Posl. Kaufmann (německy): Slavná sněmovno!
Dámy a pánové! Pan ministr Engliš
podal dne 23. listopadu t. r. této sněmovně
návrh tisk č. 1276, jenž jest tak zvanou autentickou
interpretací k čl. VII daňové reformy.
Tento návrh způsobil u průmyslníků
a právníků zcela značné vzrušení
nebo-li v řeči podnikatelů velmi veliké
pochybnosti. Tito pánové obviňují
dokonce pana ministra, že pod v záminkou autentické
interpretace chce provésti novelisaci zákona o daňové
reformě. Chápeme rozčilení pánů
podnikatelů, jejichž naděje, že přece
nyní budou moci bez daně vysypati všechny peníze,
po léta ze zisků brané a v tajných
fondech ukládané, má se ukázati marnou.
Pro nás jest tento návrh ve svém nynějším znění jen nedostatečnou korekturou defraudace daní a zastírání bilancí, umožněných zákonem o stabilisačních bilancích, a potvrzením našich pochybností a výstrah, projevených na jaře letošního roku v rozpočtovém výboru, jež jsme opakovali i v zasedání sněmovny dne 5. května, kdy se jednalo o třech návrzích zákonů - o přímých daních, o obecních financích a o stabilisačních bilancích aniž byl pan ministr vzal to na vědomí a aniž byl dbal našich výstrah. Já sám jsem upozornil pana ministra při projednávání této otázky v rozpočtovém výboru, že měšťácký kapitalistický tisk, v jehož čele byl časopis "Prager Tagblatt", již v květnu v roce 1926 jasně a zřetelně vyslovil, čeho si pánové přejí, jasně a zřetelně vyslovil, že snad návrhy zákonů, které již tehdy byly předloženy výboru, splní jejich naděje. Časopis "Prager Tagblatt" psal již tehdy, a to v květnu 1926, že zamýšlená reforma poskytuje možnost rozděliti mezi akcionáře tajné reservy nahromaděné během let ve formě bezplatných akcií, okolkování kapitálu nebo vydávání bonů. Podnikatelský tisk tedy již tehdy zcela veřejně doznal, že jsou zde tajné fondy, že rozvahy nejsou správné, že jsou maskovány a že není správné, když se tehdy prohlašovalo, že stav podnikatelů jest tak špatný, že musejí žíti z hotovosti a že nemohou již zakládati reservy z vydělaných zisků. Musili jsme však zjistiti a můžeme viděti, že účinky zákonitých ustanovení a to čl. VII a §§ 5 a 6 zákona jsou takové, že jak se zdá, pana ministra financí pomalu pojímá hrůza a že začíná nahlížeti, že průmyslníci, hlavně těžící z těchto ustanovení, jdou na plno, že všechny možnosti, jichž jim poskytují ustanovení čl. VII a ustanovení zákona o stabilisačních bilancích, úplně vykořisťují a ve svém zájmu jich plně užívají. My jsme i tehdy při projednávání jedné části celé skupiny, při projednávání tak zvaného zákona o stabilisačních bilancích, otevřeně doznali, že považujeme za nutné, aby byly sestavovány stabilisační bilance, již se zřetelem na to, že hodnoty materiálu, který se nalézá v podnicích, pocházejí z rozličných let, z rozličných období měnových změn a měnového odlišování a že tyto rozdíly kalkulaci ztěžují a brzdí, tedy v zájmu zdravé kalkulace a zdravých základů považovali jsme za nutné vytvořiti stabilisační bilance, jakož i zákonitě upraviti tuto otázku. Ale již tehdy jsme upozornili, že při znění tehdejšího návrhu bude možno, ba pravděpodobno a podle projevů měšťáckého tisku dokonce jisto, že se těchto zákonitých ustanovení užije k tomu, aby reservy z vydělaných zisků zatajené v dřívějších letech byly bez daně rozděleny mezi akcionáře a jednotlivé