Pracující lid nesmí mýliti okolnost,
že se tak děje bez náhlého převratu.
Není ho v této situaci třeba. Buržoasie
má všechnu vládní moc v rukou a svou
třídní diktaturu provádí v
plášti měšťácké demokracie.
Parlamentarismus je již dnes ve skutečnosti pouhou
zástěrkou, pouhou formalitou. Buržoasie v Československu
považuje této doby pro sebe za výhodnější
skrývati svou třídní diktaturu demokratickým
pláštíkem než přejíti v
diktaturu otevřenou. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Kdo šíří, jako to činí
socialisté, o měšťácké demokracii
jiná mínění, budí v pracujícím
lidu nesprávné představy a je pomocníkem
buržoasie. Nynější vláda buduje
na základech, položených vládami předešlými,
na nichž byly účastny české socialistické
strany. Socialistické strany spolupracovaly a spolupracují
na hospodářské a politické stabilisaci
kapitalismu. Jsou-li teď mimo vládu, jsou stejně
v buržoasní frontě a jsou proletářské
věci tím nebezpečnější,
čím je jejich spojení s buržoasií
zastřenější. (Souhlas komunistických
poslanců.) Jejich oposice nevychází z
principu boje proti buržoasii, ale je jen klamáním
dělnictva. (Výkřiky posl. Moudrého.)
Oposice, která nepoužívá všech
účinných prostředků boje, která
nechce bojovati, která boj vůbec vylučuje,
která se spokojuje mírnou kritikou, tu a tam prázdným
frázovitým radikálčením - taková
oposice je pro třídní nástup proletariátu
větším nebezpečím než přímá
účast socialistických stran ve vládě.
Jejich spolupráce s buržoasií je zastřenější
a pro značnou část dělnictva méně
pochopitelnější. (Souhlas komunistických
poslanců.) Stanovisko, které zaujali řečníci
socialistických stran, svědčí o pravosti
tohoto tvrzení. (Výkřiky posl. Šafranko.)
Buržoasie se odvažuje k čím dál
tím větším útokům na pracující
lid proto, že reformističtí vůdcové
vyřazují tak značnou část dělnictva
z bojovné proletářské fronty, tak
že buržoasie cítí se býti úplně
bezpečnou. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců: Zatím vaši straníci sami od
vás utíkají! - Odpor komunistických
poslanců. - Posl. dr Meissner: A jak je to s vystoupením
paní Hakenové?) A jak je to s paní Stivínovou?
(Různé výkřiky. - Hluk.)
Že má slova a tvrzení moje o postupu socialistických
stran jsou úplně správná, ukazuje
chudost a ubohost argumentace soudr. Meissnera, který
proti vážným tvrzením o boji a postupu
dělnické třídy má osobní
námitky. (Potlesk komunistických poslanců.)
Vždycky jsem se domníval, že pan Meissner
se pohybuje na vyšší politické úrovni.
Teď to došlo v sociální demokracii tak
daleko, že i jejich ideový vůdce klesl na úroveň
klepů. (Různé výkřiky poslanců
komunistických a čsl. soc. demokratických.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Posl. Haken (pokračuje): Proto budování
bojovné jednotné fronty pracujícího
lidu je nejvážnějším úsilím
tohoto období. Tvoření jednotné fronty
jest boj s reformismem a její uskutečnění
jest jeho porážkou. (Výkřiky posl.
Mondoka a poslanců komunistických.) Jednotná
fronta reformistická, jak si to představují
soc. demokraté, t. j. kdyby všechno dělnictvo
dostalo se na reformistickou linii (Výkřiky.),
neznamenala by porážku buržoasie ani vítězství
proletariátu. Znamenala by jen, že by značnou
část starostí o stabilisaci kapitalistického
státu převzal a vykonával proletariát,
ovšem ve prospěch buržoasie. (Souhlas komunistických
poslanců.)
Je jasné, že by buržoasie se obešla bez
řady opatření donucovacího a násilnického
rázu proti dělnictvu, nebýti zde komunistické
strany, jež otevřeně proti stabilisaci kapitalismu
pracuje a dělnickou třídu nejen k obraně,
nýbrž i k útoku připravuje, organisuje
a vede. Proto prostředky buržoasního násilí,
ač jsou namířeny proti celé dělnické
třídě, postihují v prvé řadě
její avantgardu, komunistickou stranu.
