Národně-socialistický klub poslanecký
se znovu velmi energicky dožaduje, aby se konečně
přikročilo také k zákonnému
vyřešení neudržitelných pracovních
a právních poměrů 200.000 pomocnic
v domácnostech. Na všechny stavy a odbory práce
se již vzpomnělo, bylo vypracováno a uzákoněno
sta zákonů soc.-politických, jen na tyto
odstrkované nezbytné pracovnice se 9 roků
zapomíná. Žalujeme veřejně, že
nebyly dosud zrušeny staré čelední řády,
degradující pomocnice v domácnostech na méněcenné
lidi. Čelední řády uzákoněné
r. 1857, 1866 a 1867, jsou ještě naplněny strohým,
tvrdým duchem poddanství. Podle nich lze zaměstnance
ještě tělesně trestati. Spory se zaměstnavateli
nemají právo řešiti před řádnými
soudy, které právo má každý občan,
ale prostě před soudy policejními, kde se
často velmi libovolně a zaujatě proti nim
zakročuje Pro všechny kategorie zaměstnanců
zavedla republika 8 hod. pracovní dobu s výjimkami
časově zákonem vymezenými. Jen pomocnice
v domácnostech mají pracovní dobu 12 hodinovou,
ale ta se nedodržuje a protahuje mnohdy na 14-16 hodin denně.
Zákonem zaručený 8 hod. nerušený
klid v noci, půlhodinný klid práce v poledne
a zejména 18 hodinný klid nedělní
(nebo v jiný den) se nedodržuje.
Ministr dr Šrámek se chlubil, že přísně
nařídil, aby se stíhalo a trestalo živnostenskou
inspekcí každé porušování
zákona o 8 hod. pracovní době. Vyzýváme
p. ministra Šrámka, aby se staral také
o ochranu pomocnic v domácnostech, jak ho k tomu zákon
ze dne 19. prosince 1918 vybízí. Nechť bezodkladně
zavede pracovní inspekci dozorčí také
v domácnostech. Dále žádáme,
aby byla bezodkladně řešena též
otázka zkrácení pracovní doby u pomocnic
v domácnostech a zavedení placené dovolené
této kategorie. Doposud se řeší dovolená
tím způsobem, že když zaměstnavatelé
odjíždí na letní byt nebo do lázní,
prostě pomocnici propustí.
Tisíce mladých, poctivých děvčat
rok co rok ubírá se za neznámým chlebem
do služby. Nejsou to jen dcerky chudých domkářů
a dělníků, nýbrž i často
děvčata malých zemědělců,
které hledají v službě nejen obhájení
svého života, ale i přípravu pro budoucí
život. Společnost, rodiny svěřují
jim ochranu a často i výchovu dětí,
starost o zdraví, čistotu a výživu statisíců
rodin. První musí vstávati do práce,
poslední od ní odchází. Osobní
svoboda je jim většinou neznámým štěstím.
Dobré, vlídné rodinné zacházení
bohužel mizí. Nastupuje cizota, tvrdý poměr
pána k služebnictvu. Před vánocemi se
25% zaměstnaných vypoví, aby se jim
nemusel dát novoroční nebo vánoční
dárek.
Protože dovoláváme se zákonné
ochrany pomocnic dobrých, pilných a poctivých,
jsme i pro ochranu slušných zaměstnavatelů.
Ministerstvo sociální péče zavedlo
chaos do pracovních dokumentů zaměstnanců.
Čelední knížky zrušilo, čelední
řády však ne. Zavedlo pracovní legitimace,
ale jen u dělníka. Pomocnice v domácnostech,
vyjma domovských listů, které nic nepraví,
nemají žádný průkaz způsobilosti,
délky služeb a poctivosti. Stejně ovšem
také zaměstnavatelky. Proto se tolik dobrých
děvčat napálí u špatných
zaměstnavatelek, ale také se do řad pomocnic
v domácnostech, bohužel, vloudí někdy
nekalé živly, dělající neoprávněně
hanbu celému stavu.
