Posl. Śliwka (polsky): Pánové!
Zatím co směrodatní pseudopacifističtí
činitelé oficiální a neoficiální
ujišťují nás každodenně ve
sněmovně i ve výborech, že žádný
stát dnes nepomýšlí na válku,
na útočné plány ani na aneksi cizí
země, jsme svědky toho, jak ministerstva války
pohlcují přímo ohromné miliardy na
zbrojení, přesahující všechny
dosavadní výdaje na molocha militarismu. Neděje
se to marně a bez účelu.
Právě v těchto dnech byl svět pobouřen
a překvapen neočekávaným útokem
nenasytného imperialismu ve východní Evropě.
Pochodeň války a nevypočitatelných
následků vrhá šlechtické Polsko
mezi národy. Pilsudski, agent anglického a francouzského
imperialismu, a Voldemaras, fašista, vyhrožují
novou výbojnou válkou a útokem. Nebezpečí
války visí na vlásku. Nebezpečí
války jest tím větší, že
je podporuje a posiluje soldateska západního militarismu.
Tak jako před 7 lety se nikdo nenadál, že polská
šlechta vyprovokuje válku se sověty a pochod
na Kijev - stalo se to náhle a nedalo se to zadržeti
- tak i nyní tato nová provokace může
způsobiti krvavou válku a zmatky. Imperialismus
směřuje k ovládnutí a obklopení
sovětského Ruska náspem silných nepřátelských
států a za tím účelem dovoluje
Pilsudskému výboj a aneksi Litvy.
Tváří v tvář tomuto nebezpečí
války voláme na adresu řezníků
lidského masa: Nepomýšlejte na výboje,
na válku a anekse! Varujte se válečných
zmatků!
Akce Pilsudského není ojedinělá.
Má četné přátele v Polsku a
v cizině. Má přátele i zde v Československé
republice. Československá soldateska ráda
by přišla na pomoc Pilsudskému, ale proletariát
Československé republiky kategoricky a rozhodně
varuje před tímto šíleným krokem.
Každá pomoc imperialistům jest pro nás
výzvou k domácí válce, heslem k revoluci.
Polská pohraniční šlechta, známá
svým třídním sobectvím, ztratila
ohromná území latifundií na Litvě
a na Ukrajině. Chtěla by je odtrhnouti zpátky.
Proto podporuje veškeré výbojné útoky
a provokace Pilsudského. Ministr Meysztowicz a Niezabitowski,
to jsou sloupy šlechty, magnátů polských.
A pro uspokojení těch několika šlechtických
velkostatkářů má se strhnouti nová
bouře na východě.
Nátlak Polska na Litvu a hrozba, že ji Polsko bude
anektovati, má mimo to ještě totéž
pozadí, jako akce Rothermerova, jenž hrozbami a terorem
chce donutiti Československou republiku, aby se podřídila
úmyslům diplomacie a protisovětského
imperialismu. Ale akce Rothermerova našla připravený
proletariát, jenž tyto úmysly odmítl.
Rovněž akce Pilsudského na Litvě najde
nás i polský proletariát připraveny
na vše. Neboť jest to nepřímý úder
namířený proti sovětům, aby
Rusko bylo odděleno od Evropy. Mobilisují-li imperialisté
k válce, pak i my, soudruzi, celý proletariát
musíme se zmobilisovati k rozhodnému boji proti
nim. Válka sociální, válka domácí
proti válce imperialistické.
Že případ litevský jest vážný,
dokazuje několik okolností. A tak v předvečer
vilenské provokace přijel do Polska s celou vojenskou
komisí maršálek Francie Franchet d'Esperey,
tentýž, jenž vedl francouzský útok
v Oděse proti sovětům. Účelem
jeho příjezdu bylo povzbuditi Pilsudského
k státnímu převratu. Časopis "Berliner
Tagblatt" píše o tom dne 26. listopadu
1927: "In den politischen Kreisen mißt
man dem Besuch eine gewisse Bedeutung, die über den polnischen
Rahmen hinausgehe und im Zusammenhang mit der wieder bemerkbaren
Aktivität der französischen Politik am Balkan und Osteuropa
stehen könne, bei. Der Besuch Franchet d'Esperey
in Pultusk kann als Demonstration gegen Sowietrußland ausgelegt
werden."
