Co národně-socialistická strana nejvíce
Msgr. Šrámkovi vytýká, jest úplná
nepřipravenost obou zákonů, které
se mají projednávati. Pan ministr Šrámek
sedí v ministerstvu soc. péče téměř
1 1/2 roku, ví, že platnost
zákonů přestane koncem tohoto měsíce.
Proč se tedy včas o věc nestaral, proč
se včas nesvolávaly ankety, proč házel
pod stůl protesty Severočeské jednoty a těch,
kteří ho burcovali k plnění národní
povinnosti? (Výborně!) Naše strana neodsuzuje
pouze zákony vládní. Naši zástupcové,
zejména ve sboru pro řešení otázek
hospodářských, jistě odborné
kapacity, náš profesor techniky inž. Záhorský,
náš předseda státní regulační
komise inž. Mölzer, náš poslanec
Langr, který v bytových věcech pracuje
od státního převratu, ve všech anketách
i ve sboru pro otázky hospodářské
varovali a žádali, aby se řešila věc
zákony mnohaletými, aby byla tato věc již
jednou šťastně zlikvidována jak ve prospěch
nájemníků, tak také ve prospěch
státu. A nyní přichází, aby
podepřel naši žádost, i měšťanský
politik nemalého jména národohospodářského.
Je to pan prof. dr Cyril Horáček, býv.
ministr republiky (Výborně!), který
také předloze vytýká povrchnost...
(Hlas: Lajdáctví!) lajdáctví
v pravém slova smyslu a který také mluví
proč, když bylo tolik času od r. 1925, se nepřipravil
dlouholetý zákon, který mohl tolika rozbrojům,
bojům a nespokojenosti v republice zabrániti. Oba
páni koaliční referenti horovali pro dlouholeté
zákony, ale oba dnes odpoledne, za hodinu, budou zvedati
ruku pro zákon, který nestojí v pravém
slova smyslu za nic.
Národně-socialistické ženy již
před 1/2 rokem rozvířily
v občanstvu veliký ruch pro ochranu nájemníků
na více let. Podali jsme posl. sněmovně sta
peticí, tisíce spolků všech stran se
nám na tyto petice podepsaly, ale Msgr. Šrámek,
který tak rád se dává jmenovati ochráncem
chudých vdov a sirotků, nedbal zoufalého
volání matek a rodin, které se bojí
nového stěhování národů
a nového ohromného zvýšení činží.
A jsou to právě ženy našich státních
a soukromých zaměstnanců, ženy dělníků
a malých živnostníků, které posílají
nám na tisíce proseb, abychom je přednesli
v parlamentě. Statisíce československých
žen, statisíce rodin, republice věrně
oddaných, volá naším prostřednictvím
ke stranám nár. demokratické, lidové,
agrární a živnostenské: Nezdražujte
nám v jubilejním roce činže o 40%, ustrňte
se nad lidskou bídou a starostmi ohromného počtu
rodin. Nevyhazujte naše bratry a sestry ve zněmčených
a maďarských krajích na ulice. Přestaňte
podporovati nepřítele našeho národa.
Přestaňte pronásledovati široké
vrstvy vlastního lidu! (Výborně!)
Že reakční Němci a Maďaři
usilují o zrušení ochrany nájemníků,
to chápeme. Také agrární strana má
z 90 až 95% stoupence, kteří nemají
žádného zájmu na ochraně nájemníků,
poněvadž obývají vlastní budovy.
Zato příslušníci strany nár.
demokratické, jejíž voliči složeni
jsou téměř výhradně, až
na hrstku majitelů domů, z gážistů
a živnostníků, pěkně se asi poděkují
za to nadělení, které jim národně-demokratická
strana připravuje.
