Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Máme zákon o letectví z 8. července 1925, jemuž po 1/2 3. roce schází dosud prováděcí nařízení. Jakým způsobem má se rámcový zákon prováděti, když není k němu vydáno prováděcí nařízení, může si každý představiti. § 48 tohoto zákona vykládá se tak, že piloti mají býti pojištěni pouze podle právních předpisů pojištění dělnického, kdežto všechny naše i zahraniční letecké podniky považují, a právem, za svou povinnost, pojistiti letce tak, jak odpovídá jeho zvýšenému risiku. Tedy podle našeho zákona to celé ohromné risiko letců se pomíjí a srovnává se jejich risiko s risikem toho, kdo pracuje na př. v kanceláři. Prosil bych, aby se nezapomínalo, že na př. veliká bezpečnost dopravy na našich státních aeroliniích, která převyšuje bezpečnost dopravy automobily, neznamená, že by letectví za všech okolností bylo takto jisté, nýbrž jest vykoupena dlouhými a podrobnými zkouškami každého aparátu za všech poměrů, a že právě pro tyto zkoušky dávají v šanc své životy ti, kdož aparáty zalétávají. Je tedy směšno, srovnávati risiko letcovo s normálním risikem dělníkovým. U letců je mimořádné risiko, se kterým počítají také továrny a soukromé letecké společnosti. Naše továrny a soukromá letecká společnost pojišťují každého letce nejméně na 60 až 80.000 Kč pro případ smrti, 100 až 120.000 Kč pro trvalou invaliditu a 40 až 60 Kč denně pro dočasnou invaliditu a také vojenská správa uznává za nutno zaplatiti vojenskému invalidovi 50 až 80.000 Kč a pozůstalým po ženatém letci 40.000 a pro každé nezaopatřené dítě 10.000 Kč. Zajištění slušného zaopatření pro případ zabití nebo invalidity musí býti činěno jednou z podmínek pro povolování subvencí cizím společnostem. Jedná se zde ostatně také ještě o pensijní pojištění letců vůbec, které musí býti vedeno rovněž zvláštními ohledy na podmínky jejich služby. Výkonná služba letecká za dnešního stavu techniky letecké vyčerpává velice rychle síly pilotů. Doba, po kterou možno pilotovati, není sice ještě stanovena, ale dle dosavadních zkušeností praktikuje se to tak, že pilot může létati nejdéle asi 15 let. Pak musí být vyměněn a měl by vlastně jíti do pense. Avšak pensijní doba stanovena je na 30 let služby. Ministerstvo národní obrany rozluštilo tuto věc tak, že počítá vojenským letcům do pense jeden rok za dva. Tutéž službu však dělají i civilní letci a na ně se toto opatření vůbec nevztahuje. I tehdy, když civilní letec sloužil dříve u vojska a pak přestoupil k civilní společnosti, civilní společnost mu vojenskou službu nepočítá a letec musí sloužiti 30 let. Proto by bylo nejvýše spravedlivo, aby pensijní ustanovení pro výkonné letce bylo upraveno tak, aby jeden rok skutečné služby byl počítán za dva a letecká služba vojenská byla započítána do služebních let u letecké společnosti. Je možno a bude jistě v určitých případech i výhodno, aby letci po letech své činné služby byli se svými zkušenostmi zaměstnáni v kancelářích a v administrativě letecké, v tom případě bude však nutno. aby jim zachována byla práva z činné služby vzniklá. Zvláště pak bude nutno upraviti tuto věc pro ty, kteří z výkonné služby letecké museli odejíti z jakéhokoliv důvodu předčasně, neboť je řada těch, kteří pro poruchy sluchu, nervů a pod, musí přestati létat, a takový je pak postaven na roveň tomu, kdo po celou dobu seděl bez risika v kanceláři.

