Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dovoluji si upozorniti, že celá řada těch t. zv. reforem ve školské správě byla zahrocena výhradně protinábožensky, a řeknu to otevřeně, protikatolicky, že to byl hlavní tenor všech věcí, které se prohlašovaly za reformu školství: "škola musí býti zbavena jakéhokoli církevního vlivu" - se napřed říkalo. Pak se říká: "Škola musí býti zbavena jakéhokoli náboženského vlivu". A pod heslem reformy byly odstraněny obrazy Krista ze školy, Krista, kterého, pravda, všichni křesťané uctívají, a i ti, kteří nejsou křesťany, říkají, že to byl aspoň největší člověk, kterého v historii známe. Staly se případy, že mnozí učitelé byli za to disciplinárně stíháni, když se odvážili pověsiti obraz Krista Spasitele vedle obrazu sice prvního člověka ve státě, ale přece jen člověka, na stejně čestném místě. Řeklo se: Na čestné místo patří obraz presidenta. (Posl. Pik: Pak byste musil dáti symboly všech náboženství a církvi do škol!) Až budete míti své školy, pak můžete o té věci rozhodovati, pane kolego, jenže dosavadní školy byly vybudovány právě z peněz lidu katolického, a jestliže se katolický lid domáhá, aby tam měl také přiměřený vliv, tedy plníme jen svou povinnost. (Posl. Landová-Štychová: Porušujete ústavu!) Naprosto ne, poněvadž se praví v ústavě, že veškerá moc pochází z lidu a lid že je zdrojem a pramenem veškeré moci. A jestliže lid je zdrojem a pramenem veškeré moci, pak je povinností těch, kteří provádějí zákony, aby vyhověli volání lidu po zřízení konfesijní školy a tuto školu ohromné většině obyvatelstva tohoto státu dali.

Učebnice jsou druhým takovým bodem. Mluvil o tom p. kol. Jaša a snažil se říci, že je to naprosto něco nevinného, co v těch učebnicích je, a že nejsme spokojeni tím, co je zahroceno proti straně lidové. Velmi bych prosil, aby toto právě bylo dobře pamatováno v čítankách, které jsou denní stravou každého žáka, který má býti vzdalován všeho politického. I pan ministr volal: Politika - ruce pryč od školy. V těchto čítankách, podle doznání pana kol. Jaši, jsou věci, které jsou zahroceny proti straně lidové, a pak se tomu diví páni, že žádáme revisi čítanek, že žádáme, aby všechno to, co nepatří do učebnice, která je denním chlebíčkem každého žáka, bylo co nejdříve odstraněno.

Ale jsou tam i jiné věci, které nesouvisí nikterak se stranou lidovou, které jsou hrubými, nekvalifikovanými výpady proti náboženstvím a církvím státem uznaným. A podle mého skromného názoru ani takové věci naprosto nepatří do školních čítanek, ve kterých čtou po celý rok většinou děti katolických rodičů. Jestliže v tomto případě se bráníme a jestliže se nám vytýká, ze to má býti ten kulturní boj, který jsme rozpoutali, pak se k takovému kulturnímu boji s hrdostí hlásíme a prohlašuji, že tento kulturní boj budeme prováděti tak dlouho, pokud poslední nenáležitost a poslední takový nekvalifikovaný, neodpovědný a ničím nedoložený článek z našich učebnic naprosto nezmizí. (Potlesk poslanců strany lidové. - Posl. Pik: Žádný takový článek jste necitoval, poněvadž tam není!)

Já jako učitel dal jsem si tolik práce, abych prošel všechny schválené učebnice, a dovoluji si vás upozorniti, že pan ministr Hodža má všecka ta místa - a je jich pěkný fascikl která nejsou závadná jen podle našeho mínění, která však jsou vůbec závadná se stanoviska každého slušného a myslícího člověka. (Posl. Pik: A chtěli byste, aby tam byly útoky proti socialistům: to by vám imponovalo!) Naprosto ne! To nám přisuzujete něco, co nás ani ve snu nenapadlo. (Výkřiky posl. Pika.)

