Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Šrámek (pokračuje):...
kterážto okolnost... (Trvalé výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Šrámek (pokračuje): byla
prý vyjádřena poznámkou v nákladních
listech "Transito pro Varšavu". (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Šrámek (pokračuje): Maďarské
úřady zabavily zásilku, poněvadž
obsahovala válečný materiál a nebyla
opatřena maďarským povolením k transitu.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Šrámek (pokračuje): Rakouskomaďarská
celní a železniční komise, která
17. ledna případ z 1. ledna vyšetřovala,
potvrdila v hlavních rysech údaje rakouské
i maďarské vlády.
Úředním šetřením československým
bylo zjištěno, že zásilka nebyla určena
pro Československo, a že žádný
československý úřad nebyl také
žádán o povolení k průvozu dotčených
vagonů. Zjištěno dále, že firma
Bratří Berkovitcové je zasilatelství,
jehož majitelé jsou maďarští občané
maďarské národnosti. Sídlo firmy i obydlí
majitelů jest v maďarské části
Slovenského Nového Města, nazývané
Sátoralja-Ujhely, tedy na maďarském území,
kde se rovněž nalézá místní
maďarské nádraží.
Polská vláda prohlásila diplomatickým
zástupcům Malé Dohody 7. ledna kategorickým
způsobem, že zásilka nebyla vůbec určena
pro Polsko. Zůstala tedy nevyjasněna otázka,
komu patřila zásilka zbraní, dovážených
zřejmě pod falešnou deklarací.
Poněvadž jako příjemce určena
byla maďarská firma na maďarském území
a poněvadž prohlášeni polské vlády
vyvrací tvrzení, že zboží mělo
býti do Polska Maďarskem jen provezeno, vyskytlo se
přirozeně podezření, že šlo
o pašování válečného materiálu
do Maďarska, kterému jest trianonskou smlouvou zakázáno,
dovážeti z ciziny zbraně a střelivo.
Kontrola Maďarska v tomto směru náleží,
po odvolání mezispojenecké kontrolní
komise z Budapešti, Radě Společnosti Národů,
která rozhoduje většinou svých hlasů
o eventuelním vyslání investigační
komise do státu, ... (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Ministr dr Šrámek (pokračuje):...
jenž by klausule mírových smluv, jimiž
jest vázán, porušil.
Československo v souhlase s ostatními malodohodovými
sousedy Maďarska, kteří mají stejný
zájem na udržení mírových poměrů
v Evropě, rozhodlo se upozorniti na svatogothardský
případ Radu Společnosti Národů,
předpokládajíc, že vyjasnění
tohoto případu bude ve všeobecném zájmu
a že přispěje i k rozptýlení
všech nedorozumění. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Zakročení
nestalo se zatím s dovoláváním se
článku Paktu Svazu, ježto vláda československá
se domnívá, že jde zde o samozřejmou
povinnost Rady Svazu a že stačí upozorniti
na podezřelá fakta, zde se vyskytnuvší.
Radě Svazu půjde zajisté o to, aby všechna
podezření v zájmu dobrého soužití
národů střední Evropy rychle zmizela.
Nám pak záleží na tom, aby ve věci
této nedošlo k žádnému konfliktu
nebo nedorozumění mezi interesovanými státy
před forem mezinárodním.
Rozhodnutí o dalším postupu bude náležeti
nyní Radě, která, jak jsme přesvědčeni,
bude také v tomto případě jednati
ve smyslu svých povinností a v duchu mírové
politiky, předpokládající respektování
a dodržování všech mezinárodních
závazků. (Potlesk. - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Byl mi podán návrh pánů poslanců
Bradáče, dr Dolanského, Windirsche,
dr Budaye, dr Kramáře, Mlčocha,
dr Petersilky, Stenzla a druhů, aby o prohlášení
pana náměstka předsedy vlády zahájena
byla rozprava, a to ihned. (Různé výkřiky
komunistických poslanců. - Hluk. - Předseda
zvoní.)
Prosím o klid.
Dále podány mi byly shodné návrhy
posl. Tomáška, posl. Hakena a posl.
