Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Tedy napřed se musí vzíti za podklad pensijní základna, k tomu se připočte 20%, z toho se vypočítá percentuálně pense podle počtu služebních let a srovná se s nynější pensí. Rozdíl znamená příplatek. Ale to ještě není ta procedura celá. Nyní se musí srovnávati úhrn dosavadních požitků a úhrn požitků nejvýš dosažitelných podle lhůt časového postupu. Je-li rozdíl mezi těmito dvěma úhrny, kdyby snad úhrn podle této osnovy převyšoval úhrn podle nejvýš dosažitelných požitků časovým postupem, sníží se příplatek který převyšoval tento nejvýš dosažitelný úhrn. Tedy jistě je to procedura velmi komplikovaná, která zatíží naši administrativu, a staropensisté budou pravděpodobně ještě dlouho čekati, než dostanou těch několik korun, vyplývajících z této osnovy.

Dále přiznává osnova t. zv. doplňky na minimální pensi. Zdá se mi, že tato vymoženost se poněkud přeceňuje. Mám také dojem, že i pánové referenti nevěděli dosti dobře, jak se mají k osnově postaviti. Z jejich referátů vycítil jsem pocit nejistoty, aby totiž na jedné straně osnovu nepřechválili a nemělo to snad důsledky v řadách staropensistů, na druhé straně, aby snad před námi přece jen mohli říci, že osnova je dobrá a nemělo to důsledky zde v parlamentě.

Doplňky na minimální pensi. Nutno si vzpomenouti, proč byl do platového zákona z r. 1926 vložen § 155 a je iluse okamžitě pryč. § 155 byl vložen do platového zákona proto, že autoři vládní osnovy byli si vědomi, že by mohlo nastati zkrácení pensí novopensistů proti staropensistům, čili že by se mohlo státi, že ten, kdo by odcházel na základě nového platového zákona do pense, že měl by menší úhrnné požitky pensijní než staropensista. Proto byl vložen § 155 do platového zákona jako ochranný paragraf, aby tyto případy nenastaly, aby novopensisté neměli méně pensijních požitků než staropensisté. Nyní se vykládá za velikou vymoženost, když se § 155 recipuje také do této osnovy. A tady bychom měli rádi tu statistiku, abychom věděli, jaké je dobrodiní tohoto § 155 o minimálních pensích. Je pravda, že podle starých předpisů pensijní základny jsou daleko nižší, ale zato jsou jednotné drahotní přídavky vysoké a jsou jen vyšší příspěvky na děti, než přiznává platový zákon. Odtud plyne ta diference a bude plynouti nebezpečí, že kdyby nebylo § 155, mohli by novopensisté dostati úhrnné požitky menší než staropensisté. Tedy i když oceňujeme tyto doplatky na minimální pensi, přece jen nemůžeme je přeceňovati, poněvadž nemáme přehledu, kolika osob se toto dobrodiní týče.

Důvodová zpráva sice říká, že prý se přiznává staropensistům 20%ní zvýšení pensijní základny, tak jako prý si to staropensisté přáli. Slavná sněmovno! Domnívám se, že důvodové zprávy, zejména k vládním osnovám, mají býti poněkud pečlivěji vypracovány a nemá se v důvodových zprávách operovati něčím nepravdivým. Staropensisté si přáli 20%ní zvýšení pensijní základny pro všechny, nikoho nevylučujíc, kdežto osnova přiznává těchto 20% jenom některým staropensistům. (Slyšte!) Tedy nechť se řekne v důchodové zprávě pravda (Tak jest!) a neklame se veřejnost, neklamou se staropensisté a neklame se parlament!(Výborně! - Výkřiky.) Již jednou bychom si musili vyprositi, aby se tímto způsobem před parlamentem operovalo, aby se parlament tím klamal, poněvadž víme, že nemáme zde tolik členů zákonodárného sboru, kteří by tuto komplikovanou, chaotickou materii mohli ovládnouti a přesvědčiti se, je-li pravda, co důvodová zpráva praví.

