Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. dr Patejdl: Slavná sněmovno! Vláda Československé republiky ústy náměstka vlády uznala za vhodno zaujmouti stanovisko ke známému případu svatogotthardskému, ve kterém bylo zjištěno, že bylo dováženo množství zbraní do Maďarska a že toto množství záleželo v součástkách zbraní, zejména kulometů, jichž bylo tolik, že stačily k vyzbrojení jedné divise. Adresát, jak se vyšetřováním zjistilo, nalézá se v maďarském státu na hranicích Československé republiky. Maďarská vláda, když se věc stala předmětem veřejné diskuse, snaží se odvrátiti od sebe odpovědnost tvrzením, že tyto zbraně nebyly určeny pro Maďarsko, nýbrž že byly průvozním zbožím, které mělo býti doručeno do Polska. Ale ihned po tomto ohlášeném sdělení maďarské vlády prohlásila vláda polské republiky, že je naprosto vyloučeno, aby tyto zbraně bývaly byly do Polska objednány.

Jest již na nás, abychom si, jsouce vedeni skutečnostmi z dřívější doby a znajíce řadu pokusů opětovaných se strany Maďarska proti Československé republice, utvořili úsudek. Pro nás není pochybností, komu tyto zbraně byly určeny, proti komu byly určeny. Tyto zbraně podle našeho přesvědčeni byly určeny, aby sloužily za smrtící, vražedný nástroj proti československému obyvatelstvu. (Zcela správně!) A proto, vážení pánové a slavná sněmovno, hned na začátku své řeči chci ukázati, jak mylný je názor kol. Bolena, který se domnívá, že stanovisko dr Dérera, který tuto věc odsoudil. je v nějakém rozporu se zájmy dělnictva. Zájmy dělnictva směřují k tomu, aby byl zachován mír, poněvadž dělnictvo, které za světové války tolik) trpělo, ví, co válka znamená, a dělnictvo k tomuto státu lne, dělnictvo si přeje míru. Jestliže zástupce dělnictva prohlásil, že odmítá podobné pokusy, pak prosím, jakožto zástupce druhé socialistické strany klidně prohlašuji, že se v tomto smyslu s výrokem kol. Dérera plně solidarisuji. (Výborně!)

Vláda Československé republiky ve svém prohlášení uvádí, že dovážení zbraní do Maďarska je v odporu s mírovým smlouvami, podle kterých se Maďarsko zavázalo, že nebude do svého státu dopravovati žádných zbraní. A poněvadž mezinárodní kontrola nad Maďarskem minula a práva této mezinárodní kontroly byla přenesena na Společnost Národů, vláda Československé republiky očekává, že Svaz Národů tuto věc vyšetří a učiní příslušná opatření. V tomto směru k prohlášení vlády se klidně můžeme připojiti a je uznáváme.

Jenom bych chtěl připojiti k tomu jednu poznámku, že nestačí jenom prohlášení vlády v tomto smyslu, nýbrž je potřebí, aby také vládní strany ve svém tisku psaly tak, aby a priori nevyjadřovaly nedůvěru k tomuto Svazu Národů, ke kterému ústy své vlády se s důvěrou obracíme. (Výborně. - Potlesk poslanců stran socialistických.) Vážení pánové! Není možno, aby list vládní strany psal: "Svaz Národů, Společnost Národů sotva celkem v této věci bude moci něco podniknouti, nepodařilo se jí celkem urovnati větší konflikty, je to takové teoretické shromáždění, které sotva v této věci něco vykoná." - To je pochybné stanovisko, poněvadž jestliže očekáváme - a to práv o máme - od Svazu Národů, že v této věci zaujme naprosto objektivní stanovisko, pak, prosím, je povinností každého, kdo cítí odpovědnost za tento stát a za vládu v tomto státě, podporovati Svaz Národů a ne napřed stále a stále vzbuzovati k němu nedůvěru. Vážení pánové, tuto poznámku jsem byl nucen učiniti vzhledem k tomu, že na jedné straně z jasného prohlášení vlády vidíme, že vláda chová ke Svazu Národů plnou důvěru, kdežto na druhé straně v listech vládních stran stále, a také při této příležitosti, čteme pochybnosti, zdali Svaz Národů bude schopen a bude míti dobrou vůli také tyto konflikty rozřešiti. (Výkřiky posl. Moudrého.)

