Když německé strany vstoupily do vlády,
proběhl českými stranami pocit ulehčení
v tom směru, aspoň u těch, které to
mínily poctivě a čestně a u
těch, které si chtěly zachovati pro budoucnost
čisté ruce, a řekly: "Bohudík,
nyní bude aspoň pořádek, pronikne
poctivost v politickém životě. Německé
strany budou jistě působiti v tom směru,
aby se již neopakovaly v budoucnosti korupční
aféry." (Výkřiky na levici.) Posl.
Medinger napsal tenkráte článek, na
nějž se pamatuji, kde mezi jiným řekl,
že se jen obává, že špatný
příklad nakazí i Němce. Dnes, bohužel,
víme, že je to pravda a že pánové
i v tomto směru poskvrnili naše poctivé německé
jméno, že ztratili jakýkoliv cit pro právo
a pořádek. Neboť jinak by musili pánové
vystoupiti a prohlásiti, jak se to stalo a odkud jsou peníze,
těch 250.000 Kč, které dostala na svoji sanaci
německá "Landpost" (Německé
výkřiky: Slyšte, slyšte!) Musí
prohlásiti, odkud je těch 500.000 Kč, které
obdržela z fondu pro umělá hnojiva "Landjugend",
(Německé výkřiky Slyšte, slyšte!)
těch 500.000 Kč, které spravuje konsorcium,
v jehož čele stojí sám p. ministr Spina.
(Německé výkřiky: Slyšte,
slyšte!) Musili by prohlásiti, odkud pochází
těch 100.000 Kč, které měly sloužiti
na podplacení dřívějšího
posl. Pittingera. Musejí objasniti případ
s dovozními listy na uhlí. i když nyní
byla zřízena nová společnost a to
p. ministrem Spinou, jako ministrem veřejných
prací v čele s bratrem p. min. předsedy Švehly,
museli by objasniti roli p. Stejskala, o němž v nejbližších
dnech budeme čísti ještě více,
jeho povážlivou roli, jakou hrál za hranicemi
u říšskoněmeckých firem uhlířských
a s jakými prostředky ten člověk pracoval.
Vidíte, pánové, vše to nás vede,
bohužel, k přesvědčení. že
pánové již ztratili pojem o mravnosti. (Výkřiky
na levici.) Pak se nesmíme ani diviti za těchto
poměrů, že Windirsch měl takovou
řeč, jako včera, z níž jenom
prýštila nedůstojnost a která nám
zároveň ukázala, jak daleko již povedl
se v německém národě vývoj,
vývoj učiniti z našich Němců
Čechoslováky německy mluvící.
Velectění, jenom o to jde, nikoli o aktivismus anebo
podobně. Jde o vybudování českého
národního státu pomocí německých
hlasů a poslanců. Tak daleko již dospěla
symbiosa p Spiny. Proti tomu budeme ovšem bojovati
všemi prostředky. Poznání, že taková
politika škodí, rozneseme do obyvatelstva. To se musí
rozšířiti, a my jsme přesvědčeni,
že i ve svazu zemědělském je dosti přímých
lidí, kteří takovou věc nebudou spolu
dělati trvale. Naším úkolem je pomoci
jim k odvaze. - Také p. Windirsch - tvrdím
- to cítí, cítí slabost svého
postavení a proto, poněvadž ví, že
jeho čas dochází, bojuje zde takovými
perfidními prostředky. Chce dále mezi nás
zasévati rozkol, chce dále rozšiřovati
propast mezi jednotlivými německými stranami
a nepomýšlí při tom, jak velikou škodu
působí svou osobní politikou německému
národu, poněvadž je mu dnes již československá
politika bližší než politika německého
lidu. (Výkřiky na levici.) Zapomíná,
bohužel, že poctivý a upřímný
Čech si také před takovou ubohou nedůstojností
jenom vyplivne. A jestliže mu pánové včera
tleskali - byl to ku podivu jenom jeden německý
kolega, jinak jen několik Čechů - pak je
to dosti smutné pro německého poslance, když
zatím našel souhlas pouze na české straně.
