Úterý 29. listopadu 1927

Když německé strany vstoupily do vlády, proběhl českými stranami pocit ulehčení v tom směru, aspoň u těch, které to mínily poctivě a čestně a u těch, které si chtěly zachovati pro budoucnost čisté ruce, a řekly: "Bohudík, nyní bude aspoň pořádek, pronikne poctivost v politickém životě. Německé strany budou jistě působiti v tom směru, aby se již neopakovaly v budoucnosti korupční aféry." (Výkřiky na levici.) Posl. Medinger napsal tenkráte článek, na nějž se pamatuji, kde mezi jiným řekl, že se jen obává, že špatný příklad nakazí i Němce. Dnes, bohužel, víme, že je to pravda a že pánové i v tomto směru poskvrnili naše poctivé německé jméno, že ztratili jakýkoliv cit pro právo a pořádek. Neboť jinak by musili pánové vystoupiti a prohlásiti, jak se to stalo a odkud jsou peníze, těch 250.000 Kč, které dostala na svoji sanaci německá "Landpost" (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Musí prohlásiti, odkud je těch 500.000 Kč, které obdržela z fondu pro umělá hnojiva "Landjugend", (Německé výkřiky Slyšte, slyšte!) těch 500.000 Kč, které spravuje konsorcium, v jehož čele stojí sám p. ministr Spina. (Německé výkřiky: Slyšte, slyšte!) Musili by prohlásiti, odkud pochází těch 100.000 Kč, které měly sloužiti na podplacení dřívějšího posl. Pittingera. Musejí objasniti případ s dovozními listy na uhlí. i když nyní byla zřízena nová společnost a to p. ministrem Spinou, jako ministrem veřejných prací v čele s bratrem p. min. předsedy Švehly, museli by objasniti roli p. Stejskala, o němž v nejbližších dnech budeme čísti ještě více, jeho povážlivou roli, jakou hrál za hranicemi u říšskoněmeckých firem uhlířských a s jakými prostředky ten člověk pracoval. Vidíte, pánové, vše to nás vede, bohužel, k přesvědčení. že pánové již ztratili pojem o mravnosti. (Výkřiky na levici.) Pak se nesmíme ani diviti za těchto poměrů, že Windirsch měl takovou řeč, jako včera, z níž jenom prýštila nedůstojnost a která nám zároveň ukázala, jak daleko již povedl se v německém národě vývoj, vývoj učiniti z našich Němců Čechoslováky německy mluvící. Velectění, jenom o to jde, nikoli o aktivismus anebo podobně. Jde o vybudování českého národního státu pomocí německých hlasů a poslanců. Tak daleko již dospěla symbiosa p Spiny. Proti tomu budeme ovšem bojovati všemi prostředky. Poznání, že taková politika škodí, rozneseme do obyvatelstva. To se musí rozšířiti, a my jsme přesvědčeni, že i ve svazu zemědělském je dosti přímých lidí, kteří takovou věc nebudou spolu dělati trvale. Naším úkolem je pomoci jim k odvaze. - Také p. Windirsch - tvrdím - to cítí, cítí slabost svého postavení a proto, poněvadž ví, že jeho čas dochází, bojuje zde takovými perfidními prostředky. Chce dále mezi nás zasévati rozkol, chce dále rozšiřovati propast mezi jednotlivými německými stranami a nepomýšlí při tom, jak velikou škodu působí svou osobní politikou německému národu, poněvadž je mu dnes již československá politika bližší než politika německého lidu. (Výkřiky na levici.) Zapomíná, bohužel, že poctivý a upřímný Čech si také před takovou ubohou nedůstojností jenom vyplivne. A jestliže mu pánové včera tleskali - byl to ku podivu jenom jeden německý kolega, jinak jen několik Čechů - pak je to dosti smutné pro německého poslance, když zatím našel souhlas pouze na české straně. Přes to tvrdím, že poctiví Čechové se poděkují i za Windirsche a podobné lidi, že se od něho odvrátí, poněvadž prostě nemají porozumění pro takovou národní nedůstojnost. Toho by neměl p. Windirsch zapomínati a měl by uvážiti, že i pro něho a jemu podobné přijde den súčtování, den, kdy bude volán k odpovědnosti. A my ho z této odpovědnosti nepropustíme. Bude museti vydati účet ze všeho do podrobností, co provedl.Tento vývojový postup bude pokračovati a přispěje ke zlepšení a ozdravění národa německého v sudetských zemích. Úkolem naším je bojovati za národnostní poctivost a neztráceti při tom odvahy v přesvědčení, že tato těžká práce přispěje k ujasnění, že ukáže hanebnost všech těchto podvodných manévrů, jimiž dnes ještě pracují tyto podzemní síly, noviny "Landpost" a jiné, které spekulují s hloupostí svých čtenářů, že ukáže hanebnost účinku prostředků, jichž se pánům dnes ku podivu dostává v boji proti nám a které namnoze pocházejí z kalných pramenů.