Tauba, rovněž žádající,
aby o prohlášení pana náměstka
předsedy vlády zahájena byla rozprava, a
to ihned. (Hluk. - Výkřiky komunistických
poslanců. - Předseda zvoní.)
Prosím paní a pány poslance, aby zaujali
svá místa. Přikročíme ke hlasování
o podaných návrzích. (Trvalé výkřiky
na levici. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid.
Dám o těchto návrzích hlasovati podle
§u 65 jedn. ř. bez rozpravy prostým hlasováním,
a to o všech najednou. (Námitek nebylo.)
Kdo tedy souhlasí s návrhy, aby o prohlášení
pana náměstka předsedy vlády byla
zahájena rozprava, a to ihned, nechť zvedne ruku.
(Děje se.)
To je většina. Tím rozprava byla usnesena.
(Výkřiky komunistických poslanců.
- Hluk.)
Než přikročíme k rozpravě, navrhuji
podle usnesení předsednictva, aby lhůta řečnická
stanovena byla 60 minutami. Jsou proti tomuto mému návrhu
nějaké námitky? (Nebyly.)
Není jich. Lhůta řečnická je
tedy přijata.
Přihlášeni jsou dosud řečníci
na straně "pro": pp. posl. dr Kramář,
dr Mičura, dr Halla.
Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, p. posl. dr Kramářovi.
Posl. dr Kramář: Slavná sněmovno!
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Myslím, že musíme býti povděčni
vládě, že ve věci tak neobyčejně
důležité a vážné, jako je
případ gothardský, nám dala vysvětlení,
které jsme slyšeli. Já ovšem bych nerad,
abychom věc přeceňovali. Co nás samých
se týče, myslím, že není to ani
tak těžké. Incident svatogothardský
vlastně není pro nás překvapením;
je pro nás jenom jedním článkem v
řetězu, který, musím a smím
snad to říci, pro dobré sousedské
soužití není zrovna nejpříznivější.
Víme velmi dobře, že kromě oficielních
ujištění povolaných zástupců
Maďarska mluví se docela veřejně a bez
ostychu o tom, že musí býti poměry zase
přivedeny tam, kde byly. A tak mluví v Maďarsku
kromě oficielních osobností každý,
od zdola až po nového pana kardinála. Velmi
dobře víme, kolik jsme měli již špionážských
afér (Výkřiky.), a ty se nedělají
přece z mírumilovných ohledů, a konečně
víme také, jaké poměry jsou na Podkarpatské
Rusi, které by možná vyžadovaly daleko
větší pozornosti a opatrnosti, než se
jim věnuje.
Tedy, jak říkám, pro nás tento incident
tajného dovozu zbraní není ani tak velkým
překvapením a na každý způsob
nemyslím, že bychom jej zrovna my se svého
stanoviska přeceňovali. Ale běží
o něco jiného, o něco daleko většího.
Po velké válce a po všech těch útrapách,
které prožili všichni národové,
je docela přirozeno, že všude je opravdová
touha po míru, a je také docela přirozeno,
že národové přetížení
daněmi a břemeny, která jsou docela přirozeným
následkem války, touží po tom, aby mohli
zmenšiti tato břemena tím, že by se dosáhlo
všeobecného odzbrojení, nemluvě ani
o tom, že by to bylo jednou z garancií mírových.
A tu není nejmenší pochybnosti, že je
to zrovna Společnost Národů, která
v této věci má nejtěžší
a nejvážnější úkoly, ale
která je před problémem, jenž se dotýká
přímo její vážnosti a jejího
významu pro budoucnost.
Společnost Národů, jak víte, hledá
formulky o zachováni míru, formulky pro odzbrojení,
a zrovna my s velikou radostí vítáme, že
zítra bude zde v Praze zahájeno zasedání
komise Společnosti Národů pro přípravu
všeho toho, co týká se odzbrojování.
A tu musím říci - a myslím, že
mně to nebude ve zlé vytýkáno, když
to řeknu - že by to bylo přímo absurdní
a že by to bylo neobyčejně kompromitující
pro budoucnost Společnosti Národů a pro její
význam, kdyby zrovna Společnost Národů
přísně a bezohledně neužila svého
práva, které má paktem, aby hleděla
zameziti veškeré tajné ozbrojování.
