Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pan ministr vnitra jistě mě bude ujišťovati, že tomu tak není. Znám taková ujištění, jimž on v důsledku jednostranných informací chytrých četnických důstojníků tak rád podléhá. Abych tomu předešel, uvedu jen praxi s t. zv. vyrovnávacím přídavkem podle §u 24 zákona č. 186/20. To byl přídavek stanovený zákonem. Vláda jej se souhlasem ministerstva vnitra zrušila prostým nařízením ze dne 15. února 1923, č. 34. Jeden četník si do tohoto zrušení stěžoval k Nejvyššímu správnímu soudu. Tento soud uznal, že přídavek vyrovnávací byl zrušen nezákonně a že je nutno to odčiniti. Ministerstvo vnitra by bylo musilo vyplatiti asi 7 mil. Kč z tohoto titulu, nevyplatilo však nic, neboť najednou nově stanovilo, že vyrovnávací přídavek se zjišťuje jiným způsobem, než tomu bylo r. 1920, a tak - promiňte mi ten tvrdý výrok - ošidilo četníky o nějakých 7 mil. Kč.

Smíme potom nechápati nedůvěru četnictva ke své správní instituci? Můžeme takto vychovávati četníky k nedůvěře k zákonům a k právnímu řádu? K čemu máme četníky? Snad jsou ještě dnes k tomu, aby potírali každého nepřítele vnitřního pořádku, tedy i toho, který ruší zákony.

Chtěl bych se ještě zmíniti o benevolenci ministerstva vnitra, kterou osvědčilo vůči četnictvu tou desateronásobnou změnou distinkcí. Ministerstvo národní obrany měnilo celkem devětkráte distinkce a výstroj svých gážistů. Ministerstvo vnitra nesmělo ovšem zůstati pozadu a proto měnilo distinkce a výstroj četníků desetkráte. Rozdíl je jen v tom, že ministerstvo vnitra zavedlo mimo ostatní všechny změny i černé kalhoty, které vojenští gážisté dosud nedostali.

Ministerstvo nár. obrany ovšem nyní docela právem poskytlo svým gážistům na tyto nové výstrojní součástky, a to důstojníkům po 3000 Kč, rotmistrům po 2000 Kč. Mimo to však všem dodalo zdarma onu šavli, kterou vojenští gážisté nosí.

Ministerstvo vnitra však dodnes neposkytlo četnickým gážistům ani haléře a dokonce nechalo je platiti i onu šavli, kterou tu a tam četníci nosí. Celkově doplatili četníci na tyto extravagance ministerstva vnitra více než 6000 Kč, ale nedostali nic. Četníci tedy právem poukazují na to, že v takových případech nejsou postaveni na roveň gážistům vojenským, ač ve všech jiných směrech, zvláště kde jde o uložení povinností nebo o zkrácení v právech, se tak děje zásadně, jak bylo zřejmo při odnětí práva volebního četnickým a vojenským gážistům.

Strany vládní většiny viděli tuto chybu ministerstva vnitra a v senátě k této vládní osnově přičlenili resoluce, kterými byla vláda vyzvána, aby četnictvu vyplatila takový příspěvek na výstroj, jaký dostali vojenští gážisté. Vidíme však, že vládní strany i tuto resoluci svých vlastních stranníků opustily, neboť resoluce ústavně-právního výboru si už všímá jen doplnění stanic motorkami a oprávnění četníků voditi psy do služby. Tedy jistě ve!mi podřadné věci, kterými se nedostatek uznání ministerstva vnitra neodčiňuje.

Doplňujeme v tomto směru resoluci ústavně-právního výboru resolucí stejného významu, a já prosím, abyste tedy aspoň v plenu projevili vůči četníkům tolik ochoty, kolik jí projevili vaši páni kolegové v senátě.

Bohužel, nemám dosti času, abych demonstroval tu nekonečnou řadu bezpráví a znásilnění zákonů, které bych mohl uvésti. Prosím však, abyste z uvedených případů přijali za prokázáno, že četnictvo právem nedůvěřuje vládní novele a má velmi vážné obavy do budoucna, bude-li tato nevola uzákoněna.