Přes to věříme ve vítěznou sílu, že i zde slunce pronikne. Věříme ve vítěznou sílu naší myšlenky a ideálů, přes tuto smutnou přítomnost. A jestliže dnes německé vládní strany odvracejí se od věcí, na něž dříve přísahaly a jež považovaly za svaté, pak je naší svatou povinností tím houževnatěji jich hájiti. Jestli. že dnes Spina uzavírá do tabernakula právo sebeurčení, na něž kdysi přísahal a jenom doma žalostivě potajmu je uctívá, jak se jednou vyjádřil, pak my chceme toto svaté právo na sebeurčení svému národu znázorniti, aby se jím povznášel, a nezoufal, aby se nedal nachytati na československou státní myšlenku. aby klidně a trpělivě a s pevnou rozhodností čekal na den, který i naše práva a naši svobodu přinese.

Bývalý ministr dr Kültz promluvil 24. tohoto měsíce v Kolíně do rozhlasu ve spolku pro zahraniční Němce řeč a při tom užil skvělých slov, jichž chci použíti i na nás. Praví: "Při posuzování německé menšiny nezáleží na číslici, nýbrž na vůli sebezachování, kterou taková menšina projevuje". Velectění, je naším mravním úkolem a povinností udržovati takovou vůli po sebezachování, kterou jsme dnes proniknuti, bdělou, aby i v budoucnosti zůstala živá a působila až k požehnanému konci, až k dosažení našeho cíle, který jest: svobodný německý národ ve svobodné německé zemi, jeden národ a jedna říše. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Greif.

Posl. Greif (německy): Slavná sněmovno! Nejtěžší zákonné dílo, které musí parlament každoročně vyříditi, je rozpočet. Těžké po dvou stránkách. Váží několik kilogramů a bude pouze málo poslanců, kteří si dají pernou práci, studovat ohromné číslice a tabulkový materiál. Vždyť je to znát na rozpočtových řečech. Každý rozpočet rozdvojí parlament na dvě skupiny. Oposice mluví za každou cenu proti rozpočtu, protože je právě v oposici. (Výkřiky na levici.) Vládní strany se snaží jej hájiti za každou cenu, protože jsou právě vládními stranami. Jedno je jisté. Rozpočet je aktivní. Je to první aktivní rozpočet co stát existuje. (Hluk a výkřiky poslanců strany komunistické a něm. strany soc. demokratické.) Dělati pořádek v domácím hospodářství, dělati pořádek v demokratickém státě nemůže být reakcí. Kdo se staví kladně k demokratickému státu, kdo hájí demokracii, musí spolu pomáhat, aby se hospodářství demokratického státu dostalo do pořádku. Kdo hospodářství demokratického státu ohrožuje, je tedy nepřítelem demokracie. (Hluk trvá. - Místopředseda Zierhut zvoní.)