Poslanecký klub nár. socialistický podal
již r. 1922 propracovaný, důkladný návrh
zákona o úpravě poměrů pomocnic
v domácnostech. Návrh ten r. 1925 opakoval, vysílal
deputace na ministerstvo soc. péče, podával
resoluční návrhy v různých
výborech atd. Dosud marně. Proto upomínáme
znovu slavnou sněmovnu a v prvé řadě
ministerstvo soc. péče: Vyřešte
zákonem práva a povinnosti pomocnic v domácnostech!
Zrušte potupné čelední řády!
Dopřejte lidského života a důstojnosti
200.000 pomocnic v domácnostech! Ať v jubilejní
rok republiky i ony mají radost z nové svobody národa
a státu. (Potlesk poslanců čsl. strany
nár. socialistické.)
Těžkými pracovními a mzdovými
poměry statisíců dělnic, pomocnic
obchodních, jakož i soukromých úřednic
bude mi možno pro nedostatek času zabývati
se až při řešení předložených
zákonů o ochraně domácí výroby
a novelisaci pensijního pojištění soukromých
zaměstnanců. Dnes chci vedle naléhavé
žádosti o úpravu výslužného
staropensistů obrátiti pozornost slavné sněmovny
na stejně neodkladnou nutnost řešení
celého souboru otázek rozvedených žen,
zejména zaručení pensí, rent atd.
V republice máme dnes přes 80.000 rozloučených
a rozvedených žen, z nichž jistě, přiznejme,
3/4 dospěly k svému trpkému
osudu bez své viny! Pro nás, jako stranu pokrokovou,
byla novelisace manželského práva pochopitelnou.
Ale v posledních letech množí se příliš
nebezpečně lehkovážně rozbíjená
manželství i po 30 až 40 letech spokojeného
společného života. Ženy zlé, nevěrné,
špatné, nepořádné manželky
či matky nehájíme! Ale nesneseme, aby mladá
děvčata lákala k rozvodu a novému
manželství muže starší, otce četných
rodin, jen proto, aby se zmocnila práva pense či
renty, které se jim, jako druhým, či třetím
manželkám podle dosavadní prakse povoluji
a při které rozvedená žena přichází
o všechny nároky i po dlouhých letech spokojeného
kdysi manželství.
Proto prosím slavnou sněmovnu a zejména ministra
financí dr Engliše, aby při řešeni
nového pensijního zákona zcela určitě
řešili také zaopatřovací požitky
rozloučených manželek. Jsme pro vdovskou pensi,
rentu, provisi těch bez své viny rozloučených
manželek, které aspoň 7 až 10 let v manželství
prožily s muži, kteří podléhají
pensijnímu zákonu. Pense atd. buďtež při
rozvodech při. znány jen první a druhé
manželce podle počtu let v manželství
ztrávených. Třetí manželka budiž
z nároku vyňata, aby se manželství zbytečně
netříštila do nekonečna.
Také nároky dětí z rozvedených
manželství musí býti podrobeny revisi
a přizpůsobeny drahotním poměrům.
Jest příliš mnoho otců, kteří
se zbavuji povinnosti tím, že raději odejdou
ze zaměstnáni, než by převzali
mravní i právní závazky, které
k dítěti mají. Prosím opětně
celou sněmovnu, aby na požadavky bez své viny
rozloučených manželek nezapomínala a
hlasovala s námi pro příslušný
resoluční návrh.
Trpce neseme věčné odklady s novelisační
předlohou staropensistů. Podali jsme v té
věci sta návrhů, interpelací a resolucí.
Socialisté byli vždy ochotni odhlasovati zlepšení
poměrů staropensistů a jen odpor některých
měšťanských stran a zejména pravidelný
odpor ministra financí - vesměs od převratu
pocházejících měšťáckých
stran - byl příčinou, že se tato trpká
záležitost dosud nerozřešila.
