Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Rovnako tak zvláštné číslo košického listu "Munkás" zo dňa 10. marca uvádza nespočetné prípady z okolia tak zvaných cigánskych salašov. I tu sú chliev, hnoj, koza, smrad, tuberkulózné bacily najednej hromade a medzi nimi koruna stvorenia, človek, ktorý žije v osude zhovädilejšom ako je hovädo. A tu pripomínam láskam vaším - a chcem to tu zvlášte zdôrazniť - že štát berie ešte i od týchto ľudí dane. K čomu? Ku stavbe luxusných bytov, policajných palácov, väzníc, k udržovaniu policajtov, četníkov a špiclovského aparátu, na kňazskú kongruu a na iné podobné veci. Avšak ani v dedinách nie je tomu inak. Starí a noví zemepáni zhusta proti jasnému ustanoveniu zákona s pomocou četníctva a úradov, ktoré im idú na ruku, vyhadzujú z bytu deputátnika, ktorý má výpoveď a ktorý v nedostatku zárobku stane sa potom zločincom, alebo keď ho ešte zpod prístrešia vyhodia, môže sa chopiť vandrovníckej palice a môže ísť so svojou rodinou po žobrote. A veru ťažko je sa dostať k malej parcele. Takými sa odmeňujú zväčša korteši agrárnej strany, alebo ak činí nárok na parcelu iný stranník alebo človek indiferentný, musí podstúpiť toľko orodovania, kľučkovania a úradnej tortúry, že sa mu zhnusí život.

Avšak nepočuť veľa ani o tom, že by štát podporoval tých, ktorí ku zbudovaniu malých rodinných domkov nemajú dostatočného kapitálu. Nuž ale i v dedinách sú byty, v ktorých dve -tri rodiny tesnia sa v úzkej, potuchlej, vlhkej izbe, vo spoločnosti deväť desať detí. Akej nesvedomitosti, akej mravnej zpustlosti treba k tomu, že bytovú mizeriu, už i dosiaľ nesnesiteľnú, opovažujú sa stupňovať páni, ktorí vo svojej slepej nenávisti proti proletárom predkládajú tieto návrhy zákonov plenu snemovne. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Nejdem detailne posudzovať tieto návrhy, lebo to už vykonali mojí súdruhovia predrečníci. Chcem pribiť len toľko, že tým, že dosavádnych 17 výpovedných dôvodov bude zvýšené na 19, že 60.000 Kč ročných príjmov ako základ výpovedi bude zvýšené na 100.000 Kč, že obce majúce menej než 2000 obyvateľov budú zo zákona o ochrane nájomníkov vyňaté, že byty obsadené po 31. marci 1928 budú takže z tohoto zákona vyňaté, že účinnosť zákona naprosto zanikne voči nájomníkom malých obcí, ktorí sa do svojích bytov nasťahovali po 1. máji 1924, že rovnako tak budú pozbavené platnosti ustanovenia celého zákona ohľadom domov, ktoré boly po 1. máji 1924 opravované, ako aj že činže budú dňom 1. júla o 20% a dňom 1. januára 1929 o nových 20% zvýšené, nebude zažehnaná bytová mizéria, ale naopak usnadnená bude doterajšia žatva domácich pánov a bytových hyén.

Avšak rovnako pokladám za svoju povinnosť pribiť i to, že kurucovskí Maďari ako maďarskej strany národnej, tak kresťansko-sociálnej nemali odvahy zaujať k tejto otázke stanovisko, nakoľko nielen že sa neozvali v pléne Národného shromaždenia pri pojednávaní týchto návrhov zákona, ale ani sa takmer vo snemovni neukázali. V oči proletárskym massám, ktoré bydlia v plesnivých dierach, neodvažujú sa zaujať otvorené stanovisko, jednako však majú strach i od toho, že by pohnevali proti sebe domácich pánov, jestliže by sa postavili proti týmto navrhom zákonov.

