Zpráva o nevinně zatčených, všeobecně
vážených dělnících a zvláště
o surovém nakládání s nimi roznesla
se dědinou jako blesk. Ženy a děti vyběhly
na náves a živě o zatčení rokovaly.
Sedmičlenná hlídka četnická
s nasazenými bodáky přiběhla lidi
rozháněti. Na četnickou výzvu k rozchodu
odpověděli nejblíže stojící
voláním: "Propusťte nám naše
muže a kamarády!" Na toto volání
odpověděli četníci palbou na ostro.
Zazněly výstřely a za zoufalého volání
a křiku se rozběhl shluk žen a dětí.
Jen pět krví zbrocených těl zůstalo
na zemi. S nasazenými bajonety honili pak četníci
zbylé dělníky do jejich chatrčí.
Hrozný výsledek tohoto brutálního
zákroku byl tento: jedna mrtvá žena, dvě
raněné a jeden hoch.
Zabitá zemědělská dělnice Klára
Latyšková, vdaná, 33 let stará, matka
jednoho dítěte, střelena byla z blízkosti
asi tří kroků do pravé ruky. Kule
přerazila jí kost pod ramenem a projela prsoma a
srdcem. Nebohá byla ihned mrtva. Plačící
a bědující ženy odnesly ji po odchodu
četníků domů.
Dělnice Marie Matašová má prostřelenu
pravou nohu v koleně. Emma Hrnčířová,
stará 42 let, matka tří dětí,
střelena byla do života, a Josef Hochšar, 16letý
jinoch, má prostřeleno stehno pravé nohy.
Údaje v této zprávě uvedené
jsou souhlasné jak z výpovědi očitých
svědků, tak i četnictva.
Nutno připomenouti, že po celou dobu stávky
nebylo v místě ani stávkokazů, ani
četnictva. Četnictvo bylo povoláno teprve,
když byl statkářem Adlerem získán
stávkokaz Jan Burian do práce, k jeho ochraně.
Došlá četnická asistence byla také
- snad pro informace - u velkostatkáře Adlera. Že
četníci jsou na stravu u velkostatkářů,
je samozřejmé. Jsou též případy,
že i notář má v panském chlévě
a z panského živený dobytek. To je nadřízeným
úřadům známo a je to všeobecně
přijímáno jako samozřejmost.
Občané v Kereškýně a v celém
Nitransku nezapomenou nikdy na řádění
četníků. Střílením do
bezbranných žen byl podán důkaz, že
vláda, její úřady a vůbec celý
státní aparát slouží jedině
ku potlačení dělnické třídy
a že 10 let nynějšího režimu neznamená
10 roků pokroku, nýbrž 10 let zpět do
středověku. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Že četníci neměli vůbec důvodu
stříleti do bezbranných žen, je zřejmo
z protokolu, který byl sepsán 5. května v
obecní kanceláři a podepsán samým
starostou Fintem a očitými svědky. Starosta
tento není komunista, nýbrž je to příslušník
agrární strany.
Ženy byly úplně bezbranné, bez jakéhokoliv
nářadí a na silnici samé je pouze
drobný štěrk. V Kereškýně
až do stávky komunistů vůbec nebylo,
teprve brutální postup statkářů
a četníků přesvědčil
občany o správnosti našeho stanoviska k této
společnosti, že od ní nápravu očekávati
nemohou, nýbrž že jest jejich povinností
vésti proti ní neúprosný boj.
Zprávy, které naše časopisy přinesly
o těchto bojích, byly soustavně konfiskovány,
aby dělnická veřejnost nemohla býti
náležitě informována. Po této
stránce bylo dokázáno, že Československá
republika je státem policejním. Dnes se nekonfiskuje
jenom "Rudé Právo", "Rovnost"
a jiné dělnické časopisy, nýbrž
i "Havlíček".
Konfiskační prakse je za dnešního režimu
nejen fašistická a krajně reakční,
nýbrž přímo idiotsky blbá. Za
dnešních poměrů buržoasní
diktatury a ochotného přisluhování
sociálních patriotů buržoasii je úplně
pochopitelné, že smečka lichvářů,
bankéřů, agrárních zemanů
a průmyslnických vykořisťovatelů
šlape všechny zásady demokracie a velkohubé
fráze "osvoboditelů" vlasti o svobodě
tisku, a že pomocí svých pochopů konfiskuje
každý projev ostřejší kritiky a
každou zmínku o náladě širokých
vrstev pracujícího lidu měst a venkova. To
je persekuce politická, a dovedeme jí čeliti.