Musím opraviti tvrzení pana kol. Jaši a říci, že značnou vinu na tom dnešním stavu školství má učitelstvo, ne všechno učitelstvo, neřeknu ani větší část učitelstva, chci býti spravedlivým, ale mám před očima ze své prakse jako učitel i z prakse jako člen okresního školního výboru obsáhlou řadu případů, kdy se učitel prohřešoval proti platným zákonům a platným zásadám vyučovacím a vychovatelským, že to nemůže popříti nikdo, i kdyby se kol. Jaša jak chtěl vykrucoval. To jsou fakta, věci zjištěné a moji klubovní kolegové každoročně... (Posl. V. Beneš: Žvanili nesmysly!) O těch nesmyslech byste vy právě neměl mluviti, poněvadž vám mohu opa kovati vaše slova, kde jste řekl totéž i o inspektorech, že ani inspektoři nestojí všichni na svých místech. Vy jste se bránil proti tomu výroku, že prý jste to neřekl, ale já zdůrazňuji, že jste prohlásil v kulturním výboru, že ani značná část našich okresních dozorců školních není na svých místech. (Posl. V. Beneš: Lžete jako jste lhal tenkráte!) To bych se musel jmenovati trochu jinak. (Výkřiky posl. V. Beneše a poslanců čsl. strany lidově.)

Pan kol. Jaša tvrdil, že t. zv. nemravnost ve škole nezaviňuje učitelstvo, a prohlašoval, že znemravnělost do školy zavádí katolické kněžstvo. Proti tomuto tvrzení dovolil bych si podati jeden konkrétní případ.

Na Hodonínsku je školním inspektorem sociální demokrat, pane kol. Beneši, jmenuje se Šoupal. Je to vynikající muž, který napsal velké historické dílo o Janu Žižkovi z Trocnova. které má však jen asi 14 stránek. (Posl. V. Beneš: Vy jste nenapsal ani těch 14 stránek!) Ale také básně jsem nenapsal, nemám básnického nadání! (Potlesk poslanců čsl. strany lidové.) Na tomto okresu za režimu sociálně demokratického školního inspektora p. Šoupala vrostla nemravnost mezi učitelstvem - jsem si vědom toho, co pravím - takovou měrou, že předseda okresního školního výboru musel oběžníkem. který musil podepsati každý učitel a učitelka a vzíti ho na vědomí, pohroziti nejpřísnějšími tresty těm, kteří se budou takových nekvalifikovaných činů dopouštěti, dokonce ve škole v přestávkách mezi vyučováním i po vyučování. (Posl. V. Beneš: Většina jich se hlásí ke klerikální organisaci!) Ba ne, obyčejně je to podle inspektora. (Potlesk poslanců čsl. strany lidově.)

Takový případ mluví za všecky; mohl bych jich uvésti více, nechci však skandalisovati. Učinil jsem tak pouze k výpadu kol. Beneše, jinak bych toho naprosto neužil. Je nezbytně nutno, aby tento stav i v učitelstvu byl odstraněn. Je nutno, aby vzdělání učitelstva bylo velmi podstatně zvýšeno. (Posl. V. Beneš: To je viděti na vás!) Pane kolego, my máme to vzdělání stejné, třeba že vy jste zemským inspektorem s prominutím zásluh a kvalifikace. (Výkřiky posl. V. Beneše.)