Za číslicemi, které jsou obsazeny v tomto státním rozpočtu, vězí ohromná břemena pro občanstvo. Stejně ve městě i na venkově, všude slyšíme, že břemena daňová jsou nesnesitelná. Tyto nářky jsou bez pochyby oprávněné. Zdá se mi však velmi často, že ti, kteří nejvíce si stěžují, průměrně nejméně platí. Že břemena daňová jsou v našem rozpočtu správně rozdělena, neodvažuji se tvrditi. Ale prvním krokem bylo dělání pořádku. (Různé výkřiky na levici.) Přijdu ještě ke všemu, co tu povídáte, jen strpení. (Posl. Heeger [německy]: Prozatím jste tak trochu vyjel z kolejí!) Jen strpení! (Posl. Kaufmann [německy]: Jinak dostanete důtku od presidia!) Mluvím zde jménem vládní strany. Bylo mi přikázáno mluviti o kapitole sociální politiky. Není jiné kapitoly, o které uvnitř a mimo dnešní většinu je tolik prudkých sporů, jako kapitola sociální politiky. (Různé výkřiky na levici.) Lze mluviti o sociální politice a mínit tím politiku stranickou. Lze však také méně mluviti o sociálních věcech a přesto s celou silou a právě proto uvnitř srdce míti teplé vřelé porozumění pro zdravou skutečnou politiku sociální. (Hluk na levici trvá. Různě výkřiky.) V takové situaci, jak jsem ji poslední větou naznačil, nachází se nyní strana, jejíž jménem mám čest mluviti. (Smích na levici. Německé výkřiky: Je to tak velká čest?) Říkejte si co chcete, pánové na levici, byly chvíle, kdy Scheidemanové hlasovali pro válečné půjčky a byly okamžiky, kdy Habermanové budovali militarismus, jehož zničení prohlašují dnes za svůj nejpřednější úkol. Habrmanové a Scheidemanové (Výkřiky posl. Heegera.) zůstali podle mého úsudku přesto čestnými lidmi, neboť umění politické nezáleží pouze ve vytyčování programů, nýbrž v dosažení právě možného. To platí o umění socialistické politiky stejně jako o moudrosti křesťansko-sociální politiky. Zde, pánové, se musíme sejíti na jakési společné linii. (Různě výkřiky na levici. Hluk trvá.)

Není nikoho, kdo by byl kdy s rozpočtem spokojen. Není ani žádného příjemce mzdy nebo platu, který je spokojen s nynějším rozpočtem. Při tom si dovoluji otázku: Byli příjemci mzdy a platu s předešlými státními předlohami rozpočtovými spokojeni, pro které jste, pánové z oposice, z větší části hlasovali, v nitru spokojeni? Právě tak jak zaměstnanci v koalici mají celou kupu námitek proti rozpočtu, právě tak měli ve všech předešlých koalicích proti předlohám rozpočtovým své námitky. Scházela pouze někdy potřebná upřímnost, tyto námitky otevřeně a poctivě říci. Mluvili jste ve svých rozpočtových věcech velmi často pro voliče a ne k vládě a k parlamentu.