Vládní návrh zákona, jímž
se doplňují a mění zákony o
četnictvu a sborech stráže bezpečnosti,
jejž projednáváme, je článkem
řady zákonů v Československu a opatření
vlády, jimiž se umožňuje zákonnou
formou buržoasní diktatura a teror. Buržoasní
vysoká byrokracie vypracovává tyto návrhy
tak rafinovaně, že hlavní jejich smysl je zabalen
do nenápadného obalu a opatřen velmi nevinným,
často i sympatickým názvem.
Jaký je hlavní smysl tohoto návrhu? Dáti
četnictvu a policii možnost snadnějšího
útoku zbraněmi proti lidu. Ochrana života četníkova
před útokem nebezpečného zločince,
o níž tu mluvil p. referent, toť pouhá
záminka! Pan referent je si dobře vědom -
i p. posl. Bergmann si to brzy uvědomí -
že přepadání četníků
takovými lupičskými individui bude se díti
i po uzákonění této předlohy
a že četník nebude ani více ani méně
chráněn sebe silnějším zákonem
pro užívání zbraně. Proti náhlému
přepadu je četník v takovém případě,
kdyby byl celý ověšen zbraněmi, úplně
bezbranný jako každý jiný.
Smysl předlohy je jiný. Smysl předlohy, jenž
byl zamlčen, jest, dáti četnictvu a policii
snadnější možnost užívati
zbraně proti lidu. O tom mluví celý zvláštní
paragraf. (Výkřiky komunistických poslanců.)
A já budu se proto zajímati o předlohu
po této její nejdůležitější
stránce, která je hlavním cílem předlohy.
Předloha mění ustanovení zákona
z r. 1920, podle něhož směl četník
službu konající užíti za předepsané
opatrnosti zbraně jen v případě nutné
ochrany, aby odvrátil násilný útok,
který na něho byl učiněn. Předloha
používání zbraní velice uvolňuje,
ba ponechává libovůli. Praví o použití
zbraně v odst. 1, §u 13: "v případě
nutné obrany, aby odvrátil násilný
útok, jenž na něho byl učiněn
anebo který mu bezprostředně hrozí
nebo jímž se život jiné osoby ohrožuje."
Vážení pánové, to je ohromná
změna v ustanoveních zákona. Teď může
četník vystřeliti i v tom případě,
když on si myslí, že je na životě
ohrožen on (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.) nebo
druhá osoba, může zastřeliti v demonstraci
nebo ve shluku lidu člověka a prostě potom
řekne: "Já byl toho mínění,
že se chystá k útoku." Opakuji, zněním
tohoto paragrafu dává se volné pole libovůli,
aby četník mohl střílení ohrožení
života druhého člověka, nebo dokonce
zničení jeho života - lehce omluviti tím,
že se domníval, že byl ohrožen na životě.
Tedy je připuštěna tímto paragrafem
naprostá libovůle a možnost zneužívání
zbraně. To všechno záleží na úsudku
četníka. Unáhlené, libovolné
nebo i zlomyslné a dokonce zločinné použití
zbraně může vždy zastříti
výmluvou, že byl bezprostředně ohrožen
útokem. To všechno záleží na jeho
svědectví, není třeba žádných
svědků, to on prostě svým svědectvím
prokáže.
Důvodová zpráva to ještě podepírá,
neboť povídá: "když útočník
s násilným útokem sice ještě
nezapočal, avšak dle všech známek k jeho
provedení se nepochybně chystá." (Výkřiky
komunistických poslanců.) Prosím, zde
je dáno volné pole, když neřeknu zločinnosti,
alespoň libovůli, nebo nervositě, unáhlenosti,
nejmírnějším způsobem řečeno,
četníkově, aby použil zbraně
proti občanstvu, poněvadž on může
v každém případě říci:
Ano, mně se zdálo, že se chystal k provedení
útoku. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Jestliže již podle ustanovení z r. 1920 byla
vždy při použití zbraně četnictvem
proti lidu prokázána četníkova nevina
- a těch případů zde bylo hodně,
zejména na Slovensku, na př. Krompachy, i ze Zakarpatské
Ukrajiny, kdy jsme ukázali skutečně celými
desítkami svědků a vylíčením
celého případu vinu četníkovu
(Výkřiky komunistických poslanců.),
kde ani v jednom případě nebyla dosud
vina četníkova prokázána - nyní
po uzákonění tohoto zákona nemůže
býti nějaká vina vůbec prokazována.
