Chci však poukázati na jiný opravdu drastický
případ, jak se dnes změnil ten kurs a v co
se ten kurs zvrhl. Ministerstvo veřejných prací
vypracovalo návrh na změnu zákona č.
242 o hornickém provisijním zaopatření
v bratrských pokladnách. Návrhem tím
se horničtí provisionisté v tom specielním
pojištění nechají až do vymření,
ale zato se jim vezme 1/3 z provise pojištěnců
a také 1/3 z vdovských rent a také 1/3 ze
sirotčích rent. (Výkřiky.) Každý
by se domníval, že tento návrh ministerstva
veřejných prací bude předložen
hornickým odborovým organisacím, aby horníci-pojištěnci
řekli k němu své stanovisko. Nestalo se.
Před více než 2 měsíci byl návrh
tou nejdůvěrnější, přísně
důvěrnou cestou rozeslán všem svazům
průmyslníků (Slyšte!), ať
měly s hornictvím co dělati, či nikoliv.
Ale do této chvíle se tento návrh nepředložil
ani jediné hornické organisaci, jako kdyby se jednalo
o pojištění těch majitelů dolů
nebo pojištění průmyslníků,
a oni se měli vysloviti, zda je to dostatečné,
když se horníkům béře 1/3 z jejich
hubených provisí. A tak to vypadá v každém
jiném směru, ať zavadíte o kteroukoliv
otázku.
Ministerstvo sociální péče vybavilo
svůj rozpočet na zprostředkování
práce velmi "opulentně", ani celou 1/4
milionu Kč nedává na zprostředkování
práce. Domnívali byste se, když se tu se strany
odborových organisací vykonává kus
veřejné funkce, funkce aspoň v zájmu
veřejnosti, že ministerstvo sociální
péče ukáže aspoň tolik porozumění,
jako staré rakouské ministerstvo vnitra. Toto dávalo
na výkazy odborovým organisacím o výsledku
zprostředkování práce ne, řekl
bych, subvenci, ale příspěvky na uhrazení
administrativních výloh. Republikánské
ministerstvo sociální péče nedá
jim ani jediného krejcaru, ačkoliv zprostředkování
odborovými organisacemi je nejméně o 1000%
intensivnější, než bylo za éry
rakouské. Zato se postaralo ministerstvo financí,
aby ukázalo svou "přízeň"
k odborovým organisacím, že místo nějaké
podpory si vymyslilo, že se budou platiti poplatky z podpor,
vyplacených nezaměstnaným, poněvadž
prý se jedná o pojištěné částky.
Dále vymyslelo si, že ze jmění odborových
organisací musí se platiti ekvivalentní poplatek,
a nakonec si vymyslilo, že z odborových listů,
které jsou členům dávány zdarma,
se vyměří odborovým organisacím:
daň z obratu. A teď také berní šroub
na ty odborové organisace uhodil opravdu nelidsky.
Poněvadž nechci přičiňovati k
ilustraci sociální politiky žádných
politických poznámek, chci jenom konstatovati, že
takto, jako jsem ji vylíčil, vypadá u nás
sociální politika. A poněvadž se domnívám,
že tyto důkazy opravdu musejí přesvědčovati,
věřím také, že u nás se
plným právem mluví o sociální
politice třídní msty. (Výborně!)
A pokud u nás bude prováděna sociální
politika třídní msty, nemáme důvěru
k vládě, která ji provozuje, a zejména
také nemáme důvěru k resortnímu
ministerstvu, které ji má prováděti,
a podle toho se také zachováme při hlasování
o rozpočtu. (Výborně! - Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalším zaznačeným rečníkom
je pán posl. Košek. Dávam mu slovo.
Posl. Košek: Slavná sněmovno!
Budiž mi dovoleno, abych jménem poslaneckého
klubu čsl. strany lidové, již kladu si za čest
na tomto místě zastupovati, promluvil několik
slov k právě projednávanému státnímu
rozpočtu.
