soudů v obvodě vrchního zemského soudu v Praze 12.596 osob pro přestupek proti bezpečnosti těla a r. 1920 kleslo toto číslo na 7293, přes zesurovění, které prý nastalo následkem války. Oproti tomu stoupl počet osob odsouzených pro krádež a účast na krádeži z 16.835 r. 1912 na 33.437 r. 1920. Ještě zajímavější a ještě poučnější stane se tato rubrika, porovnáme-li tato čísla rok po roce. Tu nalézáme, že v posledních třech letech míru čísla jsou téměř stejná a kolísají mezi 16.835 a 17.230. R. 1915 stoupá počet případů okrouhle o 1000 a taktéž r. 1916. Pak nastupuje velká nouze, nedostatek, drahota a nesmírně rostoucí bída a náhle vzrůstá počet odsouzení pro krádež z 19.000 na více než 32.000 v jednom roce.

Stejně stoupl počet odsouzení v témže soudním obvodu pro podezřelý nákup v stejné době, tedy zcela zřejmě za stejných předpokladů z 561 r. 1912 na 2.080 r. 1920. U soudů I. instance stoupl počet odsouzení pro krádež z průměrně 200 v míru na více než tisíc v poválečných letech. Odsouzení pro podezřelý nákup v stejné době se ztřicateronásobilo. Krádeže kvalifikované jako zločin stouply v obvodu vrchního zemského soudu v Praze v udané době z 1383 na 13.927, tedy desateronásobně. Pro zločin podvodu bylo odsouzeno v mírových letech průměrně 430 osob, r. 1920 stoupl tento počet v pražském obvodu na 1.071.

V těchto číslech jest vyjádřen neslýchaný vzrůst sociální bídy. Ukazují nám sociální bídu jakožto pohnutku k zločinu. Kdo dovede tato čísla číst a jim rozuměti a je i jinak člověkem, ten musí říci, že ve většině případů lidé, již jsou uvrhováni do žaláře, stali se oběťmi, oběťmi kapitalistického hospodářství, vykořisťování člověka člověkem, že hlavními vinníky vzrůstu kriminality jsou ti, kdož svou, jen k ukojení svých lichevních zájmů směřující politikou, donutili mnohé tisíce lidí na cestu zločinu.

Nejsme ovšem tak naivní, abychom věřili, že v třídním státu může býti úplně odstraněna příčina zločinu. Musíme však i v třídním státu pracovati rozhodně již k tomu, aby toto zlo bylo alespoň zmírněno. Vy, příslušníci většiny, kteří jste dělali celní politiku a kteří jste ohromně ztížili vydělání živobytí, vy, kteří jste odsoudili svou špatnou hospodářskou politikou mnohé desetitisíce lidí k trvalé nezaměstnanosti a kteří jim potom dokonce odpíráte podporu, vy, kteří vyhazujete miliardy na militarismus, spoříte penězi na válečných mrzácích, válečných sirotcích, na nemocnicích a ústavech soc. péče, vy tím plníte trestnice! Pro vás platí kruté slovo: Vy dáte bědným spáchat vinu, pak necháte je v trýzni muk.

