Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pro informaci oznamuji vám tato data z knihy nemocných - a jsou příznačná pro tento případ. Již dne 29. února 1928 bylo v knize nemocných zjištěno: ťKatar měchýřeŤ uvedl váš syn; lékař napsal: ťNejezditi na koni, nemoc menšího stupně, zdráv, schopný služby.Ť Dne 1. března: ťV pozorováníŤ, jeden den byl váš syn v nemocničním pokoji, ale již... byl zproštěn jen dva dny jízdy na koni a jeho nemoc byla znovu uznána za ťnemoc nižšího stupně - schopný službyŤ. Dne 19. dubna stěžuje si váš syn na obtíže při močení. Znovu byla uznána jen porucha nižšího stupně, ostatně zdráv a schopný služby. Službu musil úplně vykonávati, i jezditi na koni, což mu velice škodilo, a po zaměstnání měl se přijíti ukázati do nemocničního pokoje. Dne 22. dubna, tedy dva dni před svou smrtí, stěžoval si váš syn na prudké bolesti v měchýři, byl však znovu jako úplně zdráv a schopný služby odmítnut. Dne 23. dubna nemohl váš syn již vydržeti bolestí, ale lékař nechtěl ho přesto poslati do nemocnice. Váš syn jako dobrý voják - vždyť byl přece třetím v poddůstojnické škole - neodvažoval se do té doby, obávaje se trestu, kdyby byl býval uznán zdravým, stále se hlásiti, nebo žádati, aby byl odeslán do nemocnice. Tohoto dne bylo mu již pro prudké bolesti všechno jedno a energicky žádal s hrozbou, že si půjde stěžovati k plukovnímu hlášení, aby byl odeslán do nemocnice. Teprve potom poslal ho doktor do nemocnice, příštího dne zemřel, jak zřejmo, jen vinou lékaře. (Výkřiky posl. Horpynky.) Nuže, jak se domnívám, měl byste žádati protokolární výslech soudruhů vašeho ubohého syna, všech těch od pluku, kteří o této věci vědí, a tím byste aspoň pohnal k odpovědnosti člověka, jenž vlastně smrt vašeho syna zavinil, neboť kdyby byl býval ošetřován, mohl jistě býti vyléčen a žíti ještě dlouhá léta. Váš syn si stěžoval nejen před svými soudruhy, nýbrž i před jinými svými představenými, ale nikdo mu nemohl vlastně pomoci, jelikož lékař vždy ho uznával za zdravého a on musil vykonávati službu, jež byla neobyčejně namáhavá. Doufám spolu se soudruhy vašeho nešťastného syna, že se nebudete ostýchati zakročiti, aby tato věc byla vysvětlena. S projevem upřímné soustrasti pozdravuje vás s vámi cítící člověk, jenž se z jistých důvodů nesmí podepsati jménem, ale jistě mluví jménem soudruhů vašeho syna."

Tato data, zvláště z knihy nemocných, jistě stačí, aby pohnula ministerstvo, aby se vší rychlostí a přísností zavedlo vyšetřování a s tohoto místa projevuji naději, že se tento případ nebude nyní projednávati tak, jako případ vojína Hoffmanna z Přísečnice, jehož pozůstalí i dnes jsou ještě bez jakékoliv pomoci. Použil jsem tohoto podnětu, abych tento případ probral před celou veřejností, aby pod tlakem této veřejnosti vyšetřování bylo urychleno a aby vinníci byli spravedlivě potrestáni. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dále má slovo pan posl. Horpynka.

Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové! Sněmovna po měsíce se neschází k žádné schůzi, poněvadž napětí ve vládní většině činí zákonodárný sněmovní stroj nezpůsobilým k práci. V červnu, před začátkem prázdnin, musí pak býti překotným tempem prodloužena platnost několika terminovaných zákonů. Pak se voličům předstírá úžasná sněmovní práce. Také dnes stojíme před donucením novelovati prozatímní zákon o bytové péči a prodloužiti jeho platnost. Nynější měšťanská konservativní vládní většina, jak jsem to od prvopočátku předpovídal, ukázala se úplně nezpůsobilou, aby ve dvou letech své činnosti zahájila velkolepé řešení bytového problému v tomto státě definitivním zákonem o stavebním ruchu. Poměry na bytovém trhu se nyní zhoršily a tak nezbývá nic jiného, než s dosavadními, prozatímními zákony opět na delší čas hleděti vyjíti, jak to jde. O nějakém omezení nuceného hospodářství s byty nelze u nás vůbec mluviti, poněvadž by to znamenalo pro široké vrstvy hospodářsky slabších a pracujících lidí neslýchanou pohromu. Takových následků obává se i absolutistická vládní koalice.