Sociální stránku nynějšího rozpočtu chtěl bych vyznačiti dvěma hesly. Třeba že se každý parlament dělí na strany vládní a oposiční, zůstává přece parlament jednotným celkem. Má společné úkoly, které zůstávají i pak společným celkem, když cesty parlamentních stran zdánlivě se rozcházejí. Zdá se mi, že se to nikdy tak neprojevilo jako v nynějším parlamentě u předloženého rozpočtu. Zdá se mi, že tato pravda by nebyla nikde tak pravdivá jako při kapitole sociální péče. (Různé výkřiky na levici.) Dvě hesla, řekl jsem, to praví: Jedno platí vládě, druhé oposici. Mluvím jménem vládní strany. Přesto si dovoluji říci: Předložený rozpočet neodpovídá očekáváním, citům a zásadám sociální spravedlnosti. (Různě výkřiky, hluk na levici.) Spravedlnost, to jest: nespokojit se tím, že sedím sám u stolu života, nýbrž uvědomiti si a podle toho jednati, že statisícové, ba miliony státních občanů, kterým se nenadržuje, potřebují světlo a vzduch, slunce a teplo, vývoj a rozkvět i chléb vezdejší jako vlastní duše, že mají stejné právo na všechny tyto věci. Pánové, tato spravedlnost pro přijímatele mzdy a platu, pro ty, kdož matkou přírodou nejsou obdařeni poklady, neprojevuje se v tomto rozpočtu ještě úplně a zcela. Demokratický stát může míti pouze smysl, pakliže uskutečňuje tuto spravedlnost. Konkrétně řečeno, pánové, schází tomuto rozpočtu to, na co mají staropensisté spravedlivý nárok, schází tomu rozpočtu to, co umožní ministru sociální péče zlepšiti osud nezaměstnaných, vyhověti spravedlivým přáním pensijních pojištěnců, sanovati hornické bratrské pokladny atd. Na osoby starší 60 let rozpočet rovněž nepamatuje. Tento rozpočet není horší, než jeho předchůdci, ale neodpovídá dosud nárokům sociální spravedlnosti. (Různé výkřiky a hluk na levici.) Pánové, rozdíl ve výkladech o sociální politice mezi vámi a mnou je v tom, že míníme sociální péči tak jak se vyslovuje, a že vy to slovo čtete obráceně. (Posl. Heeger [německy]: Teď jsem chytrý!) Jak vy ho čtete zní to: Péče o všechny soci! (Různé výkřiky na levici.)

Někdy, pánové, vyžaduje každý rozpočet až do jisté míry sociální důvěru i od oposice. Oposice nazývá nynější vládu sociálně-reakcionářskou. Pojem reakce není ještě zdaleka vyjasněn. Možná, že jiné vlády vybudovaly více sociálně-politických zákonů než nynější. Možná, že za tímto rozpočtem stojí vláda. která se skládá z vrstev, v nichž nepovažují všichni za nutné, co příjemcům mzdy a platu zdá se sociálně nutným. Proto by se vám však, pánové, nepodařilo dokázati, že za touto vládou nestojí též skupiny, které sociálně-politicky až do jisté míry usilují o totéž, čeho si přeje část oposice. I ta část nesocialistických příjemců mzdy a platu, která se počítá k vládním stranám, má nárok na tuto důvěru a zaslouží si ji. I když pravíte, že se napřed musí podati důkaz, že tato důvěra je zasloužena, tu připomínám, pánové, usnesenou reformu daňovou, která při svých tisících stinných stránkách je aspoň právě tak sociální, jako všechny zákony berní, které dnešní oposice předtím pomáhala tvořit. Pan posl. Bechyně žádal ve své řeči k rozpočtu, aby nynější vláda a její většina nepřetrhla poslední niti, která je pojí s oposicí. Souhlasím s touto myšlenkou pana posl. Bechyně úplně. (Různě výkřiky na levici.) Poukázal-li pan posl. Bechyně při této příležitosti konkrétně na předloženou novelu sociálního pojištění, tu smím zajisté prohlásit, že dosud nepadlo poslední slovo o novelisaci sociálního pojištění. Smím snad při pomyšlení na sociální pojištění prosit o jedno: aby se v boji o zachování a zlepšení sociálního pojištění nezapomnělo na poměr sil ve státě a v parlamentě, aby se nezapomnělo na vlastnosti a poměry jednotlivých krajů, přináležejících k tomuto státu a aby se konečně upustilo od toho, slučovati to s cílem stranicko-politickým. Naší straně zazlívala se od oposice a od přátel ve vládě dosavadní zdrženlivost vůči veřejnosti v příčině sociálního pojištění. Musím tu otevřeně prohlásit, že tato zdrženlivost se nezakládá na žádných záludech, že jsme se usnesli, a to všichni příslušníci naší strany, kteří patří k nejrůznějším stavům a třídám. na těchto zásadách, kterých budeme i ve vládě hájiti: 1. Na zásadách sociálního pojištění nesmí se nic měniti. 2. Tam, kde se prokáží nedostatky, jsme ochotni pracovati na zlepšení. (Výkřiky na levici.) Až téma sociální pojištění dostane se meritorně k projednání, pak budeme muset s tohoto místa jasně prohlásit, co míníme prvním a druhým bodem, jak to chápeme. Nevěříme tomu, že zájmy pojištěnců jsou v rozporu s tím, co hospodářství ve věci sociálního pojištění může vykonat. (Výkřiky na levici.) Víme, že sociální politika má své meze. Víme však také, že je tu především k tomu, aby chránila slabší státní občany. Při uskutečnění tohoto cíle bude se naše strana v nynější koalici považovati za zastánce slabších státních občanů. (Smích na levici.) Doufá a věří, že jí to ostatní koaliční strany umožní, aby v této koalici uskutečnila tuto část svého programu strany lidové. A je jasné, že sociálními zákony činnost.sociálně-politická nikterak není vyčerpána.