V novém návrhu trestního práva lze ovšem nalézti též leckterý obrat k lepšímu. Co je to však proti veliké vině! Mnozí lidé myslí, že krutými trestními opatřeními vystaví hráz proti proudu zla, avšak titíž lidé brání se proti tomu zuby nehty, aby byl zacpán pramen tohoto zla. Každá sociální politika - vzpomeňme si jen na boj vládních stran proti sociálnímu pojištění - jest pro ně ohavností, a tak tedy raději vrhají oběti dnešního systému do trestnice. Ale jak vypadá tato trestnice! Kol. Blatná navštívila mnoho takových trestnic a vylíčila nám je jakožto ústavy, v nichž lze nalézti velice málo toho, co nazýváme "kulturou". Slyšeli jsme téměř bez výjimky o přeplněných místnostech, o špatném vedení vody a stok, o zastaralém vytápěcím a osvětlovacím zařízení, nemluvě ani o tom, že hlavní úkol zůstává nevyplněn, aby se totiž trest nestal prostředkem k ukájení mstivých choutek, nýbrž prostředkem k polepšení člověka. V tomto státě, jehož trestnice jsou vesměs nacpány, stala se, jak známo, nehoráznost, že jedna velká trestnice byla přeměněna v kasárna a dosud tam umístěných 1200 trestanců bylo rozděleno do ostatních již přeplněných trestnic, takže byli vězněni mladí zločinci se starými a z trestnic, které měly býti polepšovnou, staly se školy zločinů. Ve velké trestnici v Borech u Plzně v níž řádila, jak známo, již jednou tyfová epidemie, bylo zjištěno, že pitná i užívací voda jest vedena rourami rozežranými rezem a že voda ze stok dostala se do vody pitné a že toto bylo fysikátem několikráte vytýkáno, ovšem bohužel bez výsledku. Podávala se tam trestancům strava. v níž nebylo sice žádného omastku, avšak myší trus a chuti trestanců, která tím trpěla, dopomohlo se fackami, jimiž dozorci byli velice štědří. Přimyslíme-li si k tomu zastaralé, již téměř nefungující vytápěcí zařízení a stejně špatné zařízení osvětlovací, můžeme si představiti, jak vypadá takový ústav. Nový ředitel tohoto ústavu, který jest humanní a usiloval o zlepšení, opouští nyní z důvodů mně neznámých státní službu. Podobně to vypadá v Mírově, kde jest sice velká trestnice, avšak bez kanalisace a kde stát ještě stále paraduje systémem žump. Vodní roury jsou ovšem také rozežrány rezem, v létě není zde téměř vůbec žádné vody, takže jest možno domysliti si, co by znamenalo v této trestnici vypuknutí velkého požáru. A podobně to vypadá ve vzorném ústavu na Pankráci, kde taktéž není žádné kanalisace. K tomu se přidružuje ještě všude nouze o místo, takže jsou napěchováni noví trestanci s již trestanými, úplně zastaralé pracovní metody a pracovní pomůcky brání tomu, aby si trestanec z tohoto zaměstnání přivlastnil něco, co by mohl později upotřebiti v existenčním boji ve světě. Krátce: všude jsou poměry v trestnicích takové, že jsou hanbou pro moderní výkon trestu a nebezpečím pro veřejné zdraví a bezpečí. S kulturou je to tedy velice smutné. Knihy v knihovnách trestnic jsou rovněž málo vhodné působiti v dobrém smyslu na trestance, a noviny, jež byly kdysi zavedeny pro trestance, byly již tolikrát terčem vtipů, že nechci dále o tom mluviti. Tyto noviny byly kdysi nazvány zostřením trestu, na které nebylo pamatováno v trestním zákoníku a myslím, že to bylo tím nejsprávněji vystiženo. Ve starém Rakousku to nebylo horší, ba v něčem i podstatně lepší, a Československá republika, která ve svém odrakouštění nevykonala v žádném oboru nic potěšujícího, smí se nejméně honositi tím, že v trestním výkonu jest pokrokovější nežli starý císařský stát.

K tomu se ještě přidružuje, že tento stát svými novými zákony na postrach vytvořil mnoho pastí pro státní občany, takže i tímto způsobem mnozí lidé, kteří jsou vším možným, jen žádnými zločinci, velice lehce se mohou dostati k tomu, že přijdou do nejužšího styku s trestnicemi právě vylíčenými. Stále ještě existuje zákon o teroru, jehož úkolem je, aby co možná zeslabil obranu slabšího proti útlaku hospodářsky silnějších. Podle zákona o teroru odsuzují se dělníci, kteří chtějí vykonati nátlak na svoje kolegy, jež lze těžce poučiti, aby nebyli nástrojem v ruce podnikatele. Avšak klidně se připouští, když v obcích, které jsou ovládány občanskými stranami, dělníci městských podniků jsou vháněni do žlutých organisací. To se ovšem vědělo od počátku, že tomu tak bude, a odpovídá to právě i třídnímu rázu tohoto státu, že pracoval k takovému stavu zákonem o teroru. Stále ještě je zhanobena demokracie, která prý má býti vůdčí hvězdou tohoto státu, zákonem na ochranu republiky, zákonem, s jehož pomocí jest možno zbaviti se podle libosti všech nepohodlných lidí. Máme dnes vládní většinu, která částečně se skládá ze stran, které stejně ostře jako správně označily tento zákon na ochranu za smrtící zbraň proti demokracii, ale viděli jsme při vydání pěti oposičních poslanců podle zákona na ochranu republiky, že tyto strany zatím se hezky naučily jinému a jsou ochotny. tuto hanbu dále hájiti.

