Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Dovolím si s tohoto miesta učiniť dotaz na pána námestníka vlády, či vláda nepovažuje za potrebné, aby proti týmto oficielným prehláseniam vojny Československej republike so strany kardinála Serédiho zaujala svoje pevné a odmietajúce stanovisko. (Výkřiky.) Slávna poslanecká snemovňa! Tukov prípad nie je prípadom ojedinelým, ale je súčiastkou týchto politických zjavov a úsilia Maďarska, rozvrátiť našu republiku. Slávna poslanecká snemovňa! Pri takomto stave vecí si pán dr Kramář myslí, že stačí, keď on s tohoto miesta prehlási, že "my obránime Slovensko'', pri čom zabúda, že Tuka vo svojom článku zastáva stanovisko, že po 31. októbri tohoto roku Slováci viacej nie sú povinní hájiť túto republiku (Slyšte) Tuka toto svoje stanovisko do tejto chvíle neodvolal. (Výkřiky.) Slávna poslanecká snemovňa! Za týchto okolností nestačia takéto prehlásenia koaličných politikov a mlčanie vlády a prípadné písomné akési ani slané ani mastné vyhlásenie. V tomto stave vecí je jedine možné riešenie, keď vláda republiky sledovať bude energický krok maďarského ministerského predsedu Bethlena, ktorý vylúčil poslanca Nagya z vládnej väčšiny. Jediné možné riešenie tejto veci je vylúčiť prof. Tuku zo strany vládnej (Výkřiky posl. Zeminové.) a jedine tento čin mohol by imponovať na druhej strane Dunaja. Každé iné krútenie sa v tejto veci činí ten najškodlivejší dojem na tých, ktorí počítajú so slabosťou republiky, aby v danom okamihu mohli učiniť to, čo kardinál Serédi označuje ako ich historickú povinnosť. Každé slabé chovanie sa vlády v tejto veci posmeľuje zahraničných nepriateľov republiky a ja si dovolím tvrdiť, že stanovisko vlády v tejto veci a stanovisko väčšinových strán je spôsobilé k tomu, aby zámery maďarské len posilňovalo a zámery horthyovské upevnilo, aby trvali na tom, čo proti nám dosiahnuť chcú. (Výkřiky posl. Hlinky.)

Slávna poslanecká snemovňa! Vláda a vládne strany v tejto veci nechcú vidieť, čo je záujem štátny, ale ony vidia len záujem koaličný, ony stavaj ú koaličný záujem nad štátny záujem, ony Tuku nielen vylúčiť si netrúfajú, ony Tuku ani kategoricky odsúdiť si netrúfajú. (Výkřiky.) Tuka je dneska riaditeľom a spoludržiateľom vládnej väčšiny Československej republiky, lebo keby ona chcela siahať k tomu, aby ho vylúčila z vládnej väčšiny, vtedy by nastal rozklad jednej z vládnych strán, ktorý rozklad by mohol otriasť existenciou celého dnešného protirobotníckeho a protisocialistického režimu. (Potlesk.)

My voči vláde nútení sme zaujať čo najrozhodnejšie stanovisko, a i pri tejto príležitosti nútení sme zdôrazniť. že chováme sa proti nej s krajnou nedôverou a túto krajnú nedôveru zachováme i v tom prípade, keď za prehlásenie námestníka vlády budeme hlasovať, ktoré prehlásenie považujeme ako ohlásenie diplomatického kroku Československej republiky proti Horthyovskému zbrojeniu, namirenému v prvom rade proti Československej republike, proti Slovensku a proti pracujúcemu ľudu v tejto republike.

Slávna poslanecká snemovňa! My známe i pri tejto veci svoju povinnosť, ktorú konať budeme vždy voči štátu a republike, že totiž dáme republike všetky prostriedky, aby jej existencia, jej hranice boly zachované a obránené. Ale proti vláde Československej republiky, ktorá v tak vážnej veci, v Tukovej veci, zachovala tak osudnú slabosť, chováme sa s najkrajnejšou nedôverou. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany socialistických.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Buday. Dávám mu slovo.

Posl. dr Buday: Slávna snemovňa! K pojednávanému práve prehláseniu vlády mám česť podať v mene Klubu slovenskej ľudovej strany toto osvedčenie.