Hospodářský a kulturní vývoj staví nás též na půdě sociální politiky před stále nové úkoly. Před několika dny teprve byl urovnán veliký mzdový boj severočeských dělníků textilních. (Výkřiky na levici.) Že tento boj 65.000 textilních dělníků severních Čech mohl býti ukončen bez velikých otřesů pro naše národní hospodářství, jest děkovati pouze chladnokrevnému, cílevědomému vedení a silným nervům koalovaných odborových svazů. (Hluk na levici.) Těší nás, že na tomto úspěchu má svaz křesťanských dělníků a dělnic průmyslu textilního a oděvního plný podíl. Jaké poučení z toho plyne? Bez této nanejvýš umírněné taktiky koalovaných svazů odborových byl by se tento boj mzdový musil opět státi jednou z těch zkoušek mocenských, jaké jsme v posledních letech již příliš často musili zažíti a jejichž výsledek byl, že získaný finanční úspěch se nesrovnával ani dost málo s obětmi ztracených hodin pracovních a zmenšené výroby. Že následky takových bojů mzdových vždy znamenají těžký otřes našeho hospodářství, který musí konec konců vždy všichni odnésti, nepotřebuje zajisté dalšího důkazu. Zde čeká nový problém na své vyřešení. Stále více se projevující závislost hospodářské Evropy na finanční moci Ameriky na jedné straně a na druhé straně skutečnost, že československý průmysl musí pořád ještě krutě zápasit o nešťastnou politikou hospodářskou prvních let poválečných ztracená odbytiště, nutí náš průmysl k největšímu úsilí, aby získal pronikavou racionalisací možnost konkurenční na trhu světovém.

Tyto snahy o racionalisaci musí se ovšem podporovati v zájmu existence a dalšího zdravého vývoje našeho hospodářství. Musí se však zameziti, aby následky racionalisace nesly opět masy příjemců mzdy a platu samy. Rentabilitu závodu chtíti přivoditi tím, že se udržují co možná nízké mzdy, je - nehledě k tomu, že podle našich zásad odepření zasloužené mzdy, tedy spravedlivého podílu na výnosu hospodářství je do nebe volajícím bezprávím i se stanoviska národního hospodáře opatřením nejzvrácenějším a nenejvhodnějším. Možnost zvýšení výroby předpokládá především schopnost odbytu na trhu domácím. Tohoto předpokladu není, vezme-li se největší části tuzemských kupců příliš malým podílem na hospodářském výnosu ve formě nízkých mezd a platů možnost uspokojiti nejnutnější potřeby. Zde je státní moc povinna zasáhnouti přiměřenými, sociálně-politickými zákonnými opatřeními. Poražené Německo, jehož hospodářství sténá pod tíhou reparačních závazků, může nám býti příkladem. Když před několika měsíci saské textilní dělnictvo se marně namáhalo prosaditi zvýšení mezd vyjednáváním, zasáhly státní smírčí úřady a rozhodly na základě výsledku svých zkoušek nálezem, že saský textilní průmysl může snésti zvýšení mezd o 11%. To znamená asi průměrné zvýšení hodinových mezd o 1 Kč. Severočeští textilní dělníci dosáhli po zdlouhavých jednáních a částečném zastavení práce zvýšení mezd o několik haléřů. A přece vidíme z již upravených a zastřených bilancí našich akciových společností, že zisky podniků by mohly snésti zcela značné zvýšení mezd a platů, kdyby pouze to, co představuje příjmy bez práce, což podle našich křesťanských zásad mravních nemá práva na existenci, se přeměnilo na zvýšení mezd.

