Úterý 24. ledna 1928

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje):... kterážto okolnost... (Trvalé výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): byla prý vyjádřena poznámkou v nákladních listech "Transito pro Varšavu". (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Maďarské úřady zabavily zásilku, poněvadž obsahovala válečný materiál a nebyla opatřena maďarským povolením k transitu. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje): Rakouskomaďarská celní a železniční komise, která 17. ledna případ z 1. ledna vyšetřovala, potvrdila v hlavních rysech údaje rakouské i maďarské vlády.

Úředním šetřením československým bylo zjištěno, že zásilka nebyla určena pro Československo, a že žádný československý úřad nebyl také žádán o povolení k průvozu dotčených vagonů. Zjištěno dále, že firma Bratří Berkovitcové je zasilatelství, jehož majitelé jsou maďarští občané maďarské národnosti. Sídlo firmy i obydlí majitelů jest v maďarské části Slovenského Nového Města, nazývané Sátoralja-Ujhely, tedy na maďarském území, kde se rovněž nalézá místní maďarské nádraží.

Polská vláda prohlásila diplomatickým zástupcům Malé Dohody 7. ledna kategorickým způsobem, že zásilka nebyla vůbec určena pro Polsko. Zůstala tedy nevyjasněna otázka, komu patřila zásilka zbraní, dovážených zřejmě pod falešnou deklarací.

Poněvadž jako příjemce určena byla maďarská firma na maďarském území a poněvadž prohlášeni polské vlády vyvrací tvrzení, že zboží mělo býti do Polska Maďarskem jen provezeno, vyskytlo se přirozeně podezření, že šlo o pašování válečného materiálu do Maďarska, kterému jest trianonskou smlouvou zakázáno, dovážeti z ciziny zbraně a střelivo.

Kontrola Maďarska v tomto směru náleží, po odvolání mezispojenecké kontrolní komise z Budapešti, Radě Společnosti Národů, která rozhoduje většinou svých hlasů o eventuelním vyslání investigační komise do státu, ... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Ministr dr Šrámek (pokračuje):... jenž by klausule mírových smluv, jimiž jest vázán, porušil.

Československo v souhlase s ostatními malodohodovými sousedy Maďarska, kteří mají stejný zájem na udržení mírových poměrů v Evropě, rozhodlo se upozorniti na svatogothardský případ Radu Společnosti Národů, předpokládajíc, že vyjasnění tohoto případu bude ve všeobecném zájmu a že přispěje i k rozptýlení všech nedorozumění. (Výkřiky komunistických poslanců.) Zakročení nestalo se zatím s dovoláváním se článku Paktu Svazu, ježto vláda československá se domnívá, že jde zde o samozřejmou povinnost Rady Svazu a že stačí upozorniti na podezřelá fakta, zde se vyskytnuvší. Radě Svazu půjde zajisté o to, aby všechna podezření v zájmu dobrého soužití národů střední Evropy rychle zmizela. Nám pak záleží na tom, aby ve věci této nedošlo k žádnému konfliktu nebo nedorozumění mezi interesovanými státy před forem mezinárodním.

Rozhodnutí o dalším postupu bude náležeti nyní Radě, která, jak jsme přesvědčeni, bude také v tomto případě jednati ve smyslu svých povinností a v duchu mírové politiky, předpokládající respektování a dodržování všech mezinárodních závazků. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Byl mi podán návrh pánů poslanců Bradáče, dr Dolanského, Windirsche, dr Budaye, dr Kramáře, Mlčocha, dr Petersilky, Stenzla a druhů, aby o prohlášení pana náměstka předsedy vlády zahájena byla rozprava, a to ihned. (Různé výkřiky komunistických poslanců. - Hluk. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Dále podány mi byly shodné návrhy posl. Tomáška, posl. Hakena a posl. Tauba, rovněž žádající, aby o prohlášení pana náměstka předsedy vlády zahájena byla rozprava, a to ihned. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců. - Předseda zvoní.)

