Posl. Šafranko: Slávna snemovňa! Rozpočet
republiky Československej na r. 1928 zaraďuje sa ako
súčiastka stabilizačného plánu
buržoázie k ostatným politicko-hospodárskym
opatreniam protirobotníckym, ako koncentrácia a
racionalizácia výroby, prevalenie daní na
široké vrstvy konzumentstva, na bedra pracujúcich,
zvyšovaním drahoty agrárnymi cly v prospech
nepracujúcej buržoázie.
Následky tejto stabilizačnej politiky čím
ďalej stávajú sa nesnesiteľnými
pre pracujúci ľud vôbec. Snaha pána ministra
financií, ako predstaviteľa tejto politiky buržoáznej
vlády, zastrieť triedny charakter protiľudový
rozpočtu, sa vôbec nevydarila, lebo správnym
sostavením rozpočtových číslic
jasne a snadno môžeme dokázať zhoršujúcu
tendenciu celkového rozpočtu v neprospech pracujúcich
vôbec. Následkom daňovej reformy priame dane
sa snižujú, naproti tomu ale spotrebné dane
a dávky stúpajú. Pokiaľ r. 1927 spotrebné
dane, ako daň liehová, daň z cukru, z minerálnych
olejov, zapaľovadiel, z uhlia, z mäsa atď., daň
z obratu, monopoly, clá, činžová daň
atď. činily dohromady 8610 milionov Kč, čiže
77.74%, r. 1928 tieto dane činia 8762 milionov Kč,
teda 80.9% celkového štátneho príjmu.
Naproti tomu dane z podnikateľského zisku, ktoré
minulého roku činily 500 milionov Kč, čiže
4.52%, r. 1927 klesajú na 410 milionov Kč, čiže
3.7%. Štátny príjem z priamych daní,
ako zo zisku a zárobku, činil dohromady r. 1927
1890 mil. Kč, t. j. 17.08%, r. 1928 klesá na 1703
milionov Kč, t. j. na 15.6%.
Podľa toho vidieť, že pracujúci ľud,
robotníctvo, chudobné roľníctvo má
zaplatiť na daniach o 150 mil. Kč viac ako minulého
roku, naproti tomu veľkostatkári, kapitalisti a rentieri
o 187 mil. Kč dane budú platiť menej. Robotníctvo,
ktoré následkom stúpajúcej drahoty
trpí biedu, hlad, nedostatok, maloroľníci,
ktorí následkom daňovej sústavy a
hospodárskeho útlaku sú úplne zničení,
majú viac daní platiť, teda budú ešte
viac vykorisťovaní, aby páni mali viac milionov.
Ako vidíme, tam, kde sa jedná o platenie daní,
podiel pracujúcej triedy na platenie stúpa, ale
akonáhle pozreme, že ktoré vrstvy koľko
majú z toho dostať, vidíme, že na sociálne,
kultúrne a hospodárske účely, teda
pre široké vrstvy obyvateľstva je pamätané
najmenej. Na zvýšenie životnej úrovne
pracujúcich niet peňazí, ale na príklad
o farárov je pamätané v rozpočte obnosom
114,900.000 Kč, t. j. o 43 mil. Kč viac ako predošlého
roku. Na militarizmus a na civilný mocenský aparát,
ktoré slúžia k upevneniu kapitalistického
režimu, sa vydáva viac ako minulého roku.
Tieto faktá jasne dokazujú, že čo znamená
vo skutočnosti heslo terajšej vládnej majority:
"sociálna spravodlivosť". Pán minister
financií vo svojom expozé dokazoval stabilitu československého
hospodárstva, ktorá podľa jeho názoru
nebola vykúpená zkrátením robotníctva
a roľníctva. Sú to len plané fráze,
slúžiace k tomu cieľu, aby zastrely skutočnosť,
že na stabilizácii hladu a biedy širokých
vrstiev pracujúcich prevádza sa stabilizácia
buržoázneho hospodárstva.
Hospodárske pomery robotníctva a maľoroľníctva
následkom zvyšovania vykorisťovania pracujúcej
triedy sú strašlivé. Od r. 1921 mzdy robotníctva
boly snížené na najnižšiu úroveň.