O konfiskační praksi mluvil jsem již ve výboru. Mohl bych z prakse uvésti ještě přemnoho případů, které by byly důkazem právní nejistoty, která zavládá právě v tomto oboru. Budeme již brzy tak daleko, že časopis, který chce být jist, že nebude zničen státním zastupitelstvem. smí otisknouti pouze zprávy oficielního a oficiosního tisku. Avšak i to by nebylo ještě jistou záchranou před libovůlí státních zástupců. Časopis "Karlsbader Volksville" otiskl jednou zprávu z časopisu "Prager Abendblatt", tedy vládního listu, kterou mu dodal telefonicky pražský korespondent, a byl pro ni ihned zabaven, neboť státní zástupce našel. že touto zprávou převzatou z vládního listu bylo spácháno mnoho přestupků proti bezpečnosti státu. Ale ani my zde ve sněmovně nemáme ochrany. Tak byl včera zabaven předsednictvím této sněmovny vývod mého kol. Kaufmanna; to jest stav, na nějž by se nebylo ani pomýšlelo v starém rakouském císařském státě.

Avšak k čemu tolik slov. Příznakem této zdánlivě svobodné demokratické republiky jest nesvoboda a brutální násilí vůči každému, kdo nebude stejnou jako úřední místa.

Státu, v kterém se vládne v takovém duchu, nepovolujeme žádných prostředků, poněvadž každá koruna, kterou mu dáme, přijde do válečného pokladu, kterým se vede boj proti nám, proti mase pracujícího lidu. Odmítáme i rozpočet justiční správy, poněvadž tato správa jest špatná, zpátečnická a násilná. Skutečnost, že v čele justiční správy je nyní člen německé strany občanské, nemůže nás uchlácholiti, poněvadž národní. bezpráví v oboru nalézání práva trvá a nemůže nám dodati naději na zlepšení sociálního rázu justice okolnost, že ministr pochází právě z jedné z nejvíce zpátečnických stran. Víme, že toto naše chování není ničím jiným než-li protestem, avšak nespokojíme se pouhým protestem. Strany, jež tvoří dnešní většinu, mají na zřeteli pouze jediný účel: to jest posilniti tak reakci. Ale co tím proti své vůli činí, ukáže se brzy silněji, než jim to bude milé. Tím, že chtějí posunouti zpět ručičku na hodinách doby, právě tím teprve ukazují lidu, kolik uhodilo. Veliké procitnutí na venkově se dostaví.

Mezinárodnímu dorozumění buržoasie bude následovati dorozumění všech národů, odstranění a konečně i pád třídní vlády. Vítáme, jakožto příznak toho, že se účinek na české proletářské straně již dostavil, zejména poslední vývody soudr. Bechyně v této sněmovně. Sdružení Kramáře, Spiny a Mayr-Hartinga nezdrží pád toho, co jest k pádu zralým, prakticky tento pád ještě urychlí. (Souhlas a potlesk něm. soc.-demokratických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má pan posl. Al. Beneš.

Posl. Al. Beneš: Slavná sněmovno! Když byl loni v této době projednáván vládní návrh státního rozpočtu, byly mu vytýkány mnohé vady, nedostatky a nesrovnalosti hlavně zástupci oposičních stran, nehledě na výtky vyslovované i zástupci stran vládních. První zásadně odmítli proto pro státní rozpočet hlasovati, druzí s výhradou, že v příštím rozpočtu bude vzat na tyto výtky pokud možno zřetel, hlasovali pro schválení.