Prosím paní a pány poslance, aby zaujali svá místa. Přikročíme ke hlasování o podaných návrzích. (Trvalé výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Dám o těchto návrzích hlasovati podle §u 65 jedn. ř. bez rozpravy prostým hlasováním, a to o všech najednou. (Námitek nebylo.)

Kdo tedy souhlasí s návrhy, aby o prohlášení pana náměstka předsedy vlády byla zahájena rozprava, a to ihned, nechť zvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím rozprava byla usnesena. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Než přikročíme k rozpravě, navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická stanovena byla 60 minutami. Jsou proti tomuto mému návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není jich. Lhůta řečnická je tedy přijata.

Přihlášeni jsou dosud řečníci na straně "pro": pp. posl. dr Kramář, dr Mičura, dr Halla.

Dávám slovo prvnímu přihlášenému řečníku, p. posl. dr Kramářovi.

Posl. dr Kramář: Slavná sněmovno! (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid!

Posl. dr Kramář (pokračuje): Myslím, že musíme býti povděčni vládě, že ve věci tak neobyčejně důležité a vážné, jako je případ gothardský, nám dala vysvětlení, které jsme slyšeli. Já ovšem bych nerad, abychom věc přeceňovali. Co nás samých se týče, myslím, že není to ani tak těžké. Incident svatogothardský vlastně není pro nás překvapením; je pro nás jenom jedním článkem v řetězu, který, musím a smím snad to říci, pro dobré sousedské soužití není zrovna nejpříznivější.

Víme velmi dobře, že kromě oficielních ujištění povolaných zástupců Maďarska mluví se docela veřejně a bez ostychu o tom, že musí býti poměry zase přivedeny tam, kde byly. A tak mluví v Maďarsku kromě oficielních osobností každý, od zdola až po nového pana kardinála. Velmi dobře víme, kolik jsme měli již špionážských afér (Výkřiky.), a ty se nedělají přece z mírumilovných ohledů, a konečně víme také, jaké poměry jsou na Podkarpatské Rusi, které by možná vyžadovaly daleko větší pozornosti a opatrnosti, než se jim věnuje.

Tedy, jak říkám, pro nás tento incident tajného dovozu zbraní není ani tak velkým překvapením a na každý způsob nemyslím, že bychom jej zrovna my se svého stanoviska přeceňovali. Ale běží o něco jiného, o něco daleko většího. Po velké válce a po všech těch útrapách, které prožili všichni národové, je docela přirozeno, že všude je opravdová touha po míru, a je také docela přirozeno, že národové přetížení daněmi a břemeny, která jsou docela přirozeným následkem války, touží po tom, aby mohli zmenšiti tato břemena tím, že by se dosáhlo všeobecného odzbrojení, nemluvě ani o tom, že by to bylo jednou z garancií mírových. A tu není nejmenší pochybnosti, že je to zrovna Společnost Národů, která v této věci má nejtěžší a nejvážnější úkoly, ale která je před problémem, jenž se dotýká přímo její vážnosti a jejího významu pro budoucnost.

Společnost Národů, jak víte, hledá formulky o zachováni míru, formulky pro odzbrojení, a zrovna my s velikou radostí vítáme, že zítra bude zde v Praze zahájeno zasedání komise Společnosti Národů pro přípravu všeho toho, co týká se odzbrojování.

A tu musím říci - a myslím, že mně to nebude ve zlé vytýkáno, když to řeknu - že by to bylo přímo absurdní a že by to bylo neobyčejně kompromitující pro budoucnost Společnosti Národů a pro její význam, kdyby zrovna Společnost Národů přísně a bezohledně neužila svého práva, které má paktem, aby hleděla zameziti veškeré tajné ozbrojování. Není nejmenší pochybnosti, že zde o tajné zbrojení jde, a je přímo povinností Společnosti Národů, aby užila investigačního práva, které má a které slouží k tomu, aby alespoň uspokojeno bylo svědomí všech těch, kteří ve Společnost Národů věří. (Výkřiky poslanců strany komunistické.)