Tím přicházím k druhé části sociální důvěry, o níž jsem mluvil. Naše strana si přeje, aby i mocnější a silnější skupiny nepřehlížely sociální důvěru. Pro tyto části není sociální důvěra ničím jiným než věrou, že vůle k dobru a poznání práva je též ve velkých masách stotisíců, jejichž jednotlivá existence nedere se vzhůru k nebesům, nýbrž skromně, nízko a namnoze skryta zůstává na zemi, a přece svůj plod chce nésti. Pánové! Co můžeme očekávati v budoucnosti pro tento stát a jeho národy bez takové víry, bez takové sociální důvěry ve vnitřní cenu veškerého našeho státního občanstva? Pracujme společně, každý na svém místě, ať oposiční nebo vládní strana, na uskutečnění této sociální důvěry. Předpokladem pro tuto sociální důvěru je sociální spravedlnost. Přijmete od naší strany bezpodmínečný slib, že se zastane všemi silami, jaké má, sociální spravedlnosti. Vezmiž však i druhá strana parlamentu naléhavou výzvu na vědomí, aby naši stranu v boji o uskutečnění sociální spravedlnosti podporovala (Výkřiky na levici.) a tím uvolnila dráhu sociální důvěře, která vedle národního míru je nejnaléhavější životní nutností tohoto státu.

Dnes není mým úkolem, abych se příliš hluboko pouštěl do jednotlivostí těchto hospodářských vývojů. Ale již v těch málo poukazech, které jsem uvedl, ukazuje se sociálnímu politikovi množství nových úkolů. Vytvoření smírčích úřadů, kartelového zákona, zákona na ochranu kolektivních smluv, zákona na omezení práce žen a dětí, to jsou sociálně politické nutnosti, vůči kterým se nemůže uzavříti žádná vláda, která to vážně myslí s prací na konsolidaci státních poměrů.

Ve všech těchto otázkách přislibujeme vládě naši spolupráci; jsme přesvědčeni o tom, že sloužíme takovou prací nejlépe podle našeho programu jako strana lidová svému lidu a blahu veškerenstva.

Pánové! Hlasujeme-li pro tento rozpočet, pak neprozrazujeme žádného tajemství (Výkřiky na levici.), řekneme-li zde, že jsou v rozpočtu ještě položky, které se nám vůbec nelíbí. (Hluk na levici.) Jsme pro ochranu státu. Povolujeme mu prostředky, které na to potřebuje. Jsme však přesvědčeni, že to nejsou vždy pravé prostředky, které má stát ke své ochraně připravené. (Výkřiky na levici.) Mír na venek a uvnitř skýtá víc než vysoký a přemrštěný militarism sociální uspokojení, sociální důvěru všech státních občanů. I v zájmu ochrany tohoto státu, na níž právě jako strana vládní musíme také jednou spolupůsobit, musíme požadavek sociální spravedlnosti a sociální důvěry postavit na první místo našich požadavků.

Pánové! Předložený rozpočet dělá pořádek číselně. Čísla jsou správná. Teď ještě jde o to, udělat pořádek při rozdělení těchto číslic, resp. při rozdělení břemen, která z těchto číslic vyplývají. Tím, že naše strana svým hlasem pro tento rozpočet pomáhala dělati pořádek, domnívá se, že uvolnila dráhu pro rozdělení břemen ve všech příštích rozpočtech, má za to, že uvolnila cestu pro sociální spravedlnost a sociální důvěru. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany křesť. sociální.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Dalším řečníkem je pí. posl. Landová-Štychová. Uděluji jí slovo.