Všemi řečníky ze stran oposičních
bylo zde vždy zdůrazňováno, že
vláda předložila tři předlohy
soc.-politickému výboru, a to předlohu novelisace
sociálního, starobního a invalidního
pojištění, předlohu o podporách
v nezaměstnanosti podle gentského systému
a předlohu o domáckém trhu práce.
Co se týče podpory v nezaměstnanosti podle
systému gentského, chtěl bych z tohoto místa
klidně prohlásiti, že dostává
se zadostiučinění nám, kteří
jsme při projednávání staré
předlohy stavěli se proti té předloze
prostě z těch důvodů, poněvadž
jsme jasně poznávali, že tato předloha
v dobách nezaměstnanosti československému
dělnictvu nejen nepomůže, ale uškodí.
Máme toho tady plné důkazy a došlo na
naše slova. Můžeme dnes klidně prohlásiti,
že odborové organisace dělnické, ať
té neb oné složky, stojí dnes takřka
v úpadku svých finančních prostředků.
A žádný z ministrů dřívějších
československých vlád nepřišel
s novelou - až teprve ministr, jenž náleží
naší straně, a tu okamžitě novela
zákona o podporách v nezaměstnanosti podle
gentského systému stává se, i u oposičních
stran, kamenem úrazu. Myslím, že by bylo bývalo
daleko lépe, až dojde k projednávání
řečené novely, kdyby se klidně předloha
prozkoumala, a tam, kde bude možno širokým vrstvám
dělnickým vyjíti vstříc zlepšením,
i naše odborová organisace dělnická
- mohu klidně prohlásiti - bude státi plně
na svém místě.
Předloha zákona o novelisaci sociálního
pojištění stává se také
kamenem úrazu a všichni řečníci
z oposičního tábora mluví proti ní.
Ano ozvala se tady i slova, že novela zákona o sociálním
pojištění je aktem msty nynější
vládní většiny. Myslím, že
mně páni dají za pravdu, když řeknu,
že po této novelisaci nevolala vláda, nevolali
poslanci, nýbrž volaly právě široké
vrstvy chudého pracujícího lidu. (Předseda
Malypetr ujal se předsednictví.) A proč
po ní volaly? Volaly po ní pouze z těch důvodů,
že za dnešních těžkých výdělkových
a pracovních poměrů byly platy, které
vydělávaly, pro ně prostě nesnesitelnými.
Ovšem novelisaci podává dnes již ministr
nesocialista a proto je návrh zákona na novelisaci
šmahem špatným, proto musí se odsuzovati
a ne zkoumati a hledati, co by v něm bylo dobrého.
Předloha snižuje náklady na pojištění
o plných 20% v nejnižší třídě,
tedy je pro ty nejchudší. Snižuje příspěvky
na sociální pojištění o 41%.
Není to tedy úleva pro zemědělce,
spíše bych řekl, že je to úleva
pro zemědělské dělnictvo, pro služebné
a pro nejmladší dělnictvo, a při tom
jejich požitky a pense se přece nesnižují.
Snížení docilováno na správních
výlohách a pak na zúročení.
Jestliže pánové z oposice vytýkají
vyšší zúročení, pak bych
chtěl jen připomenouti, že u soukromého
úřednictva jsou pro zúročení
4 1/2% a že tedy jejich odpor na tomto místě
není správným.
Řekl jsem již, že několika řečníky
z řad - oposice bylo zde proneseno, že je to akt politické
msty. Můžeme pány ubezpečiti, že
to není akt politické msty, nýbrž akt
hospodářské a sociální nutnosti.
A pokud se týká dalšího obvinění
ze sociální reakce, chtěl bych říci
do řad oposice otevřeně, že se my k
nim sociálnímu cítění a sociální
spravedlnosti nebudeme choditi učiti. Celé naše
sociální cítění je dáno
naším programem a ten my dovedeme také plniti.
Ovšem panové si to udělali velmi pohodlně.
Oposici se dobře kritisuje, a ostatním se pak nechá
práce.
Vytýkalo se, že nebyla podána zároveň
i osnova o přestárlých. Této sněmovně
byla podána již jedna osnova o přestárlých,
ale dodnes se o ní nejednalo, poněvadž vázala
podporu přestárlým na podporu chudinskou.
