Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Po všem tom je zajisté jasno, že ve chvílích převratu nedošla taková výzva na německé strany, odporovala by také slovům Rašínovým, který, jak známo, řekl: "S rebely nevyjednáváme." Chápe-li se toho však dnes Švehla zase proti svému lepšímu vědomí, pak mám dojem, jako by rád chtěl vinu na těch událostech přesunouti na jiné, a je pozoruhodno, že pan Windirsch přes toto jasné vylíčení z německé strany věří dnes Švehlovi více než německým důvěrníkům, poněvadž se mu to hodí do krámu. Ostatně i kdyby tomu tak bylo, kdyby líčení Švehlovo bylo správné, pak našel Švehla v rozpočtovém výboru pro to dokonce smířlivá slova a vysvětlení; pravil totiž výslovně: "Dnes mohu dokonce pochopiti chování Lodgmannovo. Národy nemohou zapomenouti přes noc na to, co se stalo, poměry nebyly právě zralé ke smíru a k dorozumění." Windirsch, praví, jak jsem dříve přečtl, že němečtí politikové tehdejší doby musili jasně věděti, že Wilsonova zásada o národním sebeurčení byla ražena jenom pro vítěze, ale nikoli pro poražené. Zapomenul neb patrně neví, že jsme my všichni tehdy přijímali Wilsonova slova s věřícím srdcem, zapomenul, že jsme věřili poctivosti vyjednavačů o mír, neboť německý národ přece pod tlakem víry ve svaté právo sebeurčení, které hlásal Wilson, odhodil zbraně a odložil je stranou. Je jistě velmi zahanbující, když dnes Windirsch přichází a celé naše národní hnutí za svobodu, které bylo neseno ideálním nadšením pro toto svaté právo sebeurčení, když přichází a tuto důležitou periodu německých dějin označuje za grotesku, za episodu politické směšnosti. Málo lidí, tvrdím, bude míti tak smutnou odvahu, aby takovým perfidním způsobem špinili své vlastní hnízdo. Tvrdím, že u Čechů při jejich národním sebevědomí nejsou takové charaktery možny. Neboť kdyby u Čechů povstal takový muž jako včera Windirsch, kdyby někdo takovým způsobem zesměšňoval zahraniční revoluci Masarykovu, činy legionářů, takový člověk by byl druhého dne smeten nevolí obyvatelstva, byl by přímo roztrhán, nesměl by se již ukázati ve společnosti čestných a poctivých lidí. (Posl. Knirsch [německy]: On je předsedou klubu svazu německých zemědělců!) Lituji, že Němci ve své nedůstojnosti tak hluboko klesli. Oni jsou neobyčejně spravedliví vůči nepřátelům, k sobě samým, k vlastnímu národu, k vlastním soukmenovcům však jsou nespravedliví až do bezvědomí, v národní nedůstojnosti jdou tak daleko - jen aby se zalíbili - že tvrdí věci, které se nestaly nikdy anebo ne takovým způsobem. Co tu včera Windirsch řekl, nutno nejostřeji odmítnouti s mravním rozhořčením všech kruhů německého národa, a proto jsem nucen pro objasnění věci ještě se tím trochu zabývati. Je pravda, že převrat zastihl německé kruhy nepřipraveny, že my na něj připraveni nebyli. Je pravda, že právo sebeurčení, jak je hlásal Wilson, později skutečně platilo jenom pro vítěze. Tehdy však přece bylo vějičkou pro německého hejla, tehdy jsme tomu věřili, jak jsem řekl dříve. My jsme věřili také pro sebe v klidné spojení s německou mateřskou zemí. Nenahlíželi jsme jako Windirsch, že topografické a hydrografické poměry Čech nás nutí bezpodmínečně zůstati v této zemi, nenahlíželi jsme, že možno z dějin dovozovati, že jsme pro celou budoucnost nuceni zůstati v této zemi. Právě dějiny Čech ukazují, že tyto byly po celá staletí až do nejnovější doby integrující částkou německé říše. A pak, proč by nás měly topografické a hydrografické poměry nutiti, abychom zde zůstali, proč ne v mohla býti hranice vedena podle rozhraní jazykového? To zde v Čechách bylo nepochybně lehce možno, to bylo možno i u nás v severní Moravě a ve Slezsku, topografické a hydrografické poměry namnoze přímo nutily k připojení k Německu, neboť u nás vše tíhne k Pruskému Slezsku na Vratislavu. Stejně to platí o jižní Moravě, kde veškeré hospodářské poměry mají spád do Dolních Rakous k Vídni. Jestliže z toho Windirsch usuzuje, že to všechno musí zůstati pohromadě, pak nerozumím logice a historii. proč právě při mírových smlouvách byla jistá území libovolně roztržena, proč byly v jižní Moravě u Čes. Velenic, u Znojma a u Valčic libovolně hranice stanoveny, proč položena hranice středem Těšínska, kde vlastně i hospodářské poměry by nutily k tomu, aby tato území zůstala pohromadě.

