Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Státní dluh činil počátkem r. 1926 26.585 mil. 660.226 Kč a koncem roku činil 27.783 mil. 806.991 Kč, tedy vzrostl. Při projednávání rozpočtu jsme široce a dlouze vykládali, proč jeví se nám vzrůst státního dluhu podle účetní uzávěrky. Tam to bylo dostatečně vy světleno vydáním nových emisí, titrů atd. Ovšem připomínám, že zde není uveden v této částce státovkový dluh, ačkoli vlastně v pravém slova smyslu státním dluhem jest.

Dávka z majetku má vynésti 9.477,630.828 Kč, vynesla ve skutečnosti dosud 5.336,494.854 Kč, takže nedoplatky na dávku z majetku činily 4.408,518.842 Kč. V celku platí o dávce z majetku to, co jsem řekl o dani vůbec.

Tedy to jest asi v krátkosti přehledný obraz našeho státního hospodářství, jak se jeví podle účetní uzávěrky.

Poslanecká sněmovna nyní má zkoumati, kontrolovati toto státní hospodářství na základě účetní uzávěrky. Toto právo jest neobyčejně důležité, a to proto, poněvadž posl. sněmovna má právo kontrolovati, jak se hospodaří s prostředky, které zákonodárné sbory poskytují státní administrativě.

A tu můžeme říci na základě účetní uzávěrky, že v r. 1926 hospodařila naše administrativa řádně, že naší administrativě není dobře možno nikde vytknouti, že by se snad prohřešila proti pravidlům státního hospodářství a zasloužila snad výtky, že by nehospodařila správně a dobře.

Na základě toho navrhuje rozpočtový výbor, aby posl. sněmovna po provedené debatě schválila účetní uzávěrku za r. 1926 spolu s účty státního melioračního fondu, státního bytového fondu a dávky z majetku. (Potlesk.)

Místopředseda Horák (zvoní): K této věci jsou přihlášeni řečníci, zahájím proto rozpravu. Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby řečnická lhůta stanovena byla 40 minutami.

Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky? (Nebyly.)

Není tomu tak. Navržená lhůta je přijata.

Přihlášeni jsou dosud řečníci: na straně "proti" pp. posl. Dietl, Buříval, Chlouba, Bergmann, Wünsch, Prokeš, Dědič, Brodecký, Koudelka, dr Gáti, na straně "pro" pp. posl. Svoboda, dr Rosche.

Dávám slovo prvému přihlášenému řečníku na straně "proti", jímž jest p. posl. Dietl.

Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno! Dnes leží před námi účetní uzávěrka za r. 1926, abychom ji schválili. Minulá léta musili jsme si vždy stěžovati, že uzávěrky jsou později předkládány, a že není tudíž možno je porovnati s výsledky dřívějších rozpočtů. Vytrvalosti nejvyššího kontrolního úřadu se podařilo tyto stížnosti odstraniti, za to počíná nyní nepořádek u nás ve sněmovně, neboť my přicházíme teprve dnes k rokování, ačkoli uplynulo od vypracování účetní uzávěrky více než 6 měsíců.

Obsah předložené účetní uzávěrky potvrzuje kritiku, kterou jsme až dosud každoročně při účetních uzávěrkách podávali. Ve státním hospodářství se rozpočet nikdy nedodržuje. Číslice rozpočtové jsou pro státní správu vlastně bez významu. Ačkoli máme finanční zákon, ačkoli je přesně předepsáno, jak postupovati, neřídí se tím ani jediné ministerstvo, překročení jsou stálá a pravidelně jsou vydávané částky o mnoho vyšší, než na ně bylo pamatováno ve státním rozpočtu.

