Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Stejně zpráva ústavně-právního výboru posl. sněmovny rozplývá se chválou našeho četnictva, nazývajíc ho elitním sborem strážním, který plní vzorně své povinnosti. Poněvadž je to tedy elitní a vzorný sbor, který vzorně koná svou obtížnou povinnost a nasazuje život pro bezpečnost občanů, a všeobecně se to uznává, musilo býti zbaveno jednoho z největších občanských práv v demokracii, t. j. práva volebního a stigmatisováno za občana druhého řádu, který v občanských právech stojí za každým potulným cikánem a poběhlíkem, notorickým tulákem a povalečem, jemuž volební právo bylo ponecháno, pokud by ho nebyl zbaven výrokem soudu. Byl tedy tento elitní a vzorný sbor strážný za vzorné konání bezpečnostní služby, třeba i s nasazením vlastního života konané, nynějším režimem odměněn tím, že v občanských právech postaven byl na roveň zločincům soudně volebního práva zbaveným.

A poněvadž tento sbor zasluhuje plně pochvaly, předkládá mu nynější režim pravděpodobně z nadměrné vděčnosti, nový dárek, další okleštění státoobčanských práv.

§em 24 projednávané osnovy se podřizuje volba nevěsty četnického gážisty a uzavření sňatku kontrole a rozhodování četnické správy. Četnický gážista je plnoletým, zralým, inteligentním, elitním, vzorným, rozumným a odpovědným k tomu, aby pečoval o bezpečnost a klid uvnitř státu, aby chránil občana před zlotřilými, nebezpečnými individuy a nasadil v zájmu klidu, pořádku a bezpečnosti třeba svou kůži a život - ale není zralým, rozumným a odpovědným, má-li voliti družku života, a proto je nutno, aby jako neplnoletý v této záležitosti postaven byl pod kuratelu pečlivé a rozumné matky, četnické správy.

Obě zprávy ústavně-právního výboru, jak senátu, tak posl. sněmovny, doporučují uzákonění úředního povolení ke sňatku a schvalují je jako nutnost, neboť jde o kázeň vojensky organisovaného sboru a o dobrou pověst četnictva. Nebylo by zajisté vhodno, aby příslušníci četnictva vstupovali ve sňatek s osobou v jakémkoliv směru nekalou. Není to krvavá ironie či spíše výsměšný cynismus, pěti jedněmi ústy pochvalné ódy a dithyramby na četnictvo a týmiž ústy doporučovati opatření, jímž se četnictvo stigmatisuje na nezralé, nerozumné a neplnoleté děti? Taková je logika nynějšího vládního režimu: vychvalovati, uznávati, ale místo odměny napráskati! Co je platna všechna ta chvála a uznání, když ze sboru četnického se postupně vychovává sbor bezprávných nevolníků?

Dosavadní prakse kontroly volby manželek četnických gážistů četnickou správou ukázala velmi trapné důsledky. Tak na př. byla zamítnuta v několika případech prosba o povolení uzavření sňatku proto, že velitel četnické stanice, v jehož obvodu nevěsta žadatele bydlela, sám se o přízeň její ucházel. Byv jí odmítán, postaral se, aby relace dopadla nepříznivě. V jiných případech byla prosba o povolení sňatku vyřízena záporně proto, že byl některý člen z blízkého příbuzenstva nevěsty pro nějaký nepatrný poklesek trestán. Staly se konečně i případy, že bylo povolení k sňatku zamítnuto proto, že byla matka nevěsty chudou trhovou prodavačkou, anebo i konečně z důvodů politických. Výsledek šetření o hodnotě nevěsty zůstává žadateli vždy utajen a dostává se mu pouze vyrozumění v kladném nebo záporném smyslu. Ve druhém případě nelze se postižené z toho důvodu dovolati nápravy, neboť se pro tajnost relace nedoví důvodu, pro který nebyla uznána hodnou státi se manželkou četnického gážisty. Šetření o nevěstách četnických gážistů konáno je často způsobem velice nešetrným, což zajisté již dobrému jménu četnictva neprospívá. Mnohdy relace domovnice rozhoduje o osudu nevěsty četnického gážisty a mnohý případ z těch 78 četnických sebevražd měl původ svůj v zasahování četnické správy do nejintimnějších soukromých věcí příslušníků četnictva.