U nás, vážení pánové, nemůže býti o tom pochybnosti, my věříme, že tato věc bude spravedlivě vyřešena. a my i proti některým zprávám jednotlivých listů, ať zdejších nebo zahraničních, jsme si plně vědomi, že mírová smlouva trianonská, kterou jsou Maďaři vázáni, je částkou komplexu řady mírových smluv, a že pokus o změnu jedné smlouvy znamenal by prostě automaticky znehodnocení nebo pokusy o změnu druhých smluv, což by znamenalo naprostý zmatek v Evropě a nebezpečí války. Proto v tomto smyslu jsme klidni a máme naprostou důvěru ke Svazu národů.

Zajímavá je však tato debata tím, co nám vláda při té příležitosti neříká, čili, co nám opominu!a říci. Obě strany socialistické ohlásily a podaly interpelace o případu svatogotthardském a žádaly od vlády stanovisko. Ale vedle této interpelace podaly obě strany socialistické také interpelace, pokud se týče chování p. posl. Tuky jak v době dřívější, tak se zřetelem k jeho novoročnímu článku. Myslíme si, že již proto, že v tak vážné věci byly podány interpelace, mohlo se očekávati, že vládní většina uzná ve svém prospěchu za nutné se dotknouti také této druhé věci. Bohužel, vládní většina o této věci mlčí. Za vládu nepromluvil nikdo. Viděli jsme, že v této sněmovně promluvili řečníci některých politických stran, slyšeli jsme dnes také dnešní oficielní stanovisko, zdůrazňuji, dnešní oficielní stanovisko strany ľudové, ale neslyšeli jsme, jak se vláda k tomuto případu p. posl. Tuky chová.

Mluvilo se zde mnoho o tom, a zejména také pan poslanec a místopředseda této sněmovny dr Buday tvrdil, že úvaha novoroční, napsaná posl. Tukou, je státně-filosofická úvaha a že jen se stanoviska vědeckého je třeba ji posuzovati a že pro praktickou politiku celkem nemá žádného významu. Chtěl by tedy kol. Buday - ovšem dnes - učiniti z této věci předmět učeného hádání státoprávních vědců a vyloučiti tuto věc z praktické politiky. Vážení pánové, myslím, že by to bylo přece jen příliš mnoho očekávati od nás, abychom byli tak naivní a na toto zdůvodnění přistoupili. Uznáváme, že nejsprávnějším stanoviskem v této věci by bylo, kdyby celý článek p. posl. Tuky, jak byl otištěn, byl rozmnožen a dán všem členům této sněmovny, aby si jej mohli od "a" do "z" přečísti, a já bych rád potom chtěl slyšeti mínění všech pánů, zejména pánů, kteří nesou odpovědnost, jak sami tvrdí, za osudy tohoto státu, jaký jest jejich názor, zda tento článek je tak nevinný, jak se o něm dnes tvrdí, nebo je-li jeho povaha poněkud jiná. Sám chtěl bych říci, že filosofická úvaha p. posl. dr Tuky vychází asi z těchto zásad a vedena jest tímto směrem:

Pan posl. Tuka tvrdí, že dnem 31. října 1928 nastane doba, kdy podle tak zv. tajné klausule svatomartinské deklarace, totiž podle protokolu, který prý byl o této deklaraci sepsán a který podle něho je rozhodným, uplyne doba závaznosti státoprávního poměru mezi Čechy a Slováky. Argumentuje tam asi tak: Když přestala maďarská říše existovati a nebylo zde žádného orgánu, který by se mohl ujmouti vlády, že v té době vytvořilo se mezivládí, a tu že tedy také ti, kteří se sešli ve Sv. Martině, stali se vlastně oprávněnými vládci. Jeho argument je asi takový, že nastalo mezivládí nebo, jak on říká, interregnum a že každý z těch členů, kteří se sešli ve sv. Martině, stal se podle slov p. posl. Tuky interrexem nebo mezivládcem a že tedy dohromady byli oprávněni suverenně rozhodnouti o osudu slovenského národa. A nyní dokumentuje toto: Svatomartinská deklarace byla suverenním rozhodnutím. Toto suverenní rozhodnutí nemohlo býti dotčeno ani ústavou, ani dalšími platnými zákony Československé republiky. To znamená dále: po uplynutí 10 let touto tajnou klausulí uvolňuje se svazek mezi historickými zeměmi a Slovenskem, nastává stav mimoprávní, nebo, jak on říká, bezprávní, nastává stav okupace, tyranie a přechází v důsledku toho na tvůrce Martinské deklarace oprávnění, aby znovu suverenně upravili poměr Slovenska k Československé republice. A pokračuje: Je úkolem a vlastně povinností československé vlády. aby do 31. října 1928 změnou ústavy přivodila stav, o kterém mluví Svatomartinská deklarace. a jestliže jej nepřivodí, pak se dává právo obyvatelům a tvůrcům Svatomartinské deklarace, aby sami o ní rozhodli. To je, všeobecně naznačeno, smysl tohoto článku. A nyní mi dovolte, abych přečetl některé výňatky a ponechal posouzení slavné sněmovny, zdali jde skutečně jen o státoprávně filosofickou úvahu či o něco jiného. (Výkřiky.)

Hned na začátku se praví: "Dňom 31. októbra 1928 nastane v jednej polovici štátu, v slovenskej čiastke Československej republiky, mimoriadny stav, "vacuum juris". Toto právnické kuriózum prihodí sa v menších rozmeroch aj v iných štátoch." Ve kterých, ovšem zde nemluví. U nás dosiahne však rozmerov zemetresenia. Týmto "kritickým" dňom totižto prestane etický podklad istých ústavných ustanovizní, pretrhne sa "právna kontinuita", prestane zásadne dočasná platnosť dôležitých zákonov.

Právny stav premení sa v určitom ohľade na stav faktický, ktorý nespočíva na autorite zákonov, ale len na fysickej sile. A tento "mimozákonný", preciznejšie "zákonodárny" stav nemôže sa ináč napraviť, len pomocou uplatnenia sebaurčovacieho práva Slovenského Národa."

Vidíte, vážení pánové, že zde p. posl. Tuka zdůrazňuje sebeurčovací právo slovenského národa. V tomto ohledu je zajímavo, že jsme dnes mohli slyšeti také řečníka z druhé strany, p. Bolena, který se také domáhal tohoto t. zv. sebeurčovacího práva. Sebeurčovací právo znamená, jak si to představuje p. posl. Tuka a jak si to, myslím, představuje i p. posl. Bolen, plebiscit, plebiscit, který byl zdůrazňován tenkrát p. Jehliczkou v době jednání o mírové smlouvy, a plebiscit, který nyní jaksi se reklamuje pro slovenský národ se zřetelem na nějakou tajnou klausuli, kterou dnes tímto prohlášením pan kolega dr Buday hledá. Tvrzení, že protivy se často stýkají, je správné; také tento případ nám to nad slunce jasně dokazuje.

Ale dále: Pan posl. Tuka mluví zejména o jednání na Martinské konferenci a tvrdí mezi jiným: "Na Martinskom shromaždení viacerí žiadali okamžite určiť štátoprávny pomer k českým zemiam a ustáliť autonomistické sriadenie. Lehota 10ročná bola vzatá do Zápisnice kompromisom na uspokojenie "nonconformistov", ktorí nesúhlasili s tým, aby vec bola považovaná zadefinitívne riešenú. Slovom: možnosť a práva slovenského národa, pričiniť sa ešte raz suverénne k ustáleniu pomeru k druhej polovici republiky, bola odsunutá, suspendovaná." Zde tedy tvrdí pan posl. Tuka, že touto t. zv. tajnou klausulí byla odsunuta možnost národa slovenského upraviti svůj státoprávní poměr po uplynutí 10 let. Jinými slovy, pan posl. Tuka docela vědomě tvrdí, že Svatomartinská deklarace řešila vzájemný poměr bratří Slováků k nám jen provisorně na dobu 10 let, že si vyhradila právo po 10 letech opětně jinak rozhodovati.