Že vznikají diference u příjmů, dá se spíše vysvětliti, protože konec konců u státních příjmů rozhodují různé momenty. Tomu však tak není u vydání. Zde možno již přesněji preliminovati a také musil by preliminář býti dodržen, kdyby jen trochu byl pořádek. Nesmělo by docházeti k tak šíleně vysokým překročením, jako jest tomu zde. U přímých daní máme větší výnos o 1620 milionů korun. Z toho připadá na větší výnos u daně z příjmu samé 1764 miliony korun, takže u ostatních přímých daní je výnos menší o 142 miliony korun. Vykazujeme-li u daně z příjmu výnos přes 3 miliardy korun, pak sluší příčinu hledati zajisté v dohodě, před časem smluvené s většinou poplatnictva stran vyrovnávací platby. Pan ministr financí dr Engliš vydal tehdy výnos, že jest sjednati se zaměstnavateli dohodu, kterou má nastati vyrovnávací platba, aby byl tím celý berní nedoplatek vyřízen. Tato dohoda přinesla tedy tento horentní výtěžek daně z příjmu a prokazuje, že neudělal pan ministr financí, případně finanční správa, touto pro stát tak výnosnou dohodou právě špatný obchod. U nepřímých daní činí výnos o 806 milionů korun více, číslice, která již za to stojí. Uváží-li se, za jak obtížných poměrů obyvatelstvo žije, jak se protlouká ve starosti a soužení, vezmeme-li při tom v úvahu, že rozpočet nepřímých daní, který již tak jako tak byl nadmíru vysoký, ještě vynesl o 806 milionů více, pak se ukazuje, jak tíživě spočívají nepřímé daně na hospodářství vůbec.

V uzávěrce nacházíme též tabulku o daňových nedoplatcích, a tu nedoplatky přímých daní činí 4.9, tudíž skorem 5 miliard, daně z obratu 1100 milionů, spotřební daně 170 milionů, kolkovného 531 milionů korun, dohromady 6.8 miliardy, částka zcela mimořádně vysoká. Uváží-li se, že nedoplatky přímých daní činí skorem 5 miliard, pak se však též ukazuje, v jakém stadiu je náš administrativní aparát, ukazuje se, že je nejvyšší čas konečně jednou tady zavésti pořádek, dříve než dojde ke shroucení, jakého svět vůbec ještě neviděl. Koncem r. 1927 máme ještě 6366 nevyřízených daňových rekursů, které teprve nutno zpracovati, což bude vyžadovati ještě drahného času, ba ani v roce 1928 nebude ještě možné nedoplatky zpracovati, a bude s tím práce ještě v pozdější době.

Co je pro finanční správu význačné a co ji má přiměti, aby při vyměřování postupovala trochu rigorosněji, je okolnost, že 47.5% rozhodnutí, proti nimž byl podán rekurs, bylo zrušeno jako protizákonné. Na správní soud dochází bezpočetné stížnosti na nespravedlivé předpisy a vlastně je těmito rekursy zatížen celý správní aparát, čehož příčinu jest hledati v přísnosti, s jakou berní správy postupují při vyměřování. Naši berní úředníci myslí, že ukáží tím svoji zdatnost, jestliže u každého poplatníka zvýší rok od roku daňové výměry. Počítají s hluboko poklesnuvší daňovou morálkou a myslí, že tímto způsobem mohou z poplatníků vymačkati vše, co se vymačkati dá. (Posl. Hackenberg [německy]: Zařizuji se na smlouváni a poctivec na to doplatí!) Jistě je tomu tak. Ale, bohužel, postihnou tím z velké části malé poplatníky, kteří jsou proti takovým praktikám bezbranní, kteří nemají prostředků, aby se bránili a kteří se stávají obětí této politiky. Velicí poplatníci, kteří dnes všichni mají své odborné poradce - podívejte se jen na velké průmyslové podniky, každý takový podnik má dnes bývalého berního úředníka seděti ve své kanceláři jako odborného poradce - tyto velkopodniky se již brání proti nespravedlnostem, ty už znají cesty a prostředky, jak se z toho vyplésti. Viset zůstane, jak jsem již řekl, pouze malý poplatník, jen malý člověk, který, bohužel, nezná cesty a nemá prostředků, aby se bránil proti mimořádným předpisům.