A tu klidně říkáme, že tak jsme
si podporu osobám přestárlým nepředstavovali,
aby totiž dělník, který poctivé
pracoval, který se byl po celý svůj věk
pečlivě staral, proto, že se na něho
již nevztahoval zákon o sociálním pojištění,
poněvadž překročil 65 let věku,
byl často nucen, nemaje žádných úspor,
pro zbytek svého života obraceti se na svou
obec, aby mu dávala chudinskou podporu. Abychom tyto veterány
práce vázali zákonem na podporu chudinskou,
k tomu u nás, přiznávám se otevřeně,
žádné chuti nebylo a nikdy také nebude.
Spíše bych řekl, že celý ten boj,
který se zde odehrává při projednávání
státního rozpočtu, boj o novelisaci sociálního
pojištění, je bojem o politické a mocenské
državy v nemocenských pojišťovnách.
Po celá desetiletí byly pokladny, dnes nemocenské
pojišťovny, doménou určitých politických
stran. Byly zaopatřovacími - a dobře zaopatřovacími
ústavy - pro různé agitátory, byly
místem, kde byli pány a dovedli svého postavení
ve prospěch svých straníků a svých
stran dobře využíti. Věřím,
že se jim dnes odtamtud nechce. Dnes však jde o jedno:
musí býti nahlédnuto také do toho
hospodářství. Provádí se revise
hospodářství nemocenských pojišťoven
a při tom vycházejí častokráte
najevo věci budící hrůzu, jak bylo
s dělnickými penězi hospodařeno. Až
věci budou skončeny, veřejnost se přesvědčí,
že máme opravdu příčiny tyto
věci co možná nejdříve změniti,
a to v zájmu pojištěnců i soc. pojištění.
Byly zde vyslovovány hrozby. Hrozilo se zde jednotnou frontou
a ulicí. I to je možno, že se rozvášněné
davy vyvedou na ulici. Ale pak bych chtěl připomenouti
právě těm pánům, kteří
tuto hrozbu s těchto míst byli pronesli, že
oni vůdci nebudou, že nebude vůdcem ani pan
kol. posl. Bechyně, ani pan kol. posl, dr Winter,
ale vůdcem těchto dělníků na
ulici bude spíše pak pan kol. Harus a pan kol.
Bolen. (Výborně!) A ostatní
budou jen trpnými přisluhovači a přihlížiteli
toho, co se bude odehrávati. (Posl. Karpíšková:
Vaši dělnici se proti vám bouří!
Tam se podívejte!) My se budeme starati o své,
že ano, paní kolegyně. My se též
o ně staráme a buďte jista, že se o ně
budeme starati poctivě a pečlivě. A až
uvidí i to vaše dělnictvo, že jsme se
o ně starali my snad lépe, možná,
že pak ulicí hroziti nebudete.
Vyvolali jste v Praze stávku, byla to stávka stavebníků.
Podívejte se, komunisté stávku vyvolali.
Poznamenávám k tomu, že měli zde vinu
i stavitelé, poněvadž nechtěli uzavříti
řádnou kolektivní smlouvu, ale vinu jste
měli též vy, že jste se nedovedli řádně
komunistům opříti. A jaký byl výsledek?
Několikatýdenní ztráta mzdy, která
šla přes miliony, a výsledek nic. Dělnictvo
šlo do práce za horších podmínek,
nežli když z té práce odcházelo.
My alespoň požadujeme, aby co nejdříve
vláda přišla s návrhem zákona,
jímž by se uzákonila závaznost kolektivních
smluv a rozhodčích soudů, kterými
se bude moci takovým neblahým případům
předejíti.
Mluvíte o nás jako o většině
reakční, nemůžete však ukázati
ani na jediném případě, kde sociální
zákonodárství doposud bylo zhoršeno.
Není zde ještě takového případu.