Každý má ještě v živé
paměti, že strana lidová si přímo
násilím vynutila uzákonění
kongruy a tedy i kněžských státních
pensí v jediném týdnu! 50 milionů
bylo hned po ruce, když se jednalo o kněze, ale pro
tisíce starých, zasloužilých vlastenců
- učitelů, úředníků
a zřízenců po 9 let jsou jen sliby.
Stejně krutě, nesnesitelně chová se
ministerstvo soc. péče ku 100.000 starých
70 až 80 a 90 letých dělníků,
dělnic atd., které nechává o hladu,
bídě a žebrotě.
Biskup Bombera měl pensi 40.000 Kč, kněží
ve stáří budou bráti pensi až
26.000 Kč, jenerál Gajda za pár let dobrodružství
35.000 Kč ročně. To je to, co vydražďuje,
souží a uráží cit spravedlnosti
v národě.
Dobrodruhům, lenochům a polním kurátům,
urážejícím republiku, sypou se pense
proudem. Ale zato podle předlohy mons. Šrámka
dělnická vdova bude brát rentu až
od 65 let a stát jí podle téhož návrhu
má připlácet 250 Kč ročně!
Když si připomeneme, kolik zla již klerikální
strany na právech národa a malého lidu napáchaly,
když si připomeneme, že za 1 1/2 roku odhlasovaly
za 1 1/2 miliardy nových daní, že agrárními
cly vyvolaly strašnou drahotu, myslívali jsme, že
již horšího strana lidová, ľudová
a německá klerikální nemůže
vykonati. Poslední týdny vyvedly nás z omylu.
Chystané rozbití sociálního pojištění
a ochrany nájemníků dovršují
dílo zla, tmy a protilidové politiky. 30.000 kněží
strčili klerikálové na krk státu nejen
s platem, ale také s tučnými pensemi. Ale
100.000 mladých dělnic do 16 let stáří,
200.000 domáckých dělnic oděvních
sklářských, síťkářských
atd., jakož i 200.000 dělnic sezonních vyhánějí
z dobrodiní ochrany v nemoci, invaliditě nebo ve
stáří!
A když si připomeneme, že za zavřenými
dveřmi peče se nové, strašné
nebezpečí, ohrožující národní
naši državu v pohraničí a právo
bydlení 10 milionů obyvatel tohoto státu,
totiž zrušení ochrany nájemníků
a zvýšení činží do nemožností,
máme k nesociální, nenárodní
a protilidové politice ministra Šrámka jedinou
odpověď: Hlasujeme ze sociálních, národních
i politických důvodů demonstrativně
proti rozpočtu ministra Šrámka, stejně
jako proti rozpočtu ministra děkana Tiso.
(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Ministerstvo zdravotnictví po 4 léta nic nedělá.
Předložilo za tu dobu sněmovně dva malé
návrhy zákona. Za to chystá zvýšení
lékárnických sazeb o 50% a potravinářský
zákon, povolující i náhražky,
lidské zdraví ničící. Pan ministr
mons. Šrámek i dr Tiso nemají
rádi vzdělané lékaře a úředníky.
Restringovali zdravotnický a opatrovnický personál
ač choroby rostou a nemocnice jsou přeplněné.
Pan děkan Tiso nejraději by vydal jeden zákon:
že se u nás musí léčiti lurdskou
vodou, nebo požehnáním svaté Terezy
z Konnersreuthu. (Posl. Roudnický: Vy zase šaratici!)
Tu byste také potřeboval. Na ty vaše bohaté
příjmy by to patřilo. Lékařský
stav, stejně jako široké vrstvy národa
s obavou hledí na dnešní indolenci ve vedení
ministerstva zdravotnictví. Poválečná
doba, strašné a zákeřné nemoce,
podryté zdraví většiny obyvatelstva,
vyžadovaly by veliké, organisované péče
energického ministra, který by se cele dílu
ochrany lidu věnoval. Moderní zákon lékárnický,
zákon lázeňský, zákon o epidemiích
a j. nezbytnosti leží pod stolem.
