Našej armáde pán posl. dr Tuka ostatne
aj po inej strane venoval svoju pozornosť. Hľadel vyplňovať
jej medzery v počte dôstojníckom. On to bol,
ktorý naviedol na pr. klub poslancov ľudovej strany,
aby intervenoval za prijatie do služieb československého
vojska dôstojníka, istého Ilenčíka,
rodilého síce Slováka, ale ktorý 2
roky po prevrate skončil v Pešti Ludoviceum a bol
až krátko po intervencii poslaneckého klubu
ľudového dôstojníkom Horthyho atď.
Dr Tuka to bol, ktorý v stĺpcoch "Slováka"
staval za príklad odboj Irska proti Anglicku, teda zem
vraždenia a zkazy, akou si prial mať i Slovensko.
O Tukovom návrhu autonomie prehovoril tu už
minule kol. dr Dérer s poukazom na to, že tento
návrh bol vypracovaný v národnostnom oddelení
maďarského ministerstva vnútra. Dokladám
len toľko, že o tomto návrhu sa hneď. akonáhle
vyšiel v bratislavskom extrémno-maďarskom časopise
"Hiradó", vyslovil p. posl. Szentivány
v článku "Pressburger Tagblatt", že
Maďari v Československej republike sú za tento
návrh, ačkoľvek dôvody Maďarov pre
autonomiu Slovenska sú iné, než dôvody
oficielne ľudovou stranou hlásané.
Kam chce priviesť pán posl. dr Tuka politiku
klubu, ktorého je členom, je jasné; každý
úprimný Slovák by musel toho hlboko ľutovať,
keby sa dr Tukovi daril jeho úmysel, využiť
klub a stranu, ktorej je členom, za nástroj politikv
peštianskej.
Čin, ktorý článkom Tukovým
mal tiež pomôcť zahraničnej protičeskoslovenskej
propagande a pripraviť jej pôdu na Slovensku vyvolaním
nových zmätkov, je taký, nad ktorým
musí každý poctivý Slovák ustrnúť.
Mohol by som citovať celý rad peštianskych časopisov,
ako si pochvaľujú Tukove podnikanie. "Budapesti
Hirlap" doslovne píše, že slovenskí
politikovia, vyučení v maďarskej politickej
škole, rozrúcajú neforemný štát
a vybojujú si neodvislosť. A potom vraj nastane pravá
chvíľa k tomu, aby sa ustálil pomer Slovákov
k Maďarsku.
Svoj prejav v tejto debate končím tým, že
by československá verejnosť musela zúfať
vo svojej viere k vedeniu tohoto štátu, k slovenskosti
slovenských vládnych politikov, jestli by nemali
odvahu zásadne a základne riešiť, čo
včera najväčší Slovan v republike
našej nazval síce dosť blahovoľne len politicko-filozofickou
extratúrou, ale čo my nazývame rakovinou
na tele nášho národa. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár.-socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. Knirsch, dávám
mu slovo.
Posl. Knirsch (německy): Dámy a pánové!
Na denním pořadu jest jen podloudný dovoz
zbraní, souvisící s malým místem
Sv. Gotthardem. Na tento pořad však patří
podle našeho mínění také československá
zásilka zbraní do Číny. (Souhlas
poslanců něm. strany nár. socialistické.)
O první mluvil zde včera ve formě slavnostního
vládního prohlášení zástupce
předsedy vlády, o druhé ministr národní
obrany v branném výboru. Stanovisko vlády
k těmto oběma aférám týkajícím
se dodávky zbraní a stanovisko českých
řečníků, pokud dosud zasáhli
do rozpravy, ukazují celou vnitřní nepravdivost
české politiky a staví stále znepokojující
poměry v Evropě do jasného osvětlení.
