Netřeba vysvětlovati, že se ovšem ministerstvo
národní obrany rovněž tak málo
stará o německé zájmy. Uvádíme
zde dnes pouze opětně, že Československo
vydává čtvrtinu všech daní na
vojsko, ne 1400 milionů, jak udává rozpočet,
nýbrž tyto částky jsou ustanoveny pro
potřeby vojska: 1, Rozpočet ministerstva nár.
obrany 1400 mil. Kč, 2, příděl z výzbrojného
fondu 315 mil. Kč, 3, vojenské pense 166 mil. Kč,
4. vojenské stavby v min. veř. prací 26 mil.
Kč, 5, sociální pojištění
pro vojenské osoby 16 mil. Kč, 6. zúročení
dluhů vzniklých pro vojenské výdaje
300 mil. Kč, celkem 2.323 mil. Kč. (Německé
výkřiky: Slyšte! Slyšte!)
Poplatník musí tedy vydati ne méně
než 2,300 milionů Kč na armádu tohoto
státu. I klidná "Deutsche Presse" z 30.
října 1927 říká k tomu: "především
výše požadavků naší armády
jest rozhodně pro naše poměry příliš
velká. Zde jest nutno dosíci úspor".
Avšak jak vidíme, pánové z křesťansko-sociální
strany se přespříliš nenamáhali,
anebo je jejich vliv nahoře zcela nepatrný, ježto
se nezměnila ve vojenském rozpočtu ani jediná
číslice.
Dalším příkladem zkracování
Němců jest ministerstvo železnic. Vykazuje
letos na elektrisaci drah 25 milionů a pro železniční
novostavby 67 milionů. Z elektrifikovaných tratí
není samozřejmě ani jedna v německém
území. Vše je soustředěno v okolí
Prahy. Ani o železničních novostavbách
v německém území se nemluví,
ačkoliv máme řadu starých železničních
stavebních projektů, které se po desítiletí
neprovádějí. Z více než 128 milionů
Kč pro jiné stavby železničního
eráru není vyhrazeno pro německé území,
nic, než položení druhé koleje na trati
Litoměřice-Střekov. Nikde není zmínky
o dávno potřebné stavbě nádraží
v Podmoklech, v Chřibské, v Čes. Lípě,
v Ústí, v Karlových Varech, v Jablonci atd.
Za to má býti zřízen o nádraží
za mnoho milionů v Kolíně a mnohá
jiná nádraží v českém
území. Také ministerstvo pošt staví
pouze v českém území a připravuje
si pro to 40 milionů korun. Pouze stavba pošty v Opavě
a Lovosicích a přestavby v Karlových Varech
a v Mor. Šumperku a v Žatci v částce 2 1/2
milionu - tedy necelých 6% připadají na německé
území. Ministerstvo financí vložilo
do rozpočtu jako každoročně 50 milionů
korun na sanaci peněžních ústavů.
Doposud byly z tohoto sanačního fondu sanovány
české peněžní ústavy,
kdežto Šluknovská spořitelna ještě
stále není vyřízena.
Obzvláště si stěžujeme na kapitolu
ministerstva zdravotnictví, avšak i na kapitolu soc.
péče. Pro obranu proti nákazám, alkoholu
a tuberkulose je k disposici více než 12 milionů,
z nichž německé ochranné svazy dostávají
směšné sumy, které nečiní
ani 2% z celého obnosu. Pro tělesnou výchovu
jsou určeny 2 miliony. Uvádíme, že německý
hlavní výbor pro tělesná cvičení
dostal celých 40.000 korun, to jsou 2% celé sumy.
Pro péči o mládež spotřebují
obě ministerstva okrouhle 40 milionů korun v příštím
roce, tedy asi stejně tolik jako doposud. Jak ohromné
je zde zkracování německé zemské
komise pro ochranu matek a péči o mládež,
vysvítá z toho, že ministerstvo zdravotnictví
rozdělilo v letech 1921 až 1926, 26 mil. Kč
a z toho poukázalo německým komisím
602.000 Kč, (Německé výkřiky:
Slyšte! Slyšte!), tedy celých 21/4%,
kdežto ministerstvo sociální péči
rozdělilo v téže době 100 mil. Kč
a z toho poukázalo německé zemské
komisi pouze 3 mil., tedy 3%. Lze si tedy přibližně
vypočítati o kolik milionů korun byly zkráceny
naše německé sociální a humanitní
sbory a jsou ještě stále zkracovány
přes to, že máme německé vládní
strany.