Podrobíme-li v účetní uzávěrce zkoumání, které druhy daní méně vynesly než bylo předepsáno, pak se jeví u pozemkové daně 34 miliony, u všeobecné výdělkové daně 37 milionů, u mimořádné výdělkové daně 113 milionů, u uhelné daně 63 miliony a u soli 3 miliony korun. Rád bych si jen dovolil předložiti panu předsedovi dva vzorky soli, jeden německé soli a jeden soli naší monopolní správy, která jest vydávána jako jemná stolní sůl, označená Ia. Cena za kg je 2.25 koruny franko Praha. Němci dodávají oslnivě bílou varnou sůl, jež od hranice stojí 60 haléřů za kg. Pánové, myslím, že i státní správa má morální závazek, i když učiní nějaký předmět předmětem monopolu, aby dodávala takový produkt, který je úplně bezvadný, dávati však někomu takový šmejd, takový brak, to je přímo neslýchané jednání. A všecky prostředky proti tomu, každá obrana, všecky stížnosti jsou marné, monopolní správa dělá si co chce, o stížnosti se nestará, dbá však přísně toho, jen aby ani kilo soli sem nepřišlo z Německa, ačkoliv přece konsumenti by po tom sáhli oběma rukama právě z toho důvodu, že je kvalitativně tak plnocenná. Nejen v německém území, nýbrž i v českém by byli k smrti rádi, kdyby takovou sůl dostali.

Větší výnosy u jednotlivých druhů daní činí u daně z obratu na př. maličkost 540 milionů Kč, u cel 184 miliony, u daně z cukru 134 miliony, u daně z nápojů 25 milionů, u kolků 210 milionů, u daně z jízdních lístků 19 milionů, u dopravní daně 46 milionů a u tabákové režie 280 milionů. Co jsem uvedl o solním monopolu, platí také v plném rozsahu o tabákové režii. Také tabáková režie dodává výrobky, které se netěší u kuřáků zvláštní oblibě a také zde dokazuje stát jako správce monopolu, že se mu nedostává naprosto obchodní zdatnosti. Myslí si, když má v moci monopolní postavení, že může si dovoliti vůči konsumentům vše a že smí se spotřebiteli zacházeti, jak je mu libo. (Posl. Hackenberg [německy]: Také s dělnictvem v tabákových továrnách, kterým nepovolí ani svátky, přiznaně beze všeho v jiných podnicích, svátky dvojitě!) Ovšem, viditelny jsou dvě metody: Špatné výrobky a vykořisťování dělnictva v těchto závodech zaměstnaného v míře nejvyšší. To jsou příznaky monopolní správy, a je-li s to těmito metodami vytlouci miliardové částky z tabákového monopolu, pak nutno říci, že zajisté vězí v tom velmi málo obchodního ducha, není-li obsluha zákazníků lepší a nedodávají-li se jim lepší výrobky. Avšak nejen minulý rok stouply tak mimořádně příjmy z daní. Podle zpráv, které listům dodalo ministerstvo financí, stoupla daň z obratu v r. 1927 opět o 625 milionů, cla o 270 milionů Kč. Co se týče překročení, tak činilo u ministerstva národní obrany (kap. 11) 36 milionů Kč - chci uvésti jen některá - u ministerstva školství (kap. 13) 522 miliony, u ministerstva veřejných prací (kap. 20) 30 milionů, u ministerstva soc. péče (kap. 21) 33 miliony Kč. Docela zajímavá položka se najde u státního dluhu, totiž částka 280 mil. Kč na úroky a úmor, na které se zapomnělo při sestavování rozpočtu. Nevím, je-li naše finanční správa vskutku tak naivní, aby si myslila, že není zapotřebí platiti za vypůjčené peníze úroky, nebo je to taková nepořádnost, že se zapomíná na takové položky? 280 milionů Kč je asi, jak se zdá, u nás maličkostí, jíž netřeba přikládati příliš velké pozornosti. U policie činí překročení 39 milionů, u četnictva 82 miliony. I u této kapitoly se ukazuje se vší zřetelností, že žijeme ve státě, kde jsou policie a četnictvo nutnými a nepostradatelnými zřízeními. V tomto směru se buduje ustavičně, rozpočet je rok od roku vyšší a vyšší, rok od roku stoupají výdaje na policii a četnictvo. U kapitoly "ministerstvo zahraničí" je zařaděna částka 71 milion Kč na rusko-ukrajinskou akci. I to je pozoruhodná položka. Ruští a ukrajinští uprchlíci jsou u nás již dlouhá léta a ministerstvo zahraničí musilo věděti, že převzalo závazek pečovati o tyto uprchlíky. Bylo by musilo také zařaditi tyto částky do rozpočtu. Ale jak řečeno, naše ministerstva vůbec na to nemyslí. Chybí přece kritika pánů většiny, kteří nechají vše projít. Netroufají si přece ani říci něco proti tomu, a je přece samozřejmé, že jednotlivým ministerstvům narůstá hřebínek a že pak byrokracie ve svém postupu sahá k nestydatostem. Kde vlastně najde se ten, kdo by se chtěl ujmouti boje proti těmto metodám a také jej podnikne? U vás, pánové z většiny, chybí každá snaha uvésti státní hospodářství do onoho pořádku, který by byl nutný a nepostradatelný. Pouze tím, že vše kryjete a ve všem povolujete, zahnízdil se u nás systém, jehož jsme každoročně svědky, a jen tak jest možno, že v nepřístojnostech se stále pokračuje.

Ještě bych chtěl vyzvednouti jednu položku: Úroky z prodlení a exekuční poplatky. 145 milionů Kč bylo podle účetní uzávěrky vybráno na úrocích z prodlení a na exekučních poplatcích. Nepojímá vás strach a hrůza, jestliže se shledá taková neslýchaná částka za exekuční poplatky a úroky z prodlení? Je to o 45% více než bylo zařaděno v rozpočtu a jsou to tisíce exekučního úřednictva, jež jsou na cestě exekvovati a sháněti úroky z prodlení, a proto poplatníci nepřicházejí ani k tomu, aby své vlastní daně splatili, poněvadž jsou těmito poplatky přetíženi. V ministerstvu železnic byl nepreliminovaný schodek 372 milionů korun kryt zcela jednoduše částečně z vyššího příjmu dopravní daně, 236 mil. korun bylo vzato jednoduše z pokladních hotovostí, aby tato částka byla kryta.

Mluvil jsem o nepřímých daních a rád bych zde vyzvedl daň, jež stihá zvláště chudé obyvatelstvo, daň z cukru. U nás se ho spotřebovalo o 9% méně. Následek této menší spotřeby byl, že se do nové sklizně přešlo s velikými zásobami, že výrobek nelze odbýti a že továrny jsou dnes přeplněny tovary.