Je zde ještě řada jiných nesrovnalostí. Piloti poddůstojníci déle sloužící mají podle nových branných předpisů služební poměr horší, nežli déle sloužící u pěchoty, neboť se při vstupu do pilotní školy musí zavázati k další službě za dobu, kterou ztráví v pilotním výcviku. Pro tyto roky další služby nemají výhod déle sloužících, ani prémií ani vyšších leteckých přídavků, ani se jim tato služba nepočítá do další služby. Pro získání průkazů pro přijetí do státní služby musí déle sloužící pilot sloužiti o dva roky více nežli déle sloužící od pěchoty, či jiné zbraně. Při přeletech, nouzových přistáních a podobně nemá pilot ani nocležného, ani cestovného. ani stravného a je nutno znáti jejich těžké poměry, aby se pochopilo nesmírně obtížné jejich postavení při velkém risiku a odpovědnosti. Když na př. letí pilot s důstojníkem u Olomouce do Prahy a pro poruchu letadla musejí přistáti někde na poli, důstojník zmíněné příplatky má, ale pilot nemá ani cestovného, ani stravného a může si lehnouti na poli pod křídlo a hlídati aparát, až někdo přijde a odveze je pryč. To není udržitelné, zde je nutná náprava. Je svrchovaně naléhavo, aby vrchní úřady jak vojenské, tak občanské, věnovaly poměrům pilotů nejbedlivější pozornost a postaraly se rychle o nápravu, při níž najdou nejochotnější spolupráci u stavovské organisace výkonných letců Svazu českosl. pilotů.

Tato všechna fakta týkají se v prvé řadě našeho letectví domácího a jsou ovšem i v těsné souvislosti s vybudováním tratí mezinárodních. Naše vnitrozemská státní aerolinie funguje dnes na své prostředky velice dobře. Pro lety zahraniční vytvořila se u nás Česká mezinárodní společnost letecká za patronance naší největší strojnické továrny Škodovky. Znám dobře výbornou kvalifikaci osob, které pracují v této společnosti. Kdo však se domníval - a slýcháme to tak často, - že soukromé podnikání dělá nějaké divy vůči podnikání státnímu, může viděti na krátké historii této společnosti, že tomu tak není. Také ona bude lítati, jen když jí stát poskytne subvenci a žádá spíše vyšší, než ji mají státní aerolinie a také ona musí býti podporována celou váhou státu, má-li proniknouti za hranice. Také ona zápasí se řadou nesnází, které zmáhá jen těžce. Je skutečností, které nelze popříti, že dnes létá přes Prahu společnost francouzská, že jdou tudy 3 linie říšsko-německé, takže Praha má dnes přímých spojení 2 na Vídeň, 1 na Paříž, na Varšavu, na Vratislavu, na Saskou Kamenici, Mnichov, Brno, v létě Mariánské Lázně, avšak naše Česká společnost letecká obstarává nebo vlastně má obstarávati pouze dvakrát týdně lety do Berlína a Vídně! To je po čertech málo pro stát, jehož hlavní město se chlubí, že je přirozeným uzlem leteckým ve střední Evropě. Půjde-li to tak dále, bude skutečným tímto uzlem Vídeň, odkud již dnes vychází 9 linek s dopravou osob, pošty, zboží, nejméně dvojnásobnou a také s dvojnásobným počtem nalétaných kilometrů. To je také jedna z těžkých vin této vlády, že dala zastrčiti Prahu daleko za Vídeň, jejíž zájem na letectví a přirozené podmínky pro letectví jsou daleko horší než u nás v Čsl. republice. Řekl jsem již jindy na jiném místě, že Praha nemůže se státi prvotřídním mezinárodním přístavem, nebude-li z ní vycházeti řada našich vlastních mezinárodních leteckých tratí. Je to v prvé řadě spojení na Oděsu v jižním Rusku, v němž bychom mohli využíti celé trati našich státních aerolinií až do Užhorodu se zastávkou v rumunských Jassech. Uvážíme-li, že tato trať byla by velmi výhodným spojením i na Moskvu, které se dnes děje kolem moře Baltického a zároveň na Kavkaz obchodně tak důležitý a celý blízký východ, jsem velmi překvapen, že tato myšlenka není odpovědnými orgány vůbec sledována. Je třeba vlastních linií na Amsterodam-Londýn, ale také na Terst a jugoslávské přímoří a zvláště také na Egypt, kam letecká doprava v brzku by se mohla i rentovat. Místo toho sedíme, nemohouce se hnouti s místa a dáváme se předháněti Vídní, státem hospodářsky slabším a na letectví daleko méně interesovaným nežli my.