Navrhujeme proto změnu §u 24 a doufáme, že vládní majorita přijetím této změny projeví, že s pochvalou četnického sboru ve zprávě ústavně-právního výboru to myslí upřímně.

§ 25 zbavuje četnictvo možnosti, aby se dovolalo ochrany Nejvyššího správního soudu proti event. libovůli ministerstva vnitra, jíž by mohlo býti na požitcích nebo odpočivných a zaopatřovacích platech zkráceno. Této nedůvěře četnictva nelze se diviti po zkušenostech, které nabylo s vyrovnávacím přídavkem podle §u 24 zákona č. 186/1920, kterýžto přídavek byl zrušen prostým výnosem č. 34/23. Nezákonnost tohoto výnosu uznal i Nejvyšší správní soud nálezem č. 3551/26. Bylo by bývalo povinností ministerstva vnitra, vyplatiti četnickým gážistům nezákonně zadržený vyrovnávací přídavek za léta 1923, 1924, 1925 v obnosu asi 7 mil. Kč, ale ministerstvo vnitra dodnes toho neučinilo. Tento vyrovnávací přídavek z r. 1920 vyrovnával požitky oněch četnických gážistů, kteří byli zákonem č. 186/20 zkráceni proti požitkům starým, t. j. proti požitkům, které jim přiznalo býv. Rakousko.

Ve směru úpravy aktivních požitků četnických gážistů skýtá § 148 platového zákona z r. 1926 dostatečné možnosti, aby se spravedlivě upravily požitky četnictva, a není tedy třeba jiného ustanovení. Prováděcí nařízení k tomuto paragrafu však dodnes vydáno nebylo.

Pokud se týče úpravy pensijních požitků, má ministerstvo vnitra v četnicko-pensijním zákoně ze dne 13. července 1923, č. 153 Sb. z. a n., na 16 místech uloženu povinnost, aby tento zákon provedlo. Dodnes toto ministerstvo nevydalo prováděcího nařízení k tomuto zákonu, ač od vydání zákona uplynuly již 4 1/2 roky.

Svým pozměňovacím návrhem k tomuto paragrafu nechceme nijak obmezovati dobrou vůli ministerstva vnitra, nýbrž chceme pouze zachovati četnictvu možnost ochrany u Nejvyššího správního soudu pro případ, že by bylo rozhodnutím ministerstva poškozeno, a zabrániti, aby mohlo jíti pod sazbu platného zákona čís. 103/1926, který sice četnictvo neuspokojil, a jehož §em 25 se nezaručuje, že ministerstvo vnitra půjde nebo bude moci jíti při eventuální úpravě služebních, odpočivných a zaopatřovacích platů nad zákon platový nebo zákon č. 153 z r. 1923.

Paragraf tento řeší také otázku přechodného ubytování četnictva při soustředění. Četnictvo je nejčastěji soustředěno na obranu majetku a osob v sociálních nebo politických bojích. V těchto případech vždy je místní občanstvo v názorech na věc rozdvojeno. Každý, kdo poskytne jakoukoliv oporu četnictvu, musí počítati na odvetu, ne-li na nepřátelství strany protivné. Je přirozenou a lidsky pochopitelnou snahou každého občana, že hledí se takovým nepříjemným následkům vyhnouti. Důsledek toho je, že prostě nikdo nechce četnictvu poskytnouti ubytování, aby nevyvolal zlé duchy mstivosti. Nezbývá potom než požádati továrníka, aby sám takové ubytování poskytl. V tom zase - ať právem či neprávem - vidí stávkující dělnictvo stranickost státní správy.

Vládní osnova řeší věc přímočárně jako u vojska. Zákon o přechodném ubytování vojska ze dne 7. dubna 1920, č. 248 Sb. z. a n., rozlišuje však ubytování vojenského gážisty a vojáka. Osnova tuto skutečnost přehlíží a mlčky připouští výklad, že četničtí gážisté mají býti považováni za vojáky, t. j. že za jejich ubytování za hlavu a den se má platiti 11 nebo 18 haléřů, kdežto za vojenského gážistu se platí denně 2 až 3 Kč, podle toho, zda ubytovatel poskytl také otop či ne.