Drzé chování Francheta d'Esperey
proti sovětskému Rusku výslovně dokazuje,
že celá tato činnost a celý tento útok
směřuje proti sovětům. Chtějí-li
války, dobře! Již jednou polská šlechta
ochutnala, co to jest válka s bolševiky a anekse Kijeva
v r. 1920. Skončilo se to hanebnou porážkou.
Šlechta polská přišla ke Kijevu s vojskem,
s děly, a utekla bez děl, bez jízdy a dělostřelectva,
a bolševici dali ucítiti těžkou pěst
svého rudého vojska na krku šlechty a magnátů
polských.
Proletariát Československa stojí tvrdě
a solidárně po boku proletariátu Polska a
Sovětů. Posíláme jim v této
hodině srdečná slova solidarity s nimi v
boji s nepřítelem a ujišťujeme, že
v případě potřeby proletariát
Československé republiky přijde na pomoc
svým bratřím v Polsku a Svazu sovětských
socialistických republik.
Varujeme a voláme: Vari a zanechte válek a aneksí!
Vari a zanechte všech intrik proti sovětskému
Rusku, neboť i v Polsku jsou mohutné síly,
jest tam totiž polská komunistická strana.
Jest nelegální, ale jest silná, jest mocná,
jest mohutná. Ačkoliv dnes skoro šest tisíc
komunistů sedí v polských žalářích,
kasematech a vězeních jako političtí
vězňové, političtí zločinci,
což je více než za carské vlády,
ačkoliv nejlepší vůdcové, jako
Laňcucki, Prystupa a ohromné množství
jiných komunistických parlamentních poslanců
sedí nyní v kasematech, přece bude-li míti
Pilsudski tu drzost a zahájí válku proti
Sovětům nebo proti některému ze sousedních
států, pak proletariát komunistického
Polska pod vedením svých zástupců
odpoví imperialistovi Pilsudskému novou revolucí,
vítězstvím a triumfem nad imperialismem.
(Potlesk komunistických poslanců.)
My sami, jako polský proletariát, slibujeme, že
boj polského proletariátu proti polské šlechtě
a magnátům skončíme jistě tím,
že vztýčíme na hradbách Varšavy,
na zdi Belvederu Pilsudského a Mošcického prapor
sovětský a na místo Pilsudského a
Mošcického a jiných imperialistických
loupežníků vstoupí sovět lidových
komisařů polské sovětové republiky.
(Potlesk komunistických poslanců.)
A kdyby zde československý imperialismus, kdyby
armáda rozličných Udržalů,
rozgajdovaných Gajdů chtěla zakročiti
proti Sovětům, my, komunisté, zde prohlašujeme,
že na zakročení československého
vojska, na zakročení československého
imperialismu na pomoc Pilsudskému odpovíme zakročením
proletariátu polského, českého a německého
proti své vlastní buržoasii v Československu.
(Potlesk komunistických poslanců.)
A skončí to tak, jak to nešťastně
skončilo polské buržoasii u Kijeva, ačkoliv
u Kijeva měl Pilsudski na pomoc všechny svaté
a kalvarijskou Matku Boží. Ale ani Matka Boží,
ani svatí mu nepomohli před tvrdou bolševickou
pěstí.
A zdůrazňuji v tomto případě,
že politické poměry v Polsku jsou takové,
že jich proletariát déle vydržeti nemůže
a když se zdvihne ještě jednou, ukáže,
že on, dělník, jest pánem v Polsku a
nikoliv buržoasie, ani magnáti, ani šlechta.
V tomto případě jako polský proletář,
jako komunista musím tato slova adresovati polským
magnátům a šlechtě jako agentům
anglického a francouzského imperialismu, aby polská
šlechta a magnáti viděli, že jest ještě
síla, že jest moc, která může jejich
výpočty zmařiti.
Teď dovolte mi říci několik slov o rozpočtu,
vlastně o druhé jeho části, o rozpočtu
ministerstva školství a národní osvěty
v naší Československé republice. Pro
nás, komunisty a pro uvědomělý proletariát
není již pochybnosti o tom, jak buržoasní
vlády, zvláště ve státech majících
své jinonárodní menšiny, upravují
a vyřizují otázky osvěty a školní
výchovy. Celá kapitalistická kultura má
za účel vychovati společnost od nejmladšího
pokolení až do nejvyššího stáří
na občany "blagonaďožné" v pravém
smyslu toho slova, na občany, kteří by byli
otroky buržoasní ideologie. Za tím účelem,
aby si společnost a zvláště nižší
její vrstvy, úplně podmanila, podrobuje si
vláda celý aparát školního i
mimoškolního vychování mládeže
a dospělých, kteří, když prošli
celou řadou škol a kursů, stávají
se skutečnými a nejednou horlivými přívrženci
ústrojí, které právě panuje,
ačkoliv ústrojí toto jest pro ně škodlivé
a přímo nepřátelské jejich
hmotným a mravním zájmům a požadavkům.