Není nejmenší pochybnosti, že zde o tajné
zbrojení jde, a je přímo povinností
Společnosti Národů, aby užila investigačního
práva, které má a které slouží
k tomu, aby alespoň uspokojeno bylo svědomí
všech těch, kteří ve Společnost
Národů věří. (Výkřiky
poslanců strany komunistické.)
Já nejsem dosti naivní, abych věřil,
že Společnosti Národů a její
komisi podaří se naprosto zabrániti dovážení
zbraní a tajné ozbrojování. To vím
velmi dobře a konečně s tím se musí
každý, kdo odpovídá za politiku státu,
smířiti a podle toho vésti také politiku
státu, aby nebyl překvapen. Ale jde o něco
jiného, jde o veřejné mínění,
o to veřejné mínění, které
konečně s jistou důvěrou hledí
k tomu, že je možno zameziti opakování
strašného neštěstí, které
bylo uvaleno na všechny národy velkou válkou,
o upokojení jeho, že je to ve Společnosti Národů
skutečně vážným předmětem
a že to míní doopravdy, když mluví
se v ní o tom, že má býti zamezena válka,
že má býti zmenšeno ozbrojení.
Hledati jenom papírové formulky, to málo
stačí. Formulkami ještě nikdy nebyl
zachován mír. Zde musí býti jasná,
pevná vůle Společnosti Národů
a její Rady, zabrániti tomu, aby nebylo obcházeno
to, co je podmínkou každé odzbrojovací
akce. Společnost Národů je přímo
povinna těm, kteří věří,
těm, kteří doufají, že její
činnost skutečně bude plodotvorná
a že podaří se jí, pokud je to vůbec
možno, omeziti konflikty mezi státy, je povinna těmto
věřícím, aby nebyli zklamáni
ve své víře, kdyby viděli, že
Společnost Národů je ochotna zakročovati
ve sporech států malých a bezvýznamných
a že nezakročuje tam, kde jde o věci skutečně
ožehavé, nebezpečné, které by
mohly skutečně neobyčejně škoditi
všemu tomu, co je cílem Společnosti Národů.
My dojista - a to mohu snad říci za všecky
strany této sněmovny a velectěná oposice
mně odpustí, když budu mluviti v této
příčině i za ni - všichni jsme
pro mír a vítali bychom, kdyby bylo možno dosáhnouti
vzájemného odzbrojení. (Výkřiky
a smích komunistických poslanců.) Já
se nedám strhnouti k tomu, co bych chtěl teď
vlastně říci, když se páni smějí
tomu, že je sněmovna pro mír a pro odzbrojení.
My bychom byli vinni hříchem proti národu
a státu, kdybychom v této příčině
dali se přímo uspati frásemi o míru
a odzbrojení, když bychom věděli, že
tam, kde je největší nebezpečí,
není žádné touhy po míru, nýbrž
že tam jest jediná snaha: zvrátiti to, čeho
bylo dosaženo mírovými smlouvami. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.) Kdybychom my loyálně
odzbrojovali a Maďaři tajně zbrojili, pak bychom
se provinili proti všemu tomu, co je naší přední
povinností: starati se o bezpečnost a klid svého
státu. (Výkřiky posl. Sedorjaka.) Víme,
že jest u nás beztoho dosti oficiálního
i neoficiálního pacifismu a myslím, že
by tento pacifismus byl nebezpečný, kdybychom zapomněli
při tom, že zrovna v Maďarsku jsou všechno,
jen ne pacifisti, že tam od nejmenšího do největšího
žijí jen jednou myšlenkou, jen jednou touhou,
touhou po revanchi. A že se nedá zříditi
Uhersko tak, jak dříve bylo - jak to snad říkají
oficiální kruhy maďarské, cestou mírovou,
cestou dohody o tom přece nebudeme mluviti a jsem přesvědčen,
že to ani jednomu z Maďarů nenapadne. Ale přece
jen bych řekl, že je to velmi důležité,
abychom také my alespoň s toutéž vášní
a toutéž rozhodností říkali,
že budeme hájiti celistvost svého státu,
jako to dělají Maďaři tenkráte,
když mluví o revanchi a revindikaci. (Výborně!