Naznačil jsem na počátku své řeči, že letectví ke svému rozvoji v nynější době překotného rozvoje a vzrůstu potřebuje nevyhnutelně vydatné státní podpory, že má na ní naprostý nárok, tak jako dítě ve vzrůstu potřebuje vydatné stravy, dobrého bydlení, a rodiče jsou podle své možnosti povinni touto péčí svému dítěti. Položka na letectví v našem rozpočtu ovšem neodpovídá ani zdaleka těmto požadavkům. Stát, který sleví 500 milionů Kč na daních, v prvé řadě hlavně držitelům milionových příjmů, který našel dosud vždy prostředky pro sanaci vykradených záložen a vydrancovaných bank, který subvencuje přímo i nepřímo lihovary, cukrovary, který odpustí největšímu boháči českému přes 20 mil. Kč na stavbu jeho representačního paláce, má ve svém rozpočtu na rok 1928 na vzduchoplavbu 33,504.000 Kč, tedy obnos celkem stejný ve srovnání s rokem 1927, 29,412.000 Kč. Je to obnos velmi nepatrný při zanedbanosti našeho civilního letectví a úkolech, které na nás čekají. Nicméně bylo by lze za tuto sumu něco provésti, kdyby se jí správně a v plném rozsahu využilo. Ale zde právě nastává to úžasné, co je unikum v naší státní správě. Také na rok 1926 byl státní rozpočet na letectví stanoven téměř stejným obnosem 32,293.140 Kč. Přihlédneme-li do vydaného právě státního závěrečného účtu za rok 1926, shledáme k největšímu svému úžasu, že při tomto stavu našeho letectví "ušetřilo" ministerstvo veřejných prací z leteckého rozpočtu plnou polovinu, a to 16,551,523 Kč. Jak ji ušetřilo, o tom praví vysvětlivky pod č. 650 až 653, tím, že místa pro zaměstnance na státních letištích nebyla úplně obsazena - při tom se tam platí něco přes 1000 Kč lidem, kteří mají míti vedle jiné kvalifikace také znalosti cizích jazyků - že nedošlo k provozu leteckému na trati Košice -Užhorod a Brno-Mor. Ostrava, že projektovaná letiště nebyla vybudována, že se snížil náklad na osvětlení, nepoužíváno nočních signálních zařízení, že výlohy na udržování budov a terénů byly menší - račte se podívati na letiště ve Kbelích, které je vítaným útočištěm zajíců, ale méně se hodí k létání že nebyl uskutečněn projekt letecké linie Praha-Terst a zřízení nových letišť a že doplatky za stavbu železobetonového hangáru, dílen a benzinového skladiště v Brně, pak za objednaná letadla a letecké motory, nebyly realisovány. Při tom nemáme ani v Praze hangárů pro velkoletadla a když vstoupí v činnost, mohou se postaviti na sluníčko. Nevím, může-li býti těžší obžaloby nežli této úřední. Státní správa měla obstarati letiště, letadla, hangáry, zaměstnance a potřebná technická zařízení a ona neobstarala letadla, letiště, zaměstnance, hangáry a letecké trati a proto nevydala plnou polovinu rozpočtu. Sobě ovšem ušetřila práce a zpronevěřila takto v pravém slova smyslu peníze určené k vybudování nejdůležitějšího odvětví budoucí veřejné dopravy. Nevím, dovede-li si někdo představiti, že by ministerstvo zemědělství nebo obchodu nevyčerpalo subvenčních položek, nebo aspoň nepřevedlo je z jednoho paragrafu na druhý téhož oboru a jak by se tam pohlíželo na úředníky, kteří by zavinili takovéto "úspory".