Přes to tvrdím, že poctiví Čechové
se poděkují i za Windirsche a podobné
lidi, že se od něho odvrátí, poněvadž
prostě nemají porozumění pro takovou
národní nedůstojnost. Toho by neměl
p. Windirsch zapomínati a měl by uvážiti,
že i pro něho a jemu podobné přijde
den súčtování, den, kdy bude volán
k odpovědnosti. A my ho z této odpovědnosti
nepropustíme. Bude museti vydati účet ze
všeho do podrobností, co provedl.Tento vývojový
postup bude pokračovati a přispěje ke zlepšení
a ozdravění národa německého
v sudetských zemích. Úkolem naším
je bojovati za národnostní poctivost a neztráceti
při tom odvahy v přesvědčení,
že tato těžká práce přispěje
k ujasnění, že ukáže hanebnost
všech těchto podvodných manévrů,
jimiž dnes ještě pracují tyto podzemní
síly, noviny "Landpost" a jiné, které
spekulují s hloupostí svých čtenářů,
že ukáže hanebnost účinku prostředků,
jichž se pánům dnes ku podivu dostává
v boji proti nám a které namnoze pocházejí
z kalných pramenů.
Přes to věříme ve vítěznou
sílu, že i zde slunce pronikne. Věříme
ve vítěznou sílu naší myšlenky
a ideálů, přes tuto smutnou přítomnost.
A jestliže dnes německé vládní
strany odvracejí se od věcí, na něž
dříve přísahaly a jež považovaly
za svaté, pak je naší svatou povinností
tím houževnatěji jich hájiti. Jestli.
že dnes Spina uzavírá do tabernakula
právo sebeurčení, na něž kdysi
přísahal a jenom doma žalostivě potajmu
je uctívá, jak se jednou vyjádřil,
pak my chceme toto svaté právo na sebeurčení
svému národu znázorniti, aby se jím
povznášel, a nezoufal, aby se nedal nachytati na československou
státní myšlenku. aby klidně a trpělivě
a s pevnou rozhodností čekal na den, který
i naše práva a naši svobodu přinese.
Bývalý ministr dr Kültz promluvil 24. tohoto
měsíce v Kolíně do rozhlasu ve spolku
pro zahraniční Němce řeč a
při tom užil skvělých slov, jichž
chci použíti i na nás. Praví: "Při
posuzování německé menšiny nezáleží
na číslici, nýbrž na vůli sebezachování,
kterou taková menšina projevuje". Velectění,
je naším mravním úkolem a povinností
udržovati takovou vůli po sebezachování,
kterou jsme dnes proniknuti, bdělou, aby i v budoucnosti
zůstala živá a působila až k požehnanému
konci, až k dosažení našeho cíle,
který jest: svobodný německý národ
ve svobodné německé zemi, jeden národ
a jedna říše. (Potlesk poslanců něm.
strany národní.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále pan posl. Greif.
Posl. Greif (německy): Slavná sněmovno!
Nejtěžší zákonné dílo,
které musí parlament každoročně
vyříditi, je rozpočet. Těžké
po dvou stránkách. Váží několik
kilogramů a bude pouze málo poslanců, kteří
si dají pernou práci, studovat ohromné číslice
a tabulkový materiál. Vždyť je to znát
na rozpočtových řečech. Každý
rozpočet rozdvojí parlament na dvě skupiny.
Oposice mluví za každou cenu proti rozpočtu,
protože je právě v oposici. (Výkřiky
na levici.) Vládní strany se snaží
jej hájiti za každou cenu, protože jsou právě
vládními stranami. Jedno je jisté. Rozpočet
je aktivní. Je to první aktivní rozpočet
co stát existuje. (Hluk a výkřiky poslanců
strany komunistické a něm. strany soc. demokratické.)
Dělati pořádek v domácím
hospodářství, dělati pořádek
v demokratickém státě nemůže
být reakcí. Kdo se staví kladně k
demokratickému státu, kdo hájí demokracii,
musí spolu pomáhat, aby se hospodářství
demokratického státu dostalo do pořádku.
Kdo hospodářství demokratického státu
ohrožuje, je tedy nepřítelem demokracie. (Hluk
trvá. - Místopředseda Zierhut zvoní.)