Tyto důvody naprosto nerozhodují a nevyžadují toho. A pak, pánové, co jsme vlastně měli v tehdejší době podle p. Windirsche dělat? Měli jsme svoji otčinu hájiti zbraněmi? Zajisté, mělo by to velmi mnoho pro sebe, zajisté já osobně také zastávám názor, kdyby to bývalo možno, že jsme mohli své právo při mírové konferenci potom uplatniti zcela jinak - viz obyvatele Korutanska při hájení vlastní země - kdyby to bylo bývalo možno, sebrati na obranu vojsko. Avšak vmyslete se do poměrů, v nichž jsme se tenkráte nalézali. Naše vojsko bylo decimováno těžkými ztrátami, které utrpěly pluky za války, byly ještě ke konci potřeny při marném útoku, když při přeběhnutí českých pluků ještě jednou byly dosazeny na frontu. Po cestě plné pokoření vrátilo se jich jenom málo domů. Zachránili holý život. Kdo z našich lidí chtěl ještě bojovati? Je pochopitelno, že nadšení nebylo příliš velké. A otčina? Otčina, zázemí bylo vyssáto a vyhladověno, kdežto na druhé straně v českých krajích bylo obilí a potravin dosti. Bylo málo lákavým vésti boj dále a dále hladověti. Komu to můžeme dnes vyčítati? Zemské vládě sudetských Němců? Co měla za těchto poměrů dělati? Nebo národu, že nechtěl dále bojovati? Ani to ne. Neboť národ ve své rozháranosti poslouchal škarohlídy a prospěcháře, jak se tehdy za války a po převratě doma potloukali. Pak nesmíme nikdy zapomínati, že Čechové obsadili německo-sudetské území jako spojenci Dohody. Měli jsme bojovati proti spojencům Dohody, proti vojsku Dohody?

Pan Windirsch je dnes velmi chytrý a říká, jak se to mohlo a mělo lépe udělati. Považuje za těžkou chybu, že sudetsko-německá zemská vláda opustila tehdy Čechy, že utekla. U nás v sudetské zemi, v Opavsku. zemská vláda sudetské země zůstala, a té se zase vytýká, že zůstala a neodešla, aby mohla činně využíti zahraniční propagandy. Proč pánové tehdy zemi opustili? Poněvadž měli příklad Masarykův a Benešův a jejich zahraniční propagandy, kteří ukázali, že je často důležitější pracovati v cizině, než přihlížeti nečinně doma. Kdyby byli oni pánové bývali uvězněni, byli by patrně měli málo příležitosti pracovati a působiti pro německý národ v jeho tísni. Využili času bohatě, dodávali vysvětlení až do mírových kongresů. Víme dobře, že tehdy byly rozšiřovány různé spisy, aby věc byla objasněna. Poukazuji na příklad, že my sami v Kravařsku jsme schválně pořídili spisy jenom z obavy, že při novém dělení celého území, při přiznání sebeurčovacího práva Němcům, budeme snad musiti tam v tom klínu našem zůstati v českém státě. Víme, že tyto spisy byly všude rozšiřovány až do mírových konferencí. A co nám to prospělo? Nic, naprosto nic. Komu máme dnes pro to dělati výtky? Sobě samým? Že jsme nevykonali více? Moc lži byla silnější než moc našeho práva, a my víme, že ty mírové kongresy jednaly tehdy pod tlakem falešných představ, že byly obelhávány a klamány. Viz Beneš, Memoiry III! Proč to pan Windirsch nevytýká panu ministru zahraničí Benešovi, který tehdy zakrýval skutečnost svými spisy, a nás na základě těchto vylhaných spisů dostal do tohoto státu? Dnes víme z písemných projevů Masarykových, Benešových, Lloyda Georgea a jiných, jak se to dělalo, že pánové neměli ani zdání o složení obyvatelstva, o hranicích atd. My víme, že Wilson později tím těžce duševně trpěl. Dnes týž p. Windirsch, který by si získal jistě málo slávy jako profesor historie, sedí s p. Benešem na téže lavici. všechno to zapomněl. Tak, pánové, takovým způsobem, takovými prostředky dostali jsme se do československého státu.