Chtěl bych ještě se obrátiti k daňové reformě a jejím následkům. Daňová reforma, jež byla v posledním roku provedena, došla, jak se zdá, opět k výsledku, o němž se musí říci, že nepřinese vytoužený a slíbený pořádek, nýbrž že se opět dostáváme zase do šlamastiky, která činí každou řádnou práci nemožnou. Především zasluhuje kritiky, že prováděcí nařízení vyšlo tak opožděně, že nebylo dosti času učiniti potřebné přípravy. Jedna věc klape u daňové reformy: vybírání služební daně. Dělníci a zaměstnanci jsou obětmi této daňové reformy, proti nimž se postupuje bezohledně. Vůči kapitalistům se však postupuje s plným ohledem. Jde se jim na ruku se všemi možnými úlevami, na ně neplatí přísnost, jež se praktikuje při služebních příjmech zaměstnanců a dělníků. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Jaká marná práce a jaké neslýchané zatížení berních správ z toho vzejde, ukázal bych rád na několika případech. Jest obvyklé, že zaměstnanci v řadě závodů na vánoce a k Novému roku dostanou remunerace. Podle předpisů finanční správy je zaměstnavatel povinen sraziti měsíčně daň z platů a odvésti státní pokladně. Je-li pak remunerace ve stejné výši jako plat, pak dochází v tomto měsíci k dvojitému platu a musí býti učiněna srážka podle schematu, které je finanční správou předepsáno, tudíž v přiměřeně vysoké částce. Kdyby tato remunerace byla rozdělena na jednotlivé měsíce, pak by byla částka, již má platiti zaměstnavatel, mnohem menší a manupilace by byla jednodušší. Berní správa jest podle zákona povinna tuto přeplacenou částku vrátiti, při čemž projdou měsíce, než se tyto přeplatky vrátí a budou tím zaměstnána sta úředníků, aby to uvedli do pořádku. Rovněž je tomu tak se sezonními dělníky, u těch, jejichž příjem nedosahuje minimální daňové hranice. Také zde se sráží během sezonní práce, když jsou mzdové příjmy větší, kdy se vydělává; zaměstnavatel musí částku odvésti státní pokladně. Když je po roce, vyjde najevo, že ten člověk nebyl daní vůbec povinný a že se mu musí částka opět vrátiti. Myslím, že by se zde dal snadno zavésti jiný způsob vybírání daní, aby se zamezilo takové marné práci.

Porovnáme-li období daně z příjmu, pak se ukáže, že od 1919 do 1925 oproti letům 1914 až 1918 nastalo zvýšení od 1 na 48.67, t. j. že příjmy z daně z příjmu stouply 48kráte, takže zde nastalo největší stoupání ze všech přímých daní. Toto stoupání pokračuje v daňové reformě. Ona doléhá na dělníky a zaměstnance tím tíže, že jsou již nepřímými daněmi daleko přetíženi a jich výživa ohrožena. Boj za větší mzdy se dnes stal nutností. Všude vidíme mzdová hnutí, mzdové požadavky, jež narážejí na odpor zaměstnavatelů, jež vedou k mohutným sociálním bojům, jako jsme to zažili při hornické stávce; a vidíme, že vláda k tomu všemu nečinně přihlíží, že stojí spíše na straně zaměstnavatelů, a že spíše podporuje zaměstnavatele v jejich odporu než dělnictvo v oprávněných požadavcích, jež tito kladou, aby mohli dostáti svým závazkům.

Správní reforma však přinesla s sebou řadu jiných vedlejších zjevů, přinesla také finanční reformu obcí a vytvořila též pověstný vyrovnávací fond. Požadavky českých obcí na fond - je to 72 okresů s přirážkami přes 350% činí 250 milionů korun. K disposici je prý podle dosavadních zpráv pro Čechy 170 mil. korun. Nelze tudíž z vyrovnávacího fondu ani krýti požadavky okresů, neřku-li obcí, které žijí ještě ve větší bídě a které musí upustiti od mnohého, co až dosud v sociálních pracích provedly, poněvadž se jim k tomu nedostává prostředků. Charakteristické jest první opatření v zájmu finanční reformy obcí a okresů, že totiž bylo ustanoveno 20 nových účetních úředníků. Byl to první čin zemské správy, aby bylo možno práce na ni připadající zpracovati.

Máme další fond, tak zvaný silniční fond. Délka státních silnic činí 8474 km. Podle maximálního programu činí výdaje za účelem udržování těchto silnic podle výpočtu znalců 1530 milionů korun. Kromě toho přichází k tomu 50.000 km nestátních silnic, které by měly také býti udržovány a opravovány. Teď jsou vybírány silnice, jež mají býti podle programu státní správy převzaty; ty budou opraveny, nikoli však trvanlivě. Prostředky tvořící příjem silničního fondu a jež mají sloužiti k provádění stavby silnic a oprav silničních, jsou úplně nedostačující a podle odhadu znalců bylo by zapotřebí až pěti miliard, měly-li by býti silnice dány do pořádku a v pořádku udržovány. Nyní se budou silnice opravovati po částech, udržovati se však nebudou jako dříve, poněvadž není na to peněz. A tak se použité peníze vyhází bez užitku, nespotřebují se systematicky.