Hlasujeme proti rozpočtu ministerstva zdravotnictví,
protože tím chceme dokumentovati touhu lidu, aby se
zase jednou ministerstvo to dostalo do rukou ministra, který
by byl na výši situace.
A nyní dovolte, abych otevřeně zrekapitulovala
naše nesčetné stížnosti na ministerstvo
pro zásobování lidu, vlastně na jeho
vedení. Pan ministr Černý měl
efektní úspěch v rozpočtovém
výboru, když drasticky líčil lichvu
a falšování potravin, zejména mléka
a másla. O těchto věcech vykládal
nám již před 12 měsíci v zásobovacím
výboru, ale dohromady se nic proti tomu nestalo. Tenkráte
litoval Prahu - teď zase jiná města, aby byla
alespoň ta města vystřídána
- že zde nevypijeme krapet poctivého mléka,
že z 1080 vzorků mléka bylo 1057 falšovaných,
zbryndaných od 9-62% vodou. Nyní totéž
hlásí z Brna, také falšování,
bryndání, sbírání mléka,
také je na sta zachycených podvodů s falšováním
másla, margarinem atd. Uznávám, že protilichevní
orgány ministerstva zásobování konají
nadlidskou práci, a to mizerně placenou. Mají
za ni jeden vděk: Že jim strany agrární
a politických živnostníků spílají
a že slavná vláda - protilichevní službu
rozhání a protilichevní zákony ruší.
Kdyby měl správce ministerstva zásobování
Černý za sebou jen jedinou silnou koalovanou
vládní stranu, jistě by mohl mnoho dobrého
pro konsumenty vykonati. Má k tomu potřebnou energii
a měl aspoň ze začátku dobrou vůli.
Ale agrárně-klerikální vláda
rozhodla, že nesmí ministerstvo zásobování
pro lid a proti drahotě nic dělati. Ministerstvo
má rozpočet, třeba nevelký, má
schopné úřednictvo, zdatný protilichevní
sbor, ale nachází se v nucené agonii. Ministerstvo
zásobování není úmyslně
zváno již ani do meziministerských komisí,
i když se v nich připravují zákony,
zasahující co nejvíce do potřeb konsumentských.
Tak se v poslední době připravuje nový
potravinářský zákon bez účasti
ministerstva zásobování. Ministerstvo mělo
k zákonu připravený obsáhlý
materiál, zejména falšování potravin
se týkající, o němž tak rozhořčeně
mluvil pan ministr Černý. Ale řeč
se mluví, doklady o falšování se odhazují
a do zákona potravinářského se dává
ustanovení, povolující výrobu náhražek
těžce lidské zdraví ohrožujících.
Měšťácká vláda se raduje,
že podporuje výrobu, třeba ta výroba
jedovatých falsifikátů bude placena zničeným
zdravím lidským. Rozpočet ministerstva se
rok co rok snižuje. Ministerstvo je již pouhou dekorací,
za kterou se skrývá nechuť buržoasie k
potřebám lidu. Protilichevní personál
se nepřetržitě restringuje, na Slovensku přímo
rozhání.
Protilichevní kontrola není druhými úřady
podporována a u velkovýroby a velkoobchodu se přímo
zakazuje. Velký kapitál je dnešní vládou
zjevně chráněn.
Jsme panu ministrovi vděčni, že pronásleduje
mlékařky, falšující mléka
a máslo. Je to zločin k neodpuštění,
zejména vzhledem k dětem, jedině na mléko
odkázaným. Kdyby se takovým podvodným
prodavačům bralo šmahem právo obchodu,
měli byste brzy nápravu hotovou. Z malé pokuty
si nikdo nic nedělá.