Snáď sa im za to dostane príslušnej pochvaly od domácich pánov, avšak strhli si tým zároveň masku s tvári pred tými massami pracovníkov, ktorí týmto zmrzačeným Maďarom, prevádzajúcim kapitalistickú politiku pod kepienkom vlastenectva a triedneho mieru, uverili, že nosia na srdci záujmy pracovníkov miest a dedín.

To si pracovníci miest a dedín zapamätajú a v danej príležitosti zúčtujú s falošnými proroky triedneho mier, Kristovej lásky a vlasteneckých fráz.

Massy robotníkov, maloroľníkov a maloživnostníkov už dnes jasne vidia, kam smeruje politika dnešnej vládnej väčšiny a podľa toho sa zariadia proti pánom.

Nebydliaci, tuberkulózné deti a proletárske ženy Slovenska zasielajú vám vrelé pozdravy z príležitosti desaťročného jestvovania republiky. Zasielajú vám ich s pozdvihnutou päsťou, lebo už veľmi netrpezlive očakávajú okamih, aby mohli s vami raz navždy zúčtovať. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. Hruška. Dávám mu slovo. (Výkřiky.)

Prosím o klid. Pana řečníka prosím, aby se ujal slova.

Posl. Hruška: Osnovy tisky 1484, 1485 a 1486, které se nyní projednávají, charakterisují nynější vládu velmi dobře, zvláště osnova tisk 1485 o ochraně nájemníků a osnova tisk 1486 o odkladu exekučního vyklizení místností. Těmi zákony vláda a buržoasní třída vůbec ještě více zneklidňují hladinu veřejného života. Buržoasní třída se klame, když myslí, že může nakládati na obyvatelstvo státu stále větší a větší dávky, že může více a více oklešťovati jeho svobodu. Konsolidace buržoasního systému v Československu nedostoupila ještě té výše, aby si buržoasie mohla dovolovati takové provokace vůči pracující třídě v tomto státě. Buržoasie může děkovati ještě dnes soc. patriotickým vůdcům, kteří drží velikou část dělnictva na své falešné patriotické cestě a kteří svými frázemi dělnictvo oddalují od rozhodného boje proti kapitalistickému systému. Je však již čas, aby dělnická třída v Československé republice všímala si revolučního třídního boje a bojů svých druhů za hranicemi. Je nutno, aby dělnická třída v Československé republice všímala si dobře boje čínského dělnictva a rolnictva, které zápasí těžce na několika frontách najednou. Čínský dělník a rolník, který svým vzděláním je snad na posledním místě na světě, bojuje obdivuhodný boj, a to bojuje nyní na čtyři fronty: za prvé proti zahraničním imperialistům, proti katanskému feudálnímu vrahovi Čansolinovi, proti zrádnému generálu Čankajšekovi a proti oportunistickým zrádcům. A proto tento boj není bojem lehkým a nemůže býti naráz vybojován. Kdo toho nevidí, je buďto blázen, anebo nezná a nerozumí situaci, za které musí čínští dělníci a rolníci bojovati. Na základě toho je nutno říci o tomto problému několik slov, aby naši dělníci chápali, v jaké situaci dělníci a rolníci v Číně se nacházejí, aby se i oni připravili k rozhodnému boji se svou vlastní buržoasií.

Současná perioda činské revoluce je periodou revoluce buržoasně-demokratické, která není dosud ukončena ani s hlediska ekonomického (agrární převrat a zničení feudálních poměrů), ani s hlediska nacionálního zápasu proti imperialismu (sjednocení Číny, národnostní nezávislost), ani s hlediska třídní podstaty vlády (diktatury proletariátu a rolnictva). Charakteristika nynější etapy čínské revoluce jako revoluce, která už přerostla revoluci socialistickou, je nesprávná. Stejně nesprávná jest její charakteristika jako revoluce "permanentní". Tendence přeskakovati přes buržoasně-demokratickou etapu se současným posuzováním revoluce jako revoluce "permanentní" je chyba analogická té, které se dopustil Trocký r. 1905. Tento omyl je tím nebezpečnější, že při takovém kladení otázky se vypouští se zřetele i nejdůležitější zvláštnost čínské revoluce jako revoluce polokoloniální.