Pro zvelebení a podporu stavu živnostenského
jest zařazeno v rozpočtu 6 mil. Kč, nemohl
jsem nikde zjistiti, zda-li jedno jediné německé
živnostenské družstvo dostalo z tohoto fondu
jediný haléř. Také zde zdá
se, že příděly dostanou pouze čeští
živnostníci, kdežto Němci mohou platiti
daně. Pro zvýšení ruchu cizineckého
jest započten jeden milion. Z toho dostanou zemské
svazy pro cizinecký ruch 110,000 Kč, tedy asi 11%
místo 23%! Pro turistiku a cestovní sporty jest
uvedeno 640.000 Kč, z nichž dostal německý
hlavní svaz horských a turistických spolků
v roce 1927 30.000 Kč, ačkoliv nemá mnohem
méně členů než-li Klub českých
turistů.
Též v kapitole ministerstva veř. prací
zjistili jsme zkrácení Němců. Ze středoškolských
staveb se vynakládá 2,830.000 Kč na české
střední školy, kdežto ani na jedinou německou
střední školu není pamatováno.
Položka pro české menšinové školství
zvýšila se ze 64 milionů na 75,000.000 Kč.
Ze staveb pro plavbu na řekách a pro vodní
hospodářství jest největší
část spotřebována v českém
území. Zvláště sluší
uvésti velké stavby hydrocentrály v Kolíně
1,600.000 Kč - celková spotřeba činí
3,300.000 Kč. Pak 240.000 Kč na elektrárnu
u údolní přehrady v Seči, a částka
pro Miřejovice - jež činí celkem 14,000.000
Kč - letošními 2 mil. Kč. Hydrocentrála
u Starohorského potoka na Slovensku vyžaduje si 1.2
mil. Kč, využitkování vodních
sil na Váhu vyžaduje 3.8 mil. Kč a zřízení
hydrocentrály na řece Uži 1,500.000 Kč.
Celkem jest rozpočteno 11,000.000 Kč, z nichž
nepřipadá ani haléř na německé
území. (Německé výkřiky.
Slyšte! Slyšte!) Ředitelství pro stavbu
vodních cest má ve svém rozpočtu 39
milionů pro stavby u Jaroměře, u Týnice
n./L u Přerova, na Labi až do Mělníka,
regulace Vltavy, pro stavbu přístavu v Mělníce,
dále pro Štěchovice atd., z toho opět
nepřipadá ani haléř na německé
území. Bude-li stejným způsobem spravován
silniční fond, a již se to ukazuje, spotřebují
se milionové oběti, jimiž přispívají
němečtí poplatníci tomuto fondu, výhradně
pro české silniční stavby. Poukazujeme
dále na neustálé nespravedlivé bytové
příděly německým horníkům
v hornických domech vystavených pomocí tak
zvaného uhelního fondu. Také zde se nezměnilo
nic za německého ministra a jako před tím
dává se při zadávání
bytů přednost českým horníkům,
kdežto němečtí horníci nemohou
dostati bytu vůbec aneb jen v nevyhovující
míře.
Máme-li tak velké a oprávněné
stesky stran národního zkracování
sudetských Němců, nejsou naše výtky
v oboru sociální politiky o nic menší.
Stále ještě není rozřešena
otázka staropensistů, četné interpelace
a pilné návrhy, intervence u ministrů a akce
jednotlivých parlamentních stran nemohly dopomoci
této nejnutnější otázce k vyřízení.
Pan ministr financí ohrazoval se stále výmluvou,
že pro tyto výdaje není úhrady. Poukázali
jsme dnes na to, jak se zachází s miliony na zahraniční
propagandu, na vojenské potřeby ba dokonce na ruské
a ukrajinské uprchlíky. Zde jsou k disposici miliony
beze všeho a bez rozmýšlení. Jak dlouho
chce vláda ještě stavěti na odiv tuto
hanbu zanedbávání starých státních
zaměstnanců. Ale stejně jako se nakládá
s úpravou požitků staropensistů, činí
se to i s novelisací zákona o válečných
poškozencích. Uplynul právě rok, co
sociálně-politický a rozpočtový
výbor přijaly jednomyslně resoluci, v níž
se vyzývá vláda, aby co nejdříve
předložila sněmovně návrh novelisace
zákona o válečných poškozencích.