Jak tento článek je filosofickou úvahou, o tom přesvědčí vás také tento citát z článku: "Ústava, odhlasovaná pri účasti vymenovaných slovenských členov československého Nár. shrom. po uplynutí klausulovej lehoty len v tých čiastkach bude platná, ktoré sa vzťahujú na predmety v Turč. Sv. Martine definitívne dekretované. Pražský parlament v tých otázkach rokuje s definitívnou platnosťou pre Slovensko, v ktorých sa môže opierať o Deklaráciu. Vo veciach patriacich pod Zápisnicu" - to znamená ten protokol "usnáša sa len s platnosťou do 31. októbra 1928. Tým menej bola platnosť Zápisnice zrušená vynesením zákona o reforme politickej správy, lebo ako sa ľahkomyseľne nazýva, o "samospráve Slovenska". Krajinské zastupitelstvo bude len administratívnym telesom a nijak snemom, povolaným prejaviť suverénnu vôľu slovenského národa. Platnosť Martinskej Zápisnice je neporušená a deň jej splatnosti ne odvratiteľne sa blíži." A nyní dále, jak si představuje tato státofilosofická úvaha ten právní a také skutečný stav v tu dobu, když přijde 31. října. Zde píše pan posl. Tuka: "Desiaty rok sme nastúpili a my budeme zasa s tou istou energiou, či vo vláde či mimo nej, bojovať za uplatnenie pittsburgskej dohody a Zápisnice, aby autonomia Slovenska najskorej za 10 rokov uskutočnená bola. Zákon o sjednotení správy a o krajinskom sriadení sa za autonomiu nepokladám. Predísť teda hroziacemu štátoprávnemu zmätku dá sa v rámci terajšieho právneho poriadku len jediným spôsobom: ústavne umožniť, aby do 31. októbra 1928 Slovenský Národ ako politický celok, organizovaný na suverénné vyjádrenie svojej vôle. vlastným zákonodárnym snemom prehovoril a podľa Zápisnice dosiaľ nevyčerpanú čiastku svojho sebaurčovacieho práva uplatnil. Nakoľko by sa toto do 31. októbra 1928 nestalo, totiž ústava by v tomto smysle nebola zmenená, automaticky nastane na začiatku našej úvahy oznámený "právoprázdny" stav, "vacuum juris", alebo nešetrne sa vyjadrujúc "okupačný stav" či "uzurpácia moci"."

Usurpací moci začíná zvláštní úvahu. Tam totiž p. posl. Tuka říká, dostane-li se nějaký národ pod tyranii nebo usurpaci, že má právo násilím, po případě prolitím krve zbaviti se usurpátora. Tam se to říká všeobecně. zde dovozuje, že 31. října se stane podle názoru p. dr Tuky u nás stav mimoprávní, že prostě bude Slovensko zemí okupovanou, zemí nacházející se pod uzurpací. (Různé výkřiky.) Myslím, že si o tom každý utvoří úsudek sám. "Keby sme až ad absurdum chceli rozoberať pojem "vacuum juris", došli by sme k odstrašujúcim výsledkom. Od prevratu vynesené zákony, nariadenia dňom 31. októbra 1928 ztratia podklad a stanú sa na Slovensku neplatnými. Zo štátnych úradníkov stanú sa súkromné osoby bez vrchnostenskej moci. Vojenská prísaha premení sa v prázdne slová, Slovákov ďalej neviaže. Dane sa stanú ilegálnym drancovaním." Kol. Hrušovský zmínil se již o významu této věci. Já jen ukazuji vám prakticky, že to není žádná filosofická úvaha, nýbrž že je to něco jiného, o čem chci potom podati svůj úsudek.