Letošní projednávání vládního návrhu státního rozpočtu poskytuje nám týž obrázek. Krajní oposice, protože je krajní oposicí, pokládá za svou povinnost pro rozpočet nehlasovati, třebaže v něm pro příští rok lze znamenati nejen mnoho určitých sympatických předností, avšak hlavně velmi příznivé důsledky opatrných početních předpokladů ministra financí v rozpočtu roku předešlého.

Jeden z těchto velmi radostných důsledků vidíme v opětném snížení našeho státního rozpočtu, sice jen o 26 mil. korun, ale přec je to snížení, znamenající opětný krok kupředu, který s povděkem vítáme jménem všeho živnostenského poplatnictva, neboť spatřujeme v tomto rozpočtu zase částečné splnění našeho dávného požadavku, pokud se týká jeho snížení, jež znamená také podstatnější úlevu pro rozvoj a nosnost národního hospodářství, vyvěrající z přirozeného vzrůstu státních příjmů. Fakt tento byl by pro nás vskutku velmi radostný, kdyby tato radost nebyla kalena všeobecnými stížnostmi našeho poplatnictva do velkého a stále nesnesitelného daňového břemene, které je v křiklavém nepoměru s daňovou jeho únosností. Řekl bych, že výtky v tomto směru činěné hlavně naším poplatnictvem, nejsou zcela bez důvodného oprávnění, zvláště poukazuje-li se na nepřiměřené přebytky podle účetní uzávěrky za rok 1926, jež vyplynuly zajisté nejen ze starého i nového dávkového zatížení, ale hlavně z přehnaně přísného vymáhání daňových nedoplatků z poválečných let, znamenající namnoze konfiskaci celého majetku poplatníků. Ač velmi nerad vytýkám tento neudržitelný způsob a praksi našich finančních úřadů, mám za povinnost s tohoto místa na to poukázati a tato fakta konstatovati. Časté sebevraždy poplatníků, jakožto tragické následky bezohledného a často více než bezdůvodného postupu našich berních správ, jsou pro to doklady nejvýmluvnějšími. Pan ministr financí sice popřává sluchu tomuto oprávněnému volání poplatnictva po nápravě, vydává nařízení, jimiž se berním úřadům ukládá blahovolný postup vůči poplatníkům ale - jak bude dokázáno některým z mých klubovních kolegů na konkrétních případech - některé berní správy si počínají tak, jako by ve zmíněných nařízeních ukládal se jim postup opačný. Pan ministr řekl ve svém nedávném exposé, že nosnost obyvatelstva a národního hospodářství je přirozenou hranicí pro celkový možný rozsah veřejných výdajů a úkolů. To znamená, že bud, jsme si na sebe vzali příliš mnoho úkolů, které neodpovídají nosnosti našeho poplatnictva, aneb nepodařilo se nám najíti onu přirozenou hranici, až do které sahá maximální nosnost těch, na jejichž hospodářské hodnoty jest stát odkázán a jež nelze bez hospodářských následků v rozmnožování nových úkolů pro stát a jejich plnění překročovati.

Je proto vyloučeno, abychom nadále setrvávali na hesle až příliš u nás zdomácnělém: účel světí prostředky - státe dej, vem kde vem, neb je to přáním těch, kteří získali ve volbách největší počet hlasů. Veřejné blaho je vedlejší, to muselo u nás býti vždy obětováno stranickým, často pochybeným politickým ideám, jejichž splnění na účet státu bylo vymožeností vždy jen pro stranickou agitaci a rozmnožení řad voličstva.

Proto tak veliký dluh, více než 27 miliard, zatěžuje náš stát, že jsme neznali hranice úkolů a ještě méně hranice výdajů, jež tyto tak zvané "úkoly" u nás pohltily. Toto obrovské veřejné zatížení nemůže přirozeně zůstati bez znatelných následků na naši soutěživost a reální spotřebu.

To je také hlavní příčina, která nám zabraňuje ještě na dlouho, abychom měnili naši finanční soustavu a odbourávali příjmové zdroje, které - jako daň z obratu, z přepychu a jiné - stále budeme označovati jako nanejvýše nespravedlivé a na dlouho neudržitelné.