Letošního roku má se historie opakovati. Nejenom že to, co propadlo v r. 1926, nebylo dáno do rozpočtu na rok 1927 nebo 1928, nýbrž lze očekávati, že stane se letos ve měřítku trochu menším totéž, co r. 1927, že velká část leteckého rozpočtu nebude vyčerpána. Posl, soudr. Nečas vznesl v rozpočtové debatě na pana ministra veř, prací dotaz v tomto směru, ale konkrétní odpovědi se nedočkal. Bude tedy tomu tak. Zatím co ocitáme se stále více pozadu v rozvoji svého letectví, co naše továrny jsou bez práce. lidé bez zaměstnání, letecký park nedostatečný, technická zařízení nedokonalá, civilní letectví ještě ve svých prvních stadiích pod vojenskou patronancí, kde vše volá po investicích v technickém pokroku, velkorysé politice dopravní, která je v těsné souvislosti s hospodářskou i politickou samostatností státu, ušetří vláda zase řadu milionů z nepatrného rozpočtu leteckého. aby je vynaložila pravděpodobně na účely desetkráte menší důležitosti, ne-li přímo škodlivé. Jsem pro letecký rozpočet a byl bych proň ještě raději, kdyby byl dvakráte tak veliký, než je navržen. Ale nemohu schvalovati tohoto rozpočtu vládě, která ukázala, že nemá vůle peníze civilnímu letectví určené, tomuto letectví také poctivě odevzdati, (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Předseda (zvoní). Slovo má nyní p, posl. Krebs.

Posl. Krebs (německy): V jedné z posledních schůzi poslanecké sněmovny snížil pan posl. Windirsch neslýchaným způsobem dobu revolučního odboje sudetských Němců o právo sebeurčovací. Jeho slova nesmějí také s mé strany zůstati bez odpovědi.

Když zmlkla děla světové války a německý vojín, který držel po čtyři léta v šachu nepřátelský svět, 23 států, odložil pušku, tu myslel celý náš národ že zvítězila zásada sebeurčování národů. Woodrow Wilson, president největšího a nejrozhodnějšího státu světové války, označil tuto zásadu jakožto vůdčí ideu spojenců a smlouva o příměří byla uzavřena v jejím znamení.

V naší domovině odehrály se věci neslýchaného významu. Tisíciletá historie Rakouska byla zakončena, monarchie se rozpadla a utvořily se národní státy na základě práva sebeurčení národů. I naše sudetsko-německá domovina použila tohoto práva. Jednomyslně. jako ještě nikdy ve svých dějinách, žádala společně s německým Rakouskem připojení k německé říši. Již dne 21. října 1918 utvořilo se ve Vídni německo-rakouské národní shromáždění a dne 29. října 1918 usneslo se německo-české zemské shromáždění stejně jako zemský sněm provincie "Sudetenland" ve své památné schůzi v dolnorakouském zemském domě ve Vídni jednomyslně na následujícím: "Jménem zastoupeného národa a území prohlašuje zemský sněm německou část Čech za samostatně oprávněnou provincii státu německo-rakouského, a uznává, až do konečného uspořádání ústavy, dne 21, října 1918 v zemském domě ve Vídni ustanovené německorakouské národní shromáždění za svůj jediný a nejvyšší zákonodárný sbor, jím ustanovené úřady za své nadřízené úřady a prohlašuje usnesení německo-rakouského národního shromáždění a ustanovení německo-rakouských úřadů pro sebe a pro národ a území zastoupené v zemském sněmu za závazné bez výhrady. Provincie "Německé Čechy" stojí tedy stejnými právy a povinnostmi na straně ostatních zemí Německo-Rakouska a slibuje, že bude sdíleti jejich osud v nezlomném společenství a věrnosti."