Pan posl. dr Buday tvrdil, že p. dr Tuka je dobrý vlastenec, a to proto, že vlastně přes to své stanovisko představuje si i udržení aspoň jednotného svazku československého, při čemž mezi tato dvě slova podle známé terminologie strany ľudové se dává pomlčka. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Je sice pravda, že p. dr Tuka ke konci uvádí "Štátny sväzok je definitívny", ale hned přidává "ale nie jeho raz. Nový "prasnem" - tedy nový prasněm, to znamená zase sněm - "môže ustáliť jednotnú složenú, autonomistickú alebo federatívnu štátnu konštrukciu ako chce." To znamená zákonodárný sbor, který, nevím. jak si p. kol. dr Tuka představuje. Ten má právo stanoviti prostě tento poměr.

Říká dále: "Inter-rexi môžu utvoriť parlament, vymenovať vládu, sriadiť vojsko, súd, administratívne úrady, keby prípadne ustálily federatívnu konštrukciu, vtedy aj diplomatických zástupcov môžu delegovať ako jednotlivé štáty v ríši nemeckej."

"Na otázku: A čo keby na viacerých miestach sa sešli Slováci dňa 31. októbra 1928, alebo neskoršie a "protiprasnemy" vynášaly by rozdielne usnesenia? sme už vyššie odpovedali."

"Výlučnú etickú platnosť bude mať usnesenie toho "prasnemu", ktorý uplatní suverenitu slovenského národa v širších rozmerech a vo vyššej miere."

Pan posl. Tuka totiž tvrdí, že když se sešli páni v Turč. Sv. Martině, vlastně nebyli nikým legitimováni, nejsouce voleni a že prostě měli, poněvadž šlo o stav mezivládní, právo autoritativně tyto věci řešiti, a na otázku, co když se sešli někde jinde - jak tvrdí, také v Košicích - říká: V takovém případě by bylo závazné pro národ usnesení té konference nebo toho prasněmu, jak on říká. který by byl v zájmu suverenity národa nejdalekosáhlejší. A nyní končí p. posl. Tuka svoji t. zv. filosofickou úvahu: Co bude po 31. říjnu, jestli naše vláda a naše vládní většina, ve které páni z ľudové strany sedí, nezmění ústavu a nedá Slovensku zákonodárný sněm, a po případě se samostatnými financemi, vojskem atd.? Co bude v tom případě? A tu dovozuje, že mají prostě buď, sami autoři té deklarace, nebo jiní, právo tyto věci upraviti sami, a kdyby se sešly různé takové konference, že bude závazné usnesení té konference, jejíž usnesení v zájmu suverenity slovenského národa bude nejdalekosáhlejší.

Vážení pánové! Pan dr Buday a včera i p. posl. dr Kramář hájí tuto věc tím, že jde o státně-filosofickou úvahu. Dovolte mně, abych na základě toho, co jsem vám přednesl - a postarám se, aby pánové měli možnost celý obsah poznati - vyslovil pochybnosti, a to z těchto důvodů:

Vážení pánové a dámy! Pan dr Tuka, jak známo, je, třeba pensionovaným, universitním profesorem mezinárodního práva. U profesora mezinárodního práva nedá se prostě předpokládati, a nikdo z právníků tomu také neuvěří, že by mohl se domnívati, že po deklaraci, po určitém usnesení později následující jiný projev zástupců slovenského národa v revolučním Národním shromáždění - projev, který máme usnesený jakožto platnou ústavu, projev. který prohlašuje území Československé republiky za jednotný nedílný celek - neplatí, nýbrž že platí původní deklarace. To ví už právník z druhého roku, že lex posterior derogat priori. A v daném případě se to musí rozuměti tím více, že pan posl. dr Tuka jako profesor mezinárodního práva, který si těchto věcí všímá důkladně, také dobře ví, že 31. října 1918 mělo Československo od 14. října 1918 svoji československou vládu, že v této československé vládě zasedal vedle předsedy dr Masaryka a dr Beneše také Štefánik, kterého i on uznává za Slováka, že zde byla armáda a že v tu dobu, také 31. října, jestli se nemýlím, byla utvořena československá vláda, ve které zasedal p. dr Šrobár. To všechno musím předpokládati, že p. dr Tuka ví. Nicméně p. dr Tuka tvrdí zde, že dnem 31. října přestane platnost zákonů na Slovensku, platnost ústavy i dalších zákonů, že úředníci stanou se soukromými osobami, že vojáci budou zproštěni své služební přísahy, že soudy budou násilím a exekuce a vymáhání daní bude drancováním.

