Totéž týká se pensistů státních
dolů, kteří rovněž mimořádnými
těžkými výkony vypotřebují
své fysické síly a ke stáří
jsou velmi nízko honorováni, takže jejich pensijní
dotace nestačí ani ke krytí životních
potřeb ve stáří. Při 12.000
zaměstnanců státních báňských
a hutních závodů běží
nyní celkem téměř o 9000 pensistů,
vdov a sirotků. To ukazuje, jak veliký počet
osob dřívějším již zkrácením
trpí a je i nyní poškozen bezohledným
vyřazením z výhod úpravy staropensistů.
Neznáme důvodů, proč tito nejubožejší
z ubohých byli vyřazeni z výhod projednávaného
zákona. Vždyť státní zaměstnanec,
ať je to zaměstnanec úřadů nebo
zaměstnanec dolů, má stejné potíže
v dnešních drahotních poměrech, má
stejné nároky životní, a je proto velikou
křivdou a nerozumem, že státní správa
a také koalice vyřazují právě
tyto nejubožejší z nároků, které
jsou přiznávány projednávanou předlohou.
Žádáme proto předloženými
návrhy, aby nevyplacené drahotní přídavky
byly báňským a hutním pensistům
doplaceny a aby zaopatřovací požitky těchto
zaměstnanců a pozůstalých po nich
byly rovnocenné s požitky zaměstnanců
ostatních státních závodů,
podniků a drah. To je možné tím, že
stát vrátí v k dřívějšímu
způsobu zvláštních drahotních
přídavků, anebo logicky musí přiznati
stejné rovnocenné právo na pensijní
požitky, jako je to u těch kategorií státních
staropensistů, o něž právě nyní
jde.
Spravedlnost žádá, aby těmto skutečně
ubohým z nejhůře postavených pensistů
bylo dáno, čeho k životu potřebují
a co si zasloužili za svou těžkou práci
pro stát.
Staropensisté samosprávní, báňští
i hutní, stejně jako všechna spravedlivá
a soudná veřejnost byli pobouřeni tím,
že vláda předložila návrh zákona
na horentní zvýšení pensí bývalých
rakouských generálů. Veřejnost tato
je nejvíce pobouřena tím, že vláda
briskuje spravedlivé požadavky nejubožejších
staropensistů, (Výkřiky čsl. soc.
demokratických poslanců.) že nepředložila
dosud návrh zákona o zabezpečení osob
přestárlých, které trpí v bídě
a nedostatku (Výkřiky.), a že místo
toho poskytuje milionové dotace na pense bývalým
rakušáckým generálům, kteří
neprokázali žádných zásluh o
náš stát a z nichž většina
vyznamenala se v rakouské armádě brutálnostmi
proti českým vojákům a loyalitou k
proklínanému rodu habsbursko-lotrinskému.
Tlumočím rozhorlení nejen odmítaných
staropensistů samosprávných a hornických,
nýbrž i veškeré naší veřejnosti,
která právě v jubilejním roce naší
republiky jest postavena před fakt ostudného zákona,
jímž se generálům poskytují mimořádně
veliké pensijní požitky. Podle navrhované
sazby generálských pensí dostalo by se těmto
bývalým rakouským generálům
až 68.000 Kč roční pense.
Při tom na chudáky není brán žádný
zřetel a tisíce drobných staropensistů
samosprávních i ostatních je vylučováno
ze staropensistského zákona. Je více než
ironií, že v okamžicích, kdy vláda
usiluje o snížení důchodů válečných
poškozenců, o snížení dost již
malých pensí hornických vdov a sirotků,
přichází nyní před svou ochotnou
parlamentární většinu se zákonem
o tučných pensích pro rakouské generály.
Jako voláme po úpravě pensí pro samosprávné
a hornické pensisty, jako voláme po předložení
zákona o zajištění přestárlých
osob a jako protestujeme proti úmyslu snížiti
důchody nebohých válečných
poškozenců, tak také co nejdůrazněji
protestujeme proti zákonu o generálských
pensích.