Ustanovení o používání zbraní
četnictvem vztahuje se i na stráž bezpečnosti.
Nejsme, žel, bez zkušeností. Četníci
a policajti používají zbraní velmi často.
Za celé dlouhé panování Františka
Josefa nebylo v rozsáhlé říši
tolikrát do lidu stříleno, jako v maličkém
Československu za vlády Masarykovy. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Zejména na
Slovensku a Podkarpatsku bylo několikráte stříleno
do lidu jako do zvěře. Četníci přímo
provokovali srážku s lidem, hřešíce
na převahu svých zbraní. Ve všech případech
byl ministrem vnitra zločinný postup četnictva
shledán zákonným. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Nebezpečným zostřením pravomoci četnictva
a policie jest ustanovení: "Zakročuje-li četnictvo
semknutě pod jednotným vedením a velením
při shluknutích a sroceních lidu, platí
o použití zbraně předpisy platné
v tomto směru pro vojsko." To je ohromné zhoršení
proti dřívějšímu stavu. Pro vojsko
byly předpisy vždy ostřejší, neboť
bylo ho používáno velmi zřídka
a vytáhnutí vojska proti lidu bylo již samo
sebou historickou událostí; proto také předpisy
byly tu přísnější, ostřejší.
Něco jiného je však četnictvo a policie.
Četnictvo a policie jsou ve stálém blízkém
styku s lidem. Jsou nuceni k zákrokům i z velmi
malicherných příčin. Jim dává
nyní předloha právo jíti na lid -
podle znění tohoto paragrafu po vojensku. Nyní
četnictvo a policie, která téměř
každého týdne v Praze vyrukuje na ulici - pro
všelijakou hloupost a pitomost policejního ředitelství
a ministerstva vnitra - bude se říditi ostrými
předpisy, kterých kdysi používalo jenom
vojsko, jehož vystoupení bylo, jak jsem řekl,
historickou událostí. Tedy v tomto čistě
denním styku s lidem bude těchto předpisů
používati teď i policie a četnictvo. To
je ohromná změna, která nemůže
projíti bez povšimnutí oposice, byť i
sebe loyálnější.
Československá republika vyhraňuje se jako
policejní stát. Buržoasie vykonává
vládu čím dál méně pomocí
t. zv. demokratických institucí, ale čím
dále více se opírá o byrokracii a
ozbrojené sbory četníků a policie.
Je také nadána čím dále větší
mocí proti lidu. Vytváří z nich kastu
s možností libovůle a zvůle. Činnost
četnictva a policie je přesunována na politické
pole. Jejich působnost k ochraně proti zločincům
je velmi podružná. Četnictvo a policie jsou
pretoriánské sbory buržoasie. Proto zbavila
buržoasie četníky občanských
práv, proto jim vláda nechce povoliti ani stavovskou
organisaci, proto omezuje a kontroluje dokonce ženění
četníků, aby se ukázalo, že četníci
jsou pretoriánská buržoasní armáda,
která má býti od občanů oddělena,
která má býti mimo občanstvo a která
je politicky orientována proti občanstvu.
Tento stav, mohu říci, většinu četníků
znepokojuje. Jsouť to otcové rodin, mající
společenské styky, mající též
i vlastní politické přesvědčení.
Mám řadu ústních i písemných
stížností z řad četnictva a projevů
nespokojenosti. Na př. jeden četník píše:
"Jsem legionář. Představoval jsem si
službu četnickou jako velmi čestnou a lidovou.