Za číslicemi, které jsou obsazeny v tomto
státním rozpočtu, vězí ohromná
břemena pro občanstvo. Stejně ve městě
i na venkově, všude slyšíme, že břemena
daňová jsou nesnesitelná. Tyto nářky
jsou bez pochyby oprávněné. Zdá se
mi však velmi často, že ti, kteří
nejvíce si stěžují, průměrně
nejméně platí. Že břemena daňová
jsou v našem rozpočtu správně rozdělena,
neodvažuji se tvrditi. Ale prvním krokem bylo dělání
pořádku. (Různé výkřiky
na levici.) Přijdu ještě ke všemu,
co tu povídáte, jen strpení. (Posl. Heeger
[německy]: Prozatím jste tak trochu vyjel z kolejí!)
Jen strpení! (Posl. Kaufmann [německy]: Jinak
dostanete důtku od presidia!) Mluvím zde jménem
vládní strany. Bylo mi přikázáno
mluviti o kapitole sociální politiky. Není
jiné kapitoly, o které uvnitř a mimo dnešní
většinu je tolik prudkých sporů, jako
kapitola sociální politiky. (Různé
výkřiky na levici.) Lze mluviti o sociální
politice a mínit tím politiku stranickou. Lze však
také méně mluviti o sociálních
věcech a přesto s celou silou a právě
proto uvnitř srdce míti teplé vřelé
porozumění pro zdravou skutečnou politiku
sociální. (Hluk na levici trvá. Různě
výkřiky.) V takové situaci, jak jsem
ji poslední větou naznačil, nachází
se nyní strana, jejíž jménem mám
čest mluviti. (Smích na levici. Německé
výkřiky: Je to tak velká čest?) Říkejte
si co chcete, pánové na levici, byly chvíle,
kdy Scheidemanové hlasovali pro válečné
půjčky a byly okamžiky, kdy Habermanové
budovali militarismus, jehož zničení prohlašují
dnes za svůj nejpřednější úkol.
Habrmanové a Scheidemanové (Výkřiky
posl. Heegera.) zůstali podle mého úsudku
přesto čestnými lidmi, neboť umění
politické nezáleží pouze ve vytyčování
programů, nýbrž v dosažení právě
možného. To platí o umění socialistické
politiky stejně jako o moudrosti křesťansko-sociální
politiky. Zde, pánové, se musíme sejíti
na jakési společné linii. (Různě
výkřiky na levici. Hluk trvá.)
Není nikoho, kdo by byl kdy s rozpočtem spokojen.
Není ani žádného příjemce
mzdy nebo platu, který je spokojen s nynějším
rozpočtem. Při tom si dovoluji otázku: Byli
příjemci mzdy a platu s předešlými
státními předlohami rozpočtovými
spokojeni, pro které jste, pánové z oposice,
z větší části hlasovali, v nitru
spokojeni? Právě tak jak zaměstnanci v koalici
mají celou kupu námitek proti rozpočtu, právě
tak měli ve všech předešlých koalicích
proti předlohám rozpočtovým své
námitky. Scházela pouze někdy potřebná
upřímnost, tyto námitky otevřeně
a poctivě říci. Mluvili jste ve svých
rozpočtových věcech velmi často pro
voliče a ne k vládě a k parlamentu.
Sociální stránku nynějšího
rozpočtu chtěl bych vyznačiti dvěma
hesly. Třeba že se každý parlament dělí
na strany vládní a oposiční, zůstává
přece parlament jednotným celkem. Má společné
úkoly, které zůstávají i pak
společným celkem, když cesty parlamentních
stran zdánlivě se rozcházejí. Zdá
se mi, že se to nikdy tak neprojevilo jako v nynějším
parlamentě u předloženého rozpočtu.
Zdá se mi, že tato pravda by nebyla nikde tak pravdivá
jako při kapitole sociální péče.
(Různé výkřiky na levici.) Dvě
hesla, řekl jsem, to praví: Jedno platí vládě,
druhé oposici. Mluvím jménem vládní
strany. Přesto si dovoluji říci: Předložený
rozpočet neodpovídá očekáváním,
citům a zásadám sociální spravedlnosti.
(Různě výkřiky, hluk na levici.)