Je zde ještě mnoho nesrovnalostí, které byly způsobeny předchozími zákony. My jsme na všechny tyto nesrovnalosti jak v soc.-politickém, tak také v rozpočtovém výboru poukázali a předložili jsme také postupně pozměňovací návrhy, jež mají odstraniti tyto nesrovnalosti, způsobené některými předchozími zákony na různých kategoriích staropensistů. Bohužel, nenašli jsme u nynější vládní majority tolik ochoty, pochopení a blahovůle jako našlo 173 býv. rakouských generálů. A jde zde přece o nejchudší z nejchudších, o nejmenší z nejmenších, zejména o vdovy, které byly některými zákonnými opatřeními postiženy. Běží zde o ty, kteří ve službách státu a národa zešedivěli, běží o ty, kteří byly pro své nacionální cítění persekvováni, trestáni, žalářováni; ale ti nenašli milosti před zraky nynější vládní majority, jako bývalí generálové. A všechny naše pozměňovací návrhy v tomto směru byly zamítnuty. (Slyšte!) Předkládáme je znovu v plenu sněmovním, aby plenum sněmovní o nich rozhodlo. Neděláme si velkých nadějí, že snad v posledním okamžiku se rozpomene vládní majorita a vykoná také k těmto různým poškozeným kategoriím svoji povinnost. (Výkřiky.)

Bylo zde předneseno několik přání, která mají odůvodnění i v zákonech a vydaných nařízeních. Přednesli jsme v soc.-politickém i v rozpočtovém výboru některé požadavky, týkající se specielních kategorií i jednotlivých úseků staropensistů. Potvrzuji, že vládní majorita recipovala sice ustanovení §§ 159, 162 a 163 platového zákona i do této osnovy, kteréžto paragrafy zmírňují tvrdá ustanovení § 17 zák. 286 o kumulaci požitků, ať již pro pensisty nebo rentisty, ale myslím, že ani efekt této recipace nebude veliký, ne-li žádný.

Fakt je, že osnova úplně přešla mlčením i otázku úpravy pensí samosprávného zaměstnanectva, a že nakonec vládní majorita spokojila se s odhlasováním resoluce, která nijak nezavazuje nikoho, resoluce, která nemá valné ceny - a my již máme trpké zkušenosti, jak se vyhovuje resolucím Národního shromáždění. Jest tím více litovati, že vládní majorita neuznala za vhodné, aby se v osnově byla postarala o to, aby mohly býti také upraveny pense těch, kteří celý život ztrávili v naší samosprávě, jež za býv. Rakouska zůstala jediným znakem naší samostatnosti.

Staropensisté domáhají se, aby konečně byl také vydán nový pensijní zákon, který by vyřešil nejen nesrovnalosti mezi jednotlivými druhy pensistů, nýbrž odstranil také chaotičnost a zastaralost pensijních předpisů a umožnil rychlejší a hladší administrativu pensijního etátu, poněvadž máme sta i tisíce příkladů a případů, že pensisté čekají na poukaz své pense ne 3 měsíce, nýbrž také 12 až 15 měsíců. (Slyšte!) Poněvadž materie je komplikovaná a starší zapracovaní úředníci odcházejí ze státní služby anebo svěřují se jim jiné úkoly a noví úředníci nemohou tak brzy vniknouti do této složité materie, stává se, že právě z nedostatku důkladně připravených úředníků dochází k nedopatřením, která se velice těžce napravují, zejména když celá pensijní likvidatura slučuje se v zemských finančních ředitelstvích ze všech resortů a také zemská finanční ředitelství nejsou dotována dostatečným personálem, takže celá agenda vázne. Nechápu, proč je zapotřebí, aby resort vyměřoval pense sám a pak ještě k formálnímu schválení putoval celý akt na zemské finanční ředitelství, kde si odleží 8, 10 i 12 měsíců a pensista nebo vdova se nemůže dočkati svých požitků.

My jsme v říjnu 1926 naléhavě interpelovali vládu, aby konečně byl vydán nový pensijní zákon, který by všechny tyto nedostatky odstranil. Vláda odpověděla 25. listopadu 1926 na tuto naši interpelaci, že jest její snahou, aby práce spojené s přípravou zákona byly skončeny pokud možno nejdříve. Prosím, od té doby uplynula dlouhá řada měsíců a my proto musíme nyní znovu při této příležitosti vyzývati vládu resolucí, aby s těmi přípravnými pracemi si poněkud pospíšila, aby konečně mohl se parlament zaměstnávati novým pensijním zákonem. I když má osnova své nedostatky a i když naše přání, tlumočená v soc.-politickém i rozpočtovém výboru v pozměňovacích návrzích, byla odmítnuta, budeme pro tuto osnovu hlasovati, ne proto, že bychom ji schvalovali, nýbrž že nechceme odpírati staropensistům pomoc, byť i byla nedostatečná.