Nyní otázka: Měli jsme se hned vzdáti, přeběhnouti k nepříteli, provozovati velezrádu, všechno to zapomenouti, zapomenouti výrok Masarykův při jeho vstupu do země, který výslovně řekl: "Stát bude státem českým"? Měli jsme zapomenouti na všechny skutky legionářů, které stály tisíce životů německých? Je pochopitelno, tvrdím - a Švehla nám dal za pravdu - že jsme se bránili, že jsme odmítali stát, který vznikl bez našeho vědomí a přičinění a proti naší vůli, který byl vybudován jenom jako stát národnostní. Všechny životní projevy nového státu byly namířeny proti nám: Zákon ústavní a mnoho jiných, pozemková reforma, zákon jazykový a pod., všechny projevy, které byly namířeny proti německému národu a i jeho jinaké činy proti německým úředníkům a podúředníkům, proti německým důstojníkům a poddůstojníkům atd. Čechové se vyzuřili, a my, Němci, byli bezmocni, bezbranni a ustrašeni. Byla to právě revoluce, jak dnes Čechové říkají, na české straně, potom však také na straně německé. Tehdy byly všechny německé strany za jedno, za jedno v obraně proti tomuto neslýchanému tlaku. (Posl. Knirsch [německy]: Mezi nimi byli i němečtí agrárníci!) Také němečtí agrárníci učinili společně s druhými německými stranami státoprávní prohlášení, v němž vyslovili, že nikdy neuznají Čechů jako pánů, že zákony, které byly vydány bez naší spolupráce, nejsou pro ně morálně závazné. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Tehdy, chcete-li, byly všechny německé strany negativní, má-li to býti tak vyjádřeno. (Posl. Knirsch [německy]: Člen svazu zemědělců Maixner byl přece zástupcem hejtmana zemské vlády!) Ovšem. Ani tehdy jsme nebyli irredentisty, jak se nám dnes často vytýká, poněvadž by to nebylo mělo účelu v tehdejší světové konstelaci, nebyl by nám nikdo pomohl a snad i proto, že nám irredenta již od přírody ani nesvědčí. Často se vypravoval vtip, že potřebujeme k provedení irredenty teprve úředně povoleného spolku s úředně povolenými stanovami. Zabývali jsme se ovšem metodami Irska a metodami indickými atd. a tehdy snad bylo řečeno v naší tísni mnohé silné slovo, jež se nám dnes velmi zazlívá. Pamatujete se na výrok dr Lodgmanna, který tehdy řekl: "Má-li býti přiznání k němectví dnes v tomto státě již velezradou, prosím, pak je naší povinností prováděti velezradu v tomto státě." Dnes se mi vytýká výrok, který jsem řekl a včera učinil to zase posl. Hodina. Výrok o zapálení lesů. Kdysi jsem řekl: Chtějí-li nám naše lesy vzíti, bude rozumnější a moudřejší, když je dříve zapálíme, abychom jich neztratili. Mluvil jsem o trýzni, která se nám dnes působí menšinovými školami v německém jazykovém území, těmito krystalisačními body pokračujícího. počešťování, které se mohou v jazykovém území udržeti jenom proto, poněvadž to Němci trpělivě přijímají a řekl jsem, jen ať není naše trpělivost příliš napínána, sice že by mohl přijíti čas, kdy snad z jazykového území vyženeme tyto české štváče revolvery a vidlemi. To všechno se nám dnes znovu vytýká, poněvadž prý to byla jenom slova, k nimž chyběly činy a pod. Avšak pánové se od toho všeho velmi rychle odvrátili, oni neradi si připomínají slov, jichž tehdy sami užívali. (Posl. Knirsch [německy]: Křepek s tohoto místa maloval na stěnu revoluci!) Avšak tato naše slova nebyla ničím jiným než znamením mravního rozhořčení, nebyla ničím jiným než výsledkem naší kypivé vůle k životu proti tomuto neslýchaného tlaku. Či měli jsme to všechno přijmouti klidně? My se přes to ještě dnes