Vlády kapitalistických států dobře
vědí, co znamená souhlas národů
a jejich spolupráce. Zároveň vědí,
že když nastane úplná mezinárodní
dohoda jednotlivých národností i na územích
příslušného státu, vláda
a panování privilegované skupinky boháčů
stane se ilusorní a pochybnou a může se rychle
ukončiti úpadkem takové vlády a takového
ústrojí.
Aby tomu zabránil, musí státní aparát
užívati násilí a potlačování
národů, v tomto případě národů
menšinových, a dávati přednost jazyku
panujícímu. Tím způsobem dosahuje
se najednou dvou účinků: za prvé nastává
zjednodušení správy a konsolidace odlišných
v poměrů a za druhé vnáší
se do života klidných a v dohodě žijících
národů, a zvláště dělnické
třídy, prvek nenávisti a nerovnosti, jenž
způsobuje věčné národnostní
války a boje, které zeslabují vůli
proletariátu, plýtvají jeho energií
a odvracejí - což jest pro buržoasii nejdůležitější
- pozornost dělnického lidu od jeho hlavní
otázky, totiž od třídního boje.
Dějiny posledních popřevratových let
dokázaly to jasně a nezvratně. Buržoasie
panujících národů získala zatím
pomoc svých pomahačů z jiných národů,
nikoliv ústupky v oboru kulturním, nýbrž
kompensacemi v oboru rozdělení celkového
zisku z útisku. Buržoasie národních
menšin byla získána slibem rovného rozdělení
lupů a zisků z intensivnějšího
útisku a vykořisťování celé
společnosti. Ovšem že za to musili zase drobní
měšťáci menšinoví dáti
záruku, že v boji proti svému vlastnímu
dělnickému lidu půjdou s celým buržoasním
aparátem státním a třídním.
U nás, v Československu, se to úplně
povedlo. Německá, slovenská a polská
buržoasie a drobní měšťáci
podali si již ruku k dohodě a pracují společně
o tom, aby celý proletariát ještě více
svázali a učinili, z něho otroky, jimž
by odňali všechny kořisti.
Ve své řeči budu se zabývati charakteristikou
a reasumací politiky polských drobných -
měšťáků. zastoupených zde
panem posl. dr Wolfem, jakož i poměre, vlády
Československé republiky ke kulturním potřebám
polského lidu a k drobným měšťákům
ve Slezsku vlastně k jejich zástupcům.
Jak dalece dříve polští národovci
nadsazovali v hypernacionalismu, kdy ještě měli
naději, že polské hranice mohou se pošinouti
až po Ostravici, tak dalece nyní. když se přesvědčili,
že se tu již nic změniti nedá, zanechali
naprosto svých dávných šovinistických
hesel, opustili i většinu svých dávných
pomocníků a usilovně hledají cesty
ke spolupráci s českou buržoasií, s
českými vládními kruhy, jež způsobily
neslýchaná násilí, spáchaná
na polském lidu ve Slezsku v celém období
svého panství.
S lítostí přicházejí ke svým
nedávným protivníkům a prosíce
je o odpuštění, slibují, že se
úplně polepší, slibují nejširší
loyálnost ke všemu, co jeho veličenstvo vláda
nadiktuje a co rozkáže. Za to doufají ti, kdož
se dohodují, že dostanou něco darem pro sebe.
Vláda, jak vidíme z četných příkladů,
jest dosti štědrá, ale nikoliv pro celek, nýbrž
pouze pro jednotky celek zastupující. Jest to známá
cesta korupce a podplácení. Při tom děje
se to vždy tak, že čím větší
jest dohoda a loyálnost na straně slabšího,
tím větší jest smělost a násilí
na straně silnějšího. Pro proletariát
jest to dohoda vlka s ovcí. Vlk jest sytý a ovce
zdechne.