Spravedlnost, to jest: nespokojit se tím, že sedím
sám u stolu života, nýbrž uvědomiti
si a podle toho jednati, že statisícové, ba
miliony státních občanů, kterým
se nenadržuje, potřebují světlo a vzduch,
slunce a teplo, vývoj a rozkvět i chléb vezdejší
jako vlastní duše, že mají stejné
právo na všechny tyto věci. Pánové,
tato spravedlnost pro přijímatele mzdy a platu,
pro ty, kdož matkou přírodou nejsou obdařeni
poklady, neprojevuje se v tomto rozpočtu ještě
úplně a zcela. Demokratický stát může
míti pouze smysl, pakliže uskutečňuje
tuto spravedlnost. Konkrétně řečeno,
pánové, schází tomuto rozpočtu
to, na co mají staropensisté spravedlivý
nárok, schází tomu rozpočtu to, co
umožní ministru sociální péče
zlepšiti osud nezaměstnaných, vyhověti
spravedlivým přáním pensijních
pojištěnců, sanovati hornické bratrské
pokladny atd. Na osoby starší 60 let rozpočet
rovněž nepamatuje. Tento rozpočet není
horší, než jeho předchůdci, ale
neodpovídá dosud nárokům sociální
spravedlnosti. (Různé výkřiky a
hluk na levici.) Pánové, rozdíl ve výkladech
o sociální politice mezi vámi a mnou je v
tom, že míníme sociální péči
tak jak se vyslovuje, a že vy to slovo čtete obráceně.
(Posl. Heeger [německy]: Teď jsem chytrý!)
Jak vy ho čtete zní to: Péče o
všechny soci! (Různé výkřiky
na levici.)
Někdy, pánové, vyžaduje každý
rozpočet až do jisté míry sociální
důvěru i od oposice. Oposice nazývá
nynější vládu sociálně-reakcionářskou.
Pojem reakce není ještě zdaleka vyjasněn.
Možná, že jiné vlády vybudovaly
více sociálně-politických zákonů
než nynější. Možná, že
za tímto rozpočtem stojí vláda. která
se skládá z vrstev, v nichž nepovažují
všichni za nutné, co příjemcům
mzdy a platu zdá se sociálně nutným.
Proto by se vám však, pánové, nepodařilo
dokázati, že za touto vládou nestojí
též skupiny, které sociálně-politicky
až do jisté míry usilují o totéž,
čeho si přeje část oposice. I ta část
nesocialistických příjemců mzdy a
platu, která se počítá k vládním
stranám, má nárok na tuto důvěru
a zaslouží si ji. I když pravíte, že
se napřed musí podati důkaz, že tato
důvěra je zasloužena, tu připomínám,
pánové, usnesenou reformu daňovou, která
při svých tisících stinných
stránkách je aspoň právě tak
sociální, jako všechny zákony berní,
které dnešní oposice předtím
pomáhala tvořit. Pan posl. Bechyně žádal
ve své řeči k rozpočtu, aby nynější
vláda a její většina nepřetrhla
poslední niti, která je pojí s oposicí.
Souhlasím s touto myšlenkou pana posl. Bechyně
úplně. (Různě výkřiky
na levici.) Poukázal-li pan posl. Bechyně
při této příležitosti konkrétně
na předloženou novelu sociálního pojištění,
tu smím zajisté prohlásit, že dosud
nepadlo poslední slovo o novelisaci sociálního
pojištění. Smím snad při pomyšlení
na sociální pojištění prosit
o jedno: aby se v boji o zachování a zlepšení
sociálního pojištění nezapomnělo
na poměr sil ve státě a v parlamentě,
aby se nezapomnělo na vlastnosti a poměry jednotlivých
krajů, přináležejících
k tomuto státu a aby se konečně upustilo
od toho, slučovati to s cílem stranicko-politickým.