Za Rakouska bylo četnictvo lidu vzdáleno už
svým c. k. Republikánský četník,
myslil jsem, bude něco jiného. Splyne víc
s lidem. Bude skutečně ochráncem majetku"
- tak píše "a životů proti zločinným
jednotlivcům. Bude rádcem. Byl jsem na Slovensku,
pak v německém území, teď jsem
v Čechách. Jsem zoufalý a nespokojený
z toho, jak se moje ideály zbortily. Místo nástrojem
lidu jsem nástrojem proti lidu. V severních Čechách
jsem hlídal Němce, na Slovensku Maďary a všude
komunisty. Protiví se mi neustále politické
špiclování, důvěrné oběžníky,
důvěrné instrukce okresních hejtmanů.
Mohu říci, že mezi sebou si velmi často
na tento stav stěžujeme i pohubujeme. Brzy mám
hledati letáky, zase časopisy, špiclovat na
schůzích, ovšem přestrojen do civilu.
Na zloděje mám velmi málo času. Ujišťuji
vás, že většina nás je s tímto
stavem nespokojena." (Výkřiky komunistických
poslanců.) Já jen prostě interpretuji
dopis četníkův, mám také leckde
jiné názory. "Ujišťuji vás,
že většina nás je s tímto stavem
nespokojena. Ač nejsem komunista, stýkám
se s vašimi soudruhy a mám k nim už proto sympatie,
že jsou tak honěni. Vy jste se zastávali našeho
volebního práva, ač musíte vidět
v nás své nepřátele. Nejsme, ale služba
je služba."
Tedy četníci sami cítí, že jsou
zneužíváni politicky. Cítí, že
z této činnosti vyrůstá přehrada
mezi lidem a jimi. Mám řadu dokladů o nespokojenosti
četnictva s tímto stavem. Značná část
četníků těžce snáší
stupňované politické exponování,
k němuž jsou nuceni v zájmu určitého
politického směru či v zájmu určité
politické strany, agrární. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) Těžce nese oklešťování
občanských svobod a odnětí volebního
práva. Jen určitá část horlivců
a šplhavců vykonává někdy až
přehnaně tuto funkci; zejména na Slovensku
a Podkarpatské Rusi jsou doklady přímo zuřivého
politického tlaku na lid, uplatňovaného četníky.
Pro tuto činnost jest zde četník nejnenáviděnější
osobou. Četnictvo stěžuje si do špatných
existenčních podmínek. Tvrdí, že
místo spousty četnických důstojníků,
jež chtějí jen nositi šavle, jež
chtějí jen kontrolovati, bráti diety a nikoliv
dělati službu, je třeba řádně
četníky materielně zajistiti, učiniti
je politicky nezávislými a občansky rovnoprávnými.
To jsou mínění a stížnosti četníků
samotných.
Ale jestliže u četnictva jsou zjevy libovůle
a přímo zločinného vystupování
proti lidu přece jen ojedinělými, u policie
jsou velmi časté. Jistě že jsou mezi
policií také osoby rozvážné a
slušné i v takových momentech, kdy jsou nuceny
zakročovati proti lidu, jsou však mezi ní individua
přímo zločinná a zločinecká,
jichž počínání je lidu nebezpečno.
Policie je kasta mimo zákon. Toto její nadprávné
postavení, jež jí buržoasie dává
k tomu, aby byla orgánem násilí proti lidu,
přináší zvůli a morální
rozklad do jejích vlastních řad. Při
tom ovšem je buržoasie tak dobrá, že policii,
totiž obyčejné strážníky,
otce rodin, ani pořádně nehonoruje. Vystupování
pražské policie a policie státní, zejména
v Zakarpatské Ukrajině a na Slovensku, je provokativní.
Bez jakéhokoliv podkladu jsou komandovány na ulici
celé oddíly pěší a jízdní
policie. Nejen dělnictvu, nýbrž již i
měšťáctvu je nápadná ohromná
mobilisace policie při každé příležitosti,
a i obyčejní chodci na pražských chodnících
ptají se, co se to kde děje, když vidí
připravené oddíly policie. To svědčí
o nervositě a neschopnosti policejního ředitelství
pražského. Stálá pohotovost, stálé
štvaní policie proti dělnictvu vnáší
paniku do řad stráže i policejních úředníků,
řádění policejních špiclů
i proti policejním úředníkům,
pak skuteční zločinci v řadách
policie, toť jsou příčiny surového
počínání policie, jež se nedá
omluviti ani starostí o měšťácký
pořádek.