Dovoluji si znovu tvrditi, že p. kol. Beneš zde znovu dokazuje, že je potřebí učitelské vzdělání zvýšiti. Názory na způsob, jakým se dá a má zvýšiti vzdělání učitelstva, se rozcházejí. Učitelstvo volá ustavičně po vzdělání vysokoškolském. Nesouhlasím s tím a nemohu souhlasiti, poněvadž tím, nabyl-li by učitel vzdělání vysokoškolského, žádal by samozřejmě také plat jako vysokoškolák, měl by na to plné právo. A proti tomu by se postavila první finanční správa, poněvadž není možno, aby pro nějakých 60.000 učitelů byly poukazovány v nejzapadlejších dědinách platy vysokoškoláků. Na druhé straně ten, kdo by měl vysokoškolské vzdělání. těžko by se odhodlal jíti jako učitel do různých horských zapadlých vesnic, kde by živořil. (Posl. V. Beneš: Vždyť tam ti páni chodí také a mají vysokoškolské vzděláni!) To je poněkud jiné založení než jest bohužel v našich učitelských řadách, pane kol. Beneši.

Pan ministr školství mluvil o pedagogických akademiích. které mají býti zřízeny místo učitelských ústavů. Tyto pedagogické akademie jednoroční, případně dvouleté, zdají se mně pouze jiným názvem pro dosavadní stav, pro dosavadní tak zv. abiturientské kursy při učitelských ústavech. (Posl. V. Beneš: To máte pravdu!) A nemyslím, dá-li se něčemu, co již existuje, nové jméno. že by to znamenalo reformu veškerého učitelského vzdělání a přizpůsobení učitelstva k řádnému konání učitelských jejich povinností. (Posl. V. Beneš: Také jednou jste řekl pravdu!) Já vám děkuji, pane kolego, že jste mě pochválil. To mě ve!mi těší. Podle mého názoru a názoru celé mé strany by bylo daleko výhodnější, aby učitel byl ke svému, skutečně těžkému a zodpovědnému úřadu vychováván dříve a déle nežli jeden nebo dva roky. Proto je záhodno, aby učitelské ústavy byly ponechány, aby studium na nich bylo rozšířeno o jeden nebo dva roky, aby učebná látka byla přiměřeně rozšířena, aby maturitní zkouška na těchto ústavech byla v postavena na roveň maturitním zkouškám na středních školách, ovšem s výjimkou odchylných předmětů, jazyků atd.

Vážená sněmovno! Jest opravdu ponižujícím pro snaživého učitele, který se domáhá vyššího vzdělání ne pouze pokřikem a řečí, nýbrž děláním zkoušek, když přijde k doplňovací zkoušce na střední školu, a třebaže má maturitní zkoušku z celé řady těch předmětů, které jsou na gymnasiu nebo reálce, musí se znovu a po druhé maturitní zkoušce podrobiti na střední škole, jako by první zkouška dospělosti byla něčím méně cenným, něčím nedokonalejším, něčím, co před tou druhou zkušební komisí nemůže obstáti. Tento ponižující stav měl by býti odstraněn a učivo rozšířeno tak, aby odpovídalo učivu střední školy, a aby maturitní zkouška byla zrovnoceněna. To by bylo praktické provádění tohoto volání po vysokoškolském vzdělání. Ale jestliže, promiňte, že to řeknu, pokrokové organisace pořádají pro učitelky mateřských škol, které mají měšťanskou školu a zvláštní devítiměsíční kurs, při mateřských školách zvláštní vysokoškolské kursy, tož pak nevím, k jakému účelu ty kursy slouží, poněvadž ten, kdo nemá potřebných vědomostí všeobecných, nemůže přece své vzdělání najednou doplniti těmi poznatky, které hlásají a přednášejí učitelé vysokoškolští. To vzdělání musí ponenáhlu, schodovitě vzrůstati, a nemůže se na písku najednou postaviti velká budova. To je dokladem toho, že se častokráte volá po vysokoškolském vzdělání, ale na druhé straně velmi málo pro dosažení vyššího vzdělání mezi učitelstvem se činí.