Já nejsem dosti naivní, abych věřil, že Společnosti Národů a její komisi podaří se naprosto zabrániti dovážení zbraní a tajné ozbrojování. To vím velmi dobře a konečně s tím se musí každý, kdo odpovídá za politiku státu, smířiti a podle toho vésti také politiku státu, aby nebyl překvapen. Ale jde o něco jiného, jde o veřejné mínění, o to veřejné mínění, které konečně s jistou důvěrou hledí k tomu, že je možno zameziti opakování strašného neštěstí, které bylo uvaleno na všechny národy velkou válkou, o upokojení jeho, že je to ve Společnosti Národů skutečně vážným předmětem a že to míní doopravdy, když mluví se v ní o tom, že má býti zamezena válka, že má býti zmenšeno ozbrojení. Hledati jenom papírové formulky, to málo stačí. Formulkami ještě nikdy nebyl zachován mír. Zde musí býti jasná, pevná vůle Společnosti Národů a její Rady, zabrániti tomu, aby nebylo obcházeno to, co je podmínkou každé odzbrojovací akce. Společnost Národů je přímo povinna těm, kteří věří, těm, kteří doufají, že její činnost skutečně bude plodotvorná a že podaří se jí, pokud je to vůbec možno, omeziti konflikty mezi státy, je povinna těmto věřícím, aby nebyli zklamáni ve své víře, kdyby viděli, že Společnost Národů je ochotna zakročovati ve sporech států malých a bezvýznamných a že nezakročuje tam, kde jde o věci skutečně ožehavé, nebezpečné, které by mohly skutečně neobyčejně škoditi všemu tomu, co je cílem Společnosti Národů.

My dojista - a to mohu snad říci za všecky strany této sněmovny a velectěná oposice mně odpustí, když budu mluviti v této příčině i za ni - všichni jsme pro mír a vítali bychom, kdyby bylo možno dosáhnouti vzájemného odzbrojení. (Výkřiky a smích komunistických poslanců.) Já se nedám strhnouti k tomu, co bych chtěl teď vlastně říci, když se páni smějí tomu, že je sněmovna pro mír a pro odzbrojení. My bychom byli vinni hříchem proti národu a státu, kdybychom v této příčině dali se přímo uspati frásemi o míru a odzbrojení, když bychom věděli, že tam, kde je největší nebezpečí, není žádné touhy po míru, nýbrž že tam jest jediná snaha: zvrátiti to, čeho bylo dosaženo mírovými smlouvami. (Výkřiky posl. Mikulíčka.) Kdybychom my loyálně odzbrojovali a Maďaři tajně zbrojili, pak bychom se provinili proti všemu tomu, co je naší přední povinností: starati se o bezpečnost a klid svého státu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Víme, že jest u nás beztoho dosti oficiálního i neoficiálního pacifismu a myslím, že by tento pacifismus byl nebezpečný, kdybychom zapomněli při tom, že zrovna v Maďarsku jsou všechno, jen ne pacifisti, že tam od nejmenšího do největšího žijí jen jednou myšlenkou, jen jednou touhou, touhou po revanchi. A že se nedá zříditi Uhersko tak, jak dříve bylo - jak to snad říkají oficiální kruhy maďarské, cestou mírovou, cestou dohody o tom přece nebudeme mluviti a jsem přesvědčen, že to ani jednomu z Maďarů nenapadne. Ale přece jen bych řekl, že je to velmi důležité, abychom také my alespoň s toutéž vášní a toutéž rozhodností říkali, že budeme hájiti celistvost svého státu, jako to dělají Maďaři tenkráte, když mluví o revanchi a revindikaci. (Výborně! Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) Myslím, že můžeme říci, že my ze Slovenska dobrovolně nevydáme ani píď země. (Výborně! Potlesk.) My jsme nechtěli hranice slovenské lehkomyslně. (Výkřiky komunistických poslanců.) Nebyla to žádná megalomanie..... (Hluk. Výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje):... která nás vedla k tomu, že jsme chtěli hranice tak, jak byly ustanoveny. Všichni, kdo jsou jen trošku obeznámeni s našimi hranicemi - myslím za hranicemi - musí nám přiznati, že jsme přímo museli žádati ty hranice, které máme. Není možno, aby stát vůbec byl bez přirozených hranic, které mu dávají možnost ochrany. Jestliže jsme chtěli míti Žitný ostrov, pak to nebylo proto, abychom dělali maďarskou politiku odnárodňovací na Žitném ostrově. My jsme nechtěli a nechceme ani jednoho Maďara odnárodniti. Jestliže jsme chtěli Žitný ostrov, pak jsme jej chtěli proto, že jsme musili míti hranicí veliký Dunaj, a ne mrtvé jeho rameno, abychom nebyli úplně vydáni vpádu maďarských band, které by mohly přijíti kdykoli. To bylo naší povinností a proto jsme to chtěli. My jsme nechtěli žádného Maďara pro to, abychom rozmnožili vlastní řady odnárodňováním.

