O půl jedenácté hodině zahájil
předseda sněmovny zase schůzi a němečtí
poslanci německých vládních stran
hlasovali zase klidně s Čechy pro zákon,
který odnímá Němcům poslední
zbytek samostatnosti. Pro dr Kramáře a český
národ bylo toto hlasování pro správní
reformu ve spojení se současnou slavností
na památku vítězství jako základního
kamene k založení republiky, jedním z nejcennějších
dnů v jejich dějinách. Pro nás Němce
zůstane dnem nejčernějším, pro
nás Slezany jest však úmrtním dnem naší
milé otčiny. Teprve budoucnost nás poučí
a každému obyvateli Slezska jasně ukáže,
jaký zločin tu byl spáchán na našem
národě a na našem osobitém životě.
Nikdy by se nebyli Čechové odvážili,
když ještě měli velkou všečeskou
většinovou koalici, položiti ruku na naši
milou slezskou zemi, kdyby němečtí poslanci,
jež opustil Bůh a duše a - co celé zardoušení
země dělá ještě hanebnějším
- také německoslezští poslanci nebyli
hlasovali pro tento zákon o správní reformě.
Postavili si trvalé pomníky nejhoršího
druhu. Patrně ještě dnes jsou na to hrdí,
když ještě letos mají býti zemské
úřady odvezeny do Brna, kdy úředníci,
kteří srostli se zemí a jeho lidem jako se
svatyní, jsou hrubou rukou vyrváni z oboru jejich
působnosti, kdy tisíce jemných správních
vláken je drsnou rukou trháno, a ničen život
rodinný a práva bytová. Obyvatelstvo v zemi,
které tak věrně lne ke své otčině,
přikazuje se bez milosrdenství k cizí nikoliv
domácí správě. Jako otrokáři
čachrují se svým zbožím, tak
jednají pánové z většiny se Slezany.
Chci se ještě dožíti dne odplaty. Ve znamení
českého jubilejního a vítězného
průvodu slavnostního byl odhlasován a přijat
zákon o správní reformě, ve znamení
jubilejního roku a slavností desítiletého
trvání státu má zákon vejíti
v platnost. Okresní a zemské volby měly býti
již dávno provedeny, bojíte se však, že
voličské masy zúčtují se stranami,
které tu katovskou práci vykonaly. Proto se pánové
neostýchali ani připojiti k prvnímu bezpráví
i druhé a provésti prozatímní jmenování.
Kdo ví, co se ještě stane. To je kletba zlého
činu, že stále musí plodit zlo.
Několik uchazečů o prebendy z toho ovšem
ztloustne. Mezi tím však celý německý
národ může bezprávně zajíti.
To nijak neruší ty, kteří mají
z této reformy užitek, v jejich blahobytu, neboť
oni pro národ srdce nemají. Nejenom slezská
města protestovala jednomyslně před rokem
proti uzákonění správní reformy,
nýbrž i veškeré německé
rolnictvo této země. Že tomu tak jest, praví
rozhodnutí výroční valné hromady
německé zemědělské a lesnické
společnosti dne 29. května 1927 v Opavě,
kde se říká: "Nejenom poznatky historické,
nýbrž především důvody zemědělské
a praktické jsou hybnými elementy, které
mluví proti takovým opatřením, jež
těžce poškozují otčinu, zemědělský
a kulturní pokrok v zemi. Slezsko má dobře
vybudované zemědělské organisace a
zemědělská zařízení,
jakož i vzorně pracující samosprávu,
která může vyhověti specifickým
požadavkům jednotlivých stavovských
skupin, a která zemi nijak bohatě obdařenou
od přírody přivedla na nynější
kulturní a hospodářskou výši.
Shromáždění v hodině dvanácté
žádá, aby byla odvolána zamýšlená
správní opatření, jež budou míti
tak těžké následky pro německo-slezské
zemědělství a lesnictví, a požaduje
záruky nerušeného a trvalého zachování
a vývoje vlastní zemské samosprávy
a existujících zemědělských
zařízení."