klidně známe k těmto slovům, neodvracíme se od nich (Souhlas poslanců něm. strany národní.), my k nim nic nepřidáváme, nic však z nich také neubíráme. My se nestydíme za svoji minulost jako mnozí pánové, kteří kdysi byli radikálními schöneriany, avšak dnes se stali velkými československými aktivisty. (Výkřiky posl. Horpynky.) Jak dějiny ukazují, nebyli Němci nikdy revolucionáři. Nebyli jimi ani v tomto státě, nejsou jimi ani dnes. I to nutno zase konstatovati, neboť kdybychom my všichni Němci byli jednotni v odmítání státu tenkrát nebo dnes, pak tvrdím stále a stále, nemohl by tento stát vůbec existovati; nebylo by možno vládnouti proti 3¹/₂ milionu Němců, proti 31% Němců sudetských. (Posl. inž. Kallina [německy]: Kdyby byli jednotni!) Kdyby byli jednotni, jak jsem řekl. Ovšem nemáme také porozumění pro morálku banditů, kterýžto výraz ocitl se v těchto dnech v přípitku, který byl pronesen na Hradčanech. Ředitel francouzského ministerstva zahraničí Berthelot byl u nás hostem. (Německé výkřiky: "U nás" nikoli!) Myslím u nás u dvora, mluvím v plurálu majestatiku.

Tento člověk, který od začátku války stál v čele francouzského ministerstva zahraničí, týž člověk, který se chlubil, že to byl ve válce on, kdo zabránil, že spojenci nepřistoupili na první mírové podmínky, tento člověk řekl: "Doporučuji Československu heslo sicilského bandity, který neměl peněz, aby zaplatil faráři poslední pomazání a tomuto faráři řekl: "Pane faráři, nemám peněz, abych zaplatil poslední pomazání. Přijměte za to ode mě dobrou radu, která platí více než peníze. Bodnete-li, bodněte s palcem na čepeli a bodněte zdola nahoru." Tedy taková morálka sicilského bandity má býti pro nás novým heslem, patrně v boji Československa proti německému národu. Jen energicky bodnouti, smrtelně bodnouti ze spoda, to je heslem kolegů pana posl. Windirsche. Pro to chybí nám porozumění. My nepracujeme dýkou nebo nožem, ve svém boji opíráme se o své svaté právo, o právo zakotvené v mravním vědomí obyvatelstva a lidství. Tak tomu bylo i po převratu. Tehdy byli jsme vedeni stejnými názory. Celé sudetsko-německé hnutí za svobodu bylo vybudováno na stejných zásadách. Označovati je dnes za grotesku, za episodu, je více než perfidní. To ukazuje na strašnou zmatenost ducha. Dnes nutno jenom litovati, že to bylo episodou, litovati, že tato episoda se nestala historií. Avšak právě tato historie pronese jednou o oné době spravedlivý úsudek, dějiny budou o tom objektivněji souditi než p. Windirsch, jehož zrak je zakalen politickým stranictvím. Tyto dějiny pronesou také úsudek o p. Windirschovi, o jeho řečech a skutcích. Když p. Windirsch po tomto úvodu prohlásil, že svaz zemědělců na základě těchto reálních skutečností, na základě těchto poměrů došel k závěru, ježto se nehoní za sny a přáními, že nutno vstoupiti do vlády a tam pracovati a působiti, nuže, pánové, my jsme dosti často mluvili o tomto pokusu se vstupem Němců do vlády a svůj názor o něm projevili. Zdůrazňovali jsme vždy. že doba, kdy se to stalo, byla naprosto nevhodná, neboť sudetsko-německá otázka měla se právě státi středem na všech menšinových kongresech, celý svět se jí již zabýval. Vzpomínám na činnost dr Medingera v cizině; a právě v této chvíli byla nám vstupem pánů do vlády vyražena z ruky nejlepší a nejostřejší zbraň. Oni nás oloupili o možnost budoucně hájiti své právo v cizině, neboť kdo by nám ještě dnes věřil. když bychom přišli se svými stížnostmi, když každý také ví, že naši