Poznamenávam skromne, že osvedčenie naše je jednoduché, zreteľné, ale k pojednávanému vážnemu predmetu primerané a nemienime odbaviť vec dvoma až troma vetami, ako to učinil pán posl. dr Mičura. (Výkřiky. - Posl. dr Dérer: Je aj jednomyseľné, súhlasí s tým aj pán Tuka? Na toto odpovedzte!) Na svoje prehlásenie odpovie sám Tuka.

"Slovenská ľudová strana ako dosiaľ vždy, tiež aj teraz je za celistvosť Československej republiky. Slovom a skutkom odrážala po dnes všetky pokusy prišlé z ktorejkoľvek strany, namierené proti jestvovaniu alebo integrite nášho štátu. Nakladá nám to prísny slovenský ráz národný našej strany. Slovenský národ slobodným rozhodnutím volil si miesto v Československej republike, súc presvedčený. že jedine v nej má zabezpečenú svoju národnú slobodu a svojrázny národný vývin.

Z týchto príčin, ale i preto, že strana naša má intencie mierumilovné, pacifistické, zatracujeme všetky nápory proti mierovým smluvám, či diplomatickou cestou alebo tajným zbrojením podniknuté. Sväto-gotthardský prípad odhalil, čo inak každý, maďarských pomerov len trochu znalý človek už dávno vedel. že totiž Maďarsko napriek zrejmému zneniu trianonskej smluvy tajne zbrojí a že toto zbrojenie namierené je proti integrite nášho štátu, menovite proti integrite Slovenska, preto ho čo najrozhodnejšie zatracujeme. (Výborně! Potlesk.)

Ale protestujeme i proti takému maďarskému ponímaniu nášho štátu, ktoré javí sa v tom, že Maďari schválne a konzekventne i tendenciózne hovoria "Česká republika". Naša republika je a ostane Československou, keďže sa v nej nerozlučiteľne spojili, čo rovný s rovným Česi a Slováci. (Potlesk poslanců strany ľudové.)

Toto však neznamená, že by sme sa stavali proti spravodlivým požiadavkám národnostných menšín nášho štátu. Sme stranou nielen národno-slovenskou, ale i kresťanskou, a ako taká dožičíme naším minoritám všetky práva podľa zásad kresťanskej etiky a spravodlivosti im prislúchajúce, za čo žiadali by sme od nich len vernosť k nášmu štátu. (Potlesk ľudových poslanců slovenských.)

Už i tieto naše, tu dôrazne vyhlásené a posiaľ zavše presne dodržiavané zásady vytvárajú možnosť, že by náš klub alebo jeho niektorý člen mohol hlásať, že štátny sväzok je "len na pokus utvorený" alebo že je zmeniteľný. (Posl. Tomášek: Je už Tuka vyloučen?) Nie. Vedecký článok člena nášho klubu "V desiatom výročí Martinskej deklarácie". (Různé výkřiky. - Hluk.) Pozorujte, pánovia, nečítali ste ho zaiste a vynášate rozsudok o tom, čo neznáte.

V tomto článku - budem citovať doslovne - opätovne a dôrazne hovorí: "Štátny sväzok (rozumej Čechov a Slovákov) je definitívny." Ďalej doslovne hovorí, že tento "štátny sväzok s českými zemiam suverénnou vôľou slovenského národa definitívne určený roztrhať sa nesmie". (Potlesk poslanců slovenské strany ľudové.) A konečne doslovne hovorí článok: "Z nášho štátno-filozofického ohľadu spojenie sa s Čechmi stalo sa zákonite a dalo by sa zmeniť len porušením práva a previnením sa proti kategorickému imperatívu etiky."

Článok má byť posudzovaný z troch ohľadov: z historického, zo štátno-filozofického a politického.

Vážné historické udalosti zvykly byť dokumentárne zistené a zvečnené. Takým dokumentom je Martinská deklarácia z 30. októbra a Martinská zápisnica z 31. októbra 1918. Oba dokumenty majú svoje fatum. Deklaráciu zfalšovali a zápisnica sa ztratila.

S tohoto miesta vyzývam tých, ktorí sa mali starať o zachovanie zápisnice, aby ju, ako majetok národa, odovzdali národu. (Souhlas slovenských ľudových poslanců.) Kým sa tak nestane, národ je oprávnený rekonštruovať z výpovedí účastníkov tento ztratený historický dokument. (Posl. dr Dérer: Prečo ste tam v Martine neboli?) Ja som bol nemocný vtedy, inak by som tam bol býval istotne. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Moja národná minulosť je aspoň tak bezpochybná ako Dérerova. Inakšia!