Uhájili jsme až doposud všech práv pro
pracující vrstvy a myslím, že je uhájíme
i v budoucnosti. Ale nejenom to. Již jsem dříve
řekl, že vláda podala návrh na novelisaci
zákona o podporování nezaměstnaných,
který má býti projednáván co
nejdříve. Tedy nejenom žádné
zhoršování, ale my chceme zlepšování.
Přimlouvám se za to, aby vláda co nejdříve
předložila osnovu zákona o přestárlých.
Víme, že měla býti předložena
zároveň s novelisací sociálního
pojištění, a že z formálních
důvodů má býti předložena
odděleně. Jen bych prosil, aby toto předložení
nebylo dlouho odkládáno. Při tom je nutno
uvažovati, jakou formou bychom zabezpečili osoby z
jakýchkoliv důvodů nepojištěné
a pojištění potřebné. Myslím,
že i pro budoucnost bude nutno takovéto osoby zahrnouti
do osnovy o přestárlých.
Několika slovy chtěl bych se zmíniti také
o invalidní péči. Tato otázka jest
u nás stále více a více ožehavá.
Připravuje se novela, ale chtěl bych připamatovati,
že v ní musí býti především
pamatováno na ty válečné poškozence,
kteří jim i skutečně jsou, na válečné
slepce, kterým nikdo, ani sebe větší
invalidní renta, nenahradí to, čeho v kruté
válce pozbyli, dobrodiní zraku, kterého nepozbyli
vlastní vinou, nýbrž z vůle cizí.
Žádáme, aby v novele byli přesně
rozlišeni ti, kteří z vůle cizí
pozbyli svých údů, ať je to ruka, ať
je to noha. Žádná prothésa, žádny
umělý úd nemůže jim nahraditi
úd vlastní. Přál bych si, aby v novele
na tyto nejtěžší ubožáky bylo
řádně pamatováno. Odpusťte, že
řeknu, že máme velmi mnoho válečných
poškozenců, majících 30, 35% své
invalidní neschopnosti. Ti klidně vydobývají
svoji vezdejší skývu chleba. Ale válečný
slepec, invalida bez ruky nebo nohy si nemůže vydobývati
vezdejší chléb. Zde by bylo velmi záhodné,
aby ministerstvo soc. péče při sjednávání
novely zákona o válečných poškozencích
pamatovalo dostatečně především
na tyto dvě kategorie válečných poškozenců.
Náklad na invalidní péči klesá
ubýváním jich, i z jiných důvodů.
Myslím, že úspor zde dosažených
mohlo by se velmi dobrým způsobem použíti
tak, jak jsem svrchu naznačil. My jsme ochotni v otázkách
sociálních spolupracovati s každým a
když nebude této spolupráce, budeme sami pokračovati
ve svém úsilí sociálně politickém
proto, že snahou naší jest, odstraniti bídu,
křivdy, těžkosti drobného pracujícího
lidu, aby vedlo se širokým vrstvám našeho
drobného československého lidu alespoň
trošku obstojněji. Víme, že pak také
nebude porušen pořádek a klid ve státě.
Víme také, že potom se na ně v každé
těžké době bude moci stát náš
spolehnouti. Jako strana, stojící na křesťanském
podkladě světovém, jako strana křesťanské
spravedlnosti, budeme se o tyto široké vrstvy celou
svou váhou a silou, i o jejich hmotné a duševní
statky vždycky poctivě a spravedlivě starati
a budeme hleděti, abychom jim přinášeli
to, čeho k svému těžkému živobytí
na trnité cestě životem potřebují.
(Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Major. Dávám mu slovo.
Posl. Major: Od reakčnej vlády nedá
sa inšie očakávať, ako reakčné
činy, stále útoky na pracujúce vrstvy.
Vláda používa zákonitých a nezákonitých
prostriedkov na znemožnenie každého pohybu, ktorý
by smeroval ku zlepšeniu hospodárskeho a politického
stavu robotníkov a roľníkov a v tejto jej snahe
veľaráz priamo nariadi svojím podriadeným
orgánom, aby jednaly trebárs i nezákonitým
spôsobom s ľuďmi, ktorí si konajú
iba svoju proletársku povinnosť voči robotníckym
masám.