Následkom odbúrania priemyslu veľká
väčšina robotníctva, menovite na Slovensku,
je trvale nezamestnaná a jeho pomery sú zúfalé.
Centralizácia a racionalizácia výroby bola
a je prevádzaná skoro výlučne na účet
Slovenska. Tam, kde ešte r. 1920 z komínov sa dymilo
a desaťtisíce robotníkov bolo zamestnané,
dnes je všetko mŕtve, vyzerá ako hrobitov.
Za 9 rokov trvania republiky koloniznačná politika
zničila to, čo celé storočie bolo
budované. Veľká väčšina závodov
bola zastavená a v ostatných práca obmedzená.
Že odpriemyselnenie Slovenska do akej miery bolo prevedené,
som už s tohoto miesta vyprával. Pri tejto príležitosti
chcem len citovať a doplniť moje dôkazy preto,
lebo len vtedy je možné zistiť, že v odpriemyselnení
Slovenska sa pokračuje ďalej.
V textilnom priemysle r. 1918 pracovalo na Slovensku 16.952 robotníkov.
Teraz asi 6 tisíc. 11 tisíc, t. j. 65%, boli prepustení.
Dnes, keď je konjunktúra všeobecná a nielen
v tomto obore, počet pracujúcich vôbec nestúpa,
ale opačne klesá. Teraz nedávno sme sa dozvedeli,
že textilný závod "Slovenka" v Banskej
Štiavnici má byť zastavený a robotníctvo
v počte asi 300 vyhodené z práce. Táto
textilka patrí Legiobanke, ktorá pri tom ešte
chce dobrý obchod spraviť na účet tamojšieho
obyvateľstva. Jeden krásny deň prebehla zpráva
v Banskej Štiavnici, že "Slovenka" bude zastavená
a továrenské budovy odpredané a prebudované
na kasáreň na účet mesta Banskej Štiavnice.
Ako sa zdá, páni z Legiobanky majú dobré
styky s ministerstvom nár. obrany, lebo mesto o zakúpenie
budov a prebudovanie na kasáreň vôbec nič
nevedelo, ale Legiobanke a ministerstvu to nič nevadilo
a výšuvedený plán spravili. Toto jednanie
vlády a správy závodu musí pobúriť
každého robotníka a celé obyvateľstvo
Slovenska. Nie je dosť, že závod chcú
zastaviť a nových 300 robotníkov pripraviť
o prácu, ale obyvateľstvo musí ešte kúpiť
budovy, aby firma nemala škody.
V železorudových závodoch, porovnajúc
k roku 1913, poznamenávame všeobecný pokles.
Pokiaľ roku 1913 na terajšom území Československej
republiky bolo vyťažené 22 mil. q, z ktorého
na Slovensko pripadá 12 milionov, r. 1924 kleslo na 12
milionov q, z ktorého pripadá na Slovensko 5 milionov.
Z toho je vidieť, že r. 1913 výťažok
železnej rudy na Slovensku bol o 20% vyšší
než v Čechách, r. 1924 výška výťažku
je o 20% vyššia v historických zemiach. Podľa
výkazu revírnej rady r. 1924 bolo zemestnané
3715 robotníkov proti 12.000 robotníkom r. 1923.
Pri tejto príležitosti musím prehovoriť
niekoľko slov o hospodárení ministerstva ver.
prác, menovite v štátnych baniach v oblasti
rožňavského riaditeľstva. R, 1926, keď
v tomto obore bola veľmi dobrá konjunktúra,
v štátnych baniach sa pracovalo obmedzene. Robotnictvo
vyslalo deputáciu na ministerstvo ver. prác, aby
sa dožadovalo zavedenia plných 6 zmien týždenne.
Sám som bol jednaniu prítomný a bol som prekvapený,
ako aj ostatný účastníci, keď
pán ministerský radca Štauch, na neho adresovanú
otázku, prečo nejde vyjednávať s firmami
ohľadne odpredaja rudy, keďže všeobecná
konjunktúra je dobrá, zodpovedal: "Keď
niekto chce rudu, nech prijde sem, ja nebudem za nikým
chodiť." Prosím, takto hovorí vedúci
štátnych podnikov.