Není to, v zásadě vzato, jedno a totéž,
dodává-li nějaká italská firma
zbraně evropskému zákazníku, abychom
zůstali u slov pana ministra národní obrany,
nebo činí-li to československá firma
firmě čínské? (Posl. Krebs [německy]:
Snad by byla dodala zbraně i panu Horthymu!) Zcela
správně. Nikoliv způsob dodávky, nýbrž
její účel rozhoduje. Dodávky zbraní
znamenají zbrojení a zbrojení vede, jak známo,
vždy k válce. Tak tomu jest v Evropě a také
naproti v Asii. Jest to zcela zvláštní morálka,
dodávati někomu pušky, aby mohl vésti
válku a nacházeti to úplně v pořádku.
druhého však obžalovávati, poněvadž
si také kupuje pušky. Ale tato morálka se stává
pokrytectvím, když někdo sedí ve Svazu
Národů, stále tam mluví o odzbrojení,
má vedoucí místo v odzbrojovací komisi
Svazu Národů, sebe sama však ozbrojuje až
po zuby, dodávkami zbraní válčícím
stranám rozdmychuje válku a nyní jménem
svatého míru zahajuje velké diplomatické
tažení pro několik vagonů zbraní,
které prý byly dodány Maďarsku. (Souhlas
na levici.) Čím ospravedlňuje vláda
tuto svou dodávku zbraní? Pan ministr národní
obrany mluvil v branném výboru o dodávkách
zbraní Číně a ospravedlňoval
ji tím, že byla v Brně zřízena
velká zbrojovka, na níž jest také český
stát kapitálově zúčastněn.
Tato zbrojovka byla, jak praví pan ministr národní
obrany, vybudována na obchodním podkladě
a jest tedy také odkázána na výdělek.
Ale poněvadž československý stát
nemůže trvale zaměstnati velkou továrnu,
jest samozřejmé, že si vyhledává
zákazníky jinde, v tomto případě
v cizině. (Posl. Krebs [německy]: To jest přímo
nabídka Maďarsku, aby si objednávalo zbraně
v Brně!) Tento obchod jest prý úplně
legální, neboť, praví pan ministr národní
obrany, Československu nezabraňují ani mírové
smlouvy nebo jiné mezinárodní dohody, aby
vyrábělo zbraně nebo náboje a komukoliv
je dodávalo. Kdyby tedy Československo nebylo uzavřelo
tohoto obchodu s Čínou, bylo by to pro stát
hospodářskou a sociální újmou
a nějaký jiný stát nebo jiná
firma byly by převzaly tuto dodávku. (Výkřiky
na levici.) Tak praví pan ministr. nuže, zde se
naskytá především přece otázka,
proč Československo zřídilo zbrojovku
daleko sahající nad jeho vlastní potřeby.
Zřídilo ji nepochybně již se zřetelem
na případnou mobilisaci. aby v dané chvíli
bylo úplně na výši (Posl. Krebs [německy]:
Potřeby!) válečné potřeby.
Ale to přece nedává státu, jenž,
jak jsem již pravil, zasedá ve Svazu Národů,
jehož ministr pro věci zahraniční hraje
tak velkou úlohu v odzbrojovací komisi, již
se stanoviska mravního žádného práva,
aby dodával zbraně a výzbroj jiným
státům nebo skupinám, které válčí
nebo válčiti chtějí. Domníváme
se, že by bylo dosti možností vrhnouti se na
jiná odvětví výroby než na pušky,
děla a náboje. Jádro výkladů
pana ministra Udržala jest však v jeho poukazu,
že Československo není vázáno
žádnými smlouvami nebo že mu tyto smlouvy
nezabraňují komukoliv dodávati zbraně
nebo náboje a vyráběti je. Proti tomu nebylo
by lze nic namítati, kdyby stejné právo platilo
pro všechny. Ale pan zástupce předsedy vlády
včera vyvozoval, že Maďarsko nemá práva
dovážeti zbraně, neboť mírové
smlouvy to maďarskému státu zakazují,
Maďarsko prý podléhá kontrole Svazu
Národů, nesmí tedy dovážeti zbraně
nebo náboje. V této nerovnosti jest příčina
všech srážek. všeho zneklidňování
Evropy. (Souhlas na levici.) Mírové diktáty
vytvořily v Evropě nemožné státní
a hospodářské poměry a rozdělily
národy na svobodné a poddané. Poddané
národy mají trvale zůstati bezmocné
a bezbranné, ale ony otřásají stále
svými okovy a usilují ovšem setřásti
otroctví. K těmto poddaným patří
také Maďarsko, a byly-li podloudně dovážené
zbraně skutečně pro Maďarsko určeny
- prozatím to tvrdí jen Češi - pak zajisté
nešla tato zásilka legální cestou, ale
mravně dlužno ji právě tak hodnotiti,
jako československou zásilku zbraní do Číny.