Žádáme však kategoricky v zastoupení
milionů žen-hospodyň, aby pan ministr zásobování
dovolil pronásledovati také rejdy lichvářů
na bursách a zdražovací zločiny četných
kartelů. Jenom na cukru vydělal mimořádně
cukrovarnický kartel v kampani 1926/1927 na 270-300 milionů
Kč. Za asistence vlády - však někteří
pánové jsou přítomni - byla cena cukru
zvýšena z 5.10 na 6 Kč za 1 kg a všechny
naše protesty byly marné. V cizině se prodává
náš cukr o 1-2 Kč levněji než u
nás. A kartel má ještě odvahu žádati
na státu ohromné bonifikace ve formě daňových
úlev (Walterův cukrovar v Lounech na 7 mil. atd.)
a snížení tarifů dopravních,
zejména vývozních. Za všechno to kartel
cukrovarnický chystá nové zdražení
cukru u nás, aby si tak páni Heidler, Bloch a j.
nahradili stamilionové ztráty, vzniklé jejich
spekulací s cukrem na bursách v cizině.
Za ministra zásobování dr Frankeho po
3 roky stál cukr nejvýše 5.20 Kč
za 1 kg v detailu, ač cena řepy byla
vyšší než nyní. Strana klerikální
a agrární tiskne k zemi řepaře, aby
pomohla kartelu cukrovarnickému, v jehož správních
radách předáci její zasedají.
Pracující lid velmi těžce nese, že
za vlády 5 klerikálních ministrů letí
ceny chleba strašně do výše, ačkoliv
jsme 3kráte v zásobovacím výboru navrhli
suspensi cla na žito a žitnou mouku, jak v době
potřeby sám zákon o agrárních
clech dovoluje. Žito mohlo se po žních v cizině
nakoupiti bezcelně o 30 až 40% levněji, než
jak se nyní na bursách nabízí. Ceny
žita stouply o 80% až 100% v jediném roce, protože
nestojí jenom celní šraňky na hranicích,
ale v pozadí výroby i spotřeby stojí
celá smečka příživníků
bursovních, která je skvěle bez práce
a risika živa.
V srpnu t. r. po žních stěžoval si mi
jeden vynikající agrární poslanec,
že židé nabízí zemědělcům
jen 205 Kč za 1 q žita, ale agrární
družstva hospodářská že mají
nařízeno kupovati jen za 195 Kč. Domkáři
a chalupníci, potřebující peníze
jako sůl, prodávali proto brzy po žních
žito pod 200 Kč. A když bursiáni a družstva
agrární nakoupila, ve 3 měsících
vyhnala lichva na burse ceny žita i pšenice o 20% nahoru.
Sta milionů Kč vydělali bursiáni a
agrární družstva bez práce a risika
v pár nedělích na obilí. A nyní
chystá se stupňování této lichvy
dál beze všech ohledů na klid ve státě.
Vláda jakoby neviděla a neslyšela. Aby si vedle
bursiánů také velcí mlynáři
namazali kapsy, přišla senilní byrokracie s
návrhem, že se zlevní cena chleba zavedením
jednomleté černé mouky. Návrh se stal
skutkem, přes naše prudké protesty. A jaký
byl výsledek této zlevňovací akce,
vymyšlené některým panem sekčním
šéfem? Jednomletá mouka byla zavedena a výsledek
spasitelného zákona byl, že lidé snědli
ve špatném chlebě všechnu krmnou mouku
pro dobytek a pro dobytek se dnes musí z ciziny kupovati
drahá kukuřice! Tomu se u nás říká
dobrá národohospodářská politika.
Za ministra dr Frankeho byly k jeho rozkazu připraveny
dva ohromně důležité zákony:
Zákon o komorách spotřebitelů a zákon
o kartelech. Ale oba zákony padly za této vlády
pod stůl, ač by znamenaly velikou ochranu nejen
konsumentů, ale také slušných výrobců.
Máme bohatě dotovaná ministerstva zemědělství,
obchodu, průmyslu a živností, máme zemědělské
rady a obchodní komory, existují bursy plodinové
a peněžní atd., jen 9 milionů konsumentů
nemá žádné ochrany ve státě!
Strana lidová při každých volbách
tluče na katolický buben nenávisti k židům-kapitalistům.