Ovšem to hubené sousto, které se touto osnovou staropensistům poskytuje, zhořkne v ústech, když se sloučilo projednávání této osnovy s osnovou, proti níž je nejvyšší odpor i v řadách staropensistů, jak bychom mohli také prokázati z odborných listů, s osnovou, která upravuje platy bývalých rakouských generálů. Zatím co se staropensistům - a to ještě jen některým - dostává 20% příplatku k pensi, má se touto osnovou dostati bývalým rakouským generálům až 127% zvýšení jejich dosavadních pensí. (Slyšte!)

Vážení pánové, nedávno jeden list přinesl takové exotické zprávy z poštovní služby. Byl to "Večerní list" bývalého ministra pošt a telegrafů Stříbrného, který také mezi jiným napsal, že r. 1919 byla zpragmatisována jedna velká úřednická skupina v poštovních službách. Běželo o 10.000 osob, kterým se nedalo nic jiného, než co jim před tím již rakouská republika dala. Náklad na tento pragmatisacní zákon činil pouhých 7 mil. Kč pro 10.000 lidí. Této zprávy chytly se všechny listy občanských stran a psaly o této kategorii, jako by se jí bylo dostalo něco, co jí po zákonu nepatřilo. Sáhly dokonce k výčitkám, nad kterými se člověk mající smysl pro sociální spravedlnost musí začervenati. (Výborně!) Ale tytéž listy nenašly slovíčka odsouzení, když rakouští generálové dostávají až 127% zvýšení pensi. (Výkřiky.)

Vážení pánové, nedivte se, že zhořkne toto sousto staropensistům, když vidí, jak se zachází s nimi a jak se zachází s těmi, kteří ve světové válce statisíce našich českých lidí hnali do fronty; zatím co oni se ulejvali a za frontou hýřili, musili naši lidé obětovati na jejich rozkaz životy. Lidé, kteří odsoudili našeho Kotka a Kratochvíla, kteří odsoudili rumburské vzbouřence, kteří odsoudili Kudrnu, ti lidé dostávají dnes od Československé republiky present 127% zvýšení svých čtyřiadvacetitisícových pensí, ze kterých prý nemohou vyžíti. Kolik desítek tisíc máme ve státní správě lidí poctivých a svědomitých, kteří musí ne 8, nýbrž 10 i více hodin denně, ve dne i v noci, ve svátek i ve všední den pracovati poctivě pro stát - mají četnou rodinu a musí vyžíti se 600 a 800 Kč měsíčně.

Vážení pánové! Příznakem a důkazem, že se v naší republice příliš rychle zapomíná, je, jestliže jako preludium k oslavě desetiletí naší svobody a samostatnosti upravujeme takovýmto způsobem pense těm, kteří stáli proti nám v zápase, kteří si nepřáli samostatnosti a svobody českého národa. Nemůže se nikdo diviti, jestliže právě tato osnova vyvolala v našem klubu největší vzrušení, poněvadž nemůže nám nikdo upříti, že my právě jsme přinesli myšlence samostatnosti a svobody českého národa nejvíce obětí. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Grünzner. Dávám mu slovo.