Jest zbytečné zaujímati stanovisko k jednotlivým ustanovením novely zákona. Pan ministr Šrámek a odbor jemu svěřený, soc. péče, jsou nezpůsobilí splniti daný slib, že vypracují velkorysý bytový a stavební zákon a ubohou slátaninu nynějších zákonů neustále okrašlují krásnou frází, že vláda jednala podle zkušeností nabytých z dosavadních zákonů a do novely zákona vložila všechny změny a úlevy, jichž je třeba a jež se ukázaly v hodnými. Zda v tomto případě změny jsou v hodné a účelné, to se v tomto státě přenechává klidně úsudku budoucnosti. Námitky a zlepšující návrhy oposice nejsou vůbec zkoumány. Vládní většina ví, že v tomto státě jsou již lidé na špatné zákony zvyklí. O jeden více nebo méně, nezatíží již více svědomí vládnoucích mužů v tomto státě. Spekuluje se zde s tupou trpělivostí lidových vrstev, která ponenáhlu hrozí dostoupiti apatie.

Než přece jedna novota, která se vynořila v tomto návrhu zákona, zaslouží, aby byla zdůrazněna. Jest to skutečnost, že se i tohoto zákona používá, aby obecní samospráva byla ještě více omezena a okleštěna. Obcím zůstávají sice všechny povinnosti, které jim byly uloženy dřívějšími zákony v oboru bytové péče, ale jejich práva a mocenské prostředky, prováděti tyto úkoly, přecházejí úplně na okresní politické úřady. Příště pouze tyto budou rozhodovati o změně v používání bytových místností, o nuceném nájmu a o zajištění bytů. Úkol obcí bude lze pro příště srovnati s povinností služky, která nemá práva rozhodovati.

Jest samozřejmé, že okresní politické úřady již z neznalosti poměrů v jednotlivých obcích, jejichž znalost nemají ani chuti, ani času si opatřiti, jsou nejméně způsobilé převzíti takovouto činnost. Takováto ustanovení nejsou tedy na prospěch bytové péče. Jejich účelem jest jen veškerou moc v tomto státě ponenáhlu a jistě soustřediti v rukou českých státních úředníků, poněvadž tito pro své postavení musí býti vždy povolným nástrojem dočasné vládní většiny. Mimo to mají se tím také v oboru bytové péče dokořán otevříti dveře protekci.

Jest velmi příznačné, že také dnes německé vládní strany pomáhají při dalším oklešťování obecní samosprávy. Důsledně kráčí cestou, kterou nastoupily přijetím zákona o obecních financích a zákona o správní reformě. A tyto strany namlouvají svým přívržencům, že jsou nejmocnějšími nositeli idee německé samosprávy v tomto státě. (Různé výkřiky na levici.)