Myslím, že nemluvím nespravedlivě k Maďarům, když jim řeknu, že mentalita maďarská se ukazuje zrovna také nyní v nynějších poměrech, kdy člověk vlastně mohl by očekávati, že se mentalita Maďarů změní, aby si získali příznivé rozpoložení ciziny. Ale tu musím konstatovati, že naši Slováci v Maďarsku nemají skoro žádné školy, kdežto my můžeme s klidným svědomím říci, že Maďaři u nás mají tolik škol, kolik jich potřebují a že ani v nejmenším nejsou utiskováni ve svých jazykových právech. (Tak jest!) Dovolte, abych řekl jednu věc, která není bez zajímavosti, a myslím, že budou pp. kolegové s německé strany překvapeni tím, co řeknu. (Hluk. - Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Na Slovensku je 140.000 Němců. Není nejmenší pochybnosti, že tito Němci by byli propadli maďarisaci zrovna tak, jako naši Slováci. (Tak jest! - Výkřiky komunistických poslanců.) Musím říci, že Dohoda zachránila přes 200.000 Němců tím, že dala Rakousku Burgenland. Dovolte mně, abych vám řekl případ, který jsem sám zažil. Když jsem byl ve vězení, měl jsem klíčníka, který byl z Ödenburgu. Byl Němec, velice hodný člověk, a já jsem s ním někdy hovořil. Ptal jsem se ho jednou, kdo je jeho žena. On mně řekl: Němka. A já se ho na to ptal: Co vaše děti? - Ty neumějí slova německy. - A proč? - Nesmějí mluviti německy, školy nemají německé a následkem toho se odnárodňují.