Zákon o četnictvu v §u 21 však výslovně stanoví, že četničtí gážisté jsou "postaveni na roveň vojenským osobám stejné hodnosti"! Ježto toto ustanovení se osnovou neruší, je v každém případě nutno precisovati dosah pro četnictvo, neboť zákon o přechodném ubytování, č. 248 z r. 1920, má dvě práva.

Četnictvo není však vojsko. Je to jen "vojensky organisovaný sbor strážní", jeho služba není službou vojenského gážisty na manévrech. Četník na soustředění musí býti pohotově ve dne v noci, musí býti fysicky silný a svěží, musí míti větší možnost obnovovat vyčerpané síly spánkem než vojenský gážista. Proto také ubytování četnictva musí býti nejméně rovnocenné s vojenským gážistou, tedy jedna místnost pro důstojníka a jedna místnost pro dva výkonné četníky.

Dosud v praksi bývají soustředění četničtí gážisté ubytováni ve školách, v tělocvičnách, v tanečních sálech hospod, ale také na mlatu ve stodole a ve chlévech nebo také na půdě v seně. Vždy však jen na holé slámě, bez pokrývek. Následky toho jsou častá onemocnění a předčasná invalidita, která pak zatěžuje pensijní etát více, než by státní správu stálo řádné ubytování četnictva při soustředění.

Na Kladně onemocněli soustředění četníci svrabem, v Praze dostali vši, v Košicích nakažlivé vředy; pravidelně přinesou si domů památku, s níž pak delší čas laborují.

Z těchto důvodů navrhujeme změnu §u 25, jejíž přijetí by jen znamenalo také skutky dotvrdit chválu a uznání našemu četnictvu.

I když schvalujeme část osnovy, která poskytuje četnictvu a policii ochranu ve službě proti životu nebezpečným zločincům, nemůžeme se ubrániti dojmu, že zákon tento plně nevyhoví, nebude-li provedena nová moderní a účelná výzbroj četnictva. Senát, zabývaje se touto osnovou, schválil 8 resolucí, které směřují k účelnému vybavení a vyzbrojení četnického sboru, ale také k vyřešení některých dávno opakovaných požadavků služební, právní, morální a sociální povahy. K tomu cíli směřují i resoluční návrhy námi podané, jimž neodepře schválení ten, kdo s našimi bezpečnostními sbory, ať četnictvem nebo stráží bezpečnostní, upřímně smýšlí. Zaslouží si toho vzhledem k jich těžké, odpovědné a nebezpečné službě, i vzhledem k nadměrnému výkonu plnou měrou.

Podívejme se, jak stanovena jest pracovní doba pro četnictvo a jak stanovena jest pracovní doba pro naši bezpečnostní stráž.

Četnictvo má předepsáno měsíčně 180 hodin služby exekutivní, 192 hodiny služby pohotovostní a nejméně 96 hodin služby kancelářské, dohromady měsíčně 468 hodin služebních. Připadá tedy volna pouze 252 hodiny měsíčně, t. j. průměrně 8 1/3 hodiny denně na spánek a odpočinek. Ještě hůře jest v tom bezpečnostní stráž, která má služebním řádem předepsáno vykonati měsíčně nejméně 13 24hodinových exekutivních služeb nočních a denních, to znamená měsíčně 312 hodin; připočteme-li k tomu 180 hodin pohotovosti, znamená to měsíčně 492 hodiny úhrnné služby. Zbývá tedy 228 hodin měsíčně na spánek a odpočinek, t. j. 7 1/2 hodiny denně ke spánku a odpočinku.

Že takovýto služební výkon vyčerpá předčasně fysické i duševní síly příslušníků těchto sborů, leží na bíledni. Platový zákon zařadil bezpečnostní stráž mezi ostatní státní zaměstnance, ačkoliv již za Rakouska dostávalo se stráži bezpečnostní určitých zvláštních výhod. Systemisace služebních míst stvořila pak novou kategorii pomocných zřízenců bezpečnostní služby, při čemž přešlo se ustanovení vládního nařízení č. 295/22, které zná pouze zatímní síly, jež po jednoroční - po případě půlroční - uspokojivé službě a po složení zkoušky stávají se definitivními. Kdy stane se pomocný zřízenec bezpečnostní služby definitivním, nelze předvídati, neboť i ustanovení platového zákona - § 25 o čekatelské době zřízeneckých čekatelů - jest vázáno na provedení §u 205 platového zákona. Měsíční platy strážníků pohybují se v Praze mezi 800 až 1000 Kč, kterýžto plat obdrží strážník teprve po dlouholeté službě.