Každý účastník vie, že Martinské porady konaly sa v znamení odtrhnutia sa od Maďarska a pripojenia sa k štátu utvorenému spolu s českým národom, ale so žiadosťou, aby pomer obidvoch národov bol za 10 rokov riešený, a to v konštrukcii autonomistickej.

Ináč však, či jestvuje zápisnica alebo nie, je vedľajšia vec. Ba, idem ďalej. Keby i nebola vyhradená autonomia pre slovenský národ, pravdou je, že suverénny slovenský národ utvoril si so suverénnym českým národom spoločný štát, a to nie tým úmyslom a cieľom, aby sa do tohoto bratského národa vlial a aby sa vzdal svojej individuality, ale aby žil a rozkvetal svojráznym životom v rámci spoločnej republiky. (Potlesk ľudových poslanců slovenských.)

Keď koncom januára 1919 vyhľadali P. Andrej Hlinka s biskupom dr Kmeťkom p. prezidenta Masaryka, povedal im pán prezident: "Vy Slováci chcete mať autonomiu? Budeme ju mať!" Toto isté zopakoval p. prezident i pri svojej návšteve na Slovensku r. 1921. Keď sme jedon národ, a Slováci sú vraj "slovensky hovoriaci Čechoslováci", vtedy hlásať suverenitu jednej vetvi je separatizmus, a (obrácen k čsl. poslancům soc. demokratickým) keď vy ju hlásate, ste vy separatisti.

Ale keď slovenský národ ako od pravekov je etnograficky, rečove a kultúrne osobitný národ, ktorý svojou suverénnou vôľou si založil s českým národom spoločný štát, vtedy nielen roduverný Slovák, ale každý objektívne smýšľajúci nestranný cudzinec, ba i spravodlivý Čech musí uznať, že základ sebaurčovacieho práva slovenského národa je pevný, ako sama príroda.

Inou otázkou je, že kto, kde, kedy a akým spôsobom má vyvodiť praktické konzekvencie zo zásady sebaurčovacieho práva slovenského národa.

Tak sa nám pozdáva, centralisti nás v tomto predišli: Na prahu pre Slovákov tak významného 10. roku sami prikročili k postupnému riešeniu pomeru a dali nám na martinskú žiadosť "splátku", ako to sám predseda Slovenskej národnej rady dr Emil Stodola nazval vo svojom osvedčení.

Táto administratívna samospráva musí sa do 31. októbra 1928 zákonodarnou cestou premeniť v politickú samosprávu, a to aspoň zásadne. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

My sa totiž uspokojíme s ďalšími splátkami, s postupným uvedením do života autonomie politickej. Ale zásadne toto národné právo Slovákov musí byť zákonom uznané a zabezpečené. Keby nám to ani zásadne zabezpečiť nedopriali, musel by slovenský národ toto počínanie považovať za priamu provokáciu, za popieranie práva slovenského národa na život, a za odsúdenie na smrť.

Tlačou pertraktovaná politická úvaha je teoretickou prácou. Vec je v štádiu vedeckej debaty. Máte svojich odborníkov, nech podvrátia toto filozofovanie, pravda, nie nadávkami, ako pán Dérer, ale vedeckými argumentami. (Potlesk slovenských ľudových poslanců. - Hluk a výkřiky.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. dr Buday (pokračuje): Osvedčujeme sa, že ako v minulosti, tak i v budúcnosti pri obrane štátu môžete počítať s našou neúnavnou spoluprácou a obetavosťou. (Potlesk.) Ale z nášho národného programu a z nárokov na politickú autonomiu nikdy nepopustíme. (Potlesk.)

Mnohí naši voličia nevideli v spomenutom článku nič iného, ako ďalšie odôvodnenie a mravné opodstatnenie národných nárokov. Podávame vám pomocnú ruku k vyriešeniu nášho pomeru do spomenutého dátumu. Preto prízvukujeme dátum, aby po jeho uplynutí neodbavili ste nás tým, že prichodíme neskoro, keď už 10ročná lehota žiadosti Slovenskej národnej rady vypršala.