Pan ministr financí nám velmi dobře a jasně řekl ve svém prohlášení, které výdaje a jejich expansi nutno jednou radikálně zabrzditi; nebudu se o všech těch věcech zmiňovati. Podle mého názoru je jich ještě daleko více, než jak byly jím vyznačeny. Nesporně je velmi zajímavá skupina údělů samosprávným svazkům, na nichž bylo sice pamatováno reservou 600 mil. Kč, avšak z nich 400 mil. zůstává neuhrazeno, takže musí býti uhrazeny opět nějakým novým zdrojem příjmů, jakmile bude vyčerpán dosavadní zdroj příjmů, z něhož tato suma byla až dosud hrazena; to jsou daňové nedoplatky, které budou konečně již v krátké době prý zlikvidovány. Pan ministr Engliš klade proto otázku, když není úhrada, kdo ponese náklad, aby mohl býti učiněn rozpočtový a úhradový pořádek v učitelských platech, při kteréžto otázce zastává současně názor a své ustálené stanovisko. že pravomoc a rozhodování musí býti spojeno s finanční odpovědností. Proto je podle jeho názoru nutno rozděliti především osobní náklad učitelský mezi obec, okres a zemi, a pokládá za odůvodněné, aby i obce nesly určitou minimální kvotu učitelských platů, pro které by mohly vybírati od majetných účastníků školné.

Povážlivá tato otázka, nadhozená naším nad jiné povolaným finančníkem a národohospodářem, nemůže ovšem zůstati bez hlučné odezvy našeho poplatnictva, které nerado bude chápati důvody těžkého překonávání poválečných úkolů, jichž plnění - jak již řečeno - bylo vždy jen na jejich bedra bezohledně vloženo.

Táži se pana ministra financí, zda tento plán není dnes přece jen trochu odvážný, kdy zvykáme si pozvolna na soustavy čistého výdaje a nenávidíme soustavy poplatkové.

Velmi rád věřím, že brzké a spravedlivé vyřešení této otázky stává se velikým problémem, který bude přirozeně narážeti na spontánní odpor našeho přetíženého poplatnictva, které by se stejně bránilo kdyby vznikly podobné plány odlehčiti podobnou cestou státnímu rozpočtu od miliardového zatížení naším středním, vysokým a odborným školstvím, jehož letošní úhrnná cifra 2724 mil. Kč proti 2407 mil. Kč rozpočtu z minulého roku je nejen pozoruhodná, ale překvapuje tím, že touto obrovskou problematickou sumou není řečeno, že by jí byly splněny všechny úkoly, jež byly dány povahou našeho školství vůbec. Přesto všechny školy pociťují podle všeobecného tvrzení více méně nedostatků, hlavně pokud se týká hlediska finančního.

Činí-li kulturní výdaje u nás skoro 1/10 všech státních výdajů správních, nehledě na kulturní výdaje ostatních odvětví, nemůže nikdo tvrditi, že by tyto výdaje, které, jak naznačeno, opětně asi o 17 milionů Kč se zvětšují, v tomto rozpočtu byly nedostatečné.

Naopak, my si dovolujeme tvrditi, že tyto výdaje jsou více než dostatečné, avšak nutno uvažovati, zda tato suma je předně ve zdravém poměru k ostatnímu vydání našeho státního budgetu a zda se nepodporuje na jedné straně něco méně účelného na úkor účelného a prospěšného. A tu si musím s tohoto místa postěžovati, musím-li opětně poukazovati, jak malým procentem participuje na této obrovské sumě 2724 mil. Kč naše odborné a živnostenské pokračovací školství.

Přiznávám se, že jsem plně věřil ve slib naším finančním ministerstvem daný, že v příštím rozpočtu - to je pro r. 1928 bude pamatováno opět vyšším obnosem na živnostenské školství pokračovací, této všude nad jiné uznávané důležité opory odborné, praktické i výchovné péče o živnostenský dorost.