Potlesk. - Výkřiky komunistických
poslanců.) Myslím, že můžeme
říci, že my ze Slovenska dobrovolně
nevydáme ani píď země. (Výborně!
Potlesk.) My jsme nechtěli hranice slovenské
lehkomyslně. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Nebyla to žádná megalomanie.....
(Hluk. Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):...
která nás vedla k tomu, že jsme chtěli
hranice tak, jak byly ustanoveny. Všichni, kdo jsou jen trošku
obeznámeni s našimi hranicemi - myslím za hranicemi
- musí nám přiznati, že jsme přímo
museli žádati ty hranice, které máme.
Není možno, aby stát vůbec byl bez přirozených
hranic, které mu dávají možnost ochrany.
Jestliže jsme chtěli míti Žitný
ostrov, pak to nebylo proto, abychom dělali maďarskou
politiku odnárodňovací na Žitném
ostrově. My jsme nechtěli a nechceme ani jednoho
Maďara odnárodniti. Jestliže jsme chtěli
Žitný ostrov, pak jsme jej chtěli proto, že
jsme musili míti hranicí veliký Dunaj, a
ne mrtvé jeho rameno, abychom nebyli úplně
vydáni vpádu maďarských band, které
by mohly přijíti kdykoli. To bylo naší
povinností a proto jsme to chtěli. My jsme nechtěli
žádného Maďara pro to, abychom rozmnožili
vlastní řady odnárodňováním.
Myslím, že nemluvím nespravedlivě k
Maďarům, když jim řeknu, že mentalita
maďarská se ukazuje zrovna také nyní
v nynějších poměrech, kdy člověk
vlastně mohl by očekávati, že se mentalita
Maďarů změní, aby si získali
příznivé rozpoložení ciziny.
Ale tu musím konstatovati, že naši Slováci
v Maďarsku nemají skoro žádné školy,
kdežto my můžeme s klidným svědomím
říci, že Maďaři u nás mají
tolik škol, kolik jich potřebují a že
ani v nejmenším nejsou utiskováni ve svých
jazykových právech. (Tak jest!) Dovolte,
abych řekl jednu věc, která není bez
zajímavosti, a myslím, že budou pp. kolegové
s německé strany překvapeni tím, co
řeknu. (Hluk. - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje): Na
Slovensku je 140.000 Němců. Není nejmenší
pochybnosti, že tito Němci by byli propadli maďarisaci
zrovna tak, jako naši Slováci. (Tak jest! -
Výkřiky komunistických poslanců.)
Musím říci, že Dohoda zachránila
přes 200.000 Němců tím, že dala
Rakousku Burgenland. Dovolte mně, abych vám řekl
případ, který jsem sám zažil.
Když jsem byl ve vězení, měl jsem klíčníka,
který byl z Ödenburgu. Byl Němec, velice hodný
člověk, a já jsem s ním někdy
hovořil. Ptal jsem se ho jednou, kdo je jeho žena.
On mně řekl: Němka. A já se ho na
to ptal: Co vaše děti? - Ty neumějí
slova německy. - A proč? - Nesmějí
mluviti německy, školy nemají německé
a následkem toho se odnárodňují.
Tak to bylo všude v Maďarsku. Není nejmenší
pochybnosti, že my, proti kterým se strany radikálních
pánů s německé strany vede se takový
boj, jsme německému národu tím, že
jsme mu dali školy střední i obecné
a Dohoda Burgenland, zachovali daleko více duší,
než to dovedou nejradikálnější
němečtí kolegové se svou agitací.