Upozorňujeme 5 katolických ministrů ve vládě,
že rozehnat nebo přísně kontrolovat
kartely by byla záslužná věc i v jejich
smyslu. Tak kartel moučný vedou pánové:
Altrichter, Ascher Leopold, Arnold, Effenbergra nást.,
Jakob Strass atd. Kartel obilí vedou pánové:
Berka Leo, Brand a Hoch, Hynek Fuchs, Rich. Klein, Moritz Löwit,
M. Neumann, Schwarz a Reizes, J. Stein, Ign. Weimann a j. Komisionářství
a kartel dobytkem a masem vedou pánové: Mořic
Soffer, Messing, Kirschner, Herm. Donath, K. Kolisch, Steiner,
Osk. Zelmanowitz, M. Bloch, L. Kohn, Ad. Abeles, Jul. Sanfer,
Z. Spett atd. Jaký div, když se obchod celého
státu nachází v takovýchto osvědčených
rukách, že letos ku konci října, přes
to, že malí zemědělci neprodávali
v létě tak draho, měli jsme nejdražší
pšenici, žito, mouku a cukr v celé Evropě!
To je v té době, když Ústřední
sociální pojišťovna vydává
pověstnou statistiku mezd a platů 3 milionů
dělníků, přímo strašně
obviňující naše sociální
poměry.
V bankách, spořitelnách a záložnách
leží 35 miliard Kč majetku bohatších
lidí a 218.000 dělníků podle statistiky
Ústřední soc. pojišťovny má
pod 6 Kč, 561.000 pod 10 Kč a 1,346.047 pod 18 Kč
platu denně!
Jak mohou rodiny těchto ubožáků žíti
a dělati denní rozpočty, to ani deset dr
Englišů nedá dohromady.
Podali jsme nesčetné návrhy na sražení
drahoty, stíhání lichvy a ochranu 2/3 obyvatelstva
státu. Ale marně. Aby se nás zbavili páni
z koalice, zásobovací výbor parlamentu se
nesvolává, a ministerstvo pro zásobování
lidu se rozhání!
Klerikálové před volbami vydávali
miliony letáků a obrovské plakáty,
na kterých sentimentálně malovali děti,
prosící svého otce-dělníka:
"Tatínku s maminkou, prosíme vás, volte
stranu lidovou, ona nám vymůže lacinější
a větší kus chleba." A lid, zejména
ošálené ženy, hromadně klerikály
volil. Do dnešního parlamentu vešlo naráz
71 klerikálních poslanců a pohroma byla hotova.
1 kg chleba stoupl z 1.80 Kč na 3.20 Kč, mouka zdražena
o 25-40%, ceny masa stouply až o 18%. Ovoce nelze dostati
za přijatelnou lidskou cenu. Zemědělci stěžují
si, jaký je ohromný rozdíl mezi tím,
zač oni dobytek prodávají a zač se
dostává do rukou spotřebitelů. Hněv
lidu obrací se spravedlivě proti těm stranám,
které nelítostně a bezohledně zaváděly
nové daně, agrární cla a vyvolaly
těžkou, ano neudržitelnou situaci hospodářskou.
Dnes není pobouřeno drahotou jen dělnictvo
a ženy, ale také státní a soukromí
zaměstnanci a střední stav volá vládu
tmy a drahoty k zodpovědnosti! Strana lidová, služka
bohaté hierarchie a bývalé šlechty prohraje
svojí nesociální politikou v lidu všechno.
Strana nár. demokratická, mluvčí bank
a průmyslu prohrává u gážistů
svoji posici. Strana politických živnostníků,
která 6 let slibovala snížení daní
a za rok nových daní za 1 a 1/2
miliardy vládě odhlasovala, prohrává
napořád. A také strana agrární
prožije těžké chvíle krisí
a bojů, až malí zemědělci začnou
účtovati se zbytkovými statkáři,
lihovarníky, pány členy správních
rad cukrovarnických atd. a jejich protektory.
