Posl. R. Chalupa: Vážený sněme!
Ujímám-li se slova k novele zákona čís.
194 z r. 1920, nemohu jinak, nežli započíti
své vývody rozhodným protestem proti společnému
projednávání pensí generálských
s pensemi staropensistů. Sloučení debaty
je odůvodněno úmyslem předsednictva,
že debata má býti tímto způsobem
zkrácena. Než toto opatření již
samo je velice výmluvným dokladem, jak práce
Národního shromáždění
jest koalici nemilá. Slyšeli jsme to z úst
povolaných, z úst p. předsedy nynější
vlády v rozpočtovém výboru. My však
se nemůžeme zprostiti dojmu, že toto společné
projednávání dvou různých předloh
má sloužiti k tomu, aby nepatrné zlepšení,
poskytnuté staropensistům, krylo desetitisícové,
ničím neodůvodněné pense generálů.
Protestujeme proti tomu, aby z bídy staropensistů
těžili pensionovaní rakouští generálové.
Protestujeme proti tomu, aby chudáci, kteří
ztrávili celý svůj život v těžké,
užitečné práci ve správě
státní, byli na roveň stavěni s generály
rakouskými, s nimiž český lid ještě
doposud se nevyrovnal. (Výborně!)
Klub soc. demokratických poslanců zaujímá
krajně zamítavé stanovisko k předloze,
jíž mají býti zvýšeny pense
generálů, od počátku, a ubránil
toto stanovisko i tehdy, kdy byl částí bývalé
národní vlády. Dnes, žel, poměry
se změnily a tato zásadní oposice proti této
předloze nemůže skutečně vykonávati
svého poslání. Již v rozpočtovém
výboru podali naši zástupci návrh, aby
podle §u 47, odst. 3 jedn. řádu, přešlo
se přes tuto předlohu k dennímu pořadu,
a také v plénu Národního shromáždění
tento návrh opakujeme. A dotvrzuji ihned, že nejsme
ochotni k žádnému kompromisu, že nejsme
ochotni tuto předlohu vykupovati za věci, které
jsou samozřejmou spravedlností. (Výborně!
- Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Rozpočtový výbor, který tolikráte
má příležitost konstatovati až
příšernou šetrnost na věcech, které
zoufale útočí na plnění práva,
na plnění spravedlnosti anebo milosrdenství,
byl tentokráte svědkem zvláštní
blahovůle, ne ovšem k chudákům, ale
k padlým veličinám císařského
Rakouska. Pro tuto koalici, která rozdává
z cizího miliony, jež se dávají rakouským
generálům, ovšem tyto miliony nejsou ničím,
vždyť ona na druhé straně dovede bezohledně
sháněti krvavě vydělané peníze,
vždyť těm největším chudákům
na venkově, kteří mají sotva vlastní
střechu nad hlavou, zvýšila právě
tato celně kongruová koalice berní novelou
daň domovní o více než 60% a tito ubozí
chudáci, tito domkáři, malozemědělci
mohou se nyní těšiti, že platí
svým zvýšením také zvýšení
padesátitisícových pensí rakouských
generálů.
Všechno to, co v potu tváři v rozpočtovém
výboru snesl p. referent ministerstva nár. obrany
na obhajobu předlohy, jen nás utvrzuje v přesvědčení,
že nejde o právo a spravedlnost, ale že jde zde
o benevolenci, chcete-li lásku, ovšem velmi zrůdnou
lásku "republikánů" tohoto státu
k bývalému císařskému Rakousku.
Jedním z důvodů pro podporu této předlohy
měla býti historie tohoto návrhu zákona.
Je pravda, že návrh zákona byl již vypracován
r. 1920, ale je třeba podotknouti, že tento návrh
vypracovala vláda úřednická. Správcem
ministerstva nár. obrany byl tehdy ministr-úředník
gen. Husák, ale rovněž je také
pravda, že tato předloha pro zřejmý
a vědomý odpor socialistických stran projednána
nebyla.