(Posl. Krebs [německy]: To jste udělali jen k
vůli Němcům?) Ano, my jsme to dělali
proto, poněvadž nikoho nechceme odnárodňovati
a každému dáváme plná jeho národní
práva. Proto jsme to dělali. Konstatuji, že
jsme mohli zrovna na Slovensku docela klidně neotevřít
ani jednu německou školu; Němci nebyli politicky
tak silni, aby se mohli tomu brániti. My jsme to nedělali,
poněvadž jsme nechtěli na Slovensku prováděti
maďarskou politiku. To byla naše politika. Proto musím
říci, že my s klidným svědomím
můžeme předstoupiti před veškeren
evropský tribunál a celou cizinu a říci,
že snad přece i pro morálku a mravní
niveau Evropy je důležitější a
vážnější, jestliže je zachráněn
celý národ od odnárodnění,
jestliže celý národ dostal nyní svá
práva na jazyk a školy, jestliže celý
národ byl vysvobozen z ponížení a z
toho nejstrašnějšího postavení,
než interes několika maďarských magnátů,
kteří naříkají na pozemkovou
reformu, i snad na to, že nemohou již utiskovati a odnárodňovati
národy Slovenska. (Potlesk. - Výkřiky
komunistických poslanců.) My víme, že
maďarská agitace nepřestane.... (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):....
Víme, že maďarská agitace nepřestane.
Ale, jak pravím, chceme, aby ji Evropa cenila tak, jak
toho zasluhuje, ale jednoho bychom nechtěli, abychom totiž
tuto agitaci podporovali sami.... (Výkřiky komunistických
poslanců.)... separatistickými snahami na Slovensku.
(Výkřiky posl. Sedorjaka.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Není nejmenší pochybnosti, že stát
najde dosti energie... (Stálé výkřiky
posl. Sedorjaka.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):...
aby se obrátil proti každé irredentistické
agitaci. Ale musím říci, že alespoň
my máme povinnost, abychom se také bránili
proti všem filosoficko-politickým extraturám....
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):....
které by mohly vyvolati pochyby o vůli Slovenska.
(Výkřiky posl. Wünsche.)
Předseda (zvoní): Pane posl. Wünschi,
nemáte slova.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Zde se mluví o autonomii - a my konečně víme,
co se pod tím myslí - ale za Dunajem tomu rozumějí
jinak, tam si to vykládají jako touhu po separatismu.
Není nic charakterističtějšího
než to, že bývalý ministerský předseda
Friedrich v "Pesti Napló" se již těší,
že 31. října 1928 nastane vacuum, že pokvete
pšenice pro Maďarsko. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Posl. Wünsch píská
na píšťalku.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Poněvadž tato věc tolik rozvířila
naši veřejnost, jsem povinen o ní něco
říci. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Rozumí se samo sebou, že musíme odmítnouti
s naprostou rozhodností myšlenku, která je
dostatečně kuriosní, že by se byl náš
stát utvořil vlastně jen na zkoušku.
Na zkoušku se může bráti šofér
nebo kuchařka, ale netvoří se na zkoušku
stát. (Posl. Wünsch píská na píšťalku.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Wünsche k pořádku.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
A jestliže se říká, že přece
rozumí se samo sebou, .... (Stálé výkřiky
posl. Sedorjaka.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Sedorjaka k pořádku.
Posl. dr Kramář (pokračuje):....
že jsme vytvořili stát na zkoušku, pak
řeknu já, že tomu rozumím. Nedovedu
si sice tak absurdní myšlenku představiti,
ale řeknu, že je to neopatrná a nedomyšlená
filosofie, zapomíná-li se na to, že se to netýká
jen vnějších věcí, nýbrž
i vnitřní politiky. Kdyby bylo pravdou, že
ten stát vnitřně utvořen jest jen
na 10 let a že to 31. října 1928 projde, není
pochybnosti, že by zde bylo vnitřní vacuum.
Stát by zůstal, ale jaká by byla vnitřní
politika? My bychom byli úplně - řekl bych
- bez právního základu pro veškeru naši
vnitřní politiku. Proto je tak neobyčejně
nebezpečno odvážiti se na kluzkou cestu takového
filosofického rozmýšlení.