Ačkoliv tato resoluce byla jednomyslně přijata
poslaneckou sněmovnou a senátem, vláda přece
dosud neuznala za nutné, aby vyhověla tomuto usnesení
obou sněmoven. Sabotuje vůli sněmovny neslýchaným
způsobem, ba i vůli vládních stran
a přechází prostě k dennímu
pořádku. Což nepociťují vládní
strany, které vloni podaly tento resoluční
návrh, hanbu, kterou tím na sebe uvalují.
Musí si dáti líbiti od vlády takovou
nevážnost svých vlastních návrhů?
(Souhlas a potlesk na levici.)
Vládní návrh o zaopatření přestárlých,
jenž byl předložen sněmovně před
dvěma lety a pro nepostačitelnost byl zamítnut,
nebyl ani obnoven ani opět předložen. Kdy zamýšlí
vláda rozřešiti tuto důležitou
otázku, která současně s platností
zákonů o sociálním pojištění
měla býti vyřešena?
Kde je již dávno ohlášená novelisace
pensijního pojištění soukromých
zaměstnanců, kde jest sociální pojištění
soukromých zaměstnanců? Jak dlouho myslí
vláda, že má ještě dosti času,
než zvýší vydatně hladové
příjmy pojištěnců v pensijních
ústavech? Odmítáme co nejrozhodněji
nejen nesociální, ale i velmi nedbale vypracovanou
předlohu o novelisaci sociálního pojištění
a žádáme současně, aby na šest
měsíců prodloužená podpora nezaměstnaných
nebyla rozšířena jenom na jednotlivé
případy a určité skupiny ministerstvem
sociální péče, nýbrž uvedena
v platnost obligátně pro všechny nezaměstnané.
Právě otázka nezaměstnanosti dává
mi příležitost vrátiti se k vývodům
posl. Viškovského, které zde při
své rozpočtové řeči pronesl.
Dr Viškovský řekl, že oposice má
nyní již proto těžké stanovisko,
že nelze mluviti ani o nezaměstnanosti ani o špatném
výdělku, a že každý člověk
v republice, který chce pracovati, může si
vydělati svůj chléb, a každý,
kdo jen poněkud více pracuje, nemusí jísti
suchý chléb. (Výkřiky posl. inž.
Junga.) Tyto vývody svědčí nejen
o přímo neuvěřitelné neznalosti
hospodářského stavu, nýbrž staví
věci zrovna na hlavu a jsou výsměchem hospodářství.
Zdá se, že pan dr Viškovský neví,
že se ve velkém počtu průmyslových
podniků již po týdny musí opět
počítati se zkrácenou pracovní dobou
a že jest nutno obzvláště v těžařství
vsunouti týdně dvě až tři volné
směny a že vedle těchto na práci zkrácených
dělníků, kteří skutečně
vydělávají hladovou mzdu, jsou desetitisíce
nezaměstnanců, kteří přes všechno
úsilí nemohou nalézti zaměstnání
a práci.
Kromě desetitisíců nezaměstnaných,
kteří jsou uvedeni ve státní statistice,
jest dnes ještě nejméně dvojnásobný
počet nezaměstnaných, kteří
nedostávají žádné podpory, poněvadž
jsou buď bez práce již více než tři
měsíce, nebo poněvadž nepřísluší
k žádné. organisaci odborové a tudíž
nedostanou vůbec žádné podpory nezaměstnaných
a ve statistice se neuvádějí.
Uvádí to tudíž nejen v omyl, ale je
to i klamáním celé veřejnosti, když
se mluví v této sněmovně, že
v této zem: není vůbec žádné
nezaměstnanosti. Ale právě pan dr Viškovský,
bývalý předseda pozemkového úřadu,
jehož působení také zavinilo desetitisíce
nezaměstnaných, měl by nejméně
důvodů připomínati tento problém,
(Výkřiky poslance Knirsche.)
Podle údajů presidenta dr Voženílka
bylo zaopatřeno 63,500 zaměstnanců, kteří
zůstali po provedení tak zv. pozemkové reformy
bez chleba 260 mil. Kč, to jest 4090 Kč jednorázového
odškodnění za osobu. Uváží-li
se, že v této sumě jsou zahrnuty všechny
náklady, které vydal pozemkový úřad
na úředníky, zřízence a dělníky,
již ztratili pozemkovou reformou svoje pracovní místo,
tedy náklady na příděl pozemků,
odstupné a pense a tak dále, ukazuje tato kvota
připadající na jednotlivce, jak směšně
malá jest péče o dělníka. Průměrně
byla vyplacena částka, která nedosahuje ročního
existenčního minima.