podniky. Již tehdy jsme to předpovídali. Dnes však vidíme, že podniky jdou ještě dále, než jsme se tehdy domnívali. Podnikatelé využívají větší části zákona o přímých daních, jenž má zpětnou platnost k 1. lednu 1927 a tímto dnem nabyl účinnosti, v domnění, že všechny reservy z doby před r. 1927 nepodléhají dani, tedy jsou od daně osvobozeny, aby udělali pořádek a všechny tyto reservy, dovolávajíce se jejich osvobození od daně, vyplatili akcionářům atd. Jaký účinek má toto úsilí podniků a užívání všech těchto možnosti, můžeme zjistiti na uveřejněných bilancích velmi četných podniků. Chci zde vyjmouti jen několik z velkých, podniků, které jsou povinny skládati veřejné účty, abych je uvedl jako příklad. Tak na př. především Mosteckou a Severočeskou uhelnou společnost. Obě společnosti předložily své stabilisační bilance za rok 1926. Můžeme viděti, co pod titulem "Okolkování" a "Bezplatné akcie" bylo přímo a nepřímo poskytnuto akcionářům z tajných reserv, jež byly po ruce. Mostecká uhelná společnost rozmnožila počet svých kmenových akcií stejným počtem bezplatných akcií, nebo lépe řečeno dala akcionářům bezplatné akcie v ceně kmenových akcií, to jest 100% svého akciového kapitálu. Okolkováním byly kmenové akcie zvýšeny ze 400 na 500 Kč. Shrneme-li účinky obou těchto finančních opatření, můžeme zjistiti, že se majetek nebo jistina této společnosti zvýšila ze 40 na 100 milionů. To vše bylo vzato z tajných reserv dříve založených. Nyní tato společnost vyplácí podle své rozvahy dividendu 75 Kč na akcii. Vynecháme-li toto zvýšení, které dlužno zaúčtovati pod titulem bezplatných akcií a okolkování a tím dostaneme čistou rozvahu pro rok 1926 zisků vydělaných v r. 1926, můžeme zjistiti, že dividenda vlastně vzroste na 187,5 Kč, to jest bude činiti skorem 50% jistiny. U Severočeské uhelné společnosti jsou tyto poměry ještě křiklavější. Také tato společnost vydala 100% svého akciového kapitálu jako bezplatné akcie. U ní se však zvyšují okolkováním dosavadní akcie ze 400 na 800 Kč, toto zvýšení činí tedy rovněž 100% a také zde byl majetek společnosti oběma transakcemi zvýšen z 20 na 80 milionů Kč. Při dividendě 100 Kč na akcii, kdyby byla sestavena čistá bilance pro rok 1926, vzrostla by dividenda na 400 Kč, t. j. tedy na 100% hodnoty akcií. Všechno toto stupňování bilančních příjmů zmíněných podniků bylo provedeno, ačkoliv v roce 1926 těžba značně poklesla. Můžeme zjistiti, že u Mostecké uhelné společnosti poklesla těžba v kritickém roce 1926, srovnáme-li ji s těžbou v r. 1925, jenž jest označován jako rok konjunktury, o 64.629 tun. Při tom Mostecká uhelná společnost zvýšila své sklady na 125.000 tun, t. j. většinu vytěženého uhlí nedodala a neprodala, nýbrž uložila ve skladišti. Teprve asi v srpnu 1926 nastala pro stávku anglických horníků a pro zrušení uhelné daně poněkud příznivější konjunktura a mohla tedy míti velice podmínečný vliv na bilanci r. 1926. U Severočeské uhelné společnosti ukazují nám tyto číslice ještě křiklavější obraz, poněvadž Severočeská společnost vytěžila v roce 1926 o 164.195 tun méně než v roce 1925, a přes to i zde nastalo tak ohromné zvýšení jistiny. Již při samé valorisaci můžeme zjistiti, jak ohromně se liší číslice, když srovnáme bilance z let 1925 a 1926. a začáteční rozvahu z r. 1927. Mostecká. uhelná společnost uvedla v rozvaze pro r. 1925, ukládací hodnoty 53 miliony Kč, v r. 1926. 