Při projednávání platového zákona, když bezpečnostní stráž domáhala se, aby poměry její byly upraveny po vzoru četnictva, bylo jí po zamítnutí tohoto požadavku p. předsedou vlády slíbeno, že dostane se jí náhrady v rámci §u 148 platového zákona, což se však dosud nestalo. Zato dostalo se bezpečnostní stráži naprosto nepříznivé systemisace služebních míst a služebního řádu, který je výsměchem demokracie. Vánoční remunerace činí pro svobodné 35 Kč, pro ženaté 45 až 50 Kč, mezi tím co vysocí pánové dostávali až 5000 Kč vánoční remunerace. (Slyšte!) Přes to však vykonává stráž bezpečnosti svědomitě, poctivě a pilně svojí povinnost v důvěře, že se rozhodující činitelé konečně rozpomenou, aby splnili své sliby.

Podávajíce resoluční návrh obsahující nejnaléhavější požadavky stráže bezpečnosti, sledujeme jedině zájem státu a bezpečnosti občanstva, kterou lze zajistiti jen tehdy, budou-li také aspoň částečně uspokojeni ti, kteří jsou povoláni o ni pečovati a s nasazením života ji chrániti. Nebude-li slavnou sněmovnou přihlédnuto k našim pozměňovacím návrhům, můžeme hlasovati pouze pro onu část osnovy, která zabezpečuje větší ochranu příslušníkům četnictva a bezpečnostní stráže, ale nikoli pro část, jež znovu zúžuje jejich občanská práva.

(Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Pik. Dávám mu slovo.

Posl. Pik: Slavná sněmovno! Bude již pravidlem, že při každém novém zákonu budeme musiti protestovati proti účinkům těchto zákonů na hospodářství samosprávy, jmenovitě na hospodářství obcí. Také projednávaný zákon zasahuje hluboko do finančního hospodářství obcí, neboť v §u 25 otázku přechodného ubytování četnictva řeší na účet obcí.

Je to zase jeden z činů dnešního režimu proti obcím, neboť bez jejich slyšení a bez vyslechnutí ústředen samosprávných opět ukládá se obcím nové břemeno, bez ohledu na to, že obce ve svých rozpočtech nemají pro tento účel žádné úhrady. Podá-li některý poslanec ve sněmovně Národního shromáždění návrh zákona, který předpokládá finanční zatížení státu, vrátí předsednictvo sněmovny tento návrh s poznámkou: "Není-li navržena úhrada, nemůže býti o tomto návrhu jednáno". Avšak kdykoliv se jedná o zákonech, jež dotýkají se finančního hospodářství obcí, netáže se ani ministr financí, ani ministr vnitra, zdali obce pro účel úhrady mají dostatečné položky ve svých rozpočtech, a zejména, zdali obce jsou schopny při sešněrování svých financí a svého hospodářství nésti nové náklady, jež jsou určovány téměř každým novým zákonem.

Otázka stálého ubytování četnictva byla upravena v §u 22 zákona o nové úpravě finančního hospodářství svazků územní samosprávy, jenž tak neblaze zasáhl do života obcí. Otázka přechodného ubytování četnictva je pak §em 25 projednávaného zákona řešena tak, že pro přechodné ubytování četnictva v případě jeho soustředění platí předpisy vztahující se na přechodné ubytování vojska. Podle platných zákonů jsou obce povinny opatřiti přechodné ubytování vojska, tedy podle tohoto zákona budoucně i četnictva. Zákonem ze 7. dubna 1920 byla stanovena náhrada za den, kterou státní správa platí za ubytování poddůstojníků a ostatního mužstva. Jsou to pouze haléřové náhrady, jimiž ani zdaleka není kryt náklad obcí na toto ubytování. Obec musí dopláceti veliké částky na ubytování vojska a logicky bude stejné obnosy platiti také na přechodné ubytování četnictva.