Naprosto nepochopitelné je však idiotské běsnění
v případech, o nichž se chci zde zmíniti.
Podávám zde pro charakteristiku dnešní
konfiskační prakse tři křiklavé
případy, které ukazují, až do
jaké švejkoviny zabíhá pražský
censor. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
V úterý dne 5. června 1928 byla v "Rudém
Právu" zabavena tato zpráva (čte):
"Nebudeme rušiti hasičské slavnosti! Buržoasní
tisk ("Národ" a "Večer") snaží
se vyvolati mínění, že náš
Rudý den má rušiti hasičské slavnosti
v Praze. Prohlašujeme proto jednou pro vždy, že
nás ani nenapadá rušiti tyto slavnosti, poněvadž
víme, že mezi hasičstvem je veliké procento
komunistů, kteří do Prahy přijedou
a budou našim soudruhům v Praze srdečně
vítáni. Naše akce nesměřují
proti hasičstvu, jehož poslání plně
uznáváme, nýbrž směřují
proti buržoasnímu režimu, který zhoršuje
sociální pojištění, stupňuje
drahotu, ničí ochranu nájemníků,
rdousí samosprávu, podporuje klerikální
reakci a zaviňuje všechnu bídu, do níž
upadá pracující lid měst i venkova
stále hlouběji!"
Ve své psí oddanosti a přílišné
horlivosti chtěl tímto censor patrně zabrániti,
abychom nemohli veřejně říci, že
nechceme a nebudeme rušiti hasičský sjezd.
Avšak ještě daleko nesmyslnější
je konfiskace "Rudého Večerníku"
ze dne 2. června 1928, kde byla zabavena tato zpráva:
"FDTJ. Košíře pořádá
dnes v sobotu o 1/28.
hod. večer ve Spartakovně na Popelce 285 koncertní
večer vlastního hudebního odboru ve prospěch
úborování dítek k okresnímu
cvičení a II. Spartakiádě. Vstupné
Kč 2.40 včetně zemské dávky.
Prosíme soudružskou veřejnost, aby sledovaný
účel podpořila svou návštěvou."
Příčinu této konfiskace nelze si skutečně
vysvětliti ničím jiným než bezmeznou
omezeností a pitomostí pražského censora.
Další, stejně charakteristický případ
konfiskační praxe vypadá takto: V "Rudém
Právu" byla dne 2. června 1928 uveřejněna
úmrtní zpráva, v níž se pravilo,
že zemřelý dělník J. K. byl dobrým
komunistou a nadšeným tělocvikářem.
Aby však bylo dokumentováno, že v demokratickém
Československu nenechá reakce na pokoji ani mrtvého
komunistu, zabavil censor ve svém hyenismu i závěr
tohoto úmrtního oznámení, v němž
se praví: "Zemřelý soudruh těšil
se na II. Spartakiádu, kterou smrtelná nenávist
čsl. vládní, kapitalistické buržoasie
proti dělnictvu pro letošek zmařila, které
se však nedočkal."
Duchaplný a vtipný censor tím chtěl
snad znázorniti, že komunista se nemá co těšiti
na nic jiného, než na kriminál.
Jsme opravdu zvědaví, zda i v těchto případech
bude předsednictvo sněmovny napomáhati státnímu
návladnímu. Nechť se však pánové
z předsednictva zachovají, jak chtějí,
nám nezbývá nic jiného, než abychom
o tomto pitomém řádění censury
čsl. demokracie psali v zahraničním tisku,
aby se celý svět mohl přesvědčiti
o skutečných poměrech v demokratickém
Československu v době jeho oslav 10. výročí.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Neštítí-li se vláda nejbrutálnějších
prostředků, aby byl zardoušen dělnický
nekompromisní tisk, aby dělnické hnutí
bylo zlomeno, je povinností pracující třídy
postaviti se rozpínavosti reakce na odpor. 6. červenec
bude dnem takového protestu. 6. července bude dělnictvo
bez rozdílu politické příslušnosti
demonstrovati na ulicích pražských nejen proti
zákazu II. Spartakiády, nýbrž i proti
chystanému zhoršení soc. pojištění,
za vyšší mzdy, proti drahotě a daňovému
útisku. Bude demonstrovati proti útoku na sovětský
svaz, za legalitu třídních proletářských
organisací, proti persekuci a reakci. Pryč s blokem
vlády mezinárodní buržoasie! Nechť
žije boj za vládu dělníků a rolníků!