Krátká statistika a porovnání nynějšího
stavu polského školství ve Slezsku se stavem
školství za Rakouska, ukazující ohromnou
ztrátu polských dětí a škol,
jest ohavnou obžalobou a strašným rozsudkem jak
pro vládu Československé republiky, tak i
pro smířlivé Poláky, kteří
mají odpovědnost za tyto ztráty. Před
převratem docházelo do polských škol
v okresech fryštátském a těšínském
21.995 dětí, a již r. 1925/26 lze jich napočítati
sotva 10.732, čili o 11.263 méně. Strašné
zpustošení osvěty a školství jest
ovocem devítileté zbožné práce
vlády republiky, jejíž činitelé
přímo řádili a ničili s nesmyslností
hodnou lepší věci "slovanské"
školství "polských bratří".
Nedělo se to bez tragedií, násilí,
zneužití a hanebných ostud. Násilí
se páchalo přímo drážděním
a donucováním, a tam, kde násilí nepomáhalo.
tam působily hrozby, teror nebo sliby. Doznává
to i orgán koaličního poslance pana Wolfa,
"Gazeta Kresowa", v čísle 43. Pan poslanec
sice zde sedí, ale nechce vystoupiti s protestem proti
tomuto násilí, avšak ve svých novinách
ve Fryštátu, jichž nikdo z dnešních
pražských vladařů nečte, hrozí
pěstí. Hrozí pěstí pan dr Wolf,
ale ne ve vzduchu - hrozí pěstí v kapse.
A o takovém svírání pěstí
v kapse přečtu vám z jeho časopisu
toto:
"Nátlakem na podřízené polské
dělníky, aby dali děti do českých
škol, působili tito horničtí úředníci
v Karvinné: jáma Jana: inž. Lipovský:
jáma Františky: inž. Posker, důlní
Vančura, jáma Jindřicha: inž. Řiman,
důlní a dozorci Repka, Klus, Švenda, jáma
Gabriely: inž. Pstružina, naddůlní Kordia,
důlní Konečný, Hordy, pokladník
Kratochvíl, v Orlové- Doubravě: jáma
Betina-Eleonora a Hlavní: inž. Dušek a důlní
úředník Sekera. Příděl
polí při parcelaci slibovali, chodíce dům
od domu, správce české školy
v Šumbarku Sobek, jakož i učitel Konečný,
těm občanům, kteří pošlou
děti do české školy. Pachtýř
dvora v Stanislavicích Temer hrozil svým podřízeným,
že je zbaví práce nebo deputátu, kdyby
neposlechli jeho přemlouvání. Totéž
dělaly správy statků a lesů, zvláště
adjunkti a hajní. Známé jsou konkretní
případy tohoto druhu z Nýdku."
Ukazuje se, že našeho pana hospitanta agrárního
poslaneckého klubu bijí v pozemkovém úřadě
sami agrárníci a posílají pana dr
Wolfa ke všem čertům. Říkají,
že nedají nic, dokud se žadatel nevzdá
svého jazyka, své školy, své tradice
a svých dějin. A pan dr Wolf nic, on muzikant,
on nic neříká, sedí zde a má
pusu našpulenou jako slečinka před vdavkami.
Aby bylo více jasno, dlužno dodati, že z těchto
dětí a škol jest ještě velká
část školství patřícího
nikoliv k státním školám, nýbrž
ke školám soukromým. Dobře, že
jest tu pan ministr Hodža, aspoň to uslyší,
ačkoliv nevím, bude-li mi chtíti rozuměti.
Existence soukromých škol jest a bude vždy pro
každý stát hanbou, poněvadž jest
důkazem nedbalosti, sabotáže a nedostatku porozumění
vlády pro školství a osvětu, pro vychování
a vzdělání obyvatelstva.
Před válkou byl největší počet
soukromých škol v carském Rusku, tam se také
vláda nejméně starala o školství
a spíše je ničila. A jen soukromou iniciativou
mohlo se tam nějaké školství udržeti.
Avšak nikdo by nebyl pomyslil, že i v Československé
republice, která chce býti v cizině považována
za kulturní stát, v maličkém českém
Slezsku musí polské školy vydržovati soukromý
spolek "Macierz szkolna". "Macierz szkolna"
vydržuje poměrně ohromné procento škol,
a to: jedno gymnasium (411 žáků), 6 soukromých
měšťanských škol, jakož i čtyřtřídní
měšťanskou školu ve Fryštátě
(1500 dětí), dále 11 obecných škol
a dokonce 24 opatroven kromě četných škol
pokračovacích, kterým poskytuje subvence.