Nechci si nechati ujíti příležitost, kterou mi dává vládní návrh tisk 1585, abych ještě jednou nepoukázal na velké starosti, s jakými státní a veřejní zaměstnanci očekávají omezení ochrany nájemníků, pokud jde o výši nájemného a rozšíření práva na výpověď. Tato kategorie zaměstnanců s pevným platem s hrůzou vidí, jak index životních potřeb stále stoupá, jak platová úprava provedená zákony č. 103 a 104 ex 1926 byla již skutečnými poměry dávno překonána, takže se státní zaměstnanci připravují dnes již k novým bojům za plat. Velká většina státních zaměstnanců bydlí při tom dnes ještě v bytech, jejichž nájemné pod účinností zákona o ochraně nájemníků stále ještě se drží ve snesitelných mezích. Mnozí z nich musí bydliti v bytech naprosto nedostatečných, poněvadž jejich příjmy jim nedovolují, aby se nastěhovali do novostavby, jak by se to slušelo na jejich povolání. Co se nyní stane, bude-li nájemné ve starých domech přizpůsobeno nájemnému v novostavbách? Státní a veřejní zaměstnanci nemohou přesunouti zdražení svého živobytí na nějaké spotřebitele. Jejich existence jest úplně vydána na pospas zaměstnavateli a v jejich existenčním boji překáží se jim ještě tím, že nemohou použíti všech prostředků, kterých používají ostatní vrstvy lidí bojujících za mzdu v mzdovém boji proti svému zaměstnavateli. Strach a starosti, s jakými státní zaměstnanci očekávají tedy omezení ochrany nájemníků, jsou s lidského stanoviska velmi pochopitelné.

Nejostřejšími slovy kritiky musíme však vytknouti, že vláda neodpověděla ještě na podání a resoluce organisací státních zaměstnanců a nepokusila se tak zbaviti státní a veřejné zaměstnance aspoň z části této těžké starosti a rozptýliti jejich pocit nejistoty. Ministr Šrámek, nejmlčenlivější muž na ministerském křesle, nedá se pohnouti žádným prostředkem, aby učinil sebe menší narážku na zamýšlené omezení ochrany nájemníků a ministr financí dr Engliš již r. 1926 hrozil, že stoupnutí nájemného nemůže přiměti státní správu, aby znovu upravila a přizpůsobila platové poměry státních zaměstnanců. Jest nejvýš na čase, aby tento systém byl změněn, neboť nespokojenost širokých vrstev v republice každodenně vzrůstá a jest nanejvýš nerozumné štváti ještě také státní a veřejné zaměstnance do stavu zoufalství. Jest známo a také pochopitelno, že zvláště majetníci domů mají zájem na tom, aby ochrana nájemníků byla co nejrychleji omezena, pokud jde o výši nájemného a rozšíření výpovědního práva. Jejich organisace budou prý pozvány, aby spolupracovaly o novém zákoně bytovém a zákoně o stavebním ruchu. Majetníci domů přispěli by velice k uskutečnění svých požadavků, kdyby při této příležitosti chtěli náležitě působiti na vládu, aby zároveň s otázkou změny zákona o ochraně nájemníků projednala a usnesla se na změně požitků státních a veřejných zaměstnanců, která bude proto nezbytně nutna. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.) Neboť jen tak lze zabrániti tomu, aby veřejní zaměstnanci s pevným platem nepostavili se energicky na odpor proti oprávněným požadavkům majetníků domů. V zájmu státních a veřejných zaměstnanců doufám, že můj dnešní apel k vládě a majetníkům domů nezanikne bez ohlasu. Moje strana bude ovšem hlasovati proti tomuto návrhu zákona. (Potlesk poslanců něm. strany národní.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Johanis. (Hlasy: Není přítomen!)

Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Můňa. (Hlasy: Není přítomen!)

Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Vobecká. (Výkřiky: Není přítomna!)

Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Johanis. Uděluji mu slovo.

Posl. Johanis: Slavná sněmovno, nejdříve musím odmítnouti hrubé útoky, které zde učinil p. posl. Jílek, když počal hovořiti o událostech, jež souvisely s jubilejními slavnostmi našeho družstevního hnutí v neděli. Pan posl. Jílek hanobil zde zejména nás soc. demokraty - a myslel tím ovšem i ostatní socialisty - jako kdybychom byli chtěli nedělními slavnostmi a jejich průběhem zmenšiti třídní ráz slavností, a tu musím vůči jeho vývodům, které měly za účel posměšně se vysloviti zejména o některých našich názorech na boj v dělnické třídě, prohlásiti:

Komunistická strana již několik týdnů před jubilejní slavností Ústředního svazu čsl. družstev prohlašovala, že jí použije k proklamování svých stranických záměrů a cílů. Jubilejní slavnost Ústředního svazu čsl. družstev byla pořádána jako čistě družstevní a hospodářský projev, mající za účel vzpomenouti 20 let práce českého dělníka na poli hospodářského podnikání. Nikde jinde ve světě tak rychle neděl se vývoj družstevního hnutí, jak tomu je u Ústředního svazu čsl. družstev. V poměrně krátké době 20 let stoupl počet družstev z 86 na 1300, počet členů z 14.000 na 450.000 a tržba ze 7,000.000 Kč na 1200 milionů Kč!