Mám za povinnost, abych si všiml ještě i té kuriosity, která je skryta v posledním odstavci §u 25, pokud se tento paragraf týká přechodného ubytování četnictva na soustředění. Tu má býti do budoucna četnictvo ubytováno jako vojsko. Zákon o přechodném ubytování vojska bude sic novelisován, alespoň se tak slibuje ve zprávě soc.-politického výboru. Ale proč tedy to upravujeme už dneska, když ani u vojska se to neosvědčilo a nelze to dále praktikovati. Poukazuji na protest všech českých měst, který v červenci 1927 došel všem klubům poslaneckým, v němž města se ohražují proti tomuto jich zatížení. Ministerstvo vnitra už r. 1921 respektovalo takový protest v téže otázce a nepraktikovalo zásadu práva na přechodné ubytování podle norem pro vojsko. Mělo na to i tehdy zákonité právo. Dnes, kdy chceme podvázati příjmové prameny obcí, to má býti provedeno? Oč tu běží ministerstvu vnitra? Dosavadní prakse je tu nejjistějším vodítkem. Obce nedodají za těch 11 nebo 18 haléřů za den a hlavu takových bytů, jakých by bylo třeba. Musejí tedy tyto byty potom dodat továrníci, neboť jde jen o to, aby ve stávce fungující četníci byli odvislými od majitelů továren, dolů atd. V případech, kdy nedodal továrník potřebného bytu, spalo četnictvo na Kladně v mokré umývárně na holé slámě a dostalo tam svrab. V Praze spalo na holé slámě ve školách a dostalo tam nakažlivé vředy, v Košicích spalo na holé slámě na sále hostince bez oken a utrpělo nastuzení, na Těšínsku při invasi insurgentů polských spalo četnictvo dokonce v kanálech pod silnicí bez slámy. Mohl bych tak pokračovati do nekonečna. Je to prostě něco strašného, když se tohle musí zjistiti. To už není lidskost, ale prosté hazardování se zdravím a s lidmi. To jest snad jen proto, a je-li zde ten účel, pak je to nebezpečná hračka, aby osobní animosita četníků byla předem uměle vyvolávána a do nekonečna stupňována proti těm, k vůli nimž domněle jest četnictvo soustředěno.

A tento šlendrián se zdravím četníků chcete uzákoniti? Buďsi, my ani proň hlasovati ne v budeme a odčiníme jej, jakmile to bude v naší moci. Nescházelo by nic už, než aby v této v osnově bylo upraveno i právo četníků na flašinet. To není ironie, to je trpká skutečnost. Jiného už četnictvu vzíti ani dáti nemůžete. Takovými soustředěními, kterých prodělá každý četník do roka celé desítky, podryje se zdraví úplně. Z mladých lidí stávají se souchotináři. Léčebný fond veřejných zaměstnanců už zjistil, že největší procento tuberkulosních je z řad četníků. To je jen ze soustředění. Následky těch dnešních poměrů jsou tyto. Mladí četníci musejí býti po několika letech pensionováni, ježto tyto neřesti žádné tělo nevydrží. Oni jsou však už tak vycvičeni, že byli účinnými prostředky proti vzmáhající se zlov činnosti. Stát stojí výcvik jednoho četníka v jistě 100.000 Kč. Ty jsou tím ztraceny. Ale stát je potom zatížen po desetiletí ještě zase pensemi a musí přijmouti nového četníka, aby v konal totéž, co četník odešedší. Uvědomte si i tyto důsledky, snad potom nebudete pro osnovu hlasovati.

Ostatně přechodné ubytování vojska zná dvoje takové ubytování: jedno platí pro mužstvo", druhé pro vojenské gážisty. Za "muže" se platí podle zákona čís. 248/1920 buď 11 nebo 18 hal. za hlavu a den. Za důstojníka 2 nebo 3 Kč denně za 1 pokoj, který každému patří a 2 nebo 3 Kč za pokoj pro dva rotmistry. Částka se řídí podle toho, zda ubytovatel dodal také palivo a světlo.