Podstata článku je žiadosť: usporiadať štáto-právné pomery cestou revízie ústavy, a to podľa turčiansko-sväto-martinského uzavretia. Logickou premisou tejto žiadosti je, že Slováci s Maďarmi raz na vždy zúčtovali (Potlesk.) a tak niekdajšie spojenie je do historie patriace, prekonané stanovisko.

Len nedorozumenie môže článku insinuovať anachronistickú tendenciu, ako by on smeroval k povzbudeniu tých, ktorí ešte vždy popierajú etickú a legálnu platnosť, historickú oprávnenosť a nutnosť utvorenia indivizibilného a inseparabilného štátu Čechov a Slovákov. (Potlesk.)

A tu nasleduje odpoveď Tukova: nakoľko však maďarská iredenta používa teoriu k úkladom smerujúcim proti záujmom nášho štátu, pisateľ sa ohradzuje, aby jeho, z vlasteneckých pohnútok pochádzajúce čisto teoretické úvahy boly kýmkoľvek politicky zneužité proti Slovensku a Československej republike. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Za prehlásenie vlády klub náš hlasovať bude. (Potlesk slovenských ľudových poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Bolen. Dávám mu slovo. (Hluk a výkřiky na levici. - Předseda zvoní.)

Prosím o klid.

Posl. Bolen: V prvé řadě protestuji co nejrozhodněji proti opětovné konfiskaci řečí našich poslanců. Ačkoli vím, že jste, pánové, příliš otrlí, než abyste se alespoň na oko trochu zastyděli, konstatuji přece, že ani staré policejní Rakousko v letech 90tých netroufalo si sáhnouti k takovým násilnostem a omlouvati je jalovou frásí o státním zájmu, o veřejné mravnosti a podobně, jako vy.

Abych veřejnosti dokázal, že ani staré Rakousko nebylo do té míry pouhým státem moci a násilí, jako je jím v desátém svém výročí vaše demokratická republika, cituji ukázkou místa z řeči dr Edvarda Grégra, která 24. února 1893 v říšském sněmu konfiskována nebyla: "Byla-li vystavena budova, která vinou neobratných a nevědomých stavitelů byla tak zkažena, že žádná strana se svým bytem není spokojena, není-li v budově té ani světla ani vzduchu, je-li tam jedna strana druhé na překážku a nelze-li naprosto, ani nejnamáhavějšími a nejnákladnějšími přestavbami odpomoci zjednati, věru jest nejrozumnější strhnouti celou tu boudu a vystavěti na jejím místě budovu jinou a vhodnou, jež by potřebám obyvatelů skutečně odpovídala. To by bylo ovšem podle názoru posl. dr Mengra velezradou, avšak nynější ústava není sama nic jiného, než velezradou na právech národů tohoto státu." (Výkřiky komunistických poslanců.)

Konstatuji, že dr Edvard Grégr nebyl pro tento svůj výrok ani napomenut. Vy, pánové, velmi rádi a velmi často mluvíte o velezradě a o tom, že je ohrožen zájem státu, kapitalistického státu, a snažíte se těmito slovíčky umlčeti každý hlas poctivé kritiky. Vy si však musíte uvědomiti, že takové prostředky jsou pro veřejnost toliko důkazem vaší slabosti a vašeho špatného svědomí. Vy si musíte dále uvědomiti, že vytváříte jen nebezpečný prejudic sami pro sebe.

A nyní k prohlášení náměstka min. předsedy, které bylo předneseno jen proto, aby vyřízena byla bezbolestně věc Tukova, t. j. věc ludové strany, a aby zamluvena byla skutečnost, že vůdcové agrární strany a stoupenci myšlenky zelené internacionály schvalují vraždění čínských rolníků a posílají dokonce vrahům čínského lidu zbraně z československé Zbrojovky. (Výkřiky komunistických poslanců: Tak jest! Hanba jim!) Sociální demokrat dr Dérer, ... (Výkřiky posl. Mikulíčka a poslanců slovenské strany ľudové.)

Předseda (zvoní): Prosím o klid.

Posl. Bolen: (pokračuje): ... když mluvil o spojencích Horthyho, zapomněl, že maďarští sociální demokraté jsou pro revisi mírových smluv a jsou pro akci Rothermereovu, že sociální demokrat dr Vambéry byl v Londýně a agitoval tam pro změnu mírových smluv. To znamená, že tam, jako zde, jsou sociální demokraté stejně šovinističtí, že právě jako r. 1914 staví i dnes zájem kapitalistického státu nad zájem dělnické třídy a že jsou ochotni hnáti znovu pracující lid na jatka jako ten dobytek ve prospěch kapitalistů a buržoasie.