Posl. Grünzner (německy): Slavná sněmovno! Nynější vládní strany považovaly za účelné, aby obě vládní osnovy, zákon o 20%ním zvýšení starých pensí a o zvýšení pensí generálských, lépe řečeno o zdvojnásobení těchto pensí, byly ve sněmovně společně projednávány a vyřízeny. Mohli bychom říci, že občanské strany učinily dobře, že se obě tyto předlohy projednávají ve sněmovně současně. Tím se opravdu zřejmě objeví občansko-kapitalistický třídní charakter nynější vládní většiny každému, zvláště však oklamaným pensistům, státním a veřejným zaměstnancům nižších kategorií. Tak zvaným staropensistům za užitečnou a produktivní práci pro celek, konanou celý věk lidský, přídavek 20%ní k jejich hladovým pensím, kapka na horký kámen, vojenským generálům za jejich činnost ničící lidi i majetek zdvojnásobení jejich odpočivného. Generálské pense mají býti zvýšeny touto předlohou ze 24.000 až na 30.000 a 40.000 ba i přes 50.000. (Výkřiky poslance Schweichharta.) Jsou zmrzačení lidé u dráhy, kteří dostávají hladovou rentu, méně než 100 Kč. Nynější vládní většina nepomyslila ještě na tyto politování hodné lidi, ačkoliv jsme ji opětovně při různých příležitostech o to upomínali. Nemá prostě peněz na zlepšení těchto hladových rent. (Výkřiky posl. Dietla.) Občanská vládní většina nesežene ani peněz, aby vyhověla požadavkům válečných invalidů, jimž bylo existenční minimum sníženo, a jimž byla renta zkrácena anebo dokonce zastavena, mají-li nějaké zaměstnání, nějaký výdělek; požadavku válečných invalidů o zvýšení existenčního minima nebylo dosud vyhověno. Ačkoliv svého času tři německé vládní strany společně s námi podaly návrh, aby byla do rozpočtu zařazena dostatečná částka na zlepšení rent válečných invalidů, při posledním jednání o tomto návrhu jej zamítly. Stejně tak chová se občanská většina této sněmovny k šedesátiletým osobám, které nemohly býti pojaty do sociálního pojištění. Těmto ubohým lidem, kteří rovněž celý věk lidský stáli ve službách celku a užitečně pracovali, měla býti hozena almužna 500 Kč, kterou však z polovice měly ještě platiti korporace samosprávné, obce, a nyní znovu téměř milion pracujících lidí má býti vyloučeno ze sociálního pojištění, má býti ve stáří ponecháno osudu. (Výkřiky posl. Hackenberga.) Chudinská péče o tyto lidi má býti nadále přenechána obcím, ačkoliv vládní většina současně příjmy obcí omezila. Tu by měl parlament plniti svůj úkol, nikoliv však zvyšovati generálské pense o 100 procent a více. Domníváme se, že lidé s odpočivným 2000 Kč měsíčně nebo 24.000 ročně mohou přece vyjíti, i když nevedou skvělý život. (Výkřiky posl. Hackenberga.) Tisíce a tisíce zasloužilých státních zaměstnanců, železničářů, dělníků tabákových továren, poštovních zaměstnanců atd. bylo vyhozeno ze služby se žebráckou pensí. Pro ně nenajde se potřebných peněz, aby jejich pense byly zlepšeny.

Žádáme rozhodně, aby předloha o zvýšení generálských pensí byla vzata s denního pořadu, a pakli vládní většina - a tu apeluji zvláště zase na německé strany - neztratila již posledního zbytku soucitu s lidem, musí tomuto požadavku vyhověti. Ze 70.000 osob, kterých se dotýká předloha o 20%ním přídavku, je více než 22.000 pensistů železničních z doby předválečné, kterýžto počet byl nesmyslnou restrikcí zvýšen na 58.000. Tisíce a tisíce lidí v plné duševní a fysické síle bylo bezohledně vyhozeno a odsouzeno k nečinnosti. Také tito lidé tak těžce postižení osudem potřebují zlepšení svých požitků odpočivných. Avšak ani pro ně nemá vládní většina citu a nenajde také peněz na úhradu takového vydání.