(Souhlas na levici.) Pan dr Kramář včera
s tohoto místa vyložil své stanovisko k této
zásilce zbraní a považoval za vhodné
poukázati na to, že se dnešního dne schází
v Praze odzbrojovací komise Svazu Národů,
což uvítal. Mínil, že se zde bude moci
komise přesvědčiti, jak velice kompromitujícím
jest to pro Svaz Národů, nezakáže-li
svou plnou autoritou pro příště tajné
zásilky zbraní. I my vítáme, že
odzbrojovací komise Svazu Národů dlí
v Praze. Má zde skutečně příležitost
nahlédnouti do výzbrojného arsenálu
ohrožujícího mír, a bude-li nestranně
posuzovati situaci, bude moci zjistiti, že šílené
zbrojení ve zdejší zemi a náš průmysl
zbraně vyvážející jest pro Svaz
Národů mnohem více kompromitující
než sv.-gotthardský podloudný dovoz zbraní.
Dr Kramář mluvil včera s tohoto místa
s pocitem velké moci a sebevědomí a znovu
se pokoušel namluviti světu, jak se dobře vede
Němcům v tomto státě a jak spravedlivě
to myslila Dohoda s německým národem při
uzavírání mírových smluv. Poukazoval
na to, že v rozporu s minulostí mají dnes naši
soukmenovci tam na Slovensku svou školu, kdežto dříve
byli utiskováni, dále ukazoval, že to bylo
přece znamení citu pro spravedlnost, když se
při uzavření mírových smluv
několik desítek tisíc německých
soukmenovců v dnešním Burgenlandu zachránilo
před úplným pomaďarštěním.
(Výkřiky na levici.) Tento poukaz na spravedlnost
svědčí o zcela zvláštním
citu pro spravedlnost. Co zde pan dr Kramář ukazuje
jako národní spravedlnost, není přece
nic jiného, než politika směřující
k tomu, aby se rozdělilo a panovalo (Souhlas na levici.)
a aby se Němci stali jablkem sváru mezi národy.
Německé školství na Slovensku bylo -
to jest správné - v odporu k minulosti, když
bylo pod maďarským panstvím, vráceno
zase skutečně svému vlastnímu určení
našimi soukmenovci. Ale zajisté nebylo to učiněno
proto, aby se tam Němci posilnili, aby se na trvalo zabezpečili,
nýbrž aby tam německý živel byl
nastrčen proti Maďarům a aby se ukázalo
světu, jak velice tento stát usiluje vyhověti
kulturním požadavkům Němců. (Výkřiky
na levici.) Ale v téže době, když
byla na Slovensku ta neb ona škola otevřena, nebo
když v ní bylo zavedeno vyučování
v německém jazyku, bylo v kulturně tak vysoce
vyvinutých zemích, jako jsou sudetské země,
tisíce školních tříd zavřeno
a naše školství vrženo o desítky
let zpět. Z tohoto odporu vidíme zřetelně,
k jakým politickým účelům bylo
i zde zneužito tak zvané kulturní politiky
na Slovensku. Každý přece, kdo se jen poněkud
vyzná v politice, jasně vidí, že příčinou
přidělení části dnešního
Burgenlandu k Rakousku nebylo snad to, že se chtělo
vyhověti sebeurčovacímu právu národů,
nýbrž tato část byla od Maďarska
odtržena a k Rakousku připojena proto, aby byla trvalým
jablkem sváru mezi Rakouskem a Maďarskem. (Výkřiky
na levici.)