Reakční českoněmecko-klerikální
koalice padne ať chcete nebo ne. Je to dějinný
její úkol. Věřím pevně,
že jubilejní rok republiky smete dnešní
vládu i koalici, aby se k moci ve státě dostal
zase věrný československý lid, který
si republiku utrpením i krví vybojoval. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Hancko. Dávám mu slovo.
Posl. Hancko: Slávny snem! Kap. 10. štátneho
rozpočtu na r. 1928 vykazuje položku 893,872.048 Kč
v oči tohoročným 782,382.452 Kč, tedy
vyše 111 milionov viac, ako na tento uplynulý rok.
Tento fakt, myslím, stačí k tomu, aby sme
uznali, že republika naša na kultúrne ciele venuje
na ozaj tak impozantnú sumu, že s ostatnými
kultúrnymi štáty pomerne iste že statočne
konkurujeme.
Keby táto impozantná položka spravodlive
bola použitá na kultúrne potreby všetkých
vrstiev obyvateľstva bez stranníckosti, mohli by sme
sa plným právom s tým honosiť, že
sme kultúrne dosť dobre usporiadaným a vyspelým
štátom. Žiaľ Bohu, že toto potvrdiť
ani pri najlepšej vôli nemôžeme. Nemôžeme
potvrdiť toto menovite my Slováci, a to z tej jednoduchej
príčiny, poneváč kultúrne položky
dosavádnych štátnych rozpočtov od samého
prevratu neboly používané ku kultúrnemu
zveľaďovaniu všetkých vrstiev obyvateľstva
rovnou mierou a spravodlive, ale upotrebené boly až
krikľavou a bezohľadnou stranníckosťou systematične,
a sdieľame tieto naše obavy aj do budúcnosti.
Po 9ročných zkúsenostiach slávnostne
musím konštatovať, že zakiaľ prostriedkami
štátnych peňazí fedrovaný bol
dosiaľ v obore školstva a v celoštátnom
kultúrnom snažení vždy vypukle smer laicko-neverecký,
teda protináboženský, protikresťanský,
menovite ale protikatolícky, zatiaľ tento druhý
smer bol až do tej miery ubíjaný, že v
istých obdobiach už-už stáli sme pred
vypuknutím otvoreného kultúrneho boja.
V živej pamäti nám tkvie tá zkúsenosť,
že celý zdroj štátnej správy školskej
používal finančné prostriedky, štátnymi
rozpočtami na kultúrne ciele zabezpečené,
k systematickému ničeniu, rozvracaniu a utĺkaniu
ducha náboženského, kresťanského,
eminentne ale katolíckeho, a na Slovensku pri tom ešte
aj slovensko-národného. Možno sa o tomto správne
tak vyjadriť, že vo skutočnosti z daní,
ktoré asi 80%ná prevažná katolícka
väčšina obyvateľstva republiky do štátnej
pokladne odvádzala, boly štátom vydržiavané
školy s výučbou a výchovou prajnou vo
všetkom len smeru laicko-nevereckému a do krajností
neprajnou, ba možno povedať, nepriateľskou práve
tej to veľkej väčšine obyvateľstva
republiky. Smele môžem vysloviť ten úsudok,
že dosavádnymi vládnymi režimami boly
práva prívržencov kresťanského
svetonázoru, najviac ale katolíkov a najmä
na poli školstva a všeobecného kultúrneho
snaženia, v prospech nevereckého smeru strannícky
brutálne usurpované. A pokračovalo sa v tomto
deštruktívnom úsilí až tak ďaleko,
že dávaný bol učbárskemu sboru
s vrchu ešte aj ten povel, podľa ktorého práve
ústy týchto činiteľov fedrované
bolo vo verejnosti heslo unifikácie školstva práve
v tom smysle, aby škola s celou výučbou a výchovou
bola v celej republike laicko-nevereckému, protináboženskému,
protikresťanskému, výslovne ale protikatolíckemu
smeru do služieb postavená. Pracovalo sa na zpokrokárčení,
lepšie rečeno, na zproletárčení
sboru učiteľského plnou parou. Práca
pracovníkov kresťanského svetonázoru
bola úradne podceňovaná, bagatelizovaná,
šikanovaná, podporovaní boli všemožne
vždy a vo všetkom len prívrženci laicko-nevereckého
smeru. Organizácie týchto boly favorizované.