V této souvislosti vracím se k rozpočtové
řeči ministerského předsedy Švehly,
který řekl, že prý není v jeho
intenci využíti pozemkové reformy k národním
účelům. (Smích na levici.) Jakožto
důkaz uvádí prodej půdy dlouholetým
drobným pachtýřům, na němž
participují dle jeho údajů více němečtí
než čeští uchazeči v poměru
60 ku 40%. (Výkřiky.) K tomu lze podotknouti,
že zákon o za.,jištění půdy
dlouholetým drobným pachtýřům
zůstane chvalitebnou výjimkou v řadě
zákonů o pozemkové reformě. Podle
něho mají drobní pachtýři,
kteří hospodařili na zpachtovaných
pozemcích zabraného velkostatku od roku 1901, právo
získati je do vlastnictví. Tento zákon jest
jediný ze všech zákonů o pozemkové
reformě, jenž dává uchazečům
o půdu právní nárok na příděl
a jehož provedení není uloženo pozemkovému
úřadu, nýbrž řádným
soudům. Na základě tohoto zákona změnilo
skutečně 80.885 ha vlastníka a 31.172 ha,
tedy, 38.53% půdy, připadly dle úředních
údajů německým uchazečům.
Úplně jiná jest pozemková reforma
ve světle číslic, když vezmeme plochy,
které mohl pozemkový úřad udělovati
dle volného uznání, tedy nikoli dle zmíněného
zákona. Podle poslední úřední
statistiky pozemkového úřadu uveřejněné
na hospodářské výstavě v Praze
v květnu 1927 bylo přiděleno novým
uchazečům hospodářských statků
podle akce "S" (příděl stavebních
pozemků) 6311 ha, podle akce "R" (příděl
rozptýlených pozemků) 9302 ha a při
řádném přídělu 419,799
ha, celkem tedy 435,412 ha novým uchazečům.
Na této rozloze mají Němci podíl nejvýše
15,000 ha. Nedostali tedy více než 3% přidělené
půdy, kdežto procento německých státních
občanů v republice činí 23.36% a vyvlastnění
kdysi německého vlastnictví činí
poměrně ještě větší
procento. (Předsednictví převzal místopředseda
dr Buday.) Tak tedy vypadá slovo ministra o rovných
mezi rovnými při pozemkové reformě.
Provádění této pozemkové reformy
na hospodářském majetku nesouhlasí
s úmyslem, který mu pan ministerský předseda
ve své rozpočtové řeči dne
8. listopadu 1927 přikládá. Sem hodí
se mnohem lépe prohlášení předsedy
pozemkového úřadu dr Viškovského
v rozpočtovém výboru dne 15. listopadu
1923, kde výslovně konstatoval, že nikdy ani
pro svou osobu ani úředně neprohlásil,
že pozemková reforma se neprovádí národně,
a že nemá národní povahy. Naopak, jestliže
pan ministerský předseda popírá národní
tendenci pozemkové reformy, bude účelno připamatovati
mu úzkou spolupráci s počešťovacími
spolky. Tak uveřejnila "Landpost" ze dne 16.
února 1924 dopis Národní Jednoty Severočeské
následujícího obsahu:
Národní Jednota Severočeská. Praha
II., Vladislavova ul. č. 13, Hospodářské
oddělení, Č. j. 194/24. V Praze, dne 31.
ledna 1924.
Vážený pane! Obdrželi jsme od obvodové
úřadovny státního pozemkového
úřadu důvěrnou zprávu, dle
níž jsme byli vyzváni panem inž. Hrdličkou,
který jest úředníkem pověřeným
reformou v zněmčeném území,
abychom jmenovali spolehlivého znalce místních
poměrů pevné povahy, který by byl
s to podati jmenovanému úředníkovi
úplně spolehlivé objektivní a věcné
zprávy o místních velkostatcích.
Žádáme Vás tudíž zdvořile,
abyste spolehlivě přezkoumal data o nemovitostech,
o jejichž příděl se uchází
místní korporace a jednotlivci a jež slouží
účelům místní menšiny.