Naší straně zazlívala se od oposice
a od přátel ve vládě dosavadní
zdrženlivost vůči veřejnosti v příčině
sociálního pojištění. Musím
tu otevřeně prohlásit, že tato zdrženlivost
se nezakládá na žádných záludech,
že jsme se usnesli, a to všichni příslušníci
naší strany, kteří patří
k nejrůznějším stavům a třídám.
na těchto zásadách, kterých budeme
i ve vládě hájiti: 1. Na zásadách
sociálního pojištění nesmí
se nic měniti. 2. Tam, kde se prokáží
nedostatky, jsme ochotni pracovati na zlepšení. (Výkřiky
na levici.) Až téma sociální pojištění
dostane se meritorně k projednání, pak budeme
muset s tohoto místa jasně prohlásit, co
míníme prvním a druhým bodem, jak
to chápeme. Nevěříme tomu, že
zájmy pojištěnců jsou v rozporu s tím,
co hospodářství ve věci sociálního
pojištění může vykonat. (Výkřiky
na levici.) Víme, že sociální
politika má své meze. Víme však také,
že je tu především k tomu, aby chránila
slabší státní občany. Při
uskutečnění tohoto cíle bude se naše
strana v nynější koalici považovati za
zastánce slabších státních občanů.
(Smích na levici.) Doufá a věří,
že jí to ostatní koaliční strany
umožní, aby v této koalici uskutečnila
tuto část svého programu strany lidové.
A je jasné, že sociálními zákony
činnost.sociálně-politická nikterak
není vyčerpána.
Hospodářský a kulturní vývoj
staví nás též na půdě
sociální politiky před stále nové
úkoly. Před několika dny teprve byl urovnán
veliký mzdový boj severočeských dělníků
textilních. (Výkřiky na levici.) Že
tento boj 65.000 textilních dělníků
severních Čech mohl býti ukončen bez
velikých otřesů pro naše národní
hospodářství, jest děkovati pouze
chladnokrevnému, cílevědomému vedení
a silným nervům koalovaných odborových
svazů. (Hluk na levici.) Těší
nás, že na tomto úspěchu má svaz
křesťanských dělníků a
dělnic průmyslu textilního a oděvního
plný podíl. Jaké poučení z
toho plyne? Bez této nanejvýš umírněné
taktiky koalovaných svazů odborových byl
by se tento boj mzdový musil opět státi jednou
z těch zkoušek mocenských, jaké jsme
v posledních letech již příliš
často musili zažíti a jejichž výsledek
byl, že získaný finanční úspěch
se nesrovnával ani dost málo s obětmi ztracených
hodin pracovních a zmenšené výroby.
Že následky takových bojů mzdových
vždy znamenají těžký otřes
našeho hospodářství, který musí
konec konců vždy všichni odnésti, nepotřebuje
zajisté dalšího důkazu. Zde čeká
nový problém na své vyřešení.
Stále více se projevující závislost
hospodářské Evropy na finanční
moci Ameriky na jedné straně a na druhé straně
skutečnost, že československý průmysl
musí pořád ještě krutě
zápasit o nešťastnou politikou hospodářskou
prvních let poválečných ztracená
odbytiště, nutí náš průmysl
k největšímu úsilí, aby získal
pronikavou racionalisací možnost konkurenční
na trhu světovém.
Tyto snahy o racionalisaci musí se ovšem podporovati
v zájmu existence a dalšího zdravého
vývoje našeho hospodářství. Musí
se však zameziti, aby následky racionalisace nesly
opět masy příjemců mzdy a platu samy.
Rentabilitu závodu chtíti přivoditi tím,
že se udržují co možná nízké
mzdy, je - nehledě k tomu, že podle našich zásad
odepření zasloužené mzdy, tedy spravedlivého
podílu na výnosu hospodářství
je do nebe volajícím bezprávím i se
stanoviska národního hospodáře opatřením
nejzvrácenějším a nenejvhodnějším.
Možnost zvýšení výroby předpokládá
především schopnost odbytu na trhu domácím.
Tohoto předpokladu není, vezme-li se největší
části tuzemských kupců příliš
malým podílem na hospodářském
výnosu ve formě nízkých mezd a platů
možnost uspokojiti nejnutnější potřeby.
Zde je státní moc povinna zasáhnouti přiměřenými,
sociálně-politickými zákonnými
opatřeními. Poražené Německo,
jehož hospodářství sténá
pod tíhou reparačních závazků,
může nám býti příkladem.
Když před několika měsíci saské
textilní dělnictvo se marně namáhalo
prosaditi zvýšení mezd vyjednáváním,
zasáhly státní smírčí
úřady a rozhodly na základě výsledku
svých zkoušek nálezem, že saský
textilní průmysl může snésti
zvýšení mezd o 11%. To znamená asi průměrné
zvýšení hodinových mezd o 1 Kč.