Kapitolou pro sebe je také jednání pánů
z politické strany živnostenské. Strana živnostenská
(obrácena k posl. Jiráčkovi), no nedávejte,
pane kolego, hlavu dolů, povíme si to hezky jeden
druhému. Strana živnostenská ve svém
deníku "Reforma" nepřetržitě
pláče, jak roste tíseň a jak se množí
konkursy, zejména mezi menšími živnostníky,
a páni poslanci živnostenské strany budou tuto
krutou tíseň širokých vrstev živnostenských
řešiti tím, že jim zvýší
o 40% činže v bytech i v provozovnách a že
jim za to nechávají vyhazovati peníze z kapes
na generálské pense, jak se na tom nahoře
svatá koalice usnesla. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Přes dva roky štvalo se proti státním
zaměstnancům pro 700 milionů Kč, které
měli dostati - ale nedostali - při nové platové
úpravě. A já se pamatuji na to, jak p. ministr
dr Engliš, když jsme mnohokráte na něho
apelovali, aby nám podal podrobné propočty,
komu a jak se bude rozdělovati těch 700 milionů
Kč, nás vždycky odbyl, propočty nepředložil,
ale tvrdil docela resolutně, že ne 700 milionů
Kč, ale dokonce 900 milionů Kč pohltí
úprava platů státních zaměstnanců.
A my musíme konstatovati, že sice několik tisíc
vysokých byrokratů dostalo velmi tučné
přídavky na svoje platy, ale že na 200 tisíc
státních zaměstnanců nedostalo přídavků
žádných, za to se jim však zarazil postup,
špatnou systemisací byli vrženi o léta
zpět a nyní, aby lépe pocítili tu
praktickou lásku strany nár.-demokratické
a lidové, zdražilo se jim živobytí o 30%
a činže zvýšily o 40%. To je ten slavný
jubilejní dar dnešní vládní koalice
státním zaměstnancům!
Stejné jubilejní dary, drahotu, 40% zvýšení
činží a generálské pense věnovali
nadšení vlastenci p. dr Kramář,
Šrámek a dr Hodža také horníkům,
dělníkům, soukromým zaměstnancům
a zřízencům. Až budou dnes večer
národně-demokratické dámy na Slovanském
ostrově rozplývati se tou láskou, která
nic nestojí, k hraničářům tam
na severu, až paní Kunětická přednese
cituplný proslov o národním idealismu toho
malého českého člověka, pak
ať se bijí v prsa a ať složí toto
vyznání hříchů národně-demokratické
strany: Severočeský horník je veliký
národní hrdina, člověk ryzí
a ideální jako dobré zlato (Výborně!),
republice oddaný a věrný až na smrt,
jak prokázal, když šlo o to, má-li republika
míti svoje hranice až na hranici saskou nebo má-li
tam vládnouti pan Lodgman a jeho přátelé.
(Výborně! - Potlesk poslanců strany
nár. socialistické.)
Celý život bojoval český horník
za věc svého národa, a také jednou
3 neděle za kus chleba pro své děti, a když
dostal po té stávce 5% přídavku na
mzdách, aby neumíral hlady, přicházejí
obrvlastenci z "Národních Listů"
a národní demokracie, přichází
p. dr Kramář, a béře těch
vybojovaných 5% hornické mzdy horníkům
a vráží je německo-nacionálním
majitelům domů do kapes, aby se němectví
pomohlo. (Výborně! - Potlesk.)
Pan dr Lodgman se směje, smějí se
německo-židovští miliardáři
Petschek a Weinmann, smějí se němečtí
majitelé domů na severu, jak p. dr Kramář
a dr Lukavský tu chudou českou hornickou
stráž doběhli.
Před měsícem, slavná sněmovno,
skončeno bylo velké mzdové jednání
na jiném úseku našeho státu. Šlo
o textilní dělnictvo východních a
severovýchodních našich Čech. 40.000
textiláků, chránících nás
proti germanisaci až na samých pruských hranicích,
zvedlo se, aby žádalo přídavek. Je to
lid dobře křesťanský, vlasti rozhodně
více oddaný než leckterý polní
kurát, který potom ještě zde referuje
o ochraně nájemníků. (Posl. Roudnický:
Vezměte si raději slivovici nebo šaratici!)
Vy jste se ozval, že víte, komu to patří.
Je vidět, že to trefilo do živého. (Výkřiky
posl. Roudnického: Šaratici!) Na vás by
měli vzíti důtky a dostati vás ze
sněmovny. Mnozí proletáři textilní
vydělají si za týden 48 Kč platu za
svou práci. 80 nebo 100 Kč mzdy na českém
severovýchodě je hotovou vzácností.