Vládní osnova však toto rozlišení nedělá. Nerozřešena je otázka, který druh tohoto ubytování, která práva vojenských osob má tento zákon míti na mysli. I v tom směru je mne směrodatnou dnešní praxe. Za Rakouska i po převratu bylo praktikováno u četnictva, že četničtí gážisté jsou jen "mužstvem" a že tudíž nemají ani těch práv, která jsme přiznali rotmistrům. Četníci právem poukazovali na ustanovení §u 21 zákona o četnictvu, podle něhož mají býti postaveni na roveň hodnostem vojenským. Bylo to marno! Četnická správa to nerespektovala a po uzákonění této osnovy také respektovati nebude.

Tím zůstane zase ten šlendrián, jaký byl za Rakouska. Tím uzákoníme pro četníky horší tav, než jaký máme pro rotmistry. Nevím, zla si toho četníci zasluhují, ale mám dojem, že věci se tím neprospěje, když četníky postavíme v očích občanů za rotmistry a na úroveň v "maníka" Četnictvo na soustředění má docela speciální a důležité úkoly, má v kritickém momentě chrániti právní řád v tom kterém místě. K tomu potřebuje fysických sil a duševní bdělosti. Necháme-li četnictvo spáti na slámě bez pokrývek, nenecháme jej vlastně spáti vůbec a těch fysických sil a zdatnosti duševní také nepřibude. Utrpí tedy touto praxí, kterou chceme uzákoniti, stát. Myslím, v že po zkušenostech je to hra va banque!

Slavná sněmovno! Dokázal jsem už, že přechodné ubytování četnictva na soustředěních je nelidské - chtěl bych to označiti správněji - přímo otrokářské. Poukázal jsem na to, že v škodí státu i finančně. Snad nepotřebuji ani prokazovati, že škodí dobrému jménu četnictva a jeho autoritě, neboť i po soustředění zůstane v místě četnictvo místní, které má potom napravovati svoji autoritu tam, kde jsme mu ji podminovali všeobecnou nedůvěrou, z takového nelidského zacházení vzešlou. Přiznejte si, že jde vždy v takových v případech o soustředění proti občanům jiných - zpravidla politických - názorů, které časem mohou býti názory většiny. Zde tedy v podkopáváme četnictvu u příští většiny důvěru a chceme si namluviti, že tím podporujeme demokracii a právní řád ve státě? Tak naivním nemělo by se ministerstvo vnitra k legislativě stavěti.

V tomto paragrafu však se také mluví o tom, že zvláštními předpisy bude upraveno i stálé ubytování četnictva. To je druhá bolest četnictva, neméně oprávněná. Ministerstvo vnitra mělo už možnost a musilo v této otázce pracovati a úkoly řešiti na Slovensku a v Podkarpatské Rusi, kde neplatily země stálé ubytování, jak je tomu v zemích historických. Tam mohlo tedy ministerstvo vnitra ukázati, jak věci rozumí, co chce pro zdraví četníků provésti, když tak úporně trvá na tom, aby četníci svobodní byli kasernováni, což v zájmu služby je i nutno. Vyberu jen několik málo případů toho, jak se věc řešila. Připomínám, že nepřehlížím obtíže, s jakými bylo zápasiti, ale to, co jsem mohl zjistiti ve Vilagu nebo ve Vidráni, přesahuje všechny meze. Tam, jako na mnoha jiných místech byli četníci ubytováni ve starých shnilých budovách rolníků, jinde to bylo ve starých zámcích nebo také v salaších a v bývalých stájích.

Skoro ve všech těchto budovách chyběla okna, střechy byly dokonale děravé, vítr skučel do kanceláří a bral se stolů spisy, pršelo do světnic a v noci spali četníci sice na postelích, ale nad nimi byly rozprostřeny vojenské celty, aby na spící nepršelo. Podobně tomu bylo ve Vilagu a ve Vidráni. Četničtí důstojníci sice jezdili každý měsíc na přehlídku obou stanic dělati diety, ale o odčinění závad ubytování se nestarali vůbec. Konečně vyprosili si četníci na okresním úřadě v Mezilaborči kredit 10.000 Kč, za nějž provedli r. 1920 nejnutnější opravy. Okresní úřad neměl nijakých prostředků k tomu, a peníze jen zapůjčil. Jistě, že tak nikdy více neučiní. O vrácení těchto peněz z pokladny četnické se nestaral nikdo a snad dodnes vráceny nebyly.