V družstevním hnutí investováno je více než 1 miliarda korun a z těch připadá na 560,000.000 Kč dělnických úspor a dělnických prostředků, ušetřených z mozolné práce. Po celých 8 roků komunistická strana rušila tuto klidnou hospodářskou práci, zakládala buňky, podrývala důvěru atd. Důkazem této její činnosti je případ brněnský, kde přímo nakazovala družstvu, jak má upraviti svoji administrativu a správu.

V celé řadě případů zasahování komunistické strany rozvrácena byla družstva. To je zásluhou komunistické strany!

Proti prohlášení Jílkovu třeba připomenouti, co prohlásil Toužil na sjezdu ve své pozdravné řeči, že komunistická strana trvá na jednotě družstevního hnutí v jeho snaze po hospodářské demokracii. Podobně se vyjádřil Šturc, který prohlásil, že hlavní zásluha, že družstevní hnutí nebylo rozvráceno, náleží vedení Ústředního svazu a že správa svazu nemalou si dobyla zásluhu, že jednota družstevního hnutí dosud trvá.

Zde je dokázáno, že stanovisko vedoucích činitelů v Ústředním svazu bylo správné a že, co provedla komunistická strana, je neslušností, jaké v celém světě není. To také odsoudili nejen zástupci zahraničního hnutí z Německa, Francie, Anglie, Švédska atd., nýbrž sám Ljubimov, zástupce "Centrosojuzu", vedoucí činitel komunistické strany v Moskvě, vyslovil svůj podiv, že něco podobného je možno a že patrně komunisté v Československu nepochopili význam družstevního hnutí. (Výkřiky posl. Zápotockého.)

Ljubimov výslovně prohlásil: "My v Rusku nacházíme se v lepší situaci, poněvadž žijeme ve státě socialistickém. Vaše družstevní hnutí je ve světě kapitalistickém a musí používati jiných prostředků než u nás. Uznáváme vaše (československé) stanovisko, obdivujeme se vašemu rozvoji. Družstevní hnutí československé jde cestou svépomoci k vyvlastnění výrobních prostředků a kráčí k hospodářské demokracii."

Nejošklivější je, že když byli žádáni komunističtí členové, aby se zaručili, že nebude zneužito jubilejního sjezdu ke komunistické štvanici, odsoudili to a prohlásili, že se se vším úsilím postarají, aby jakékoliv zneužití se strany komunistické bylo znemožněno. Po úradě s Polbyrem však odvolali svoje podpisy, prohlásivše, že učinili tak pod hrozbou, že bude rozbita jednota družstevního hnutí! Toto tvrzení je pustou lží, poněvadž pořadatelé jubilejních slavností prohlásili, nedostane-li se jim záruky, že bude průvod odvolán. (Výkřiky komunistických poslanců. - Hluk.)

Po všem, co se v neděli stalo, je viděti, jak to komunisté s družstevním hnutím poctivě myslí.

Tak jak rozbili jednotu dělnického hnutí, jednotu odborových organisací, jednotu kulturních organisací, tak chtějí rozbít také družstevní hnutí, chtějí zkrátka, aby dělník československý pozbyl všeliké ochrany ve svých organisacích, ať již politických, odborových nebo hospodářských, aby pak v bezmocnosti a v zoufalém vzteku prováděl nezdařené revoluce a pral se s policií a četnictvem.

K tomu směřuje činnost komunistické strany: ne k zlepšení existence dělného lidu, nýbrž k jeho zbídačení. Naproti tomu vedoucí činitelé zajistivše si zahraniční pomocí svoje teplá místečka, vysmívají se těm, kdož jim sedli na lep! Tak se věci mají a ne jinak!