120 mil. a v začáteční rozvaze na rok 1927 325 mil. Kč. Kromě tohoto ohromného zvýšení ukládacích hodnot mohla společnost zároveň zcela mimořádně zvýšiti své příspěvky, do reservních fondů. Reservy činily v konečné rozvaze za r. 1925 25.11 mil., ale v r. 1926 již 92,31 mil. a v začáteční rozvaze na r. 1927 - 235,47 mil. Kč. Vidíme tedy i zde ohromný vzrůst rozvahových číslic, a za příčinu toho můžeme považovati jedině možnosti dané ustanoveními zákona, že se z dřívějších reserv nyní do rozvah vkládají peníze, účtují se tak, že mohou býti dále vedeny jako nezdanitelná položka. Ještě křiklavější jest poměr u Bánské a hutní společnosti, která v roce 1926 vykazuje čistý zisk 31.8 mil. Po odepsání reservního fondu v částce 1 mil., 5 mil. Kč dividendy, sociálních výdajů, přenesení na příští obchodní rok atd. zbývá u Báňské a hutní akciové společnosti jen 20 mil. Kč, jež se jako tak zvaná superdividenda znovu rozdělují mezi akcionáře, takže ze zisku 31,8 mil. v r. 1926 dostali jen akcionáři 25 mil. Kč. Kromě vyplácení této ohromné dividendy vykazuje Báňská a hutní akciová společnost ve své rozvaze t. zv. zvláštní reservu 84 milionů Kč. Asi stejný poměr lišící se poměrně menšími nebo většími číslicemi můžeme zaznamenati v bilanci skoro všech společností, které skládají veřejné účty, a zjistiti, což
jest zvlášť podivné, že ve všech
těchto rozvahách kritický rok 1926 vykazuje
tak ohromný vzrůst rozvahových číslic,
kdežto rozvahové číslice stejných
položek v roce s poměrně dobrou konjunkturou,
a to v r. 1925, jsou značně nižší.
Jak se zdá, poznává pan ministr, jaké
praktické účinky má daňová
reforma a jak se zdá, také zjistil, že finanční
správa byla dvakráte ošizena, po prvé
ustanovením čl. VII nebo §§ 5 a 6 daňové
reformy a mimo to ustanoveními zákona o stabilisačních
bilancích, jimiž právě tajné
reservy, jak jsem již vylíčil, byly bez daně
v rozličné formě poskytnuty akcionářům.
Pan ministr sám zavinil tento výsledek zákona,
poněvadž při projednávání
návrhů v rozpočtovém výboru
oposice, také moje strana a já osobně jsem
na tento výklad poukázal a pana ministra upozornil,
že zněním těchto návrhů
podporuje toto zkracování daní, toto převádění
nezdaněných ukrytých kapitálů,
ukrytých zisků, Pan ministr také prohlásil,
že pochybnosti proti pětileté lhůtě,
která umožňuje všechny přesuny,
jsou přehnané. Upozornili jsme pana ministra i na
to, že ustanovení zákona o stabilisačních
bilancích, že firma teprve v pětiletém
období a to v libovolné lhůtě nebo
dnu má sestaviti začáteční
rozvahu, umožňuje zcela značné přesuny
a vykořisťování tohoto zákona
ve prospěch příslušného podniku.
Podnikatelé dostali touto daňovou reformou miliardy
zatajených zisků bez daně, kromě toho
však snížení daní, jež od
průmyslu až k zemědělství dlužno
u přímých daní odhadnouti na 18 až
40 %. Měli tedy z daňové reformy dvojnásobný
zisk a prospěch, kdežto dělníkům
daňová reforma nejen že nepřinesla žádných
úlev, nýbrž zcela značné větší
zatížení. Chci poukázati nejen na daň
ze mzdy dělníků, která především
velmi značně zatěžuje dělníky,
poněvadž existenční minimum dělníků
nebylo náležitě valorisováno, ale také
proto, poněvadž v rozporu s chováním
finančních úřadů k podnikatelům,
průmyslníkům a boháčům
právě při vymáhání daně