Posl. Landová-Štychová: Dámy a pánové! Porovnáme-li řeči, které se zde mluví, nalezneme potvrzení staré pravdy. Řeči vládních řečníků jsou duté a i ti brilantní řečníci nemohou podati víc než falešné zlato. Na př. řeč pana ministerského předsedy neliší se svým duchem ani v nejmenším od frázovitých řečí zastanců bývalé habsburské monarchie, kteří také kdysi mluvili o vznešených cílech "rozumné" svobody, blahu celku atd., a kterým se tak vtipně dovedl posmívati Havlíček ve svých..Národních novinách".

Pak je tu druhá sorta řečníků, a to oposičníků jejího veličenstva buržoasie - jak má zníti opravený výrok pana exmin. Franke - která bývá rozhodně zajímavější už tím, že každý řečník má jiné stanovisko. Patří k ní pan exministr Bechyně se svým ohňostrojem zdání a omylů, kterými pobavil a snad i trochu vzrušil své bývalé vládní kolegy. A pak jsme tu my komunisté se svou pravdou, kterou musíme opakovati den ze dne a stále, které velmi dobře rozumí buržoasní a reakční část této sněmovny, která však zdá se býti nezajímavou, šedivou, a řekněme spíše nepohodlnou pro socialistickou oposici. Pravdou, která nepřipouští odbytí ohňostrojem demagogických, utopistických frásí, která si žádá odpovědí jasných, přesných a těžce zavazujících. Nuže, řekne-li pan exministr Bechyně, že "se mu zdá", že odpovědná vláda státu nedopouští se ničeho menšího, než že organisuje třídní boj všech podnikatelských skupin proti všem skupinám pracovníků - a jestliže poučuje vládu, která je ve službách dravé kapitalistické tlapy, že má jemnou rukou vyřizovati tisíceré konflikty, o nichž praví, že jsou samozřejmým nebo přirozeným produktem moderní společnosti, znamená to právě pro tu skrytou pohrůžku o vlásku, na kterém visí možnost příští spolupráce mezi dnešní českou socialistickou oposicí a majoritou, že tato dnešní socialistická oposice zaspala celých sedm let vývoje reakce v Československu, že si snad nedovede ani uvědomiti, jak budovala s sebou směrnice tohoto vývoje ke konsolidaci starého kapitalistického řádu, který nesnese ve svém útvaru ani jediné sociální reformy, aniž by ji k nepoznání nezmrzačil.

Teprve když socialistická oposice stojí v nepříjemné póse za dveřmi, teprve když sama na své vlastní kůži začíná pociťovati mráz reakce, která zatím ovládla celou zemi, zdá se jí cosi o třídním charakteru vlády. Ale při tom naše socialistická oposice stále ještě nevidí, nebo lépe řečeno, nechce viděti docela přirozenou souvislost reakce u nás jak s reakcí ve státech t. zv. demokratických, tak zejména s režimy bílého teroru ve státech fašistických. A zejména nechce stále ještě přiznati, že sama této reakci pomáhala na svět již od roku 1920 řadou výjimečných zákonů, od zákona o teroru, přes známé zákony prosincové, zákon tiskový až zejména k zákonu na t. zv. ochranu republiky, který fakticky je zákonem na ochranu hospodářské, politické a kulturní reakce v republice - zkrátka, který tu je na ochranu třídního panství buržoasie nad proletariátem, o němž se teprve začalo p. exministrovi Bechyňovi zdáti. Nuže jestliže se naší socialistické oposici pouze zdá o něčem takovém, pak se chci pokusiti, pokud mi krátká moje řečnická lhůta stačí, přispěti k jejímu probuzení několika novými případy ze sta podobných.

Otázkou ovšem jest, zdali se političtí spáči ze socialistické oposice opravdu probuditi dají, chtí-li vůbec vstáti a poznati skutečnost v plném světle.