Polícia, četníctvo, súdy sú
slepým nástrojom panujúcej buržoázie
a chovajú sa tak, ako keby ich neviazaly žiadne zákonité
predpisy. Cenzúra svevoľne zúri, zvlášte
keď sa píše niečo o prechmatoch polície,
četníctva, okresných úradov, pozemkového
úradu, o súdoch, slovom o všetkých tých
inštitúciach, ktorých povinnosťou je hájiť
a udržovať zhnilý a na smrť odsúdený
kapitalistický poriadok.
Dvojnásobne sa vzťahuje toto konštatovanie najmä
na Slovensko, ktorá zem neblahým režimom českého
kapitalizmu bola hospodársky úplne vydrancovaná
a kde na poli politickom pomaly zaniknú takmer všetky
ľudské práva, kde exponenti besného
šovinizmu majú voľné pôsobište
zničiť existencie, defraudovať, vraždiť,
pľuvať na zákony, nadužívať
svojej úradnej moci bez toho, že by boli pre to aspoň
disciplinárne stíhaní, keď už nie
zatknutí.
Keby sa jednalo iba o niekoľko výnimočných
prípadov, mohlo by sa tvrdiť, že sú to
prechmaty jednotlivcov. Nejde tu však o ojedinelé
prípady, ale o systematické, plánovité,
na vidomočí zlomyseľné útoky,
ktorými policajní riaditelia, okresní náčelníci,
četnícki strážmajstri a policajní
špiclovia chcú si zaslúžiť "signum
laudis" od svojich nadriadených.
Bratislavská polícia je presiaknutá duchom
bývalého policajného riaditeľa Klímu.
Po smrti Klímovej policajný radca Benda chcel sa
stať riaditeľom bratislavskej policie a vyvolal t. zv.
pasovú aféru, do ktorej chcel siloumocou zapliesť
i nášho redaktora súdruha Verčíka.
Pasová aféra však už dávno ztroskotala,
zjistilo sa, že to bola iba špinavá provokácia
pána Bendu, ale napriek tomu súdruh Verčík
bol ponechaný ešte dlhé mesiace vo vyšetrujúcej
väzbe bez všetkej príčiny. Keď sa
intervenovalo v jeho záležitosti na štátnom
zastupiteľstve, ani sám hlavný štátny
zástupca nevedel povedať, že prečo je
súdruh Verčík väznený? Ako to
predsa môže byť, že nebol prepustený
hneď na slobodu? Nebol tu snáď nátlak
robený na štátneho zástupcu nejakou
vyššou inštanciou? Nemalo toto taký náter,
ako keby na príklad minister spravedlnosti a vnútra
takýmto spôsobom chcel presvedčiť celú
verejnosť o neodvislosti a nestrannosti meštiackych
súdov?
Druhý prípad: 8. novembra t. r. konala sa domová
prehliadka v administrácii "Pravdy" a "Munkás"
v sekretariáte strany komunistickej v Bratislave a tiež
po niektorých súkromných bytoch našich
súdruhov. Hľadali sa akési protimilitaristické
letáky. Tu musím konštatovať a dôrazne
pribiť, že ani v administrácii, ani v sekretariáte
nenašiel sa ani jedon z tých nebezpečných
letákov. O tom svedčí tá úradná
a hodnoverná zápisnica, ktorá je podpísaná
so stránky našej a so stránky polície.