Dnešní majorita nemá ani potuchy, jaký
rozruch tato otázka vyvolala ve veškeré poctivé
veřejnosti. Tato veřejnost nechápe, že
právě v dobách, kdy stát je v tísnivých
poměrech finančních, kdy se ukládají
nové a veliké povinnosti berní obyvatelstvu,
kdy se na živnostnictvo chystá nová soustava
dávková, kdy se má zvýšiti daň
pivní, dávka z nájemného, kdy se zavádí
dávka z kulečníků a jiných
nevinných her, kdy se zavádí každému
člověku na venkově v každé vesnici
a chatě dávka 50 Kč ze psa a kdy všeobecný
tlak berní tak silně a tísnivě působí
na obyvatelstvo, jest velikou odvahou, nepředložeností
a nerozumem, že do této těžké situace
sociální a hospodářské příchází
vláda, aby dávala milionové presenty generálům,
kteří nemají ani právního nároku
a morálně nemohou akceptovati své nároky
naproti naší Československé republice.
(Potlesk.)
Nejlépe by bylo, kdyby tento opravdu ostudný zákon
zmizel s povrchu země, se stolku Národního
shromáždění. (Výborně!
- Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Hruška. Dávám mu slovo.
(Hlasy: Není přítomen!)
Poněvadž přihlášený řečník
není přítomen, dávám slovo
dalšímu přihlášenému řečníku,
p. posl. Špatnému.
Posl. Špatný: Slavná sněmovno,
dámy a pánové! Za několik měsíců
slaviti budeme desetiletí československé
samostatnosti. Vzpomínati budeme bojů a obětí,
nekonečných útrap rakouské tyranie.
Pokloníme se památce všech nesčetných
bojovníků na frontách i v úzadí,
kteří život svůj položili za naši
svobodu, a mocně defilovati bude před naším
zrakem ona nekonečná křížová
cesta, jíž procházel národ po staletí
a zejména za světové války. (Výkřiky
čsl. nár. socialistických poslanců.)
Budeme přísně, velmi přísně
zkoumati, zdali došli zasloužené odplaty ti,
kteří nám ztrpčovali náš
osud, kteří nás zakovávali do žalářů,
kteří nejlepší syny našeho národa
vodili na popraviště a kteří krví
a železem usilovali o vyhlazení lidu československého.
Úvodem k jubilejnímu roku přišla vláda
Československé republiky přímo s neslýchanou
předlohou, kterou se nesmírně zvyšují
pense rakouským generálům. Česko-německá
koalice, t. j. národní demokraté, středostavovská
strana živnostenská, republikáni, ľudovci,
lidová strana, němečtí agrárníci
a němečtí křesťanští
sociálové zvyšují 173 generálům
nemírné pense, z pohádkové sumy, které
nikdy nedosáhne ani soukromý úředník,
ani státní nižší zaměstnanec,
ze 24.000 Kč na 55.000 Kč. Slavná sněmovno!
Jsme pro spravedlivou úpravu poměrů staropensistů.
Jsme i pro spravedlivou úpravu našich pensistů
nebo našich gážistů v cizině, i
tito mají nárok na plnou pensi, zejména ti,
kteří nemohli se přestěhovati do republiky
Československé, nemajíce peněz na
stěhování nebo že nemohli nalézti
bytu. O jejich bídě jsme se přesvědčili
ve Štýrském Hradci. Přehrady mezi domácími
a zahraničními pensisty by měly zmizeti.
Co nám vláda připravuje ve svém návrhu,
je nejen neodůvodněno, ale přímo nebezpečno.
Přiznávám, že revoluční
Národní shromáždění zastavilo
se na poloviční cestě: ohraničilo
požitky vojenských gážistů šestou
hodnostní třídou, ale zapomnělo potrestati
také vyšší četnické gážisty
a vyšší civilní státní úředníky
(Tak jest!), kteří se za války provinili
proti československému národu, proti československému
státu, proti Čechům nebo Slovákům.
(Výborně!) To jsme povinni provésti
v zájmu národní cti aspoň v desátém
roce československého státu. (Výkřiky
posl. Hlinky.)
Přichází se nám s předlohou
generálskou. Což nemáme, vážené
shromáždění, už v naší
republice jiných naléhavějších
úkolů k řešení? (Výkřiky
posl. Johanise.)