Tisíce žen celý život prožije skloněno
nad rychle letícími stroji. Textiláci po
dlouhých a dlouhých jednáních vybojovali
si na svazu zaměstnavatelů jednorázovou drahotní
výpomoc. Tato jednorázová drahotní
výpomoc byla rozpočtena na 250, 300 až 400
Kč. To jest pro celý rok. To je tedy 5, 6, 7 nejvýše
7 1/2 Kč týdně na
celou rodinu. A nyní na oslavu jubilea republiky, proti
které přece strana lidová do poslední
chvíle stála, Msgr. Šrámek, páter
Roudnický a posl. Al. Petr béře
ten hladový příspěvek chudým
dělníkům textilákům a vráží
ho do kapes fašistickým majitelům a boháčům
na českém severovýchodě. To je ta
křesťanská láska k bližnímu!
Pod tlakem nesmírné drahoty přistupuje kovoprůmyslové,
nedávno lučební, stavební a jiné
dělnictvo k boji o zvýšení mzdy. Nad
dveřmi Kolovratova paláce, kam již dlouho nevkročil
Švehla a kde tak rád kraluje Msgr. Šrámek,
a kde se scházívá neslavná dnešní
koaliční vláda, mělo by býti
plamenným písmem vytištěno heslo z Dantova
pekla: Vzdejte se veškeré naděje! Pro koho
budou dnes kováci, krejčí, lučebníci
atd. vydobývati chudé příspěvky
ke svým mzdám? Ne pro sebe, pro své hladovějící
rodiny, ale pro domácí pány, jak to slavná
koalice nadiktovala.
Pražské kovoprůmyslové dělnictvo
demonstrovalo za namířených děl a
strojních pušek na jaře r. 1917, tedy před
jedenácti lety, za osvobození dr Kramáře,
dr Rašína, z vězení smrti. Pan
dr Kramář se tomu českému dělnictvu
odvděčuje nyní spojením s Němci
a zvýšením činží o 40%.
Rakouští generálové brzy po vypuknutí
války dali zavříti dr Kramáře
do věže smrti, a on je za to "pronásleduje"
ohromnými pensemi, které pro ně odhlasoval.
Čeští železničáři
a pošťáci již před 25 léty
vstoupili ve tvrdý odboj proti rakouskému státu
a vyvrcholili zápas za práva českého
jazyka a národa proslulou pasivní resistencí
r. 1902 až 1905. Za ty boje, za ty jejich zásluhy
a za rok osmnáctý, kdy s nasazením své
existence zamezili vývoz potravin, aby národ hladem
nemřel, pan ministr Najman a dr Nosek se
jim odvděčí tím, že s nimi budou
nakládati jako s cikány a ne jako se státními
zaměstnanci. (Posl. Jiráček: Neobviňujte
všeobecně! Jmenovati, kdy s nimi bylo zacházeno
jako s cikány!) Probůh, dokázati, když
za vlády Najmanovy se neděje nic jiného
než ohromné šikanování 200.000
státních zaměstnanců železničářských!
(Posl. Jiráček: "České Slovo"
píše, že ne Najman, že to je byrokratické
úřednictvo!) Kdo tam sedí? Je tam Najman
páté kolo u vozu nebo je ministr republiky?
Má byrokracie moc, anebo ji má ministr Najman?
Vy jste zrovna takoví, jako klerikálové.
Ti, když je zle, schovávají se za pána
boha, a vy, když je zle, když něco provedete,
schováváte se za byrokracii, za kterou se p. ministr
schovávati nemá. (Posl. Jiráček:
Proč p. ministr dr Franke tam neudělal pořádek?)
Ten tam dělal jinak pořádek. (Různé
výkřiky.)
Čeští učitelé přes tvrdou
persekuci klerikální a byrokratickou za Rakouska
sice musívali skládati přísahu Rakousku,
ale zachovali věrnost národu a veliké pokrokové
tradici naší minulosti. A za to, že ti učitelé
dávno a dávno před válkou byli vychovateli
revoluční mládeže, která věděla
potom r. 1914 a 1918, co má dělati, za to evangelický
slovenský vůdce i luďáků p. dr
Hodža připravil jim školskou reformu,
při které se zatmělo všem učitelům
v očích.