V téže době, kdy jsme my sudetští
Němci, kteří jsme se po zhroucení
na základě zaručeného sebeurčovacího
práva národů prohlásili suverenními,
počali zřizovati svou vlastní zemskou správu,
když jsme se na základě svobodného rozhodnutí
připojili ke svým soukmenovcům v Rakousku,
v téže době, když surovou vojenskou mocí
byl tento projev naší vůle potlačen
a udušen, předstíralo se světu zdání
spravedlnosti, (Posl. Krebs [německy]: Podvod!) podvod,
že pruh německé země byl připojen
k malému Rakousku. Ale aby Rakousko nemohlo žíti
a znovu se povznésti, bylo mu zároveň zabráněno
připojiti se k Německé říši,
jak chtělo, a dosud se mu v tom brání. Tak
dlužno chápati a vykládati politiku národní
spravedlnosti, o níž včera s tohoto místa
mluvil dr Kramář. Smysl pro spravedlnost,
o němž mluvil dr Kramář, jest
ve skutečnosti jen rafinované politické úsilí
učiniti z nás Němců jablko sváru
mezi národy a zneklidniti svět. Neboť kdyby
tomu bylo jinak, musilo by se především usilovati
o to, aby v tomto státě byly vytvořeny jiné
poměry. Že zde poměry po národnostní
stránce nejsou spravedlivé, o tom jak se zdá,
i poslední včerejší řečník
s české strany, pan posl. dr Mičura,
jest asi již přesvědčen nebo to tuší,
on, jenž včera jménem české strany
lidové prohlásil, že česká strana
lidová bude usilovati, a to s hlediska křesťanské
spravedlnosti, přiznati menšinám v tomto státě
všechna práva, která jim podle lidského
práva přísluší. (Výkřiky
na levici.) Tímto prohlášením doznal,
že v tomto státě nebyla dosud menšinám
přiznána ani skromná lidská menšinová
práva. Co jsme zde dosud pocítili z národnostní
spravedlnosti, bylo vše možné - a to potvrdí
zajisté i člen křesťanské strany
- než křesťanská a lidská spravedlnost.
Ale my nejsme žádná menšina, my jsme zde
jednolitý národ na vlastní půdě,
jenž má právo na vlastní život
(Souhlas na levici.) a nežádáme tedy
snad také jen spravedlnosti podle menšinových
ustanovení mírových smluv. nýbrž
žádáme plného národního
zrovnoprávnění, které přísluší
svobodnému samostatnému národu. (Potlesk
na levici.) Tím končím. Projevu pana
ministra nevezmeme na vědomí. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Halla. Dávám mu slovo.
Posl. dr Halla: Slávna snemovňa! Keby som
stál pre tribunálom medzinárodným,
ktorý by mal riešiť náš pomer k juhovýchodnému
nášmu susedovi, vedel by som sniesť stá
a stá doložených žalôb a dokladov,
že tento sused je nelojálny v oči mierovým
smluvám, ktoré podpísal, že prekáža
pomerom upraveným víťazstvom Dohody, že
je rušiteľom mieru, ku ktorému smerovaly potoky
krvi, preliatej vo svetovej vojne, že zlovoľne udržiava
a rozdúchava iskru, určenú za plameň
novej strašnej konflagrácie. Že tento sused nenaučil
sa ničomu z ideí, ktoré zvíťazily
vo svetovej vojne a dokázaly sa byť spôsobilejšími
k zaručeniu blaha národov a solídnosti štátnej
a nezabudnul ničoho z metôd a zavrženia hodných
spôsobov, ktorými udržiaval tyranii istej malej
triedy zpiatočných oligarchov nad demokraciou, nad
triedami a národnosťmi po veky potlačenými.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Ale ja dôverujem úradom a inštitúciam
republiky, ktoré sú povolané na obhajovanie
našej veci pred fórami zahraničnými,
že zdarne splnia svoj úkol a nepokojného suseda
a jeho úmysly odhalia a uvedú do patričných
medzí. t Ja mám dôveru v našu diplomáciu,
že opatrenia, ktoré smerujú na obhájenie
mieru v strednej Europe, prehĺbi, utuží a postaví
do jednej t fronty proti mierokazom.
Ale za najbezpečnejšiu záruku proti všetkým
snahám iredentistickým treba považovať
lojálnosť vlastných občanov v oči
štátu a v oči štátnej idei - v
oči idei demokratizmu, ktorá znamená sociálnu
spravodlivosť, rovnoprávnosť politickú
bez ohľadu na národnosti, konfesie a triedy - bezpečnosť
právnu - a kultúrny pokrok. A tu nie je možné,
aby to, čo sa s na tomto poli v prvom desaťročí
trvania republiky vykonalo, nemalo vplyvu i na tých, ktorí
prevrat roku 1918 nečakali, alebo ináč si
ho d predstavovali. A nie je možné, aby desaťročné
úspechy republiky nemaly vplyvu na tých spoluobčanov,
ktorí majú bezprostredný pohľad do susedného
štátu za Dunajom a vidia, že tam nič nového,
nič lepšieho, že tam pustý švindel
verejného hlasovacieho práva stále ešte
udržiava nadvládu feudálnej aristokracie a
roztopašnej džentry, so všetkými dôsledkami
sociálnymi, hospodárskymi a kultúrnymi.