Zákonná povinnost je toho druhu, že obec musí získati buďto ubytovací pokoje anebo sály, které v místě jsou k disposici. To znamená: zabere-li obec nějaký sál, je povinna dáti majiteli tohoto sálu příslušnou náhradu. Opatří-li obec při dnešní nouzi bytové náhradní ubytovací prostředky v hostincích a hotelích, má velikou povinnost úhrady, která ani zdaleka není kryta minimálním haléřovým příspěvkem, který jest určen zákonnou normou. Když před léty měla býti tato otázka řešena na vrub státní správy, zjistilo ministerstvo nár. obrany, že náklad na ubytování vojska činil by 60 mil. Kč v celé republice. Činí-li tento náklad při ubytování vojska tak ohromnou sumu, znamená to, že přibližně stejná povinnost připadne obcím při přechodném ubytování četnictva.

Mohlo by se namítati, že soustřeďování četnictva nebude tak hromadné a časté, avšak vidíme-li v zákoně tendenci, že má býti soustřeďování četnictva použito také pro účely politické, pro případy stávkových bojů a mzdových hnutí, je jasno, že soustřeďování četnictva do průmyslových míst bude daleko větší a bude se častěji opakovati nežli soustřeďování vojska při vojenských manévrech nebo cvičeních. Můžeme tedy vzíti za základ ne-li plnou sumu, kterou vyznačilo ministerstvo nár. obrany, aspoň sumu blížící se vypočítaným 60 mil. Kč. Obce budou musiti tento nový náklad zařaditi do svých obecních rozpočtů, neboť dostane-li obec na muže 10, 11, 12 haléřů, nemůže tímto příjmem krýti potřebu celého ubytování. Je tedy jasno, že více než 2/3 nákladů na přechodné ubytování četnictva připadne na účet obcí a že tedy obce budou tímto novým opatřením nesmírně zatíženy.

V důvodové zprávě k osnově se praví, že navržený zákon nepřináší zatížení státních financí. Navrhovatelé a referenti však nebyli v tomto směru dosti objektivní, aby přímo vyslovili příčinu, proč finance státní nebudou zatíženy; prostě proto, poněvadž stát jedině svou mocí a dnešní režim přímo násilným způsobem přenáší tuto povinnost platby na obce, aniž přihlíží k trudné finanční situaci, v níž obce jsou. Uvážíme-li, že nedávno byl zde přijat zákon katastrální, který finančně nesmírně zatěžuje obecní správy, a přihlédneme-li, že i tento zákon přináší obcím nová břemena a nové povinnosti, vidíme jasně tendenci, jaká se za dnešního vládního a majoritního režimu proti obecní samosprávě jeví.

Obce pro r. 1928 nemají vůbec jediné položky rozpočtové na krytí nákladů, které vzejdou z tohoto zákona. Obce také nebudou míti ani během roku příležitosti, aby si opatřily prostředky ke krytí nákladů, které budou důsledkem tohoto zákona, a budou ovšem musiti odmítati vykonání této povinnosti, poněvadž zákon č. 77 praví a finanční novela přímo přikazuje, že obec nesmí činiti žádných vydání, nemá-li potřebné úhrady ve svém obecním rozpočtu. Je tedy zřejmo, že vláda bezmyšlenkovitě propouští takovéto zákony, aniž respektuje situaci obcí, aniž se táže, zda obce jsou s to, aby kryly potřebný náklad, jak zákon určuje. Je při tom ironií, že obce budou museti krýti náklady přechodného ubytování pro čistě soukromé zájmy kapitalistické třídy. Soustřeďování četnictva pro případ stávkového hnutí znamená, že toto četnictvo je voláno na ochranu zájmů kapitalistické vrstvy, která stávkový nebo mzdový boj vyprovokovala. To znamená, že obec z prostředků svého občanstva bude museti krýti náklady na ochranu kapitalistické třídy, té třídy, které zákon čís. 77 o finančním hospodářství obcí poskytl tak ohromných úlev, jak je to nyní vidět při budování rozpočtů obecních, úlev, které skutečně možno nazvat velkým darem koalice kapitalistům Československé republiky. Naproti tomu však nyní na ochranu zájmů těchto vrstev, jimž již zákon č. 77 dává tak velké výhody, mají ochuzené obce přispívati ze svých chudých prostředků na ubytování soustředěného četnictva.