Železiarsky priemysel so 70% bol odbúraný a
dnes máme len trosky, čakajúce každým
dňom na zpečatenie svojho osudu. Práve minulý
týždeň v Lučenci jediný závod,
ktorý tam ešte doteraz pracoval, strojáreň,
bola zastavená a všetci robotníci do jednoho
boli prepustení. Tedy tam, kde práve v poslednej
dobe bol zastavený textilný závod v Apatovej,
kde bolo prepustené 1200 robotníkov, tam, kde hneď
vedľa bol zastavený textilný závod v
Haliči a prepustil 500 robotníkov, tam kde práve
radom zastavujú tieto závody, bol ešte jeden
závod, ktorý tam ako-tak pracoval a kde bolo zamestnané
vyše 300 robotníkov: tí dostali minulý
týždeň výpoveď. Tedy tam, kde ešte
pred 5 rokmi pracovalo vyše 3500 robotníkov, dnes
podľa úradného výkazu priemyslového
inšpektorátu pracuje všetkých dohromady
250 robotníkov. V zápalkárni z 1200 robotníkov,
zamestnaných pri plnej kapacite r. 1926, pracovalo len
600. Teraz ale má byť prikročené k zastaveniu
zápalkovej továrne v Banskej Bystrici a robotníctvo
v počte asi 300 vyhodené z práce. V rozpočte
je položka 5 mil. Kč ako prvá čiastka
na stavbu novej mincovne v Prahe. Vieme dobre, že postavením
novej mincovne v Prahe osud kremnickej mincovne bude zpečatený.
Ľudáci. agrárnici a ostatné vládne
a socialistické strany na Slovensku tvária sa, ako
by proti úmyslu vlády na postavenie mincovne v Prahe
bojovali. Je to podliactvo. Pred slovenskou verejnosťou vydávajú
sa za ochrancov Kremnickej mincovne, ale vo snemovni hlasujú
pre to. Ako je vidieť, ľudáci sú vernými
spolupracovníkmi československej buržoázie
v kolonizačnej politike na Slovensku. Zdá sa mi,
že ľudáci a celá vláda pracuje
v tom smysle, ako to svojho času povedal býv. minister
obchodu pán inž. Novák, že čím
menej závodov budeme mať na Slovensku, tím
bude nám Slovákom lepšie a podľa tohoto
receatu sa pokračuje. Myslím, že to nebude
popierať ani pán minister obchodu, že práve
v poslednej dobe tieto závody, o ktorých som sa
zmienil, majú byť zastavené, rešp. v poslednej
dobe čiastočne zastavené boly.
Provizionistom štátnych banských podnikov bolo
zastavené vyplácanie drahotných prídavkov.
Ministerstvo ver. prác vykazuje 17 mil. Kč ako čistého
zisku, ale vzdor tomu všetkému vôbec nie je
pamätané na tých chudobných provizionistov,
vdovy a siroty, ktorí pracovali 30, 40 až 50 rokov
v baniach, ktorí stali sa úplne práce neschopnými,
ktorí sú mrzákmi a úplne zodretí
a dnes vystavení hladu, poneváč pracovali
40 rokov, aby štát mal tým viac dôchodku.
A na druhej strane vidíme, že ministerstvo ver. prác
snaží sa starať o baníkov, lebo tam, kde
sa jedná o investície, chce vybudovať kostol
za 700.000 Kč, aby sa mohli pomodliť tí baníci,
ktorí zomrú následkom hladu.
Ale podľa prehlásenia pána ministra financií,
ačkoľvek to, čo som tu povedal, úplne
odpovedá pravde, stabilita československého
hospodárstva nie je vykúpená a nejde vôbec
na účet robotníkov a delníkov.
Pozemková reforma na Slovensku je prevádzaná
na újmu chudobných zemerobotníkov a roľníkov.