Polícia však neuspokojila sa s takýmto výsledkom,
ale s najväčšou bezočivosťou vrhla
sa. na korešpondenciu strany, zhabala dopisy súvisiace
s organizačným životom, cenzurované
tlačivá, staré obežníky a všetok
tento materiál odvliekla so sebou ako drahocenné
dôkazy, hrozne kompromitujúce komunistickú
stranu. V ten deň boli zatknutí i súdruhovia
Roth a Varga, ktorí mali na svojich povaľách
vraj akési staré letáky, nie síce
tie, čo polícia hľadala, ale staré papiere,
do ktorých sa balila slanina. Na druhý deň
ráno zatknutý bol súdruh Široký,
zamestnanec sekretariátu. Zatkli ho preto, lebo vraj on
je zodpovedný za sekretariát. Tedy, prosím,
na sekretariáte polícia nenašla ani jedného
letáka. Nenašla ani na súkromnom byte súdruha
Širokého nič kompromitujúceho. Dopisy,
v ktorých vidiecke organizácie žiadaly nejaké
vysvetlenie alebo strannícke legitimácie a staré
obežníky, tiež nemôžu byť základom
takéhoto neslýchaného jednania. Keby súdruh
Široký i bol zodpovedný za sekretariát,
prečo bo ale zatknutý, keďže na sekretariáte
nič sa nenašlo? A prečo bol odvlečený
spolu i s ostatnými súdruhy na štátne
zastupiteľstvo, miesto toho, že by ich boli prepustili
okamžite na slobodu? Prečo bola žiadana vyšetrujúca
väzba, ba prečo bola táto ešte o ďalších
pätnásť dní predĺžená?
Ako sa opováži štátny zástupca
držať vo väzbe nevinných ľudí?
Či nie je tento prípad tiež markantným
dôkazom toho, že tu pracujú neviditeľné
ruky ministerstva vnútra a spravedlnosti, že sa tu
robí brutálny tlak na štátne zastupiteľstvá
a vyšetrujúcich sudcov, aby komunistov stoj čo
stoj, zákon nezákon, na každý pád
umlčali, znemožnili, z politického života
odstrelili? Nepľuje sa tu otvorene na zákon, nekopne
sa tu do paragrafov práve so stránky tých
orgánov, ktoré sú, vraj, povolané
k tomu, aby tieto zákony hájili a donútili
občanov k tomu, aby zákony meštiackeho parlamentu
rešpektovali? Či je to prípustné, aby
polícia najprv zatkla nevinných ľudí,
odovzdala ich štátnemu zastupiteľstvu, kde sa
uvalí na nich vyšetrovacia väzba, ktorá
sa v predĺži s odôvodnením, že je
treba obžalovací materiál doplniť? Najprv
zatknúť komunistov a potom hľadať proti
ním dôkazy, to karakterizuje meštiacke súdnictvo.
A s tým sa len potvrdzuje naše stanovisko, že
každá inštitúcia kapitalistického
poriadku, počnúce od uniformovaného policajta
až po ministerstvo vnútra a spravedlnosti, ba až
po meštiacky štát, či už je to monarchia
alebo demokratická republika, nemá iného
účelu, iba posilňovať tento vykorisťovací
systém a zamedziť všetkým snahám,
ktoré by toto panstvo ohrožovaly.
Drzosť a surovosť bezpečnostných orgánov
presahuje všetky hranice. Politické schôdze
komunistickej strany sú nepovoľované, políciou
a četníctvom brutálne rozoháňané,
za politické delikty, pre ktoré sú rečníci
iných opozičných strán odsúdení
na 8 až 14 dní, komunista sa odsudzuje veľaráz
i na dva mesiace, a to nepodmienečne, i keby bolo to jeho
prvým trestom, kdežto za jednoduché zločiny
sa vymeriavajú podmienečné tresty. Za jednoduché
priestupky odsudzujú sa ľudia na 100 až 200 Kč
pokuty. Ba dokonca máme prípad, že jedon súdruh
odsúdený bol pre politický prečin
na niekoľko mesiacov väzenia na vlastné trovy,
poneváč je však nemajetný, teraz chcú
na ňom vymáhať 700 Kč, ktoré
v páde nezaplatenia znova si má odsedieť a
zasa len na vlastné útraty, tak že môže
teraz očakávať snáď niekoľkoročné
väzenie, ako keby bol kradol, defraudoval státisícové
hodnoty.