Ale než k tomuto odčinění došlo, bydleli četníci hůře než dobytek. Pršelo na ně, psali a jedli na kameni. Nedivím se pranic, že museli "rekvírovat" aspoň něco u obyvatel, aby se zachránili. Neměli k tomu práva, ale nouze láme železo.

Velmi zajímavý případ po této stránce: Velitel četnického oddílu hlásil tyto nepořádky v ubytování majoru Bláhovi, o němž je známo a dalo by se prokázati, že za války prohlásil, ač je Čechem, že mu smrdí po mluveném českém slově z úst. Dokázali by mu to četničtí gážisté Špaček a Hraběta, kterým to řekl. Tedy tento pan major, dnes už podplukovník, napsal veliteli oddílu, že jej potrestá za to, že do přehlídkového nálezu dal tyto nedostatky ubytování ve Vilagu a ve Vidráni, o jejich odčinění se prý má starati sám se stanicí. Tedy velmi pohodlné jednání. O tom, aby referoval tento pan Bláha také zemskému četnickému velitelství, snad tento pán ani nepřemýšlel.

Podobně vypadalo a do dneška vypadá ubytování četníků v Zemjanské Oči a vůbec nestaral se nikdo o stálé ubytování četnictva tam, kde se starati měli všichni, to jest na Slovensku, kde četníci razili naší státní autoritě cestu. Znám případ, že zemské četnické velitelství po 18 měsíců nevědělo o tom, že postavili stanici o 18 mužích na maďarských hranicích. Nedalo to do denního rozkazu a tím účetní skupiny nemohly poukázati ani paušál na nakoupený inkoust, tím méně ovšem na zakoupení postelí, židlí, stolů atd., tedy vůbec všech potřeb, které na četnické stanici býti musí. Staniční velitel musil se starati i o lžíce pro ony vojáky, které mu tam r. 1919 přidělili.. Pak byl za to ještě degradován proto, že nakoupil v té době za 8000 Kč potřebných věcí a dostal později jen 5600 Kč na úhradu nákupu. On totiž v té bídě nemohl se starati o plivátka, která za těch 8000 Kč nekoupil, a když mu potom dali jen 5600 Kč, už dokoupiti nemohl. Z toho bylo dovozeno panem správním důstojníkem Vlkem, že je to defraudace a milý vrchní strážmistr byl propuštěn soudně jako zločinec bez pense po 19leté službě u četnictva. Tak se staralo tedy ministerstvo vnitra o stálé ubytování četníků tam, kde to bylo jeho povinností. Prostě sekaturami a ničením existencí, ale samo nepřihlédlo k činu.

Poměry ještě dneska jsou strašné. I ve zněmčeném území jest tomu tak. Ministerstvo financí, které musí řešiti v tomto směru tytéž úkoly, postavilo už řadu dosti slušných obytných budov pro svou pohraniční stráž. Ministerstvo vnitra do dneska nepostavilo ani jednu.

Po těchto zkušenostech chceme, slavná sněmovno, svěřiti tomuto ministerstvu starost o stálé ubytování četnictva bez kontroly a bez dozoru? Myslím, že tak bezstarostnými bychom aspoň my neměli býti. Záleží snad přece trochu na tom, zda u četnictva jsme vybudovali instituci na mrzačení lidí nebo zda je to lidsky organisovaná zbraň státu proti vnitřnímu nepříteli božského, společenského pořádku?

Je tedy pochopitelno, že naše strana se po těchto skutečnostech nemůže nadchnouti ani pro tento paragraf osnovy, tím méně může přijímati odpovědnost za to, že v důsledku přechodného ubytování četníků na soustředění u továrníků a v dolech bude četnictvo zase tak jednostranně se bíti proti dělnictvu v jeho sociálních bojích, jako tomu bylo za Rakouska a je tomu do dneska.