První vlna širokého revolučního hnutí dělníků a rolníků, které postupovalo v podstatě pod hesly - a ve značné míře pod vedením komunistické strany, přešla. Skončila v řadě center revolučního hnutí těžkými porážkami dělníků a rolníků, fysickým vyčerpáním komunistických a vůbec revolučních kádrů dělnického a rolnického hnutí, zřejmým rozvojem krajních křídel společenských sil, formulováním politických hesel zápasících tříd, úplným odhalením kuomindánsko-generálského vedení jako vedení kontrarevolučního, získáním velikých revolučních zkušeností se strany širokých pracujících mas a konečně přechodem celého masového revolučního hnutí v Číně v jeho novou sovětskou etapu. Naprosto nepochybna je v souvislosti se seskupením tříd určitá konsolidace sil reakce. Buržoasie přešla nejen k úplnému bloku s kontrarevolučními feudály a militaristy, nýbrž fakticky se domluvila se zahraničním imperialismem, který vykazuje zvýšenou aktivitu jak v dobývání hospodářských posic, tak i v zesilování svého politického vlivu. Tyto tři základní kontrarevoluce vystupují společně proti dělníkům a rolníkům, proti revoluci, proti komunistické straně. Zároveň však pokračuje vnitřní zápas v tomto kontrarevolučním táboře, který odráží s jedné strany rozpory zájmů bojujících čínských skupin a s druhé strany rozpory zájmů bojujících čínských skupin a s druhé strany rozpory zájmů různých skupin imperialistických států.

V nynější době není ještě nového mocného vzmachu revolučního hnutí mas v celonárodním měřítku. Avšak řada symptomů ukazuje, že dělnicko-rolnická revoluce jde vstříc takovému novému vzmachu. O tom svědčí nejen hrdinné povstání kantonských dělníků, nýbrž především rozvoj rolnického hnutí v řadě oblastí, jakož i množící se případy vzpour mezi vojáky militaristických armád. Katastrofální zhoršení hospodářského postavení mas, finanční krise, pustošení neustálými válkami mezi militaristickými skupinami, neslýchaný politický útlak nutí masy pokračovati na cestě revolučního boje.

Zkušenost čínské revoluce zdůrazňuje tu její zvláštnost, že hnutí se rozvíjí neobyčejně nerovnoměrně. Rozvíjí se nerovnoměrně v různých čínských provinciích s různými historicky se vytvořivšími podmínkami zápasu. Rozvíjelo se dosud nerovnoměrně, i pokud jde o města a venkov. Současná doba je také charakterisována tím, že kdežto v řadě provincií rozvíjí se rolnické hnutí dále, v řadě průmyslových center prožívá dělnické hnutí následkem útisku neslýchaného bílého teroru stadium určité deprese.

Celá tato situace určuje základní taktickou linii strany v dané době. Strana se musí připravovati k širokému vzmachu nové revoluční vlny. Tento vzmach nutně postaví před stranu přímou, praktickou úlohu organisovati a provésti masové ozbrojené povstání, protože jenom povstáním a svržením nynější vlády mohou býti rozřešeny úlohy revoluce. Avšak zvláště také proto tkví centrum obtíží celé stranické práce v současné době v mobilisování milionových mas dělníků a rolníků, v je jich politickém uvědomování, v jejich organisaci kolem strany a jejich hesel (konfiskace velkostatkářské půdy, 8hodinná pracovní doba, nacionální sjednocení Číny a osvobození od jha imperialismu, svržení nynější vlády, diktatura proletariátu a rolnictva, organisace sovětů).

Největší nebezpečí celé nynější situace tkví v tom, že avantgarda dělnicko-rolnického hnutí následkem nesprávného posouzení nynější situace a nedocenění sil nepřítelových se může odtrhnouti od mas, zaběhnouti daleko dopředu, rozptýliti tak všechny svoje síly a dáti se zničiti po částech. Komunistická strana bude vskutku zničena a desorganisována, jestliže nepochopí veškeru nezbytnost mobilisovati masy a je organisovati, nebude-li bojovati proti všem pokusům odtrhnouti její pozornost od přípravy milionových mas k novému širokému revolučnímu vzmachu, přípravy, která jest centrálním úkolem nynějšího okamžiku.