Poznamenávám, že Svaz československých měst protestoval zejména proti ustanovení §u 25 osnovy, který určuje povinnost obce, aby kryla náklady přechodného ubytování. Tento hlas zůstal bez povšimnutí a státní správa nepovolala k vyjádření ani zástupce ústředen samosprávných, ani zástupce velkých měst, aby při poradách mohla zjistiti, zda samospráva má finanční schopnost konati nově předepsané zákonné povinnosti.

Poznamenávám, že také na sjezdu komunálních pracovníků čsl. strany soc. demokratické bylo jednáno o situaci obcí, o situaci samosprávy, jak byla dána zákonem o finančním hospodářství obcí a zákonem o reformě správy. Připomínám, že skoro 700 zástupců obcí naší republiky na sjezdu tom, zastupujících více než půl milionu voličů, protestovalo proti tendencím nových zákonů a proti útokům, jež jsou nyní vedeny jak vládou, tak i koalovanými stranami proti československé samosprávě. Sjezd rokoval při tom o zhoubných následcích zákona o reformě správy a o finančním hospodářství svazků územní samosprávy. Konstatoval, že nyní, když byly vybudovány pro r. 1928 obecní rozpočty, vykazují všechny obce nesmírné schodky, ježto limitováním obecních přirážek, odejmutím státních přídělů obcím vznikly abnormální schodky v celém obecním hospodářství. Naproti tomu sjezd velice nemile nesl a rozhořčeně odsoudil, že zákonem č. 77 byly poskytnuty velké úlevy kapitalistickým vrstvám, ale že tímtéž zákonem se zmocňují úřady, aby cestou nařízení zavedly nové obecní dávky, které znamenají zatížení dělnictva, živnostnictva a malého lidu venkovského. Sjezd také s rozhořčením protestoval proti tomu, že novými zákony je zastaven všeliký rozvoj našich obcí a že investiční činnosti činí se takové překážky, že obce napříště nebudou moci stavěti nových humanitních ústavů, kterých je potřeba pro ochranu nejvíce postižených a nejnešťastnějších lidí v obci.

Na sjezdu také bylo konstatováno, že vyrovnávací fond podle zákona čís. 77 určený, není s to, aby kryl schodky obcí, poněvadž tyto schodky již dnes ve své úhrnné cifře v Československé republice vykazují téměř 1 miliardu Kč. Sjezd také protestoval proti zákonu o reformě správy, podle něhož podloudnou cestou jsou činěny útoky na demokratické základy naší samosprávy a právo samosprávy je úplně rušeno. Sjezd protestoval proti tomu, že touto cestou, tak zv. reformou správy, zavádí se do naší republiky proti duchu naší ústavy systém virilistů, který má za účel, aby paralysoval občanské a dělnické vrstvy v naší samosprávě a ve správě vůbec. Podle těchto zákonů samospráva bude dána úplně v libovůli byrokracie a na místo dřívější pravomoci nastává absolutní právo byrokracie v úřadech, které dříve bývaly úřady autonomními.

Sjezd byl velice překvapen okolností, že vláda a majoritní strany usilují, aby i v tak omezené a okleštěné správě byla pro letošní a příští rok znemožněna jakákoli kontrola lidová. Je známo, že podle zákona o reformě správy mají se konstituovati okresní úřady a úřady zemské dnem 1. července 1928. Do této doby mají býti také zvolena okresní zastupitelstva a zastupitelstva zemská, okresní a zemské výbory. Podle zpráv nemá dojíti k tomu, aby po konstituování těchto okresních a zemských úřadů byly provedeny volby do okresních a zemských zastupitelstev; to znamená, že, nebudou-li tato zastupitelstva volena, podle zákona se pravomoc okresních a zemských zastupitelstev přenáší na náčelníky okresní a zemské, tedy že vůbec průběhem celého jubilejního roku nebude v okresní a zemské správě žádné lidové kontroly a že jedině státní byrokraté budou v tomto jubilejním roce v naší správě rozhodovati a majorisovati občanstvo bez kontroly tohoto občanstva. Komunální sjezd čsl. soc.-demokratické strany protestoval proti tomu, poněvadž za tohoto stavu nastane v okresních a zemských úřadech vláda byrokracie bez kontroly lidu. Také se prejudikuje pro budoucnost tím, že byrokraté do počátků nově organisované správy vnesou svého ducha, své šablony, své způsoby a že tam budou po celý rok hospodařiti bez vlivu lidového, bez kontroly lidu; a víme, že, co se zavede na počátku, stává se pravidlem.