Bylo zde mluveno o školské administrativě, o místních, okresních, zemských školních radách atd. Pan kol. Jaša není s tím srozuměn, že se domáháme toho, aby vliv učitelstva v těchto institucích byl omezen. A je to docela přirozeno. Školský úřad jest úřadem, který bdí nad vykonáváním povinností stavu učitelského. A jestliže v tomto úřadě zasedají zase samí učitelé, ten dozor, pánové, je potom velmi pochybné ceny, a důležitost významu takové školské instituce ovšem vypadá pak podle toho. Takové schůze okresních školních výborů, kde zasedají kromě předsedy samí učitelé - ať už jsou za učitelstvo nebo na druhé straně za politické strany - to je druhá učitelská konference, nikoli však vážné jednání nadřízeného školského úřadu.

Právě proto se domáháme toho, aby zastoupení učitelstva bylo skutečně zmenšeno. Nežádám a nemohu žádati jeho zrušení. Bez zástupců učitelstva bylo by těžko školským úřadům činiti různá rozhodnutí. Učitelstvo přece musí býti voláno k tomu, aby jeho hlas padal zde na váhu, aby bylo slyšeno v důležitých školských otázkách. Ale přece jen, aby mělo rozhodující vliv, aby mělo celou třetinu všech zástupců a aby pak s jedním nebo dvěma inspektory mělo v okresním školním výboru většinu, i kdyby tam za politické strany nebylo žádného učitele, to je prostě fakt nemyslitelný, který musí býti odstraněn.

Domáhali jsme se také, aby okresní školní výbory byly znovu dosazeny. A už měly býti dávno obnoveny, poněvadž byly a jsou pouhým provisoriem. Zákon o župním zřízení, který nikdy u nás v platnost nevešel a už nevejde, mluvil o zřízení župních školních rad, a dokud prý nebudou župní školní rady zřízeny a obnoveny, že se jmenují školské komise pod jménem okresních školních výborů. Dnes už je dávno jasno, že župní školní rady zřízeny nebudou a bude tedy jistě nutno celou věc nadřízených školských úřadů řešiti novým zákonem. Já bych se velmi přimlouval, aby právě tato věc byla brzy vyřízena, anebo nebude-li možno ji vyříditi zákonitě brzy, aby okresní školní výbory, tak jak jsou, byly rozpuštěny a jmenováni noví členové podle sil, které odpovídají posledním volebním výsledkům do Národního shromáždění.

Připravuje se celá řada nových školských zákonů. Na př. návrh zákona o školách obvodových je takovým starým, velmi oprávněným požadavkem. Mám však vážné obavy, že tento zákon bude se velmi těžko prováděti právě proto, že nebude možno zřizovati nové obvodové měšťanské nebo občanské školy pro nedostatek finančních prostředků. Snad půjde pouze o dosavadní občanské školy, které připojením větších obvodů podle nového zákona byly by tak jaksi více zajištěny a docházka do nich byla by potom povinna v celém okruhu, který by byl k nim přičleněn.

Za druhé se obávám o úspěch při provádění tohoto zákona proto, že je naprostý nedostatek kvalifikovaných učitelů pro měšťanské školy. Dovolil jsem si připomenouti již v kulturním výboru při projednávání t. zv. učitelského zákona, že to, co se učitelům občanských škol jako plus vůči učitelům škol obecných podává, je příliš málo, aby nahradilo a odměnilo všechnu práci a námahu, které je třeba k vykonání odborných zkoušek a k dosažení kvalifikace pro školy měšťanské. To se ukazuje čím dále tím jasněji. Učitelstvo nemá chuti dělati zkoušky, a dnes už máme polovinu občanských škol a zejména venkovských, které jsou obsazeny vesměs silami nekvalifikovanými a nezkoušenými. Nechci se nijak pohrdlivě vyslovovati o učitelích škol obecných, ale přece jen, má-!i škola prospívati, je třeba, aby na ní byly síly kvalifikované, síly zkoušené. Pouze tehdy je zaručen zdar a úspěch občanských škol, od jejichž práce a výkonnosti slibujeme si velmi mnoho pro zvýšení všeobecné vzdělanostní úrovně v našem národě. Kdyby bylo možno novelisací tuto věc upraviti. přimlouval bych se za to vřele, ovšem pochybuji o tom a domnívám se, že zůstane vše při starém. A právě proto také považuji provádění zákona o újezdních nebo obvodových občanských školách za těžko proveditelné.