Fakt, že policie je mimo zákon, fakt, že policie
je nadprávnou a leckde všemohoucí kastou, přivádí
do jejích řad mravní rozklad. Po kavárnách,
barech a jiných podobných místnostech válí
se celé noci spousta špiclů. Máme svědectví,
že se dávají majiteli a prostitutkami častovati
a podporovati. Ve značné části těchto
místností je vůbec zavedeno, že policejní
agenti svých účtů neplatí.
I část uniformované stráže je
ve spojení s bary a tajnými hernami, prostitutkami
a bordely. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Proto oprávněné stížnosti
obyvatelstva na různé nezákonnosti a zlořády
jsou marné, neboť, jak obyvatelstvo ví, policie
to kryje. Nechci těmito případy generalisovati,
ale říkám, že u části
policie je znám tento mravní rozklad, tato mravní
zvrhlost. Obvyklými jsou i úplatky ve formě
různých darů, i peněžitých.
Rád bych ještě řekl slovo o výcviku
policie. Teď se zase o tom mluví - a zejména
listy československých socialistů strašně
pro to horují - aby policie byla ještě více
vyzbrojena. Dostanou zase ještě šavle. Výcvik
policie děje se v tom směru, v jakém jest
orientován celý duch policie, t. j. ve směru
proti lidu, ve směru útoků na demonstrující
neb manifestující pracující lid. V
tom směru, ve kterém by měla býti
hlavní její činnost, ve směru kriminálním,
je výcvik její slabý. Uvedu jenom dva případy,
které mluví pro to, aby policejní ředitel
okamžitě resignoval.
Jeden případ byla otrava kyanovodíkem někde
na Vinohradech. "České Slovo" udělalo
z toho strážníka ohromného hrdinu, poněvadž
vletěl do místnosti otrávené kyanovodíkem.
Ve skutečnosti měli býti velící
úředník a president policejní učiněni
odpovědnými za život onoho strážníka
a za celou nešťastnou operaci, kterou policie v tomto
případě konala. Policii bylo známo,
že jde o kyanovodík, a přece nedalo ředitelství,
ani velící úředník takových
instrukcí, kterými by byl lehko plyn z místnosti
odstraněn, takže by se nevydával dokonce v
šanc život strážníka, ze kterého
potom ovšem, když vinou neschopnosti a neinstruovanosti
přišel o život, udělá se najednou
mučedník. To je důkaz naprosté pochybenosti
policejního výcviku a neschopnosti policejního
ředitele. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Druhý případ je podobný. V Libni se
dostali dva nebo tři zloději do krámu. Majitel
krámu zavřel dveře a stáhl roletu
a zloději byli tam zavřeni. Posláno pro policii,
tři ozbrojení strážníci přijdou,
a co myslíte, jaký byl výsledek? Jeden strážník
byl zabit dříve, než zločinci vylezli.
Toto že je výcvik mužstva? Je fakt, že pro
takové případy mužstvo není cvičeno.
Tu se jeví velké mezery, poněvadž všechna
orientace a celý výcvik mužstva směřuje
k tomu, jak uchopiti, jak uhoditi a jak týrati ubohého
dělníka, jehož hlad vyžene na ulici demonstrovati.
(Potlesk komunistických poslanců.) Dělníky,
jež namáhavě celý týden pracují
a jež jsou nuceni za své hospodářské
či politické požadavky veřejně
manifestovati, považuje policie nikoli za občany,
nýbrž za bezprávné otroky, za zvěř,
proti níž je všechno dovoleno, proti níž
je každá sprostota a surovost oprávněna.