Tyto školy, které mají dáti našim živnostenským učňům nejen potřebné vzdělání odborné v oboru technické dovednosti, obchodní i umělecké pro různá odvětví řemesel, průmyslu a obchodu, nýbrž i mají povznésti a prohloubiti jejich mravní a sociální úroveň, jsou vlastně na tom ještě hůře v letošním rozpočtu, než tomu bylo loni, kdy jsem se dožadoval podstatného zvýšení této položky a snesl mnoho důvodů, které byly uznávány a souhlasně uváděny na tomto místě i některými zástupci stran oposičních.

V loňském státním rozpočtu pro r. 1928 bylo pod titulem "Živnostenské pokračovací školy a odborné kursy" preliminováno na osobní a věcné výdaje 18,424.000 Kč, které, jak jsem již loni zdůraznil, přesto, že byla tato cifra proti jiným letům podstatně zvýšena, naprosto nemůže postačovati, aby uhradila stále stoupající náklad na tyto školy.

Byli jsme proto právem zvědavi, jak bude při příštím rozpočtu přihlíženo na všechny snesené důvody, které nás více opravňovaly, dožadovati se daleko většího prelimináře pro tento titul ve státním rozpočtu na r. 1928 přesto, že se ukazuje v důvodové zprávě rozpočtu ministerstva školství porovnání této položky z r. 1919, která činila 1,492.800 Kč, proti roku letošnímu, která činí 18,553.526 Kč, a že místo dřívějších 33% celkového nákladu hradí stát nyní průměrně celých 60%. V tom je také započtena částka 1,600.000 Kč k opatření budov pro živnostenské školy pokračovací a jak uvedeno, má býti doplňkem výnosu pokut, které v první polovici příštího roku poplynou ještě do příslušného fondu.

Vítáme sice s povděkem zařazení této položky, nemůžeme se však spokojiti tím, že ta položka je tak nízko stanovena, když pokuty za překročení. živnostenského řádu, které podle §u 141 živn. řádu plynou nyní podle zákonného ustanovení do zvláštního fondu výhradně pro pokračovací školy živnostenské, musí za tu dobu činiti daleko větší sumu, než jak je předpokládána uvedenou částkou v rozpočtu.

Ačkoliv tento nový zdroj příjmů pro pokračovací živnostenské školy, který od loňského roku plyne do státní pokladny, je dosti vydatný, je nám tím více s podivem, jak bylo možno celkový náklad pod titulem "Živnostenské pokračovací školy a odborné kursy" zvýšiti proti roku loňskému jen o nepatrnou částku 129.000 Kč, když samotné pokuty, jak jsem se zběžně informoval, musí činiti již daleko více než 1 milion Kč, kterýžto obnos ve státní pokladně sice je, nebyl však dán pro účel, k němuž je zákonem určen.

Při projednávání zákona o zemské samosprávě bylo nám zaručeno, že bude vzat zvláštní zřetel na spravování tohoto fondu a že bude vydáno panem ministrem financí zvláštní prováděcí nařízení pro příslušné úřady, které zmíněné pokuty vybírají. Že se dosud tak nestalo a v důsledku toho, že některé okresní politické správy dosud nevědí anebo snad nechtí věděti, na jaký účel mají vybrané pokuty za přestupky živn. řádu odváděti, můžeme posloužiti konkrétními doklady.

Je proto nepochybno, že za takovýchto okolností lze velmi těžko kontrolovati, oč jsou naše živnostenské školy zkráceny a prosím, aby mi bylo prominuto, vyslovuji-li s tohoto místa oprávněné obavy, že tento peníz jest snad, ať již z neznalosti věci, ať ještě snad z jiného důvodu, dáván na docela jiné účely, než pro které jest zákonem stanoven a také zaručen.

Proto, porovnáme-li rozpočet pro ministerstvo školství a nár. osvěty, kde živnostenské školství pokračovací jest odbyto pro osobní a věcné výdaje částkou pouhých 18,687.384 Kč, to jest v celku o pouhých 129.000 Kč více než roku loňského, a vezmeme-li v úvahu, že státní pokladna byla obohacena novým zdrojem příjmů, který plyne ze zmíněných pokut, nemůžeme v této položce státního rozpočtu viděti nějaké zlepšení, naopak zhoršení původního stavu do té míry, že musí zajisté bolestně překvapiti nejenom nás, kteří za stav živnostenský zde mluvíme, ale i celou interesovanou živnostenskou veřejnost, která musí stále přinášeti pro udržování živnostenských škol nemalé oběti, nechce-li náš stát konečně nahlédnouti, že vůči těmto školám má daleko větší povinnost, než jak je doposud svou finanční podporou projevoval.