Severočeští textilní dělníci
dosáhli po zdlouhavých jednáních a
částečném zastavení práce
zvýšení mezd o několik haléřů.
A přece vidíme z již upravených a zastřených
bilancí našich akciových společností,
že zisky podniků by mohly snésti zcela značné
zvýšení mezd a platů, kdyby pouze to,
co představuje příjmy bez práce, což
podle našich křesťanských zásad
mravních nemá práva na existenci, se přeměnilo
na zvýšení mezd.
Tím přicházím k druhé části
sociální důvěry, o níž
jsem mluvil. Naše strana si přeje, aby i mocnější
a silnější skupiny nepřehlížely
sociální důvěru. Pro tyto části
není sociální důvěra ničím
jiným než věrou, že vůle k dobru
a poznání práva je též ve velkých
masách stotisíců, jejichž jednotlivá
existence nedere se vzhůru k nebesům, nýbrž
skromně, nízko a namnoze skryta zůstává
na zemi, a přece svůj plod chce nésti. Pánové!
Co můžeme očekávati v budoucnosti pro
tento stát a jeho národy bez takové víry,
bez takové sociální důvěry
ve vnitřní cenu veškerého našeho
státního občanstva? Pracujme společně,
každý na svém místě, ať
oposiční nebo vládní strana, na uskutečnění
této sociální důvěry. Předpokladem
pro tuto sociální důvěru je sociální
spravedlnost. Přijmete od naší strany bezpodmínečný
slib, že se zastane všemi silami, jaké má,
sociální spravedlnosti. Vezmiž však i
druhá strana parlamentu naléhavou výzvu na
vědomí, aby naši stranu v boji o uskutečnění
sociální spravedlnosti podporovala (Výkřiky
na levici.) a tím uvolnila dráhu sociální
důvěře, která vedle národního
míru je nejnaléhavější životní
nutností tohoto státu.
Dnes není mým úkolem, abych se příliš
hluboko pouštěl do jednotlivostí těchto
hospodářských vývojů. Ale již
v těch málo poukazech, které jsem uvedl,
ukazuje se sociálnímu politikovi množství
nových úkolů. Vytvoření smírčích
úřadů, kartelového zákona,
zákona na ochranu kolektivních smluv, zákona
na omezení práce žen a dětí,
to jsou sociálně politické nutnosti, vůči
kterým se nemůže uzavříti žádná
vláda, která to vážně myslí
s prací na konsolidaci státních poměrů.
Ve všech těchto otázkách přislibujeme
vládě naši spolupráci; jsme přesvědčeni
o tom, že sloužíme takovou prací nejlépe
podle našeho programu jako strana lidová svému
lidu a blahu veškerenstva.
Pánové! Hlasujeme-li pro tento rozpočet,
pak neprozrazujeme žádného tajemství
(Výkřiky na levici.), řekneme-li zde,
že jsou v rozpočtu ještě položky,
které se nám vůbec nelíbí.
(Hluk na levici.) Jsme pro ochranu státu. Povolujeme
mu prostředky, které na to potřebuje. Jsme
však přesvědčeni, že to nejsou
vždy pravé prostředky, které má
stát ke své ochraně připravené.
(Výkřiky na levici.) Mír na venek
a uvnitř skýtá víc než vysoký
a přemrštěný militarism sociální
uspokojení, sociální důvěru
všech státních občanů. I v zájmu
ochrany tohoto státu, na níž právě
jako strana vládní musíme také jednou
spolupůsobit, musíme požadavek sociální
spravedlnosti a sociální důvěry postavit
na první místo našich požadavků.
Pánové! Předložený rozpočet
dělá pořádek číselně.
Čísla jsou správná. Teď ještě
jde o to, udělat pořádek při rozdělení
těchto číslic, resp. při rozdělení
břemen, která z těchto číslic
vyplývají. Tím, že naše strana
svým hlasem pro tento rozpočet pomáhala dělati
pořádek, domnívá se, že uvolnila
dráhu pro rozdělení břemen ve všech
příštích rozpočtech, má
za to, že uvolnila cestu pro sociální spravedlnost
a sociální důvěru. (Souhlas a potlesk
poslanců něm. strany křesť. sociální.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dalším řečníkem je pí.
posl. Landová-Štychová. Uděluji
jí slovo.