Stejné prohlášení vydal zemský hejtman dr Preisler za provincii "Sudetenland". Tím bylo vykonáno právo svobodného sebeurčení sudetsko-německého osidlovacího území. To bylo výslovně zdůrazněno v notě zaslané dne 30. října 1918 presidentu Wilsonovi. Bratrskou srdečností přivítal rakouský státní kancléř dr Karel Renner zástupce sudetsko-německé provincie v národním shromáždění a prohlásil: "... avšak právě v této hodině, kdy bylo tak snadné a pohodlné a snad také svůdné dělati svůj účet odděleně a dobýti ze lsti nepřátelů některých výhod, v této hodině nechť zví náš německý národ ve všech krajích, jsme jeden kmen a jedno osudové sdružení."

A zajisté nezapomene nikdo vážnosti této hodiny, kdo jí směl zažíti. Co později následovalo v naší domovině, jest známo. Obsazení všech důležitých území a měst českými vojáky a strpení tohoto obsazení naším národem v naději na právo sebeurčovací a na jeho splnění mírovými smlouvami. V této době snášel náš národ neslýchané duševní břímě a nemohu než prohlásiti, že to byla nejheroičtější doba naší země. Národ, jenž ve víře ve vítězství velké zásady práva sebeurčení národů, složil zbraně a podrobil se jako jediný muž podmínkám mírové konference, národ, jenž věřil v ocelové bouři světové války, že nastane pro lidstvo nová doba, čekal trpělivě na rozhodnutí. Jeho vůdcové bez rozdílu strany pracovali však nepřetržitě pro uznání sudetsko-německého sebeurčení.

Když dne 4. března 1919 ohromný projev statisíců ve všech sudetsko-německých městech opět ukázal světu jasnou vůli, po připojení k Německo-Rakousku a když téhož dne půl sta bezbranných sudetsko-německých mužů, žen a dětí válelo se ve své krvi, tu tuš:l tento národ příliš pozdě, že byl oklamán o své právo.

Dne 28. listopadu 1927 měl poslanec svazu zemědělců pan Windirsch smutnou smělost přepadnouti svým vtipem tuto dobu největší duševní bídy a skutečné duševní velikosti našeho národa a mluvil o "grotesce německo-české zemské vlády". Nebudeme s ním se příti o činech a odpovědnosti zemské vlády sudetsko-německé zvolené na témže podkladu, jako české Národní shromáždění, odpíráme mu však právo, vrhati špínu své podlízavosti na velkou dobu naší historie a dovolujeme mu pouze, aby se chlubil svou politickou neznalostí. A proto neříkáme jemu, nýbrž našemu národu, že doba sudetsko-německé zemské vlády byla jednou z nejvýznamnějších dob sudetsko-německé historie. President Masaryk sám, jenž o těchto věcech ví mnohem více, nežli mnohý jiný, říká ve své knize "Světová revoluce" na str. 325 doslovně: "Za to mne znepokojovaly zprávy o separatistickém hnutí našich Němců a pokusy o organisaci "Deutsch Böhmen", když se však hlásilo, že vzniká také "Sudetenland" a později i "Deutsch Südmähren" a dokonce "Böhmerwald-Gau" mé obavy ustaly. Taková roztříštěnost byla sama silným argumentem proti separaci. Vždycky však otázka našich Němců byla vážná. Američané a Angličané stál i na abstraktní formulaci práva sebeurčení."

Takový byl stav věci ve skutečnosti a sudetsko-německý národ nebyl tak daleko od splnění svého práva sebeurčení, jak se mu chce dnes namluviti. (Výkřiky posl. inž. Junga a Knirsche.)