Nechť žije komunistická strana Československa!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen. Rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Čl. I znějž:
Ustanovení §u 2. odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se mění a bude zníti:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci bez ohledu na jeho
příjem."
Odst. 2, 3 a 4 se zrušují.
2. První eventuální pozměňovací
návrh posl. Kopasze a soudr.:
Bude-li zamítnut náš pozměňovací
návrh na změnu čl. I, navrhujeme, aby čl.
I zněl:
Ustanovení §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců, ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se mění a bude zníti:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší nežli
18.000 Kč; je-li však vyšší příjem
menší nežli součet 18.000 Kč a
důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce, doplňující
tento součet."
Odst. 2, 3 a 4 se zrušují.
3. Druhý eventuální pozměňovací
návrh posl. Kopasze a soudr.:
Bude-li zamítnut náš první eventuální
návrh na změnu čl. I, navrhujeme, aby čl.
I zněl:
Ustanovení §u 2, odst. 1 zák. ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců, ve znění zákona ze
dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se mění
a bude zníti:
"Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší nežli
14.000 Kč; je-li však vyšší příjem
menší nežli součet 14.000 Kč a
důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce, doplňující
tento součet."
4. Pozměňovací návrh posl. Johanise,
Chalupy, Remeše, Svobody a soudr.:
Čl. I má zníti:
Působnost §u 2 zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců prodlužuje se takto:
§ 2. Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší nežli
14.000 Kč, je-li však jeho vyšší
příjem menší nežli součet
14.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce, doplňující
tento součet.
Hranice příjmu 14.000 Kč je společná
jak pro osoby samostatně výdělečně
činné, tak i pro osoby při činnosti
hospodářsky nesamostatné."
Jako čl. II budiž do osnovy zařazeno ustanovení:
"§ 1. Váleční poškozenci,
kteří nepodali přihlášky o nárok
na důchod do 31. prosince 1923, mají právo
tak učiniti dodatečně a to do 31. prosince
1929.
§ 2. Váleční poškozenci, nebo důchodci
předků, kterým bylo na důchodech přeplaceno,
se od vrácení přeplatků osvobozují."
5. Pozměňovací návrh -posl. Bergmanna,
Červinky, Pechmanové a druhů:
Čl. I nechť zní:
Působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců ve znění zákona ze
dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., se změnou,
stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924, č. 79
Sb. z. a n., prodlužuje se do 31. prosince 1928 s touto změnou:
"Hranice příjmu válečného
poškozence, až do které má nezkrácený
nárok na důchod, při činnosti hospodářsky
samostatné i při činnosti hospodářsky
nesamostatné, stanoví se roční částkou
12.000 Kč."
Čl. I budiž doplněn:
"§ 1 zákona č. 142/1920 Sb. z. a n. ve
znění zákona č. 39/1922 Sb. z. a n.,
jenž praví, že nárok na důchod
mají kromě ostatních podmínek osoby,
jež svůj nárok na invalidní podporu
uplatnily v zákonité lhůtě, to jest,
nejdéle do 31. prosince 1923, netýká se válečných
slepců, kteří mají možnost uplatňovati
nárok na důchod až do 31. prosince 1929.
Ustanovení §§ 2, 3 a 4 zákona ze dne 20.
února 1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona ze dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n.,
se změnou, stanovenou zákonem ze dne 10. dubna 1924,
č. 79 Sb. z. a n., nevztahuje se na válečné
slepce, kterým budiž vyplacen nezkráceně
celý invalidní důchod, bez ohledu na jejich
soukromý výdělek."
6. Pozměňovací návrh posl. Schäfera
a soudr.:
Čl. I nechť zní:
Působnost §u 2 zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců prodlužuje se v tomto znění:
"§ 2. Nárok na požitky přísluší
válečnému poškozenci, jehož roční
příjem není větší než
16.000 Kč. Je-li však vyšší jeho
příjem menší než součet
16.000 Kč a důchodu (§ 6), jenž by válečnému
poškozenci jinak příslušel, jest mu přiznati
důchod v částce doplňující
tento součet.