Mluví se také o dalších nových zákonech. Je to především osnova zákona o školách pomocných. Bylo toho již dávno potřeba proto, že v každé škole, zejména ve větších obcích, máme řadu žáků, kteří nestačí svými duševními schopnostmi a svou úrovní sledovati vyučování s nadanějšími, po případě normálně tělesně i duševně vyvinutými žáky. Právě proto takoví nenormální nebo méněnadaní žáci mají přijíti do tříd a škol pomocných, jednak aby nezdržovali vyučování žáků nadanějších a schopnějších, jednak aby jim samým dostalo se v takových pomocných třídách zvláštní péče, zvláštní výchovy a zvláštního vyučování, aby tím spíše aspoň poněkud cíli výchovy a vyučování, předepsanému pro školy národní, se přiblížili. Mám však zase vážné obavy, že i provádění tohoto zákona ze známých finančních důvodů bude velmi těžké nebo velmi pozvolné tak, jako jeho příprava již trvá až příliš dlouho.

Při prováděcích nařízeních, která částečně již byla vydána a o nichž částečně bude ještě jednáno, máme celou řadu požadavků, o kterých by se mělo velmi vážně a důkladně jednati. Je to především ta velká křivda, že učitelům-vojákům tak jako vojákům-státním zaměstnancům ve všech oborech státní správy nezapočítává se presenční vojenská služba do služebního stáří a postupu. Opakuji znovu, že je to křivda. Jak k tomu přijde státní zaměstnanec, resp. učitel, který ztrávil v každém případě více než rok na vojně, vůči kolegovi, který je méně způsobilým a který seděl pěkně doma, po případě oproti kolegyni učitelce, která nemá těch povinností, aby byl trestán za to, že byl vojákem, že obětoval a snad v případě nebezpečí obětuje i svůj život pro vlast, a aby byl zkrácen pro celý život, aby o to, co ztrávil na vojně, byl vždy vůči jinak stejně starým kolegům a kolegyním stále mladším? To jest křiklavé bezpráví a velmi bych apeloval na to, aby zejména p. ministr financí již jednou k řešení této otázky dal zásadní souhlas, aby co nejdříve otázka započítávání vojenské presenční služby ve státní službě byla rozhodnuta.

Otázka staropensistů byla zde již také přednesena p. kol. Roudnickým. Je to opravdu tak žalostný zjev, že my poslanci, a myslím, že máme všichni v tom směru zkušenost, těžko se můžeme setkati s některým staropensistou, ať pochází z kterékoli kategorie nebo oddělení státní správy, a raději se mu vyhneme, poněvadž mu nikdy nemůžeme říci nic jiného, než: No, však pan ministr financí říkal. že se tato věc bude řešiti. - To říkáme již plné dva roky a staropensisté plné dva roky se těší a jsou utěšováni, že jejich osud přece jen aspoň poněkud bude zlepšen, i když nebudou úplně postaveni na roveň nynějším pensistům, mezi nimiž je platový rozdíl často až 10.000 Kč ročně, že přece jen aspoň jim bude přidána nějaká menší částka, aby mohli říci, že mohou žíti také jako lidé. To je prostě příkaz spravedlnosti, a tento příkaz musí konečně přivésti ministerstvo financí k tomu názoru, že nelze tuto věc více odkládati, že staropensisté jak učitelští, tak také ve všech jiných oborech státní správy musí konečně jednou dostati své, aby míra spravedlnosti zde byla naplněna. (Posl. Pik: Máte vládu v rukou a neprovádíte to!) Pane kolego, měli jste tu vládu v rukou dříve a neprováděli jste to také, ač máte ustavičně plná ústa sociální politiky. (Posl. Pik: Šrámek nechá je mříti a má 130 mil. k disposici!) Vy jste nechali plavat provisionisty a staropensisty a nedali jste jim nic, a měli jste od převratu ministerstvo sociální péče v rukou. (Posl. Pisk: Vaše řeč nic neznamená skutky mluví!) Máte vládu v rukou!) V tom případě bychom následovali jedině vašeho příkladu, poněvadž od převratu jste řečnili, ale naprosto nic v sociální politice nevykonali, nanejvýše jste udělali něco pro sebe, ale pro třídy sociálně slabé nic. (Výkřiky posl. Pika.)