ministři sedí ve vládě a mají možnost všechno to odstraniti. Jejich přítomností ve vládě jsou kryty všechny tyto hanebnosti. Tak se při posledním kongrese menšin dovolával posl. Hrušovský skutečnosti, že Němci vstoupili do vlády, Beneš odvolává se na to při každé příležitosti, a cizina tudíž z našich útrap ničemu nerozumí. Vstup Němců do vlády mohl ovšem přivoditi novou orientaci na straně německé. Také my ve straně německo-národní museli jsme se k tomuto faktu zcela nově postaviti. Měli jsme vésti dále boj Němců proti Němcům, i když podle našeho názoru pobloudili? Z tohoto důvodu nezahájili jsme hned boje s veškerou ostrostí, chtěli jsme počkati, chtěli jsme vyčkati výsledků tohoto vstupu, nechtěli jsme pánům dělati obtíží, aby snad nakonec nebyla ještě bezvýslednost jejich politiky přičítána na náš vrub. A jestliže pánové stále tvrdí, že se atmosféra mezi Němci a Čechy od vstupu tak podstatně zlepšila a očividně se zlepšuje, pak musí býti i naší snahou, aby této lepší atmosféry bylo dosaženo na straně německé. To bylo cílem naší strany, to bylo cílem našeho kol. dr Rosche. Byl to důsledek našeho přičiňování o německé národní společenství, aby se vybojoval společný postup, to zdůraznil kol. Brunar více než jedenkráte. A dále: Pánové chtěli přece přinésti domů úspěchy, a my jsme jim při tom v zájmu svého národa nechtěli překážeti. Chtěli jsme je pouze tlačiti a dostati ku předu, aby také skutečně něčeho dosáhli a neochabli a nedali se odbýti drobty. Nyní však uplynul rok, rok jejich slavné činnosti, a jeden rok již dovoluje jakýsi rozhled po dosaženém výsledku. A mluvil-li p. Windirsch ve svém úvodu o tom, že se poměry značně zlepšily, že teprve nyní od té doby, co německé strany náležejí k většině parlamentu, byl zaveden do parlamentního života důstojnější ráz, mluví-li o tom, že nyní mohou býti projednávány v parlamentě předlohy, že se mohou konati věcné porady a že se poskytuje parlamentu velké pole působnosti, pak, velectění, musím pochybovati, zda to ten člověk myslí vážně anebo si nás chce jen dobírati. Ostatně sám sobě odporuje. Několik řádek později praví, že při rozpočtu jsou číslice ovšem již pevně stanoveny a že tu nic nelze měniti. Právě tak je to ve všech oborech, kam se podíváme, všechny naše návrhy, i ty nejlepší návrhy, jež jsme podali v kterémkoliv výboru i letos ve výboru rozpočtovém, byly zrovna tak jako dříve přehlasovány brutální většinou, brutální většinou této sněmovny. (Výkřiky na levici.) V oboru školském podrobně jsme se tím zabývali, ukázali jsme, že na tomto poli naprosto žádné zlepšení nenastalo. - Ve výboru nenechal jsem o tom pochyb a nevím tudíž, jak p. posl. Hodina mohl ve svých vývodech dojíti k závěru, že kol. Simma já prý jsme přiznali zlepšení a úlevu, jenom proto, poněvadž jsem srovnával číslice mezi rozpětím u vojska v roce 1921 se 16.2% a v roce 1928 14.7% a v rozpočtu školském se 4.3% proti roku 1928 s 9.3%. Řekl jsem, že poměr těchto číslic se zlepšil a toho se hned chytil p. Hodina, ze samé radosti, že může konstatovati nějaké zlepšení, z hlouposti, řekl bych, v duševním zatemnění a dochází k závěru, že prý jsem přiznal, že se tyto poměry zlepšily. - Opravil jsem to hned na místě. Přes to dává to do svého časopisu, aby věřící čtenáři slyšeli, že to dnes již musí přiznati i Schollich. Opravil jsem mu to již dvakráte. Přes to včera tvrdil to zas. Vidíte, že pánové nedají se přesvědčiti ze samé radosti, že vidí někde nějaké zlepšení, nějaký úspěch své práce.