Hovorím o pokojných našich maďarských
roľníkoch, ktorí už v Rothermereovskej
akcii sa vyslovili ako občania naprosto lojálni.
Moja strana, ktorá šetriac reči i národnosti
vnáša k nim i pokrok hospodársky a takto ukazuje,
že je možno nažívať bez vášne,
v miere a spolupráci - vykonáva iste veľkú
službu konsolidácii a pokoju republiky.
Ja nepochybujem, že i sociálna demokracia príťažlivo
pôsobí v okruhu svojom a nachádza dosť
sympatií nielen pre seba, ale aj pre štát.
A podobnú úlohu, aby totiž strana stojaca na
pôde republiky získavala a hľadela prispôsobiť
mysle a srdcia tých, ktorí výchovou a spôsobom
myšlenia vzdialení boli ideálom, ktoré
sme si vytýčili, keď tvorili sme samostatný
osobitný štát, vzala si aj slovenská
strana ľudová. Jej patrí iste zásluha,
že organizujúc ľudí, ktorí z omylu
alebo bez viny osobnej, ztratili súvis s národom
po krvi rodným, vracia ich slovenčine, že vyburcovala
nacionalizmus slovenský, ktorý považovať
treba za štátotvornú složku tak dobre
ako nacionalizmus český. Všeobecné hlasovacie
právo dáva v tomto štáte každému
jednotlivcovi možnosť, aby sa politicky uplatnil a volebná
povinnosť priamo núti každého, aby zaujal
stanovisko k vedeniu štátu. Tedy aj tých nenárodných,
vlažných a odcudzených. Ak získala ich
strana ľudová, hoci len svojím regionálnym
programom - je tu istý politický úspech,
ktorý štátnik nesmie podceňovať.
Lebo zlomila hroty nepriateľstva a zbudovala platformu pre
jednanie, sblíženie a spoluprácu pre značnú
vrstvu občianstva, ktorá z rôznych príčin
nevedela alebo nemohla vzdať sa starej tradície. A
je nám príjemné dúfať, že
v politickej spolupráci vo strane, ktorá vykonáva
účasť na vláde a nesie zodpovednosť
za osudy štátu i vrstvy tieto zamenia starú
hungaristickú tradíciu za tradíciu novú
- československú.
A ja verím, že strana tento svoj úkol splní
dokonca. Zárukou sú nám starí národovci,
ktorých poznali sme ako smelých bojovníkov
za práva národa už pred vojnou, ktorých
slovenskosť zaocelená je utrpením a hoci sme
sa často príkre rozchádzali v taktike a metodách,
predsa konečný ideál vidieť Slovensko
kultúrne a hospodársky kvitnúce bol nám
všetkým spoločný. (Souhlas.)
Preto títo mužovia sú nám garanciou,
že nepripustia žiadné ľahkovážné
pokusy o znepokojovanie, rozvraty a zmätky, z ktorých
mohol by ťažiť nepriateľ. Ten nepriateľ
môže spoliehať na svoje sväto-gotthardské
pušky, nikdy však nie na city a pomoc slovenského
občianstva.
Preto považujem článok poslanca Tuku v
novoročnom čísle "Slováka"
len za nepríjemnú episodu, ktorú si slovenská
ľudová strana sama zlikviduje.
Výčitka zo strán opozície, že
dokonca koalícia vládnych strán nese za prejav
Tukov morálnu zodpovednosť, nemá už
najmenšieho oprávnenia.
Koalícia je dočasné sdruženie strán
k istým konkrétnym úkolom a zodpovedná
len za prejavy, ktoré učiní jej výbor.
Ale aby bolo po prehlásení zástupcov strany
národne-demokratickej a československej ľudovej
fixované stanovisko mojej strany, dovolím si o prejave
Tukovom niekoľko slov.