Zemská a ústřední vláda dává
na tyto školy pohádkovou částku, zasluhující
posměchu, celých 296.000 Kč ročně.
To se děje v r. 1926/27 ve střední Evropě,
ve státě, jehož presidentem jest známý
humanista prof. Masaryk. Tyto číslice, týkající
se počtu soukromých škol na malém kousku
českého Slezska, jakož i směšně
nepatrná částka subvencí na ně,
jsou přesvědčujícím důkazem,
že ministerstvo školství Československé
republiky nechce míti školy, že jich jest příliš
málo, když se o jejich vydržování
musí starati soukromá iniciativa. Není-liž
to hanba a políček pro stát? Dlužno
zaznamenati, že tyto školy nejsou prázdné,
nýbrž dochází do nich velmi mnoho žáků.
Proto též rozhodně žádáme,
aby vláda zestátnila tyto školy nebo je vybavila
tak, aby mohly žíti a vzkvétati, ale ne tak
nuzně živořiti.
To jest letmý obraz a dějiny polského školství
ve Slezsku. Jest to velké pásmo zneužití
moci vlády. A když česká buržoasie
společně s polskou utiskuje zde školství
a usiluje je zbahniti zpátečnictvím, jedná
jako každá jiná buržoasie ve svém
státě. U nás pan Wolf snaží
se zbytky těchto polských škol ve Slezsku dostati
pod vliv kněží, pod vliv klerikalismu a svazu
slezských katolíků, jehož předsedou
pan Wolf byl a jenž žádá od úřadů,
od vlády téhož, o čem zde mluvil pan
Stašek a pan Roudnický, totiž úplného
zklerikalisování polských škol ve Slezsku
pouze s tím rozdílem, že patronem českých
škol má býti sv. Václav a u nás
Matka Boží kalvarijská, ostrobramská
a čenstochovská. Ale bude-li to pro nás prospěšné,
jest velice pochybno.
Úplně podobný našemu stavu jest stav
menšinového školství v republice Polské.
Statistika běloruského školství v Polsku
jest obrazem úpadku a pohromy tohoto školství.
Obecných škol bylo na území polském
v kraji vilenském v letech 1918 a 1919 úhrnem 90,
v kraji novogrodském 116, v kraji grodenském 140,
úhrnem 346 obecných škol, ale, v letech 1925
a 1926 podle státního rozpočtu byla pouze
jedna škola v každém z těchto krajů,
tedy z 346 škol zbyly po 7 letech pouze 3 školy. Takový
vandalismus se tam prováděl. Školní
inspektorové zásadně nevydávají
povolení na soukromé obecné běloruské
školy.
Ne jinak jest tomu s ukrajinským školstvím
v Polsku. V západní Ukrajině, která
jest pod polskou vládou, bylo o převratu asi 3200
ukrajinských škol - z toho zůstalo, jak uvádí
"Dílo", měšťácký
ukrajinský časopis ze 16. listopadu 1927, sotva
700 škol, často ještě dvoujazyčných.
A zatím co se tam dějí takové věci,
jsou úplně jiné poměry v dnešní
sovětské Ukrajině. Tam všechny vesnické
rady, kterých máme na Ukrajině 139, jednají
polsky a také všechny státní instituce
v polském obvodu marchlevského na Volyni úřadují
polsky. Na počátku nového desítiletí
máme na Ukrajině asi 364 polských škol,
v nichž se učí asi 22.500 dětí,
a učitelstvo skládající se z 596 lidí.
A zde máme 10 škol, a když bylo zapotřebí
školního inspektora, musil jsem v této věci
podati interpelaci, a jak se zdá, pan Wolf musil
se ještě obrátiti na tehdejšího
ministra, sociálního demokrata Bechyně,
konečně na nynějšího ministra
pana Hodžu, aby pro celý okres byl ustanoven
jeden inspektor.
Srovnavše tento stav se stavem a útiskem menšinového
školství v Československé republice
a v Polsku, prohlašujeme, že pouze sovětská
vláda může nás zprostiti tohoto násilí
a zaručiti vývoj svobodné školy. Buržoasie
Československé republiky nestará se o školství,
o základní potřeby kultury a osvěty
vůbec, vydává peníze na jiné
neproduktivní věci, na militarismus atp., ale na
školy nic.