Naše hospodářská situace má podle konjunkturních zpráv klesající tendenci. Podle příznaků není zajištěna zaměstnanost průmyslu v dosavadní míře. Ovšem průmysl stavební a spojené průmysly mají ještě dnes dobrou konjunkturu, jsou zaměstnány nadměrně. Avšak u ostatních odvětví ukazuje se již zmenšení objednávek, portefeuille objednávek se zmenšuje. Měli bychom tudíž všechny příčiny, abychom se s vyjednáváním o naše obchodní smlouvy dostali rychleji ku předu. S Německem vedeme již dávno vyjednávání, které vázne, nepokračuje. Nyní se říká, že před volbami není na to ani pomyšlení, že by se mohlo ve vyjednávání pokračovati. Tak se to bude protloukat opět několik měsíců. Totéž je s Francií. Zde je hlavní příčina váznutí, že se požadují nejvyšší výhody. Nyní se přichází na to, že se mají také s Francií požadovati nejvyšší výhody. Při dřívějších vyjednáváních, kdy by se bylo prosazení tohoto požadavku nesetkalo s těžkostmi, nepřikládala se tomu důležitost. Tenkráte se jen myslilo na to, aby byla s Francií jen rychle uzavřena obchodní smlouva, ať již vypadala, jak chtěla, to prý je politickou nezbytností. Dnes se však přichází na to, že hospodářské nezbytnosti jsou silnější než politické, a dnes se bojuje marně, aby se dosáhlo toho, co bylo kdysi opominuto. S Poláky jsme v nejprudším boji, poněvadž Poláci zvýšili svá cla až na 72% a tím byla uzavřena cesta našemu vývozu do Polska. Všecky dosavadní zkušenosti nevedly k ničemu, nepřinesly očekávaného a odvozené z toho důsledky jsou, že zemědělství si žádá vyšších cel na dobytek a maso, aby byl ztížen dovoz z Polska, ačkoliv nejsme absolutně s to krýti potřebu z našich zásob dobytka. Ačkoli všichni vědí, že dovoz je potřebným a že se ho nemůžeme odříci, jsou toho mínění, že masnou otázku lze vyřešiti zvýšením cel, t. j. počítá se s tím, že bude možno pak méně spotřebovati, že bude ještě méně požíváno, než až dosud, že tím spotřeba masa klesne a tak nastane menší dovoz. To jest sociálně-politická stránka této otázky.

Sledujeme též pozorně vyjednávání, vedené stran snížení daně z cukru. Věří-li však někdo, že tím bude konsumentům pomoženo, že tím doznají ulehčení, že cukr zlevní, že tuzemská spotřeba stoupne, oddává se velkému klamu. Jednání vede se pouze směrem, má-li se dostati větší části pozůstalosti pěstitelům cukrovky či cukrovarnickému průmyslu. O to se čachruje, to je při tom rozhodující. Tímto způsobem se chce pomoci nouzí trpícímu, jak vždy slyšíme, zemědělství a cukrovarnickému průmyslu. Cukrovarníci měli však býti v minulém roce na cukerní burse v Paříži opatrnější ve svých spekulacích, aby neztratili tak neslýchané sumy v cukerní spekulaci. Měli se jako reelní obchodníci zabývati svým oborem, avšak spekulace zanechati.