Pan kol. Feierfeil tu dnes vystoupil a mluvil také o těch, kteří byli vyhozeni při restrikci. K jeho vývodům se ještě vrátím. Že se nynější vládní občanská většina vůbec rozhodla něco učiniti pro hladovějící staropensisty, a že konečně nyní spatřila světlo světa a je dnes ve sněmovně projednávána osnova zákona o zlepšení nepatrných pensí, která již po léta slavnostně a určitě byla staropensistům slibována, není naprosto zásluhou občanské vládní většiny, zvláště nikoliv tří německo-občanských vládních stran, křesťanských sociálů, zemědělců a živnostníků, které by tak rády na své konto zapsaly tyto zásluhy a vystupovaly před staropensisty jako záchranci z nouze. Nutno dnes s tohoto místa důrazně konstatovati, že by staropensisté jistě dlouho ještě byli museli čekati, ba snad že by se jim vůbec nedostalo ubohého zlepšení odpočivných platů, kdyby vládní strany nebyly musely konečně vyhověti neustálému tlaku ve sněmovně i mimo ni. Během let požadovali jsme v nesčetných návrzích a interpelacích stále zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty, jako vůbec zrovnoprávnění všech pensistů. Vláda však se vždy úmyslně vyhýbala těmto oprávněným požadavkům, a při všech dosavadních úpravách aktivních i odpočivných platů státních a jiných veřejných zaměstnanců snažila se léčiti zející ránu náplastí. Jako červená nit táhne se snaha vlády vyhnouti se všeobecné úpravě pensijních požitků ve smyslu úplného zrovnoprávnění a to všemi zákony od r. 1919, tak v zákoně č. 541 ze dne 7. října 1919, č. 2 a 3 ze 17. prosince 1919, č. 222 z 9. dubna 1920, č. 99 z 3. března 1921, č. 394 z 20. prosince 1922, č. 286, 287, 288 z 22. prosince 1924 a konečně novými platovými zákony č. 103, 104 a 105 ze dne 24. června 1926. A dnes projednává se a vyřizuje podle denního pořadu vládní předloha o tak zvaném přídavku pro některé státní a jiné veřejné zaměstnance na odpočinku a pro pozůstalé po takových zaměstnancích, kterou musíme označiti zase za slátaninu. (Souhlas na levici.) Nejhorší a nejpovážlivější vada, kterou má předloha dnes projednávaná a proti níž se ohrazujeme a stavíme s veškerou rozhodností, jest to, že je z ní zcela jasně viděti, že nynější občanské vládní strany v otázce úpravy odpočivného staropensistů nechtějí jíti dále, než k přiznání 20%ního přídavku dle této neblahé předlohy. Takovou úpravou odpočivného budou staropensisté bolestně zklamáni, a již dnes můžeme předvídati, jaké hluboké roztrpčení vyvolá v jejich již tak utrápených srdcích toto nové odstrčení a ponížení.

Pan ministr financí dr Engliš ve svém výkladu ze dne 14. října 1926 k státnímu rozpočtu na r. 1927 již ohlásil, že má na mysli jenom výpomoc pro staropensisty, tedy nikoliv zrovnoprávnění s novopensisty, a dále v souvislosti s péčí o invalidy výslovně poznamenal, že stát není nějakým pojišťovacím ústavem proti úrazu. Téměř již před 1 1/2 rokem, tedy v době, kdy vstoupily do vlády tři německo-občanské strany tak zvané aktivistické, bylo možno poznati z projevů p. ministra financí jako mluvčího záměrů a vůle německo-české občanské vládní většiny, jak nazírá nehumánně a nemilosrdně kapitalisticky orientovaná dnešní občanská vláda na povinnosti státu, tedy celku, vůči velikému množství nezámožných lidí a jak je zamýšlí splniti vůči těm, kteří své duševní a fysické síly spotřebovali ve věrném a svědomitém plnění povinností po celý lidský věk nebo dokonce obětovali své údy a své zdraví kapitalistickému státu.