Veľká väčšina pôdy určená
k parcelácii bola kolonizovaná alebo ju dostali
agrárni zbohatlíci ako zbytkové statky. Toľko
svinstva a podvodov nikde nespáchali pozemkovou reformou,
ako na Slovensku. (Tak jest!) Uvediem jeden prípad,
aby ste mali aspoň tušenie a čiastočne
videli, ako ďaleko sa opovažuje agitácia ísť
v tomto ohľade. Pred voľbami r. 1925 vo Veľkej
Kálnici, okres Levice, jeden pekný deň prišli
agrárni agitátori spoločne s úradníkom
Pozemkového úradu a všade vymieravali pôdu:
to bude Jurovo, to bude Štefanovo - rad radom všetko
to spravili a každý jeden roľník, ktorému
bola pôda pridelená, zaplatil ako preddavok 500 Kč
na katastrálne jutro. A po voľbách jeden pekný
deň títo roľníci dostali prípis
z Bratislavy od nejakého prenájomného družstva,
kde jednoducho vyzývajú sa títo roľníci,
aby zaplatili nájomné za pôdu, ktorú
dostali, hovorím, pridelenú do vlastníctva
a za ktorú už vopred zaplatili 500 Kč za kat.
jutro, lebo ináč keď nájomné
nezaplatia, pôdu nemôžu užívať
ani v nájme. Títo chudobní roľníci
hovoria: My nemáme s pachtovným družstvom v
Bratislave nič spoločného, veď sme dostali
pôdu pridelenú a zaplatili sme peniaze za to. Následkom
toho odopreli zaplatiť nájomné pachtovnému
družstvu, ale prišli četníci a vyhnali
ich z pozemkov, tieto pozemky zabrali a pridelili ich agrárnym
zbohatlíkom. Títo chudáci museli podávať
žiadosti, aby im aspoň peniaze boly vrátené,
kolkovať žiadosti a do dnes nemohli dostať svoje
peniaze nazpäť. Takým cynickým, podvodným
spôsobom, myslím, že ešte nikde nemohli
jednať s chudobou a iste, keby niekto opovážil
sa urobiť to inde, keby to nerobila agrárna strana,
tí, ktorí by taký hnusný čin
a podvod spáchali proti chudobe, iste by boli do jedného
zatvorení. Ale poneváč to robila agrárna
strana, je to samo sebou v poriadku a rozumie sa samo sebou, že
následky tej to politiky dostavujú sa v tom, že
agrárnici tam na celej čiare pri obecných
voľbách prehrali, agrárnici tam na celej čiare
dostali odpoveď a myslím, že práve to
je najlepšia odpoveď. Súdim, že pracujúce
roľníctvo začína vidieť a chápať,
že ich najväčším nepriateľom
je agrárna strana, ktorá ich podvádza podvodným
spôsobom. Následkom zavedenia agrárnych ciel
ceny potravín ohromne stúply. Podľa výkazu
štátneho úradu štatistického v
júni 1926, keď agrárne clá boly uzákonené,
indexné čísla činily u potravín
847, šatstva 1.013 spolu 926. V júni 1927, tedy o
jeden rok neskoršie, potraviny stúply na 958, šatstvo
na 1.025 spolu 990, čiže potravné články
stúply o 111 bodov a celkový index o 64 body.
Tieto číslice ukazujú, že agrárni
zbohatlíci, špekulanti, keťasi a príživníci
priamo nestydate okrádajú chudobu o posledné
groše. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Následkom strašnej nezamestnanosti robotníctvo
hospodársky je zruinované. Ale buržoázii
na tom nezáleží. Štátnu podporu
zastavili a zaviedli gentský systém a tým
90% robotníctva na Slovensku vylúčili
z akejkoľvek podpory. Robotnícka rodina, ktorá
živorí z 15 až 20 Kč denne, z ktorých
si nemohla zadovážiť ani najnutnejšie potreby
životné, musí ešte viac hladovieť,
ešte menej jesť, ale ovšem ešte viac pracovať,
aby agrárni úžerníci mohli zbohatnúť.
Ako sme počuli, vláda pripravuje zákon na
zrušenie ochrany nájomníkov. Už aj podľa
dosavádneho zákona majitelia domov mohli činže
veľmi citeľne zvýšovať, takže
veľká väčšina robotníctva
musí hladovieť, aby mohla nájomné platiť.