(Hostince, budovy, stavební pozemky, menší,
opodál ležící části lesů,
pozemky, zahrady. Nutno uvésti katastrální
obec a číslo parcely a pozemkových knih.)
Bude Vám snad možno vypátrati pomocí
Národní Jednoty Severočeské, neb pomocí
jiných důvěrníků žádané
zprávy o místních velkostatcích, které
mají býti letos rozděleny. Do letošního
programu spadají: Frýdlant, Grabštejn, Lemberk,
Nový Zámek, Liberec, Mimoň, Haňšpach
a Doksy.
Doufáme, že laskavě vyhovíte naší
žádosti a že navážete styky s panem
inž. Hrdličkou. Současně zpravujeme
jmenovaného pána o tom, že jsme Vás
uvedli jakožto důvěrníka pro pozemkovou
reformu. Toto Vám sdělujíce znamenáme
s výrazem dokonalé úcty: za referenta poz.
reformy, podpis nečitelný.
V středisku pozemkové reformy je dnes projekt zestátnění
lesů, ježto president dr Voženílek
poukázal výslovně ve své rozpočtové
řeči na úmysly zestátnění.
Jest podivné, že president dr Voženílek
ve své poslední řeči nepoukázal
nikde na účel, který se sleduje touto akcí.
Hospodářské důvody nebyly vůbec
nikdy směrodatnými a nikdo nemůže tvrditi,
že stát jest lepším hospodářem
nežli velkostatkáři. Je však třeba
jen obrátiti několik listů v historii pozemkového
úřadu. abychom osvětlili význam zestátnění
lesů. Jest to stále národní účel,
úmysl osaditi německé území
Čechy a dostati namísto německých
úředníků a dělníků,
české. (Souhlas na levici.)
Vždyť právě nedávno obrátil
se generální ředitel ředitelství
státních lesů dr Šiman ve valné
hromadě svazu českosl. lesního hospodářství
na shromáždění s otázkou, zdali
by nebylo záhodno zestátniti v historických
zemích více lesní půdy, aby lesní
inženýři české národnosti,
kteří musejí ustoupiti na Slovensku slovenským,
nalezli zaměstnání. Celý nyní
aktuelní lesní program přizpůsobuje
se naprosto národní tendenci pozemkového
úřadu.
Jest všem známou věcí, že pozemkový
úřad je střediskem korupcí. Význačnou
pro to jest nyní rozvinutá aféra Dubického,
která však ve svém rozsahu a důsledcích
stojí daleko za loňskou aférou Koburků.
Také při přídělu a jiném
zaopatřování půdy a pozemků
postrádá se u pozemkového úřadu
nestrannost a objektivní jednání. Je patrno,
že se vzhledem k národní a stranické
příslušnosti jednotlivých zúčastněných
neodpovědným způsobem různě
zachází. Jakožto důkaz uvádím
z mnoha případů toto:
Pan Bartoň jest velkoprůmyslníkem v Náchodě
a má tamtéž tkalcovny bavlny a přádelny
a jest mimo to vlastníkem velkostatku v Novém Městě
n. Metují ve výměře 1820 ha. Bartoň
byl následkem pozemkové reformy nucen postoupit:
hospodářské pozemky, avšak jeho postavení
jakožto vlivné osobnosti v českém vládním
táboře dalo mu jistotu, že bude za zmenšení
svého jmění na jiné straně
odškodněn. A to se také stalo. Oba sousedící
velkostatkáři byli nuceni prodati panu Bartoňovi
po asi 600 ha lesů. K těmto prodejům je přinutil
pozemkový úřad při vyjednávání
o provedení pozemkové reformy a pan Bartoň
mohl přikoupiti za nejvýhodnějších
podmínek 1200 ha lesů. Nákupní cena,
kterou zato zaplatil, činila 3 až 4000 Kč za
jeden ha, tedy méně než polovinu skutečné
ceny. Máme zde typický případ provádění
pozemkové reformy Panu Bartoňovi se nemá
nic státi a jest odškodněn na účet
svých sousedů. Zde tedy platí zákon
o pozemkové reformě v jiném smyslu,
Tomáš Maglič jest generálním
radou Škodových závodů v Plzni a co
se nepodařilo nikomu jinému, to se podařilo
tomuto velkoprůmyslníkovi, jemuž scházejí
i nejprimitivnější předpoklady pro zemědělské
a lesní hospodářství. Mohl se státi
pozemkovou reformou velkostatkářem. Samozřejmě
pomocí protekce směrodatných činitelů
koupil za směšně nepatrnou cenu panství
Nový Perštýn v celkové výměře
2700 ha. Jediný závazek, který při
tom převzal, byl, že musil postoupiti 80 ha několik,
menším uchazečům. Pozemková reforma
udělala z českého průmyslového
kapitána Tomáše Magliče velkostatkáře
s vlastnictvím 2600 ha, jež jsou nyní jeho
svobodným majetkem. Avšak stává se při
pozemkové reformě i neuvěřitelný
případ, že úředníci a
komisaři pozemkového úřadu vystupovali
současně ve své úřední
funkci i jakožto uchazeči o půdu, (Německé
výkřiky.)