Pan zpravodaj o této osnově, pan posl. Navrátil, odpověděl nám při poradě o ní v soc.-politickém výboru 31. ledna t. r. na naše oprávněné námitky a výstrahy, jakož i na naše zlepšovací návrhy, že staropensisté souhlasí s úpravou svých pensí dle této osnovy, a jsou spokojeni s 20% ním přídavkem. Myslím, že by bylo panu posl. Navrátilovi těžko podati konkretní důkazy pro toto své tvrzení, leč že při tom měl na mysli jenom ty pensisty, kteří dostávají vyšší pense a u nichž tedy 20%ní příplatek snad bude dělati několik tisíc korun. Tito pensisté však tvoří jenom malou část z celkového počtu asi 70 tisíc lidí, jichž se předloha týká. Převážná většina pensistů má odpočivné platy velmi malé a pan zpravodaj mi odpustí, řeknu-li, že mně připadá přímo lehkomyslným a neodpovědným, chce-li předlohu odůvodniti a k přijetí doporučiti tím, že se opírá o malou skupinu osob s většími požitky pensijními a beze všeho prohlašuje všeobecně, že s tím staropensisté souhlasí a jsou spokojeni. Mohl bych mu dokázati opak nesčetnými příklady, chci tak učiniti však jen na jednom případě. Mám tu opis žádosti pensionované učitelky, kterou tato učitelka poslala panu ministru financí. Tato pensionovaná učitelka ulehčuje v dopise svému stísněnému srdci, při čemž zvláště zdůrazňuje, že příplatkem 20%ním k pensijní základně budou zase jen nejvíce zkráceni nouzi trpící staropensisté, jak tomu bylo na př. při úpravě zákona č. 287 a 288 z prosince 1924. Tehdy dostala tato pensionovaná učitelka ke své malé pensi 500 Kč zlepšení celé 4 Kč, (Německé výkřiky: Slyšte! Slyšte!), kdežto na př. vdova vyššího úředníka s vdovskou pensí asi 1000 Kč dostala příplatek 720 Kč. (Různé výkřiky.) Takové rozdíly objeví se zase nyní i při provádění projednávaného zákona. Nezůstane tedy jen při starém bezpráví, které vzniklo tím, že staropensisté nebyli na roveň postaveni novopensistům, nýbrž připojuje se k tomu bezpráví nové. V §u 8 předlohy ustanovuje se pro duchovní kongruálních církví (Různé výkřiky.) paušální příplatek do výše 3000 Kč k odpočivnému. Považovaly-li vládní strany při stanovení zásad této předlohy za nutné a možné, aby takový paušální příplatek byl poskytnut duchovním, pak mohlo se to zajisté státi stejným způsobem všeobecně i pro staropensisty. Z tohoto ustanovení vidíme jasně klerikální vliv v nynější vládní většině. (Posl. Hackenberg [německy]: Proto se o to tak zasazuje Feierfeil!) Feierfeil tu také vystoupil místo pana Krumpeho, který jinak účastní se schůzí pensistů, aby pan Krumpe nebyl vydán útokům, které by se jistě proti němu obrátily. Klerikálové a z nich zvláště zase německá křesťansko-soc. strana lidová nabízeli se při všech naskytujících se příležitostech staropensistům a pensistům vůbec a přísahali jim, že se zasadí o spravedlivou a uspokojivou úpravu jejich odpočivného. (Posl. Schweichhart [německy]: Pak přísahali křivě!) Na tom jim nezáleží. Při tom patrně nejvíce myslili na duchovní jakožto na své nejspolehlivější agitátory pro stranu, aby tito měli na tomto světě lepší život, zatím co sami utěšují velkou masu oveček jimi mámených poukazem na lepší život na onom světě. Avšak v hlavách lidí klamaných, mámených a sváděných od klerikálů a křesťanských sociálů počíná již rozbřeskovati a jasniti se. Účinky této osnovy přispějí více než sto výkladů na schůzích a časopiseckých článků k tomu, že i staropensisté a pensisté vůbec, pokud dnes ještě jsou pod vlivem klerikální a křešťansko-sociální ideologie, rozeznají své pravé přátele od falešných, kteří je jenom jako hlasující stádo při volbách svedli a jich zneužili, aby byla rozmnožena a upevněna klerikální moc v zájmu kapitalismu. Jak německá křesťansko-sociální strana lidová myslí a soudí o dnešní hospodářské situaci staropensistů a o jejich oprávněných požadavcích zlepšení, toho přesvědčivým důkazem jsou výroky vynikajícího vůdce a nynějšího pana ministra spravedlnosti prof. Mayra-Hartinga ve schůzi v lednu 1927 v Chomutově. Pan ministr spravedlnosti Mayr-Harting zabýval se v této schůzi také otázkou staropensistů a prohlásil, že kdyby návrhy sociálních demokratů byly přijaty, že by pensisté mohli žíti v nadbytku a hojnosti. Na to obrátil se jeden pensista na pana ministra spravedlnosti a tento mu odpověděl dalším dopisem, kde mezi jiným přiznává, že skutečně použil tohoto obratu. Avšak líčí věc takto: "Avšak jako vždy tak i v Chomutově jsem prohlásil, že já a moji přátelé učinili jsme a učiníme všechno, abychom podle možnosti zlepšili osud pensistů a především způsobili ponenáhlé zrovnoprávnění všech pensí. Současně jsem řekl" - praví pan ministr spravedlnosti - "že my, kteří patříme k vládní většině, máme proto těžší postavení, poněvadž při splnění