Hlinkova strana předstírala řadu let boj proti pražské vládě, boj za práva slovenské chudiny a boj za autonomii Slovenska. V době projednávání zákona na ochranu republiky prohlašoval mluvčí ľudovej strany, že považuje zákon za protiústavní a nelidský, že kruté paragrafy zmíněného zákona zabíjejí svobodu slova, tisku, svobodu shromažďovací a spolčovací, že tento zákon chystá se vynésti krutý ortel národní smrti nad osobitností slovenského národa a že proto slovenská strana ľudová odmítá všechnu odpovědnost za strašné následky tohoto zákona. "Zákon nám takto násilně nadiktovaný nepřekročí nikdy práh našeho svědomí." Takovým slavnostním ujištěním ve zvláštní deklaraci končil svoji řeč mluvčí ľudové strany 6. března 1923. Ľudová strana opíjela a mámila pracující lid na Slovensku t. zv. pittsburgskou smlouvou, podobně jako opíjeli měšťáci čeští pracující lid v Čechách, na Moravě a ve Slezsku washingtonskou deklarací. Značná část slovenského lidu Hlinkovým a Jurigovým slibům uvěřila a vyslovila se ve volbách r. 1925 pro ľudovou stranu. Brzo se však ukázalo, že autonomie Slovenska není podstatnou částí programu ľudové strany. Dva předáci této strany vstoupili do Švehlova ministerstva, aniž se jim dostalo záruky, že bude pittsburgská úmluva vtělena do ústavní listiny, ba oni vstoupili do ministerstva bez podmínek vůbec. Tak se stalo, že hlasy ludové strany legalisovaly všechno do té doby na slovenském lidu provedené bezpráví, že stvrdily utlačení slovenského národa. Ľuďáci svým vstupem do vlády přiznali se k ústavní listině, která podle jejich dřívějšího tvrzení byla národnostním menšinám nevoleným Národním shromážděním nadiktována, oni přistoupili k zákonu na ochranu republiky, o němž dříve říkali, že je nejlepším prostředkem na potlačení slovenské autonomie. Náhlý přemet ľuďáckých vůdců způsobil vření v klubu ľudových poslanců a i těm, kdož byli zvyklí na slepou poslušnost, zdálo se nesnesitelným nésti dále spoluodpovědnost za mizernou a bezvýslednou politiku. Tak se objevil v 36. čísle Jurigova orgánu z r. 1927 článek nadepsaný "Před soud národa". kde čteme: "Svého času zaměstnávali jsme se v našich novinách výsledkem vstupu strany do vlády. Již tehdy to vypadalo mizerně s tím zábleskem autonomie. Již tehdy padlo několik mužných slov, že stala se chyba. Dnes? Už se nikde ani nic nezablýskne a mužové se svěšenou hlavou hledí v ústrety neúprosnému fatalismu. Čekáme svoji spásu od exekutorů zemského zřízení a při tom nevíme, jak uspokojiti touhy nezaměstnaného písaře."

Slovenský pracující lid se shání po vymoženostech nebo zárukách, jež by byly ospravedlněním a omluvou pro tak náhlý obrat ľuďáckého vedení. Není takových vymožeností. Tam, kde se očekávalo snížení daní, přišla nová daňová břemena a stohy tiskopisů přiznání daňových, ve kterých se ani notár nevyzná. Na místo většího kusu chleba je zde větší bída a psota. Na místo autonomie a osvobození Slovenska je zde zákon o veřejné správě, který přináší ještě tužší pražský centralismus. Půl milionu slovenských voličů hlasovalo pro ľudovou stran u proto, aby bojovala proti drancování Slovenska, ale vůdcové Hlinkovy strany vydávají ještě více slovenský lid v plen české buržoasii. Obviňujeme vůdce strany Hlinkovy, že spáchali na hospodářských, politických a národnostních zájmech pracujících vrstev Slovenska neslýchanou tradu, zneuživše důvěry lidu a zapřáhnuvše statisícové ostře oposiční masy do vládního a panského chomoutu.