ze mzdy postupuje se neobyčejně přísně
a činí se zde opatření, aby byl vymačkán
poslední haléř, t. j. aby se berní
povinnosti dělníka využilo úplně
v zájmu státní pokladny. Mimo to musíme
však zjistiti, že právě do této
doby připadají četná opatření
vlády, která v nejbližší době
budou uveřejněna ve formě četných
nařízení, jimiž nepříznivé
účinky zákona o obecních financích
budou ještě zostřeny, takže znovu budou
zcela značně zvýšeny nepřímé
daně a budou míti ještě mnohem krutější
následky. Můžeme zjistiti, že jest úmyslem
vlády, vydati v několika nařízeních
vzorné předpisy, jak se mají vybírati
četné dávky v obcích, jimiž
bude umožněno ještě více zvýšiti
dosavadní nejvyšší sazby u četných
dávek. Tak se má vybírati dávka ve
formě daně z nájemného, která
se má vyměřovati nejen podle velikosti bytů,
nýbrž pro každou místnost a to 50 Kč,
nejen za obydlené místnosti, nýbrž i
za místnosti vedlejší, které patří
k bytu. Dále se má zvýšiti vodné
o 10 %, má se vybírati nové stočné
a má se zvýšiti poplatek za odvážení
smetí a výkalů, zkrátka a dobře
dlužno očekávati, že se jen z titulu bytu
pro dělníky a nájemníky zvýší
nájemné o 40 až 45 %. Dále se
má vybírati dávka i za zvěrolékařská
opatření, prohlídku masa atd., která
zdraží zboží. Dále se má
předpisovati a vybírati nová hřbitovní
dávka, která má býti rozvedena na
dávku za příděl hrobů, pak
na dávku za vykopání hrobu, na dávku
za převezení mrtvoly, za pohřbení
atd. Poslední činnost pro zemřelého
má býti rozvedena, rozlišena a rozložena
na četné dávky, takže když sečteme
všechny tyto větší dávky, povstane
zcela značné zvýšení břemen
pro dělníky a pracující vrstvy. Dávka
z piva se má zvýšiti. Mají se zavésti
ještě četné jiné nepřímé
dávky, takže můžeme zjistiti, že
se tímto větším zatížením
životní úroveň dělníka
dále zhorší a stane se tak těžkou,
že dělník bude nucen za všech okolností
žádati náhrady od svého zaměstnavatele,
t. j. všemi svými hospodářskými
silami usilovati o vyšší mzdu. Již jsem
prohlásil, že všechny tyto dávky postihnou
pracující vrstvy. Výdaje na udržování
domácnosti pracujících vrstev budou zcela
značně zvýšeny a toto zvýšení
ještě značně sníží
nynější věcnou cenu mzdy. To všechno
přichází v době, kdy mzda dělníků
jest beztoho nízká, kdy věcná hodnota
mzdy zdaleka nedosahuje mírové hodnoty, kde číslice
mzdy se zmenšila nepřetržitým přímým
a nepřímým snižováním
mezd, kdy u četných důležitých
průmyslových skupin - poukazuji zde na horníky
- po mnoho měsíců, ba dokonce po léta
jsou pravidlem nucené volné dny bez práce
a kdy normální příjem dělníkův,
jenž beztoho jest poměrně horší
než v předválečné době,
se zhoršuje ještě dále o 40 až 50%.
Táži se pana ministra financí a pánů
z většinových stran, jak má býti
uhrazeno toto vyšší zatížení
dělníků, kteří dnes vydělávají
týdně 60, 70 až 80 Kč. Srovnáme-li
však nyní, jak na jedné straně ministerstvo
financi podnikatelům, majetné třídě,
osobám hospodářsky dobře situovaným,
ustanoveními daňového zákona a zákona
o stabilisačních bilancích poskytuje bez
daně miliardy a tím majetným osobám
daruje miliony daní a jak se mimo to účinkem
tohoto zákona daně snížily ještě
o 18 až 40%, a když na druhé straně srovnáme,
jak se v tomto státě zachází s pracujícími
vrstvami, pak jistě nemůžeme mluviti o spravedlivé
a nestranné daňové praxi v tomto státě.