takových přání, musíme počítati s prostředky (daněmi), jež jsou k disposici, že naopak oposice může lehčeji podávati neobmezené návrhy, které by dokonce mohli dovoliti pensistům, aby žili v hojnosti a v nadbytku, poněvadž oposice podává takové návrhy namnoze jenom z důvodů demagogických, aniž při tom musí přemýšleti, jak se na splnění takových přání opatří peníze." Budu se tím ještě zabývati, s jak lehkým srdcem souhlasily německé vládní strany, když šlo o výzbrojní fond a že si tu nedělaly zvláštních starostí. Také o tom ještě promluvím, zda naše návrhy mohou býti označovány za demagogické, a dáme vám znovu příležitost ukázati, zda vážně jste ochotni zlepšiti osud pensistů. (Výkřiky posl. Hackenberga.) Při všech svých návrzích na úpravu pensí vždy jsme také projednávali otázku úhrady a poukazovali na to, kde možno peníze opatřiti, aby byl zlepšen smutný los staropensistů. (Výkřiky na levici.) Další důkaz, jak povrchně, lehkomyslně a demagogicky vystupovala právě křesťansko-sociální strana ve věci úpravy pensí vůči staropensistům, podávají také vývody pana kolegy Krumpeho z minulého roku 11. května ve valné hromadě svazu v Litoměřicích. Pan Krumpe tehdy uveřejnil v časopise "Nordböhmische Volkspost" článek podepsaný značkou "k", v němž se vychvaloval, když pravil: "Posl. Krumpe vyřídil pozdravy křesťansko-sociálních poslanců a jako jediný dovedl podati údaje o připravovaných nových zákonech pensijních, dle nichž dostane se staropensistům vesměs 20%ního zvýšení celkových požitků". Již to není správné, neboť 20%ním příplatkem má býti zvýšena pouze pensijní základna, nikoliv však celkové příjmy, k nimž náleží ještě příspěvek na výchovu a jiné přídavky. Pan Krumpe také řekl - kdyby to nebylo v tomto časopise, věděl bych to také, poněvadž jsem byl přítomen této schůzi a sám jsem to slyšel - že tato předloha bude míti zpětnou účinnost od 1. ledna 1927 a že celá suma bude vyplacena v červenci minulého roku. To řekl kol. Krumpe ve schůzi říšského svazu německých pensistů s veškerou určitostí. Tehdy jsem proti němu vystoupil a prohlásil mu, že mu to připomenu, poněvadž k tomu v oné době pravděpodobně nedojde. Avšak i staropensisté sami již to připomenuli panu Krumpemu úvodním článkem, uveřejněným v srpnovém a v záříjovém čísle 1927 svého svazového orgánu "Bundeszeitung": "Prázdné sliby místo činu. Slib, který dal posl. Krumpe na valné schůzi říšského svazu 11. května 1927 v Litoměřicích jménem německých vládních stran, že totiž ještě v letním zasedání 1927 budou upraveny požitky staropensistů 20%ním zvýšením základních pensí se zpětnou účinností od 1. ledna 1927, nebyl splněn. Rovněž nebylo splněno určité ujištění min. předsedy Švehly, které sdělil v této schůzi rovněž posl. Krumpe" - tu se patrně pan Krumpe dal od pana Švehly nachytati - dne 10. května 1927, že v červenci 1927 každý staropensista bude míti v ruce ze zmíněného zvýšení částku, která vyplyne ze zpětné jeho účinnosti od 1. ledna 1927. Staropensisté, kteří důvěřovali slibům veřejně a slavnostně daným od mužů, kteří zaujímají rozhodující místa ve veřejném životě, byli tudíž znovu a trpce zklamáni. Toto nové zklamání projevovalo se v různých výrazech nejtěžšího rozhorčení. Říkají..." (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut. - Posl. Krumpe odchází ze zasedací síně.) "A říkají..." (Posl. Dietel [německy]: Jen tu zůstaňte pane Krumpe! - Posl. Krumpe [německy]: Záleží-li vám snad na tom, proč ne! - Různé výkřiky.) V litoměřické schůzi minulého roku jste řekl, že jsem o věcech pensistů mluvil z části zmateně atd. a sám jste vystupoval jako dobrý znalec předlohy a také jako prorok, který určitě ví, že staropensisté od 1. července 1927... (Posl. Krumpe [německy]: To nesouhlasí! - Výkřiky a smích na levici.) Stojí to přece zde. Váš článek je podepsán značkou "k". Prohlásil jste to se vší určitostí. (Posl. Krumpe [německy]: To není správné! - Výkřiky.) Je mi velmi líto, pane kol. Krumpe, neovládáte-li otázek pensistských anebo nemohl-li jste rozuměti mé řeči. (Posl. Krumpe [německy]: Vašim nadávkám mohl tam každý rozuměti!) Poněvadž jsem tam uvedl celý rejstřík vašich hříchů, čeho jste se dopustil na lidech a zvláště na pracujících třídách od doby, co jste ve vládě! To vám nebylo po chuti. Slibuji vám, budeme-li míti ještě jednou příležitost se setkati, že budu mluviti zřetelněji a to tak zřetelně, že to pochopíte i vy. (Výkřiky na levici.) Kol. Krumpe přece sám nepopře svého svědectví. Byl to váš článek, já jsem tu nic jiného necitoval než článek časopisu "Nordböhmische Volkspost" ze dne 14. května 1927. Přejete-li si, můžete si přečísti, co jste tehdy psal. (Výkřiky něm. poslanců soc.-demokratických a posl. Krumpeho.)