Vážení pánové! Dovolte mně, abych nyní se podíval tomuto případu přímo tváří v tvář. Vy se pamatujete na světovou válku. Také se pamatujete, že ve světové válce jednotlivé státy, aby podlomily odpor a ducha obyvatelstva států druhých, nepřátelských, vydávaly proklamace. ve kterých říkaly: "Vy nejste povinni poslušností svému státu" - ať už to byl tedy ten monarcha nebo jiný - "vy nemáte žádných povinností, vy v tomto smyslu nejste ničím vázáni, důvěřujte nám!" I ze světové války vidíme, že se volily takovéto prostředky. V daném případě vidíme, že Maďarsko, které se nezřeklo nikdy, a tvrdí to stále, svého práva na obnovení integrity své říše, tolik chytré je, aby vědělo, kdyby vydalo svou proklamaci, že ovšem prohlášení vydané Maďary nebude míti účinek na slovenské obyvatelstvo. Ale my zde stojíme tváří v tvář případu, kde za hranicemi ne nějaký příslušník maďarského státu říká, že dnem 31. října 1928 přestává právní svazek mezi Slovenskem a Československou republikou, že přestává závaznost přísahy vojáků, přestává závaznost slibu úředníků atd., nýbrž že toto pronáší státní občan Československé republiky, že to pronáší nota bene člen zákonodárného sboru, že to pronáší nota bene člen vládní většiny. Kdybych nešel do subjektivní stránky slavné většiny, objektivně můžeme konstatovati, že je to práce pro ty, kteří chtějí obnoviti integritu maďarskou. (Výborně! - Potlesk socialistických poslanců.)

A nyní dovolte, abych zaujal stanovisko k dnešnímu prohlášení pana posl. kol. dr Budaye a potom stanovisko k tomu, jak vláda k tomuto případu mlčí.

Dnešní prohlášení pana posl. dr Budaye může vzbuditi domnění - zejména u těch členů zákonodárného sboru, kteří si nepřečetli celou tu tak zv. "státně-filosofickou úvahu" že opravdu. jak se u nás stalo obvyklým. "nic se nestalo". Asi před 12 dny konal se širší výkonný výbor strany ľudové, který měl poněkud jiné usnesení (Výkřiky.), a jestli se, vážená sněmovno, nemýlím, tedy této schůze se zúčastnili také páni ministři ľudové strany. (Výkřiky.) Prosím, abyste vyslechli tehdejší usnesení širšího výkonného výboru. Na širším výkonném výboru slovenské ľudové strany zmínil se předseda ľudové strany Hlinka o článku univ. prof. posl. dr Tuky, o martinské deklaraci a zdůraznil, že novoroční článek posl. dr Tuky je juridicko-filosofickou úvahou a cena jeho dá se posouditi podle toho, kolik prospívá straně, národu a vlasti. Ľudová strana chystá se k oslavě desetiletí pittsburské dohody a martinské deklarace. Pittsburskou dohodou strana stojí a padá a nespokojí se, dokud její zásady nebudou akceptovány ústavní listinou. Martinská deklarace byla výrazem odtržení se od Maďarska a byla stylisována v tom smyslu. Na svém významu netratí, když byla změněna, neboť změny ty jsou ve velikém rozporu s revoluční tendencí, cítěním a myšlením všech Slováků. Článek posl. dr Tuky nemá revoluční tendenci, když chce přizpůsobiti duchu porad i smysl martinské deklarace a určiti její význam pro náš stát. Ľudová strana obhájí práva národa slovenského, při čemž hlavním jejím úsilím bude neopustiti cestu zákona a pořádku. Nezávisí od nás, aby boj tento nevybočil ze zákonných kolejí. (Výkřiky posl. Zeminové.)