EKKI věnuje proto zvláštní pozornost nezbytnosti zesíliti masovou práci strany mezi dělníky a rolníky. Je nezbytně nutno všemi prostředky zesíliti práci k organisování dělnických odborových organisací tím, že používáme k tomuto účelu t. zv. "bratrstev" dělnických, že pronikáme v legální i ve žluté odborové organisace za účelem boje s jejich policejním a kuomintanským aparátem tam, kde jdou více nebo méně s masovými organisacemi, abychom odtrhli dělníky od jejich třídního nepřítele. Je nutno jednou pro vždy skoncovati používání teroru v odborovém hnutí jakožto zhoubné praxe pro stranu. Je nutno zcela rozhodně bojovati proti metodám násilného provádění stávek. Hnutí možno vésti jen tehdy, jestliže přesvědčíme masy o správnosti naší cesty a jestliže budeme míti plnou oporu a plnou důvěru v masách.

Stejně je nutno zesíliti práci k utvoření a rozšíření sítě rolnických organisací, rolnických svazů a výborů atd., při čemž musí se věnovati zvláštní pozornost práci mezi rolnickou chudinou k organisování proletářských elementů vesnice. Systematická, den ze dne pokračující práce, prohloubení třídního uvědomování mas, vedení jejich každodenního boje a jejich organisování, je pro komunistickou stranu Číny v nynější době nutnější, než kdykoliv dříve.

Je nutno rozhodně bojovati proti pučismu v určitých vrstvách dělnické třídy, proti nepřipraveným a neorganisovaným akcím jak ve městě, tak na venkově, proti hře s povstáním. Hra s povstáním místo masového povstání rolníků a dělníků je nejjistějším prostředkem, jak zahubiti revoluci. Řídíc drobné, partisánské rolnické akce v jednotlivých provinciích, musí míti strana na zřeteli, že tyto akce mohou se státi východiskem celonárodního povstání jen tehdy, jestliže budou spjaty s novým rozmachem revoluční vlny v proletářských centrech. Strana musí i zde viděti svoji hlavní úlohu v přípravě všeobecných a koordinovaných akcí na venkově a v městě, v řadě sousedních provincií a při tom akcí připravených a organisovaných v širokém měřítku. V souvislosti s tím je bojovati proti tomu, abychom se nedali unésti partisánskými boji rozptýlenými a nesloučenými v celek a proto odsouzenými k porážce. Takové nebezpečí bylo v Hunaně, v Hupej i na jiných místech. Je nutno neustále při organisování rolnických akcí, na něž musí strana obraceti vážnou pozornost, počítati s různými podmínkami zápasu v různých provinciích a v různých částech čínského území, s nimi je nezbytně nutno počítati především v těch oblastech, kde existuje pod vedením komunistů sovětská vláda, při čemž EKKI. poukazuje na to, že hlavním úkolem strany i v sovětisovaných rolnických oblastech je provedení agrární revoluce a organisace části rudé armády tak, aby tyto části mohly býti postupně sjednocovány v jednotnou všečínskou rudou armádu.

Nejdůležitější podmínkou dalšího rozvoje revoluce je všeobecné zesílení samotné čínské komunistické strany, jejích kádrů, její periferie a jejího centra. Nehledě na to, že komunistická strana Číny v podstatě opravila svoje dřívější oportunistické chyby, - srpnová konference čínské komunistické strany r. 1927 na které bylo poukázáno v dřívějších resolucích Kominterny, nepřizpůsobila se dosud v celku podmínkám nynější situace, ukazujíc kolísání jak na poli taktiky, nedocenění nebezpečí pučismu, teroristických method boje odborových organisací a stržení do partisánských bojů na venkově, tak i na poli organisace. Zesílení stranické organisace, získávání nových členů strany, zesílení svazku mezi centrem a místními organisacemi strany, utvoření dostatečného stranického aparátu, utvoření správného vztahu mezi stranou a bezpartijní masou, boj jak proti zbytkům oportunismu, tak proti "levým" frásím, "avantgardismu", myšlence utvoření "mladé komunistické strany", teroru, pučismu, násilné stávce musí býti prvním úkolem nynější doby.