Na legionáře česko-německá
koalice s p. dr Kramářem v čele útočí
(Výkřiky posl. Lance a posl. Jiráčka.),
třeba tisíce jich padlo u Zborova, Bachmače,
Terronu a na Piavě. V odvděk se jim volá:
Za práci pro národ se neplatí. Ale za vraždění
národa se rakouským generálům zaplatilo
a hodně zaplatilo.
Kdyby utrpení národa, ponížení
republiky a hrubý útlak pracujících
vrstev nebyly tak těžké, snad by ty poslední
dva roky vlády reakční koalice byly aspoň
trpkou školou a hlavně ohromnou výstrahou širokým
vrstvám našeho obyvatelstva. 7 1/2
roků byli socialisté v národní
koalici a vládách republiky a republika za spoluvlády
socialistů bývala dávána za příklad
celé ostatní Evropě. Na náš nátlak
a za naší spoluúčasti bylo odhlasováno
56 velikých sociálně-politických a
kulturních zákonů. Za nás republika
byla státem národním, pokrokovým a
sociálně spravedlivým. Za nás se zavedla
8hodinová doba pracovní, ochrana nájemníků,
pozemková reforma, sociální pojištění,
propočítávání let státním
zaměstnancům atd. (Výkřiky.) Za
nás byly ústava republiky, svobodná škola
a národní církve ve velké úctě.
Za vlády Němců, luďáků,
národních demokratů a klerikálů
valila se v republice na lid pohroma za pohromou. Českoněmecká
koalice měšťanská zavedla jen roztahování
Němců a Maďarů, škola je napadena,
ústava v nevážnosti, odhlasovaly se jen kněžské
platy, generálské pense, agrární cla,
zvýšené daně, zdražení cukru,
mouky, chleba atd., zvýšení činží,
propouštění kněžských panství
ze záboru a jiné panstvu líbezné věci.
Není divu, že lid se ze své lethargie probouzí.
Železničáři, učitelé,
dělníci, malí živnostníci, zemědělci
a soukromí zaměstnanci volají dnes kategoricky:
Je zle a je potřebí nápravy. Rozbijte dnešní
zrádnou protinárodní a protilidovou majoritu,
aby nastalo ulevení pro devět desetin obyvatelstva
tohoto státu. A my odpovídáme: Zlé
volby r. 1925 dosadily základy tohoto reakčního
režimu, který nás tak krutě pronásledoval
půl druhého roku. A také nové lepší
volby, pokrokovější volby musí napraviti
nešťastný rok 1925. A proto, jestliže se
zde se strany dnešní vlády a majority dějí
nesčíslné pokusy, aby se volby do okresů
a do zemských sněmů odsunuly na příští
rok nebo do podzimu, říkáme jasně
a kategoricky: Ne, my chceme volby, aby národ soudil sám
všechny hříchy této koalice a této
vlády. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Velký francouzský spisovatel, přítel
národa našeho, Arnošt Denis, volal ve světové
válce k svědomí Evropy: "Vyneste tu
rakouskou mrtvolu, ať neotravuje vzduch ostatních
národů!" A my na prahu jubilejního roku,
v předvečer 10. výročí na věky
památné slavné přísahy národa
v Obecním domě pražském r. 1918, voláme
ve jménu velké minulosti a zlé, smutné
přítomnosti: "Vyneste tu rakouskou mrtvolu
česko-německé klerikální koalice
a vlády, ať si oddechne celá republika (Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.),
ať se neotravuje život národa, ať se nekope
dále propasť vlastnímu našemu státu!"
My, národně socialistická strana, ať
ve vládě nebo v oposici, jak řekl předseda
Klofáč, zůstaneme věrni těm
velkým ideálům, za kterými jsme šli
v revolučním roce osmnáctém do ohromné
práce za vybudování našeho státu.
A proto také, i když by se podařilo velkému
tlaku socialistů, že dnešní koalice v
posledním okamžiku zalekla by se toho, co nám
chystá v jubilejním roce a jestliže se zde
radí buď ve vládních místnostech
nebo v Kolovratově paláci, jak by se snad napravil
ještě v poslední chvíli strašný
zločin §u 31, pak říkám, pánové:
To nebude vaše zásluha, to je zásluha pobouřených
hraničářů, to je zásluha znepokojeného
obyvatelstva a zásluha socialistů, že vás
udeřili tam, kde zrazujete a kde chcete národ ošáliti.