Tak zpracoval na příklad přidělovací
komisař v Opavě Řezák rozdělení
velkostatku Velk. Hošice v Hlučínsku ve výměře
477 ha následovně: Starému vlastníku
zůstalo včetně parku 211 ha, 75 bylo rozděleno
na malé příděly a ze zbytku byl učiněn
zbytkový statek 191 ha, který byl přidělen
přidělovacímu komisaři. Řezák
tedy úřadoval ve vlastní věci a přidělil
si sám velkostatek. (Smích na levici. - Výkřiky
posl. Knirsche a inž. Junga.)
Ale nejenom velkoprůmyslníci a úředníci
pozemkového úřadu, ale i advokáti
mohou se státi pozemkovou reformou velkostatkáři,
tedy lidé, kteří nemají s hospodářstvím
co dělat. Tak si dal advokát dr Šolc - píše
se ovšem s háčkem - přiděliti
pozemkovým úřadem panství Grafenstein,
ve výměře okrouhle 250 ha hospodářských
pozemků a 300 ha lesů, Šolc nebyl však
pouze advokátem, nýbrž již před
tím velkostatkářem a vlastníkem statku
Zbuzany u Prahy. Z tohoto statku postoupil pozemkovému
úřadu 70 ha a obdržel za to panství
Grafenstein s 250 ha, při čemž složil
ještě částku něco přes
půl milionu Kč. Touto transakcí daroval pozemkový
úřad advokátovi a dosavadnímu velkostatkáři
dru Šolcovi dobré dva miliony.
Posl. Špaček, náš starý
přítel, zakoupil spolu s jistým Chrastinou
panství Fulnek ve výměře 1264 ha lesů,
355 ha hospodářských pozemků a 25
ha jiné půdy. Kupní cena činila asi
6 a půl milionů Kč, tedy sotva polovinu skutečné
ceny. Ale pan Špaček se nespokojil ani s tímto
obchodem při koupi velkostatku, nýbrž dal si
uděliti mimořádné povolení
ke kácení stromů na téměř
trojnásobek normálního etatu a začal
využitkovati les. Že je Špaček zajisté
velice kvalifikovaný uchazeč o pozemky, vysvítá
z toho, že v soukromém životě jest kancelářským
ředitelem obecního úřadu v Slezské
Ostravě a poslancem české strany nár.
demokratické. (Výkřiky na levici.)
Vykonává-li se pozemková reforma pod heslem
"půda lidu", jest obzvláště
zajímavé pozorovati, co rozumí pozemkový
úřad pod pojmem "lid". V některých
případech mohou to býti i cukerní
koncerny. Tak zakoupil Hodonínský cukrovar pozemkovou
reformou 6 dvorů panství Moravský Krumlov
a dva dvory panství Fryšava na Moravě. Ještě
křiklavější je případ
na Slovensku, kde cukrovary Trenčan. Teplice a Diosseg
Kufnerovy cukrovarské akciové společnosti,
cukrovar Dürnau, Stummerovy cukrovarnické akc. společnosti
a cukrovar Droska Schoellerovy cukrovarnické akc. společnosti
spachtovaly 1700 ha od sousedních velkostatkářů.