Do příjmu se započítá příjem
všech osob, k jejichž výživě válečný
poškozenec podle zákona jest povinen přispívati
a jež s ním bydlí ve společné
domácnosti.
Válečný poškozenec, který byl
klasifikován z 85 až 100% nezpůsobilý
k výdělku, jest vyňat z ustanovení
předchozího odstavce."
7. Eventuální pozměňovací návrh
posl. Schäfera a soudr.:
Bude-li zamítnut náš doplňující
návrh ke čl. I, navrhujeme:
Působnost §u 2, odst. 1 zákona ze dne 20. února
1920, čl. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců ve znění zákona ze
dne 25. ledna 1922, č. 39 Sb. z. a n., prodlužuje
se do 31. prosince 1928 se změnou, že místo
částky 6000 Kč budou vložena slova:
"částka osvobozená od daně důchodové
(§§ 3, 30 a 3,1 zákona ze dne 15. června
1927, č. 76 Sb. z. a n., o přímých
daních) ".
8. Doplňovací návrh posl. Schäfera
a soudr.:
Jako nový čl. II budiž vloženo:
"(1) Všichni váleční
poškozenci (§ 1 zákona ze dne 8. dubna 1919,
č. 199 Sb. z. a n.), kteří jen proto nedostávají
požitky kteréhokoliv druhu podle zákona ze
dne 20. února 1920, č. 142 Sb. z. a n., nebo ustanovení
jej pozměňujících a doplňujících,
poněvadž zmeškali zákonitou lhůtu
k uplatnění svého nároku, mohou ohlásiti
svůj nárok do jednoho roku ode dne účinnosti
tohoto zákona. Těmto osobám vyplatí
se požitky ve stejné výši a od téže
doby, jako kdyby svůj nárok byly ohlásily
včas.
(2) Osobám uvedeným v §
1 vyplatí se zároveň s poukázáním
prvého běžného platu jednorázová
výpomoc ve výši ročního důchodu.
Tato částka budiž započtena na účet
případného později vyúčtovaného
doplatku."
Jako nový čl. III budiž vloženo:
"Slepcům, kteří dostávají
požitky válečných poškozenců,
nebo kteří na ně mají nárok
podle čl. II, odst. 1, vyplatí se bez započtení
na jejich ostatní požitky jednorázová
výpomoc 3000 Kč."
Čl. II osnovy výborové označí
se jako čl. IV.
9. Pozměňovací návrh posl. Simma
a druhů:
Čl. I znějž:
Působnost §u 2 zákona ze dne 20. února
1920, č. 142 Sb. z. a n., o požitcích válečných
poškozenců prodlužuje se v tomto znění:
"§ 2. Nárok na požitky přísluší
oněm válečným poškozencům,
jejichž roční důchod není vyšší
než 16.000 Kč."
10. Resoluční návrh posl. Kopasze a
soudr.:
Vládě se ukládá, aby do měsíce
předložila posl. sněmovně návrh
novelisace zákona č. 142/1920 o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona č. 39/1922, jenž by byl vypracován
na základě návrhu poslance Kopasze a soudruhů,
tisk 555.
11. Eventuální resoluční návrh
posl. Kopasze a soudr.:
Bude-li zamítnut náš resoluční
návrh, aby vláda předložila návrh
novelisace zákona o požitcích válečných
poškozenců, vypracovaný na základě
návrhu posl. Kopasze a soudr. tisk 555, navrhujeme:
Vládě se ukládá, aby do měsíce
předložila posl. sněmovně návrh
novelisace zákona čís. 142/1920 o požitcích
válečných poškozenců ve znění
zákona č. 39/1922, jenž by vyhovoval plně
požadavkům organisací válečných
poškozenců.
12. Resoluční návrh posl. Schäfera
a soudr.:
Vláda se vybízí, aby do 14 dnů podala
návrh novely zákona o válečných
poškozencích, při čemž dlužno
přihlížeti k požadavkům vysloveným
v iniciativních návrzích tisky 549, 557 a
698.