Mládeži sa zakazuje vstup do robotníckych telocvičných
jednôt a prihodilo sa na príklad v obci Maďarbéle,
že četníci napadli výlet skautov, zhabali
im všetky predmety a každý výletník
bol odsúdený na 100 Kč poriadkového
trestu, poneváč vraj porušili verejný
kľud a poriadok. Meštiacki skauti a Sokoli môžu
konať výlety, môžu ísť spevom
po bratislavských uliciach, proletárskej mládeži
podľa starorimanského porekadla: "Quod licet
Jovi, non licet bovi" - čo možno Jovovi, nemožno
volovi - sa to zakazuje. Už i 15- až 19roční
mladíci dostanú teda názorné poučovanie
z meštiackej demokracie o rovnoprávnosti všetkých
občanov a nestrannosti meštiackych súdov.
O vážnosti parlamentarizmu hovoria, ba priamo kričia
tie úžasné prípady, o ktorých
bolo podané už niekoľko interpelácií.
Poslanci sú bití policajtmi, četníkmi,
ale nieto jedného príkladu, že by bol policajt
alebo četník pre svoju surovosť trestaný.
Odpoveď pána ministra vnútra na interpeláciu
takéhoto rázu znie nasledovne: "Vyšetrovaním
sa zistila nesprávnosť toho tvrdenia, ako keby bezpečnostné
orgány boly nadužívaly svojej úradnej
moci." (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Bezpečnostný orgán dostane pochvalu,
poslanec dostane obžalovací spis a kolečká
štátneho aparátu točia sa ďalej
k veľkej sláve meštiackeho parlamentarizmu. Oný
uniformovaný policajt, četník, policajný
špiceľ na Slovensku má viac imunity, ako člen
Národného shromáždenia Československa.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Na znemožnenie komunistických vodcov môže
sa použiť podvod, falšované dokumenty, nesprávne
výpovedi četníkov a policajtov, nezákonné
besnenie štátnych zástupcov. Len jedon karakteristický
príklad chcem tu uviesť. Súdr. posl. Steiner
bol odsúdený na 8mesačný žalár
pre poburovanie. Žiadal si odklad trestu, poneváč
je nemocný. Lehota sa mu predĺžila do 1. decembra
t. r., 6. novembra konala sa volebná schôdza v Komárne,
kde do- šlo následkom provokačného chovania
sa polície ku srážke a pri tejto príležitosti
bol posl. Steiner obuškami zle zbitý. Myslíte,
pánovia a dámy, že bolo snáď disciplinárne
vyšetrovanie zavedené proti policajtom, ktorí
takýmto zverským spôsobom porušili imunitu
posl. Steinera? Nie, ale posl. Steiner obdržal
od štátneho zastupiteľstva nasledujúcu
výzvu:
"Pán Gabriel Steiner, poslanec, Komárno.
Sdeľujeme, že vrch. štát. zastupiteľstvo
v Bratislave, výnosom čís. 10.737/27, odvolalo
povolenie odkladu trestu z toho dôvodu, lebo konáte
agitáciu a sprievody a chováte sa pri tom násilne
proti polícii, čo dosvedčuje, že nemôžete
byť tak chorý, aby výkon trestu ohrozoval váš
život. Vyzývam vás tedy, aby ste do troch dní
nastúpil trest, lebo ináčej budete predvedený.
Dátum, podpis." (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Nepuká vám srdce, pánovia a dámy,
keď si predstavíte ten hrozný obraz, že
kulometom puškou a kanónom po zuby ozbrojený
komunistický poslanec Steiner vedie násilnú
ofenzívu proti bezbranným policajtom? Veď tie
pendreky policajtov a bodáky četníkov sú
len symbolom mierumilovnosti a humanity, tak ako je na pr. symbolom
nevinnosti ľalia v rukách sv. Jozefa. Veď pán
štátny zástupca v tejto výzve dá
priamo na vedomie Steinerovi, že komunistom len vtedy
môže byť povolený odklad trestu, keď
už umiera. Toto privilegium je ponechané výlučne
len meštianskym panamistom, korupčníkom a defraudantom.
Nedivte sa, pánovia, keď pospolitý ľud
na Slovensku všeobecne hovorí: Četníci?