Představenstvo Ústředního svazu musí již jednou učiniti pořádek a nesmí před terorem a diktátem komunistické strany ustoupiti. V tom svém boji s demagogií komunistické strany může počítati se spolučinností všech rozumných dělníků i dělnických rodin. Byl jsem svědkem, jak prostí dělníci komunistického přesvědčení prohlašovali, že nechtějí míti nic s komunistickou stranou po tom, co se v neděli přihodilo. Byli to zejména horníci z Kladna, kteří těžce nesli, co komunistická strana při nedělním průvodu provedla. (Výkřiky.)

O jednom mohou býti komunisté přesvědčeni: Že tak, jako v politickém i odborovém hnutí zjednán byl pořádek, tak že bude zjednán i v hnutí družstevním. Československé dělnictvo nenechá si za nic na světě rozbíti výsledky 20leté činnosti na poli hospodářském. (Výkřiky komunistických a čsl. soc. demokratických poslanců.)

Jestliže pan posl. Jílek uznal za vhodné při debatě o zákonu o bytové péči kydati na nás hanu, odpovídáme mu zatím tímto projevem s připomenutím, že páni musejí uznati, že dělnickou třídu jenom znešvařují a poškozují, když takové excesy jako v neděli do dělnického hnutí zanášejí. Proto vy rozumnější, zakřikněte ty nerozumné včas, jinak poznáte, že škodíte sami sobě!

Teď k zákonu právě projednávanému. Bylo s několika stran konstatováno, že zákon o bytové péči má za účel zajistiti byty. Důvodová zpráva se správně dovolává toho, že pokud se týče jednotek bytových, sice jsme pokročili zvláště ve velkých městech, ale chci upozorniti na jinou bolestivou stránku věci, že totiž pouhé rozmnožování jednotek bytových nestačí k řešení bytového problému. My ve velkých městech máme příležitost viděti, že není nic platno opatřiti byt, když vysoké ceny stavebních hmot a různé jiné překážky, o nichž mluvil kol. Nečas, předem znemožňují, aby se byt dostal za obstojnou cenu.

Upozorňuji zejména v otázce cenové politiky stavebních hmot, že co se zejména ve velkých městech provádí, zvláště pro sezonu stavební r. 1928, je stav, který způsobí, že budou vyhnány ceny bytů do takové míry, že dělník nebo menší úředník nebude schopen byt platiti. Budeme míti ještě příležitost blíže ukázati na tento neudržitelný stav. Dnes je dokázáno, ať už staví byty v Praze třebas obec, družstvo nebo jiná korporace, že jedna místnost stojí minimálně 2.000 až 2.500 Kč. Je proto pochopitelné, že když pokoj s kuchyní stojí 4.000 až 5.000 Kč, je při dnešních důchodech dělníka nebo malého úředníka uměním si byt opatřiti.

V Praze je situace, jak jsem už prohlásil ve výboru, taková, že na pražském obecním úřadě je přihlášeno 30.000 stran, které žádají opatření bytu. Přednosta oddělení tvrdí, že je potřebí okamžitě pro tyto strany 4.000 bytů o jedné místnosti, 3.000 bytů o pokoji s kuchyní a 3.000 bytů větších, dvou a více pokojových. Chci zůstati u té první číslice. Jestliže je třeba 4.000 bytů o jedné místnosti - ačkoliv se stanoviska hygienického, nejen snad soc. zdravotního, jistě bychom museli hájiti názor, že každá rodina minimálně má míti pokoj s kuchyní, ale na pražské radnici na 4.000 stran žádá přidělení bytu pouze o jedné místnosti - je z toho viděti, že nedostatek bytů jde do takové míry, že lidé se bojí žádati o větší byt, poněvadž by náklady nájemného nesnesli.

Je-li nutno rychle opatřiti 3.000 bytů s jedním pokojem a kuchyní, je to jistě minimální požadavek, co může rodina žádati. Jestliže 7.000 osob jen v tomto městě potřebuje okamžitě bytů o tak malém rozměru, může se tento požadavek jistě nazvati mírným.

