Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Domníváte-li se, pánové, že tímto zlikvidujete bolševism, jste na omylu. Svým zákonem, kterým bude postiženo statisíce nájemníků, zostříte třídní rozpory ve městě i na vesnici. Provádění tohoto zákona v praksi zbolševisuje více lidí, než by dokázaly nejostřejší řeči a články komunistických agitátorů. Svou hamižnou politikou, vypočítanou ve prospěch silných jedinců, rozséváte sémě odboje a vzpoury do nejširších vrstev národa. Vy sejete - sklízeti budeme my komunisté! (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Vychováváte lidi pro myšlenku revoluce a připravujete pád vlastního režimu. Posuzováno s tohoto hlediska podobáte se Götheovu Mefistu, který také chtěl zlo a nakonec plodil dobro. Také vy chcete zdeptati lid pod úroveň němé tváře, a svými činy, mezi než v neposlední řadě patří i tento zákon, dosáhnete, že z lidu, který chcete ujařmiti, vyroste mstitel, který zničí váš prokletý režim. (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Vy, pánové, kteří připravujete jubilejní slavnosti, přejete si, aby chudí, bytů zbavení nájemníci, oslavovali 10. výročí republiky pod hvězdnatou oblohou na způsob pravověrných židů, kteří slaví svůj svátek "pod zelenou", anebo chcete z proletářů tohoto státu vychovati kočovníky, kteří by táhli od místa k místu, od vesnice k vesnici, od města k městu. Vedle vagonových a barákových kolonií chcete snad dosíci, aby periferie našich měst zpestřeny byly stanovým tábořištěm, neboť lidé za poměrů, které vy vytvoříte, budou nuceni tábořiti ve stanech. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pánové, postrádáme oficielní statistiky o bytových poměrech v republice a snad je v tom i úmysl, poněvadž vláda, která při každé příležitosti sype písek do očí veřejnosti, zejména zahraniční, nemohla by potřebovati, aby na základě bytové statistiky odhalena byla bytová katastrofa v celé své hrůze. Poněvadž by tento výkřik nezapadl do rámce vašich oficielních slavností, vycházíte z předpokladu, že je lépe bídu a nouzi krýti, a ukazuje-li se přesto provokativně, že je nejlépe ji umlčeti pomocí policejních a četnických orgánů. (Posl. dr Slávik: To nikto nechce!) My to vidíme, pane kolego Sláviku, zejména nemluvte o Slovensku, poněvadž na Slovensku přestává Evropa a začíná černá Afrika, tam jsou poměry balkánské, na nichž také vy, pane kolego, osobně máte značný podíl. (Výkřiky posl. dr Slávika.) Pane kolego Sláviku, myslím, že my známe proletářské Slovensko více, než je znáte vy, vy znáte Slovensko keťasů, vyděračů a kolonisátorů, ale neznáte Slovensko proletářů, robotníků. Vy neznáte Slovensko chudých zemědělců, ale toto Slovensko známe zase my! (Potlesk poslanců strany komunistické.)

Nemajíce oficielní statistiky o bytových poměrech v republice, můžeme na základě cifer, které máme k disposici, odhaliti jen malý cípek veliké bytové mizerie, kterou chudý lid v tomto státě prožívá.

Podle sčítání lidu provedeného 31. prosince 1921 bylo napočteno v Československé republice 13,800.000 obyvatel. Podle současných úředních zpráv překročil počet obyvatel 14 a ¹/₄ mil., takže nám přibylo od r. 1920 asi ¹/₂ mil. obyvatel. Avšak podle vládního návrhu zákona č. 460 bylo postaveno v republice Československé za pomoci zákonů o podpoře stavebního ruchu 62.000 nových bytů, t. j. byla získána nová obydlí pro ¹/₄ milionu obyvatel. To znamená, že chybí byty pro další ¹/₄ milionu obyvatelů, kteří přibyli od r. 1921, čili jinými slovy bytová krise v Československu oproti r. 1918 není zlepšena, ba naopak ještě zhoršena. Sám bytový referát hlavního města Prahy v podání adresovaném vládě republiky Československé z r. 1926 byl nucen konstatovati, že v hlavním městě desetitisíce lidí bydlí v děrách a různých peleších, další desetitisíce v bytech přeplněných a zdravotně závadných. Nejlepším důkazem, že bytová krise se nelepší, je fakt vzrůstu pražských kolonií barákových. Rostou stále nové a za posledního 1¹/₂ roku přibylo v nich přes 5000 obyvatelů.

Při tom má papežský prelát ministr soc. péče Msgre Šrámek ještě odvahu, mluviti o nutnosti větší populace. Já nevím, na kolik adresuje to do tábora katolických kněží, já také nevím, nakolik se řídí katoličtí kněží tímto příkazem, my jen víme, že dnes mají lidé v městech i na venkově vážné důvody přemýšleti, je-li rozumné, ploditi kapitalistické společnosti nadbytek otroků. (Tak jest!) Konečně, když mluví pan ministr Šrámek o nutnosti zvýšení populace, měl by se obrátiti v prvé řadě do hořejších vrstev, kde tomu dobře rozumějí a kde neplodí více dětí, než snese jejich majetek. (Výkřiky posl. Bolena.)

Uvedená fakta, myslím, stačí k oprávněnému tvrzení, že v republice Československé jsou nejhorší bytové poměry ze všech středoevropských států. Chcete-li řešiti otázku bytovou, řešte ji tak, že se napřed postaráte o dostatečný počet laciných a zdravých bytů a teprve potom můžete pomýšleti na uvolnění vázaného hospodářství s byty.

Vláda, která by chtěla řešiti bytovou otázku s hlediska potřeb nejširších vrstev pracujícího lidu, musila by na základě sebraného statistického materiálu započíti s velkorysou akcí pro opatření opravdu laciných a zdravých bytů. Akce musila by býti vedena za pomoci státu a obcí a zákonem musily by býti přinuceny k finanční podpoře peněžní ústavy a průmyslové podniky, a takto vedená akce musila by býti pod kontrolou nejširší veřejnosti, ne tak, jak se prováděla bytová péče, z níž vyrostla kolonie na Vořechovce.

Vážení pánové! Také o této otázce zmínil se ve výboru soc. politickém pan dr Viškovský, ale nakonec uznal, že je lépe, jestliže se pomlčí o minulosti a jestliže celé to svinstvo, které se provádělo se stavebním ruchem, přikryje se pláštěm křesťanského milosrdenství a bude se o tom mlčeti.

Taková akce, o níž jsem mluvil, musila by býti vedena tak, aby se opatřily laciné a zdravé byty opravdu chudobným a potřebným, a nikoli aby akce bylo zneužito ve prospěch vládních politiků a jejich protekčních dětí, ve prospěch vysokých byrokratů nebo ve prospěch spekulace, která zejména letos začla bujeti měrou netušenou.

Dokud nebudeme míti ve městech i na venkově dostatek laciných a zdravých bytů, dotud nejen nemůže býti odbouráván dosavadní zákon na ochranu nájemníků, nýbrž v nynější situaci musíme se dožadovati rozšíření ochrany nájemníků. K tomu směřují návrhy našeho klubu.

Ze strany majitelů domů se tvrdí - a ne. dávno tento názor pronikl i do tisku - že dnes již bytová nouze přestala, a dokazuje se, že v Praze a v některých venkovských místech jsou uprázdněné byty, které nemohou býti pronajaty. Připouštíme, že v Praze je několik set bytů, ale současně je v Praze několik desetitisíc lidí bez bytu, a ani jeden z těchto nebydlících nemůže si byt, který je volný, opatřiti, poněvadž činže v těchto bytech jsou nepřiměřeně vysoké. Za pokoj s kuchyní žádá se v nových domech 3000 až 4500 Kč roční činže. Teď se podívejme, jaké jsou mzdy dělníků, drobných úředníků a zřízenců, a máme jasný protějšek k tvrzení pánů domácích a vládního tisku, že bytová nouze polevuje.

V Praze i na venkově jest veliký počet dělníků, úředníků a zřízenců, jejichž výdělek nepřesahuje 150 Kč týdně. Je-li takový člověk zaměstnán plných 52 týdnů, činí jeho příjem 7800 Kč za rok. Nechť každý posoudí, zda může platiti horentní činži 3000 až 4500 Kč? Tedy napřed vyřešiti otázku laciných a zdravých bytů a potom zabývati se tím ostatním!

Klub komunistických poslanců podává řadu návrhů, v nichž se žádá:

1. Žádné zvýšení činže nemajetným. Sociální a mzdové poměry nepřipouštějí dalšího zvýšení činže nemajetným.

2. Zlepšení ochrany nájemníků ve smyslu našeho návrhu.

V našem návrhu k §u 1 redukujeme počet výpovědních důvodů, jichž je ve vládní osnově 19, ale které mohou býti libovolně rozšířeny, na 6. Navrhujeme:

1. Pronajimatelé bytů mohou vypověděti smlouvu nájemní nebo podnájemní jen tehdy, prokáží-li souhlas důvěrníka nájemníků (výboru důvěrníků) a svolí-li k tomu okresní soud, v jehož obvodě je byt.

2. Svolení k výpovědi může dáti soud pouze z těchto důvodů: 1. nezaplatil-li nájemník smluveného nebo v přípustné míře zvýšeného nájemného, pokud jeho výše není sporná, byv po uplynutí obvyklé nebo ku placení nájemného ujednané lhůty upomenut, do konce lhůty, kterou mu pronajimatel alespoň na 8 dní od upomínky povolil. Svolení k výpovědi soud odepře. zaplatí-li nájemník nejpozději před skončením jednání dlužné nájemné, nebo zjistí-li soud, že nájemník neplatil nájemného z důvodů nezaviněné nouze, nemoci neb nezaviněné nezaměstnanosti; 2. byl-li nájemník, členové jeho domácnosti nebo osoby, jež nájemník přijal do bytu neb do svých služeb, potrestány soudem nebo jiným úřadem po druhé pro hrubé porušování pořádku v domě a je-li nebezpečí, že pořádek budou porušovati dále; 3. nebydlí-li nájemník trvale ve svém bytě; 4. prokáže-li pronajimatel úřední povolení k všeobecně užitečnější stavbě, zejména takové, kterou bude opatřeno více bytů, než jest jich v domě, který má býti zbourán nebo přestavěn; nepočne-li pronajimatel se stavbou takovou do tří měsíců po odevzdání bytů a nepokračuje-li v ní nepřetržitě, je povinen pronajmouti nájemníkovi znovu jeho dřívější byt, zaplatiti mu útraty stěhovací a nahraditi mu veškerou jinou vzniklou škodu; 5. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně sám pro sebe a utrpěl-li by značnější újmu, zůstala-li by nájemní smlouva v platnosti, než-li nájemník, byla-li by zrušena. Při tom se však ne hledí k újmě, kterou si pronajimatel sám způsobil svým jednáním nebo opominutím; 6. potřebuje-li pronajimatel bytu nutně pro své ženaté nebo vdané děti, ač nenabyl-li domu koupí nebo směnou po 1. listopadu 1918.

V případech právě uvedených pod čís. 4 až 6 jest pronajimatel povinen opatřiti nájemníkovi náhradní byt rovnocenný, zejména pokud jde o počet místností, výši nájemného. polohu a rozdělení bytů, a jest dále povinen dbáti, aby nájemníkovi změnou bytu žádná škoda nevzešla. Za místnosti obchodní a živnostenské budiž rovněž pronajimatelem opatřena rovnocenná náhrada.

Žádáme zřízení instituce důvěrníků, případně zřízení důvěrnických sborů, bez jejichž souhlasu nemůže býti dána výpověď.

Dále navrhujeme, aby umožněna byla výměna bytů, která je přípustná, když s ní vysloví souhlas důvěrnické sbory obou domů, v nichž jde o výměnu bytů.

Žádáme zavedení činžovních knížek a stvrzování placení nájemného.

Dále žádáme, aby zákonem byla uložena povinnost, oznamovati uprázdněné byty obecním úřadům a povinnost tyto byty za zákonitých podmínek pronajmouti. Odepře-li domácí bez zákonitých důvodů byt pronajmouti, provede pronájem k návrhu obecního zastupitelstva nebo některého ze žadatelů příslušný soud.

Vedle těchto hlavních návrhů podáváme ještě celou řadu pozměňovacích návrhů ke všem třem osnovám. Víme, že tyto návrhy budou zamítnuty. (Posl. dr Slávik: Prečo je teda podávate?) Vám by se ovšem nejlépe hodilo, kdybyste tady měli sněmovnu plnou mameluků, kteří by jen kývali ke všemu, co vládní většina sněmovně předloží. (Výkřiky komunistických poslanců.)

My víme, že vládní většina není přístupna rozumným důvodům a víme, že na sebe věcnější argumenty odpovídá: "Mluvte si, co chcete, my máme většinu." Alfou a omegou je většina, kterou máte zde, ale kterou jste svým režimem ztratili již venku mezi masami národa. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Není úkolem komunistických poslanců přesvědčovati v parlamentě poslance vládní. To by byla práce marná a zbytečná. Naším úkolem je, přesvědčiti venku masy pracujícího lidu ve městech i na vesnicích. Vy máte většinu zde, my se snažíme získati si většinu mezi pracujícím lidem. Váš režim přesvědčil již mnohé, kteří kdysi stáli proti nám, že jedině komunistická strana jako předvoj dělnické třídy hájí neústupně zájmy pracujícího lidu. Myšlenka jednotné fronty, která byla odmítána posměchem, razí si pozvolna cestu i přes sabotáž reformistických vůdců. Věříme, že jednotnou frontu vybudujeme, a to bude znamenati počátek konce vašeho režimu. Hospodářské boje dělníků, jichž jsme svědky, veliký zápas horníků, který byl skončen, a veliký zápas kovodělníků, před nímž bezprostředně jsme, ukazují, že nástup reakce bude zastaven a že pracující třída pod vedením komunistické strany přejde od obrany k útoku, že vyžene vás všechny i s vaším násilnickým a korupcí udržovaným režimem a že počne dělati zákony ve prospěch pracujících, poněvadž vaše vláda a váš režim nechtějí a nemohou ve prospěch pracujícího lidu nic vykonati. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Simm. Dávám mu slovo.

Posl. Simm (německy): Slavná sněmovno! Přes to, že jak kol. Krebs, tak i já přednesli jsme v sociálně-politickém a rozpočtovém výboru stanovisko naší strany k vládním návrhům o stavebním ruchu, o odkladu exekučního vyklizení místností a o ochraně nájemníků, používám okolnosti, že tyto návrhy jsou na denním pořadu dnešní schůze sněmovny, abych přednesl mínění své a své strany. Nebude to prosté opakování slov pronesených ve výborech před větším forem, naopak vynasnažím se, abych stanovisko k bytovým otázkám, v poradách výboru velice zhuštěně podané, poněkud rozvedl. Ve výboru nebylo lze obšírněji o tom mluviti, poněvadž musila býti vyřízena pilná práce. Sociálně. politický výbor měl dva dny, rozpočtový výbor jeden den k vyřízení bytových návrhů, k poradám o zákonech, které v jiných státech s úplným zřetelem k jejich významu jsou projednávány celé měsíce. Ale u nás jsou zákonodárné sbory přepadeny v poslední hodině tak důležitými věcmi, jakými jsou bytové návrhy a pak jsme nuceni proti své lepší vůli tyto návrhy podceňovati. Vlastně jest to ve sněmovně stejné jako ve výboru. Neboť dva nebo tři dny projednávání ve sněmovně nejsou pranic delší než dva dny porad výborových.

Pravil-li jsem na počátku, že se přes to budu ve sněmovně zabývati těmito návrhy podrobněji než ve výboru, jest to možné proto, poněvadž ve sněmovně není zapotřebí jistých formalit při poradách o podrobnostech, jelikož tyto podrobnosti jsou vysvětleny. Zbývá tedy více času k obšírnějšímu projevu zásadního stanoviska než ve výboru. Zásadně bych ještě opakoval o formě porad, jichž se ve sněmovně znovu dostává bytovým návrhům, že podceňování těchto věcí parlamentem nemůže býti dosti odsuzováno, zvláště hřešíme-li tím proti nejpalčivějším národohospodářským otázkám státu.

Před rokem, dne 15. března 1927, když jsme projednávali ve sněmovně zákon o podpoře stavebního ruchu pro rok 1927/28, použil jsem této příležitosti, abych odhalil stránku bytové otázky, mající vliv na stav národa. Tehdy jsem pravil doslova: "Zbídačení rodinného života, podmíněné bytovou nouzí, okolnost, že rodinný život byl těmito poměry namnoze vůbec znemožněn, skutečnost, že směstnáno bývá nepřirozeně mnoho lidí v nedostatečných místnostech, rozrušila nejzákladnější význam bytu co do rozplozování a vyvolala již v přítomné době úžasný úbytek lidnatosti; právě vylíčené jednotlivosti jsou také důvodem aneb aspoň jedním z hlavních důvodů hlubokého duševního, duchovního a mravního úpadku převážné většiny lidu." Tato slova, jež jsem vyslovil zde ve sněmovně vloni, dne 15. března, při poradách o těchto návrzích, platí dnes více než v době, kdy byla vyslovena po prvé. Tím větší jest tedy nastávající pohroma, když státní správa beze všeho omezování dále ignoruje nebo podceňuje tyto otázky, a pro sociology a národní hospodáře, kteří vidí konečný výsledek strašných následků bytové nouze a napomínají k nápravě, zbývá jí pouze úsměšek. Statistiky dokazují, že pro špatné byty jen v Německu umírá ročně 100.000 lidí na souchotiny, kterýžto účinek se zesiluje ještě tím, že v domech četně obývaných se tato nemoc přímo přenáší na všechny žijící. Statistika dále dokazuje, že s příšernou rychlostí vzrůstá počet zločinů proti klíčícímu životu a nechybíme, budeme-li míti za to, že i toho hlavní příčinou jest, že základní funkce bytu, totiž rozplozování, jest bytovou nouzí porušena. Podle statistik, jež mám před sebou, jest ohromné procento vyhnání plodu v zemích s nedostatečnými bytovými poměry. V Československu není tomu jinak než jinde. Ovšem v Československu působí tyto věci bohužel nejvíce na německou část. V jednom z posledních čísel časopisu "Nové Čechy" píše E. Čapek pod nadpisem: "Jak kolébka vítězí nad politikou" o stálém úbytku sudetsko-německého živlu ve státě. Uvádí číslice, o nichž předem nechceme vůbec pochybovati. Naopak, jsou i pro nás důkazem, i když po méně potěšitelné stránce než pro pana Čapka. Vidíme z těchto číslic svůj úpadek a zcela logicky jej vysvětlujeme. Poválečné poměry jako i válečné poměry dotkly se hůře sudetských Němců než Čechů. Jaký tedy div, že došlo k prázdným kolébkám Němců. Každé sociální zlo působí na nás více, také bytová nouze. Vyvozujeme-li důsledek z Čapkových číslic, pak jest to ten, že jest nutno, aby stát lépe přispíval na větší nesnáze našeho národa než dosud.

Při sociální předehře své řeči k bytovým zákonům zajisté uznávám, že na četné škody na obyvatelstvu mají vliv i jiné vývoje, ale bytová nouze jest nepochybně hlavní jejich příčinou. Chceme-li tedy čeliti úplnému úpadku, musíme najíti východisko z bytové nouze.

Již hodně dlouho tísnila nás zvláště starost o rozřešení této otázky. Čím více z úvahy o tomto vývoji vzrůstal také náš pocit odpovědnosti, pokoušeli jsme se i my stále více a více vzbuditi pocit odpovědnosti celé veřejnosti. Při tom postupovali jsme tak věcně, jak je to vždy jen naším způsobem. Mám-li se i dnes vyjádřiti o druhu práce k uvedenému účelu, může se to státi znovu jen tak. S demagogií nelze zde pracovati, rovněž nikoliv s jednostranným uvažováním. Tato otázka týká se tak dalece veškerenstva, že v ní lze dospěti kupředu jen tehdy, uvažuje-li se o společných zájmech. Zde může býti východiskem uspokojení hmotného zájmu jednotlivcova mnohem méně než u všech jiných otázek. Spekulativní směr nesmí přece míti vliv na práci k rozřešení této otázky. My, strana, jejímž mluvčím jsem zde ve sněmovně, budeme nejrozhořčenějšími protivníky každého nevěcného, demagogického nebo hmotně ovlivňovaného druhu řešení. Ovšem kritika, kterou věcně provádíme, nesmí býti s druhé strany označována za demagogii, jak to učinil pan dr Viškovský - jeho jméno zde v rozpravě již bylo vysloveno - v sociálně-politickém výboru, pan dr Viškovský, jenž tam ve své polemice proti řečím oposičních stran uváděl, že provozujeme demagogii, že ji provozujeme snad se svým věcným stanoviskem k vládním návrhům. Kdyby tento pán s vládní strany byl praktičtější, vzal by naši kritiku za základ definitivního rozřešení bytové otázky, jak ji většina přece za krátko bude musiti vyříditi, neboť tato věcná kritika, kterou oposice provozovala v sociálně-politickém výboru při poradách o bytových návrzích, rovněž jak i v rozpočtovém výboru a i zde ve sněmovně, obsahuje mnoho pozoruhodného pro většinu k účelu konečného rozřešení této otázky. Voláme po bytovém zákonodárství, které by vyhovovalo doktrinám sociálního pochopení na všechny strany, kde tohoto pochopení jest zapotřebí. Žádáme v praxi toho a jen toho, co právě jmenovaný pan dr Viškovský označil jako znamení příštího bytového zákonodárství: Sociálního kompromisu. Víme zcela podrobně, jaký užitek z toho vyplyne, dojdeme-li těmito návrhy zákonů ke stavebnímu zákonu zbudovanému na sociálních poznatcích, jenž bude obsahovati vyřešení všech podrobností bytové otázky. Když jsme se po roce 1924 dostali do stavu ex lex v oboru bytového zákonodárství, jenž bohužel trval příliš dlouho, viděli jsme, že čím déle tento poměr trval, tím více zmíralo to, co vážného bylo na stavebním ruchu v letech 1920 až 1924. Základem toho byl stavební zákon, jenž jistě byl také nedostatečný, ale byl přece základem, na němž mělo býti jen dále budováno. Ale bohužel nedostali jste se dále, v zákonodárství jste dokonce proti tomuto průměrnému stavu poklesli. Připomínám při této příležitosti naši loňskou práci. Chtěli jsme tehdy, aby zvláště rok 1927 neměl téhož úkolu jako léta 1926 a 1 925. Chtěli jsme rok 1927 učiniti rozhodným v oboru stavebnictví. Měl býti podniknut všeobecný útok proti bytové nouzi. Zlo mělo býti zbaveno větší části svého ostří. Byli jsme, když jsme tyto myšlenky často rozšiřovali na svých vlastních poradách jakož i v tisku, vedeni úmyslem způsobiti, aby Československo v téže míře jako jiné státy ukázalo svou péči k nejpalčivější sociálně-hospodářské otázce. Jiné státy - a na to jsme právě poukazovali při loňských poradách o tomto zákonu - chopily se právě v této době této otázky z jiné stránky. Domníváme se, že definitivní rozřešení bytového zákonodárství jest sociální státní nutností. Proti tomu nemůžeme nic namítati, naopak, bylo by nutno uznati to za úplně oprávněné a ve smyslu sociální státní nutnosti. To však přes to nepřekáželo tomu, že nás vlády častovaly provisoriemi. Znovu projednáváme dnes provisorium. To jest způsob, jímž se ušetří prohloubení otázek. Proto se ochotně přijímá, že každoročně na jaře, když se končí lhůty usnesených provisorií, rozštěpuje se obyvatelstvo tohoto státu na dva tábory, nájemníků a pronajimatelů, které ve svém zoufalství stále prudčeji na sebe útočí. Správně se táže dr Binder ve svém věcném článku o ochraně nájemníků: "Kam to povede?" Tímto způsobem nerozřeší se podle našeho mínění tyto věci a nedojde se nikdy k možnosti zavésti svobodný bytový trh. Byli bychom blíže cíle národohospodářů, kdyby se bylo v letech, kdy byl na to čas, postupovalo promyšleně, aby se tím získal také větší výsledek, a to sociální veřejnou stavební činností. Promluvím o této části obšírněji později.

Vloni jsem se dotazoval ve dvou svazových státech Německa na jejich stavební úmysly. Dověděl jsem se, že se Prusko usneslo na stavebním programu pro rok 1927, podle něhož musilo býti v tomto roce vystavěno 150.000 až 200.000 bytů. Bavorsko podalo v tomto roce svým sněmem vládě návrh, podle něhož k pokračování ve stavbě bytů bylo povoleno v roce 1927 37,2 mil. marek, tedy 300 mil. Kč, z kteréžto částky poskytnuté státní stavební půjčky a tak zvané zaměstnanecké půjčky ke stavbě dělnických bytů činí 33 milionů marek. To vykonaly oba největší svazové státy Německa r. 1927. Rozvíjí se tam soukromá stavební iniciativa, podporována dobrými stavebními zákony, souběžně s veřejnou stavební činností. Tak bylo lze v Německu v roce 1927 vyřešiti ohromné části bytové otázky a tím se Německo stále více přibližuje k době normálních poměrů na bytovém trhu. Snad jest nutno, abychom zde poznamenali, že Německo od převratu, dokonce ve smutné inflační době, vykazovalo podivuhodnou soustavnost při nouzových stavbách. To nejlépe dokazuje počet bytů, jež v Německu byly od převratu vystavěny, aby se vyřešily poměry. V Německu bylo od převratu z veřejných prostředků vybudováno daleko přes milion bytů, ovšem částečně bytů nouzových.

Několika slovy o možné stavební podpoře rád bych ještě jednou, snad nadbytečně, zdůraznil, jaký jest předpoklad k tomu, aby na bytovém trhu došlo ke zrušení nucených poměrů a aby se nyní i budoucně stupňovala stavební činnost, jíž by se vytvořila zásoba volných bytů, která, když existuje, dovoluje pronajímati byty jako předmět, jehož zadržování - vloni jsem mluvil o thesauraci jest neužitečné a nevýhodné. Mohu skromně poukázati na to, jak jsem právě v posledních letech usiloval, abych těmto myšlenkám dal praktickou formu v návrzích. Budiž zde učiněna zmínka jen o mém stavebním návrhu z let 1923 a 1925 na stavbu rodinných obytných domků pro dělníky v průmyslu a v zemědělství. Ale právě zákon o podpoře stavebního ruchu pro rok 1928/29, tedy zákon o podpoře stavebního ruchu, o němž dnes v této sněmovně jednáme, ukazuje, jak se zde špatně jedná, poněvadž se zneuznává nutnost oněch věcí. Musili jsme již zákon o podpoře stavebního ruchu pro rok 1927/28 označiti za špatný. Ale jeho nástupce, dnešní zákon, jest horší než jeho předchůdce. "Ale vždyť je to zase jen provisorium!" Tak nás utěšují. Ale když toto provisorium proti provisoriu z loňského roku již něco ruší, jak bude vypadati konečný zákon, jenž nám jest slíben pro rok 1929? Hrozí nebezpečí, že s četnými návrhy, jež podaly nikoliv v poslední míře německé oposiční strany zde v této sněmovně k vyřízení konečného velkého bytového a nájemního zákona, které jsou často velmi cenné, naloží se při vyjednávání vládní koalice stejně jako s četnými jinými návrhy v minulosti a že jen to bude považováno za cenné, příště právě jako minule, co nic nestojí. Ale co nic nestojí, to také nemůže za mnoho státi, to jest všeobecně známá věc. Letošní zákon o stavebním ruchu ustanovuje ve své šesté hlavě o daňových a poplatkových úlevách dočasné osvobození od domovní daně s přirážkami pro stavby uvedené v §u 134 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na 15 let a pro stavby domů s malými byty uvedené v §u 136 citovaného zákona na 25 let. Loňský zákon obsahuje jako rovnoběžnou dobu osvobození rozpětí 25 a 35 let. Od obecních dávek jsou uvedené stavby osvobozeny podle §§ 134 a 136 zákona č. 76/1927 Sb. z. a n. na dobu 10 a 20 let. Dosud platilo, že i osvobození od obecních dávek má časově trvati tak dlouho, jako osvobození od domovní daně. Pánové, dlužno hluboce toho litovati a toto mínění zcela zvláště zdůrazňuji, že právě tato nejnepopíratelnější část loňského znění zákona o stavebním ruchu byla v jeho letošním znění zúžena. A pak přichází jen jako pouhý vývěsný štít znovu 120milionová státní záruka za půjčky. To platí pro půjčky až do 40%, s připočítáním půjček v pořadí předcházejících nanejvýše do 75%, jde-li o stavbu rodinného domku a půjček do 40% a s připočtením půjček v pořadí předcházejících nejvýše do 85% řádně zjištěného stavebního nákladu, jde-li o stavbu činžovního domu, svobodárny nebo noclehárny obce nebo obecně prospěšného stavebního družstva. Omezení státní záruky na tak směšnou částku 120 milionů Kč musí bohužel. v nás vzbuditi domněnku, že při tomto ustanovení jde pouze o to, aby se umožnilo několik koncesí protekčním dětem. Nároku na státní záruku nemá přece podle ustanovení zákona nikdo. K tomu byl vytvořen protějšek v bodu 2 §u 30 zákona. Dále dlužno se obávati, že přes nynější formu vlády nebude mezi těmito protekčními dětmi ani dost málo Němců. Musíme si bohužel stále znovu stěžovati na nespravedlivý poměr při rozdílení veřejných peněz. Tomu není jinak u podpory stavebního ruchu než v jiném oboru. Uvádím sněmovně na vědomí jen příklad "Prvního německého obecně prospěšného stavebního družstva" ve Chvalšinách u Krumlova, jež se již dlouhou dobu domáhá jen uznání svých stanov v tom smyslu, aby bylo oprávněno činiti si nárok na státní záruku. Tyto stanovy nebyly mu dosud povoleny. Neustále rozhodují nicotné důvody pro odmítavé vyřizování žádosti tohoto stavebního družstva.

Dnešní zákon o podpoře stavebního ruchu chci kritisovati jen v jeho podstatných částech. Ale již z této kritiky všichni pochopí, že zákon, na němž se dnes máme usnésti, neposkytuje ani možnosti, aby tyto reformy v oboru bytovém byly byť jen zahájeny. Jednou z nejspornějších otázek, jež se ovšem neprojevuje tak dalece v zákonu o podpoře stavebního ruchu, nýbrž v druhém zákoně o ochraně nájemníků, o němž se dnes jedná, jest otázka, jak se vytváří nájemné. Zde podle mínění širokých vrstev jest chorobný celek. Dovozuje se takto: Nemůže-li převládati veřejná nouzová výpomoc v bytové otázce, musí-li býti k tomu přibrán soukromý kapitál, dlužno tomuto soukromému kapitálu jeho účast v této práci učiniti lákavou. To se může státi, tak se praví dále, jen tím, že se mu ponechá svoboda při utváření činží a to nejen činží v novostavbách, neboť ta zde ve skutečnosti jest, nýbrž také ve starých domech. Žádá se, aby pokusem byla vytvořena poptávka po bytech i v novostavbách. Tímto pokusem má býti zrušení omezeného nájemného ve starých domech. Tak má býti způsobeno oživení na bytovém trhu. Nájemníci ve starých domech. kteří dnes po mnohé stránce používají výsad, opustí tyto domy, přestanou-li tyto výsady. Tak se dovozuje v širokých vrstvách. Stejným způsobem zaměstnával se i poradní sbor pro otázky hospodářské již loňského roku otázkou utváření nájemného. Své rozhodnutí opírá tento poradní sbor podle důvodové zprávy ke svým návrhům zvláště o tyto body: 1. Nízké činže ve starých domech působí, že není dosti silné a solventní poptávky po bytech v novostavbách. 2 Ochrana nájemníků ztěžuje opatření kapitálu potřebného pro novostavby, poněvadž peněžní ústavy poskytujíce peníze určují výnosnost novostaveb podle výnosnosti podobného starého domu a podle toho vyměřují půjčky v prvém pořadí. 3. Ochrana nájemníků omezuje také trh nemovitostí a to jak u starých tak i u nových domů. (Předsednictví převzal místopředseda Slavíček.)