Tato historická zjištění byla nutná, abychom překroucení pana Windirsche dali napospas opovržení všech čestných Němců. Doznáváme s radostnou pýchou. že jsme spolu nesli odpovědnost za tuto dobu sudetsko-německé historie. My nár. socialisté nesli jsme ji spolu se zástupci německých sociálních demokratů. německého občanstva a také německých sedláků. Chceme uvésti, že nejenom druhý zástupce zemského hejtmana Maixner byl straník pana Windirsche, nýbrž též bývalý přísedící zemského výboru Soukup, poslanci Mayer, Krützner a nynější senátor Spies příslušeli k téže straně. Chceme dále uvésti v paměť celého světa, že první státoprávní prohlášení z 1. června 1920 a ono z 18. prosince 1925. jež vydal úřední předchůdce p. Windirsche posl. prof. dr Spina bylo vydáno též jménem Svazu zemědělců a tedy též jménem pana Windirsche. Nechť si přečte toto státoprávní prohlášení a doplní tak své politickohistorické vědomosti.

Hlasitě a jasně prohlašujeme: Zavrhujeme každý úmysl a bojujeme proti každému pokusu snížiti a špiniti činy vůdčích mužů a smýšlení našeho celého sudetsko-německého národa z doby revolučního boje o právo sebeurčení.

Slavná sněmovno! Státní rozpočet pro rok 1928 dává nám příležitost podrobiti kritické zkoušce nejdůležitější události rázu národohospodářského posledních let a hledati linii příštího vývoje.

Kdežto v prvních letech po převratu často se zdálo, že Československo zůstane nedotčeným ostrovem v rozbouřených vlnách středoevropského inflačního moře, nedotčeno událostmi okolí, přesto stalo se každým rokem, který přinesl do tohoto zemědílu opět spořádanější poměry, jasnějším, jak nerozborné jsou hospodářské souvislosti střední Evropy též v budoucnosti. Z chaosu poválečné doby ukazují se stále jasněji příští formy hospodářských souvislostí na chmurném nebi budoucna. Nezadržitelně sbližují se území Německa a Rakouska, která podle národní příslušnosti, hospodářství a geografické polohy patří k sobě. Německo samo prodělává pod ohromným nátlakem Dawesových zákonů úplnou změnu ve svých průmyslových výrobních podnicích, která konečně vede opět k mohutnému hospodářskému rozvoji a k ohromnému zvětšení produkce v říši. Anglií a Amerikou stále více vytlačeno ze světového trhu, oloupeno o své kolonie a ošizeno o svou námořní moc, musí se Německo přikloňovati stále větší měrou k jihovýchodu a východu Evropy. Zvětšené obchodní zájmy v Maďarsku, Jugoslavii, Bulharsku, Rumunsku, Polsku a v okrajových státech, na Balkáně a v Rusku jsou následky tohoto stavu v Německu.

Zatím pokračuje prakticky hospodářské připojení Rakouska k Německu. V tomto území velkých hospodářsko-politických zájmů leží Československo. Kdo přehlídne geografickou polohu tohoto státu, kdo přezkoumá vodní a obchodní cesty a strukturu průmyslu této země, ten ví, že možnosti jejího budoucího rozvoje tkví jedině na straně velkého středoevropského hospodářského rozvoje.

Popírání těchto skutečností nebo snaha přiznati jim menší význam, než zasluhují, není rozumné a musí se státi škodou pro hospodářství tohoto státu. Proto nelze pochopiti, proč pan ministr financí dr Engliš snažil se ve svém výkladu k státnímu rozpočtu tak důkladně popírati tyto souvislosti, neb zmenšovati jejich význam. Toto chování muže, jenž přece zajisté zná význam Německa pro náš dovoz a vývoz, lze vysvětliti pouze určitými politickými vlivy. Jistým českým kruhům je snad nesnesitelno pomyšlení, že hospodářský vývoj tohoto státu jest stále více ovlivňován německým hospodářstvím. Právě tyto kruhy, které při mírové konferenci v Saint Germainu odůvodňovaly připojení sudetsko-německých průmyslových území čistě hospodářsko-politickými imperialistickými argumenty, musí se obávati, že stejné hospodářské důvody budou uvedeny pro upuštění od zahraniční politiky, která jest v přímém odporu s hospodářskými zájmy Československa. Není přec možno býti v stálém duševním válečném poměru s celým německým národem, který není pouze vnitřně-politicky důležitým faktorem, nýbrž který jest v zahraničním obchodu tohoto státu největším dodavatelem a kupcem. A tu se zdálo panu ministru financí býti nutným, postarati se o to, aby "nebezpečné" smýšlení o hospodářských souvislostech s Německem se nerozšířilo přespříliš. A proto považoval pan ministr financí za nutné, aby varoval před přeceňováním vlivu německého hospodářství na hospodářství československého státu. Tyto námahy pana ministra financí považujeme nejen za bezúčelné, ale i za nesprávné. Právě okolnost, že zdejší konjunktura počala o 10 měsíců později nežli v Německu, dokazuje nám proti náhledu pana dr Engliše, že je to následkem vývoje německého hospodářství. Což jsme zapomněli, jak ohromná byla u nás nezaměstnanost, když Německo trpělo inflací? (Souhlas na levici.)