Nemůžeme než říci jedno: Pro vaše
návrhy nehlasujeme, i kdybyste udělali úpravu
§u 31. Vaše ochrana nájemníků je
zlá a v době nesmírné hospodářské
krise pro 70% obyvatelstva tohoto státu znamená
velkou bídu, kterou znovu uvrhujete na široké
vrstvy lidové.
My pro předlohu hlasovati nebudeme a voláme zřetelně:
Tak jako ty generálské pense, tak jako ta kněžská
kongrua, tak toto, co není do třetice dobrého,
ale do třetice zlého, co děláte na
prahu jubilejního roku, ty oběti ochrany nájemníků,
ty budou ohromným bičem, kterým budeme všechny
vinníky mrskati, aby v příštích
volbách padli všichni, kteří národ
deptali, ničili a mučili po půldruhého
roku. (Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Chlouba. Dávám mu slovo.
Posl. Chlouba: Panující buržoasie ani
v jubilejním roce nenechává pracující
třídu na pochybách o tom, čím
jest vládnoucí režim v Československé
republice. K serii zákonů daňových
a policejních přistupuje serie návrhů
směřujících k tomu odbourávati
skrovnou sociální politiku. Lidé, kteří
po světové válce očekávali
vším právem, že spravedlivým hněvem
lidu budou smeteni, předstihují se dnes v reakčních
činech, aby tak prokázali, že není východiska,
že kapitalismus nezná slitování a že
tudíž ten, kdo vážně chce pracující
třídu dovésti k vítězství,
musí tuto třídu přesvědčiti
o rozbití tohoto společenského pořádku
a na jeho troskách zavésti řád socialistický.
Právě ta skutečnost, že rok jubilejní,
10. leté výročí buržoasní
republiky, byl spojenou buržoasií vyhlédnut
k tomu, aby v něm proveden byl skoncentrovaný útok
na beztak špatné postavení pracujících
vrstev, aby tohoto roku byla provedena vyhlazovací razzie
na všechno, co má jen poněkud nějakou
sociálně-politickou tendenci, jest jen opětným
důkazem, že kapitalistický režim jakoukoliv
byť sebe skromnější soc. politiku vylučuje.
O primát reakčních činů, o
primát v odbourání soc.-politických
opatření závodí tu mezi sebou všechny
koaliční strany, zvláště pak
nár. demokracie s klerikálními stranami všech
odstínů, v čele s českými a
německými agrárníky. Tempo této
politiky se zrychluje, neboť se zvyšuje vykořisťování
a třídní protivy.
Nikdo se nesmí dáti klamati tím, co se tu
prohlašuje z vládních lavic, nebo co píše
koaliční tisk ve věci t. zv. bytové
politiky, že totiž buržoasní strany připravují
nějaký návrh celostátního bytového
zákona, který prý bude řešit
velmi důkladně všechny sporné zájmy
v bytové věci a to na dlouhou dobu. Po daňových
zákonech, po zákonu o finančním nevolnictví
samosprávy, po policejním zákoně o
organisaci veřejné správy, pracovních
koloniích, novelisaci soc. pojištění
- je těžko přesvědčiti široké
vrstvy, že tato buržoasní vláda má
vážně na zřeteli nějak spravedlivě
vyřešiti bytovou mizerii. Jest si třeba uvědomiti,
že přece v této věci již na jaře
r. 1926 objevil se na lavicích poslanecké sněmovny
návrh tak zvaného bytového zákona,
jímž měla býti zrušena ochrana
nájemníků do konce r. 1934 a kterým
mělo býti zastaveno podporování stavebního
ruchu a zvýšena postupně činže
z r. 1914 ve starých domech do konce r. 1924, a to o 350%.
Jestliže loňského roku nechala Švehlova
vláda také tento vládní návrh
bytového zákona stranou, pak tak učinila
jen proto, že provisorními, na jeden rok trvajícími,
opatřeními spíše dojdou majitelé
činžáků ke svému cíli.
Takovýto zákon by zajisté po přijatých
clech a po ostatních protilidových zákonech
vyvolal bouři odporu a pak by stála koaliční
politika před zkouškou obecních voleb a proto
provedla spojená buržoasie manévr tak, že
vládní návrh bytový nechala pokrytý
sněmovním prachem a předložila nový
návrh, jímž aspoň na rok vyřizuje
se podpora stavebního ruchu, při čemž
se teoreticky řeší vyvlastňování
stavebních pozemků. Proč pouze teoreticky,
bude ještě promluveno.