Projdeme-li tudíž účetní uzávěrku všemi směry, přihlížíme-li při tom k současným poměrům, pak nás výsledek účetní uzávěrky neuspokojí. Také nás neuspokojuje hospodářská politika, jak se ve státě provádí. Není nám tudíž možno, abychom vzali účetní uzávěrku na vědomí, nelze nám vysloviti souhlas s hospodářskou politikou, jak se provádí. Z těchto důvodů budeme hlasovati proti účetní uzávěrce. (Souhlas a potlesk německých soc.-demokratických poslanců.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo dále má pan posl. Svoboda.

Posl. Svoboda: Slavná sněmovno! Zavčasné předložení závěrečného účtu Československé republiky za r. 1926 označil jsem již v rozpočtovém výboru za příznivé vysvědčení pro Nejvyšší kontrolní úřad. V tomto směru jsme dosáhli cenného pokroku, který bychom také rádi viděli i v jiných oborech státní správy, kde je pozorovati ještě mnoho závad, mnoho nedostatků, takže jsme daleci, abychom mohli mluviti o uspokojivé spořádanosti našeho státu a naší státní administrativy.

Nelze sice popříti a přehlížeti zlepšení státní administrativy, ale nelze také bez kritiky ponechati skřípající chod administrativní mašinerie, která tak často znervosňuje občanstvo a poplatnictvo, jež by zasluhovalo více respektu a více ohledu.

V republikánském a demokratickém státě, jakým by Československá republika měla býti, musí býti v plném rozsahu a v plné účinnosti prováděna zásada, že úřady jsou pro občanstvo a nikoli občanstvo pro úřady. V tomto směru přednesli jsme již řadu oprávněných stížností v rozpočtovém výboru.

Závěrečný účet státního hospodaření za r. 1926 zjišťuje, jak již bylo samým p. referentem připomenuto, nedoplatky daní a dávek za tento a předcházející roky, dosahující téměř 7 miliard Kč. Je to pozoruhodný, ovšem velmi málo potěšující zjev. Nepřímé dávky a daně se vybraly, byly a musily býti zaplaceny, avšak při daních přímých zůstávají nedoplatky téměř 5 miliard Kč a většina tohoto obnosu stala se již dubiosní.

Mnoho se mluví o morálce, ale nejsmutnější kapitolou v tomto směru je berní morálka zámožných tříd. Rozplývají se v lásce ke státu, k vlasti, libují si v gestech o obětavosti a státotvornosti, avšak v platebních povinnostech hledají všechny schůdné i neschůdné cesty, křižovatky a serpentíny, aby platiti nemusili a aby konto platební povinnosti přenesli přímo a zvláště nepřímo na chudší třídy obyvatelstva. Při tom však soustavně uplatňují nároky na hospodářská privilegia a zatracují všechny směrnice politické a hospodářské demokracie. To jest onen druh společnosti, který v poslední době vyznačuje se odporem proti soc.-politickému zákonodárství, proti principu sociální spravedlnosti a proti demokratisaci státní správy a státní administrativy.

V zájmu toho druhu společnosti byla uzákoněna reakční reforma veřejné správy a provedena nová úprava finančního hospodářství svazků územní samosprávy. Doplňkem pak k tomu byly vydány směrnice ministerstva financí o zvyšování starých a zavádění nových nepřímých a spotřebních dávek v samosprávném hospodaření. Velectění, mám v tomto směru na mysli pověstné vládní nařízení z 26. ledna t. r., které přináší vzorná pravidla pro obecní dávky a poplatky. Uvádí se v něm a obcím se dává příkaz, že mají zavésti zvláštní poplatky z vodného, které mají činiti 10% z nájemného, zvláštní poplatky stočné, které mají činiti minimálně 5% z nájemného, mají se zavádět zvláštní poplatky za odvoz popela a smetí, činicí při nejmenším 5% z nájemného, a dávku z nájemného, která má činiti minimálně 25% z nájemného. Pak má býti všude zavedena dávka nápojová, obce mají zaváděti dávky ze spotřeby elektrického proudu a plynu, mají se zaváděti hřbitovní poplatky a poplatky za úřední výkony.