Vážené shromáždění, mně je velmi líto, že to, co se nazývá kulturním bojem a bojem o školu, nemůžeme odmítnouti, nýbrž naopak musíme ještě zdůrazňovati přese všecky ty výpady a přes všechno to, že jsme odmítáni se svými požadavky, že na této linii t. zv. kulturního boje jsme nuceni vytrvati. (Tak jest!) Vytrváme na tom proto, že nebojujeme o cizí, nechceme nikomu nic odejmouti, co mu právem náleží, nýbrž my bojujeme pouze za své, bojujeme o duše a výchovu svých vlastních dětí, a nikoliv cizích. (Posl. Pik: A jinému chcete vnutiti své názory!) Naprosto ne. My říkáme, aby školství bylo rozděleno tak, jako je rozděleno v jiných státech, ani ne tak demokratických, jako je náš stát, ale kde přece jen tužby lidu jsou rozhodující, aby naše republika následovala příkladu dejme tomu Holandska. Dnes už také, prosím, Německo, tak málo demokratické Německo, dává lidu to, čeho si přeje. Přeje-li si někdo výchovy náboženské... (Posl. Pik: Náboženství patří do kostela a věda patři do školy!) Pane kolego, už je to dávno, co jste do školy chodil, a myslím, že se nepamatujete na tu dobu, kdybyste přišel s vědou před ty žáky, jako přichází mnohý učitel, tak byste se styděl za vlastní slova. V obecné škole se může mluviti o nějaké vědě? (Potlesk.) To není věda, to jsou vědomosti potřebné pro život, a jestli toto nazýváte vědou a máte takový názor na vědu, pak opravdu velmi vás lituji.