Keď ale zákon o ochrane nájomníkov bude
zrušený, veľká časť robotníctva
bude vyhadzovaná z bytov na ulicu. Po väčšine
už teraz platia 150 až 250 Kč činžovné
mesačne za izbu a kuchyňu, čo pri terajších
biednych pomeroch robotníctva je úžasné.
Ale domovným hyenám je to málo, oni využijúc
bytovej kríze chcú zbohatnúť, nové
domy zakúpiť z hladu robotníctva.
Útok vládnej majority na nedostatočné
a robotníckym požiadavkom nevyhovujúce sociálné
poistenie je jasným dokladom, že buržoázia
vo svojej štabilizačnej politike siaha ešte i
na tie skromné ústupky, ktoré dobrovoľne
dala robotníctvu za kompromisnú politiku soc. demokratov
na stabilizačnej politike čsl. buržoázie.
Proti tejto politike medzinárodnej buržoáznej
vlády Švehlovej je možno brániť
sa účinne len vtedy, keď všetci
robotníci bez rozdielu politickej príslušnosti
vstúpia do jednotnej bojovnej fronty za svoje práva.
Apelácia na svedomie a sľuby buržoázie
po spôsobe sociál-patriotických vodcov nevedie
k cieľu. Buržoázna vláda nezná
sentimentality, len svoje triedné záujmy. To je
im jedine smerodajné a všetky ich činy sú
určované s tohoto hľadiska. Proletariát
musí sa zariadiť tiež podľa toho, keď
nechce byť bezmocným otrokom buržoázie.
Proletariát musí si uvedomiť, že len na
podklade triedneho boja proti buržoázii je možné
bojovať za zlepšenie pomerov pracujúcich ľudí
vôbec. Musí si uvedomiť, že sľuby
buržoazie sú plané fráze a že robotníctvo
len toľko má, čo svojou organizovanou silou
od pánov vynúti.
Tvrdenie sociál-patriotických vodcov, že len
tie vymoženosti sú trvalé, ku ktorým
buržoázia dá súhlas, sú plané
fráze. Veď sociálne poistenie je výsledkom
kompromisu socialistov a buržoázie, ale myslím,
že ani sociálni patrioti nebudú tvrdiť,
že ho nechcú zničiť. Je tu jediná
možnosť, aby sme tento i všetky ostatné
útoky buržoázie proti robotníctvu odrazili,
a to je ohromná sila proletárskej triedy. Túto
silu je nutno postaviť do boja. Musíme vytvoriť
jednotnú bojovnú frontu a proletariát sa
stane schopným nielen odraziť útoky buržoázie,
ale po vzore ruských proletárov svrhnúť
kapitalistickú nadvládu a nastoliť diktatúru
proletariatu. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
K této druhé, kulturní a sociální
části podrobné rozpravy o státním
rozpočtu a finančním zákoně
není již nikdo přihlášen, listina
řečnická jest vyčerpána a rozprava
o této části jest tedy skončena.
Proto přistoupíme k další části
podrobné rozpravy, to jest k části hospodářské
a dopravní, zahrnující jednak
ze skupiny rozpočtové kapitoly: kap. 11. Ministerstvo
zemědělství, kap. 12. Státní
pozemkový úřad, kap. 13. Ministerstvo průmyslu,
obchodu a živností, kap. 14. Ministerstvo veř.
prací, kap. 15. Ministerstvo pošt a telegrafů,
kap. 16. Ministerstvo železnic, jakož i skupinu II.
Správa státních podniků.
Ke slovu o této části rozpravy jsou přihlášeni
tito řečníci: na straně "proti"
pp. posl. Srba, Krebs, Mikuláš,
Schweichhart, Matzner, Füssy, Chlouba,
Procházka, inž. Kallina, Brodecký,
Karpíšková, Křiž,
Bečko, na straně "pro" pp. posl.
inž. Novák, Weisser, Grebáč-Orlov,
Hýbner, Kunz, Chlebounová,
Sedláček, Molík, dr Polyák,
Petrovický, Krumpe, Wagner, Bayer,
Kyncl, E. Vencl, Kvasnička, dr Feierfeil,
Kaňourek, Haupt, Janovský,
Pelíšek, Krejčí.