Vláda provází důvodovou zprávu k předloze takto: Platové zákony ze dne 24. června 1926, č. 103 a 104, vzbudily u pensistů požadavek, aby jejich odpočivné bylo zvýšeno na úroveň vyplývající z uvedených zákonů a aby hmotně byli na roveň postaveni úplně pensistům, kteří se stali účastni zmíněných zákonů". Tento doprovod neodpovídá skutečnosti. Je všeobecně známo, že staropensisté již po léta, již od propočítání služební doby uplatňovali požadavek, aby jejich pense byly vyrovnány s novopensisty. Tento požadavek nevznikl tedy teprve při tvoření zákonů č. 103 a 104, nýbrž již v době, kdy první zákony o úpravě platů státních a veřejných zaměstnanců a o odpočivném a o pensích byly v této sněmovně usneseny. Dále praví vláda v důvodové zprávě: "U staropensistů nelze propočítati služební dobu a možno zvýšiti jejich zaopatřovací požitky jenom paušálním přídavkem, o nějž svého času již usilovaly organisace pensistů, když požadovaly 20%ní zvýšení pensijní základny". Na tento požadavek nemůže se vláda odvolávati právem, poněvadž požadavek 20%ního zvýšení starých pensí byl učiněn v době, kdy nebylo ještě řeči o nových platových zákonech z roku 1926. Tedy v době, kdy staropensisté požadovali 20%ní příplatek snad jako ekvivalent za to, že jim nebyla propočítána služební doba, bylo by to jakési vyrovnání, dnes však není již časové toho se dovolávati.

Vláda praví dále v důvodové zprávě: "Avšak ani nějaké přibližné zvýšení na úroveň vyplývající z platů uvedených zmíněnými zákony není možno, vyžadovaloť by tak vysokého nákladu, pro jaký nebylo by lze opatřiti úhrady vzhledem na celkové zatížení rozpočtové." Domníváme se, že by se úhrada našla, řekli jsme to také již v letech 1920 a 1921. Tehdy již pan ministr financí dr Engliš a druzí zástupci vlády prohlásili vůči nám, že pro pensisty není podkladů, že nelze propočítání provésti. Organisace pensistů však prohlásily tenkráte ochotu dodati síly, které by byly toto propočítání provedly bezplatně. Když byl tím vyvrácen argument vlády, ukázala konečně barvu a dnes to říká zcela jasně v důvodové zprávě, že není možno ani přibližně zvýšiti pense na úroveň, která vyplývá ze zákonů č. 103 a 104, ježto by to vyžadovalo tak velikého nákladu, že by pro něj nebylo možno opatřiti úhradu vzhledem k celkovému rozpočtovému zatížení.