Nyní začíná pan ministr nahlížeti,
že ti, jimž beztoho daroval miliony, nemají na
tom dosti, že nechytají jen jeden prst, nýbrž
chtějí hned celou ruku. Ačkoliv nyní
pan ministr chce učiniti přítrž tomuto
úsilí, když svým novým návrhem
provádí novelisaci zákona, jejímž
účelem má býti neposkytnouti bez daně
společníkům, podnikatelům, všechny
nezdaněné zisky vydělané před
rokem 1927, domníváme nebo obáváme
se, že přes to tento návrh není ničím
jiným, než gestem. Míní-li to pan ministr
financí vážně se svým návrhem,
musí usilovati, aby ještě ostřeji zachytil
tyto reservy. Musí usilovati, aby ještě mnohem
úžeji opsanou formou zamezil, aby poplatné
částky z doby před rokem 1927 nezůstaly
nezdaněny. My se také domníváme, že
kdyby pan ministr skutečně energicky a bezohledně
chtěl provésti svůj návrh, že
by se ve veřejnosti ukázalo jiné mínění
než lze pozorovati. Pak bychom jistě nemusili zaznamenati,
že pan ministerský rada Bayer v článku,
uveřejněném v časopise "Prager
Tagblatt" ze dne 4. prosince prohlásil, že tato
věc nebude tak nebezpečná. Prohlašuje
tam zcela rozhodně, že podniky nemají naprosto
příčiny vznášeti příliš
těžké obavy proti projednávanému
návrhu. Dále prohlašuje, jak jest možno
vyhnouti se obávané reasumci z r. 1926, nebo jak
lze tuto reasumci zbaviti účinků a dále
ukazuje, jak lze přes tuto předlohu i dále
obcházeti omezení, o něž byl učiněn
pokus a na něž ministr financí pomýšlí.
Máme však ještě jiné mnohem citlivější
měřítko hodnoty pro význam prohlášení
pana ministra a pro význam projednávaných
návrhů, to jest bursu. Jsme přesvědčeni,
že kdyby veřejnost považovala pokus pana ministra
financí za vážný pokus zachytiti všechny
reservy spadající mimo rok 1926 nebo vydělané
zisky, které nyní mají býti odňaty
zdanění - a to jest přece úmysl podnikatelů
- a tím část těchto reserv odníti
podnikům, pak by podle našeho mínění
zcela určitě byla bursa na to reagovala, poněvadž
by to s hlediska kapitalismu bylo hospodářským
oslabením podniků. Mohli jsme však zjistiti,
že bursa skoro úplně ignorovala projevy tisku
o projednávaných návrzích a ohlášený
úmysl pana ministra financí a nemohli jsme zjistiti,
že by byť jen jediný průmyslový
papír v době od prvního prohlášení,
kdy ještě nebylo úplně jasno o úmyslu
pana ministra, byl býval otřesen nebo byl aspoň
nepatrně klesl. Ba naopak, četné průmyslové
hodnoty, které by také byly postiženy předlohou
nyní projednávanou, několik dní ještě
stoupaly, t. j. pohybovaly se normálně a tím
zajisté lze zjistiti, že finanční svět
při nejmenším nebéře těchto
návrhů naprosto tak tragicky a nepohlíží
na ně jako na drakonická a finanční
hospodářství poškozující
opatření, jakými je páni průmyslníci
laskavě líčí. Bursa jako nejcitlivější
měřítko nereagovala na tento návrh
naprosto tak, jak by tomu bylo, kdyby tento návrh byl míněn
vážně. Domníváme se, že
i tento návrh jest klamem, že se veřejnost
zbytečně znepokojuje, že páni podnikatelé
již dnes vědí, jak mají chrániti
své zájmy, i když tento návrh bude přijat
a že tento návrh ani neotřese ani neoslabí
hospodářské síly podnikatelů.
Hájíme stanovisko, že ministerstvo a finanční
správa státu jsou povinny bezohledně zachytiti
všechny zisky vydělané v době před
rokem 1927 a vedené jako zakryté a tajné
reservy, hájíme dále stanovisko, že
nikoliv nepřímé daně, nýbrž
přímé daně se mají zvýšiti
a vhodně vybudovati a že nepřímé
daně jako zatížení nejchudších
vrstev se mají zrušiti. Budeme hlasovati pro tento
návrh, ačkoliv nám nevyhovuje, ačkoliv
příliš málo rigorosně zachycuje
reservy z doby před r. 1927. (Souhlas a potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Johanis. Dávám mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná sněmovno! Užívám
příležitosti, když se projednává
zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu zákona, jímž se doplňuje
zákon z 15. června 1927 o přímých
daních, abych zde konstatoval jeden veliký přehmat,
který učinila pražská policie tím,
že konfiskovala minulého týdne, resp. zakázala
lepení plakátu, který vysvětluje některé
otázky, jež souvisejí s bojem o hlavní
zásady sociálního pojištění.