Zanedbávání těchto povinností našeho státu, ať má své důvody jakékoliv, nikdy schvalovati nebudeme, ač jsme sami součástí vládní většiny, do té doby, dokud se nestane náležitá náprava.

Pan ministr financí velmi výstižně se vymlouvá rčením, že expanse školských výdajů není odůvodněna přirozeným vývojem a pokládá je za státní finanční problém, a proto, aby tento problém mohl býti řešen, vidí se nucena tyto výdaje co nejvíce omezovati a redukovati, což týká se zejména škol národních, které samy vyžadují více nežli ²/₃ veškerého školského nákladu. Věřím, že tato situace není pro finančního ministra záviděníhodná zvláště činí-li osobní náklad na učitelské platy už přes půldruhé miliardy Kč, z kteréhož obnosu jenom v historických zemích skoro miliarda není rozpočtově opatřena a musí stále přemýšleti o vhodném, novém veřejném subjektu. na jehož bedra by bylo možno tyto platy beze škody přenésti.

Jinak řečeno, máme nadbytek škol, z nichž ještě těžším problémem jsou školy střední, jejichž síť vzhledem k měnícím se hospodářským potřebám našeho státu je naprosto nerovnoměrná, přebytečná, existující bez ohledu na strádající školy druhé, které zase naopak nemohou se rozvinouti, ač jich stát vzhledem k svým hospodářským požadavkům stále více nezbytně potřebuje, pro nedostatek finančních prostředků. Stát nemůže dále neviděti nové nezměrné škody v tom, že neodvažuje se vše neužitečné, zbytečné a přebytečné zrušiti a takto ušetřený náklad že nevěnuje raději na školství, kterého stále více vyžaduje doba, na školství odborné a živnostenské pokračovací.

Je to proto skutečně paradoxní, slyšíme-li na druhé straně stálé volání našeho živnostnictva a nářky jeho předních činitelů, že dosavadní stav našeho živnostenského školství je nadále neudržitelný, poukazuje se na bohaté dotování jiných škol, které pro stát již dávno pozbyly své důležitosti a jest jich nadbytek se stále vzrůstajícím nedostatkem žactva, aniž by zde byla vážně činěna nějaká radikální a skutečná náprava.

Loňského roku uvedl jsem s tohoto místa různé, křiklavé nedostatky, které nechci dnes opakovati, ačkoliv se nestala od těch dob v tom směru náprava ta nejmenší. Poukáži však na křiklavé nedostatky další, které podle mého subjektivního názoru daly by se snad jen při trochu dobré vůli napraviti a odčiniti.

Po celá desítiletí domáháme se my spolu se školními výbory toho, aby konečně došlo k sestátnění našeho školství živnostenského, jediného to pramene systematického vzdělání našeho dorostu živnostenského. Představovali jsme si, že tento požadavek je ve vlastním našem státě více než samozřejmý a s hlediska národohospodářského jasně logický a že tak v první řadě bude splněn tento dávný náš požadavek, jejž sice již stará rakouská vláda plně uznávala, ale soustavně se mu vyhýbala z prosté nenávisti k českému národu.

Trvání naší republiky jde již do desátého roku, ale splnění toho požadavku je stále v týchž místech, jako bylo za Rakouska. Je nám opravdu již stydno, stále na tuto starou bolest s těchto míst poukazovati a dožadovati se svého spravedlivého práva. Důsledky toho jsou rok od roku hrozivější, které se zračí dnes již nikoliv jen přímo ve skandálním nedostatku místností a potřebných pomůcek, kabinetů a jiných věcí, na které dále poukáži, ale hlavně zračí se v platových poměrech učitelstva na těchto školách.