Chce snad pan ministr financí popříti, že ohromný rozsah našeho průmyslu jest možný pouze říšsko-německými zakázkami? Jak pak to bylo tentokráte? Nejdříve se zotavil vnitřní trh Německa po ranách inflace, zesílil pro příjem zboží a přivedl do chodu ty části německého průmyslu, které doposud nepracovaly. Kupní síla vnitroněmeckého trhu byla tak veliká, že velké zakázky šly přes hranice, většinou do Československa. Tím teprve zmizel u nás velký díl nezaměstnanosti v průmyslu, který nyní mohl opět vyvážeti a zdejší dělnictvo stalo se opět spotřebitelem, který mohl kupovati, a oplodnilo náš trh. Z velké kupní síly vnitro-německého trhu těžil zdejší průmysl také tím, že velká zaměstnanost říšsko-německého průmyslu nenutila jej tak jako dříve vystupovati v ostatních sousedních státech jakožto konkurent za každou cenu, takže tím byla dobyta opět řada, odbytišť. Chci jenom zcela krátce poukázati na to, že Německo a Rakousko tvoří 44¹/₂% celého našeho dovozu, kdežto přijímají 46% všeho námi vyváženého zboží. Když se postaví proti tomu okolnost, že Francie nepřijímá celá čtyři procenta, tedy ani desetinu našeho vývozu, je možno představiti si ohromný význam říšsko-německého a rakouského trhu pro celou naši hospodářskou a peněžní politiku.

Tento vývoj je panu ministru financí hospodářsky zajisté velice vítaným, avšak politicky zdá se mu býti velice nepříjemným. To jest k politování, poněvadž je prostě neudržitelným, abychom se politicky spojovali s Francií pro náš budoucí rozvoj úplně bezvýznamnou, kdežto nechceme míti žádného porozumění pro holé skutečnosti, jež vyplývají z hospodářských, geografických a národně-politických vztahů. (Souhlas na levici.)