Vycházejíce tedy z tohoto předpokladu, že
tento rozpočet nesouhlasí se slušnými
a spravedlivými požadavky proletariátu, zvláště
v oboru školství polského proletariátu,
prohlašujeme, že pro tento rozpočet hlasovati
nebudeme, neboť nechceme podporovati ani poskytovati velké
miliony účelům vojenským a šovinistickým,
účelům šovinistického českého
školství polských obcí proti národním
menšinám. Nechceme, aby vláda dávala
dále ohromná sta milionů korun na zbytečné
přepychové státní české
školy, budované pro počeštění
slezského lidu a rozpoutání národního
záští.
Žádáme od vlády, aby smazala skvrnu
a potupné znamení soukromých škol a
převzala je na svůj náklad a sama je vydržovala,
aby ulehčila slezskému lidu v jeho zatížení
anebo mu poskytla takové subvence, aby tyto školy
nebyly příště závislé
na almužně a soukromé žebrotě.
Žádáme, aby školství bylo osvobozeno
od injekcí klerikálních a vládních.
Domáháme se vlastní svobodné školy
pro každý národ., l (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznačeným rečníkom
je pán posl. Tučný. Dávam mu
slovo.
Posl. Tučný: Slavná sněmovno!
Jsme malý stát a musíme si teprve tvořiti
svoji politickou tradici. Vlády všenárodních
koalicí byly si vždy toho pamětlivy a proto
při rozpočtových debatách se úzkostlivě
dbalo, aby resortní ministři vyslechli přání
a po případě i stížnosti svých
kolegů. Ale protože by se nám to patrně
do tradice nehodilo, nynější vláda zaměnila
tuto zásadu za zásadu, aby resortní ministři
řeči svých kolegů ignorovali.
Budiž mně prominuta tato poznámka a já
přejdu k věci. 26. října dostali jsme
pro sociálně-politický výbor tři
vládní návrhy: jeden, týkající
se zákona o sociálním pojištěni
dělnickém, druhý, jednající
o změně zákona o státním příspěvku
k podporám v nezaměstnanosti a třetí,
týkající se ochrany domácího
trhu práce. Do této schůze soc. politického
výboru dostavil se resortní ministr Monsignore Šrámek,
aby k těmto třem vládním návrhům
podal svůj výklad. Nemluvil dlouho, ale přece
našel dosti času, aby se vypořádal s
těmi, kteří nejsou obdivovateli dnešní
vlády a politiky dnešních vládních
stran.
"Vytýká se dnešní vládě"
- pravil pan ministr - "že zastavila sociální
politiku, že jí nezastavila, toho dokladem jsou tyto
tři vládní návrhy, které předkládáme."
Nevím, komu patřila důtka za neuznalost k
starostem dnešní vlády o sociální
pokrok, ale i nás by to naplnilo podivením, kdyby
někdo chtěl popírati provádění
sociální politiky i za tohoto vládního
režimu. Vždyť zemědělská cla,
která nám zdražila o 12% - a dnes už úředně
přiznaných - živobytí, je také
sociální politikou! Zdražení cukru,
ke kterému vláda dala souhlas, je také sociální
politikou! Zdražení kávy a koloniálního
zboží je také sociální politikou!
Zvýšení kněžských platů
místo podpory nezaměstnaných dělníků
je také sociální politikou! Zásah
do noční práce v pekařství
je také sociální politikou! Násilné
zabavení jedné miliardy reserv Ústřední
sociální pojišťovny je také sociální
politikou! A konečně jestliže agrární
strana, lidovci a živnostenská strana ujistí
příbramské provisionisty, že jim zaručí
další výplatu zvláštních
drahotních přídavků k provisím,
a v rozhodujícím okamžiku od slibu a od vlastního
podaného návrhu utekou - to je také
sociální politikou!
Jenom z těchto namátkou naznačených
zjevů je přece více než patrno, jak
by to bylo bláhovým, popírati jsoucnost "sociální
politiky" za tohoto vládního režimu.
Dalším dokladem, že sociální politika
nebyla zastavena, je také rozpočet ministerstva
soc. péče. Dokonce vidíme, že rozpočet
na sociální politiku pro r. 1928 je vyšší
o celých 27 mil. Kč, než byl pro rok
letošní. Tato fakta by mluvila pro vládu a
dnešní vládní kurs příznivě.
Ale nebude už té příznivé mluvy,
jakmile bude zkoumána druhá zásadní
otázka, jaká je ta sociální politika
dnešní vlády.