Když vláda předložila svůj návrh
dne 25. října 1927, jehož úkolem je,
aby některé hlavní zásady zákona
o sociálním pojištění byly zhoršeny,
rozhodl výbor pro ochranu sociálního pojištění,
aby vedle letáku, který byl vydán, aby informoval
veřejnost, oč v podstatě jde, vydány
také byly plakáty, v nichž zejména budou
vytýčeny tři hlavní zásady
ve věci zhoršení zákona o sociálním
pojištění. V prvé řadě
vysvětlují vydavatelé plakátů,
kolik pojištěnců bude vyloučeno, při
čemž se vypočítává, že
jich bude vyloučeno 750.000 ať mladistvých
učňů, ať dělníků
domáckých anebo sezonních, dále se
vypočítává, jaká škoda
tím povstane těm, kteří budou vyloučeni
zejména proto, že to, co zaplatí - zejména
byla myšlena doba od 1. července 1926 do 31. prosince
1927, tedy doba 1/22. roku se jim nevrátí,
jinými slovy, že se zkonfiskuje majetek lidí
nejchudších, jako jsou učňové,
mladiství dělníci, domácí a
sezonní dělníci.
Dále se vypočítává v plakátu,
co ušetří podnikatelé tím, že
nebudou dále musiti pojišťovati určité
kategorie dělníků, když budou vyráběti
za stejných cenových zásad, a že prospěch
z tohoto opatření nebude míti obyvatelstvo
chudší, nýbrž třída majetná,
zejména velkoprůmyslníci, velkokapitalisté.
Tedy plakát konstatuje prostě okolnosti ze zhoršovacího
návrhu vyplývající. Připomínám,
že plakát by byl jistě neprošel censurou
a nebyl by býval schválen, kdyby byl takového
obsahu, že by pobuřoval veřejnost. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Nemluvím proto zde, abych imunisoval plakát, není
toho potřeba. I když se netajím tím,
že parlamentní tribuna má býti určena
k tomu, aby přehmaty jednotlivých orgánů
státních případně imunitou
poslaneckou se zde imunisovaly, ale toho potřeba není
v tomto případě, (Výkřiky
komunistických poslanců.) poněvadž
censura, která jinak za nynějšího režimu
je příliš citlivá, se ani neodvážila
plakát konfiskovati, ale dala mu projíti. Když
jsme jako vydavatelé plakátu žádali
policejní ředitelství o povolení k
lepení... (Posl. Sedláček: Nemocenské
pokladny!) Ne, nemocenské pokladny, ale i kdyby to
byly nemocenské pokladny - správně řečeno
nemocenské pojišťovny, neboť jsme se sami
přičinili, aby to hanlivé jméno "pokladny",
které jste jim dali, zmizelo - byla by to pro přehmat
policejního ředitelství docela podřadná
věc. (Posl. Sedláček: Kdo to platil?)
Ale jistě tak bláhoví nejsme, pane kol.
Sedláčku, abychom nechali možnost výtky,
že to platily nemocenské pojišťovny. Zvu
vás k revisi, abyste se přesvědčil,
ale to je věc jiných orgánů, zejména
vašeho resortního ministerstva, aby si tento policejní
úkol zjistily. My poslanci nemáme povinnost zkoumati,
kdo to platil, nýbrž naším úkolem
je, abychom vyzkoumali, proč plakát byl k lepení
zakázán, a tu musím říci, že
vedle policejního ředitelství v Praze zakázalo
lepiti plakát také policejní ředitelství
v Jihlavě. Tedy dva policejní úřady,
jeden na Moravě a druhý v Čechách,
dopustily se hrubého přehmatu tím, že
zakazují projev, který jen konstatuje věc,
jak osnova zákona z 25. října 1927 poškozuje
zejména dělníky. To máme právo
nejen říci, ale konstatuji, že od 25. října,
co je osnova známa, už xkráte byla osnova charakterisována
jako špatná, xkráte byla kaceřována
jako nesnesitelná, a to nejen socialisty. Dnes vidíme,
že čím dále je osnova známa,
tím je více nejen kritisována, ale také
charakterisována po té stránce škodlivosti
a do jisté míry mnoho pánů z vládních
lavic, myslím, je si vědomo, že jak p. ministr
dr Šrámek osnovu o zhoršení sociálního
pojištění podal, tak se asi sotva bude moci
státi zákonem, i když již jest na stole
sněmovny a jest přikázána výboru,
a že sami pánové vidí, že se tak
daleko přece jen při konečném projednávání
vládního návrhu jíti nemůže.
