Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Vobecká: Vládní návrh zákona o mimořádných opatřeních bytové péče má v širší veřejnosti vzbuditi dojem, že se vláda konečně vzchopila a že zamýšlí zakročiti proti všem majitelům domů, kteří těží z dnešní velké bytové kalamity a pronajímají v době, kdy tisíce lidí nemá kde bydleti, byty jen oněm nájemníkům, kteří mohou platiti vysoké odstupné a velkou činži.

Po bedlivém prozkoumání vládního návrhu možno seznati, že nejde zde o výhodu pro nájemníky, nýbrž o pustou komedii, která se v 10. roce trvání této republiky má se širokou veřejností sehráti. Není to ovšem po prvé, co snaží se vláda republiky sypati proletářům písek do očí. Úkolem tohoto vládního návrhu není odstranění hrozných bytových poměrů.

Již ve starém Rakousku byly naše bytové poměry v porovnání s poměry bytovými v sousedním Německu velmi špatné, a ani nyní po válce se tyto poměry nezlepšily, naopak ještě se zhoršily. Směle můžeme konstatovati, že přírodní národové Afriky pomalu budou bydleti lépe, než pracující člověk se svojí rodinou v Československé republice.

Jest hanbou XX. století, že v době, kdy proletáři staví nádherné paláce pro buržoasii, nemají sami se svojí rodinou kde bydleti.

Předložený návrh zůstává bezcenným, poněvadž nezavazuje majitele prázdných bytů pod vysokým trestem hlásiti prázdné byty obci. § 5 na př. říká, že vlastník domu jest povinen nepronajaté a neobydlené místnosti, které se hodí k obývání a kterých nepotřebuje pro sebe nebo pro své zaměstnance, na příkaz obecního úřadu pronajmouti za byt do 15 dnů po pravoplatnosti příkazu. Jasně vysvítá z této situace, že stačí postaviti do prázdného bytu starý rozviklaný stůl a postel a prohlásiti komisi, že byt nutně potřebuje pro sebe - a věc je odbytá. Není zde žádného příkazu, který by obec oprávnil vydati příkaz k pronajmutí bytů a vésti seznam o všech prázdných bytech v obci.

Nemůžeme souhlasiti s tím, že podle tohoto zákona mají býti zaopatřovány byty pro vysoké byrokraty, štábní důstojníky a pod. a že vyňati jsou zaměstnanci pouličních drah.

Obce pro své zaměstnance mají stavěti byty, ale stát nestará se o své zaměstnance, využívá privileje na umístění jich v soukromých domech. Ovšem, stát potřebuje svoje peníze na neproduktivní militarism a klerikalism. Musí stavěti kasárna, různé paláce a nezbývá mu na to, stavěti byty pro svoje zaměstnance a tím pomáhati odstranit hroznou bytovou krisi. Celý návrh není péčí, nýbrž provokací chudého nebydlícího obyvatelstva.

Čertovo kopýtko vládního návrhu je však § 23, který otevřeně praví, že se na byty tímto způsobem získané nevztahuje ochrana nájemníků. Majitel domu bude míti proto možnost nejen diktovati si vysokou, proletáři nepřístupnou činži, nýbrž zároveň bude moci dáti nepohodlnému nájemníku ihned zase výpověď, ze které nebude žádného odvolání proto, poněvadž se nevztahuje na tento byt ochrana nájemníků.

Doposud je v platnosti zákon č. 225 z r. 1922, který byl dvakráte novelisován, a přes to bylo možno zjistiti, že obce a úřady se podle něho neřídily. Zjistili jsme na příklad v Libochovicích u Litoměřic, že tam před dvěma lety byl vystěhován z bytu dělník, poněvadž dům jest k bydlení nezpůsobilý. Ačkoliv dům nebyl bourán a v místě bylo několik prázdných bytů, nešťastná rodina musela se stěhovati do malé hlídací budky v blízkém kamenném lomu. Přes to, že dělník snažil se všemožně zákonitým způsobem dostati lidské obydlí, bylo vše marné.

Zákon z r. 1922 měl mezery v tom, že se netýkal bytů, na které se nevztahovala ochrana nájemníků, i když takovýchto bytů bylo v místě dostatečně volných.

V obci Kunově ve Slezsku na př. patří všechny obytné domy a část stavebních pozemků firmě Perutzově. Druhá část pozemků patří německému řádu rytířů. Obec nevlastní ani půdy, ani obytného stavení. Firma Perutzova propustila letos mnoho dělníků z práce, mezi nimi i takové, kteří v obci bydlí již 25 až 30 let, a samozřejmě je též vyhodila z bytů. Rázem octlo se takto 50 lidí, mezi nimi i děti, bez přístřeší, a jelikož obec nevlastní nic leč nějakou kůlnu a márnici, byly tyto nebohé oběti kapitalistické mstivosti odstěhovány do těchto místností. (Výkřiky komunistických poslanců.) V márnici dnes bydlí se svými rodiči několik dětí, mezi nimi i jeden kojenec. Všechny snahy obecního zastupitelstva, přinutiti firmu Perutzovu, aby vzala nebydlící do prázdných bytů, anebo získati půjčku na zakoupení půdy k výstavbě aspoň jednoho domu, zůstaly marné.

Není to jen jediný případ v republice, kde nebydlící v 10. roce trvání této republiky octli se v místnostech mrtvých. Též ve Skutči a Kopistech jsou márnice a isolační domy obydleny.

Při svém návratu do republiky v prosinci 1918 řekl president této republiky mimo jiné, že v Československu bude postaráno, aby zde nebylo bohatých ani chudých, zatím však je zde bída, nouze a žebrácká mošna přímo zákony pěstována. Všechny sliby z doby popřevratové zásluhou vůdců reformistických stran zůstaly pouze na papíře a dne 28. října letošního roku bude moci pracující lid tohoto státu sestaviti seznam všech nesplněných slibů, počínaje od Washingtonské deklarace. Pro pracující lid bude to poučením, že nikdy nesmí spoléhati na sliby, ale že musí za splnění svých požadavků houževnatě bojovati.

Považuji ještě za nutné, zmíniti se o hrozných bytových poměrech v Klatovech a lituji jen, že nemám fotografie domu čp. 72/III, tak zvaného Radvanovského dvora, kde bydlí 8 proletářských rodin. Střecha domu vypadá jako po válce, šindel je z části úplně vyhnilý, spadl dolů a někteří nájemníci museli na svůj náklad, pokud to bylo ještě možno, pokrýti střechu nad hlavou dehtovým papírem.

V jedné místnosti větší a druhé menší, úplně tmavé, jelikož okna jsou tam ve velikosti oken u stájí, bydlí Jakub Korous s 9-člennou rodinou. Poněvadž mu pršelo v noci na postel, byl nucen si aspoň z části pokrýti na svůj vlastní náklad střechu dehtovým papírem. Na půdu však prší dále, takže nájemník nemůže si tam nic uschovati. Byt je hrozně vlhký, stěny jsou úplně promáčeny. Všechny šaty v šatnících jsou vlhkostí plesnivé, vzduch v místnosti je přímo prosycen plísní a chudičký nábytek je úplně zničen. Rozměry bytu jsou 5 x 5 metrů a k tomu ještě menší tmavá kuchyňka.

V druhém bytě bydlí nájemník Ondřej Denk s osmičlennou rodinou. Při dešti zatéká voda pravým rohem u stropu přímo do místnosti. Vzduch v této je prosycen plísní, stěny jsou mokré. Místnost je velká 7 x 5 m.

V třetím bytě bydlí Matějka Josef; rodina je tříčlenná. Strop místnosti je propadlý a je zajišťován dřevěnými podpěrami. Strop však hrozí sesutím. V rohu místnosti při deštích teče voda přímo do místnosti. Byt je v rozměru 5 x 4 metry.

Ve čtvrtém bytě bydlí Rudolf Rondevald. Tříčlenná rodina. Byt je hrozně vlhký, při dešti voda zatéká do místnosti. Byt ve výměru 5 x 4 metry.

V pátém bytě bydlí Antonín Šimlinger, tříčlenná rodina. Byt je úplně tmavý i za bílého dne. Strop zapadlý, zdravotně závadný, při deštích stéká voda do místnosti. Okénko u místnosti je velikosti okénka u stáje.

V šestém bytě bydlí Marie Voráčová s rodinou šestičlennou. V bytě si tato rodina musí vydělávati těžce svůj chléb, jelikož jest zaměstnána při domácké výrobě. Zadní stěna bytu je úplně vlhká, byt je tmavý a tam matka se synem po celý den od rána do pozdních hodin večerních ohnuti pracují, aby si několik korun vydělali na nuznou stravu.

V sedmém bytě bydlí dvě sestry Gabrielové, jedna je hluchoněmá, druhá je hluchá. Byt je tak malého rozměru, že tyto dvě ženy mohou se sotva v něm při skrovném zařízení pohybovati. Byt je úplně tmavý, studený a při deštích tam zatéká voda. Tyto dvě nešťastné ženy derou peří pro zákazníky při mizerném výdělku a zimě.

V osmém bytě bydlí Josef Urbánek se svou manželkou a děckem. Byt je ve velikosti 4 x 3 metry, při deštích zatéká voda do bytu. Aby tento byt se skromným nábytkem získali, museli dáti 600 Kč předcházejícímu nájemníku.

Josef Vavřička, Dobrovského ulice čp. 149, bydlí v bytě, kde jsou tři rodiny, čítající deset osob, pohromadě. Manželka jmenovaného jest nemocna, jelikož byt jest vlhký a tmavý.

František Bárta, čp. 61/IV., obývá s pěti člennou rodinu byt velikosti tří a půl metru široký a pět metrů dlouhý. Byt k obývání pro tak četnou rodinu naprosto nedostačující.

Nezdravé tyto byty jsou semeništěm různých nemocí, v prvé řadě tuberkulosy, která každoročně v Československé republice kosí tisíce proletářských životů. Statisticky je dokázáno, že máme v Československu největší úmrtnost dětí. Z 29 států, které vedou statistiku o úmrtnosti dětí, umírá nejvíce dětí u nás. Každé sedmé proletářské novorozeně během jednoho roku umírá tuberkulosou nebo podvýživou. Dnes pomalu proletářské ženy budou roditi jedině pro hřbitov.

Případy bytové mizerie chtěla bych rozšířiti ještě o jeden velmi pěkný obrázek z Kadaně. Tam je klášter Františkánů, ve kterém byli před válkou 2 až 3 řeholníci. Ve válce tam byli nastěhováni polští uprchlíci a po jejich návratu do vlasti byly tam umístěny nebydlící rodiny. Najednou napadlo vrchnímu františkánského kláštera, postarati se o rozšíření stavu řeholníků a jsouce pamětlivi slov svého mistra, že "každé ptáče má své hnízdo, liška své doupě, jen syn člověka nemá, kam by hlavu složil", vypověděli bezohledně proletářské rodiny. Jelikož obec nemohla tyto rodiny umístiti, musely se nastěhovati do obecní kůlny. Tam žily vedle umrlčího vozu a reservních rakví, společně se svými dětmi.

Hroznou obžalobou mizerných poměrů bytových jsou případy, které se staly před dvěma roky v Roztokách u Prahy a v březnu letošního roku v Malešicích. V obou případech poskytly stohy, které lehly plamenem a v jejichž zbytcích našly se ohořelé zbytky lidí, útulek mnoha lidem před deštěm a zimou.

Jest možno dnes poukázati i na to, že všechny stohy a staré cihelny, ba i skalní doupata jsou obydlena.

Nemohu si odepříti nezmíniti se při této příležitosti ještě o jednom případu, který se stal v Líbeznicích. Zde došlo k vystěhování 11členné rodiny dělníka z deputátního bytu. V obci nebylo volné místnosti, jen u sedláka Stejskala, a starosta obce tudíž nařídil, aby tuto nešťastnou rodinu vzal do domu, což ovšem bylo odepřeno. Starosta pak z úřední moci dal tuto rodinu tam nastěhovati a jelikož byt byl uzavřen, dal jej otevříti, což vyneslo mu soudní stíhání. Tento případ ukazuje nedostatečnost našeho zákonodárství. Místo aby před soud byli hnáni ti, kdož přes to, že mají možnost pomoci, pomoci odpírají, je stíhán ten, kdo se pomoci snaží.

Dnes opět zde leží k projednávání zákon, kterým chcete klamati širokou veřejnost, zákon zpracovaný tak, jako mnoho jiných, které slouží k uchlácholení a zaslepení proletariátu a které byly zpracovány podle zásady staročeského přísloví: "aby se vlk nažral, ale koza zůstala celá.".

Vy bytovou mizerii neodstraníte, ani ji odstraniti nechcete, tak jako jste daleci toho, potírati vážně bytovou lichvu. Toto kvítí může se vám klidně a bujně pod okny rozvíjeti. Tento šlendrián kapitalistického hospodářství bude odstraněn teprve tehdy, až bude odstraněn zločinný kapitalistický řád.

Považujeme za svůj úkol všude poukazovati na zločinnost dnešního kapitalistického řádu a organisovati proletariát k odboji. Proti všemu pronásledování třídního hnutí, přes vaši zběsilou persekuci a nesmyslné řádění sejde se třídně vědomý proletariát dne 6. července na rudém dni v Praze, aby demonstroval proti neslýchanému hospodářskému útlaku a proti vašemu korupčnímu řádu.

Vy všechny proletářky, které trpíte nouzí a bídou, přijďte dne 6. července do Prahy manifestovati: za ochranu práce pro ženy, za sedmihodinný den pracovní, za úplný sobotní a nedělní klid práce, proti kapitalistické racionalisaci a za zlepšení sociálního pojištění.

Vy všechny proletářské ženy, které jste přinesly největší oběti ve světové válce, přijďte všechny protestovati: proti imperialistickému vraždění, proti militarisaci žen, proti zuřivé bezmezné persekuci proletářských dětí, proletářských žen, které nejsou rovnocenny ani politicky, ani hospodářsky v Československu, ani v jiném státě kapitalistickém, ale za to v SSSR. Ať žije sovětský Svaz! Ať žije rudý den proletariátu Československa! (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Můňa. Dávám mu slovo.

Posl. Můňa: Dámy a pánové! Jestliže jsem dobře rozuměl řeči p. posl. Johanise, tedy zdá se, že jednání sociálních reformistů se stranami vládní koalice je na dobré cestě. (Tak jest!) Alespoň ten výpad, který zde učinil p. posl. Johanis na stranu komunistickou, a signalisování, že sociální reformisté chtějí a jsou ochotni na rozkaz agrární strany, na rozkaz stran buržoasních rozbíti družstevní hnutí, tomu nasvědčuje. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Pan posl. Johanis přišel dnes s útokem na komunistickou stranu pro nedělní družstevní manifestaci. Co byla nedělní manifestace družstevní? Nedělní manifestace družstevní podle "Večerníku Práva Lidu" byla manifestací síly. Tak aspoň psalo "Právo Lidu" tehdy, kdy ještě nevědělo, jaké stanovisko zaujme buržoasní tisk k manifestaci družstevní. V pondělí odpoledne byla to manifestace síly, podle "Práva Lidu" proletářské síly, té jedné z nejstrašnějších, mířící přímo svým kopím na srdce kapitalistů. Ta síla jest tak mocná, že překonává i rozpory v dělnických řadách. Svorně šli v průvodu vedle sebe soc. demokrat, komunista, politicky indiferentní muž a žena, mladík a děvče. Idea družstevní je spojila, aby nejen společně manifestovali, ale také společně pracovali." To bylo v pondělí dopoledne v pondělním "Večerníku Práva Lidu". Když "Večer" a "Národní Listy" přinesly řvavé články o tom, že byl skandál s průvodem socialistické. "Včely" po Praze, když vykrákal "Večer" a "Národní Listy" soc. demokratické straně řádně za uši, potom "Právo Lidu" a soc. demokratická strana otočila. V pondělí to byla manifestace síly - a ona to byla skutečně manifestace, skutečně soc. demokratický dělník šel vedle komunistického dělníka, indiferentní muž vedle indiferentní ženy, celá dělnická třída manifestovala jednotně za myšlenku družstevního hnutí, ovšem za myšlenku třídního družstevního hnutí, které má sloužiti dělnické třídě, ale ne kapitalistickému stavu a zájmům buržoasie (Tak jest! Souhlas komunistických poslanců.) - ale v úterý, když dostali pánové v redakcích soc. demokratických listů vykrákáno, podle "Práva Lidu" jubilejní slavnosti, které se konaly v Praze, přispěly k odhalení rozvratného charakteru komunistické strany, zejména k odhalení její v pravém slova smyslu ničemné úlohy v jednotném družstevním hnutí. (Výkřiky komunistických poslanců.) Tedy teprve, když se jim dostalo příkazu z redakce "Večera", se mluví o rozvratnictví. A vážení pánové, poněvadž teď ti poslové v podzemních chodbách, jak to charakterisovaly Lidové Noviny, chvátali z vládního tábora do tábora oposice, aby jednali o čachrech v otázce soc. pojištění a o dalších věcech, dočkali jsme se dnes toho, že přišel pan posl. Johanis s deklarací, ve které ohlašoval rozbití družstevního hnutí. Přibíjíme zde tuto akci na pranýř a konstatujeme, že komunistická strana nikdy a v žádném případě družstevní hnutí tříštiti nebude, jako netříštila žádné jiné hnutí. (Souhlas.) Pan posl. Johanis zde mluvil vědomou nepravdu, když konstatoval, že komunistická strana rozbila dělnické hnutí, že komunistická strana rozbila odborové organisace. Historická pravda je tato: V době, kdy soc. demokracie byla ve vládě zastoupena min. předsedou Tusarem, v době, kdy se proti její politice bouřilo všechno dělnictvo, měl se sejíti sjezd jednotné soc. demokratické strany. Když bylo zjištěno, že na tento sjezd byly zvoleny více než  2/3 delegátů marxistické levice, min. předseda Tusar dal rozkaz k rozbití soc. demokratické strany. (Tak jest!) Min. předseda Tusar komandoval dokonce krvavého Černého k prosincovému puči. (Tak jest!) To je historická pravda.

A jak to bylo s rozbíjením odborových organisací? Historická pravda je tato: Když se sešel na př. sjezd Svazu zemědělských dělníků a když na tomto sjezdu vyslovilo se 90% delegátů pro taktiku revolučního odborového hnutí, rozbila soc. demokratická strana Svaz zemědělských dělníků, ustavila trucsvaz a v čelo tohoto svazu postavila korupčníka Albina Chalupu, který byl poslancem za soc. demokratickou stranu. Soc. demokratická strana vyloučila Chalupu a zbavila ho mandátu, protože bral úplatky (Výkřiky posl. Bolena.), ale není zjištěno, kolik bral úplatků za to, že zrazoval z rozkazu soc. demokratické strany a Odborového sdružení zájmy zemědělských dělníků, že zrazoval stávky zemědělských dělníků (Výkřiky posl. Bolena.), za to, že štval ozbrojenou moc na zemědělské dělníky, za to, že mnohé stávky zemědělských dělníků skončily krvavě.

Jak to bylo s rozbitím ostatních odborových organisací? Sešel se sjezd Svazu obuvníků. Když se na tomto sjezdu většina vyslovila pro taktiku rudé odborové internacionály, pan posl. Johanis dal povel k rozbití tohoto svazu a založil separatistický svaz obuvníků. Ale to mu ještě nebylo dosti! Šel i k tehdejšímu ministru vnitra, nynějšímu předsedovi posl. sněmovny, a tam si vyžebral rozpuštění Svazu obuvníků. To je historická pravda, tuto skutečnost musíme konstatovati proti vědomě nepravdivému tvrzení posl. Johanise. (Výkřiky posl. Bolena.)

Jak to bylo s dalšími odborovými organisacemi? Konstatuji, že, když se sešel sjezd svazu dřevodělníků a na něm vyslovila se většina pro taktiku rudé odborové internacionály, na příkaz odborového sdružení a strany soc. demokratické byl rozbit svaz dřevodělníků a založen byl svaz separatistický. Totéž se stalo u stavebníků a lučebníků, totéž u kovodělníků. Konstatuji, že dlouho potom, kdy vyloučena byla řada skupin ze svazu kovodělníků, měli jsme na Kladensku jednotné kovodělné hnutí. Přesto, že na Kladensku ohromná, zdrcující většina kovodělníků je ve straně komunistické, neporušili jsme jednotu odborové organisace, až když tam přišel sekretář svazu kovodělníků Kadlec a rozpustil skupinu, protože skupiny kovodělníků v Kladně - bylo to tehdy, když sovětské Rusko stiženo bylo hladovou katastrofou - upsaly několik dolarů půjčky mezinárodní dělnické pomoci. Taková jest skutečnost.

Tedy komunisté nerozbili ani jednotu dělnického hnutí, komunisté nerozbili žádnou z odborových organisací, komunisté žárlivě střeží jednoty odborových organisací a za žádnou cenu je rozbíjeti nebudou.

Komunisté též nebudou rozbíjeti hnutí družstevní. Jestli však máme dobře rozuměti řeči, kterou zde pronesl posl. Johanis, pak z té deklarativní formy, jakou ji přednesl, dá se dedukovat jenom to, že soc. demokratická strana na příkaz buržoasie, s níž vyjednává nejen o otázce sociálního pojištění, nýbrž také o vstupu do vlády chce rozbíti i hnutí družstevní. (Výkřiky posl. Bolena a Mikulíčka.)

Pan posl. Johanis mluvil o tom, že zasáhnutí komunistické strany u příležitosti družstevní manifestace v neděli odsuzují ruští družstevníci a i družstevníci komunističtí z Libušína. Ruští družstevníci řekli již soc. demokratům, jak se dívají na družstevní myšlenku u nás v Československu. V soc. demokracii jsou lidé, kteří z vlastní zkušenosti se přesvědčili o názorech ruských družstevníků na družstevní hnutí v Československu, ale soc. demokratická strana to byla, která zakázala členům své delegace, býv. senátorovi Jiráskovi, redaktoru Škatulovi pod hrozbou represálií ve straně, informovati české družstevníky o družstevním hnutí v Rusku a o Rusku vůbec. Od libušínských družstevníků dostanou sociální demokraté odpověď, která je již v redakci kladenské "Svobody".

Chtějí-li tedy pánové rozbíti družstevní hnutí a mají-li již slíbenou svou mzdu za rozbití družstevního hnutí, za pokus o rozbití poslední instituce, která je jednotná, tedy potom chápeme rozčilenou řeč posl. Johanise a rozčilené reagování ostatních pánů ze soc. demokratické strany. (Výkřiky posl. Bolena.)

A nyní k předloze samé. Smyslem bytových zákonů, přijatých v poslední době Národním shromážděním, zejména pak smyslem zákona č. 44 a smyslem právě projednávané předlohy je úplná likvidace tak zv. vázaného hospodářství bytového a vydání nájemníků, zejména však nájemníků rekrutujících se z řad proletariátu - a těch je zdrcující většina - na pospas bytové lichvě. Pánové z vládní majority cítí, že nemohou ochranu nájemníků odbourati najednou, a proto tak činí postupně, vycházejíce z předpokladu, že je lépe sekati psovi ocas kus po kuse, ježto tak bude to méně boleti.

Zákon č. 44 znamená bezohledný útok na nájemníky a tato předloha znamená pokračování ve zmíněném útoku. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) My chápeme, že ve státě kapitalistickém všechny hospodářské otázky řeší se s hlediska vládnoucí kapitalistické třídy někdy více někdy méně brutálně a že také otázka bytová řeší se u nás s hlediska zájmů majitelů domů, tedy s hlediska sociálně silnějších v neprospěch sociálně slabších. A řeší se bezohledně, brutálně. Myslím, že není žádným přeháněním, řeknu-li, že poměry bytové jsou v Československu ze všech severoevropských států nejhorší. Poměry bytové v Československé republice nesnesou srovnání s poměry v Německu, v Rakousku, ve Francii, ve Švýcarsku, v Belgii, ba dokonce dovoluji si tvrditi, že u nás poměry bytové jsou horší než v Maďarsku.

Podle zprávy ministerstva soc. péče bylo v Československu na základě zákona o stavebním ruchu postaveno 62.000 nových bytů, kdežto v Prusku v jediném roce, v r. 1927 postaveno bylo bytů 150.000. Bytová nouze nikterak nepolevila, nýbrž trvá nezměněně dále. Je pravda, že se staví, ale na druhé straně zmenšuje se počet bytů ve starých domech, jednak slučováním více bytů v jedno, jednak přeměňováním bytů na kanceláře a krámy. A předloha, kterou právě projednáváme, rozšiřuje možnost k rušení starých bytů. Staré byty se ruší, přeměňují se v kanceláře, obchody a krámy, nejen ve velikých městech, jako je Praha, Brno, Plzeň, Bratislava, nýbrž i v městech provinčních.

Byl jsem minulého týdne v Kralupech a tam jsem zjistil, že r. 1928 byl počet bytů sloučením anebo přeměnou v obchodní nebo kancelářské místnosti zmenšen o 80. Na takové malé město, jako jsou Kralupy, je to ohromný počet.

Při projednávání zákona o ochraně nájemníků prohlásil p. dr Viškovský v plénu sněmovny, že těžiště bytového problému neleží tak ve stavbách nových, jako spíše v racionelním hospodaření s bytovou plochou starých bytů, které representují přece největší komplex bytový, a že právě v tomto oboru bytovém dlužno činiti a také lze nejvíce činiti ve prospěch vyřešení otázky bytové.

Smyslem právě projednávané předlohy je všechno možné, jen ne racionelní hospodaření s bytovou plochou ve starých domech, ba právě naopak podle znění §u 1 připouští se, aby se byty slučovaly, aby někdo v jedné a téže obci měl dva, ba dokonce více než dva byty. Zvyšuje se bytová tíseň a umožňuje se tak bohatým lidem, aby měli byty nadměrné, aby měli bytů dokonce neomezený počet a štvali tak chudinu, kterou jste, pánové, z velké míry zbavili ochrany nájemníků, na ulici.

Páni z vládní majority a p. dr Viškovský často mluví o tom, že komunisté provozují politickou demagogii. Konstatuji, že demagogií jest, když p. dr Viškovský pronáší zde řeč, jako ji pronesl 15. března t. r. a potom hlasuje pro vládní předlohu, jako je předloha, kterou právě projednáváme.

Ustanovení §u 2, na základě jehož může dáti okresní úřad svolení ke zrušení bytu, ke sloučení několika bytů v jeden, k tomu, aby někdo mohl míti v jedné a téže obci více bytů, znamená dáti do rukou státní byrokracie možnost, v otázkách bytových postupovati úplně libovolně. Kdo zná intimní styky bohatých lidí v provinčních městech s přednosty politických správ, kdo zná intimní styky ve venkovských městech bohatých lidí s úředníky, kterým bude svěřena otázka bytová, pochopí, co to znamená.

Bohatí lidé budou míti se svolením okresního úřadu několik bytů v obci, mezitím co chudí lidé zase za souhlasu úřadu budou z bytů vyházeni. Námitka, že bytová nouze mírní se stavěním nových bytů, je vyvrácena skutečností, že dělník, drobný zřízenec, úředník, živnostník nemůže si pro drahotu pronajmouti byt v novém domě, neboť otázka stavby nových laciných obydlí řešena není.

Je přece všeobecně známo, že zákona o stavebním ruchu, úlev a podpor plynoucích z tohoto zákona využili zase v prvé řadě lidé bohatí, vládní politikové, vysocí byrokraté a dokonce stavební lichváři a spekulanti, jak zase doznává p. dr Viškovský ve své řeči z 15. března.

Tehdy p. dr Viškovský řekl: "Poskytujeme dlouhodobé berní úlevy na stavbu hotelů, kinematografů, kaváren, luxusních krámů, barů atd. Vyhnali jsme do výše ceny stavenišť, ceny stavebních potřeb, stavebního materiálu. Důsledek toho je, že sleva daní mizí v rukou majitele stavenišť nebo spekulanta s půdou a podnikatele, t. j. tato sleva jest zkapitalisována a pohlcena jako podnikatelský nebo spekulační zisk majitele půdy a nedostává se buď vůbec nebo se nedostává plně do rukou těch, pro které byla určena, t. j. do rukou nových nájemníků."