"Co se týká posl. dr T u k y, vyhlásil jsem o něm na kompetentních místech" - praví posl. Hlinka - "že se s ním všichni ztotožňujeme. Jeho pád by byl i pádem naším. (Slyšte! Slyšte!) Posl. dr Tuka je dobrý vlastenec - (Různé výkřiky.) člověk bonae fidei, a proto ho můžeme k další práci jen povzbuditi." Širší výkonný výbor s aplausem vzal na vědomí toto úřední prohlášení předsedy strany. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Vážení pánové! Jednu otázku: Je možné při trošku vyspělém smyslu pro demokracii a pro tento stát, aby ministři účastnivší této schůze nepovažovali za svou čestnou povinnost, když pro toto hlasují, aby vyvodili z toho důsledky? A druhá otázka: Vážená sněmovno! Vyslechli jste dnes prohlášení p. posl. dr Budaye. Dává vám to záruku, že když za 14 dnů tak radikálně změnili stanovisko, že za 14 dnů opětně je nezmění? To je nějaká strana, se kterou chce se počítati pro vládní majoritu? (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické a posl. dr Dérera.)

Další věc, kterou považuji při tom za nejdůležitější a nejvážnější. (Výkřiky poslanců čsl. strany nár. socialistické a soc. demokratické.)

Vážení pánové! Přicházím nyní ke stanovisku vlády. Vláda o této věci nepromluvila ani slova. V tomto článku se mluví, že po 31. říjnu 1928 přestávají býti naši vojáci na Slovensku - Slováci - vázáni přísahou, kterou tomuto státu složili. Vážení pánové! Zde máme právo žádati, aby toto bylo odsouzeno, zde máme právo žádati, aby prohlásil zástupce vlády, že odmítá se vší rozhodností toto stanovisko a že bude zakročeno proti každému, kdo bude toto hlásati. (Výkřiky posl. dr Dérera.)

Měli jsme celou řadu případů, kde bylo žádáno za vydání poslance, který prohlašoval na schůzích veřejných. že v případě našeho konfliktu se Sovětským Ruskem náš voják není povinen bojovati. Takovéto případy byly usnášeny, dotčení byli vydáváni a trestáni. To je stanovisko, ale spravedlnost může býti jen jedna (Potlesk čsl. socialistických poslanců.) a když na jednu stranu, tak také na druhou. (Potlesk.) Domnívám se a věřím, že pan ministr nár. obrany najde vhodnou příležitost, aby tuto akci, která tak jest vypočítána na možný vpád maďarských band na Slovensko - oficielně to Maďaři nebudou dělati (Potlesk.) - také odsoudil. Víme, že za nynější situace maďarská vláda se neodváží žádného oficielního vystoupení, ale toto tvrzení o zproštění přísahy, o tom, že přestanou platiti naše zákony, že naši úředníci dnem 31. října se stávají soukromými osobami atd., má vyvolati psychologické prostředí, do kterého by měly vpadnouti maďarské bandy. A vážení pánové, v žádném parlamentu světa (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické a soc. demokratické.) nezůstane vláda k podobnému projevu lhostejna a my máme právo žádati, aby vláda promluvila. (Výkřiky posl. Zeminové.) Ale nejde jen o naši národní obranu, kterou považuji za nejdůležitější, jde také o tvrzení (Výkřiky.), že také úředníci přestanou existovati. Cožpak zde nejsou páni ministři, kteří mají své úředníky na Slovensku, aby proti tomu vystoupili? Což k tomu ke všemu se mlčí, což se spokojí vládní většina a vláda prohlášením strany, která před 14 dny říkala něco jiného? (Výkřiky posl. Koudelky.)