EKKI. je toho názoru, že komunistická strana musí vésti neúprosný boj proti pokusům organisovati novou, jako by "skutečně komunistickou", "dělnicko-rolnickou", však ve skutečnosti buržoasní reformistickou stranu, pokusům, které se prováděly se strany některých bývalých komisařů (Tancisjan a j.). V podstatě to bude menševická, protidělnická, protirolnická strana, která bude poslušným nástrojem Čankajšeka a ostatních katů dělnické třídy a rolnictva.

Boje proti tomuto pravému kontrarevolučnímu nebezpečí v dělnickém a rolnickém hnutí je důležitým úkolem strany, při čemž tento boj bude tím úspěšnější, čím rozhodněji bude komunistická strana potírati levé pučistické úchylky ve svém středu, aniž by v něčem ustupovala zbytkům oportunismu.

EKKI. pokládá za nezbytné provésti pečlivý rozbor zkušenosti revolučního hnutí Číny a propracovati tyto zkušenosti ve všech buňkách strany. Zvláště je nutno analysovati zkušenosti kantonského povstání. Kantonské povstání, které je hrdinným pokusem proletariátu organisovati sovětskou vládu v Číně a které hrálo ohromnou úlohu v rozvoji dělnicko-rolnické revoluce, ukazuje přes to celou řadu chyb vedení: Nedostatečnou přípravnou práci mezi dělníky a rolníky, jakož i v nepřátelské armádě; nepravidelný styk s dělníky, kteří jsou členy žlutých svazů; nedostatečnou přípravu povstání samotných organisací strany a mládeže; naprostou neznalost všečínského stranického ústředí o událostech v Kantonu; slabou politickou mobilisaci mas (neprovedení širokých politických stávek a ne organisování volební rady v Kantonu jako orgánu povstání), zač nesou část viny bezprostřední vůdcové politicky odpovědní před EKKI. (soudr N. a jiní). Nehledě na tyto chyby vedení musí býti kantonské povstání pokládáno za příklad svrchovaného hrdinství čínských dělníků, kteří plným právem pretendují na historickou úlohu vůdce veliké čínské revoluce.

EKKI. ukládá všem sekcím KI. za povinnost bojovati proti všem pomluvám se strany sociální demokracie a trockistů, kteří tvrdí, že čínská revoluce byla likvidována. Tyto pomluvy usnadňují jen práci imperialistům v Číně, kteří se pokoušejí udusiti hnutí čínských dělníků a rolníků, kteří jdou vstříc novému mocnému vzmachu revoluce. EKKI. ukládá za povinnost všem svým sekcím, aby všemi prostředky podporovaly čínskou revoluci. V nynější periodě k zesílení kontrarevoluční intervence imperialismu je tato podpora zvláště nezbytná a nutná. Sekce KI. v imperialistických státech musí více než dosud bojovati za odvolání vojska a loďstva z Číny proti všem pokusům o aneksi a rozdělení čínského území, proti politice zničení čínského revolučního hnutí. EKKI. vyzývá všechny dělníky a v prvé řadě komunisty, aby splnili svoji mezinárodní proletářskou povinnost solidarity a pomoci hrdinnému proletariátu Číny.