Přihlédl jsem tedy k jednotlivým paragrafům vládní osnovy s hlediska skutečné prakse a dokázal jsem, že dnešní prakse je neudržitelná, že je zlá a nemravná, že její důsledky se neblaze ukáží i v příštím postupu četnictva proti občanům jiného přesvědčení, než má dočasná vládní většina, velmi neblaze.

Při této příležitosti mám za povinnost přihlédnouti i k jiným jevům a skutečnostem, které jsme u četnictva zjistili. I ony charakterisují ten neblahý stav, v jakém tato všech občanských práv zbavená instituce bezpečnosti trpí nezměrně, trpí pod herostratovským šílenstvím jedinců, kterým svěřujeme dneska i rozhodování o požitcích četníků.

Předseda (zvoní): Pane poslanče, upozorňuji vás, že vaše řečnická lhůta dávno minula.

Posl. Brodecký (pokračuje): Mezi nimi je několik podařených exemplářů, jako na př. býv. nadporučík Šída, který byl pro vlastizradu divisijním soudem v Košicích odsouzen na 3 roky do žaláře nebo také onen známý pan kapitán Fiala, který z obdivu nad dobrým truňkem snad ani nevychází, který ale právě v takém stavu nejraději trestá legionáře za podřadné maličkosti, jako tomu bylo v případech legionářů Filipiho a Moringra. Pan ministr si může věci zjistiti a já se nebudu jimi více zabývati, než je nutno.

Zajímavý případ takového nadměrného využitkování moci se strany představeného: Ve Vrčeni u Klatov byl starý vrchní strážmistr Jan Frost. Sloužil už celou kapitulaci, je ženat a má jedno dítě. V červnu - bylo to 30. června 1926 - byl na stanici na přehlídce kapitán Vacovský, kterému Frost hlásil, že právě dnes mu operují jeho jediné dítě v Plzni v nemocnici, a že tedy prosí o ohled, neboť je tím rozrušen. Kapitán Vacovský takového cos ovšem, jako je ohled na lidské city četníků, nemusí znáti a proto jich také nedbal. Poručil Frostovi, aby šel cvičiti s podřízenými puškohmaty. Cvičbě nepřihlížel, ale seděl ve vedlejší místnosti. Pojednou z ní vyběhl a přesto, že jsme v Čechách, řval hlasem tura "Unter Hund schlecht! Miserabl! Zavru vás oba, děláte si z představených blázny!" Nepoučil je sice, kde je chyba, a dal zkrátka kritiku. Případ je velice zajímavý a skončil přesto, že je právo na straně strážníkově, pensionováním tohoto strážníka a snad pochvalou důstojníka, který toto provedl. Případ je zajímavý, ta fakta tu jsou, a jsem ochoten p. ministru vnitra jimi posloužiti. Tento Frost vyvázl z toho, bohudíky, s pensí.

Mohu uvésti mnoho případů, kdy takový nešťastník byl propuštěn cestou soudní nebo také jen cestou disciplinární bez pense, ač si do pense platil srážky a tím zkracoval po celou služební dobu rodinu o kus chleba, který by mu jinak patřil, kdyby nebyl pro případ stáří povinně státem pojištěn.

Uvedu jen případ strážmistra Hynka Weinlicha z Malacek. Tento nešťastník kdysi v noci zaspal a nastoupil službu o 5 hodin později, než mu byla předepsána. Byl za to pohnán k vojenskému soudu a tam odsouzen pro podvod ku trestu podmíněnému na 2 roky, a to proto, poněvadž prý podvodně účtoval noční příplatek. On jej účtoval ne v úmyslu podvodném, nýbrž aby kryl své zaspání. Byl podmínečně odsouzen. Podmínečné odsouzení výslovně říká, že nemá míti trestních následků. Tento člověk byl propuštěn bez nároků na pensi. Pro tentýž zločin byli odsouzeni strážmistři Fučík, Hanuš a Petr, neboť zkrátili stát o - 1 Kč 50 h.