Z těchto důvodů protestujeme proti §u 25 této osnovy, že ukládá nové povinnosti obcím, protestujeme co nejrozhodněji proti oddalování voleb do okresních a zemských zastupitelstev a žádáme, aby voličstvo Československé republiky bylo povoláno, aby nejen volbami mohlo si vyslati své zástupce do okresních a zemských zastupitelstev, nýbrž aby i svým hlasem právě v jubilejním roce mohlo odsouditi ten režim, který takovýmto zločinným způsobem vystupuje proti samosprávě, samosprávu ničí a podlamuje ústavní a demokratické základy naší republiky. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Haken. Dávám mu slovo.

Posl. Haken: Ačkoliv předloha, kterou projednáváme, je předlohou krvavě vážnou, ačkoliv tato předloha je namířena hlavně proti dělnictvu, proti jeho krvi, proti jeho životům, přece jen se lze diviti, že oba předcházející řečníci, ačkoliv jsou stoupenci socialistických stran - pan kol. Bergmanna pan kol. Pik - merita této předlohy, smyslu této předlohy vůbec se nedotkli. (Posl. Pik: To jste neposlouchal!) Pan kol. Bergmann dokonce obhajoval ještě silnější ozbrojování četnictva (Výkřiky komunistických poslanců.) a pan kol. Pik má na starosti jen obecní finance, ačkoliv velmi často nejsou ve shodě se zájmy dělnické třídy. (Výkřiky posl. Moudrého.)

Panu referentovi se nedivím. Pan referent také se nedotkl hlavního obsahu a smyslu předlohy. Ovšem pan referent se hlásí ke straně buržoasní a pilně koná službu, ke které se této straně zavázal. Ale jako referent měl přece jen povinnost o smyslu předlohy šířeji rozprávěti a ne spokojiti se s ledabylým vykousnutím důvodové zprávy, vytisknuté v předloze. (Výkřiky posl. Šafranko.)

Vláda předložila v poslední době řadu protilidových reakčních návrhů zákonných, jež vládní většina také uskutečnila; usnesenými zákony jest jednak útočeno na hospodářský stav širokých vrstev pracujícího lidu a zhoršována jeho existence, jednak jsou jimi soustavně oklešťována jeho politická práva.

Buržoasie dobře cítí, že tyto útoky nemůže pracující lid dlouho trpělivě snášeti. Vzrůstající třídní protivy musejí vyburcovati lid nejen k protestům, nýbrž i k obraně proti útokům. Proto buržoasie buduje spolehlivý byrokraticko-policejní násilnický aparát, zaostřuje jeho působnost čím dále tím více proti lidu, aby v něm měla spolehlivou výkonnou moc a donucovací aparát, který by její hospodářské a policejně třídní nadpráví násilím podpíral a proti nástupu pracující třídy ochraňoval. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

O spravedlnosti, občanské rovnosti před zákonem, před úřady, o občanské rovnoprávnosti mluvila... (Výkřiky posl. Šafranko.) Buď tak laskav, Šafranko, já teď mám slovo.

O tom všem mluvila buržoasie vážně anebo alespoň v přetvářce pouze v době, kdy byla na ústupu - to jest v revoluční době poválečné. Buržoasie nyní ani se již nesnaží svůj třídní postup podobnými hesly zastříti - také již to těžko jde - nýbrž čím dále, tím otevřeněji a bezohledněji uplatňuje své třídní násilí, pracujíc většinou již nezahaleně k otevřené třídní diktatuře.