Naopak, všemožne znemožňované, ba
aj úradnými medzítkami rozbíjané
boly združenia smeru kresťanského a slovensko-národného.
Dospelo to až tak ďaleko, že kde tajným,
kde zjavným cieľom samých úradne usporiadaných
kultúrne-pädagogických kurzov na Slovensku
bolo rozširovať tento laický smer výchovy
a strhnúť učiteľstvo do služieb týchto
kultúrne-destruktívnych združení.
Pädagogické spisovníctvo bolo medzi takýmito
okolnostiami napospol veľmi zdegradované a nízko,
triviálne zpopularizované.
Chválozpevmi bol obsypávaný každý
literárny brak, len nech slúžil smeru deštruktívnemu,
laickému. V kresťanskom duchu písané
diela boly zhanobené, podceňované, odbíjané.
Takto sa zrodilo množstvo literárneho materialu, málo
cenného, alebo úplne bezcenného a škodlivého.
Takto sme dospeli potom už tam, že vyhodili sa na povrch
ľudia menej cenní, ľudia bez koncepcií
a do úzadia boly zastrčené práve cenné
pedagogické kapacity. V pedagogickom spisovníctve
zavládol potom už pravý amerikanizmus, ktorý
rodil výplody nie pädagogickej ceny, ale len osobnej
prosperite slúžiace haraburdie. Vedenie samej školskej
administrácie štátnej sverované bolo
vo veľmi mnohých prípadoch tiež na ľudi
menej cenných a nie na vedenie, ale v najlepšom páde
hádam ani len na drobnú prácu nesúcich.
Hlavné bolo, aby deštruktívnemu smeru osožné
služby konali, stúpali potom po rebríku postupu
chytro hore. Slovom, podporované bolo v našom školstve
všetko, čo proti kresťanskému svetonázoru
smerovalo a slúžilo. A v tomto duchu bola tvorená
všetkými možnými vládnymi prostriedkami
aj verejná mienka celej pospolitosti. Heslo bolo: Pokrok,
rozumej nevera, s refrainom "pryč od Říma".
Že už potom v celku kam toto úsilie zaviedlo,
myslím, máme dosť výstražných,
smutných dôkazov a zkúsenosti v celom verejnom
živote. Nakoľko školy naše postavené
boly do práce výchovy protináboženskej,
protikresťanskej a desatero božích prikázaní
bolo všade tendenciózne znehodnocované, odhazované,
zosmiešňované a šliapané, ba rozširovaním
pornografickej literatúry rozosievaný bol medzi
nedospelou mládežou otvorene ničiaci bacil
smyselnosti, chlípnosti a nestydatosti, a stud útlej
mládeže zabíjaný naukami ľúbostnými,
hlásaním slobodnej lásky, ba ešte aj
schvaľovaním odháňania plodov, beztrestne
umožňované bolo siahať k otravovaniu a
rozvracaniu samých rodín, základných
to pilierov národa a štátu, a keď celý
smer výchovy usiloval hlavne, aby našu útlu
mládež pozbavil kresťanskej bázne a rozvrátil
jej kresťanské mravy, je potom už pochopiteľné.
že tento, dnes za spásonosný vyhlasovaný
pokrokový laický kult priviedol našu pospolitosť
skutočne do doby modernej pohanskej nahoty, ktorá
je dobou naozaj len surového materializmu a pohlavného,
telo a ducha nivočiaceho dráždenia pôžitkárstva
natoľko, že nemravnosť je dnes už vlastne
na piedestál ctnosti povýšená, a naopak,
náboženské mravy sú chytrácky
a úlisne za tmárstvo, zaostalosť, ba za akýsi
reakčný zločin proti kultúre kvalifikované
a degradované.