Tak to bylo všude v Maďarsku. Není nejmenší pochybnosti, že my, proti kterým se strany radikálních pánů s německé strany vede se takový boj, jsme německému národu tím, že jsme mu dali školy střední i obecné a Dohoda Burgenland, zachovali daleko více duší, než to dovedou nejradikálnější němečtí kolegové se svou agitací. (Posl. Krebs [německy]: To jste udělali jen k vůli Němcům?) Ano, my jsme to dělali proto, poněvadž nikoho nechceme odnárodňovati a každému dáváme plná jeho národní práva. Proto jsme to dělali. Konstatuji, že jsme mohli zrovna na Slovensku docela klidně neotevřít ani jednu německou školu; Němci nebyli politicky tak silni, aby se mohli tomu brániti. My jsme to nedělali, poněvadž jsme nechtěli na Slovensku prováděti maďarskou politiku. To byla naše politika. Proto musím říci, že my s klidným svědomím můžeme předstoupiti před veškeren evropský tribunál a celou cizinu a říci, že snad přece i pro morálku a mravní niveau Evropy je důležitější a vážnější, jestliže je zachráněn celý národ od odnárodnění, jestliže celý národ dostal nyní svá práva na jazyk a školy, jestliže celý národ byl vysvobozen z ponížení a z toho nejstrašnějšího postavení, než interes několika maďarských magnátů, kteří naříkají na pozemkovou reformu, i snad na to, že nemohou již utiskovati a odnárodňovati národy Slovenska. (Potlesk. - Výkřiky komunistických poslanců.) My víme, že maďarská agitace nepřestane.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje):.... Víme, že maďarská agitace nepřestane. Ale, jak pravím, chceme, aby ji Evropa cenila tak, jak toho zasluhuje, ale jednoho bychom nechtěli, abychom totiž tuto agitaci podporovali sami.... (Výkřiky komunistických poslanců.)... separatistickými snahami na Slovensku. (Výkřiky posl. Sedorjaka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Není nejmenší pochybnosti, že stát najde dosti energie... (Stálé výkřiky posl. Sedorjaka.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje):... aby se obrátil proti každé irredentistické agitaci. Ale musím říci, že alespoň my máme povinnost, abychom se také bránili proti všem filosoficko-politickým extraturám.... (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje):.... které by mohly vyvolati pochyby o vůli Slovenska. (Výkřiky posl. Wünsche.)

Předseda (zvoní): Pane posl. Wünschi, nemáte slova.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Zde se mluví o autonomii - a my konečně víme, co se pod tím myslí - ale za Dunajem tomu rozumějí jinak, tam si to vykládají jako touhu po separatismu. Není nic charakterističtějšího než to, že bývalý ministerský předseda Friedrich v "Pesti Napló" se již těší, že 31. října 1928 nastane vacuum, že pokvete pšenice pro Maďarsko. (Výkřiky komunistických poslanců. - Posl. Wünsch píská na píšťalku.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Poněvadž tato věc tolik rozvířila naši veřejnost, jsem povinen o ní něco říci. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Rozumí se samo sebou, že musíme odmítnouti s naprostou rozhodností myšlenku, která je dostatečně kuriosní, že by se byl náš stát utvořil vlastně jen na zkoušku. Na zkoušku se může bráti šofér nebo kuchařka, ale netvoří se na zkoušku stát. (Posl. Wünsch píská na píšťalku.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Wünsche k pořádku.

Posl. dr Kramář (pokračuje): A jestliže se říká, že přece rozumí se samo sebou, .... (Stálé výkřiky posl. Sedorjaka.)

Předseda (zvoní): Volám pana posl. Sedorjaka k pořádku.

Posl. dr Kramář (pokračuje):.... že jsme vytvořili stát na zkoušku, pak řeknu já, že tomu rozumím. Nedovedu si sice tak absurdní myšlenku představiti, ale řeknu, že je to neopatrná a nedomyšlená filosofie, zapomíná-li se na to, že se to netýká jen vnějších věcí, nýbrž i vnitřní politiky. Kdyby bylo pravdou, že ten stát vnitřně utvořen jest jen na 10 let a že to 31. října 1928 projde, není pochybnosti, že by zde bylo vnitřní vacuum. Stát by zůstal, ale jaká by byla vnitřní politika? My bychom byli úplně - řekl bych - bez právního základu pro veškeru naši vnitřní politiku. Proto je tak neobyčejně nebezpečno odvážiti se na kluzkou cestu takového filosofického rozmýšlení.