13. Resoluční návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Vládě se ukládá, aby do týdne
předložila posl. sněmovně návrh
zákona, kterým se stanoví nová jednoroční
lhůta k přihláškám o důchod
válečných poškozenců, prostá
jakýchkoliv vylučovacích výminek a
omezovacích ustanovení.
14. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Červinky, Pechmanové a druhů:
Ministerstvo soc. péče se vybízí,
aby v novém požitkovém zákonu učinilo
opatření, jimž se prodlužuje lhůta
pro přihlášení nároků
na důchod válečných poškozenců.
15. Resoluční návrh posl. Simma a
druhů:
Vláda se vybízí, aby nařídila,
aby lhůta, ve které váleční
poškozenci mají se hlásiti o důchod,
byla znovu prodloužena.
16. Resoluční návrh posl. Simma a
druhů:
Ministerstvo soc. péče se vybízí,
aby v nejširší míře přihlíželo
k žádostem oněch válečných
poškozenců, vdov a sirotků a jiných
osob k nároku oprávněných, které
promeškaly přihláškovou lhůtu k
podání žádosti o přiznání
důchodu ze závažných důvodů
nebo z neznalosti této lhůty.
17. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Červinky, Pechmanové a druhů:
Ministerstvu soc. péče se ukládá,
aby předložilo v nejkratší době
rozpočtovému výboru návrh vhodného
opatření za účelem kontroly výsledků
sociálně-lékařských prohlídek,
a to tak, aby i ti, kteří z nezaviněných
jimi příčin k sociálně-lékařským
prohlídkám se nemohli dostaviti, měli možnost
svůj nárok dodatečnou prohlídkou prokázati
a potvrditi.
18. Resoluční návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Vládě se ukládá, aby neprodleně
předložila posl. sněmovně návrh
zákona, kterým se válečným
poškozencům promíjejí přeplatky
důchodů, vzniklé výplatou náhradních
požitků (vyživovacích příspěvků,
vojenských pensí a pod.), nebo ztrátou nároku
na důchod, pokud v tomto případě nevznikl
přeplatek ze zlého úmyslu válečného
poškozence, jakož i vůbec všechny jiné
přeplatky důchodů válečných
poškozenců, ať vznikly z důvodů
jakýchkoliv, vyjma zlý úmysl válečného
poškozence. Dokud nebude tento návrh zákona
vládou předložen a projednán, budiž
vymáhání přeplatků zastaveno.
19. Resoluční návrh posl. Simma a
druhů:
Vláda se vybízí, aby válečným
poškozencům nebylo předpisováno vrátiti
přeplatky důchodů, jestliže je váleční
poškozenci přijali v dobré víře.
20. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Červinky, Pechmanové a druhů:
Vládě se ukládá, aby v jubilejním
roce před ložila osnovu zákona, jíž
se pozůstalým po popravených legionářích,
zejména na italské frontě, přiznává
čestná pense.
21. Resoluční návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Vzhledem k tomu, že vlády Československé
republiky po 10 let zanedbávaly řádnou péči
o válečné poškozence tak, že se
to stalo předmětem protestů i mezinárodních
sjezdů válečných poškozenců,
zatím co vynakládaly miliardy na militarismus a
válečné zbrojení, ukládá
se vládě, aby neprodleně předložila
poslanecké sněmovně návrh zákona,
kterým se povoluje 100 milionů Kč na mimořádnou
výpomoc potřebným válečným
poškozencům. v první řadě těm,
kteří žádného důchodu
nepožívají.
22. Resoluční návrh posl. Kopasze
a soudr.:
Vládě se ukládá, aby do měsíce
předložila posl. sněmovně návrh
zákona o povinném zaměstnávání
invalidů, jenž by byl ve shodě s požadavky
organisací válečných poškozenců
a organisací sdružujících státní
zaměstnance-invalidy.
23. Resoluční návrh posl. Bergmanna,
Červinky, Pechmanové a druhů:
Ministerstvo financí se vybízí, aby do nejbližší
schůze rozpočtového výboru předložilo
materiál o držitelství trafik v Československé
republice. Trafiky, které nacházejí se v
rukou lidí zámožných nebo majitelů
ještě jiných obchodů, poskytujících
existenci, buďtež do tří měsíců
ministerstvem financí vypovězeny a pro příště
zadávány výhradně legionářům
a válečným poškozencům.
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu zpravodaji výboru soc.-politického,
p. posl. Vávrovi.