Posl. Landová-Štychová: Dámy
a pánové! Porovnáme-li řeči,
které se zde mluví, nalezneme potvrzení staré
pravdy. Řeči vládních řečníků
jsou duté a i ti brilantní řečníci
nemohou podati víc než falešné zlato.
Na př. řeč pana ministerského předsedy
neliší se svým duchem ani v nejmenším
od frázovitých řečí zastanců
bývalé habsburské monarchie, kteří
také kdysi mluvili o vznešených cílech
"rozumné" svobody, blahu celku atd., a kterým
se tak vtipně dovedl posmívati Havlíček
ve svých..Národních novinách".
Pak je tu druhá sorta řečníků,
a to oposičníků jejího veličenstva
buržoasie - jak má zníti opravený výrok
pana exmin. Franke - která bývá rozhodně
zajímavější už tím, že
každý řečník má jiné
stanovisko. Patří k ní pan exministr Bechyně
se svým ohňostrojem zdání a omylů,
kterými pobavil a snad i trochu vzrušil své
bývalé vládní kolegy. A pak jsme tu
my komunisté se svou pravdou, kterou musíme opakovati
den ze dne a stále, které velmi dobře rozumí
buržoasní a reakční část
této sněmovny, která však zdá
se býti nezajímavou, šedivou, a řekněme
spíše nepohodlnou pro socialistickou oposici. Pravdou,
která nepřipouští odbytí ohňostrojem
demagogických, utopistických frásí,
která si žádá odpovědí
jasných, přesných a těžce zavazujících.
Nuže, řekne-li pan exministr Bechyně,
že "se mu zdá", že odpovědná
vláda státu nedopouští se ničeho
menšího, než že organisuje třídní
boj všech podnikatelských skupin proti všem skupinám
pracovníků - a jestliže poučuje vládu,
která je ve službách dravé kapitalistické
tlapy, že má jemnou rukou vyřizovati tisíceré
konflikty, o nichž praví, že jsou samozřejmým
nebo přirozeným produktem moderní společnosti,
znamená to právě pro tu skrytou pohrůžku
o vlásku, na kterém visí možnost příští
spolupráce mezi dnešní českou socialistickou
oposicí a majoritou, že tato dnešní socialistická
oposice zaspala celých sedm let vývoje reakce v
Československu, že si snad nedovede ani uvědomiti,
jak budovala s sebou směrnice tohoto vývoje ke konsolidaci
starého kapitalistického řádu, který
nesnese ve svém útvaru ani jediné sociální
reformy, aniž by ji k nepoznání nezmrzačil.
Teprve když socialistická oposice stojí v nepříjemné
póse za dveřmi, teprve když sama na své
vlastní kůži začíná pociťovati
mráz reakce, která zatím ovládla celou
zemi, zdá se jí cosi o třídním
charakteru vlády. Ale při tom naše socialistická
oposice stále ještě nevidí, nebo lépe
řečeno, nechce viděti docela přirozenou
souvislost reakce u nás jak s reakcí ve státech
t. zv. demokratických, tak zejména s režimy
bílého teroru ve státech fašistických.
A zejména nechce stále ještě přiznati,
že sama této reakci pomáhala na svět
již od roku 1920 řadou výjimečných
zákonů, od zákona o teroru, přes známé
zákony prosincové, zákon tiskový až
zejména k zákonu na t. zv. ochranu republiky, který
fakticky je zákonem na ochranu hospodářské,
politické a kulturní reakce v republice - zkrátka,
který tu je na ochranu třídního panství
buržoasie nad proletariátem, o němž se
teprve začalo p. exministrovi Bechyňovi zdáti.
Nuže jestliže se naší socialistické
oposici pouze zdá o něčem takovém,
pak se chci pokusiti, pokud mi krátká moje řečnická
lhůta stačí, přispěti k jejímu
probuzení několika novými případy
ze sta podobných.
Otázkou ovšem jest, zdali se političtí
spáči ze socialistické oposice opravdu probuditi
dají, chtí-li vůbec vstáti a poznati
skutečnost v plném světle.