Nechci zde na př. vypočítávati všechny případy, co se všechno u nás konfiskuje na základě tiskového zákona a zákona na ochranu republiky, které, jak už jsem připomněla, jsou dílem bývalé všenárodní koalice. Jen jediný případ uvádím z nedělní besídky "Rudého Práva", kde v básni mladého básníka Viléma Szpyka je konfiskováno několik řádek uprostřed, na příklad: "vojáci zahráli vojenskou grotesku s ručnicí, první pan generál paď". Bože, co jsme se naříkali za války a narecitovali podobných věcí. Potom je konfiskován konec: "Nauč se stříleti raději - pod libeňským mostem teče vodička - nebude tam nikdy hladem s dětmi skákat matička - bude muset skočit pán bůh sám - rybám bude bohem dáno, co je dáno velrybám." Mne to svádí ke kritice tuposti censury - ale není času a proto prosím, dejte si trochu práce a prolistujte si interpelace ohledně konfiskací zde podané; najdete tam ještě jiné překvapující věci. Pan ministr spravedlnosti sám se pochlubil 1522 konfiskacemi od 1. ledna do 25. října t. r., což znamená vzestup proti loňskému roku za tutéž dobu o více než 82%. Také počet tiskových procesů stoupl za jediný rok 1926 o 50% proti r. 1925, takže vy sami československá socialistická oposice - máte na svědomí, že i vaši vlastní redaktoři sedí dnes za svými stolky ve svěrací kazajce, kterou jste původně šili jen pro komunisty.

Soudruh Zápotocký uvedl v rozpočtovém výboru řadu kuriosních rozsudků československých soudů, které, jak vím, budily úžas u některých socialistických poslanců. Mám zde rovněž po ruce případ soudr. Skočky, Paufošímy a Michala, kterému měla by právě socialistická oposice věnovati zvýšenou pozornost, ať už má stanovisko ke komunismu sebe odmítavější. Neboť jde tu o rozsudek, který budí velkou pozornost i za hranicemi!

Jádrem obžaloby jest obvinění, že soudr. Skočka, Paufošíma a Michal spolčili se k úkladu o republiku tím, že 1. května 1925 převzali na náměstí v Brně rudý prapor a stanovili jeho předání oddílu generála Buděnného, který je součástí sovětské rudé armády.

Zemský trestní soud v Brně při prvním přelíčení 17. listopadu 1925 obžalované zprostil z důvodů, že šlo o pouhý projev zdvořilosti. Státní zastupitelstvo podalo zmateční stížnost, vytýkajíc soudu, že nepřipustil a neprovedl důkazy státním zástupcem navržené v tom směru, že úkolem rudé armády je podporovati revoluční akce v jiných státech a také v Československu.

Nejvyšší soud zmateční stížnosti vyhověl a prohlásil za nutné zjistiti, zda rudá armáda má úkolem podporovati revoluční akce v jiných státech a zda udělení čestného majitelství dává komunistické straně nebo její složce právo povolati na pomoc dotyčný oddíl rudé armády. Zemský trestní soud v Brně vyžádal si dobrozdání od ministerstva nár. obrany a toto v obsáhlém elaborátě ze dne 26. srpna 1926, vypracovaném zpravodajským oddělením hlavního štábu, tvrdí, že komunistická strana československá má právo povolati na pomoc v případě revoluční akce rudou armádu. Dobrozdání toto je tak nesmyslné, že snad ani není třeba, abych s ním zde vážně se zabývala a je vyvracela. Zemský trestní soud, řídě se zdravým rozumem, opravdu také rozsudkem ze dne 26. dubna 1927 obžalované opět zprostil, vyjma Skočka, který byl odsouzen pro nějaké pronesené výroky, neboť musil uznati, že předání praporu oddílu dělnické armády státu, s nímž stát náš není v nepřátelských stycích, nemůže býti úkladem o Československou republiku.

Státní zástupce však podal opět zmateční stížnost s odůvodněním, že již to, co zjistil zemský trestní soud, tvoří zločin přípravy úkladů o republiku, třeba že tento zločin soud zemský v předání praporu neshledal.


Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP