Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Kdyby byl pan zpravodaj Pekárek o tom věděl, jistě by se byl pustil do kladenského obecního zastupitelstva, že takto mrhá obecními prostředky, a tím dokonce dopouští se protistátního činu, neboť dává pozemky skoro zadarmo, a to komunistům. Komunisté kladenští na takto koupených pozemcích počali stavěti, a to podle návrhu pana stavitele Stádníka, který stavby prováděl na základě závazné smlouvy, ve které se praví: Domky jsou stavěny sdružené v zahrádkách. Každý domek obsahuje: kuchyň 12 m², pokoj 16 m², předsíň 4 m², záchod, sklípek pod schody a půdu. Na dvoře jsou dva chlévce a kurník. Pozemek je ohrazen laťovým plotem ze smrkových tyček 1,80 m vysokým. Materiálu je použito: Zdivo základové z kamene lomového na maltu vápennou nebo betonové. Zdivo domku, chlévců a záchodu cihelné, z cihel červených, pálených nebo struskových na maltu vápennou. Dlažba v síni je cementová. Dlažba ve sklípku a ve chlévcích cihelná, na maltu vápennou. Omítky stropů a zdí hladké, vápenné. Omítky chlévců uvnitř i zvenku zastřené vápenné. Půda, sklep a kurník neomítané, pouze omítnutý komín. Venkovská omítka hladká, vápenná. Krytina z tašek drážkových. Podlaha prkenná, z prken hoblovaných, 26 mm silných, s polštáři. Schody na půdu dřevěné, hoblované. Světlá výška místností je 2,70 m. Síla dříví je patrna z plánu.

Dále se ve smlouvě popisuje každá součástka do všech podrobností a také, i pokud se dřeva týče, bylo použito dobrého, zdravého, řezaného dřeva. Bez jakékoliv státní záruky nebo pomoci byl opatřen úvěr na 5 1/2%, poněvadž komunistům se státní záruka odpírá vůbec, a tak uživatelé těchto domků, i když platí úrok a úmor, počítaný z celého stavebního nákladu, mají nejen zdraví dostačující byt se vším příslušenstvím, ale i zahrádku, za 1000 až 1100 Kč ročně - tedy zajisté za nájemné, které je dosti, ba značně vysoké a které nemohou platiti dělníci, aspoň ne z větší části, vzhledem k malým výdělkům a stále stoupající drahotě, ale tímto příkladem dokázali kladenští komunisté, pokud měli svůj vliv, ovšem omezený kapitalistickými řády, že dovedou řešiti stavební ruch, že dovedou odstraňovati překážky bytové mizerie. Že ji nemohou vyřešiti úplně a tak, jak by bylo potřebí, je důsledkem zákonů republiky Československé, které zabraňují řešení bytové otázky vůbec.

Pánové, nebude nejmenší pochyby o tom, že by stavitel, který stavby kladenských domků prováděl, neměl zisku. Ale tu je dlužno zdůrazniti, že to byl jen občanský zisk, a ne přímé zlodějství, které vidíme na př. v Praze na takovém Spořilově (Souhlas na levici.), kde stavitelé postavili také domky, ale takové, že chce-li se do nich majitel nastěhovati, musí napřed rozsekati nábytek, aby jej tam mohl dáti. A co je na celé věci nejstrašnější, je to, že takové domky na Spořilově, které stály na Kladně 18.500 Kč, jsou z horšího materiálu, bez příslušenství a bez zahrádky a stojí 60 až 80.000 Kč. To znamená, že takový podnikatel, když postaví dva domky, postaví si z toho zisku vždy třetí domek pro sebe. Tato vyložená zlodějna se provádí pod okny našich státních úřadů. A nejenom to, je přímo státem podporována, jak na druhém příkladu dokáži.

Jak řeší bytovou otázku ministerstvo soc. péče a ministerstvo financí, dokazuje druhý tento příklad: Obec pražská, kde nemají komunisté většinu, ba dokonce kde se i t. zv. socialisti spojili s měšťáky proti komunistům a jejich návrhům na řešení bytové otázky, koupila 12 velkostatků a 4000 ha půdy, kterou platila po 5 Kč za sáh. Tato koupě byla odůvodňována tím, že pražská obec použije značné části pozemků, zejména okolo Prahy, k stavebním účelům a tím že značně dopomůže v Praze těm, kdož bytů nemají a bydlí buď v podnájmu nebo nebydlí vůbec, k trochu lidskému bydlení, které dosud bylo přímo nemožné.

Je sice pravda, že obec pražská postavila asi 110 domů za pomoci státní garancie podle dřívějších zákonů a několik domů v pozdější době bez státní garancie. A tak máme v samotné Praze v obecních domech různé nájemné, v různé výši. Tak na př. platí se z 1 kuchyně a pokoje v domě, postaveném za státní garancii 85% nájemné 1600 Kč ročně a v jiném domě, také obecním, postaveném bez státní garancie, z kuchyně a pokoje platí se nájemného 3000 Kč ročně. Tento strašný nepoměr navrhli komunisté na pražské radnici odstraniti, a to tím způsobem, že zvláštní komise odborná vypracovala návrh jednotného nájemného v obecních domech podle obytných místností. Ale co se stalo? Ministerstvo soc. péče tento návrh zamítlo a zakázalo jeho provedení. Tímto činem ministerstvo soc. péče postavilo se za zdražovatele nájemného v nových domech, kteří se právě na vysoké a neslýchané nájemné v obecních domech odvolávají a svůj nestydatý, přímo zločinný požadavek - za kuchyň a pokoj 4000 až 6000 Kč ročně - opírají o vysoké nájemné v obecních domech.

Dále komunisté na pražské radnici navrhli, aby se zřetelem na neslýchané zisky spekulantů se stavebními pozemky, které koupili za pár korun a prodávají za neslýchané peníze, na tyto pozemky byla zavedena dávka a výnosu jejího bylo použito k stavebním účelům pro nebydlící. Ale co se stalo? Ministerstvo financí se úplně postavilo na ochranu všech spekulantů se stavebními pozemky, a proto to neslýchané řádění lichvářů s pozemky ve Velké Praze. Ceny pozemků v Praze vzrůstají do tak závratné výše, že dnes v Praze při prodeji stavebních pozemků je hotová lichva. Pozemek, který stál r. 1924 ještě 15 Kč sáh, prodává se dnes v některých částech Prahy za 8000 Kč sáh, ba dokonce na Václavském náměstí sáh pozemku stojí 70.000 Kč a v Královské ulici dokonce 100.000 Kč. Že toto jsou známé věci úřadům, je samozřejmo, neboť sama státní správa nabízí na příští bouračce proti Represenťáku sáh pozemku za 56.000 Kč. Tuto zlodějnu neodstraní žádný ze škemralů, které jsme tu slyšeli a kteří zde citovali různé výroky všech vědátorů světových k řešení bytové otázky. Tu odstraní jedině pracující třída, která se tu sjednocuje k boji, aby pak rázem přes všechny ty zlodějny udělala tlustou čáru.

Pánové, to je ta pravá konsolidace poměrů v Československé republice, ke které jste se dopracovali v 10. výročí trvání tohoto státu! Pánové, to, co předložila vláda a čemu chcete říkat zákon o podpoře stavebního ruchu, nejen že není ani zdaleka tím, zač jej pokládáte, ale je to přímý výsměch všem nebydlícím, bytovou katastrofou postiženým, neboť neřeší bytovou otázku a bytovou bídu vůbec.

Pan zpravodaj k zákonu o stavebním ruchu zvláště zdůrazňoval, že je to posledním provisoriem. Tím ovšem neřekl nic jiného, než pro venek z této budovy dal povel všem spekulantům se stavebními pozemky a se stavebními hmotami, aby svoje lichvářské zisky zdvojnásobili a ještě něco trhli, dokud je čas.

Ve stavebním podnikání panuje v Československé republice hotová anarchie, kterou vládní návrh nejen neodstraňuje, ale ještě ji zostřuje.

A nyní k návrhu samému. V hlavě I vládního návrhu mluví se o opatření stavenišť, kde se především říká, že lze použíti pozemků státních, a státní správa se zmocňuje, aby pozemky k zastavení způsobilé, jichž nehodlá použíti, prodala za náhradu obecné hodnoty. Je viděti, že nevychází tu státní správa vstříc podpoře stavebního ruchu vůbec. Co je to obecná hodnota? Obecná hodnota pozemků znamená cenu, která v dotčené obci a v téže poloze se platil za 1 m² anebo sáh. To znamená, že státní správa bude se svými pozemky, které leží ladem, dělati takové obchody jako soukromí spekulanti. Tak staví se státní správa na stejnou úroveň se soukromými spekulanty.

Další nevýhodné ustanovení je to, podle něhož pozemky soukromé, vyjímajíc příhodné pozemky parcelované, mohou býti vyvlastněny jen, není-li v obci jiných pozemků, způsobilých k zastavění. Zde se dělá velká výhoda všem parcelářským spekulantům. Je jisto, že se budou tito spekulanti odvolávati na znění zákona a používati všech právních prostředků, aby buď vyvlastnění svých pozemků úplně zmařili anebo aspoň je oddálili do té doby, až v okolí větší počet domů bude postaven a tím cena jejich pozemků stoupne.

Zde právě měl býti pravý opak v předloze zákona. Pozemky, patřící státu a obci, by měly býti ve druhé řadě, ale v prvé řadě mělo býti v zákoně přesně a způsobem nepřipouštějícím dvojsmyslný výklad, ustanoveno, že především jest vyvlastniti pozemky soukromé a teprve pak pozemky obcí a veřejných korporací, neboť při vyvlastňování těchto pozemků nebudou žádné průtahy a mimo to velká část obcí vychází sama vstříc v zájmu svého obyvatelstva a vlastního svého rozvoje, jako město Praha na příklad prodává stavební pozemky družstvům obecně prospěšným za velmi levnou cenu.

Chce někdo věřiti, že by podle navrhovaného zákona mohlo dojíti k nějakému vyvlastnění pozemku, ke stavbě potřebného? Pánové, nemáme na základě zkušeností žádného příkladu, kde by bylo došlo k vyvlastnění pozemku. Pokud jsme měli tyto případy s vyvlastňovacím řízením od r. 1921, dožili jsme se toho zklamání, že ještě dodnes tyto pozemky nejsou vyvlastněny. (Souhlas na levici.) Ještě dodnes ti, kteří třeba postavili na takových vyvlastněných pozemcích budovy, nemají ještě tyto pozemky řádně přiznány. Máme několik případů. Uvedu jen jediný z obce Stašova, okres Hořovice, kde od t. zv. Dvora po marném dobrovolném výkupu bylo sáhnuto k vyvlastnění stavební parcely, na které před 100 lety stály kdysi 2 stromy. Tato stavební parcela byla vyvlastněna v I. instanci a toto vyvlastnění bylo potvrzeno i II. instancí. V důsledku toho okresní politická správa nařídila žadatelům, že musí postaviti na těchto vyvlastněných pozemcích obytné domky a že se stavbou musí započíti nejdéle do 3 měsíců. To se také stalo. Na této parcele stojí 16 domků, ale majitelé těchto pozemků se odvolali ke správnímu soudu a celé vyvlastňovací řízení bylo zrušeno a nařízeno stavebníkům, aby přivedli pozemek do původního stavu. Toto absurdum je možné právě jenom v Československé republice.

A nyní se přichází s obdobným případem, kde se říká, že do roka je možno vyvlastniti pozemek. Ale jak jsem již řekl, nemáme jednoho případu, kde by bylo došlo podle loňského zákona k vyvlastňovacímu řízení.

My však pohlížíme na otázku stavebního ruchu jinak a proto naše pozměňovací návrhy směřují od základu právě k tomu, aby byly vyvlastněny, a to krátkou cestou, potřebné pozemky, v prvé řadě soukromé, a aby majitel těchto pozemků byl povinen na požádání dáti je k disposici za cenu nabývací s připočtením skutečných výloh, tedy ne za cenu obecné hodnoty, která je naprostým švindlem, poněvadž vždy nakonec dopadne to tak, že pozemek je ohodnocen cenou prodejní.

Zákon vyvlastňovací, který až dosud byl v platnosti, zapomněl úplně, že nestačí jen vyvlastniti staveniště, nýbrž že je tu nejvýš potřebí, aby byl obstarán a zajištěn stavební materiál, jako cihly, vápno, kámen, písek atd. Proto v zákoně mělo býti ustanovení - ani ve vládním návrhu není takového ustanovení - kterým by bylo zaručeno také opatření stavebního materiálu a zabráněno jeho úžasné ceně. Proto je nutno, aby i na tuto okolnost ve vládním návrhu bylo pamatováno a aby byl návrh v tom směru doplněn příslušným ustanovením, dávajícím právo obcím a státu vyvlastniti všechny podobné podniky v zájmu veřejném.

Aby byla odstraněna jakákoli spekulace a zdražování stavebních hmot, navrhujeme: Obce, okresy a stát mohou podle potřeby za účelem opatření stavebních hmot vyvlastniti cihelny, ložiska cihlářské hlíny, pískovny, kamenné lomy, vápenice a cementárny. Také ve vládním návrhu postrádáme jakékoliv ustanovení o povinnosti, která by zákonem měla býti přímo uložena státu, okresům a obcím jako povinnost stavební. Může-li stát, postaví-li v některé obci vojenské kasárny, uložiti obci, aby postavila byty pro důstojníky, proč by nemohla býti zákonem uložena povinnost státu, okresům a obcím, aby pro své nebydlící občany postavily lidské bydlení?

Aby bylo skutečně přikročeno k odstranění bytové nouze, navrhujeme: Obcím a obecně prospěšným družstvům bude na stavbu činžovních domů a rodinných domků podle našeho návrhu poskytnuta podpora tím, že stát se zaručí, že bude na zápůjčku do 70% stavebního nákladu zajištěnou knihovně ve druhém pořadí platiti úrok a úmor. Při tom I. hypotéka nesmí činiti více než dalších 20% stavebního nákladu. Obce nebo družstva, žádajíce za tuto podporu, musejí se zavázati, že nebudou z bytů takto postavených žádati vyšší nájemné, než které by krylo úroky a úmor nákladů stavebních na obec nebo družstvo připadajících, a dále, že byty pronajmou osobám, které by neměly většího, dani podrobeného důchodu, než 18.000 Kč, zvětšeného na každého příslušníka rodiny o 2000 Kč ročně. To je návrh, kterým by bylo odpomoženo aspoň z ohromné části všem nebydlícím.

My tento návrh předkládáme, ale jsme už napřed jisti, že pánové z vládní většiny jej zamítnou, poněvadž jim nejde o vážné rozřešení otázky nebydlících a zaopatření bytům nejubožejším.

Ustanovení o státní záruce ve vládním návrhu znamená uzákonění politické protekce a korupce. Vládní návrh o stavebním ruchu potvrzuje v tomto směru v plné míře naše tvrzení že podporování stavebního ruchu v Československé republice je dokonalým švindlem a podvodem. Pro skutečnou podporu stavebního ruchu navrhujeme řadu návrhů, které již v soc.-politickém a rozpočtovém výboru jsme navrhli a kterými jsme se domáhali, aby otázka bytová byla řešena plánovitě, velkoryse a aby bytové katastrofě bylo skutečně pomoženo.

Opakujeme své návrhy a voláme pracující třídu a všechny nebydlící, aby si na vás, pánové, takový zákon vynutili. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda Horák (zvoní): Slovo má dále pí posl. Zeminová.

Posl. Zeminová: Slavná sněmovno! V úvodě své řeči musím v zastoupení poslaneckého klubu čsl. strany národně-socialistické protestovati ostře proti zakázané protestní schůzi nájemníků, která byla svolána na dnešní večer v 6 hodin v Praze.

Kdyby se to bylo stalo včera nebo předevčírem, ještě v době zasedání, kdy zákon o ochraně nájemníků nebyl skoncován, tedy mohla by se policie, eventuelně ministerstvo vnitra, odvolávati na starou praxi, že v době zasedání parlamentu není dovoleno v nejbližším okolí sněmovny konati tábory lidu. Jestliže však již jak sněmovna, tak i ministerstvo vnitra a pražská policie vědí, že zákon o ochraně nájemníků bude odhlasován ještě v nejbližší době dnes odpoledne, nebylo důvodu, aby veliká protestní schůze nájemníků pražských byla zakazována. My dobře vyciťujeme, co je důvodem, že tento prostý projev nespokojenosti občanstva je policejně potlačován. Slavné koalované strany po vykonaném činu budou hleděti z Prahy po anglicku zmizeti a rády by se vyhnuly, aby občanstvo Velké Prahy mohlo také pronésti vysloveně jasný soud o jejich vlastních činech.

Tyto důvody nás vedou k tomu, že musíme co nejostřeji protestovati, aby prosté projevy nespokojeného občanstva byly policejně zakazovány. Nemluví to zrovna o silné posici dnešní koalované vlády a majority českoněmecké, musí-li jí policie jíti na pomoc.

A nyní k meritu projednávaných předloh. Je tomu sotva několik týdnů, co v našem parlamentě na stole poslanců octla se předloha tak hanebná, jaká se neobjevila zde od r. 1918. Byla to strašná, celý národ, a řekla bych, 99% občanstva našeho státu provokující předloha o zvýšení starorakouských generálských pensí. (Výborně!) Generálské pense, prosazované proti odporu všeho obyvatelstva, vyvolaly takovou bouři nevole, nejen snad ve stranách oposice, nýbrž i v četných stranách koaličních, že jsme doufali, že generálská předloha bude rychle a nadobro pohřbena v senátě samotném a že neslavná česko-německo-klerikální majorita neodváží se v přítomné době objeviti se s něčím podobným. Přiznávám loyálně, že jsme se hluboce mýlili. Provokace dnešní koalice neberou konce. Sotva vynutili zde generálské pense, přicházejí se zákony, které budou míti nesmírně důležitý a nebezpečný dosah pro velkou většinu našeho obyvatelstva. Deset milionů obyvatelů našeho státu jest vládou a koalicí napadeno nejen ohromným nesociálním zvýšením činží, ale hlavně takovým podlomením všech hlavních zásad nájemnické ochrany, že zákon, který se tu dnes za tlaku majority vytvoří, bude pouhým zborcením zákonů dosavadních, pouhým torsem, které přirozeně musí se zhroutiti v nejbližší době.

Jaké jsou hlavní výtky proti zákonu nájemnickému a stavební osnově, bylo našimi klubovními kolegy již velmi podrobně vytčeno. Já k této věci poznamenám prostě toto: Zákony o ochraně nájemníků a stavebního ruchu jen zvýší strach, zmatek a nejistotu, a to nejen mezi nájemníky, nýbrž i mezi staviteli a podnikateli, v družstvech stavebních, obcích atd. Krátké provisorium, lámání hlavních zásad dosavadních zákonů, úplná bezhlavost a bezprogramovost pro budoucnost, toť jsou hlavní zásady vládní osnovy. Zákony tyto jsou úplným průlomem do ochrany nájemníků, protože se dává třem čtvrtinám všech obcí v republice pouhým zmocněním možnost, aby usnesením obecního zastupitelstva rušil se zákon, usnesený jak sněmovnou, tak senátem celé republiky. Ochrana nájemníků stává se tak ovšem ilusorní. Je to sice právnický nonsens, ale ve svých důsledcích znamená vlastně konec ochrany nájemníků, která se zřítí. Zákon o ochraně nájemníků zpracován byl zjevně pod terorem Němců a Maďarů, a to zejména z kruhů reakčních, aby tyto měly možnost v jubilejním roce republiky volně nakládati nejen se svým domovním majetkem, ale i s těmi tisíci a desetitisíci nenáviděných dělnických, zřízeneckých a úřednických rodin. Proto byl dnes tento zákon hozen tak provokačně na stůl našeho parlamentu. Český dělník bude bit právě tak jako německý, neboť byl to sice teror Němců, ale také teror diktovaný nejen nacionální záští k českému obyvatelstvu, nýbrž i ohromnou nenávistí k pracujícím třídám tohoto státu vůbec.

Do zákona nájemnického na nátlak strany lidové vsunuty byly dobrovolné smlouvy majitelů domů s nájemníky na 4 léta. Známe tohoto koníčka strany lidové, vždyť vyjela na něm již r. 1925 do boje za práva a privilegia domácích pánů. Nájemníci pochodí při těchto dohodách nesmírně špatně, asi právě tak žalostně, jako chudí domkáři, chalupníci a bezzemkové, když se dobrovolně pod egidou pozemkového úřadu dohodovali s pražským arcibiskupem, kterému se ponechalo 16.000 ha půdy, kdežto těmto chudákům byly ponechány 2 m² na jejich hrob na hřbitově. (Slyšte!)

Vláda a koalice česko-německá neodstupňovala také činžovní přirážky podle velikosti bytů a provozoven. To jest jeden z nejhorších jejích sociálních znaků. Doposud se na malé byty přiráželo vždycky méně, na veliké více. Nyní však na návrh ministra soc. péče, nejbojovnějšího našeho lidovce Msgr. Šrámka, a také na doporučení p. dr Kramáře, přiráží se na velké a malé byty 40%, tedy v jediném roce jubilejním, tolik, kolik se přirazilo na malé byty za 9 roků od státního převratu. (Slyšte!)

Právo výpovědi z bytu bylo značně rozšířeno ve prospěch dětí majitele domu. No, bude-li ten domácí pán míti rodinu požehnanou, může se státi velmi snadno, že všechny partaje z jeho domu budou vystěhovány ve prospěch rodiny, vlastních jeho dcer a synů. Prosazování dostatečné náhrady za sebraný byt znamená hotové peklo a nekonečné soudy nájemníků s majiteli domů.

Také návrh zákona o stavebním ruchu je řešen velmi nesociálně. Nestíhá vůbec lichvu se stavebními pozemky, ani se stavebními hmotami. Zdražuje tím tedy nesmírně každou stavbu. Limitovaných 120 mil. Kč státní záruky je předběžnými přihláškami dávno vyčerpáno. Kdo po vstoupení těchto zákonů v platnost přijde se svými žádostmi o podporu stavebního ruchu, vyjde po celý rok 1928 úplně naprázdno. Ve Velké Praze obec sama dala na stavbu bytů více, než vláda povoluje pro celou republiku. (Slyšte!) Již 1. února t. r., tedy před 6 nedělemi, upozorňovali jsme velmi důtklivě p. ministra soc. péče, aby se postavil zejména proti lichvě s pozemky, která tak krutým způsobem řádí již nejen ve velkých městech, ale i v místech menších, aby si povšiml toho, jak ceny cihel, písku, vápna a dříví stavebního atd. letí nesmírně každým dnem nahoru. Ale marně. Pravděpodobně p. ministr Šrámek má jiné starosti než mysliti na to, jak by umožnil lidské bydlení desetitisícům, ano i statisícům rodin v naší republice. O populaci mluví, však na farách je místa dosti, ale má-li se starati o lidské obydlí také prostého dělníka, zřízence nebo úředníka, potom všechna jeho sociální péče padá pod stůl.

Co bylo platné, když ministr financí dr Engliš skutečně v dobrém úmyslu jako státník hleděl svými akcemi pokud možno snižovati stavební úvěr? Právem mnohokráte vykládal: musí-li stavebník platiti 8 až 12% z vypůjčeného kapitálu na stavbu svého domku, pak přirozeně staví nesmírně draho a staví o 50% dráže, než bude-li míti ten úvěr na 4 až 6%. Engliš se staral poctivě, aby úroková míra šla dolů. Z miliard, které byly uloženy v bankách, spořitelnách a záložnách, krok za krokem začala se srážeti procenta úroková, aby se prý umožnil stavební a průmyslový ruch. Jenže pan ministr dr Engliš míní - a slavná lichva v republice mění! On sice srazil úrokovou míru, ale cena cihel, cena stavebních pozemků, stavebního dříví a ostatního materiálu skočila o 50 až 80% a všechna jeho snaha o zlevnění staveb vyzněla úplně naprázdno.

Vláda pana náměstka min. předsedy Msgr. Šrámka bude opravdu černě zaznamenána v politické historii našeho národa. Teprve nyní vidíme, jakým politickým neštěstím bylo, když min. předseda Švehla churavěl tak dlouhou dobu a když tak dlouho vedoucím politickým činitelem v našem státě byl vůdce reakcionářů Msgr. Šrámek. Po půl roku Msgr. Šrámek nedělá nic jiného než rozbíjí sociální pojišťování pracujících vrstev, chystá rozbíti ochranu nájemníků, ale zato s ohromnou vehemencí vybojoval rakušácké generálské pense, kněžskou kongruu a kryl každou drzost a velezradu těch, kteří sahali na kořeny našeho státu. (Výborně!)

Slavná sněmovno, jest již čas, aby černá vláda v naší republice skončila, (Výborně!) aby byla odsunuta s vedoucího místa, kam se nehodí ani svou zásluhou o republiku, ani svou minulostí, a tím méně svou přítomností! Strany republikánská a živnostenská měly by si uvědomiti, že stát je vědomě strhován do propasti zmatků a nespokojenosti šílenou nenávistí dr Kramáře a Msgr. Šrámka k socialistům a ke všem pokrokovým lidem v tomto státě.

Národní jednota severočeská včas bila na poplach v celém našem národě. Již loni v listopadu zaslala na všechny politické kluby naší sněmovny hotový alarm, ve kterém volala všechny čsl. strany na stráž ohrožených zájmů celého národa. Ve svém dopise praví výslovně: "Uvolnění ochrany nájemníků bude míti katastrofální následky pro všechny pohraniční kraje a všude také znovu zavládne rakouský režim vyhazování Čechů a Slováků z bytů." (Slyšte! Slyšte!) Českoslovenští ministři a strany nár. demokratická, lidová, živnostenská a agrární byly tedy včas varovány a včas byly odpovědnými činiteli prošeny, aby daly pozor, co se děje, a přece se provokační ustanovení o volném vypovídání obyvatelstva v obcích do 2000 obyvatel ocitlo ve vládní předloze. Spali čsl. ministři, když se tato věc projednávala v ministerské radě, spal pan dr Kramář a pan dr Lukavský, když se věc projednávala a připravovala v koaličních osmičkách a šestnáctkách? Máme právo se na to ptáti a žádati jasnou a stručnou odpověď. Choditi s křížkem po funuse a s protestem třeba Národní rady až když již je předloha na stolech sněmovny, to je jednání neupřímné.

Celé dva roky burcuje národně socialistická strana národ, aby se nedovolovalo Kramáři a Šrámkovi stálé ustupování a paktování s Němci, ale varovali jsme marně. Bohužel, právě strany, které podpisují projevy Národní rady (ukazuje listiny) československé anebo Severočeské jednoty, zvedají ruce v parlamentě pro předlohu, kterou na papíře a v novinách odsuzují.

Co budou dělati Češi na Opavsku a Hlučínsku, kde budou vydáni úplně germanisátorům v šanc, co budou dělati Češi na severní Moravě, dole u Znojma a nahoře u Jihlavy, co budou dělati naši lidé na severu Čech, na západě a v Pošumaví? Jak se povede Slovákům v Bratislavi, v Komárně, v Nových Zámcích a ve všech těch k Maďarsku přilehlých krajích až po Podkarpatskou Rus? Ale to je pánům jedno, co jest jim do národa, jen když jsou kapsy plné. Pštrosí a falešná politika dvojí tváře na konec se nezamlouvá nikomu.