Zde z tohoto vývoje čínské revoluce je jasno, že komunistická internacionála a komunistické strany nestojí na stanovisku pučismu a anarchismu. Zde z tohoto vývoje čínské revoluce jest viděti, že komunistické strany, vedouce boj proti buržoasnímu systému, vedou a budou jej vésti s většinou celé dělnické třídy, že je však nutno, aby komunistické strany tuto většinu dělnické třídy pro svůj boj proti buržoasii získaly. Na cestě k získání většiny dělnické třídy pro revoluční boj proti kapitalismu stojí jako balvan reformističtí vůdcové a různí likvidátoři a ultraleví blázni, kteří matou dělníky svými frázemi, takže tito jenom s těžkostí a pomalu dostávají se na cestu třídního revolučního boje proti kapitalistickému systému. Na štěstí však buržoasní systém ničí reformistické iluse tím, že denně stále více a více útočí proti dělnictvu. Jednou jsou to cla, která zdražují všechny poživatiny, po druhé jsou to daně, které srážejí dělnické mzdy, po třetí je to odbourání sociálních vymožeností, po čtvrté opět zvýšení činží, které znovu hospodářsky ruinují dělnickou třídu. Řada dalších útoků se strany buržoasie přesvědčuje dělnickou třídu, že musí hledati jiné prostředky nežli vyjednávání a smlouvání s buržoasií. K útokům buržoasie proti dělnictvu řadí se svorně zrádná politika reformistických vůdců, kteří smlouváním s buržoasií snaží se dělnictvo odvrátiti od třídního boje proti buržoasnímu systému. Čím déle tento stav trvá, tím více se zbavuje dělnictvo ilusí v buržoasně-demokratickou spravedlnost, zbavuje se také ilusí ve svoje dřívější reformistické vůdce, kteří nedělají nic jiného, nežli že provádějí taktiku buržoasní třídy, ovšem jinými prostředky. Čím více se boj s buržoasií zostřuje, tím více zbavuje se dělnická třída ze svých řad pochybných vůdců, kteří se udržují mezi dělnictvem jen pomocí frází, aby za ne dlouho skončili buďto v táboře buržoasie nebo v táboře reformistických vůdců.

Dělnická třída přes tyto překážky revoluční sílí a roste, vedena jsouc komunistickou internacionálou, postupuje krok za krokem neúprosně k svému cíli, přes všechno štvaní buržoasie a sociálpatriotů. Buržoasní systém nezachrání ani výjimečné zákony, ani policie a četnictvo, ani hospodářské zbídačení dělnické třídy, ani služby sociál-patriotických vůdců. Dělnická třída pod vedením komunistické internacionály nade všemi nepřáteli, jak buržoasií, tak sociálními patrioty zvítězí. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Schmerda. Uděluji mu slovo.

Posl. Schmerda (německy): Němečtí křesťanští sociálové a živnostníci dali svými řečníky ospravedlniti své chování při projednávaných zákonech, zvláště při zvyšování nájemného, aby tak zakryli podvod spáchaný na tisících drobných nájemníků. Tato ospravedlnění daleko nestačí, aby skryla podvod, který páší na svých voličích, nýbrž vyvolávají znovu na paměť všechny hanebné činy na ubohém pracujícím lidu dosud spáchané. Aby již nyní čelili důsledkům tohoto zákona, pokoušejí se jednak jezuitsky pronášeti námitky, na druhé straně však odůvodniti naléhavost předloh. Tento tanec mezi vejci německých vládních stran prováděl zvláště demagogicky p. posl. Krumpe, kterýžto způsob jej ukazoval jako opravdového politického fackovacího panáka.