Jako první řečník "proti"
má slovo pan posl. Srba.
Posl. Srba: Slavná sněmovno! Ujímám
se slova k rozpočtu ministerstva veř. prací
ke v kapitole: Letectví. Slavná sněmovno!
Bylo řečeno již několikráte,
ale nemůže býti dosti často opakováno,
aby to proniklo úplně do vědomí národa,
že velký vynález letectví má
význam zcela mimořádný právě
pro naši Československou republiku a československý
národ. Tímto vynálezem dostáváme
možnost vymaniti se z vnitrozemní uzavřenosti
malého středoevropského státu, která
měla často tak nepříznivý vliv
na náš vývoj národní i politický.
Letectví dává nám možnost, abychom
postavili se po bok národům mořeplavným
kde, jak všichni známe a vidíme, mohou úspěšně
konkurovat i státy malé jako Holanďané,
Švédové, Dánové, Belgové
velkým námořním mocnostem.
K uplatnění se na tomto světovém vzdušném
oceáně máme zvláště výhodnou
polohu. Jsme uprostřed Evropy. Hlavní letecké
trati mohly by jíti přes nás a mnohé
velmi důležité mohly by přímo
vycházet z hlavního města naší
republiky. My máme však také mimořádně
veliký zájem na letecké dopravě. Zeměpisný
útvar našeho státu protáhlý daleko
na východ a položení hlavního města
na krajním západě státu vyžaduje
nevyhnutelně co nejrychlejší dopravy osob,
pošty i novin na, východ republiky, nemají-li
kraje příliš daleko od hlavního města
položené kulturně, a více než zdrávo
i hospodářsky, gravitovat do Budapešti nebo
do Vídně. Bylo-li moře nazváno kdysi
mezinárodní silnicí národů,
její měrou ještě větší
moře vzdušné, které stejně spojuje
státy všechny, nejen na pobřeží
mořském, nýbrž i vnitrozemské.
Vážení pánové! Máme-li
však býti schopni konkurence, musíme býti
v čele technických zařízeni i vědeckého
pokroku v oboru letectví a nesmíme zameškati
nejmenšího co do opatření obchodních
a včasného vytvoření letecké
sítě domácí i trati mezinárodních.
Mějme stále na paměti, že vzdušná
doprava ve svém základním rázu shoduje
se s dopravou námořní, kde každý
i nejmenší stát snaží se míti
vlastni dálková spojení, a nikoliv s dopravou
železniční, kterou každý stát
provozuje pouze na území vlastním.
Nechci se zmiňovati o vojenském významu
letectví pro obranu státu a to právě
i letectví civilního. Dnes již každý
ví, že válku nevedou pouze vojáci z
povolání se svými vojenskými technickými
zařízeními, nýbrž že ji
vede celý stát veškerým svým
obyvatelstvem a celým svým technickým aparátem.
Také to, co poskytuje stát letectví civilnímu,
musí konec konců sloužiti k jeho obraně.
Je tedy zcela mimořádná odpovědnost,
kterou má naše republika vůči letectví.
Tuto odpovědnost ještě zvyšuje okolnost,
že vývoj vzdušné dopravy ještě
daleko není ukončen, že vše je zde ještě
ve zrodu a ve vzrůstu, v prudkém vývoji,
v němž jednotlivé státy se předhánějí,
ve vývoji, jenž musí býti sledován
a usilovně podporován, nemáme-li zůstati
nenapravitelně pozadu. Uvažme, co stalo se od doby,
kdy Bleriot r. 1909 po prvé přeletěl mořskou
úžinu dělící Francii a Anglii.