Nuže, velectění, to bylo naše stanovisko ke vstupu německých stran. Avšak my jsme šli dokonce ještě dále v lásce ke svému národu. Kol. dr Rosche přihlásil se výslovně k aktivní, positivní spolupráci. I to je samozřejmo. Což jsme, pánové, po celá léta nepracovali spolu, nevykonali jsme ve všech výborech poctivou práci, nepoukazovali jsme stále a stále na všechno, co má býti zlepšeno? Po celá léta jsme se snažili dosáhnouti zlepšení, bohužel, bez výsledku. A to nedávno znovu zdůraznil kol. dr Rosche. Chtěli jsme vzíti pánům záminku, aby nemohli říci, že našich požadavků neznají, že nevědí, co by měli tu nebo tam žádati. Ukazujeme jim to denně v kritice u všech předloh. Za to však vy zesměšňujete positivní oposici, kterou provádíme. "Landpost" píše, že je oposice nezralá, dětinská, pomstychtivá a nebezpečná. Dokonce i list, který jistě není přátelský naší straně, "Verständigung" v Brně píše 13. listopadu: "Naproti tomu nutno však konstatovati, že postup německých nacionálů je důstojný a bezvadný, když jejich nynější vůdce dr Brunar programově prohlásil, že jeho strana podrobí předlohy smíšené vlády důkladné kritice s hlediska národního, hospodářského a sociálního a bude spolupracovati pozměňovacími a doplňovacími návrhy na zlepšení těchto zákonů a tím poskytne německým vládním stranám příležitost ukázati, čeho mohou v nynější koalici pro sudetské němectví skutečně dosáhnouti. Nelze si mysliti poctivější oposice a označují-li ji němečtí agrárníci za nezralou, dětinskou a mstivou, pak si tím sami vpalují nejsmutnější znamení a dokazují, že právě tak málo dovedou oceniti velkou cenu spolupráce odpůrců, jako to nedovedla dřívější čistě česká vládní většina." To byla tedy odpověď s této strany. Mluvilo se o obratu naší strany, o tom, že upouští od svého dosavadního programu, že upouští od svého negativního stanoviska a pod. "Landpost" a "Deutsche Presse" se jen rozplývaly, posmívaly se nám, a Windirsch šel včera dokonce tak daleko, že nám navrhoval změnu programu. Mínil, že kdyby náš dnešní postup byl opravdový, že bychom museli také změniti svůj program. Nuže, pánové, z toho není nic pravda. Tu bylo přání spíše otcem myšlenky. Náš postup se proti dřívějšku nijak nezměnil. Snad tomu odporuje to, co řekl dr Rosche, když se tázal českých stran, zda jsou ochotny uzavříti vyrovnání od národa k národu. Ovšem ani to jsme nikdy dříve neodmítali. A říkáte-li tomu, že se stavíme na půdu reálních skutečností, pak jsme již dlouho na této půdě stáli. My víme, že je bláhové. kdyby, řekněme, vězeň zuřil proti stěnám, v nichž se nalézá. Bylo by dětinským zuřiti zde, abychom se dostali ven. Proto z té nucené situace vyplývá pro náš národ, pro nás jako vůdce národa, zejména úkol, zlepšiti životní podmínky národa v tomto státě pro dobu, kdy jsme nuceni zde žíti. Je ostatně podivno, že Švehla dodnes ještě ani neodpověděl na jasnou otázku dr Roscheho, že zůstal odpověď dlužen, že ozvěna toho ve spoustě českých listů zanikla. Táži se na tomto místě, co udělají německé vládní strany, jak nyní ospravedlní p. Windirsch postup a další účast ve vládní většině, která vůbec ani nechce poctivého vyrovnání od národa k národu? Kol. Rosche výslovně konstatoval, že jsou dvě cesty, aby se dosáhlo zlepšení, buď pokojná vyrovnáním od národa k národu, nebo na druhé straně cesta bojem. Dr Rosche pravil výslovně: My jsme připraveni na obě a záleží jenom na Češích, jakou cestu zvolí, zda jsou rozumní, aby v zájmu státu svého zvolili cestu první, cestu pokojného spolužití, vyrovnání, zda chtějí cestu přestavby svého státu, který je dnes státem čistě národním a zda jsou ochotni změniti zákony nás utlačující, po případě zda chtějí důkladně změniti své chování k nám. Pánové, to je naše stanovisko. Je směšným omylem, chce-li se z toho vyčísti něco jiného. My jsme nekolísali a nekolísáme ani nyní, my jsme se nepřiznali ke státu, kterého jsme ani dříve nepopírali. Všechna slova, jako "negativismus" a "aktivismus" jsou hesla, pánové je právě zaměňují. Uznáváme-li reální skutečnosti, pak se domnívají, že to hned znamená také vstup do vlády. K upokojení mohu pánům říci, že jsme toho velice vzdáleni. My vám nechceme dělati naprosto žádnou špinavou konkurenci. Tu nemusíte míti obav.

Pan Windirsch dával nám také v té příčině dobré rady. Mínil, že jako on a jeho strana se posadila dohromady s českými agrárníky a křesťanští sociálové s českými křesťanskými sociály, že i my máme své protinožce najíti na druhé straně v národních demokratech, v p. Kramáři. Musím výslovně prohlásiti, že je mi osoba p. dr Kramáře mnohem sympatičtější jako upřímného poctivého Čecha s čistýma rukama, než snad osoba p. Windirsche. Domnívám se, že s takovými lidmi jako dr Kramář došlo by snad spíše k dohodě, poněvadž on nikdy nemůže a nebude žádati od nás něco národně nedůstojného, poněvadž sám je národně veskrz uvědomělý. Pan Windirsch včera myslil, zda snad pro náš obrat nebyl rozhodným výsledek obecních voleb. Nikoli! Musím i zde prohlásiti. že tomu naprosto tak není a že ať by tomu bylo tak či onak, nikdy by se to nehodilo k tomu, abychom zásadně změnili svůj postup nehledě k tomu, že pánové jistě nemohou mluviti při obecních volbách o úspěchu, jak ukázaly nedávno opět Litoměřice. To je překrucování vzniklé ze strachu, poněvadž pánové právě již melou z posledního, poněvadž již do jejich vlastních řad vniklo poznání. S takovými řečmi, jako tu mluvil včera Windirsch, pánové sotva poslouží věci, nijak neposlouží účelu, k němuž směřovali dosud kol. Rosche a moje strana, totiž způsobiti lepší poměr mezi německými stranami. Naopak tvrdím, že takovými řečmi se jakákoliv dobrá vůle přímo ubíjí. Ptám se, zda pánové ve svazu zemědělců jsou s tím srozuměni, zda za těmi slovy stojí. Kdyby tomu tak bylo, musel bych přímo zoufati nad budoucností našeho národa. Neboť takové živly, jak jsem dříve řekl, musely by býti hned odstraněny elementární silou, včerejší řeč musela by býti pro p. Windirsche písní labutí. Cením si však pánů ve svazu zemědělců příliš a nemohu věřiti, že se s tím ztotožňují; potom však mají morální povinnost povstati, prohlásiti opak. najíti odvahu k doznání a odvrátiti se od těchto kruhů. Ovšem. A tu se ukazuje, že již delší dobu ve svazu zemědělců pracují strašně síly, pracovaly stále a stále již ode dnů převratu, aby zabránily jednotě německého národa. Cítili jsme to při posledním jednání o jednotné frontě. o němž se tu Windirsch včera rovněž zmiňoval, a procesy, které jste vedli, odkryly úžasný úpadek mužů tohoto kruhu, ukázaly mravní zpustlost, jakou by byl nikdo netušil, a jejich smýšlení se dnes obrací proti Mayerovi a Hanreichovi, mužům, kteří neudělali nic jiného, než že prováděli příkaz, jejž jim