Že buržoasní vláda neustoupila dosud od
úmyslu hraditi náklady, spojené s podporou
stavebního ruchu, příspěvkem stavebním,
který budou platiti nájemníci ve starých
domech, že také neustoupila od úmyslu zrušiti
v několika málo letech úplně ochranu
nájemníků, to ukázala nejen loňská,
ale i letošní důvodová zpráva
k provisornímu zákonu. Říká
se tam totiž, že vláda nemá pohromadě
ještě potřebnou materii a že takovéto
přípravy vyžadují také více
potřebného času. Když se jednalo o celní
ochranu a o celní tarif, tehdy měla potřebný
matriál ihned po ruce.
To, čemu se chce říkati podpora stavebního
ruchu, žádnou podporou není, neboť tu
stát vystupuje pouze jako kavent, a záruka, kterou
tu stát přebírá za zápůjčky
v úhrnné částce 120 mil. Kč,
je vzhledem k bytové mizerii tak nepatrná, že
to na poměry na bytovém trhu nemá podstatného
vlivu. Srovnáme-li číslici 120 mil. Kč
záruky za zápůjčky na př. s
číslicí 1 1/2 miliardy na sanaci zkrachovaných
bank, jeví se ta sociální péče
v pravém světle.
Jak se v příslušném paragrafu taxativně
vypočítává, může býti
podpora resp. záruka udělena na stavby rodinných
domků a je-li stavebníkem obec nebo obecně
prospěšné stavební sdružení,
tak na stavby nájemních domů obytných
atd. - nebo osobám i méně majetným
také na úpravu domů poškozených
živelní pohromou, ale v každém takovém
případě pouze stavebníkům méně
majetným, při tom však přece takovým,
kteří bez ohrožení své existence
uhradí v každém případě
onu část stavebního nákladu, která
nebude kryta úvěrem. Podle dosavadní praxe,
že každý zákon určený na
podporu chudých provádí se v kapitalistickém
režimu nanejvýš špatně, znamená
to, že pro největší chudáky nemající
bytu, ale nemající ani potřebných
peněz na zakoupení stavebního pozemku a z
části ani na zakoupení stavebních
hmot, není zákon o stavebním ruchu určen.
Ostatně, jak už tu bylo konstatováno, v tomto
režimu se zvrhne každá věc a těží
z toho jen kapitalisté a třídy majetné.
Ostatně mluvčí republikánské
strany, tedy strany, která nejen je vedoucí ve státní
politice, ale která na zákonech bytových,
na dosavadních ustanoveních v zájmu agrární
a průmyslové buržoasie provedla nejhorší
škrty a změny a která si vynutila v §u
31 ustanovení, že ochrana nájemníků
se nevztahuje na obce s méně než 2000 obyvateli,
jestliže se na tom usnese obecní zastupitelstvo, tu
včera bez mučení doznal, že "navrhované
zákony jsou pouhým nouzovým opatřením,
že nemají žádných reformních
snah, nýbrž že tu jde pouze o to, jaksi chrániti
dřívější stav...."
Z tohoto doznání dr Viškovského jest
už jasně viděti, že buržoasní
vláda Šrámek-Švehla nemá
na mysli žádnou úpravu bytového problému
- to není ani účelem, ani programem vlády
- a že tyto provisorní zákony o stavebním
ruchu, o ochraně nájemníků nejsou
ničím jiným, než pouhým manévrem
panující buržoasie, která jako majitelka
domů a činžovních kolonií prosazuje
zvyšování činže. Vládní
strany, parlament, státní aparát - to všechno
je pouhým výkonným orgánem kapitalistů
a proto nemůžeme také vyhověti a s námi
nikdo, kdo zná ze základu t. zv. republikánskou
stranu, abychom nepřestali označovati tuto stranu
za stranu, která nejúčinněji chrání
kapitalisty.
Dr Viškovský totiž těžce nese,
že agrární strana jest označována
za stranu kapitalistickou. Dr Viškovský se
odvolává na jeden milion voličů a
říká: "Nejsme stranou kapitalistickou,
vždyť zastupujeme milion voličů, drobných
zemědělců, kteří lpí
na soukromém vlastnictví a tím už nám"
- t. j. agrárníkům - "vlastně
dávají za pravdu".