Zločiny zvlčilé soldatesky dosud odčiněny
nebyly! Tisíce obětí bylo odňato civilním
soudům a hozeno v jícen militaristické lžijustici,
tisíce internovaných a bezprávně vězněných
za světové války, jejichž rodiny byly
rozvráceny a zdraví jejich podlomeno, marně
domáhá se náhrad. Jak jste se, pánové,
postarali o rodiny a sirotky po popravených? Co jste učinily
pro rodiny obětí pověšených a
zastřelených vojenskými soudy? Co jste vykonali
pro rodiny, jejichž živitelé pomřeli následkem
žalářních útrap? Neučinili
jste ani nejmenšího! Sirotci po zastřeleném
záložníku Kudrnovi byli by pomřeli hlady,
kdyby se jich nebyla ujala dobrá srdce. O děti po
žalářovaném a zemřelém
dělníku Fuxovi z Brna nebo po záložníku
Puršovi a jiných möllersdorfských obětech
jste se nepostarali! Ba neuctili jste památku řady
českých vězňů, odpočívajících
na vězeňských hřbitovech, zejména
v Möllersdorfě, ani pomníčkem. Ani slova
uznání neměli jste pro námořníky
revolucionáře z Boky Kotorské, pro rebely
z 21. střelecké divise, pro strůjce domácího
odboje, ani revoluční medaili jste jim neposkytli!
Snad i ty schováváte pro bývalé rakouské
generály, pro pana Böhm-Ermolliho, jehož vedení
ve východní Haliči vykonalo tolik poprav
nevinných lidí, nebo pro pana Zanantoniho, který
před 10 lety v krvi udusiti chtěl československý
převrat, jimž oběma vypláceli jste dosud
24.000 Kč pense a jimž dnes jejich požitky z
peněz dobrých českých lidí
nemírně zvyšujete. Zdá se, že zapomínáte
příliš brzy a velmi rychle. A přece
neměly by nikdy vymizeti z paměti zločiny
zvlčilé soldatesky, která řádila
pod zodpovědností rakouských generálů.
Přečtu něco slov z interpelace, kterou podala
česká delegace v říšské
radě vídeňské. Je to dotaz posl. Frant.
Staňka, dr Zdeňka Tobolky a soudr.
na min. předsedu v příčině
chování se vládních kruhů k
českému národu za doby válečné.
V tomto dotazu jest ohromný materiál, který
ukazuje, jaké příkoří, jaké
utrpení a ponížení bylo působeno
československému národu za vlády rakouských
generálů.
V tomto dotaze posl. Staňka, který podepsali
i mnozí členové dnešní posl.
sněmovny, uvádějí se tyto případy
z vojenské justice rakouské:
Krejčí Šmejkal, inkasista nemocenské
pokladny mistrovské ve Vídni, odsouzen byl pro výrok:
"Vždyť nám vláda nechce povoliti
ani českou školu ve Vídni" k 6 měsícům
těžkého žaláře. (Slyšte!)
Zahradnický pomocník Tesař dostal pro slova:
"Že by se dal císař pán korunovati
kdy za českého krále, o tom nic nevím"
6 měsíců které mu byly zvýšeny
nejvyšším soudem na 16 měsíců.
(Slyšte! Slyšte!) Ve Vídni zemřel
v žaláři.
Obuvnický pomocník Hamouz, 67letý, nemocný,
duševně zakrnělý, sloužil v mládí
u 28. pěšího pluku a za slova: "To je
přece dobrý regiment" dostal 6 měsíců
těžkého žaláře.
Domobranec Čepera z Moravy odsouzen byl na 3 leta těžkého
žaláře za slova: "Německý
císař pán je na válce vinen".
Domobranec Purš ze Starých Benátek dostal za
slova: "Osmadvacátníci jsou moji hoši"
4 léta těžkého žaláře
a byl dopraven do Möllersdorfu z železech. (Výkřiky:
Fuj!)
Dr Hofner, lékař z Kvasic, lékař dětí
následníka trůnu a svaka následníka
trůnu Jar. Thuna, psal v dopise synovci, že určená
porce chleba podle jeho lékařského přesvědčení
pro dělníka a těžce pracujícího
člověka nestačí. Za to byl zeměbraneckým
soudem odsouzen ke ztrátě doktorátu a k 16
měsícům těžkého žaláře.