Podle našeho názoru do škol nepatří taková věda. Jestliže učitel začíná zaváděti příliš mnoho t. zv. vědy do škol, je toho důsledek, že jeho žáci nejsou přijati do první třídy střední školy, poněvadž nemají dostatek vědomostí. (Potlesk.) Tedy první dostatek vědomostí a pak můžete budovati na vědomostech. (Výkřiky posl. Pika.) Právě proto, abychom předešli jakémukoli kulturnímu boji a boji školskému, chceme tady to rozumné vyrovnání, ale vy tomu nechcete rozuměti. Říkáte, že jste demokraté, ale jste demokrati pouze pro sebe: My chceme všechno a vám nedáme nic! My to chápeme docela jinak, my říkáme: Chceme pro své děti katolickou školu s katolickým učitelem, a těm, kteří si nepřejí takové výchovy, dopřáváme plně práva, aby si uplatňovali své zásady. Chceme pro své děti školu neodvislou, volnou, ve které nebude o náboženství, o bohu a o jiných takových věcech zmínky. Plné právo na jedné jako na druhé straně. Jestliže vy tvrdíte, že jste kulturní boj do škol nezanesli, pak je to buďto omyl nebo vědomá nepravda. Tento boj nebýval dříve, dokud učitelstvo nezaneslo do škol jak politiku skutečnou, tak politiku náboženskou a dokud nepropagovalo hesla Volné Myšlenky, dokud tu nebyla propagována různá hesla a fráse socialistické. Dokud nebylo kolportovaných časopisů socialistických, které si z náboženských věcí pouze pošklebky činí a utahují, do té doby jsme škole národní věřili, do té doby jsme si jí vážili, do té doby žádnému nenapadlo proti škole národní vystoupiti ani s nejmenší námitkou. Zdá se mi, že převrat vstoupil právě vám, tak jako pokrokovým učitelům, do hlavy a umínili jste si, že školství musí býti mono polem státním, a poněvadž tehdy byli socialisté pány státu, tedy monopolem socialistickým, že budete prostě vyvlastňovati děti jejich rodičům, kteří se socialisty a se socialismem nemají naprosto nic společného, že budete vyvlastňovati děti rodičům, kteří nemají s vašimi bezvěreckými, po př. jinověreckými zásadami nic společného. To se ukrutně mýlíte. Jestliže se stavíte proti našim snahám a jestliže to nazýváte kulturním bojem, pak na této linii kulturního boje - opakuji znovu vytrváme tak dlouho, až dosáhneme toho, čeho si přejeme. (Posl. Zeminová: Až to prohrajete!) Paní kol. Zeminová, o prohrání tu není řeči. Mohl bych posloužiti doklady. (Posl. Zeminová: Věříte, že ve 20. století budeme dělati církevní školy?) Ale pro vás ne, pro vás by to stejně nic platné nebylo. Vás by ani církevní škola nenapravila. Mně je upřímně velmi líto, že pan ministr školství se k našemu požadavku, který není nikterak demagogickým a neuskutečnitelným, postavil s takovým odmítavým gestem, a prohlásil, že právě manifestace školské, které nejsou a nemusí býti vyvolávány, mu neimponují. Dnes lid prožívá boj o školu sám, poněvadž pozoruje své děti a výchovu jejich, to, co se z nich vyvíjí, cítí to na svém těle, ve své rodině. Proto prožívá celou krisi školy a účastní se ostentativně a spontánně všech manifestací, kde se volá po změně kursu ve školství, kde se volá po katolických školách s katolickým učitelem. A jestliže pan ministr prohlásil, že ty manifestace pod praporem strany pana kol. Roudnického konané mu neimponují, je mi to opravdu líto. Ale přes to my vytrváme znovu zdůrazňuji - na svém školském programu a nezměníme své školské politiky. Zůstane tatáž, leda že by se změnil z gruntu duch našeho školství tak, jak je dnes. Ale to by předpokládalo, že by se také všichni učitelé z gruntu srdce svého změnili. To ovšem naprosto nepředpokládám, toho neočekávám, poněvadž jsem také z řad učitelských a tu mentalitu znám. (Posl. Zeminová: A co Jirásek a Winter ze škol?) Kde se to stalo? (Posl. Zeminová: Váš pan kolega Stašek je do toho zamilován!) Dopřejte mu té lásky, každý má rád kousek lásky, vy také jste ji mívala, aspoň dříve! To naše volání po splnění našeho programu - znovu opakuji - je docela věcným voláním. Nevyhrožujeme žádnou revolucí... (Hlasy: My se také nebojíme vaši černě revoluce!) No, my už té vaší dokonce ne. Chceme cestou zákona dosáhnouti toho, že představitelé tohoto státu přijdou k názoru, že v demokracii je nutno respektovati přání takové význačné a velké části obyvatelstva tohoto státu, jako jsou katolíci, že je nutno volání obyvatelstva, rodičů, po zřízení katolické školy také vyhověti, a jsem přesvědčen, že při dobré vůli ministerstvo školství najde cestu ke splnění našich požadavků, že naše přání se tu splní. (Potlesk poslanců čsl. strany lidově.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Schollich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Lituji, že dnes nemohu bohužel mluvit o projednávané předloze, lituji, že se nemohu zabývati otázkami školství, jak by bylo nutno, ačkoliv by se dalo říci při této příležitosti mnoho důležitého.