Už někteří předcházející řečníci mluvili o cenové politice a jejím vlivu na bytové poměry. Vedle jiných obtíží je to hlavně otázka dopravy materiálu. Naše železniční správa hájí názor, že nemusí při kalamitě bytové poskytovati příspěvky, aby byty nestoupaly v ceně. Ukázal jsem již ve výboru, že železniční správa zamítá dnes nejen obce, družstva, nýbrž i jiné stavebníky kolektivní, nechce jim přiznati výhody dopravní, ač každý musí uznati, že z důvodů obchodně-politických by byla radno, aby železniční správa přispěla ke zlevnění bytů, mimo jiné tím, že by poskytla určité slevy na dopravě stavebních hmot. Poukázal jsem ve výboru, jaké to má následky, když stát nepřispívá v tomto ohledu, ačkoliv do nedávna poskytoval 80, později 70% stavební podpory. V poslední době přispíval jen 45% a teď nepřispívá ničím, takže sleva na dopravě stavebního materiálu ze vzdálenějších stanic by byla minimálním příspěvkem, kterým by státní správa k levnosti bytů přispěla.

Také jsem již ve výboru konstatoval, že stavební hmoty, které loňského roku stály 350, 380, nejvýše 400 Kč, stojí dnes na staveništi 420 až 500 Kč. Je pochopitelné, že když stoupá v ceně materiál jako cihly - a to platí také o železe, které stouplo v ceně, o cementu už mluvil kol. inž. Nečas, a dnes vypočítávají technikové, že cena stavebních hmot stoupla proti loňsku minimálně o 20% - projevuje se to ovšem v cenách bytů fakticky tím, že jedna místnost, ať ji staví kdokoli, stojí minimálně 2.000 až 2.500 Kč. Jestliže železniční správa se zdráhá - a to už projevila vůči družstvům, obcím i jiným jednotlivým korporacím - sleviti na dopravě stavebních hmot, je to jen důkazem, že to není podnik obchodně vedený. Upozorňuji, že podle našeho zákona všechna ministerstva, která mají nějaké podniky - a mezi nimi jsou železnice - mají je vésti obchodně. Mají své poradní sbory, které rozhodují o té neb oné otázce. Železniční správa se však ztrnule staví na stanovisko, že nemá na dopravě stavebních hmot nic sleviti, a proto se objevují důsledky.

Kartel cihelen v Praze proto řádí více než kdy jindy. Dává zpracovati sebe horší materiál. Upozornil jsem již ve výboru na dvě cihelny v Krči. Jedna je na cestě od Pankráce a druhá od Michle do Krče. Obě cihelny, protože je nedostatek stavebního materiálu a není možno dopraviti cihly z venkova za obstojnou cenu, zpracovávají kde jaké bláto, kde jaký vadný materiál. Jak stabilita staveb po této stránce bude vypadati, jest dnes na bíle dni. Ale to by mělo býti důvodem státu a státní správě, aby opravdu se snažila těm, kdož stavějí, vyjíti aspoň vstříc při dopravě stavebního materiálu. Lze proto jenom kvitovati s povděkem, že včera výbor schválil naši resoluci, která v této věci se dožaduje určité úlevy při dopravě stavebního materiálu. Jestliže se ministerstvo železnic nepostaví na stanovisko, že má ignorovati přijaté resoluce - jak to v poslední době jednotlivá ministerstva dělají - doufejme, že do velkých měst se dostane stavební materiál za levnější ceny, které se musí projeviti i v tom, že ceny bytů budou nižší.

Při této příležitosti chci s povděkem kvitovati a osvětliti akci, kterou připravuje Ústřední sociální pojišťovna, zatím na zkoušku pro Velkou Prahu, ale která má pokračovati také v jiných průmyslových městech. Ústřední sociální pojišťovna hodlá koupiti od obce pražské několik bloků pozemků, a to na Pankráci, Vinohradech, Žižkově a Dejvicích, kde chce postaviti na 50 domů, v nichž by bylo ubytováno asi 1.000 malých rodin. Se strany obce pražské se sice zdánlivě vychází tomuto podnětu vstříc, ale jsou v obci pražské jednotlivci, kteří maří tuto akci, hlavně tím, že podávají námitky proti tomu, aby obec pražská za výhodnější ceny pozemky Ústřední soc. pojišťovně prodala. Jest pozoruhodno, že k této věci, ač každý zná kalamitu bytovou v Praze, se mohou podávati námitky, když Ústřední soc. pojišťovna chce přispěti k řešení bytové kultury. Víme, že při nynějších politických poměrech se s tím musí počítati, ale doufejme, že nadřízené instance, které budou o námitkách dr Karlíka a spol. rozhodovati, přejdou přes ně k dennímu pořadu, takže by Ústřední sociální pojišťovna mohla co nejdříve ke stavbě domů přikročiti.