Vždyť my všichni pamatujeme ještě doby,
kdy nikdo nevěřil, že v dohledné době
bude létati nějaký stroj těžší
vzduchu a já sám již jako žurnalista psal
jsem feuilleton o prvém Bleriotově letadle, vystavovaném
v Praze. Ve vývojové linii vzduchoplavby jsme v
době zvláště zajímavé
a rozhodující. Přirovnal bych ji asi k době,
kdy Krištof Kolumbus na lodích nepatrného rozměru,
které stejně jako dnešní letadla byly
ještě odvislý od mlhy, větrů,
mořských proudů, pustil se do odvážné
výpravy přes oceán, po němž následovala
řada slavných plaveb jiných hrdinů
moře. Dnes brázdí světové oceány
lodi dokonale vystrojené, s veškerou bezpečností,
které může dosáhnouti člověk.
Tak bude tomu i s letectvím, ale tempem nesrovnatelně
rychlejším. Neztratit zde ani okamžiku, nedat
se předhonit, zajistit si své místo na slunci
je příkazem sebezachování našeho
státu.
Musíme mít vzorně zařízená
letiště, musíme mít nejlepší
letadla, musíme mít dokonalé motory. Naše
letecká věda musí býti na výši
doby. Technická zařízení musí
držet krok s vývojem a musí jej předcházet.
Letecký personál musí být prvotřídní
a vybaven tak, aby prvotřídním mohl zůstat.
Vedle toho však a vlastně v prvé řadě
je potřebí pro letectví peněz, státních
a veřejných peněz. Nesmíme se toho
bát a nelze jinak. Všechna doprava a vždy vyrůstala
za podpory veřejnoprávních korporací,
neboť doprava není jen obchodem, nýbrž
v prvé řadě službou veřejnosti.
I ta prvá plavba Kolumbova dála se na účet
státní. I všechna moderní doprava byla
a je subvencována, ať jsou to již železnice,
pošty, autobusové linie.
Proto je povinností státu vůči letectví
v dnešním vývojovém jeho stupni, aby
bděl nad jeho technickým vývojem, umožňoval
a podporoval všemožně jeho rozvoj a vzrůst,
dbal bedlivě souvislosti jeho s obranou státu, dal
mu finančně i zákonodárně vše,
čeho potřebí, aby držel krok s ostatním
světem a zajistil za každých okolností,
aby nejenom doprava vnitrostátní, nýbrž
i mezinárodní, pokud ji můžeme provozovat
sami, zůstala v rukou příslušníků
našeho státu.
Po tomto všeobecném úvodu přihlédněme
podrobněji k tomu, jakým způsobem vláda
a její odpovědné orgány vyhověly
těmto nutným předpokladům a všimněme
si nejdříve skutečného stavu technické
stránky našeho letectví.
Především nesmíme se dáti mýliti
samochválou, kterou jednotlivé naše interesované
podniky pouští občas o sobě do veřejnosti.
I kdyby v dané chvíli bylo pravda to, co se píše,
ve druhé chvíli může to přestati
pravdou býti. Ještě před několika
lety byli Francouzi v letectví první, loni bylo
prvé Německo, druhá Francie a hodně
vzadu Amerika. Dnes prudkým vzmachem ocitla se Amerika
na místě prvém a Francie, kdysi prvá,
na místě třetím.
Přihlédněme nejdříve ku státním
aeroliniím, našemu jedinému vnitrozemskému
leteckému podniku ohromného významu dopravního
i strategického, i státně politického.
Všimněme si v prvé řadě pražského
letiště.
Na tomto letišti, které je dosud společné
v vojákům i civilistům, vzmáhá
se doprava t ohromnou měrou. Ještě loni od
1. března do konce září bylo zde 1524
pravidelných letů s dopravou 2326 osob a 100 tun
zboží. Letošního roku v témže
období bylo vykonáno již 3883 dopravních
letů - tedy třikrát tolik převezeno
10.082 osob a zboží 307 tun. Je zde denně 30
pravidelných odletů a příletů
proti 14 v roce minulém, vedle nečítaných
vzletů vojenských. (Hlasy: Mluví jako
ministr nár. obrany! - Výkřiky komunistických
poslanců.) Ještě uslyšíte další
a to nebude jako ministr nár. obrany. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Ale vždyť
vy také lítáte na Podkarpatskou Rus a potřebujete
to. Rozvoj dopravního letectví vedle letectví
vojenského je věcí, které sovětská
vláda na svém území věnuje
zcela mimořádnou pozornost. (Posl. Mikulíček:
Sovětské letectví má jiný účel!)