Již soudr. Neurath postavil vývody p. Krumpeho do pravého světla a ukázal šalebnost jeho dokazování, takže postačí, když k tomu přičiním jen ještě několik poznámek. Staví-li se p. Krumpe, stejně jako živnostníci, proti provisoriím a zvláště proti tomuto zákonu, činí to jen proto, aby vyhověli svým voličům a jim řekli, že nesouhlasí s tímto zákonem. Komické je, jestliže se p. Krumpe dovolává pana ministra soc. péče a očekává, že od této strany bude postaráno o bytovou péči. V tomto případě se obrací právě na muže, jenž je zastáncem směru, jenž právě nyní přistupuje k tomu, že omezuje všechna sociální zařízení a je zhoršuje a začíná útok proti dělnictvu. Pan Krumpe praví patheticky, že je povinností národního hospodářství, aby se pečovalo o byty, aby osoby bez přístřeší nalezly útulek. Kde jsou ti zástupcové hospodářství, víme a víme také, že zástupci národního hospodářství jsou ti, kdo mají v ruce nitky hospodaření, že to jsou měšťáci a kapitalisté. Tato výzva p. Krumpeho ke kapitalistům neznamená však nic jiného, než pouhý podvod, který páše. Již rozbor tohoto zákona nám ukazuje, že klade na prvé místo především majitele domů a chce jim pomoci, aby otázka bytová byla urovnána. Především praví, že na prvém místě stojí majitelé domů, pak přicházejí nájemníci a ve třetí řadě přijdou lidé nebydlící. Chce pomoci nebydlícím a tvoří pro majitele domů nové prameny příjmu, nové zisky z bídy nebydlících. Nájemníky, jichž je na statisíce a miliony, nechal úplně stranou, neboť by musil říci, že oběť, aby bylo pomoženo nebydlícím, mají v prvé řadě přinésti nájemníci a že majitelé domů budou míti zisky. K vůli několika tisícům majitelů domů mají tedy miliony nájemníků přinésti tu těžkou oběť, aby se nebydlícím dostalo několika bytů.

Jestliže tedy p. Krumpe prohlašuje, že národní hospodářství má povinnost postarati se o byty, je ovšem na druhé straně velmi komické, jsou-li postiženi nájemníci, aby dopomohli majitelům domů k ziskům. Pan Krumpe míní, že má dojíti k vyrovnání mezi mzdami a nájemným, a v souvislosti s tím slibují páni, to jest strana křesť. sociální, že, jestliže zvýšení nájemného vyvolá mzdové boje, křesť.-sociální strana se postaví za bojující proletariát a postará se, aby mzdový boj byl vítězně skončen. Jak se páni křesťanští sociálové stavějí za bojující proletariát, víme dostatečně z dějin celých mzdových bojů. Chci se zmíniti jen o docela malém příkladu, opět z Frývaldova, kde právě křesť.-sociální dělnictvo bojuje proti násilným vykořisťovatelům, kde poslední moudrostí bylo četnictvo. Tak tomu bude ovšem všude, kde se rozpoutají boje v důsledku zdražení bytů a zvyšování nájemného, že posledním prostředkem bude četnictvo, a tu sáhnou páni křesťanští sociálové, zástupci kapitalistů, k tomuto prostředku, aby bodáky potlačili požadavky dělníků. Příliš poctivě to nemyslí p. Krumpe praví-li, že se zastanou bojujících, aby došlo vyrovnání mezi nájemným a mzdou. Vzpomínám tu, že klášter v Oseku, vedený důstojnými pány, nejkřesťanštějšími křesťany, vládne mnoha panstvími, pivovary atd., a že právě tito křesťanští pánové jsou nejostřejšími pány a že prostě vyhánějí z práce dělníky, kteří se snaží, aby zlepšili hospodářské postavení tamního dělnictva. Pan Krumpe je toho mínění, že bude-li dostatek bytů, nepotřebujeme ochrany nájemníků. Že i tento výrok je ovšem pouhou frází, ukazuje nám již, že v kapitalistickém hospodářském řádu nemůže býti bytová otázka vůbec vyřešena. A jestliže p. Krumpe ukazuje na Německo, že tam bylo zhodnocením nájemného hospodářství umožněno, aby se vybudovalo tisíce a tisíce bytů, chceme jen poukázati, že v době předválečné byla bytová otázka jednou z nejtěžších otázek sociálních, které by nemohly nikdy vyřešiti vlády měšťácké. Již před válkou zabývali se sociální reformátoři touto otázkou a svolávali konferenci za konferencí, aby se přiblížili vyřešení této otázky. Avšak p. Krumpe praví správně, že otázka bytová je zároveň také otázkou sociální, že tedy otázka bytová může býti řešena jen zároveň s otázkou sociální. Avšak při kapitalistickém pořádku hospodářském, kde je dělnictvo vykořisťováno, zatěžováno nesmírnými daněmi, nesmírně šikanováno a zbavováno práv, kde sociální úroveň dělníkova je nízká, nelze mysliti na to, aby mohla býti vyřešena otázka bytová.