Nyní byl učiněn nový pokus omámiti a splésti slovenský lid, byl učiněn nový pokus ukonejšiti pobouřené masy a držeti u vesla osoby, které nevěří v samostatnost Slovenska. Počítá se s tím, že slovenský lid se spokojí se slovy, že nebude zkoumati činy a že se dá voditi směrem přímo opačným. Posl. Tuka zfabricíroval článek, ve kterém demagogicky tvrdí, že v 10. výročí republiky všechny dosavadní zákony pozbudou na Slovensku platnosti, a to na základě jakési tajné klausule připojené k Martinské deklaraci. Sociální demokraté, aby znovu osvědčili, že jsou věrnými lokaji české buržoasie, aby znovu osvědčili, že jest jim internacionalismus něčím úplně cizím a že právě tak jako r. 1914 jsou ochotni učiniti vše pro obranu kapitalistické vlasti, blábolí o Tukově velezradě a dokazují v potu tváři, že všechny dosavadní zákony a vládní nařízení, čítaje v to i platné dosud staré zákony maďarské, jsou pro slovenský lid pravým požehnáním. Na Dérerův projev bude nejlépe odpověděno tímto citátem z Lenina: "Váha mezinárodní výchovy dělníků musí býti nevyhnutelně kladena na to, že se jim přiznává právo na odloučení utlačeného území a že se toto právo na odloučení bude hájiti. Bez toho není internacionalismus. Máme povinnost jednati s každým soc. demokratem, který neprovádí takovou propagandu, jako s imperialistou a darebákem." (Potlesk komunistických poslanců.).

Komunistická strana Československa, která sdružuje proletáře české, slovenské, německé, maďarské, ukrajinské a polské, která od svého vzniku bojuje za hospodářská, politická i národnostní práva chudých a pracujících vrstev všech národností, prohlásila už dávno a opakovala to v manifestu přijatém na žilinském sjezdu 25. června 1926, že každý, tedy i slovenský a maďarský lid, má nezadatelné právo z na úplné národnostní sebeurčení. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.) Prohlásila se vší určitostí, že pracující lid Slovenska a také Zakarpatska je povolaný, aby o svém - osudu rozhodoval samostatně. (Tak jest! Potlesk komunistických poslanců.) Současně však prohlásila, že proletariát a zotročené vrstvy rolnické na Slovensku a Zakarpatsku mohou dosáhnouti své sociální a národní svobody jen společně s proletariátem ostatních národností v tomto státě, především s proletariátem českým. Slovenský pracující lid musí si uvědomiti, že národního osvobození právě tak jako osvobození sociálního možno dosíci toliko cestou důsledného třídního boje a porážkou "vlastní" buržoasie. (Potlesk komunistických poslanců.) České dělnictvo má a musí míti zájem na národním osvobození Slovenska a na bratrské spolupráci s dělnictvem a pracujícím rolnictvem slovenským, německým, maďarským, polským a ukrajinským. Jejich hlavním a společným nepřítelem je sjednocená buržoasie všech národností, jejich cílem je svržení kapitalistického panství, nastolení vlády dělníků a rolníků a vybudování nového společenského pořádku, který v rámci Svazu sovětských republik zabezpečí všechny možnosti hospodářského, politického a kulturního rozvoje každé, i té nejmenší národnosti. (Souhlas komunistických poslanců.)

Proto v souhlase s proletáři všech národností Československé republiky žádáme vyklizení Slovenska a také Zakarpatska od všeho potlačovacího aparátu buržoasie, zřízení ozbrojených bezpečnostních sborů, složených z dělnictva, malorolnictva a živnostnictva a pak lidové hlasování, jaké postavení chce tamější pracující lid v tomto státě zaujímati a jak chce svůj poměr k ostatním národům tohoto státu upraviti. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Tukův projev odmítáme jako pustou demagogii. Projev Dérerův pak odmítáme jako kontrarevoluční a velmocensky šovinistický. Pryč s Tukou, i Dérerem. Tukův i Budayův projev není velezradou vůči kapitalistickému státu, nýbrž vůči pracujícímu lidu Slovenska. (Výborně! Potlesk komunistických poslanců.)

Pryč s klamem a šalbou pomocníků mezinárodní buržoasie! Vše pro jednotnou frontu robotníků bez rozdílu stran a národností! Dělníci a pracující rolníci Slovenska postavte se za jediného skutečného vůdce všech utlačovaných, za komunistickou stranu Československa! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. dr Patejdl. Uděluji mu slovo.