Nyní k otázce kolonií, o nichž se již také zmínil kol. inž. Nečas. Chtěl bych dodati, že úsudek hygieniků i techniků jest takový, že kolonie v okolí Prahy, jak je vidíme na Pankráci a Vysočanech, budou možné nejdéle do 5 let a že, budou-li trvati déle než 5 roků, znečištění půdy, poněvadž tam není kanalisace a voda, bude tak veliké, že musí vypuknouti epidemické choroby. Toto nebezpečí by mělo dáti podnět všem činitelům, mezi něž se hlásí také Ústřední soc. pojišťovna, aby problém bytový byl ve velkých městech rozřešen co nejdříve, aby každému, kdo chce stavěti, se pomáhalo stavěti za určitých výhod, o nichž jsem mluvil, poněvadž nejde jenom o to opatřiti jednotky bytové, nýbrž i o otázku, aby byly cenově přístupné.

Tolik o bytové otázce. Při té příležitosti chci se ještě zmíniti o neštěstích na stavbách v Praze. Vedle maléru, který se stal firmě Nekvasil, máme horší událost v Revoluční třídě; novinami tato událost byla přetřepána dost a bylo ukazováno na nedostatečné opatření, které při stavbách jest. Obec pražská se chce zaměstnávati náležitým dohledem, pokud její kompetence nad stavbami a ochrannými opatřeními sahá. Když projednáváme zákon o mimořádných opatřeních bytové péče, musím říci, že státní správa nemůže zůstati lhostejnou k těmto událostem v Havířské ulici a Revoluční třídě. Přenesli jsme tuto otázku do výboru a ve výboru před 4 týdny přijat byl jednomyslně všemi stranami návrh, aby státní správa, zejména dozor stavební a živnostenský, pečoval o to, aby podobný malér - tehdy byl znám jen v ulici Havířské - se neopakoval.

Ministerstvo soc. péče ignorovalo tehdy usnesení soc.-politického výboru. Konstatuji, že usnesení výboru nebylo si vůbec povšimnuto v žádném referátu ministerstva soc. péče. Tím se stalo, že dozor se nekonal žádný, a tak přišel ten malér, který byl zaviněn, jak je dnes zjištěno úředně, několika okolnostmi, mezi jiným také tím, že firma dala nedostatečný a vadný materiál, t. zv. mniškové dřevo na pažbení. Je pochopitelné, že toto dřevo nemohlo odolati tlaku, který v té hloubce v Revoluční třídě byl. Ale musím také viniti státní správu, že ona, když se stalo to neštěstí v Havířské ulici, nevzala si příklad a nestarala se svou živnostenskou inspekcí a také dozorem nad stavbami, aby zamezila malérům dalším.

S tohoto hlediska, když mluvím o bytové péči, musím litovati, že státní správa, zejména ministerstvo soc. péče, jednak nedostatkem personálu v oddělení živnostenské inspekce, jednak do jisté míry také ignorancí, která je dnes při režimu pana ministra Šrámka, zavinila, že se mohl státi ten druhý malér v Revoluční třídě, který si vyžádal dva lidské životy. A je dokázáno, že, nebude-li prováděna v nejbližších dnech dostatečná inspekce, budou se nám nejen v Praze, nýbrž i v jiných místech, zejména kde si počíná stavební správa také tak, podobné případy opakovati.

S tohoto hlediska vytýkám lhostejnost k ochranně dělníků u státní správy a žádám, aby pro nejbližší dobu prohlídky staveb se prováděly s největší rychlostí. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. soc. demokratické strany dělnické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Vobecká. Dávám jí slovo.