Slavná sněmovno! Když si promyslíte a přečtete článek posl. dr Tuky od začátku do konce a vezmete v úvahu případ svatogotthardský, který jen náhodou vyšel najevo, vezmete-li v úvahu rozhazování letáků po Slovensku, které se toho dovolávají, vezmete-li v úvahu, co píší maďarské listy a co prohlásil býv. min. předseda Friedrich atd., musíte uznati všichni bez rozdílu stran, že objektivně je to spojitost. (Tak jest!) A povinností každého, komu záleží na tomto státě, jest, aby subjektivně vyšetřil, kde je tu vina. Věc tato se nedá odbýti prohlášením. zde jde o existenci tohoto státu, jde po případě o nebezpečí (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.), které bude míti nebo mohlo by míti za následek ztrátu celých tisíců lidských životů. Není to věc malicherná, je nutno při této příležitosti na to neustále a důkladně upozorňovati. (Výkřiky posl. Zeminové.)

A proto jsem přesvědčen, že vláda, která tak rozhodně zaujala stanovisko k případu prvému, zahraničnímu, bude míti odvahu najíti jasné stanovisko i v případu druhém, vnitropolitickém, který považuji za důležitější, než ten zahraniční. (Tak jest! Výborně!) Proti zahraničnímu nepříteli se dovedeme ubrániti, ale je těžko ubrániti se proti nepříteli vnitřnímu (Výkřiky.), nevykoná-li se všecko, aby byl demaskován a pravý stav věci vyšetřen.

Mluvilo se a mluví se o tom, kdyby došlo k nějakému útoku na Československou republiku, že náš národ postaví se jako jeden muž na obranu tohoto státu. Ano, a myslím, že příslušníci vrstev lidových a že pracující lid, který tolik obětoval pro vznik a vybudování tohoto státu, své oběti přinese. Ale nesmíme přece také zavírati oči před určitou jinou skutečností. Každý vojenský praktik a teoretik. vám řekne, že války a bitvy se nevyhrávají j enom technickou vyspělostí a organisační schopností. (Výkřiky. - Posl. Zeminová: Duchem, ale toho ducha Tuka otravuje!) Ano, k tomu jest potřebí také ducha. Nadšení a duch vyhrávají, zejména u našeho národa. (Potlesk. - Výkřiky posl. Mikulíčka.)

Vážení pánové! V desátém roce trvání republiky, když se chystáte k oficielním oslavám (Výkřiky.), myslím si, že je dobrá příležitost přemýšleti o tom, jak rozumnou změnou politiky, kterou se nebude dále pracující člověk tisknouti dolů, přivoditi změnu, která bude míti za následek, že národ náš odolá všem nebezpečím, která na něj se všech stran jsou nastražena, a že se dovede se všemi svými nepřáteli spraviti. (Tak jest!)

A měl-li bych ke konci vysloviti svůj názor na vládní prohlášení, řeknu: Vládní prohlášení, pokud dotýká se případu svatogotthardského, odpovídá i našim názorům. Připojuji k tomu: Je potřebí, aby vládní strany také ve svém tisku tuto věc zastávaly a autoritu Svazu národů držely. (Výkřiky posl. Moudrého.) Ale poněvadž zde nejde jenom o tento případ, nýbrž o dva, prohlašuji, že pouze tenkráte můžeme míti důvěru k vládě, jestliže najde odvahu, aby se také spravila s vnitřním nepřítelem a aby z případu Tukova vyvodila důsledky! (Výborně!)

Vážená sněmovno! Bylo to za doby světové války, kdy ve Francii byly různé obtíže, kdy bylo jednáno o rozmanitých podezřeních; to pak vedlo k tomu, že nastolena byla vláda Clémenceau-ova, onoho min. předsedy francouzského, který Francii zachránil, a vyhrál válku. Min. předseda Clémenceau v prohlášení, které tenkráte měl, prohlásil: Nebudu trpěti žádnou zradu, ani polozradu! (Potlesk. - Výkřiky posl. Mikulíčka, Moudrého a Zeminové.)

Bude-li naše vláda míti odvahu postupovati podle tohoto hesla, bude-li míti odvahu postaviti se proti každé zradě a polozradě, stejně zleva jako zprava, pak, prosím, se nevyhýbáme spolupráci s ní. (Výborně! - Potlesk čsl. socialistických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pí. posl. Landová-Štychová. Uděluji jí slovo.