Posl. Tuka v článku, ktorý nazval
štátnofilozofickou úvahu, zaoberá sa
štátno-právnym pomerom československým
na základe tajnej klauzule, ktorá bola pripojená
k pamätnej t. zv. martinskej deklarácii 30. októbra
1918. Podľa tejto klauzule vyslovili sa vraj slov. národovci
za štátne spojenie s Čechmi na 10 rokov, t.
j. do tohoto jubilejného roka republiky. Je teda československý
parlament ten najkvalifikovanejší prasnem, ktorý
môže rozhodovať o osudoch československého
štátu a nikto druhý na svete. (Potlesk.)
Nastane teda tohoto roku po tridsiatom októbri medzera
zákona - vacuum iuris v tom smysle, že spojenie síce
trvá, ale úprava pomerov, ktorá v našom
štátnom živote nastala, prestáva platiť
a treba nového upravenia podľa sebaurčovacieho
práva národa slovenského.
Nie je možné zaoberať sa vývodami pána
dr Tuku so stanoviska právnického, keďže
formuluje právnicky a so zdaním vedeckosti veci,
ktoré sa právnicky formulovať nedajú.
Vychodí zo starej, dávno prekonanej teorie prirodzeného
práva a společenskej smluvy, ktorá mohla
mať význam v zápasoch o moc svetskú
medzi cirkvou a štátom v 11. storočí
a ovládala mentalitu cirkevných politikov 16., 17.
a 18. storočia, ktorí priznávali právo,
v istých prípadoch aj právo revolúcie.
Teda teorie, ktorej sa ani dnešná novotomistická
škola nedrží. Zásady, ktoré hlása
dr Tuka, sú rozvratné pre každý
štát, vedú od uhorského práva
resistendi, od poľského niepozwolam, k anarchii a
negácii každého štátneho poriadku.
Ale hrúza nejde z týchto strašidelných
ideí. Sú príliš staré, príliš
dávnych pomerov a príliš papierové.
Moderný demokratický štát má
dosť iných možností vyplniť vacuum
iuris, ako reštituovaním akýchsi prasnemov,
moderný štát pomôže si bez teoretických
interrexov, ktorí v praxi vyzerajú príliš
komicky. Názory pána dr Tuku mohly by slúžiť
ako odôvodnenie dobrodružného pokusu východo-slovenskej
republiky Dvorčakovej alebo komunistickej republiky Janouškovej
z r. 1919, alebo akéhokoľvek partikulárneho
štátneho útvaru rovnako dobre, ako pre prípad
martinský. Škoda, že ich pán Tuka prešíval
pre ideologiu slovenskej ľudovej strany. Som presvedčený,
že aj ľudová strana vidí jej nedostatky
a nepriznáva sa k nej.
Nejdem pátrať po tendencii novoročného
článku pána Tuku. Možno, že
vyslovuje len sociologické názory pána profesora
- a tu ich označujem za ľahkomyseľné šírenie
anarchistických ideí, možno, že tendencia
je bližšia. V súvislosti s prípadom sväto-gotthardským,
s lordom Rothermereom, s letákmi, ktoré podľa
novín z Maďarska šíria sa do republiky,
nabýva článok nepríjemne pikantnú
chuť. Isté je, že seriózny politik, ktorému
leží na srdci dobro štátu, nesmie ani
vo forme teoretických úvah dávať do
ruky zbraň nepriateľovi.
Článok má však jedno ohromné
vacuum. Chýba mu hlavná premisa: tajnej klauzule
vôbec niet. Istý súdny proces pred 2 rokmi
prísažnými výpoveďmi účastníkov
martinskej deklarácie dokázal, že k deklarácii
nebolo ničoho pripojené, čo by muselo zostať
tajným. Ostatne tajná deklarácia je nie deklaráciou,
tajný úmysel nie je prejav, ktorý by mohol
mať právny účinok.
Sám šéf strany Tukovej a jedon z hlavných
účastníkov prehlásil, že tajnej
klauzule niet. Má teda ľudová strana ľahké
stanovisko odmietnuť nielen článok, ale aj
jeho dôsledky. Jediným prameňom práva
je teda ústava jednohlasne prijatá na revolučnom
Národnom shromaždení, ktorej dostalo sa sankcie
dvojími voľbami na základe najspravodlivejšieho
volebného práva, voľbami, ktoré svojou
rozsiahlosťou rovnajú sa plebiscitu, voľbami,
ktoré technicky najdokonalejším spôsobom
vyslovujú vôľu ľudu. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
inž. Kallina.