Okresní náčelníci? Ako by títo
hájili naše záujmy, keď od veľkostatkárov
sú podplatení, dostávajú povoz, role,
pšenicu. múku, vykrmených bravov a spolu chodievajú
na poľovačky zajacov a jarabíc? Preto musí
prehrať u patričnej komisie spor zemerobotník,
preto sú tak ochotní četníci obsadiť
trebárs i celé obce, pochytať a pozatvárať
dôverníkov robotníctva a nemilosrdne pokopať
deti a tehotné ženy, keď sa zemerobotníctvo
domáha vydobyť si vyššiu životnú
úroveň.
Takto sa šoptá po dedinách, ovšem len
potichu, ale zároveň takto sa pripravuje i pôda
ku všeobecnej vzbure, ktorá otrasie a zničí
tento shnilý, do dna zkorumpovaný aparát
v prospech nového, mravnejšieho socialistického
poriadku.
Kým však násilnícky aparát buržoázie
je prvotriedne vybudovaný, nie je tomu tak na poli kultúrnom.
Tomu sa však nemôžeme čudovať. V štáte,
kde 1715 milionov sa výhod na vojsko, četníctvo,
políciu a kriminály, na školstvo nezostáva
viac len 667 mil. Kč.
V rozpočte na rok 1928 preliminovaná ja položka
na ruských emigrantov v částke 30 milionov,
kým československé študentstvo je podporované
iba 10 miliony. Na emigrantov fašistických štátov
však vláda nemyslí. Prečo táto
dvojaká miera? Odpoveď je jasná Kontrarevolučná
vláda a kontrarevolučný minister Hodža,
ktorý čím ďalej tým via, podlieha
teroru Hlinkovej ľudovej strany radšej budú podporovať
ruské kontrarevolučné živly, ako tých,
ktorí následkom pokrokového smýšľania
boli nútení ísť do vyhnanstva zo svojho
domova. Ba čo viac, radšej s starajú o ruských
uprchlíkov, ako o študentov, príslušných
do Československa.
Nie je to zrejmým dôkazom toho, že reakci sa
vzmáha, že ľudia, ako na príklad i pán
minister Hodža, ktorý ešte nedávno
hral rolu neústupného pokrokára, teraz za
pekné oči slovenských ľudákov
vzdáva sa meštiackeho pokrokárstva a stane
sa ľahkou korisťou stredovekej zpupnosti a zbabelosti?
Či nedokazujú to jasne tie udalosti, odohrávajúce
sa na bratislavských a brnenských univerzitách,
kde sa útočí na Židov a Maďarov
a pod tajným vedením niektorých fašistických
profesorov pripravujú sa pomery podobné budapeštianskym,
rumunským a talianskym? Veci sa nedajú tým
ututlať, že vládne časopisy prehlásia
tieto zjavy za akcie nezralých jednotlivcov. Je to systematicky
pripravená práca tých elementov, ktoré
majú tesné spojenie s veľmi blízkymi
kruhy pána ministra Hodžu, ktorý by
sa hanbil, ako sa vyjadril v rozpočtovom výbore,
keby nemohol podporovať ruských emigrantov, ale sa
nehanbí za to, že do škôl zavádza
sa stredoveký duch, že klerikalizmus opanuje pomaly
celý verejný život, že miesto soštátnenia
škôl ešte i v štátnych ústavoch
zakotvieva sa náboženský fanatizmus, že
miesto podporovania kultúry podporuje sa kultus a miesto
odluky štátu od církve uzaviera sa konkordát
s Vatikánom.
Na Slovensku vypadá školstvo ešte úbohejšie,
ako v historických zemiach. Sám najkompetentnejší
faktor, býv. školský referent Slovenska, pán
posl. Štefánek, uvádza číslice
vo svojej reči, prednesenej v posl. snemovni, že z
3522 ľudových škôl máme 2246 jednotriednych,
kým Čechy majú 6387 ľudových
škôl, z ktorých je len 1813 jednotriednych.
Uvádza tiež, že v Čechách a na
Morave je 1560 meštianskych škôl, kým na
Slovensku je len 131.