(Další dvě věty byly usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 24. ledna 1928
podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny
z těsnopisecké zprávy. Viz. str. 39 této
těsnopisecké zprávy.) Byl jsem svědkem
výroku policejního inspektora. K manželskému
páru, který šel po ulici, někde u sadů
Vrchlického, přiskočí ze zadu policejní
inspektor a chrstne mu do uší: "Jestli mi nepůjdete
rychleji, tak vás zmlátím, jako...."
To už nedořekl, poněvadž jsem se začal
legitimovati. Při tom mu úplně vášnivé
sliny stříkaly z úst. Ale, prosím,
tam nebyla tenkráte žádná srážka
- tam nebyl dovolen tábor, neboť policie uzavřela
celé okolí před Plodinovou bursou. Policie
zakáže vždy ohlášený tábor
v poslední hodině, abychom nemohli zabrániti
nástupu dělnictva z periferie; snad je to úmysl,
snad policie chce úmyslně vyvolati řež,
snad jsouc pořádně připravena, majíc
plnou mobilisaci, chce dostati několik dělníků
k tomu, aby je zbila. V takové situaci byl ten výrok
učiněn. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Shrnuji: Projednávaný zákon nemá za
účel, chrániti větší měrou
bezpečnost četníků při výkonu
jejich funkce, nýbrž rozšířiti
jejich pravomoc používáním zbraní
a zbraní policie proti četnictvu. Je to zákon
buržoasního teroru. Zákon dává
možnost zneužívání zbraní
četnictvem a policií i z lehkomyslnosti a zlovůle.
Je to zákon dotýkající se přímo
krve a životů dělníků. Je to
zákon proti lidu. Uzákonění této
osnovy buržoasií v tomto okamžiku svědčí,
že buržoasie cítí rostoucí třídní
rozpory, cítí rostoucí odpor, cítí
velké hospodářské boje dělnictva
a cítí jeho chuť k boji. (Další
dvě věty byly usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 24. ledna 1928 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 39 této těsnopisecké
zprávy.)
Podáváme návrh na přechod k pořadu
přes tuto zločinnou osnovu. (Výborně!
Potlesk poslanců strany komunistické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Brodecký. Uděluji mu slovo.
Posl. Brodecký: Slavná sněmovno! Předem
prosím o dovolení, abych jen několika slovy
reagoval na úvod řeči svého předřečníka.
Docela klidně.
Koho chtějí bohové trestati, toho raní
slepotou. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Kdyby byla v komunistické straně nebo v klubu
jediná klidně a rozvážně přemýšlející
hlava, nemohla by tato taktika býti uplatňována.
Projednáváme zde vysoce důležitý
životní problém proletářů
v kabátě bezpečnostní stráže,
lidí stavu, který byl odedávna a odevždy
vychováván... (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Brodecký (pokračuje):... lidí,
kteří byli... (Stálé výkřiky
komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Hluk trvá.)
Posl. Brodecký (pokračuje): Moje vývody
neplatí pánům z komunistického tábora,
nýbrž lidem, které neposedlo šílenství
revoluce, která slouží nejvíce reakci,
pod níž trpíme. (Potlesk čsl. soc.
demokratických poslanců. - Výkřiky
posl. Mikulíčka. - Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Hluk trvá. - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Posl. Brodecký (pokračuje): Omezenost
mi nikdy neimponovala, i když byla sprostá a surová.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Projednáváme otázku životních
poměrů jednoho stavu lidu, který byl vždycky
reakcí vychováván proti pracujícímu
lidu. (Posl. Cibulka: Pomáháte reakční
vládě!) Ano, reakční vládě
se pomáhá tím, když se četnictvo
a policie vychovává v odporu k dělnické
třídě. (Výkřiky posl. Mikulíčka.
- Hluk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Posl. Mikulíček: Teď
se ti probudilo svědomí!)
Posl. Brodecký (pokračuje): Neprobudilo.
Dámy a pánové, prominete, když pohlížíme
na způsob jednání komunistické strany
v těchto věcech jako na dobře oceněnou
službu reakce proti pracujícímu lidu. Nic více
a nic méně to není. (Hlučné
výkřiky komunistických poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid. (Posl. Wünsch [německy]:
Co vy jste vyjednal stran železničářů?)