Úplně věřím, že kdo to
psal, jistě nechtěl říci, že
by byl náš stát a naše jednota jenom na
zkoušku, nýbrž že myslil jenom na vnitřní
poměry. Ale musím říci, že i
co se týče vnitřních poměrů,
je to velmi nebezpečné a že to nemůžeme
schvalovati, naopak že se musíme proti tomu vysloviti,
poněvadž by to mohlo míti nejhorší
následky, ne snad pro nás, poněvadž
my víme dobře, že ten stát ani vnitřně
není na zkoušku, že 31. října 1928
bude platiti ústava dále, že budou platiti
naše zákony, že se vůbec na naší
vnitřní struktuře nedá naprosto nic
změniti, jenom cestou ústavní, tímto
parlamentem, a že jest ústava nezměnitelným
a nerozrušitelným fundamentem našeho státu,
který se nedá měniti jinak, než zase
cestou ústavní. (Hlučný potlesk.)
To víme a proto nás to neleká, ale my
jsme proti tomu a proti všem takovým nebezpečným
teoriím proto, poněvadž to vzbuzuje naděje
jinde, za Dunajem. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Všechno naše snažení a povinnost směřuje
k tomu, aby i Maďaři byli přesvědčeni,
že my, nikdo z nás dobrovolně nepostoupí
ani píď z našeho území (Potlesk.)
a že jsme hotovi hájiti celistvost našeho
státu s celou silou, všemi obětmi a proti všem.
(Dlouhotrvající potlesk.) To jest povinností
naší. Možná, že to páni nechtějí,
ale já tolik věřím našim lidem,
že by ti páni zůstali vojevůdci bez
vojáků a že naši lidé by šli
jako my všichni hájiti to, co si s tak těžkými
obětmi dobyli. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
My jsme ukázali.... (Posl. Bechyně: Tukovu theorii
odmítáte, ale muže držíte!) Pan
kol. Bechyně mně odpustí... (Posl.
Bechyně: Ale muže držíte v koalici!)...
když mu něco řeknu. (Posl. Bechyně:
Všechno vám odpustím!) Já znám
velmi mnoho velmi dobrých lidí, se kterými
jsme byli ve velmi úzkém spojení, kteří
leckdy také vyslovili všelijaké teorie. Tedy
musím docela otevřeně říci...
(Posl. Tomášek: Ale proti státu se nikdy
nevyslovili!) Račte odpustiti, to je různost
názorů mezi námi. Já myslím....
(Hluk a výkřiky poslanců komunistických.).
Dovolte, abych vám to řekl. (Hluk.) Není
možno mluviti.
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky poslanců komunistických.)
Prosím o klid. (Výkřiky poslanců
komunistických.) Prosím o klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):
Tedy já myslím, že nikdo z nás nemá
ani práva ani možnosti zkoumati myšlenky kteréhokoli
z poslanců. Možná, že bychom tu došli
všelikdes k docela zvláštním resultátům,
ale jedno řeknu: Já bych rád viděl
toho československého anebo slovenského poslance,
který by měl, odpusťte mně, nerozum,
anebo, abych to řekl docela otevřeně, tu
hloupost, aby chtěl psáti proti státu a aby
chtěl psáti tak, aby z toho mohli Maďaři
(Hluk a výkřiky poslanců strany komunistické.)
a my také (Výkřiky poslanců
strany komunistické.) doopravdy věřiti,
že je to tak myšleno, anebo eventuelně že
mluví za někoho, kdo by šel za ním.
(Potlesk.) Musím říci docela jasně
a otevřeně, že bych tomu naprosto nerozuměl,
kdyby se našel jeden Slovák, který chce mluviti
ve jménu Slováků, aby chtěl býti
proti celistvosti našeho státu. (Posl. dr Dérer:
To není Slovák, pane doktore, to je ten omyl!) Já
nebudu zkoumati jeho křestní list. Konstatuji jenom
jedno: Jestliže má kdo největší
interes na tom, aby byla zachována celistvost a síla
tohoto státu, pak jsou to především
Slováci. (Potlesk.) Slováci viděli
velmi dobře, kdybychom byli přišli o nějakou
desítku let později, že bychom byli našli
na Slovensku docela něco jiného než Slováky,
a Slováci velmi dobře vědí... (Výkřiky
poslanců komunistických.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Kramář (pokračuje):...
kdyby se dostali zase pod maďarského, že bude
opakována stará politika a že by se zase Slováci
neubránili tomu, čemu již jednou skoro podlehli.
(Stálé výkřiky posl. Sedorjaka.)