Musím se ohraditi proti libovůli policejního
úřadu v Jihlavě a policejního ředitelství
v Praze, zejména proti důvodům, proč
policie jihlavská a pražská zakazuje lepení
plakátů. Plakát má název: Útok
reakce na dělnictvo. To patrně dráždí
policejní úředníky jak v Jihlavě,
tak v Praze. Ačkoliv jinak plakát, jak jsem konstatoval,
registruje prostě faktické věci, oba policejní
úřady a zejména pražský v zákazu,
který mně v této věci dal, konstatují
přes to, že se nedovoluje plakát lepiti, poněvadž
je pobuřujícím a ohrožuje veřejný
pořádek.
Nechci s tímto výrokem policejního ředitelství
polemisovati, ale jen charakterisuji, kam poměry u nás
spějí. Chtěl bych konstatovati, že důvod
k zákazu lepiti plakáty má policie lehký...
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Johanis (pokračuje):... že policejní
úředník, když zakáže lepení
plakátů, ví, že docílí
své, i když mohou orgány nadřízené
zákaz zrušiti. V tomto případě
dalo nám policejní ředitelství pražské
14denní lhůtu k odvolání k zemské
politické správě. Podali jsme formální
odvolání, ale než zemská správa
politická rozhodne o našem odvolání,
může již dávno tato hanlivá osnova,
která dnes je tak kaceřována v řadách
dělníků a důvěrníků,
státi se skutkem.
Chtěl bych ukázati na nebezpečí libovůle
policejního úřadu jihlavského a policejního
ředitelství pražského... (Posl. Stašek
Vaše puma není nabitá!) Možná,
že není nabitá, ale vy v některých
soukromých rozhovorech se sami stydíte za to, co
v osnově z 25. října jest. Sami dáváte
najevo, že nebudete papat všechny paragrafy tak, jak
je p. ministr Šrámek navrhuje, víte,
že po stránce odborné jest osnova ta hanbou,
po stránce věcné hrozným sociálním
útlakem, a bude-li provedena, jak je, přijdeme ještě
k tomu - sami v víte, že to zaplatíte politicky.
Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby mluvil k věci.
Posl. Johanis (pokračuje): Konstatuji, když
říkáte, že naše argumenty nepůsobí,
že jest vaší věcí, abyste sami
obhájil osnovu venku, ale musím říci,
že když na venkově je schůze dělníků,
vy se na schůze nedostavujete a když, tak buď
ji nehájíte, a když ji hájíte,
hájíte ji tak uboze, že opravdu nesnesou vaše
řeči kritiky a musíte uznávati velmi
často, že se osnova tato hájiti nedá.
Ale o tom ještě hovořiti nebudu. (Posl.
Roudnický: Vám na schůze nechodí dělníci!)
O tom budeme ještě hovořiti. Pane kolego
Roudnický, vy sám jste pojištěn,
vy nemáte legitimace vyčítati mladistvým,
domáckým a sezonním dělníkům,
jsou-li pojištěni nebo ne, protože právě
kněz, který sám má dobré pensijní
pojištění, nemá vytýkati mladistvým,
domáckým nebo sezonním dělníkům
pojištění jako takové. (Výkřiky
poslanců strany komunistické, čsl. soc. demokratické
a čsl. strany lidově.)
Ale vraťme se k opatření policejních
úřadů. Řekl jsem, že plakát
konstatuje suché číslice (ukazuje plakát.
- Posl. Krejčí: Dejte si ho na záda,
bude ho lépe vidět. - Výkřiky
poslanců strany komunistické a čsl. strany
soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Johanis (pokračuje): To je poznámka
příliš ubohá. Já bych tuto neslušnou
otázku odbyl tím, že patří na
veřejnou schůzi anebo nějakou schůzi,
kde se může nevěcně politicky jednati,
ale ve sněmovně je vás nedůstojno
takové poznámky pronášeti. Vždyť,
pánové, mohou přijíti u vás
doby, kdy budete policejní přehmaty kaceřovati,
a jestliže my to zde činíme proti opatření
policejního úřadu v Jihlavě nebo policejního
ředitelství v Praze, měli byste zároveň
s námi jako členové sněmovny protestovati.
A já vám teď na plakátu budu konstatovati,
kam jde zlovůle policejní.
Řekl jsem, že policejní ředitelství,
zejména pražské, tvrdilo ve svém výroku,
že zakazuje lepení plakátů proto, že
by obsah jich rušil veřejný pořádek.
Tedy prosím, jaký obsah tento plakát má?
Zní (čte):
"Útok reakce na dělnictvo. - 750 tisíc
dělníků a dělnic mladistvých,
domáckých a sezonních chce vláda vyhoditi
z řad požívajících výhod
invalidního a starobního pojištění.
260 milionů Kč chce vláda zkonfiskovati dělníkům,
kteří mají býti vyloučeni z
invalidního a starobního pojištění,
to je vše, co dosud od 1. července 1926 zaplatili
na pojistných v příspěvcích.
Tuto částku chce vláda zabrati pro zřízení
léčebného fondu, který měla
sama podle platného zákona zříditi,
avšak neučinila tak, ač byla o to několikráte
žádána.
Na 200 milionů Kč ušetří zaměstnavatelé
a kapitalisté ročně, když bude vyloučeno
z invalidního a starobního pojištění
dělnictvo mladistvé, domácké a sezonní.
O 5,30 Kč denně, to je 1923,60 Kč ročně,
bude snížena nemocenská podpora, a až
o 1300 Kč důchod invalidní u deputátníků
a služebných, ježto naturální mzda
(deputát) bude ceněna jen zlomkem její hodnoty.
Až o 600 Kč chce vláda snížiti
důchody ostatních, nejhůře placených
dělníků."
To je věcný obsah plakátu.
Dále se říká: "Nenechte vyhoditi
mladistvé, domácké a sezonní dělníky
z invalidního a starobního pojištění
a nenechte je připraviti o těžce nastřádané
peníze, které k zabezpečení svých
nároků pro případ invalidity a stáří
již zaplatili.
Dělníci, chraňte své nároky
pro stáří i případ invalidity!"
Jestliže jsem řekl, že plakát není
takového obsahu, že by ho byla censura nechtěla
propustiti, dokládám to jeho obsahem o konstatuji
ještě jednou, že ten plakát prošel
censurou. Avšak policejní ředitelství
jihlavské a pražské přes to nedovolují
plakáty vylepiti na ulicích. Je to zlovůle,
proti které nejenom protestujeme, ale kterou si, pánové,
nedáme líbiti. (Výkřiky poslanců
čsl. strany lidově.) Proč? Protože
vláda a její orgánové dosud vždy
strpěly kritiku, a my jsme si to zvykli nejen zde v Československu,
ale i za Rakouska, i za války, zejména v druhé
její části mohly se činy vlády
a zejména osnovy zákonů kritisovati. (Různě
výkřiky.)
Pánové, poměry došly u nás tak
daleko, že není dovoleno kritisovati návrh
zákona, který podá ve sněmovně
vláda neb některá politická strana.
Vždyť proti protestům, které jsou obsahem
plakátu a které byly otištěny ve stu
článcích v novinách a řečeny
ještě ostřeji veřejně na schůzích,
nebylo nijak zakročováno. A mladí policejní
úředníci, které posílá
policejní ředitelství systematicky na schůze,
jichž programem byl protest proti zhoršení sociálního
pojištění, nebyli před tím na
žádné schůzi a nevěděli
ani, o čem mají raportovat do Prahy.
Vláda tedy ví, co mluvíme, že mluvíme
hůře, než je to napsáno v tomto
plakátu. Tím spíše jest odsouzení
hodno, že není dovoleno tento plakát vylepiti.
Jménem svého klubu - a myslím že mohu
tak učiniti i jménem všech oposičních
poslanců - protestuji proti opatření policejních
ředitelství v Opavě a v Praze s připomenutím,
že učiníme jiná opatření,
aby obsah plakátu byl dělnické třídě
veřejně znám. (Potlesk poslanců
čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Rozprava je skončena,
není už nikdo ke slovu přihlášen.