Já bych se mohl také zeptati, co jste za to
dostali, že takovým způsobem pomáháte
vychovávati četnictvo a policii proti lidu. (Výkřiky.)
Slavná sněmovno! Mám za povinnost svědomitého
zákonodárce, abych v prvé řadě
protestoval (Ustavičná vřava a výkřiky
komunistických poslanců.) proti ukvapenému
pro jednávání této předlohy,
které, ať chcete či nikoli, je nutno přiznati
zvláštní význam. (Stálé
výkřiky čsl. poslanců soc. demokratických
a komunistických.) V senátě byla tato
vládní předloha přikázána
k projednání (Hluk trvá.) ústavně-právnímu
výboru dne 7. července 1927, bezprostředně
před projednáváním osnovy o reorganisaci
státní správy. Je pochopitelno, že předloha
o reorganisaci státní správy zaujala mysle
všech... (Stálé výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Brodecký (pokračuje):... a nebylo
vůbec nijakého zájmu o tuto předlohu
na změnu zákona o četnictvu. (Stálé
výkřiky na levici.) Teprve potom, když
i v senátě byl vzbuzen zájem o tuto předlohu,
bylo viděti fortelnost, se kterou tato předloha
je projednávána až dodnes. (Hluk. -
Výkřiky posl. Šafranko.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Šafranko volám k pořádku.
Posl. Brodecký (pokračuje): Projednávání
v plenu senátu bylo prostě odloženo až
po letních prázdninách... (Stálé
výkřiky komunistických poslanců.)
Páni jsou rozčileni, že jsou odhaleni.
(Výkřiky posl. Wünsche.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Wünsche volám k pořádku.
Posl. Brodecký (pokračuje): A tu teprve
dána osnova na denní pořad prvé schůze
plena senátu, tedy tak, že o předlohu ani nikdo
nemohl míti zájmu.
Ústavně-právnímu výboru naší
sněmovny pak byla tato předloha předložena
jako usnesení senátu už s vytištěnou
důvodovou zprávou pana zpravodaje. Tedy ani tu se
na ní nedalo a nesmělo nic měniti. Takové
projednání tak významné osnovy jistě
právem mohu nazvati "fortelným" zastíráním
pravé podstaty osnovy a znemožněním
jejího projednání způsobem (Stálé
výkřiky.), jak by toho tato osnova zasluhovala.
(Stálé výkřiky komunistických
poslanců.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Prosím o klid.
Posl. Brodecký (pokračuje): Titul
osnovy skromně praví, že "se mění
zákon o četnictvu a o sborech stráže
bezpečnosti". Je tedy z něho zřejmo,
že tyto zákony se neosvědčily tak, jak
to r. 1920, kdy jsme zákon o četnictvu odhlasovali,
bylo předpokládáno. Pak však je nutno
vzpomenouti slibu tehdejšího p. ministra vnitra dr
Švehly. Pan předseda vlády tehdy slíbil,
že změníme zákon o četnictvu
aspoň tak, jak jej změní v Rakousku, když
se u nás neosvědčí. (Výkřiky
posl. Šafranko.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Šafranko volám po druhé
k pořádku.
Posl. Brodecký (pokračuje): Titul
vládní osnovy tedy doznává, že
zákon o četnictvu se neosvědčil, ale
osnova nenovelisuje ho tak, jako v dnešním Rakousku,
nýbrž flikuje promiňte mi to zlé slovo
- zase tak, jako se to dálo za starého Rakouska.
(Stálé výkřiky komunistických
poslanců.) V dnešním Rakousku mají
četnictvo civilně organisováno, četníci
jsou tam úředníky. Sama vláda si pochvaluje
toto zřízení, ba dokonce je na to hrda, že
právě toto civilní četnictvo zachránilo
stát před chaosem, když v červenci loňského
roku vypukla ve Vídni známá revolta. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Posl. Wünsch
[německy]: Drzost! Jste pacholci reakce!)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Pana posl. Wünsche volám po druhé
k pořádku.
Posl. Brodecký (pokračuje): Osvědčil-li
se nový útvar rakouský lépe než
náš, jak ostatně doznává vládní
osnova... (Výkřiky komunistických poslanců.)