Nechci zde na př. vypočítávati všechny
případy, co se všechno u nás konfiskuje
na základě tiskového zákona a zákona
na ochranu republiky, které, jak už jsem připomněla,
jsou dílem bývalé všenárodní
koalice. Jen jediný případ uvádím
z nedělní besídky "Rudého Práva",
kde v básni mladého básníka Viléma
Szpyka je konfiskováno několik řádek
uprostřed, na příklad: "vojáci
zahráli vojenskou grotesku s ručnicí, první
pan generál paď". Bože, co jsme se naříkali
za války a narecitovali podobných věcí.
Potom je konfiskován konec: "Nauč se stříleti
raději - pod libeňským mostem teče
vodička - nebude tam nikdy hladem s dětmi skákat
matička - bude muset skočit pán bůh
sám - rybám bude bohem dáno, co je dáno
velrybám." Mne to svádí ke kritice tuposti
censury - ale není času a proto prosím, dejte
si trochu práce a prolistujte si interpelace ohledně
konfiskací zde podané; najdete tam ještě
jiné překvapující věci. Pan
ministr spravedlnosti sám se pochlubil 1522 konfiskacemi
od 1. ledna do 25. října t. r., což znamená
vzestup proti loňskému roku za tutéž
dobu o více než 82%. Také počet tiskových
procesů stoupl za jediný rok 1926 o 50% proti r.
1925, takže vy sami československá socialistická
oposice - máte na svědomí, že i vaši
vlastní redaktoři sedí dnes za svými
stolky ve svěrací kazajce, kterou jste původně
šili jen pro komunisty.
Soudruh Zápotocký uvedl v rozpočtovém
výboru řadu kuriosních rozsudků československých
soudů, které, jak vím, budily úžas
u některých socialistických poslanců.
Mám zde rovněž po ruce případ
soudr. Skočky, Paufošímy a Michala, kterému
měla by právě socialistická oposice
věnovati zvýšenou pozornost, ať už
má stanovisko ke komunismu sebe odmítavější.
Neboť jde tu o rozsudek, který budí velkou
pozornost i za hranicemi!
Jádrem obžaloby jest obvinění, že
soudr. Skočka, Paufošíma a Michal spolčili
se k úkladu o republiku tím, že 1. května
1925 převzali na náměstí v Brně
rudý prapor a stanovili jeho předání
oddílu generála Buděnného, který
je součástí sovětské rudé
armády.
Zemský trestní soud v Brně při prvním
přelíčení 17. listopadu 1925 obžalované
zprostil z důvodů, že šlo o pouhý
projev zdvořilosti. Státní zastupitelstvo
podalo zmateční stížnost, vytýkajíc
soudu, že nepřipustil a neprovedl důkazy státním
zástupcem navržené v tom směru, že
úkolem rudé armády je podporovati revoluční
akce v jiných státech a také v Československu.
Nejvyšší soud zmateční stížnosti
vyhověl a prohlásil za nutné zjistiti, zda
rudá armáda má úkolem podporovati
revoluční akce v jiných státech a
zda udělení čestného majitelství
dává komunistické straně nebo její
složce právo povolati na pomoc dotyčný
oddíl rudé armády. Zemský trestní
soud v Brně vyžádal si dobrozdání
od ministerstva nár. obrany a toto v obsáhlém
elaborátě ze dne 26. srpna 1926, vypracovaném
zpravodajským oddělením hlavního štábu,
tvrdí, že komunistická strana československá
má právo povolati na pomoc v případě
revoluční akce rudou armádu. Dobrozdání
toto je tak nesmyslné, že snad ani není třeba,
abych s ním zde vážně se zabývala
a je vyvracela. Zemský trestní soud, řídě
se zdravým rozumem, opravdu také rozsudkem ze dne
26. dubna 1927 obžalované opět zprostil, vyjma
Skočka, který byl odsouzen pro nějaké
pronesené výroky, neboť musil uznati, že
předání praporu oddílu dělnické
armády státu, s nímž stát náš
není v nepřátelských stycích,
nemůže býti úkladem o Československou
republiku.
Státní zástupce však podal opět
zmateční stížnost s odůvodněním,
že již to, co zjistil zemský trestní soud,
tvoří zločin přípravy úkladů
o republiku, třeba že tento zločin soud zemský
v předání praporu neshledal.