(Slyšte!)
Inž. Bartoš z Břeclavi nevstal v nádražní
restauraci při zpívání písně
"Wacht am Rhein" a byl udán pro urážku
císaře. Jediný svědek, číšník,
potvrdil žalobu a přesto, že několik Němců,
dvě německé učitelky a gymnasijní
profesor dokázali, že se rakouská hymna nehrála,
odsouzen byl inž. Bartoš brněnským divisním
soudem na 1 rok těžkého žaláře
a ke ztrátě inženýrského diplomu.
Jistý redaktor mluvil v Göllersdorfu na Husově
oslavě. Byl za to obžalován u zeměbraneckého
soudu a jen jediný svědek potvrzoval žalobu.
O tomto svědku vyšlo najevo, že byl dvakráte
trestán pro podvod 3 a 2 1/2
lety žaláře, šestkráte vyšetřován
pro špionáž. Soudní lékaři
vídenští dali o něm posudek: "Psychisch
minderwertig, fabulös, großer Lügner". Ale
soud za vedení nadporučíka
Königa zastal se svědka
Davidovskiho a řekl: "Auch
ein pathologischer Lügner kann ausnahmsweise die Wahrheit
sprechen", t. j. "Také pathologický
lhář může výjimečně
mluviti pravdu" a odsoudil redaktora na 14 let do těžkého
žaláře.
A tak bych mohl uváděti dlouhou řadu dalších
příkladů z interpelace pp. posl. Staňka
a soudr., která obsahuje velmi zajímavý materiál,
jak zločinná soldateska, jak bývalí
rakouští generálové pronásledovali
Českou obec sokolskou, rozpustili ji, pronásledovali
sokolské jednoty, konfiskovali české knihy,
persekvovali české školy, české
peněžní ústavy, české
úředníky. Přál bych si, aby
si páni z česko-německé koalice -
aspoň z českých stran - tento materiál
znovu velmi svědomitě pročetli.
Tato interpelace podaná říšské
radě vídeňské je, jak jsem pravil,
podepsána i mnohými členy této sněmovny.
Mezi pány, kteří tuto interpelaci podepsali,
jsou pp. posl. Votruba, dr Viškovský,
Slavíček, dr Winter, Prokeš,
dále Mašata, Tomášek, Biňovec,
dr Lukavský, Bechyně, Šmeral,
Malík, Bradáč a Udržal.
Ale nebyly to jen tyto útoky, které byly údělem
příslušníků českého
národa a všech slovanských národů
za světové války. Daleko horší
situace byla ve vojenských internačních táborech
a ve vojenských kriminálech. Pamatujete se na slovo
Thalerhof. To nahánělo hrůzu! Jak to vypadalo
na Thalerhofu, o tom mluví pamětník Otakar
Vochoč ve své knize "V drápech",
kde uvádí, jak těžká byla situace
těch, kteří byli v počtu několika
tisíc vyrváni ze svých rodinných kruhů
a zavezeni na širá pole ke Štýrskému
Hradci. Dlouho trvalo, než byly vybudovány baráky,
a když byly baráky na spěch dostavěny,
"kouřila strašně kamna, nebylo lze vydržeti,
ale nikdo nesměl ven. Ubožák, jenž se
bál zadušení a otevřel dveře,
byl stráží probodnut. (Výkřiky.)
Pro obědy se chodilo ve frontách, kdo se z nich
uhnul, třeba nováček, neznalý táborových
zvyků, byl probodnut. (Slyšte!) Všechny
tyto zločiny byly beztrestné. V barácích
vypukl tyfus, lékař se bál do nich vstoupiti
a skutečně neohledal ani jednoho nemocného,
ale dostal potom přece tyfus sám a zemřel
naň. Za několika stupňového mrazu
vyváděli nemocného v košili před
barák a tam ze vzdálenosti několika kroků
ho lékař ťprohlédlŤ; ukazoval hůlkou
a ptal se cizí, neznámou řečí:
Kde vás to bolí? Tak se jednalo denně a nikdo
tyto zločiny neviděl, nikdo se neobměkčil,
nikdo se nesmiloval."