Chci končiti a proto už neuvádím jinakých velmi křiklavých případů té četnické inkvisice, ve které žije naše četnictvo od r. 1920 pod dnešní jeho správou. Mám za to, že jsem prokázal, jak nezdravým by bylo, kdyby uzákoněním osnovy se vydalo četnictvo těmto majitelům a držitelům discipliny nad četnictvem i ve směrech požitkových a pensijních bez práva na dovolání se opravných prostředků až k Nejvyššímu správnímu soudu. Uzákoníte-li tuto osnovu, vydáte četnictvo na milost i nemilost kastě nadlidí, kteří neznají lidskosti ani nemají vědomí odpovědnosti. Nejen to, tato kasta zase nám vytvoří z četnictva jinou kastu, t. j. kastu odkopnutých, bezprávných, druhořadých občanů, kteří nebudou svůj stav obdivovati, nýbrž naučí se jej nenáviděti.

Jsem-li už u té zvýšené zločinnosti, dovolte mi, abych poukázal též na její příčiny. Vězí také v těchto nezdravých poměrech u četnictva, neboť jak jsem na počátku dokázal, působnost četnictva je přikázána dozoru celé republiky s 12 až 13 miliony obyvatelů. Četnictvo je příliš vážný činitel pro veřejnou bezpečnost, než abychom směli bez újmy pro legislativu ponechati je v rukou byrokracie bez ohledů, bez práv. Tím by se stalo bičem na nás samotné a bylo by jako za Rakouska proklínaným živlem celého národa.

Měl bych promluviti ještě o otázce systemisace. Nezbývá mi času použíti materiálu sebraného pro tuto věc. Učiním tak při nejbližší příležitosti. Končím své vývody - prozatím s vynecháním celé řady materiálu - tímto prohlášením:

Celá osnova zákona přímo čiší nezákonnostmi. Ona porušuje ústavu, porušuje předcházející zákony, dává ministerstvu vnitra do rukou možnost, aby bez ohledu na vydané platové zákony upravovalo poměry svých zaměstnanců, poměry četnictva. Z prakse, kterou jsme dosud prodělali u četnictva vůbec, musíme počítat s tím, že tento způsob provádění osobních úprav v řadách četnictva bude velkým a hlubokým zdrojem nespokojenosti a oprávněné roztrpčenosti, kterou mnozí páni, dnes představení četnictva, v řadách důstojnictva četnického budou rozsévati mezi četnictvem při svých až chorobně nenávistných povahách vůči četnictvu.

Máme řadu případů, z nichž vychází na jevo, že žádný stav v této republice nepodléhá takovým chorobným zjevům jako u nás důstojnictvo četnictva, ve stavu, v kategorii, kde opravdu to může býti nejnebezpečnějším pro stát.

Poukázal-li jsem při zahájení své řeči na to, že bojem proti oposici a bojem proti četnictvu, i kdyby se zdál sebe oprávněnějším se strany komunistické, se slouží jenom reakci, pak bych v této chvíli, kdy je trochu více klidu, chtěl poukázati ještě na jedno. To, co četníci v mnohých případech při intervencích dělají proti dělnému lidu, proti demonstrantům, to někdy přímo zuřivé, šílené bití a střílení do pracujícího lidu, jest ovocem onoho strašného, nesnesitelného pronásledování se strany důstojníků četnictva. Četnictvo jest v mnohých případech přímo vehnáno do zoufalství právě v těch aktech, kde by mělo rozumem rozhodovat a kde by mělo býti rozvážné.