Dr Viškovský se tohoto milionu voličů,
zvláště drobných zemědělců,
dovolává neprávem. Jdou-li tyto massy venkovského
lidu ještě po všech černých činech
této strany proti pracujícím rolníkům
za agrárníky - pak jen z jakéhosi příbuzenského
vztahu, z hospodářské závislosti,
teroru, a poněvadž si ještě tito drobní
zemědělci neuvědomili sdostatek třídní
rozdíly mezi sebou a venkovskou buržoasií.
Tato venkovská buržoasie po válce neobyčejně
zesílila. Ačkoliv početně slabá,
snaží se ovládnouti venkov úplně.
Ti, kdož vedou dnes t. zv. "republikánskou"
stranu čsl. venkova a Domoviny, ti už dávno
ztratili zájem na průmyslovém a finančním
podnikání. Vždyť z této strany,
z vedení této strany rekrutuje se nejen nejvíce
správních radů, ředitelů bank
a těžkého průmyslu, ale tato strana
dosazuje dorost bankovní a státní byrokracie
to jest, která posiluje ze svých kapitálových
přebytků kapitál průmyslový
a stojí vždycky na nejkrajnějším
křídle buržoasní fronty, jde nejtvrději
proti pracujícímu lidu.
Ohrazuje-li se dr Viškovský proti tomu, aby
jeho strana byla stigmatisována jako strana kapitalistická,
pak ať si uvědomí, jak se jeho, t. j. agrární
strana, staví ke kartelům, jak se staví zejména
k cukrovarskému kartelu, ať si jen uvědomí
situaci drobných a středních řepařů
za poslední 3 roky, ať si uvědomí, jakou
úlohu v názorném procesu cukrovarníků
s řepaři hraje nejen jeho strana, ale i odborová
organisace řepařů. Vždyť právě
drobní a střední řepaři pociťují
tu kapitalistickou - v tomto případě cukrovarnickou
- orientaci republikánské strany na svých
zádech.
Ale zůstaneme-li pouze při kritice stanoviska této
strany k bytovým otázkám, seznáme,
že vedoucí činitelé agrární
strany mají tu zájem, aby byly chráněny
zájmy mocných. Na př. "Večer"
uznal za vhodno otisknouti a zdůrazniti, aby si toho všimli
pražští domácí páni, právě
a jenom ta ustanovení zákona, podle nichž je
zvýšení nájemného přípustné.
"Večer" ve svém článku zdůrazňuje
zejména, že měl-li nájemník dne
1. května místnosti již najaty, je bez újmy
ustanovení příslušného odstavce
obecně přípustné zvýšení
nájemného; dále že u místností,
pronajatých po 1. květnu 1924 nájemníku,
je bez újmy příslušného ustanovení
obecně přípustné zvýšení
nájemného. Dále "Večer"
vyzdvihuje a připomíná majitelům pražských
činžáků, že mohou nájemníkům
zvýšiti nájemné o částku
veřejných dávek z domu nebo z nájemného
zapravovaných nebo vzniklou zavedením nových
veřejných dávek; že mohou si též
dáti zaplatiti roční výdaje na osvětlování
schodiště a chodeb domů; že mohou si dáti
zaplatiti výdaje na vodoměr, plynoměr a elektroměr,
za čištění domovní stoky, za
čištění žumpy, vymetání
komínů a za odvážení popela a
smetí z domu.
Zkrátka agrární tisk, celý aparát
strany i s parlamentní delegací postavil se jen
a jen na stanovisko domácích pánů.
Už z toho je zřejmo, jaký jest účel
této strany, která se dovolává při
svých protilidových činech milionů
voličů venkovského obyvatelstva. A jestliže
tu včera dr Viškovský také patheticky
mezi jiným volal: "Nechceme nikoho vyhazovati z bytů"
- pak musíme veškerému drobnému obyvatelstvu
na venkově důkladně vyložiti smysl ustanovení
§u 31, odst. 2, podle něhož, jestliže se
na tom usnese obecní zastupitelstvo, nebude se ochrana
nájemníků vztahovati na obce s méně
než 2000 obyvateli.