Včerejší řeč posl. Windirsche mne však nutí, abych se nejprve obíral jeho vývody, poněvadž nesmí zůstati bez odpovědi, ježto by jinak byly s to způsobiti ve veřejnosti ohromný zmatek a poněvadž by mohly vyvolati ve veřejnosti snadno falešný obraz o dějinných událostech za převratu. Neboť co včera Windirsch řekl, obrací věci přímo na ruby a úplně je zkresluje. Musím ovšem říci, že jsem nikdy ještě nezažil tolik ubohé nedůstojnosti na této tribuně od německého poslance a že mně přichází za těžko zabývati se tím věcně, poněvadž se mi to příliš hnusí.

Pan posl. Windirsch podal nejprve přehled politiky sudetských Němců po převratu a opíral se při tom o prohlášení pana ministerského předsedy v rozpočtovém výboru dne 8. listopadu, v němž pan ministerský předseda Švehla konstatoval, že kdysi pozval Němce ke spolupráci při budování nového státu. Příslušné výzvy dostalo prý se tenkrát dr Lodgmannovi. Nyní praví Windirsch doslova: "Zakládá-li se toto sdělení na pravdě, o čemž nelze pochybovati, pak již tehdy dopustilo se německé vedení největších politických chyb. Ono tenkráte úplně selhalo, jak se to v zesílené míře ukázalo i v době pozdější." Připadá mi nejprve směšným, že si pan Windirsch osobuje posuzovati dnes sudetsko-německé vedení ve dnech převratových a v době pozdější. Zdá se mi směšným, že on chce býti dnes tak moudrým a chytrým a zjišťovati dodatečně věci, na něž jako současník neměl vlivu. Podle této logiky přichází k podivuhodným závěrům. Ve své řeči prohlásil dále, že bylo směšným to, co se tenkrát odehrálo. Že němečtí zástupci nevěděli, již ve starém Rakousku nevěděli, co se chystá. Měli však dále věděti, že Wilsonovy zásady o národním sebeurčení byly raženy jenom pro vítěze a nikoli pro poražené, a že pokud jde o Čechy, souvislost země, která topograficky a hydrograficky tvoří jeden celek, jehož dějiny vždy měly jednotný ráz, nemůže býti roztržena. Němečtí zástupci po převratě provedli prý grotesku německo-české zemské vlády a mluví o episodě politické směšnosti, záležející prý v tom, že činnost této zemské vlády byla směšná a nemohla se uplatniti. Nuže, velectění, konstatuji zde jenom, že tehdy všechny německé strany zúčastnily se tohoto hnutí sudetských Němců za svobodu, všechny strany bez výjimky, i němečtí sociální demokraté a pánové ze svazu zemědělců, i když se tu uvádělo specielně jenom jméno dr Lodgmanna. Také Windirsch se účastnil, byť i ne v roli vynikající. Za války byl jako nepostradatelný obilní komisař zproštěn, on to byl, který na rolnících vymáhal obilí, ovšem ke svému osobnímu prospěchu, neboť žil velmi dobře z platu, který za to dostával, a vykonával tento úřad dále jako úředník vyživovacího úřadu s měsíčním platem 3000 Kč. (Výkřiky posl. Horpynky.) Byl by měl čas a příležitost tehdy své moudrosti a světlu dáti zazářiti. Ostatně takovým vylíčením staví se pravda přímo na hlavu, pravda, která je již dostatečně známa z projevů dr Lodgmanna, Seligera, Rašína, Beneše, Tuzara a Masaryka. Líčí-li Švehla věci dnes jinak a zase se k tomu vrací, jako by tehdy byl učinil Němcům návrh na spolupráci, pak ohřívá pohádku již často vyvrácenou. Dr Lodgmann o tom napsal 23. prosince 1923 podrobné pojednání. Později znovu uveřejnil prohlášení, když zde ve sněmovně tehdejší hlavní zpravodaj rozpočtového výboru dr Srdínko zase se obíral tímto známým pozváním. Napsal: To, co předkládá pan dr Srdínko jako dějinnou událost, je úplně spletené vylíčení, které používá mé nepřítomnosti v Praze 30. října 1918, aby čeští politikové zase jednou byli postaveni do jasného světla jako lidé smířliví a demokraticky myslící.