předepsalo jejich vlastní národní svědomí a směrnice jejich krajského a okresního vedení strany, kteří mužně se zasadili o německá práva. - Dnes vedl se s nimi proces o ztrátu mandátu a to prý z nízkých důvodů. Pánové, kteří to rozsuzují ve svazu zemědělském, nemají práva hráti si na mravokárce, jim musíme jakékoliv oprávnění k tomu upříti. Právem bylo poukázáno na to, že již několik týdnů vytýká se p. poslanci a místopředsedovi Zierhutovi řada prý soudně zjištěných hanebností, jako na příklad, že si přisvojil majetek armády, že si přisvojil majetek nemovitý. Nechci zde zkoumati, zda právem či neprávem, zda tyto výtky jsou oprávněny čili nic, ale když pánové jsou takovými soudci nad mravností, pak měl se hned sejíti soud strany nad p. místopředsedou Zierhutem a měl zjistiti co na tom je pravdy. (Výkřiky na levici.) Již několik týdnů vytýká se sen. Křepkovi veřejně v novinách prznění, po týdny již vypravuje se opět a opět historka s děvkami v Litoměřicích, které mu ukradly peníze a přece soud strany neučinil nic, aby to zjistil, sen. Křepek - nechci vyšetřovati oprávněnost ani těchto údajů platí přes to za řádného čestného muže, je vůdcem německého lidu venkovského, nejlepším přítelem Masarykovým. Stále ještě je nejmocnější osobností. Teprve před několika dny vyjádřil se před svědky: "Já jsem udělal německé ministry, já jsem udělal německého ministra spravedlnosti." A obrácen k jednomu soudci řekl: "Vy ještě pocítíte karabáč." Chce snad p. Křepek působiti na soudnictví, chce působiti na volební soud? Skoro takový to na nás činí dojem, když slyšíme, jak se jedná s věci Mayer-Hanreich u volebního soudu. Bohudíky máme více důvěry v nezávislost soudcovskou, slyšíme-li. že v procesu litoměřickém byl odsouzen dr Glässner, ačkoliv měl za sebou protekci svazu zemědělského, za předhůzku, kterou učinil Hanreichovi, že konal pro dr Lodgmanna služby donášečské. Táži se pánů ze svazu zemědělského, co učiní po tomto odsouzení,neboť nebyl odsouzen dr Gässner, nýbrž Křepek a svaz zemědělců. Při této příležitosti chci poukázati na to, že to působí trochu podivně u strany německého venkovského lidu, když si volí za své právní zástupce dr Glässnera, dr Steina, dr Trauba, samé židy, na druhé straně však venku hlásá antisemitismus, mluví o hospodářské podpoře rovného rovným a pod. (Výkřiky na levici.) Táži se, jak to chcete zodpovídati, nebo se domníváte o svých přívržencích, že se jim konečně neotevrou oči, když čtou a dovědí se, že svaz zemědělců podává k volebnímu soudu české podání, české podání, které vůbec nebylo nutno? Neboť "Landpost" lže, tvrdí-li, že k tomu nutily poměry. Jestliže volební soud, háje práva jazyková, došel k takovému rozhodnutí, dle něhož prohlásil, že přijímá jen česká podání, pak bylo právem anebo povinností svazu zemědělského na tom trvati a provésti proces o právo jazykové. Pánové ovšem proti tomu protestovali ve schůzích a říkali. že budeme si svého jazykového práva vážiti a je hájiti za všech okolností. Ovšem jednotlivec mnohdy zmalomyslní a boj dále nevede, avšak německá strana svazu zemědělského měla přinésti oběti, měla i tento boj provésti do konce, neboť nebylo tak naspěch, budou-li ti pánové zbaveni svých mandátů o dva měsíce dříve anebo později. Pro postup věci to mohlo býti lhostejno. Avšak i zde, v tomto jazykovém boji, svaz zemědělský úplně selhal.