Úplně věřím, že kdo to psal, jistě nechtěl říci, že by byl náš stát a naše jednota jenom na zkoušku, nýbrž že myslil jenom na vnitřní poměry. Ale musím říci, že i co se týče vnitřních poměrů, je to velmi nebezpečné a že to nemůžeme schvalovati, naopak že se musíme proti tomu vysloviti, poněvadž by to mohlo míti nejhorší následky, ne snad pro nás, poněvadž my víme dobře, že ten stát ani vnitřně není na zkoušku, že 31. října 1928 bude platiti ústava dále, že budou platiti naše zákony, že se vůbec na naší vnitřní struktuře nedá naprosto nic změniti, jenom cestou ústavní, tímto parlamentem, a že jest ústava nezměnitelným a nerozrušitelným fundamentem našeho státu, který se nedá měniti jinak, než zase cestou ústavní. (Hlučný potlesk.) To víme a proto nás to neleká, ale my jsme proti tomu a proti všem takovým nebezpečným teoriím proto, poněvadž to vzbuzuje naděje jinde, za Dunajem. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Všechno naše snažení a povinnost směřuje k tomu, aby i Maďaři byli přesvědčeni, že my, nikdo z nás dobrovolně nepostoupí ani píď z našeho území (Potlesk.) a že jsme hotovi hájiti celistvost našeho státu s celou silou, všemi obětmi a proti všem. (Dlouhotrvající potlesk.) To jest povinností naší. Možná, že to páni nechtějí, ale já tolik věřím našim lidem, že by ti páni zůstali vojevůdci bez vojáků a že naši lidé by šli jako my všichni hájiti to, co si s tak těžkými obětmi dobyli. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): My jsme ukázali.... (Posl. Bechyně: Tukovu theorii odmítáte, ale muže držíte!) Pan kol. Bechyně mně odpustí... (Posl. Bechyně: Ale muže držíte v koalici!)... když mu něco řeknu. (Posl. Bechyně: Všechno vám odpustím!) Já znám velmi mnoho velmi dobrých lidí, se kterými jsme byli ve velmi úzkém spojení, kteří leckdy také vyslovili všelijaké teorie. Tedy musím docela otevřeně říci... (Posl. Tomášek: Ale proti státu se nikdy nevyslovili!) Račte odpustiti, to je různost názorů mezi námi. Já myslím.... (Hluk a výkřiky poslanců komunistických.). Dovolte, abych vám to řekl. (Hluk.) Není možno mluviti.

Předseda (zvoní): Prosím o klid. (Výkřiky poslanců komunistických.) Prosím o klid. (Výkřiky poslanců komunistických.) Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje): Tedy já myslím, že nikdo z nás nemá ani práva ani možnosti zkoumati myšlenky kteréhokoli z poslanců. Možná, že bychom tu došli všelikdes k docela zvláštním resultátům, ale jedno řeknu: Já bych rád viděl toho československého anebo slovenského poslance, který by měl, odpusťte mně, nerozum, anebo, abych to řekl docela otevřeně, tu hloupost, aby chtěl psáti proti státu a aby chtěl psáti tak, aby z toho mohli Maďaři (Hluk a výkřiky poslanců strany komunistické.) a my také (Výkřiky poslanců strany komunistické.) doopravdy věřiti, že je to tak myšleno, anebo eventuelně že mluví za někoho, kdo by šel za ním. (Potlesk.) Musím říci docela jasně a otevřeně, že bych tomu naprosto nerozuměl, kdyby se našel jeden Slovák, který chce mluviti ve jménu Slováků, aby chtěl býti proti celistvosti našeho státu. (Posl. dr Dérer: To není Slovák, pane doktore, to je ten omyl!) Já nebudu zkoumati jeho křestní list. Konstatuji jenom jedno: Jestliže má kdo největší interes na tom, aby byla zachována celistvost a síla tohoto státu, pak jsou to především Slováci. (Potlesk.) Slováci viděli velmi dobře, kdybychom byli přišli o nějakou desítku let později, že bychom byli našli na Slovensku docela něco jiného než Slováky, a Slováci velmi dobře vědí... (Výkřiky poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Kramář (pokračuje):... kdyby se dostali zase pod maďarského, že bude opakována stará politika a že by se zase Slováci neubránili tomu, čemu již jednou skoro podlehli. (Stálé výkřiky posl. Sedorjaka.)

Předseda (zvoní): Volám p. posl. Sedorjaka k pořádku.

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP