Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nižší úřad třebas vyšetří, že dosavadní bohatý držitel trafiku nepotřebuje a dá mu výpověď. Ten najde si mezi známými nebo příbuznými nebo v politických kruzích vlivnou protekci, která intervenuje na ministerstvu a toto prostě výpověď zruší. Nelze se pak diviti, když před několika týdny zanechala žena válečného invalidy S. ze Žižkova svoje dvě malé dítky na Zemském finančním ředitelství na znamení protestu proti nepřidělení trafiky jejímu muži. Když malé děti ve stáří 3 a 5 let plakaly na chodbě úřadu, odvedl je strážník zpět k rodičům. Pod tlakem hrozné bídy demonstrovala tato nebohá žena proti protekcionářství při zadávání trafik.

V Praze vůbec není trafik pro válečné poškozence. Pro vdovy, sirotky a pozůstalé, jejichž živitel padl ve válce, není nikde lékařské pomoci. Ačkoliv důchody vdov, sirotků a pozůstalých jsou nepatrné, není postaráno o to, aby se jim dostalo buď bezplatné lékařské pomoci a léků, anebo aspoň za cenu značně sníženou, a tak podléhají pozůstalí po padlých ve válce zejména tuberkulose, která strašlivě řádí v řadách těchto obětí světové války.

I opatřování protés pokulhává následkem nedostatečných finančních prostředků.

Nejtrpčímu osudu jsou vystaveni váleční slepci. I když v §u 9 zákona ze dne 12. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, čís. 39, bylo učiněno opatření u invalidů, jejichž příjem plyne z podniků, uvedených v §u 4 téhož zákona, nastal při provádění tohoto ustanovení chaos v jeho výkladu, který jeví se zejména značným rozporem mezi výnosem ministerstva soc. péče ze dne 14. září 1927, č. j. 27.295/V-1a-27, a mezi směrnicemi, vydanými ministerstvem financí ze dne 27. dubna 1923 pod č. j. 44.315/5884/ 23/l-2a, intimovaných výnosem ministerstva soc. péče ze dne 19. června 1923, č. j. 19.617/V-1a-23, takže mnoho těch, kteří navždy obklopeni jsou věčnou tmou, marně domáhá se správného výkladu §u 9 cit. zákona, aby základní invalidní důchod byl zvýšen o příslušné procento. Rozporem tímto mnozí z válečných slepců zkracováni jsou o 2400 Kč ročně. Výměry Zemského úřadu pro válečné poškozence v Karlíně jsou nyní revidovány a v důsledku zmíněného rozporu předepisují se k náhradě válečným slepcům do tisíců jdoucí přeplatky. Zapomíná se, že váleční slepci mimo velikých i duševních útrap trpí i tělesně, jsouce odkázáni na péči osob jiných a uvrženi v trvalou tmu, zejména když ještě vedle oslepení jsou stíženi jinými těžkými defekty a nemocemi a jsou k jakémukoliv výdělku a práci naprosto neschopni.

Je proto hranice příjmová pro ně naprosto nedostatečná a bylo by nutno a nejvýše spravedlivo patřičně ji zvýšiti.

V důsledku toho navrhujeme, aby válečným slepcům bylo možno uplatňovati nárok na důchod až do 31. prosince 1929 a válečným slepcům vyplácen byl celý invalidní důchod nezkráceně bez ohledu na jejich soukromý výdělek, a podporujeme co nejdůrazněji oprávněné požadavky válečných slepců, jako o příspěvek na zranění, tak o nárok na důchod vdovský nebo sirotčí pro vdovu nebo siroty po zemřelém válečném slepci, byť by zemřel na chorobu jakoukoliv, o nárok na protésy a pomůcky orthopedické bez ohledu na příjem nebo majetek slepce-invalidy, o nárok na léčení válečného slepce a příslušníků rodiny ve státních ústavech na státní útraty a o urychlené řízení ve všech žádostech válečných slepců, aby v novém požitkovém zákoně byl na oprávněné jejich požitky vzat náležitý zřetel. Stejně podporujeme oprávněný požadavek všech válečných poškozenců o novelisaci požitkového zákona, o odstranění nespravedlivých sociálně-lékařských prohlídek jak invalidů, tak i vdov a pozůstalých, o stanovení nové lhůty ku podání přihlášek o důchod, bezplatné nebo levné léčení sirotků, vdov a pozůstalých, požadavek o povinném zaměstnání a o všeobecné podpoře při zařizování živností, řemesel a obchodu, o spravedlivé zadávání trafik a přidělování půdy při provádění pozemkové reformy. Abychom pak nutili vládu, aby zbytečně neprotahovala předložení nového požitkového zákona, navrhujeme, aby platnost předložené vládní osnovy končila 31. prosincem 1928 a předkládáme resoluční návrhy, aby ministerstvo soc. péče předložilo v nejkratší době rozpočtovému výboru návrh vhodného opatření za účelem kontroly výsledků sociálně-lékařských prohlídek, a to tak, aby také všem, kteří z nezaviněných jimi příčin k sociálně-lékařským prohlídkám se nemohli dostaviti, bylo umožněno svůj nárok dodatečnou prohlídkou prokázati a potvrditi; dále, aby ministerstvo financí do nejbližší schůze rozpočtového výboru předložilo materiál o držitelství trafik v Československé republice; trafiky, které jsou v rukou lidí zámožných nebo majitelů ještě jiných obchodů, poskytujících existenci, aby byly do 3 měsíců ministerstvem financí vypověděny a pro příště zadávány výhradně legionářům a válečným poškozencům.

Při této příležitosti připomínáme vládě také její povinnost, aby se postarala o pozůstalé po čsl. legionářích, kteří byli před 10 lety na italské frontě popraveni, bojovavše za svobodu a samostatnost národa československého.

Podle toho, jak se zachová vládní většina k našim pozměňovacím a resolučním návrhům, zařídíme svůj postup při hlasování o předložené vládní osnově. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Ke slovu je dále přihlášen p. posl. Červinka.

Posl. Červinka: Slavná sněmovno! Vládní návrh zákona tisk 1575 o hranici příjmů vylučující z nároku na důchod válečných poškozenců, který se dnes projednává, vybavuje bezděčně v mysli žalné, truchlivé vzpomínky na válečnou tragedii a její nešťastné oběti. Všechna prožitá hrůza a utrpení vynořuje se před naším zrakem a často ještě dnes živí svědkové, za dlouhých 10 let po světové válce, svědkové zmrzačení, bezrucí a beznozí, a co nejsmutnějšího, i slepí, výstražně hlásají již svým zjevem ve všech státech a všem národům, jak krutá je válka a její následky.

V této chvíli vzpomínám nedávno konaného sjezdu slepců z celé naší republiky v Praze ve Smečkách, v Typografické besedě. Sešlo se jich, ubožáků, na 200 a včetně průvodců a rodinných příslušníků naplnili sál Typografické besedy do posledního místečka. A jejich slepý, inteligentní vůdce Rejfíř klidným, seriosním způsobem poukazoval na bolesti, tužby a přání slepců, na jich potřeby a nedostatky. Byly také promítány obrazy, kde ve skupinách viděli jsme desítky mužů, zbavených úplně nejen zraku, nýbrž i rukou a nohou. Celý sál lkal, všechna srdce se chvěla, slzy těm, kteří ještě mohli plakat, stékaly po ustaraných tvářích, řinčely a chrastily řetězy věrných průvodcůpsů, poznávajících své pány na promítaném plátně; prostě byly to okamžiky nervy drásající, chvíle pohnutá, na kterou nemožno jen tak lehce zapomenouti, zejména ne do té doby, dokud nebudeme míti vědomí, že o osud těchto největších ubožáků je náležitým způsobem postaráno.

Ve snaze prospěti těmto dobrým, hodným, republiku milujícím lidem ujímám se slova, abych poukázal na nedostatky zákona o požitcích válečných poškozenců, jež se nejbolestněji dotýkají válečných slepců. § 1 zákona čís. 142 z 20. února 1920 ve znění zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., praví, že nárok na důchod mají kromě ostatních podmínek osoby, jež svůj nárok na invalidní podporu uplatnily v zákonité lhůtě, t. j. nejdéle do 31. prosince r. 1924. Tato zákonitá lhůta byla oznámena Úředním listem a vyhláškami politických úřadů, jimiž váleční poškozenci byli vyzýváni k uplatnění svých nároků na důchod. Tento způsob výzvy nebyl dostatečným k tomu, aby invalidé-slepci, kteří byli zcela opuštěni a neměli možnosti čísti úřední vyhlášky, byli na lhůtu upozorněni. A jedině z těchto důvodů se stalo, že třem válečným slepcům, a sice Frant. Papouškovi ze Želnavy na Šumavě, Václ. Myšičkovi v Střížkově č. 31 u Libně a Ludv. Reimanovi na Žižkově nebylo možno uplatniti nároku na důchod.

Je zapotřebí dnes, kdy následky války jsou již dostatečně známy, za pomoci úřadů a organisací válečných poškozenců vyhledávati všechny osoby, jež následkem slepoty, hluchoněmosti a jiných defektů mají nárok na invalidní důchod, a zvláštním zákonem ustanoviti, že těm válečným slepcům, kteří o lhůtě k uplatnění nároku informováni nebyli, má býti invalidní důchod přiznán cestou milosti, anebo, ještě lépe, lhůta k podání přihlášek u osob slepých má býti prodloužena. §§ 2, 3 a 4 měly by pozbýti platnosti tam, kde se jedná o válečného slepce, což odůvodňuje se takto:

Provozuje-li válečný slepec jakékoliv zaměstnání, též samostatnou živnost, je to za prvé velmi chvályhodná snaha, jež měla by býti spíše podporována než trestána odnímáním důchodu. Každé slepcovo zaměstnání nebo podnikání je spojeno s překážkami, potížemi a námahami všeho druhu, aniž by se slepec mohl konkurenčně vyrovnat komukoliv ze zdravých aneb šťastnějších soupeřů. Jeho režie je vždy také značnější s ohledem na průvodce, předčitatele, schopnější a dražší pracovní síly atd., a proto by mu měl býti invalidní důchod vyplácen bez ohledu na soukromý výdělek, jelikož tento důchod nevyváží ani část toho, oč je zkrácen dražší režií a menšími výsledky konkurenčního snažení naproti zdravým a šťastnějším zaměstnancům nebo podnikatelům. Úspory dosažené u válečných slepců odnětím důchodu nevyváží nikde ani nepatrným procentem těžké oběti, jež přinášejí tito nejnešťastnější ubožáci tím, že se stále revidují jejich příjmy a odnímá se jim i ten nepatrný důchod invalidní, neboť se jim tím ztrpčují poslední zbytky bezradostného, zoufalého života, bere se jim nepatrný klid získaný prací a snažením a dělají se z nich zoufalci bez cíle, bez zájmu a lásky k práci, k té práci, k níž chtěli vychovávati i svoje rodiny.

Je těžkým hříchem šetřiti na ubohých slepcích, jako by nebylo možno na jiných stranách si tyto mrzké úspory vynahraditi mnohonásobně. Nedá se také při nejlepší vůli zabrániti tomu, aby vyšetřování příjmu slepcova nedělo se v neprospěch jeho, a je zde tudíž veliká možnost páchání neodčinitelných křivd na existenci sociálně nejslabších a o svůj chléb nejtížeji bojujících.

Podle §u 2, odst. 2. započítává se do příjmu invalidova také příjem těch osob, na jejichž výživu podle zákona povinna je přispívati manželka a děti. Kdyby tudíž úřad zjistil, že dvě nebo tři děti slepcovy z činnosti hospodářsky samostatné vydělávají 11.000 Kč ročně, tedy součet 5000 (hranice příjmu) a důchodu, jenž by mu podle zákona nanejvýše příslušel, mohlo by se státi, že by úřad zastavil slepci úplně výplatu důchodu, ač příjem 11.000 při činnosti hospodářsky samostatné, je-li tento příjem nadto ještě řádně vypočten, sotva stačí k výživě jedné osoby, tím méně pak k existenci dvou nebo tří dítek slepcových anebo celé jeho rodiny.

Stejným způsobem mohl by býti slepec poškozen v tom případě, kdyby jeho tři dítky byly zaměstnány a každé z nich vydělávalo 490 Kč měsíčně, čili 5880 Kč ročně, všechny dohromady 17.640 Kč ročně. Na základě dnešní hranice příjmu, jež činí 5000 Kč, a ustanovení zákona, podle něhož příjem příslušníkům rodiny, žijícím s ním ve společné domácnosti, jest započítávati pouze polovičkou, mohlo by se státi, že by úřad odňal slepci úplně jeho invalidní důchod, ač je jisto, že jeho dítko se stěží samo uživí za 490 Kč měsíčně, a ač není možno žádati, aby z téhož nepatrného příjmu ještě živilo slepého otce. Není morální, aby společnost representovaná státem a nadaná prostředky daleko bohatšími těžila ze špatně honorované práce nedospělých dětí chudého slepce invalidy. (Výkřiky čsl. nár. socialistických poslanců.) Do příkladu právě uvedeného již je započteno i 10% zlepšení hranice příjmové za každou osobu podle §u 3 zákona.

Stejně nesprávný jest třetí odstavec druhého paragrafu, jenž praví, že v tom případě, kde žije invalida ve společné domácnosti s rodiči nebo předky, kteří podle zákona jsou povinni k jeho výživě přispívati, započítává se též do příjmu jeho onen příjem rodičů nebo předků, jaký by na jeho výživu připadal. Tohoto ustanovení bylo prakticky použito u válečného slepce Alfonse Syřínka, který jest úplně osleplý a kromě toho i jinak těžce zmrzačen. Byl mu snížen příplatek podle §u 9 s ohledem na to, že jeho rodiče mají malé hospodářství. Není jistě nikdo proti tomu, že rodiče jsou povinni starati se o nešťastného syna, avšak rozhodně nutno protestovati proti tomu, aby stát přesunoval své povinnosti na staré, předřené, k práci již velmi málo schopné rodiče. (Výborně! Souhlas čsl. poslanců nár. socialistických.)

§ 4 jest prakticky neproveditelný a jeho provádění tudíž vnáší do péče zákonné jen chaos a do řad nejtěžších invalidů a válečných slepců zvláště stálé roztrpčení. Praví se v něm, že váleční poškozenci, jimž byla udělena tabáční trafika, licence kinematografů nebo třídní loterie, mají nárok na důchod jen tenkráte a potud, dokud příjem z těchto podniků nepřevyšuje o 100% důchod, jenž by mu jinak podle zákona příslušel. Jako při každém podniku, tak i zde možno zjistiti čistý příjem teprve po celoroční uzávěrce, po 31. prosinci, neboť příjem z obchodního podniku, o jaký tu jde, není rentou nebo gáží pevně číslicí stanovenou a pravidelně splatnou. Jak může tudíž slepec na začátku roku věděti, zda mu patří důchod nebo ne, když pro konstatování jeho příjmu je směrodatnou pouze celoroční bilance?

Úřady pro péči o válečné poškozence prováděly vyšetřování příjmů slepců-trafikantů obyčejně prostřednictvím důchodkových kontrolních orgánů finanční správy, jež zpravidla nevěděly, zda jejich zjištění má býti podkladem pro výplatu důchodu nebo pro vyměření státní daně z tabáku (dávka ze zisku) a majíce pokyny, aby při vyšetřování příjmu trafikantova uznávaly pouze určité režie, aby vykázaný čistý zisk, určený ke zdanění, byl co největší, používaly těchto instrukcí i zde a proto byli pak na základě takového úředního postupu, se strany finančních úředníků jako fiskalistů zcela správného a odůvodněného, při péči invalidní však nesprávného, váleční slepci těžce poškozeni, neboť byl jim důchod zkracován nebo odnímán na základě příjmu domněle značně vyššího, než jaký byl ve skutečnosti. Prováděli-li pak vyšetřování příjmů trafikantových úředníci úřadů pro péči o válečné poškozence, kteří jako nezasvěcenci trafikám tak dobře nerozuměli a neměli náležité definice o tom, co je hrubý příjem, co je režie a čistý příjem, byla tato zjišťování prováděna neodborně a opět ku škodě válečných slepců, nehledě k tomu, že úřední výkony byly v mnohém případě značně dražší než docílené úspory. Na vydáních s provozováním trafik se nepřiznávají tato vydání: Opravy krámu, po případě budky, daň výdělková, skutečné ztráty na tabákových výrobcích (podle předpisů jen 50 Kč ročně bez ohledu na velikost trafiky), splátky na bezúročné zápůjčky ministerstvu soc. péče, pojistné premie na životní pojistky, dané jako záruka ministerstvu soc. péče pro případ úmrtí, aby zápůjčka z této pojistky mohla býti zcela umořena, stravné pro psa vůdce a vydání za doprovody válečných slepců, kteří v důsledku úplného oslepení na svých cestách se musejí dáti doprovázeti osobami vidoucími, z kteréhož důvodu vykázaný čistý zisk jeví se vždy o značné částky větší, než je ve skutečnosti.

Kromě toho úřady důchod vyměřující vedené veřejnými i důvěrnými výnosy ministerstva soc. péče vykládaly i jasné znění zákona často opačně a v neprospěch slepců. Podle našeho názoru má na př. úplný slepec na základě §§ 7 a 8 nepopíratelný nárok na 20 Kč měsíčního důchodu, podle §u 42 a příslušné toho času platné zákonné úpravy na 100 Kč (50%) drahotní přirážky. Podle §u 9 má nárok na 200 Kč (100%) t. zv. příplatku pro bezmocné a podle §u 10 má nárok na 20 Kč (10%) příplatku pro každé nezaopatřené dítko. Je-li na př. otcem 2 dítek, má nárok na úhrnný důchod měsíční 540 Kč, čili ročních 6.480 Kč. Podle tohoto jasného a logického výkladu zákona má nárok na tento nezkrácený důchod i tenkráte, když skutečný, t. zv. čistý příjem z jeho trafiky s důchodem dohromady nepřevyšuje ročně 12.960 Kč, tedy peníz pro 4 člennou rodinu a úplného na cizí pomoc stále odkázaného slepce stále ještě velice skromný. Úřady však v takových případech nepřiznávaly invalidní důchod již při příjmu 10.560 Kč i menším. (Slyšte!)

Zákonem nebylo dáno žádného vodítka k tomu, zda a kdy má býti důchod odňat, nebo zda a kdy se invalida má důchodu zříci. Byl-li slepci důchod vyměřen a zasílán, přirozeně přijímal jej jako oprávněný. Často se však stalo, že úřad si vyšetřil anebo dal vyšetřiti, třebas po několika letech, příjem válečného slepce trafikanta nebo živnostníka za všechna minulá leta a na základě tohoto zhusta pochybného zjištění nejen že mu důchod nenadále zastavil, avšak vytkl mu, že pobíral svůj důchod neoprávněně, následkem čehož vznikly přeplatky, jež úřad slepci připočetl k tíži se zdvořilým upozorněním, že zatím prý tyto přeplatky vymáhány nebudou. (Slyšte!) Markantním příkladem jest výměr doručený válečnému slepci Adamovi z Ploštic u Hradce Králové, kde úřad mu účtuje přeplatky za sedm a půl roku v částce 28.625 Kč (Výkřiky posl. Sladkého.) na základě příjmu, jenž prý jej neopravňoval k pobírání invalidního důchodu, kterýžto příjem však připočtený k invalidnímu důchodu a rozvržený na celých sedm a půl roku ještě nebyl ani existenčním minimem pro slepce a jeho pětičlennou rodinu. (Slyšte! Slyšte!) Ubohému slepci zbývá ze všeho jen palčivá starost a obava, že jednou bude státem pro tento přeplatek nemilosrdně exekvován, že jeho dítky budou snad jednou vyhnány z chaloupky zabavené pro přeplatky důchodu.

Ještě markantnějším dokladem povrchní a pochybné prakse jest výměr daný válečnému slepci Langmajerovi z Citova u Mělníka, kde úřad sděluje, že hrubý příjem jeho trafiky činil 6.200 Kč ročně, tedy více než důchod, který by mu jinak podle zákona příslušel. Úřad se zde sám přiznává ke svému přehmatu, že zastavuje důchod ne na základě čistého zisku, nýbrž hrubého příjmu, ke kterémuž sama důchodková finanční kontrola napočetla více jak 2.200 Kč režií. Slepec byl zde povrchním postupem připraven o celý důchod invalidní.

Jestliže zde bylo z příčin neproveditelnosti zákona aneb nedostatečného provádění spácháno tolik křivd a není-li možno poškozeným v každém případě celou škodu náležitě nahraditi, je svatou a mravní povinností vlády a Národního shromáždění, aby válečným slepcům byly prominuty všechny t. zv. přeplatky invalidního důchodu a aby tak bylo přineseno mírné odškodnění aspoň celému nejblíže poškozenému stavu. (Výborně! - Potlesk posl. čsl. strany socialistické.)

§ 5 sice připouští, že ministerstvo soc. péče po dohodě s ministerstvem financí může povoliti výjimky z ustanovení §u 2 a 4 v případech zvláštního ohledu hodných. Špatnou známkou celého zákona však jest, že paragrafy, které berou, jsou velice důsledné, rigorosní a příkré, za to však paragrafy, jež dávají, jsou pouhými benevolencemi. Je žádoucno, aby takové výjimky byly zákonem stanoveny a aby se staly přesně znějící literou tohoto budoucího zákona. Nejlepší výjimkou pro všecky důchodce, zvláštního ohledu hodné, bylo by, aby §§ 2 až 4 byly, kde se jedná o válečné slepce, ze zákona vůbec odstraněny, jako žádáno již svrchu a v našich návrzích. (Výborně!).

§ 7, "Důchody slepců", praví, že válečný slepec jako 100% invalida má nárok na plný základní důchod, to jest 200 Kč měsíčně čili Kč 6.50 denně kromě příplatků. Jest to dosti pro člověka, vyžadujícího zvláštní péče, silnější, lepší nebo dietetické stravy, u něhož každý krok, každý pohyb i nejnepatrnější radost jsou značně dražšími, pro člověka, který z polovice jest živ od drahých léků?

§ 9 zákona, který mluví o příplatcích, praví, že oněm invalidům, kteří pro bezmocnost potřebují stálé péče druhé osoby, může ministerstvo soc. péče po dohodě s ministerstvem financí povoliti zvláštní příplatek, a to až 50% základního důchodu, a jde-li o úplného slepce, až 100% základního důchodu, to jest v nejlepším případě 200 Kč měsíčně. Najme-li někdo pomocnici v domácnosti, nutno jí kromě stravy, jež stojí nejméně - mírně odhadnuto - 350 Kč měsíčně, dáti měsíční honorář 150 Kč kromě ostatních požitků a ostatních sociálních břemen. Dělníkovi nejnižší kategorie přísluší mzda alespoň 150 Kč týdně, čili 600 až 650 Kč měsíčně. To jest stále ještě velmi špatná odměna za 8hodinnou denní práci. Naproti tomu však osoba, jež má slepci sloužiti cele a věrně, má býti jeho stálým společníkem, důvěrníkem, předčitatelem a ošetřovatelem a míti k tomu odpovídající schopnosti a inteligenci, je honorována 200 Kč měsíčně čili Kč 6.50 denně. Za tento honorář nikdo nebude všechny naznačené funkce vykonávati a proto slepec zůstává dále nejubožejším opuštěncem bezradným a úplně bezmocným. (Tak jest!)

Podle §u 10 přísluší slepci na každé nezaopatřené dítě do 18 let měsíční příplatek ve výši 20 Kč, to jest 10% základního důchodu. Slepcovo dítě nemá nárok na více chleba, mléka, šatstva, školních knih, hraček, pamlsků a různých nevinných nároků, než kolik jich lze koupiti denně za 66 haléřů. Zde jest nespravedlnost a příkrost necitelného požitkového zákona cítiti nejbolestněji, neboť nevinné dítě ještě nadále trpí a pyká za to, že byla kdysi válka, dítě, naděje a budoucnost národa, dostává obnos, za nějž stěží lze koupiti skrovný krajíc chleba a zde v Praze čtvrt litru zfalšovaného mléka, nehledíc k dalším potřebám dítěte kulturního našeho národa. A přes to váleční slepci jsou odhodláni vychovávati z těchto odstrčených dětí řádné občany a zdravé sloupy republiky.

Stejný příplatek má sice slepec dostávati podle zákona i na manželku, avšak výnosem ministerstva soc. péče odňat je tento příplatek manželkám tam, kde slepec dostává příplatek podle §u 9. Když tedy válečný slepec shrne svůj důchod a příplatek podle §u 9, jakož i drahotní příplatek podle §u 42 dohromady s příplatky na dítky, vypadá to v praktickém případě takto: Je-li ženat a bezdětný, činí jeho důchod v nejlepším případě 500 Kč měsíčně, tedy na osobu a den 8.30 Kč, je-li ženat a otcem jednoho dítka, dostává 520 Kč měsíčně, čili 17 - Kč denně, tedy na osobu a den 5.60 Kč, je-li ženat a otcem dvou dětí, dostává 540 Kč měsíčně, čili 18 Kč denně, tedy na osobu a den 4.50 Kč. Je-li ženat a otcem tří dítek, dostává 560 Kč měsíčně, což činí denně 18.60 Kč, čili na osobu a den 3.70 Kč. Je-li ženat a otcem 4 dítek, činí jeho důchod měsíčně 580 Kč, na osobu a den 3.20 Kč. Drastičtějších příkladů nezasloužené lidské bídy snad uváděti netřeba. Ty zde dosti straší. Dnes celá zákonitá péče o válečné slepce a válečné poškozence vůbec je ve světle vylíčených zde případů jen široce založená agenda, jež pro svoji komplikovanost nemůže vpřed a jejíž činnost zračí se v krejcárkování, v dohadování se s největšími ubožáky o několik haléřů nepatrného důchodu. Žádáme nový, spravedlivý požitkový zákon pro válečné slepce. (Tak jest!) Nezmiňuji se o přesných obnosech, které mají býti slepcům na požitcích přiznány, neboť naše požadavky pro slepce formulujeme v našich návrzích. Žádáme pro slepce uznání práva na lidský život, žádáme pro slepce jen nezbytné existenční minimum a doufáme, že celá sněmovna vyjde těmto oprávněným požadavkům nejtěžších obětí války vstříc. Z příštího požitkového zákona musí býti odstraněna veškerá ona úsporná opatření. Válečný slepec nechť má nárok na svůj invalidní důchod, jak už bylo předešlým řečníkem podotknuto, bez ohledu na jakýkoli vedlejší příjem. Mezi válečnými slepci není rozhodně boháčů ani lidí dobře situovaných (Tak jest!), kteří měli nedávno odvahu vystoupiti zde při generálské předloze, hájiti generálské pense a navrhovati jejich zvýšení, měli v prvé řadě pamatovati, že po republice chodí na 700 válečných slepců, kteří nešťastnou válečnou tragedií byli uvrženi do největšího neštěstí. (Výborně!) Pro ty ubožáky měli by mluviti. To by bylo mravní, to by bylo lidské, to by bylo národní a křesťanské. (Výborně!) Trapně a velmi tísnivě působilo, když tehdy pro tuto generálskou předlohu mluvili v prvé řadě zástupci křesťanské strany lidové. To je úkaz velmi smutný a bohužel pravdivý. (Předsednictví převzal místopředseda dr Buday.)

Slepci a vůbec těžcí váleční poškozenci, měli-li dříve nějaké majetky nebo postavení, to vše již dávno strávili pro kruté neštěstí jež je stihlo, a obdrželi-li pak od státu nějaké zaopatření, tedy z příkladů, které jsem zde stručně citoval, je vidno, že stát se již zajisté postaral o to, aby si z toho nic neušetřili, neřku-li z toho zbohatli. Proto budiž jim invalidní renta dána jako náhrada za mimořádnou režii způsobenou slepotou a jako odškodnění za to, oč zkráceni jsou v nerovném existenčním zápolení. Republika tím naprosto nic neztratí, neboť slepci, pro něž jsou na př. tabáční trafiky zatížením, záchranou v zoufalství, milerádi tyto trafiky postoupí lehčím válečným poškozencům. Viděl jsem sám takový drastický případ na Žižkově, kde válečný slepec v dřevěné budce v trafice naprosto nebyl ani možný, neboť nemohl ani spočítati mince, když je dával zpátky, nemohl ani vybrati různé druhy doutníků. Co je pak platna takovému opuštěnému slepci trafika, když není schopen v této trafice následkem své slepoty vésti obchod. Proto váleční slepci rádi se zřeknou trafik ve prospěch vidoucích válečných poškozenců jinak zmrzačených, jenom jim musí býti dáno existenční minimum, aby z něho mohli býti živi. Pro 700 válečných slepců - ani ne již celých 700 - 150 slepců jest již uspokojivě podle samého vyjádření slepecké organisace zaopatřených, myslím tedy, že pro těch zbývajících 450 slepců se najde v republice ještě tolik prostředků, aby se o ně mohla republika nějakým příplatkem nebo zvýšením důchodového požitku postarati. (Výkřiky: Ti dostanou, až co zbude po rakouských generálech!) Myslím, že povinností Národního shromáždění a všech zástupců lidu jest, aby vyřídili napřed tuto ožehavou otázku slepců a rakouské generály s lampasy nechali seděti po různých těch krásných lázeňských místech, ve kterých teď v létě právě si hoví, zatím co my, jako zástupci lidu, řešíme tyto palčivé otázky nejubožejších chudáků, příslušníků to našeho národa. Pro staré rakouské generály ani haléř, pro slepce tolik, aby mohli býti klidně a slušně ještě těch málo roků života, co jim zbývá, živi, a to i s rodinami. Slepcům pak svobodným nechť je umožněno se ženiti a zakládati rodiny, nechť jsou jim dány slušné pense, avšak bez ohledu na počet příslušníků rodiny.

Nemohu, velectění pánové a dámy, pro krátkost času přednésti všechny bolesti a požadavky slepců. Předešlí řečníci již dostatečným způsobem zmínili se, jak je nutno zákon v nejbližší době novelisovati. Mně nezbývá po vyčerpání řečnické lhůty, než abych na slavnou sněmovnu vznesl tuto prosbu:

Velectění pánové a dámy! K vám, členům tohoto zákonodárného sboru, jdou ty mátožne a vrávorající postavy zničených, ubohých slepců. K vám jdou jejich děti a ženy. K Bohu nemohou již dávno zvedati svých vyhaslých zraků, v temnotě věčné a v zoufalství tiché prosby doufají ve vás a volají k vám, abyste jim dali, co jim právem náleží, abyste řádnou hranicí příjmovou a upravením zákona o válečných poškozencích zabezpečili jim a jich rodinám lepší život tak, jak jsme o to již v soc.-politickém výboru úpěnlivě žádali a jak o to žádáme slavnou sněmovnu opětně v této chvíli. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Místopředseda dr Buday (zvoní): K slovu je ďalej prihlásená pi. posl. Karpíšková. Dávam jej slovo.