Obrátíme-li se k finanční a hospodářské politice československého státu, tedy setkáváme se nejdříve s nejdůležitějším zákonem tohoto roku, se zákonem o úpravě finančního hospodářství obcí. Od minulého roku vlekou se všemi řečmi pana ministra financí stížnosti na finanční hospodaření samosprávných těles. Také ve své letošní rozpočtové řeči stěžoval si na značné zvýšení finančních potřeb obcí. Zapomněl však říci, že letošní zvýšení jest téměř bez výjimky následkem shora uvedeného zákona. Obce, jež vědí, že jim §em 31, odst. 5 bude omezena výše přirážek tak, že v příští době nebudou moci podniknouti ničeho, musily si zajistiti pokračování začatých prací opatřením úvěrů. Tím jest dostatečně vysvětleno i zvýšení potřeby obcí. Pouze pan ministr financí nechce přiznati, že on sám byl příčinou zvýšení finančních potřeb našich obcí v letošním roce. (Výkřiky posl. inž. Junga.) Za málo týdnů budou ležeti před námi obecní rozpočty, správy fondů pro vyrovnávací fond, i se žádostí o příděly. Nechceme dnes déle mluviti o těchto věcech, nýbrž pouze říci, že potom snad vyjasní se i panu ministru financí, že obecním diferenčním zákonem nebyla ani odstraněna finanční nouze obcí, ani umožněno racionelní hospodaření samosprávných těles. Jaký to bude mít následek pro naše obce a jejich podniky, ukáže se nám snad v příštím roce nejstrašnějším způsobem, (Souhlas na levicí.) Avšak finanční rovnováhy se tímto prostředkem v našich obcích nedosáhne. Snad právě proti tomu zdůrazňuje výklad pana ministra financí tak vítězoslavně zjištění. že státní rozpočet jest aktivní. Jak lze smýšlet i o takovýchto aktivech, víme z minula. Poplatníka zajímá více nežli aktivita státního hospodářství výše daňového zatížení. Činí letos více než 700 Kč - přesně 706 Kč - a to bez zatížení samosprávnými tělesy. Až budou známy voličstvu důsledky daňové reformy, a to bude již v plné míře v příštím roce, pak bude brzo konec s vychvalovanou finanční politikou tohoto státu. Všechny přespřílišné naděje, které mnohý poplatník ohledně umění pana ministra financí a ohledně nové orientace tohoto systému, potom úplně zvrátí tvrdá fakta a ukáží, že tento systém sice dovedl potlačiti samosprávu, zhoršiti sociální politiku a zakrýti boj proti sudetskému Němectvu, že však nedostál nijak svým slibům. (Souhlas na levici.) Pokusím se dokázati několika čísly z rozpočtu, jakým způsobem nebylo dbáno německých požadavků.

Ministerstvo zahraničí má k disposici 26,6 milionů korun pro honoráře spisovatelské, honoráře pro zahraniční spolupracovníky, novinářské a knihovní publikace, stipendia pro cizí noviny, kulturní styky s cizinou obzvláště s Francií, dále pro politickou informační službu a pro propagační fond. Důvodová, zpráva tohoto ministerstva nedoznává, že všechny tyto obnosy, nemluvě o řádných výdajích, jsou spotřebovány vesměs v protiněmeckém smyslu. Na str. 200 stojí doslovně: "Evropa potřebuje především klidu a míru. S tohoto hlediska posuzovala i veřejnost ve státech malodohodových uměle rozvířené otázky připojení Rakouska k Německu," (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) A aby působil proti tomuto hnutí pro připojení v Rakousku, dal si pan ministr dr Beneš zvýšiti svůj propagační rozpočet na 14 milionů korun. Říká-li důvodová zpráva, že Evropa potřebuje klidu, tedy souhlasíme s tímto názorem, klid však bude jen tehdy, nechá-li se Němcům právo sebeurčení a nebude-li se zabraňovati Rakousku návrat do říše. Právě v této položce a jejím odůvodněním ukazuje se protiněmectví české vládní politiky. V rozpočtu zahraničního ministerstva jest též položka 19 milionů korun pro ruské a ukrajinské uprchlíky, pro něž jest reservováno v ministerstvu zemědělství 4 miliony a v ministerstvu školství 8 milionu, tedy dohromady ne méně než 31 milionů korun. (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!) Kdežto nezaměstnaní jsou obdařeni necelými 20 miliony, kdežto doposud není postaráno o vdovy, děti a pozůstalé padlých dne 4, března 1919, kdežto na repatriaci válečných zajatců z naší vlasti, kteří ještě zůstali v Rusku, nezbylo ani 100.000 Kč, kdežto se prohlašuje, že pro naše staropensisty není žádných peněz, bylo zde spotřebováno 31, milionů pro účel, jenž se Československa vůbec netýká.

Tážeme se, proč se neobrátilo Československo za účelem zajištění ruských a ukrajinských uprchlíků na Svaz národů? Svaz národů organisoval v r. 1921 "řeckou pomoc", nechť organisuje, je-li to nutné, též pomoc pro ruské a ukrajinské uprchlíky. (Souhlas na levici.)