Celkový výměr velkostatkářů
tamějšího obvodu byl 42.000 ha a po provedení
pozemkové reformy mohly jmenované cukrovary zvýšiti
své pachty na nyní zestátněných
pozemcích na 20,000 ha kromě půdy nově
získané. Jaký účel mě!
tento způsob reformy, praví nynější
předseda pozemkového úřadu dr Voženílek
ve své knize "Pozemková reforma v Československé
republice" na str. 219, kde lze čísti: "Úspěšná
pozemková reforma na statcích cukrovarnických
jest dalším krokem k upevnění tamějších
poměrů. Reforma nemá sloužiti ku podpoře
malých zemědělců, kteří
přísluší maďarské národnosti,
nýbrž jest klíčem ohromného komplexu
vysoce významných národních a celostátních
otázek." (Výkřiky.) Odhalil tedy
sám sebe. Při provádění pozemkové
reformy mohla i společnost Mara &
Comp. zakoupiti panství Dlouhá Lhota a bylo jí
uděleno povolení k využitkování
tamějších lesů, kdežto pozemkový
úřad si vymínil právo zpětné
koupě po dvaceti letech. Pozemkový úřad
souhlasí tedy zde úplně otevřeně
s drancováním statků. President Voženílek
chválil ve své rozpočtové řeči
ze dne 15. listopadu pozemkovou reformu přímo poetickými
slovy. Řekl: "Na troskách latifundií
stojí svobodný malý muž, který
krásně plní funkce převzaté
nákupem půdy. Tento malý muž zde stojí
jakožto nejspolehlivější opora našeho
mladého státu v dobrých i špatných
časech." Pohled na praksi pozemkového úřadu
nás poučuje, koho míní president Voženílek
malým, mladým mužem.
Jsou to čeští poslanci, průmyslníci,
cukrovary a advokáti, tedy světla české
demokracie. (Výkřiky posl. Knirsche.)
Spoléhá-li na takovéto poživatele tak
zv. sociální reformy jakožto na své
nejspolehlivější opory, musí to s ním
vypadati skutečně velice špatně. Nedávno
sám president republiky považoval za nutné
hájiti pozemkovou reformu a prohlásil vzhledem k
ujednání s četnými starými
majiteli, že převod půdy stává
se vět- šinou dobrovolně. Jak tento dobrovolný
převod půdy do rukou protekčních dětí
pozemkového úřadu skutečně
dopadl, jest dostatečně známo. Máme
zde co činiti s jakýmsi republikánským
králem duchů, který postupuje podle zásady
"a nemáš-li chuť jít, mám
po ruce moc" (Souhlas na levici.) nebo-li král
duchů v českém překladu: "Dvůr
získal s námahou těžce snad, a v jeho
náruči skonal stát", nebo-li v řeči
pozemkového úřadu: dobrovolné ujednání,
nebo si vezmem vše, co se nám hodí. (Souhlas
na levici.) A nyní ke konci něco o konstrukci
a pravidlech letošního státního rozpočtu.
Ministr financí dr Engliš uvedl ve svém
výkladu toto: "Postavíme-li metodicky rozpočty
na r. 1927 a 1926 na stejnou basi. ukazuje se jasně, že
směrnice obou rozpočtů zůstala nezměněna,
a poněvadž totéž mohlo býti konstatováno
i loni vůči rozpočtu na rok 1926, vyplývá
z toho, že směrnice státní administrace
nebyla v posledních třech letech nijak měněna."
Toto zjištění jest pro pana ministra financí
jakožto českého politika stejně důležité,
jako pro nás jakožto německé politiky.
Prohlásil suchými a velice jednosmyslnými
slovy, že zásada tohoto rozpočtu, za nějž
německé vládní strany nemohou jako
loni odepříti odpovědnost, zůstala
nezměněnou. Že se nepodařilo tedy německým
vládním stranám změniti strukturu
rozpočtu, proti které samy před dvěma
lety prudce bojovaly a že všechna slova o účasti
na moci, o rovných mezi rovnými a o materielních
úspěších vládních aktivistů
nejsou nic než holé povídání.
(Souhlas na levici.) Tento rozpočet jest protiněmeckým
rozpočtem jako všichni jeho předchůdci.
Tento rozpočet nezlepšil nic z toho, co jeho předchůdcům
bylo vytýkáno, tento rozpočet je nesociální,
militaristický, český rozpočet, v
němž nelze čísti ničeho o skutečném
smíření. Ze všech těchto důvodů
zůstane i naše postavení vůči
tomuto rozpočtu stejné, jako vůči
všem jeho předchůdcům. Odmítáme
státní rozpočet pro rok 1928 co nejdůrazněji
a budeme hlasovati proti jeho přijetí. (Potlesk
poslanců něm. strany nár, socialistické.)
Místopředseda dr Buday (zvoní):
Ďalšie slovo má pán posl. inž.
Novák.