Dovolávají-li se zastánci této předlohy
očišťovacího řízení,
jímž bylo prokázati, že pensionovaní
generálové nepostupovali proti československému
lidu nepřátelsky, je to šetření
velmi úzkého okruhu lidí a, jak z věci
vysvítá, velmi nedokonalé. Je vyloučena
široká veřejnost, jsou vyloučeni statisíce
českých vojínů, kteří
trpěli pod těmito generály, nebyla zde možnost,
aby o těchto pánech řekli svůj soud.
Z letmého přečtení jmen, podotýkám
neúplného - bylo přečteno jen 66 jmen
- není možno očekávati oněch
kritických důsledků, jež by se skutečně
dostavily, kdyby celé veřejnosti tato jména
byla sdělena. A to nejsou jen důvody pro vyšetření.
Pro nás byly by velmi zajímavé také
proto, že bychom mohli poznati, jak mnoho tito pánové
péče potřebují. Mezi jmény
pensionovaných generálů blýskají
se jména Lobkoviczů, Schwarzenbergů, Zedwitzů,
kteří patřili k bývalým šlechtickým
větvím, a jistě že by se nejen obešli
bez zvýšení, ale také bez jakékoliv
pense. (Výkřiky posl. Karpíškové.)
Velmi závažné je, že pan referent ministerstva
nár. obrany prohlásil, že v tomto případě
jde o zásadu nabytého práva. Ale, slavný
sněme, když zásadu, tedy nejen zásadu
pro 183 rakouských generálů, ale také
důsledně zásadu pro 70.000 pensistů.
Těmto chudákům se odpíralo propočítání
a pan referent o předloze staropensistů hájil
žebrácké odbytné staropensistů
tím, že prostě dostávají to,
na co si skutečně připláceli do pensijního
fondu. Ale rakouští generálové, to je
něco jiného! Ti si sice neplatili zvýšených
příspěvků do pensijního fondu,
ale dostávají plné zaopatření
podle zákona čís. 103. Zde nejsou nepřekonatelné
obtíže a hlavně jsou zde ihned na to peníze.
Předloha je do očí bijícím
dokladem hnusného třídního stranění
úřednické, vlastně generálské
buržoasii, která je obzvláště této
koalici milá.
Z věcných důvodů byla uváděna
obava, že nároky generálů spočívají
na právu a že by jejich pře, kdyby se dostala
před mezinárodní forum, byla vyhrána,
z čehož by nám vzešla ostuda. Budiž,
já budu míti příležitost, jako
to učinil kolega řečník přede
mnou, poukázati, jak dalece je pevně právně
odůvodněn tento požadavek, ale řeknu,
že bych se této ostudy - prohrát to před
mezinárodním forem - nebál. Myslím,
že by to nebyla jedna z největších ostud.
(Výkřiky poslanců čsl. soc. dem.
strany dělnické.)
Máme také jiné ostudy v tomto státě.
(Různé výkřiky.) Občané
a občanky tohoto státu neměli by jiného
dojmu, kdybychom tento proces prohráli, než ten, že
je to prapodivná spravedlnost, když československý
lid musí platiti pense těm, kteří
byli proti jeho samostatnosti a kteří byli jeho
katany. (Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.)
Slavný sněme! Maďaři, ti se nerozpakují
vznášeti své nároky na mezinárodní
forum, ačkoliv předem vědí, že
jejich pře je ztracena. My však máme přesně
zaručeno svoje právo ve smlouvách mírových.
U nás skutečně můžeme plným
využitím těchto práv, ve smlouvách
mírových uložených, odůvodniti
své počínání. Jestliže
se tážeme po důvodech zvláštního
počínání koalice, tedy důvod
může býti jediný: tato koalice není
schopna hájiti zájmy tohoto státu, ona hájí
jen své zájmy vlastní. (Výborně!)
Není bez zajímavosti, že projednávaná
předloha o zvýšení generálských
pensí přidělena byla příslušníku
nár.-demokratické strany, p. kol. Ježkovi,
který tuto předlohu p. předsedovi rozpočtového
výboru vrátil. Věc pochopíme daleko
snadněji, přečteme-li si referentskou zprávu
ze 113. schůze revolučního Národního
shromáždění z 31. ledna 1920. Referentem
o této předloze byl p. kol. Špaček,
legionář a příslušník
nár. demokracie. Ve svých vývodech zdůraznil,
že nejsme jako stát, pokud se týče zabezpečení
generálů, nuceni plniti závazků povahy
mezinárodní a že nejsme vázáni
plniti závazků rakousko-uherského mocnářství,
a to také podle čl. 92 mírových smluv.
Děje-li se tak přece, děje se to z důvodů
sociálních. Ale praví dále, že
nemůžeme svými penězi lidi, kteří
odpor Rakousko-Uherska proti snahám našim nesli, živiti,
resp. zabezpečovati jim pohodlnou existenci. A dokládá
dále, že zaopatření podle šesté
hodnostní třídy v šarži plukovníka
stačí k důstojnému lidskému
životu.
Předloha nyní projednávaná tyto argumenty
má vyvrátiti ze základu, a tu ovšem
pochopujeme, že p. kol. Ježkovi bylo těžko
vyvraceti argumenty, které 31. ledna 1920 uváděl
jeho klubovní kolega. My jsme velmi vděčni
za tento projev p. kol. Ježka, ale jsme zvědavi,
zda vzdání se referátu nebylo jen projevem
kolegiality, jsme také zvědavi, zda za tímto
projevem nebude také následovati mužný
čin, zamítnutí této předlohy,
nikterak dosahu sociálního, nýbrž velikého
významu politického.
Předloha tato jest úplným odkloněním
od ducha revolučního Národního shromáždění.
Tvrdím tak zcela bezpečně a uvádím
jen argumenty uvedené v důvodové zprávě
tisk 2151 z r. 1920. V této zprávě se výslovně
praví: Československá republika není
žádným sukcessorem bývalé monarchie.
Ze základního pojetí smlouvy st. germainské
a z různých jich ustanovení vyplývá,
že za právní nástupce mocnářství
Rakousko-uherského pokládají se nyní
státy Rakousko a Uhersko a není tedy závazku
mezinárodně uloženého postarati se o
všechny vojenské gážisty, domovským
právem do našeho státu příslušející.
A jako doklad uvádí praxi, jaká je v Rakouské
republice, kde hromadně vojenští gážisté
jsou dáváni na odpočinek, ne s pensí
nýbrž s odbytným. Poskytnutí pensijních
požitků podle šesté hodnostní třídy
se odůvodňuje také tím, že ve
starém Rakousku bylo poskytnuto mnoho mimořádných
postupů a povýšení a za podklad mají
sloužiti jen ony gáže, kterých bylo lze
normálním postupem dosíci.
Předlohou zákona z r. 1920 se mělo vyhověti
podle téže zprávy vyšší spravedlnosti,
poněvadž osoby, o něž jde, hleděly
uspíšiti svou kariéru tím, že z
důvodů osobních, nízkých, nečestných
a zištných persekvovaly české lidi.
Ani právně Československá republika
není vázána. Zákon z r. 1920 je úplně
ve shodě s ustanoveními čl. 92 a 216 mírové
smlouvy s Rakouskem. (Výkřiky.)
Takové jsou důvody, kterých k zákonu
č. 194 pan zpravodaj r. 1920 užil. A tyto všechny
důvody, vyšší spravedlnost a důvody
opřené o právní stav státu,
jsou patrně po 10 letech úplně neplatné.
Celně-kongruová koalice jich neuznala, poněvadž
všechny tyto důvody jsou vlastně proti duchu
a proti existenci této koalice.
Vládní nařízení zákona,
jímž se mění §§ 2 a 5 zákona
z 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n.,
je hmatatelným důkazem, kdo ovládá
a kdo řídí dnes tento stát. 10 let
stačilo, aby ti, kteří stáli úporně
proti vznikající republice na straně monarchie
a kteří byli rozhodnuti tento stát vydati
jako vykrvácenou mrtvolu, stali se nyní kormidelníky
této republiky. Pensionovaní rakouští
generálové po řadu let podnikali akce, aby
odčiněno bylo jejich domnělé příkoří
a nenalezli sluchu u socialistických stran, ani ovšem
nenalezli odvahy u stran měšťanských,
aby je vyslyšely. Teprve tato koalice, která je stejně
vzdálena lidu jako je lhostejna k osudu této republiky,
koalice buržoasie, vzala na sebe smutnou úlohu odstraniti
jeden ze zákonů skutečně revolučních
a přiznala se zcela otevřeně k představitelům
staré rakouské monarchie. Doufejme, že tato
koalice vedle řady jiných činů, jako
je na př. sanace oněch peněžních
ústavů, které se udusily vlasteneckým
upisováním rakouských výpůjček,
najde ještě mnohý balsám na rány
austrofilů a tím do jisté míry vykoná
svoje poslání. Mohli bychom se radovati z této
krajně sobecké politiky, jež na hony je vzdálena
potřeb a cítění lidu a jež jasně
ukazuje naši buržoasii při práci, kdyby
nás nezaléval stud, že pro tento zákon
daly se zapřáhnouti také české
strany, které stály při kolébce této
republiky.
Teprve tato koalice přišla k názoru, že
24.000 Kč roční pense jest málo, že
generálové, kteří se na československém
lidu provinili" - takový má titul předloha
tisk 1202 z r. 1920 - žijí při 24.000 Kč
ročně v bídě a nedostatku. Jest to
zvláštní útlocit v tomto státě,
žel, že jen k bývalým rakouským
generálům. Tato láska a útlocit přestávají
ihned, jakmile jde o skutečné pracovníky
v tomto státě. Kolik je dnes těch šťastných
státních zaměstnanců, kteří
mají skutečně ročně 24.000
Kč důchodů. Zdrcující většina
je těch, kteří nemají ani polovinu,
ba kteří nemají ani třetinu toho,
a při tom musejí vykonávati užitečnou
práci a živiti své rodiny. (Výkřiky
posl. Brodeckého.) Kolik je u nás dělníků,
kteří by při usilovné práci
vydělali ročně 24.000 Kč? Mohli bychom
mluviti o náhodě kdybychom takového dělníka
vůbec našli. A ti všichni dělníci
a státní zřízenci musejí konati
užitečnou práci, kdežto tito generálové,
kteří se na čsl. národě provinili,
jsou jen na odpočinku. (Posl. Bechyně: Našlo
se 175 rakouských generálů, já hledal
jednoho!) Jest to úžasná troufalost této
koalice, že nekoná nejprimitivnější
povinnosti k zestárlému dělníku, že
nemá smyslu pro to, aby skutečně toto zlo
sociální bylo u nás odstraněno, při
čemž však má štědře
otevřenou ruku k rakouským generálům.
V tomto státě hyne v bídě a nouzi
80.000 starců a stařen, kteří mají
nárok na starobní zaopatření. Předloha
o tomto starobním zaopatření (Výkřiky
posl. Pika.) byla před 2 roky předmětem
porad ministerských, jest prý hotova, ale vedle
jiných sociálních předloh je zamknuta
docela bezpečně v šuplíku stolu pana
ministra soc. péče. A přece jsou zde všechny
podmínky, aby se těmto lidem vyšlo vstříc.
Říkám, že návrh je 2 roky starý,
ale nejen to, my zde máme i to nejdůležitější,
máme zde úhradu již od r. 1921 plných
130 milionů pro tyto chudáky a, prosím, tato
suma stačila by plně, abychom po 3 roky vypláceli
těmto přestárlým dělníkům,
a ještě by nám zbylo na čtvrtý
rok. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany
dělnické.) Ale ovšem, zde nejde o chudáky,
zde jde o generály. Těm chudákům předloha
zákona slibovala žebráckou almužnu 500
K ročně, nebo-li za stávajících
již ustanovení 48krát méně, než
má dnes již rakouský generál pense,
a pro příště bude míti rakouský
generál více než stokráte tolik co tento
chudák, ovšem že s tím žalostným
rozdílem, že rakouští generálové
již pense mají, kdežto chudáci darmo na
své sta robní zaopatření čekají.
(Výkřiky posl. Geršla.) Pánům
generálům se přidává, ale chudákům
státním zaměstnancům, kteří
se nemohou brániti, se docela bezohledně bere. Ministerské
správy dávají v těchto dnech smluvním
státním úředníkům vyrozumění,
že se jim redukují jejich platy o celou třetinu
a jestliže nepřijmou nabízené místo
oficianta, že mají otevřeny dveře dokořán.
Co mají ti chudáci za daných okolností
dělati, nemají-li se rozloučiti s problematickými
nároky 5nebo 6leté služby, jichž skutečně
nabyli v tomto státě? Musí buď přijmouti
nebo odejíti. Tito chudáci jsou úplně
bezbranní a myslím, že by se nenašel v
tomto státě tak bezohledný zaměstnavatel,
který by takovým řízným způsobem,
abych tak mírně naznačil, dovolil si postupovati
proti svému zaměstnanci. (Výborně!
Souhlas poslanců soc. dem. strany dělnické.)
Na pořad jednání sněmovny je položen
zákon dlouho vymáhaný, úprava odpočivných
požitků staropensistů, a tu je velmi vděčné
se podívati, jak se měří těmto
chudákům a jak rakouským generálům.
Již postup projednávání této
předlohy je velmi zajímavý. Hnedle bychom
jednali o rakouských generálech dříve
než o staropensistech. A ptám se, co dostanou ti nejpotřebnější?
5 až 6000 ročně. Mají čtyřikráte
méně než již dnes mají rakouští
generálové a v budoucnosti po zvýšení
budou míti 8až 10kráte méně než
skutečně budou míti rakouští
generálové. Pro 70.000 pensistů vláda
dává k disposici okrouhle 67 mil. Kč, ale
pro 356 generálů a jejich pozůstalých
dává 1,817.000 Kč okrouhle. Na jednoho staropensistu
průměrně přidává vláda
957 Kč, na jednoho generála nebo pozůstalého
po těchto generálech dává 5107 Kč.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) A tu je potřeba se podívati
na to, že pensisté generálští při
24.000 Kč mohou býti docela slušně živi,
kdežto staropensisté umírají hlady.
Je proto velmi pochybným důvod, že je předkládán
zákon o zlepšení požitků staropensistů
soudobně s tímto návrhem zákona na
úpravu pensí generálských, protože
na jedné i na druhé straně mají se
spravedlivě řešiti jejich potřeby. Tato
zástěrka, která je nám předkládána,
je příliš proděravělá,
aby zakryla úžasnou troufalost důvodů
vládní koalice. Je nesmyslným odůvodňovati
potřeby rakouských generálů při
24 000 Kč pense stejnými potřebami staropensistů,
kteří dnes často neměli ani 2400 Kč
ročně. (Výkřiky posl. Bechyně.)
Slavná sněmovno, a co říci o neomaleném
útoku na sociální pojištění,
jímž statisíce dělníků
a dělnic bude vyloučeno ze starobního zaopatření,
zatím co vysloužilým rakouským generálům
otevírá se ruka štědrosti této
koalice dokořán? Tato koalice teprve našla
smutnou odvahu v návrhu sociálního pojištění
konfiskovati příspěvky a rušiti léčebný
fond, (Souhlas socialistických poslanců.) ale
s gestem velké spravedlnosti zvyšuje pense rakouským
generálům. A co říci dále o
obětech těchto rakouských generálů,
co říci o bídě válečných
invalidů a jich pozůstalých, pro něž
není peněz, s nimiž není smilování
a jimž se neustále hrozí obmezením mizerných
jejich rent? Pro ty není možno ani dosíci té
špetky spravedlnosti, aby se těmto ubohým lidem,
kteří z neznalosti zákona neuplatnili včas
svých nároků na renty invalidní, termín
přihlášky prodloužil. (Výkřiky
poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Povedeným je nedopatření, které vidíme
v důvodové zprávě tisk 1413 na str.
3. Tam se praví, že "bude-li zvýšení
obmezeno nejvýše na zpětnou dobu od 1. ledna
1927, bude úhrada zajištěna v rozpočtu".
Prosím, uvědomte si "bude úhrada zajištěna
v rozpočtu", ve kterém se nesmí absolutně
hnouti ani jedinou cifrou, třeba by se jednalo o sebedůležitější
potřeby a požadavky. (Výkřiky posl.
Tomáška.)
Z toho možno souditi, že zákon dokonce měl
míti daleko větší zpětnou účinnost,
než tato předloha nám podává.
Při přízni, která je prokazována
rakouským generálům, možná že
byl u nich vznesen požadavek, aby dokonce zvýšené
pense byly jim vypláceny zpětně od r. 1920.
(Výkřiky posl. Bechyně.) To by však
bylo, myslím, trochu silné koření
i pro tuto koalici, a proto se navrhuje účinnost
tohoto zákona od 1. ledna 1928, ale zapomnělo se,
že důvodová zpráva byla koncipována
pro jiný návrh zákona a tak je do značné
míry velmi výmluvným svědectvím,
že tato předloha, když byla navrhována
příznivci rakouských generálů,
měla vypadnouti ještě daleko lépe.
Velmi zajímavým je snížení tohoto
nákladu, o kterém se mluví, z důvodu,
že drahotní přídavky v částce
320.000 Kč, vyplácené pensistům vojenským,
zde odpadnou. Než, tyto drahotní přídavky,
pokud nám je známo, do ciziny se nevyplácely,
ale podle tohoto zákona zvýšená pense,
která nebude míti skutečně těchto
drahotních přídavků, bude v plné
částce vyplacena. (Výkřiky posl.
Bechyně.)
Zákon aspoň v důvodové zprávě
je velmi skromný. V důvodové zprávě
se sice říká, že zde nemá býti
řešena otázka vyplácení požitků
do ciziny, ale pro nás tato okolnost je velmi důležitá.
Podle přehledu více než polovina generálských
pensí jde do ciziny. Podíváte-li se do tohoto
seznamu, vidíte, že je to samá Vídeň,
Linec, Štýrský Hradec atd. (Slyšte!)
Ale prosím, teď se podívejme, jakým
způsobem se jedná s obyčejnými pensisty
civilními. My máme příklady, že
pensistovi civilnímu, který za účelem
studijním odebral se do ciziny třeba na 2, 3 měsíce,
ihned byla pense zastavena. (Výkřiky poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické.) Jenom
krátce se podívejme, co znamená toto vyplácení
do ciziny. Podle návrhu, který je nám předložen,
bude u generálů II. a V dietní třídy
vyplaceno do ciziny více 397.628 Kč, pro vdovy více
224.447 Kč a počítáme-li s tím,
že již dnes do ciziny pro generály a jich pozůstalé
vdovy se vyplácí 3,195.720 Kč, vidíme,
že do ciziny z Československé republiky tímto
novým zatížením 622.075 Kč bude
ubíhat 3,817.795 Kč.
Slavný sněme, je potřeba se podívati,
co to pro nás znamená. To je 6% úrok z velmi
slušné částky přes 60 mil. Kč.
A já se ptám: Je možno tento soustavný
pobyt pensionovaných generálů v cizině
trpěti? Zákon z 19. března 1920 č.
194 stanovil přísnou podmínku pro udělení
pensí generálům, totiž, že tyto
osoby musily prokázati, že získaly v Československé
republice právo domovské již před 1.
lednem 1910 a že od této doby toto právo nepřetržitě
měly. Možno dnes o tomto právu domovském
hovořiti, když tyto osoby po více jak 10 let
soustavně bydlí v cizině? Když jediný
styk, který mají s republikou, je onen příjemný
styk, že berou od nás peníze? A prosím,
slavná sněmovno, můžeme my věděti,
že tyto osoby v cizině žijící a
námi tak štědře podporované nejsou
v řadě nepřátel republiky? (Výborně!
- Potlesk.) Důvodová zpráva nic
o tom neříká, ale měla by býti
právě v tom směru hovorná, měla
by míti přesná a zaručená data,
abychom, když se zvyšuje zcela neprávem pense
generálům, měli aspoň plnou jistotu,
že tyto zvýšené pense nejsou vypláceny
vědomým nepřátelům tohoto státu.
(Výborně! - Potlesk čsl. poslanců
socialistických.)
V tomto svém názoru jsme ovšem také
utvrzováni zprávou referenta o zákonu č.
194, který 31. ledna r. 1920 ve 113. schůzi výslovně
prohlásil, že generál rakousko-uherské
branné moci, který bude u nás jako náš
příslušník bydleti, bude míti
zaopatření pensijní v nejvyšší
výměře plukovníka, - tedy "domovské
právo" a "u nás bude bydleti"! Od
této samozřejmosti se předloha zákona
uchyluje. Je si vědoma této slabiny a proto se vyhýbá
věci a prohlašuje, že výplatu pensí
do ciziny nebude řešiti, poněvadž tato
otázka je povahy příliš všeobecné.
Ale to, co se nám předkládá, je pro
nás trochu slabou útěchou pro pana ministra
financí dr Engliše, který v potu tváře
se namáhá, aby pokud možno snížil
náš zahraniční dluh a zredukoval platy,
které plynou do ciziny, který vypisuje vnitřní
půjčku, aby několik desítek milionů
zde ušetřil, a zde prosím uchází
značná částka do ciziny, aniž
se počítá s tím, že tato částka
ucházející do ciziny je také částkou
zvyšující naši pasivní platební
bilanci. Ovšem k naší útěše
budiž řečeno, že pan ministr financí
měl asi také jiný důvod, proč
jeho podpis na této předloze schází.
Zástupce vlády v rozpočtovém výboru
prohlásil, že pro generály, beroucí
své pense v cizině, budou platiti stejná
ustanovení zákona čís. 287 a 288 z
r. 1924. Tato stejná platnost je v praxi taková:
Civilní pensista musí bydleti zde, ale generál
může bydleti kde chce, neboť podle důvodové
zprávy pro generály je zvláštní
útlocit. U generálů, bydlících
v cizině, vyskytuje se svízelná otázka,
kam by se tito pánové v Československé
republice přestěhovali, poněvadž prý
je zde nedostatek bytů. Naproti tomu pro civilní
státní zaměstnance těchto ohledů
nikdy není.
Obracím se k jinému důvodu, a to ke zkrácení
pensí generálských oproti pensistům
civilním. Žel, tato věc je do jisté
míry zdůvodněna, ale neopravňuje k
oné koncesi, která je skutečně dávána
generálskými pensemi. Již kolega předřečník
upozornil na to, že šetření, která
byla podniknuta při generálech, při přejímání
osob vojenských do naší služby, měla
býti provedena také u všech státních
civilních úředníků. Žel,
že byrokracie již tenkráte byla v tomto státě
tak silná, že tato komise vytvořena nebyla.
Bylo by tedy spravedlivé, aby taková komise byla
sestavena a platy pensijní u oněch úředníků,
kteří se na československém národě
provinili byly upraveny stejně jako u pensí vojenských
a ne aby pense generálské byly vyrovnávány
neprávem. Tento stav nedokončené očisty
je tím žalostnější, že celá
řada státních úředníků
civilních na př. ještě po demonstracích
14. října 1918 hnala naše soudruhy, kteří
byli na těchto demonstracích účastni
jako řečníci, k odpovídání
před státní návladnictví. Co
platí pro vojenské gážisty, to jistě
také platí zde pro vojenské gážisty,
to jistě také platí zde pro civilní.
Také zde skutečně jsou osoby, které
vystupovaly vědomě nepřátelsky proti
československému lidu. Také u těchto
osob byl nečestný úmysl služebníčkováním
dojíti kariéry.
Pocházím ze župy, kde velmi špatně
vzpomínají p. vlád. rady Smutného,
který právě takovouto prací se došplhal
k vládnímu radovství. Žel, že tento
pán, který měl býti řádným
způsobem souzen, v Československé republice
byl odměněn jinak. Chtěli patrně dělati
z pytláka dobrého hajného a svěřili
mu určité politické poslání
v Žatci.
Ale zmiňuji se o druhém úředníku,
rovněž hradeckém, dr Fiedlerovi, který
byl pravou rukou tohoto p. vlád. rady Smutného.
Tento pán v Československé republice zvláštním
řízením stal se ministerským radou
Státního pozemkového úřadu.
Šíří se pověst, že si vysloužil
toto místo tím, že určitým vlivným
osobám pomohl na Hradecku z vojny. Ovšem tento pán
se v Československé republice zařídil
příliš brzy po rakousku. Můžeme
počítati k zásluze zesnulého soudr.
Malého, že ho odkázal tam, kam skutečně
patří. (Hlasy: Nemá zbytkový statek?)
To nemohu říci. Tedy hovoří-li
se o vyrovnání požitků pensistů
civilních s požitky pensistů vojenských,
nemůže býti v tomto směru hovořeno
o spravedlnosti. Spravedlivé by bylo, aby tato komise byla
skutečně sestavena, aby náležitým
způsobem jednání civilních státních
úředníků v naznačených
směrech bylo posouzeno, a ti, kteří se nezachovali
správným způsobem, aby byli potrestáni,
jako byli potrestáni gážisté vojenští.
Je velice zajímavo, že tato předloha neprochází
soc.-politickým výborem, ač předloha
o staropensistech, jež týká se také
požitků osob vojenských, tímto výborem
prošla. Ale s našeho stanoviska je to tak správné.
Sociálního na této předloze není
nic, dosavadní pense slušně zajišťovaly
pensionované generály podle zák. č.
194 z r. 1920, naproti tomu tato předloha je vysoce oolitická.
Poukázal jsem, čí rukou tato předloha
je dílem. My můžeme jen s dobrým svědomím
doporučiti, aby se přes tuto předlohu přešlo
k dennímu pořadu (Výborně! -
Potlesk.), a máme skromný názor, že
tím vycházíme vstříc také
cítění mnohých členů
této měšťácké koalice, neboť
z uzákonění budou se těžko zodpovídati,
a je-li jim ovšem podle katolického učení
souzeno ve smrtelném hříchu až do konce
setrvati, jistě že velice těžko ponesou
důsledky tohoto rozhodnutí. Proletariátu
bez rozdílu národnosti v republice zbývá
jen jediná cesta: vésti vítězný
boj za demokracii, pokrok a sociální spravedlnost,
poněvadž tyto zásady jsou oním základem,
na kterém skutečně republika byla zbudována.
Musíme tento vítězný boj o tyto zásady
svésti, neboť v tomto státě demokracie
jest ohrožena, sociální spravedlnost je potlačena,
pokrok reakcí udusen. (Výborně! -
Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Rosche. Dávám mu je.