Sovětské letectví dopravuje stejně
tak dobře osoby, zboží a poštu jako letectví
československé. (Výkřiky poslanců
strany komunistické - Místopředseda
Slavíček zvoní.)
Vážení pánové, vy si to neobyčejně
pletete. Já nemluvím o letectví vojenském,
nýbrž o letectví civilním, a pokud je
mi známo, sovětské letectví dopravuje
poštu, lidi a náklady jako u nás. Já
vím - ale vám to snad známo není -
že ruské letectví jest dopravně spojeno
s evropským a konají se pravidelné lety do
Moskvy.
Konstatuji, že oba tyto provozy navzájem se ruší
měrou přímo nebezpečnou. Při
dosavadním tempu vzrůstu civilního letectví
může v jednom nebo ve dvou letech dojíti zde
k poměrům přímo katastrofálním.
Na letišti jsou dva páni. V prvé řadě
vojáci, jimž letiště vlastně patří,
a civilní dopravě je pouze propůjčeno.
Každá skupina řídí svůj
provoz vlastními orgány, takže jsou zde dvě
hlavy. Důsledek toho je, že vojenské výcvikové
lety trpí předpisy pro mezinárodní
letecké přístavy a dopravní letectví
naopak nemůže se zaříditi podle svých
potřeb. Jeho úřady, jako řiditelství
letiště, ústavy meteorologický, radiotelegrafní
a telefonní, poštovní a celní, kontrola
pasová a služba bezpečnostní, jsou rozházeny
po různých přístavcích za hangáry
a v budově vzdálené od přístavní
plochy na čtvrt kilometru. Nemáme ústředního
leteckého nádraží a nevíme kam
je postavíme, takže budeme nebo jsme již jediným
mezinárodním vzduchoplaveckým přístavem,
který nemá této základní budovy.
Tím, že má letiště dva pány,
trpí také jeho udržování. Ze
sklizně trávy na letišti utrží
vojenská správa ročně 6 nebo 7 tisíc
korun, ale náklady, za rozbité pneumatiky, kola
a podvozky pro neupravené krtčí kobky a brázdy
vyryté letadly a automobily stojí ročně
jistě veliké desetitisíce, nehledě
k přímému nebezpečí pro letadla.
Při tom nutno uvážiti, že na toto mezinárodní
letiště má přístup každý
cizinec a nevyhnutelná opatrnost ve vojenských věcech
nemůže býti dodržována.
Je svrchovaně na čase, aby letectví vojenskému,
které má právo na respektování
jeho zvláštních potřeb, zřízeno
bylo letiště vlastní, na př. při
Vojenské továrně na letadla, kde již
je velmi málo využitkované letiště
v rozměrech asi 700 x 500 m, k němuž by se
rychle přikoupilo potřebné množství
pozemků dalších, ostatně již obstavených.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Vedle tohoto letiště centrálního je
potřebí urychleného vybudování
hangáru pro velkoletadla nejenom v Praze, ale také
v Brně. Dnes nemáme vůbec kam umístiti
Farmanova velkoletadla, jakmile budou dána do služby.
Schází nám však ještě řada
letišť v jiných důležitých
městech republiky, jako prvý a nevyhnutelný
předpoklad leteckých tratí, které
by nás s nimi spojily. Myslím v prvé řadě
na Hradec Králové a Ostravu. na Liberec, Budějovice,
a všechna naše hlavní lázeňská
místa, kam letecký provoz v době letní
velmi se osvědčuje.
Chci se zvláště zmíniti o spojení
města s letištěm pražským. Pražská
obec nedostala se dosud k tomu, aby u přejezdu dráhy
ve Vysočanech zřídila podjezd, takže
na hlavní trati čekáme půl hodiny
než přijede vlak. Z Brna nebo Drážďan
jsme sice v Praze za hodinu, ale druhou hodinu potřebujeme,
abychom se dostali z letiště do města.