Havelka v knize "Zápisky z vyhnanství"
zaznamenal vypravování pamětníka:
"V Thalerhofu nás dali do staré dřevěné
stodoly, kde jsme spali směstnáni jako slanečci
na holé zemi na troše slámy a bez přikrývek,
ačkoliv již byly silné mrazy. Mužští
i ženské, inteligence i negramotní, špinaví
sedláci z Karpat, vše pohromadě, a brzy se
rozmohly vši... Komandantem tohoto tábora byl oberst
Albín von Stadler, který nás jinak neuměl
pojmenovati než Hunde, Schweine, Gauner atd. (Výkřiky.)
Kantinské řekl před námi, že
s námi musí zacházeti jako s dobytkem. Vojákům
nařídil, aby nikoho nešetřili. Nikdo
s námi nesměl promluviti, a kdo neuposlechl, byl
ihned probodnut nebo zastřelen. Kdo z vojáků
nebyl dost "stramm", byl na několik dnů
zavřen. Zvláště Němci byli přímo
zuřiví a utloukli pažbami ručnic mnoho
lidí. Denně zmíralo 30 až 40 lidí.
Na vůz neb saně naložilo se 20 až 25 rakví
a smutný ten náklad táhlo 20 až 30 lidí,
kteří byli místo koní zapřaženi.
Rakve byly z nehoblovaných desek sbity a mrtví pochováváni
nazí. Úhrnem zemřelo 2000 osob."
Mohl bych vyličovati další hrůzy vojenských
žalářů v Rakousku, třeba jenom
möllersdorfského. Tam téměř pod
okny hlavního stanu rakouského - je to nedaleko
Badenu, kde byl hlavní stan rakouský - krmili vězně
v poledne a večer kravskou řepou, takže za
půl roku od 1. ledna 1916 do 30. června 1916 vymřela
hladem a podvýživou celá třetina vězňů
möllersdorfské trestnice. (Slyšte!)
Snad utrpení ubohých lidí v Möllersdorfu,
snad několik set mohyl na tamním vězeňském
hřbitově připomene i bývalému
vězni möllersdorfskému, p. dr Kramářovi,
že je řada důležitějších
otázek, než zvyšování pensí
rakouským generálům. (Výborně!)
Neznáme, z jakých důvodů se generálům
zvyšují pense. Není k tomu naprosto žádných
mírových závazků, nemáme k
tomu naprosto žádných povinností. (Výkřiky
posl. Práška a Geršla.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Posl. Špatný (pokračuje): Pánové
a dámy, mohou zajímati důvody, které
byly předneseny v revolučním Národním
shromáždění, když osnova byla schvalována
v původním znění. Tenkráte
referentem osnovy zákona nebyl nikdo jiný, než
čelný člen národnědemokratického
klubu p. posl. Špaček, který ve své
řeči mezi jiným uvedl toto: "Zde se
nárok na sociální zabezpečení
podle rakouských zákonů zmenšuje. Myslím,
že nemusím široce o tom mluviti, že všichni
uznáváte spravedlnost tohoto nároku, řeknu
přímo: i z důvodů sociálních
i národních. Činí se tak ovšem
více z důvodů národních. Za
opatření podle VI. hodnostní třídy
v šarži plukovníka stačí k důstojnému
lidskému životu. Není povinností Československé
republiky, aby ty pány, kteří ke generálským
šaržím za dob rakouských dospívali
ne vždycky cestou normální, nýbrž
velmi často právě následkem ostrého
akcentování protičeskosti, jmenovitě
v našich zemích, za jejich protičeské
smýšlení a za jejich kariéru v rakouské
armádě odměňovala vysokými
pensemi." (Slyšte!)
Pan referent posl. Špaček v závěrku
ještě pravil: "Tím, slavné shromáždění,
jsem vyčerpal obsah navrhovaného zákona a
dovoluji si vám ještě jenom předložiti
žádost, formulovanou v resoluci druhé k tomuto
zákonu, ve které branný a rozpočtový
výbor a z vašeho usnesení i Národní
shromáždění vyzývá vládu,
aby analogický zákon předložila také,
pokud běží o bývalé nebo dosavadní
gážisty četnictva. O četnictvu se v
tomto zákoně ničeho nemluví proto,
poněvadž četnictvo nyní podle organisace
státní správy nespadá do kompetence
ministerstva nár. obrany, nýbrž do kompetence
ministerstva vnitra.