Stavíme-li se proti tomuto zákonu, stavíme-li se v tomto případě na stranu četnictva, činíme tak proto, poněvadž máme pevnou víru, že dáme-li do rukou četnictva takovou svobodu, aby nebylo jako pronásledovaný nevolník, aby nad ním nevisel Damoklův meč nejistoty existence, vyhnání ze služby bez pense, dáme-li mu uvolnění od té strašlivé, přímo špilbergské discipliny, pod níž dnes sténá a úpí, že toto četnictvo pro blaho státu bude vykonávati svůj úkol tak, jak se vykládá, že jest k němu povoláno, bude vykonávati svůj úkol v plném vědomí odpovědnosti a povinnosti na prospěch státu za každých okolností, i když potom snad bude musiti v mnohém případě položiti svůj život za svou povinnost. Ale dostati tento důležitý kádr strážců bezpečnosti do přímého rozporu s jeho představenými, dostati tento kádr bezpečnostní, 11 tisíc lidí, po celé republice roztroušených, konajících službu za nejtěžších poměrů, do rozporu nejen s představenými, ale i se všemi zákony, které chrání lidi, se zákony, které chrání zvěř, ale četníka nechrání, to je velmi nebezpečná situace ve vývoji otázky četnické a otázky bezpečnostní u nás vůbec. Má-li tato sněmovna opravdu smysl pro vážnou práci v budoucnosti, pak přijme náš návrh, aby předloha byla vrácena zpět, aby prošla soc.-politickým výborem, kde bychom z této předlohy mohli aspoň trochu osvědčiti četnictvu, že se nestará sněmovna jenom o jeho zotročení, ale že se stará, jak jest její povinností, také o jeho sociální, mravní a lidské povznesení. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu této schůze. Ke slovu se přihlásil náměstek předsedy vlády p. ministr dr Šrámek, a to k prohlášení podle §u 64 jedn. řádu. Uděluji mu slovo. (Potlesk na pravici. - Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Ministr dr Šrámek: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.) Již téměř po tři týdny.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Hakena a Haruse.) Prosím o klid. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Již téměř po tři týdny je rozrušována.... (Výkřiky posl. Haruse.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. dr Sterna.) Prosím o klid. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prosím p. ministra, aby pokračoval.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Již téměř po tři týdny je rozrušována naše i zahraniční veřejnost (Výkřiky posl. Hakena.) incidentem na hranicích rakousko-maďarských. (Stálé výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky posl. Haruse.)

Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): I považuje vláda za vhodno (Výkřiky posl. dr Sterna) ve věci podati slavné sněmovně toto prohlášení: (Posl. Harus: My vám již kašleme na prohlášení vlády, poněvadž je to švindl!)

Předseda (zvoní): Volám p. posl. Haruse k pořádku.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Vláda je si vědoma, že dodržování mírových smluv... (Různé výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje):... a správné plnění všech závazků, jež jednotlivé státy smlouvami převzaly, je základem dobrého poměru mezi státy a předpokladem míru. (Výkřiky posl. Šafranko. - Posl. Harus: Mussolini posílá do Maďarska a vy do Číny!)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Haruse a Šafranko k pořádku.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Věnovala proto případu svatogothardskému od prvních chvil největší pozornost. (Výkřiky posl. Kopasze. - Hluk.)

Poněvadž byly případem bezprostředně dotčeni v prvé řadě dva naši sousedi, Rakousko a Maďarsko, na jejichž společné hranici se incident povahy celní 1. ledna letošního roku odehrál, obrátilo se ministerstvo zahraničních věcí prostřednictvím svých zástupců na zahraniční ministerstva obojího státu, aby si zjednalo informace o povaze případu.

Se strany rakouské dostalo se mu zpráv, které vyličují svatogothardský případ takto:

Rakouští celníci ve Sv. Gothardě, provádějící obvyklou prohlídku, v den 1. ledna t. r., prohlédli mezi jiným pět nákladních listů, podle kterých v pěti vagonech č. 5873 vezena byla zásilka v celku 591 beden součástek strojů, určených zasilatelské firmě bratří Berkovitcové ve Slov. Novém Městě. Když celní orgány provedly zkoušku a otevřely jeden z vagonů, shledaly, že bedny obsahují součástky strojních pušek. Poněvadž bylo tehdy zřejmo, že zásilka je falešně deklarována, a poněvadž... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje):... nebyl připojen průvodní list o povolené dopravě zbraní, žádal zástupce rakouských drah maďarského přednostu stanice, aby zásilka, nalézající se už na půdě maďarské, byla dopravena zpět na rakouské území, aby mohla býti vzhledem k falešné deklaraci zabavena. Tomuto požadavku nebylo vyhověno. Zásilka zůstala v rukou maďarských.

Podle oficielního sdělení maďarské vlády našemu vyslanectví byla zásilka expedována italskou firmou Commercio Universale di feramento e ď ordigni S. A. ve Veroně uvedené firmě Berkovitcově a byla určena do Varšavy... (Výkřiky komunistických poslanců a posl. Tuky.)