Podívejme se na ni napřed, jak se nám jeví
z rozpočtových cifer. Víme, že rozpočet
ministerstva sociální péče byl zúmyslně
zvětšen proti letošnímu roku, aby se mohlo
říci: Ejhle, zvyšujeme náklad na sociální
opatření v republice! - A proto se musil uměle
zvýšiti, aby takto suggestivně působil,
jinak si nedovedu vysvětliti, proč se položka
- a dosti značná položka, která nepatří
do resortu ministerstva sociální péče
- musila zařazovati do rozpočtu tohoto ministerstva.
Totiž položka, kterou má ministerstvo nár.
obrany v obnosu 16 mil. Kč zaplatiti na starobní
a invalidní pojištění těch, kteří
vykonávají presenční vojenskou službu.
(Slyšte!) Poněvadž to bude platiti ministerstvo
nár. obrany a nikoli ministerstvo soc. péče,
tedy patří to do rozpočtu ministerstva nár.
obrany. Tedy těchto 16 mil. Kč a k tomu 10 mil.
Kč fiktivních, o které se zvyšuje položka
na podpory v nezaměstnanosti, to je ten peníz, o
který se zvýšil celkový rozpočet
resortního ministerstva sociální péče,
ačkoli jest otázka, zdali těch 10 mil., o
které se zvyšuje položka na nezaměstnanost,
bude také využito, protože ta položka tam
byla dána také s patrnou tendencí. Tato vláda
si řekla, že 10 mil. Kč ze státní
pokladny stojí za to, aby se za ně přivodila
finanční ruina odborových organisací
dělnických. (Výkřiky čsl.
soc. demokratických poslanců.) A je to ku podivu,
že mohl toto do rozpočtu zařaditi ministr soc.
péče, který sám je předsedou
odborové ústředny křesťansko-sociálního
dělnictva, aniž se napřed zeptal svých
vlastních odborových organisací, dají-li
souhlas k tomu pozměňovacímu návrhu,
který předložil p. ministr k zákonu
o státním příspěvku k podporám
v nezaměstnanosti. (Výkřiky posl. Buřívala.)
Celkový rozpočet ministerstva soc. péče
je 865 mil. Kč. A podíváte-li se na tento
rozpočet kriticky, tož z celého rozpočtu
vyniknou dvě položky. Je to jednak položka 507
mil. Kč na zaopatření válečných
poškozenců, tedy úctyhodná cifra, více
než půl miliardy. Ale co je to všecko platné,
když při tom nějaké opulentní
zaopatření válečných poškozenců
provedeno není a když přes to všechno
v zaopatření válečných poškozenců
nezaujímáme nějakého čestného
místa mezi ostatními státy. Právě
letošního roku na mezinárodním sjezdu
válečných poškozenců v Ženevě
byla předložena statistika o tom, jak který
stát válečné invalidy vybavil. A statistika
tato, myslím, že se dostala ke zrakům všech
pánů kolegů a kolegyň, protože
"Nový život", jak se mi zdá, v je
rozdáván zde ve sněmovně všem
pánům poslancům zdarma. Ze statistiky, která
je tam otištěna, přesvědčíte
se, že jsme hodně za Německem, za Rakouskem,
za Belgií, že dokonce i Polsko nás předčí
v zaopatření válečných poškozenců
a že jsme tak někde na v devátém místě
co do uznání těmto chudákům.
A druhá položka je 267 mil. Kč mimořádného
vydání na stavební ruch a bytovou péči.
Ale poněvadž jsou to mimořádná
vydání, musíme tu cifru 267 mil. Kč
bráti s velkým otazníkem. Peníz na
válečné poškozence a peníz, který
má býti věnován na bytovou péči,
dohromady vyčerpávají celý rozpočet
ministerstva soc. péče. Na ostatní záležitosti
tam zbývá opravdu velmi málo. Kdybychom se
stanoviska skromnosti posuzovali rozpočet ministerstva
soc. péče, potěšila by na pohled položka
24 mil. Kč na provádění sociálního
pojištění dělnického. 24 mil.
Kč je již přece jen respektuhodná číslice,
ale není při tom nikde z rozpočtu patrno,
co se v té položce schovává, totiž,
že právě v této položce 24 mil.
Kč je 16 mil. Kč, které ministerstvo nár.
obrany má platiti za vojáky. (Slyšte! -
Výkřiky posl. Procházky.)