My všichni víme, že úplně analogické
poměry, ještě daleko horší, panovaly
ve sboru gážistů četnictva rakousko-uherského,
a ještě velmi mnozí z nás - a já
sám osobně - by mohli vykládati o tom, jak
četničtí lidé hleděli na úkor
českého lidu získati lepší kariéru."
(Posl. dr Hnídek: Státní úředníci
také?) Tak jest! Myslím, že by tyto předpisy
měly býti rozšířeny i na civilní
zaměstnance dodatečně. "To je povinností
vlády" - volal p. posl. Špaček.
"My, branný a rozpočtový výbor,
žádáme, aby vláda podobný zákon
navrhla Národnímu shromáždění
také co do nároků bývalých
nebo skutečných dosavadních důstojnických
gážistů četnictva, co do možnosti
jejich propuštění s nároky nebo bez
nároků na zaopatření."
A na konec: "Jsem přesvědčen, že
nikdo z vás nebude v tomto zákoně spatřovati
nějakou šikanu, projev šovinismu, naopak, že
všichni jste přesvědčeni, že tento
zákon opatřuje jen vyšší lidskou
a národní spravedlnost (Slyšte!), že
má učiniti zadost sociálnímu zabezpečení
(Výkřiky posl. Geršla.) těch,
kteří ho zaslouží, resp. kteří
si nezískali takových zásluh o Rakousko,
které byly získány na náš účet,
ale na druhé straně, že je vyšší
spravedlnost, aby osoby, které z neštěstí
druhých chtěly zlepšiti svou kariéru,
byly potrestány, a to se děje tímto zákonem.
Proto vás prosím jménem výboru rozpočtového
i branného, abyste přijali zákon ten tak,
jak se vám předkládá, a pro něj
hlasovali. Fiat justitia!" volal p. posl. Špaček.
(Hluk. Výkřiky poslanců čsl. strany
nár. socialistické a čsl. strany soc. demokratické.)
O kolik generálů se jedná? Podle vládní
předlohy o 173. Ale v branném a rozpočtovém
výboru předložen byl seznam toliko 66 generálů.
Proč pak ministerstvo nár. obrany nechce předložiti
seznam úplný a proč tají jména
dalších 107 generálů? Jaké pak
má příčiny pro nesprávné
a tendenční informování sněmovních
výborů?
Žádám, aby alespoň páni referenti,
a zejména posl. Myslivec v doslovu podal v této
sněmovně úplný seznam veškerých
generálů, kteří požívají
pense Československé republiky. (Výkřiky
poslanců čsl. strany nár. socialistické
a čsl. strany soc.-demokratické.) Pánové
se dovolávali a dovolávají v branném
výboru a také i ve výboru rozpočtovém
i ve svých referátech t. zv. očistné
komise, která po 3 léta velmi podrobně a
spravedlivě pracovala a důkladně zkoumala
všechny přihlášky do armády československé.
Nesmí se zapomínati, že tato očistná
komise byla přímo zavalena přihláškami
do armády československé a nemohla při
nejlepší vůli ovládati všechno,
zejména když jednání nedálo se
pod nejširší kontrolou naší veřejnosti.
(Výkřiky.) Těch několik lidí
nemohlo všechno znáti. Tato očistná
komise do čsl. armády přijala i komandanta
pověstného Thalerhofu, plukovníka Stadlera
a teprve na pozdější intervenci byla Stadlerovi
pense zastavena, ale opět na vlivný zákrok
štýrsko-hradeckého konsula Lorenze byla paní
Stadlerové cestou milosti pense Československou
republikou opětně udělena.
Při projednávání této předlohy
mám za to, že by pánové z česko-německé
koalice neměli zneužívati jména presidenta
republiky. (Výkřiky.) Mluví se o tom
v důvodové zprávě a nesprávně
se vykládá připomínka presidentova
z r. 1920. Proti zneužívání jména
presidenta republiky při této předloze my
co nejrozhodněji protestujeme. (Výborně!
Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Tato předloha je jedině a výhradně
dílem česko-německé koalice, (Tak
jest!) to jest národních demokratů, republikánů,
středostaváků, lidovců, ľuďáků,
německých agrárníků a německých
křesťanských sociálů. Pánové,
tedy se ke svému děcku otevřeně přiznejte,
neschovávejte se za nikoho a neutíkejte od odpovědnosti!
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany socialistické.)
Letošní rok, desetileté výročí
Československé republiky, bude také desetiletým
výročím slibů vlád republiky
Československé novinářům. (Výkřiky
posl. Zeminové.) Při vzniku státu bylo
prohlášeno a několikráte opakováno
slavnostně, že zabezpečeni budou naši
novináři pro případ stáří
a invalidity. Českoslovenští novináři
mají ohromné zásluhy o národní
probuzení, o hospodářské a sociální
povznesení národa, a zejména o československou
samostatnost. (Hlučný souhlas.)
Tamhle na sněmovní galerii zasedá muž,
který ztrávil u novinářského
péra půl století. Půl století
učil národ politicky myslit. Na cestách životem
získal si ohromných a dalekosáhlých
zkušeností. Býval vyhledávaným
rádcem české delegace parlamentární
staré školy. Již dávno je v letech, která
mu dávají právo na klid, ale nesmí
užíti klidu na stará kolena! Vydavatelstvo
listu, kde ztrávil novinář celý svůj
plodný život, nedá mu takového zaopatření
ve stáří, aby s klidem mohl užívati
plodů své práce. Jak vypadá pense
novináře dnes? Ani třetinu toho, co dáváte
dnes starorakouským generálům. Ne celých
7000 Kč činí pense čsl. novináře!
(Výkřiky.)
Slavná sněmovno, jsou však poměry ještě
horší. (Výkřiky posl. Pika.) Jsou
novináři, kteří vydali se ze svých
sil, je řada vdov po novinářích a
spisovatelích zvučného jména v českém
světě, jsou novináři zestárlí,
jimž mnozí páni z česko-německé
koalice vděčí za svoji politickou kariéru.
A ti zestárlí novináři, vdovy a sirotci
po nich a po literátech českých, jak se přesvědčíte
ze zpráv pensijních fondů Spolku českých
žurnalistů, nemají ani 2000 Kč roční
pense. (Slyšte!) Mužové nejzvučnějších
jmen, publicisté, kteří vychovali národu
celé generace, osoby, o nichž píší
naučné slovníky jen v superlativech, jsou
ve stáří odkázáni na dobrodiní
úzkého kruhu svých nemajetných přátel,
nebo dokonce na dobročinnost. Pro tyto zasloužilé
činitele o probuzení a o povznesení národa,
o jeho svobodu, neučinila vláda republiky Československé
ani polovinu, ani třetinu toho, co pro starorakouské
generály! Proto při této příležitosti
znovu voláme, aby sliby, kterých dostalo se novinářům
v Československé republice, byly konečně
splněny. (Výborně! Potlesk.)
Naznačili jsme řadu argumentů, proč
nemůžeme hlasovati pro zvýšení
pensí starorakouských generálů. Jsou
tu mocné důvody národní a jsou tu
mocné důvody spravedlnosti. Nemůžeme
pro to hlasovati, dokud nebude postaráno o vdovy a sirotky
po popravených, o internované, o invalidy, slepce,
legionáře, o novináře, dokud nebude
postaráno o zestárlé občany československého
státu. (Výborně! - Hlučný
potlesk.)
A mám ještě prosbu: pánové z
českoněmecké koalice, odložte tuto generálskou
předlohu! Není ani nutná, ani potřebná
a není zejména nevyhnutelná! Odložte
ji alespoň do té doby, dokud se nedostane zestárlým
novinářům, vdovám a sirotkům
po nich náležitého zabezpečení.
Podali jsme v tom směru návrh, aby se o této
předloze nejednalo, dokud nebudou novináři
zabezpečeni ve svém stáří.
Pánové z česko-německé koalice,
vykonejte alespoň jednou povinnost k novinářům
Československé republiky! Zabezpečte jim
ve stáří chleba, zabezpečte jejich
rodiny, hlasujte s námi a přičiňte
se o to, aby tato velká otázka po právu a
spravedlnosti konečně byla rozřešena!
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)