Německé sdružení venkovských
obcí slezských ohradilo se rovněž energicky
a společný předseda obou těchto sdružení
intervenoval s deputací vůdčích slezských
sedláků, vybaven jsa ostrým pamětním
spisem u ministerstev a uveden byl posl. Halke. S jakými
postranními myšlenkami, to dokazuje následující
hlasování v pražském parlamentu 1. července,
kdy byl konec Slezska zpečetěn. Poslušně
jako psík, který své dámě líže
ruce, když se mu dostane lichotek anebo kousku cukru, hlasoval
slezský vůdce příslušníků
zemědělského svazu posl. Halke pro
tento zákon. Ministr Černý může
býti spokojen jen s obratem člověka, který
před tím vždy prohlašoval, že především
slouží svému národu, nikoliv straně.
I když to druzí dělají nyní po
něm, nemůže to býti správné.
Také ten, kdo vedle ničitelů Slezska stojí
nečinně v době, kdy hrozí nové
bezpráví Němcům ve Slezsku a v tomto
státě, stává se spoluvinným
z činu, který se páše na naší
otčině. To říkám proto, poněvadž
předseda Gross německé zemědělské
a lesnické společnosti ve Slezsku se objevil 17.
června 1928 na krajském sjezdu svazu zemědělců
ve Frýdku a byl tam zvláště uvítán,
ačkoliv jako předseda č1stě hospodářské
korporace vždy se vydává za nestranného,
tedy nepotřebuje býti při tom, když
německý ministr se štábem poslanců,
senátorů, sekretářů a krajských
vůdců přijde do země, která
ztratila svoji samostatnost proradným a lidu nepřátelským
hlasováním. Ke cti mých rodných bratrů
budiž zdůrazněno, že opravdu málo
Slezanů naslouchalo chvalozpěvům vládních
Němců, ačkoliv při tom pan min. Spina
byl lákadlem. Sousední Morava musela vynaložiti
vše, aby prázdná prostora místnosti
byla zaplněna. Posl. Halke musel přiznati,
že jeho strana ve Slezsku nedosáhla ještě
všeho, čeho dosáhnouti mohla. Věřím
rád, že zemědělci ze Svazu přišli
oslaviti slezský Zborov, avšak scházely tisíce
přeběhlíků, a s několika málo
lidmi nelze dělati žádné parády.
V hranicích Slezska má zrada jenom bídné
plody. V rodné zemi Hanse Kudlicha, osvoboditele sedláků,
který nás vyzýval: "Města a venkov,
ruku v ruce!", "Němci, mějte pevnou páteř!",
jsou ještě silné osobnosti, které výše
cení pevnou jednotu měst a venkova než všechny
sladké sliby a teplá stisknutí ruky české
státní moci. Jako mouchy v pavučině
třepali se hrdinové zrady, a svou píseň
o proradných bratřích bzučí
a bručí ti, kteří nechtějí
účastniti se zbabělé zrady na národě.
(Posl. Krumpe [německy]: Kde pak jste to opsal?) Od
vás to, pane kolego, nemám. (Výkřiky
posl. dr Koberga.) Řeknu vám nyní k tomu
svůj rým. Můj rým a rým tisíců
německých Slezanů k výroku posl. Halke
ve Frýdku zní: "Kdo nechrání
své otčiny, kdo nemá v úctě
své rodné země, není hoden ani, aby
se do něho koplo." Pamatujte si to, velectěný
pane Krumpe, já jsem to neopsal. To bych napsal
panu posl. Halkemu do památníku. On již
patrně zapomněl, jaké požadavky uplatňovalo
slezské zemědělství ve správní
reformě.
Abych na ně ještě jednou důkladně
poukázal před celou veřejností, přečtu
písemnou stížnost, kterou podali před
rokem slezští němečtí sedláci
vládě (čte):
"Stanovisko německo-slezského zemědělství
a lesnictví k zamýšlenému sloučení
Moravy a. Slezska: Zamýšlené spojení
Moravy a Slezska v jednu správní jednotku, o němž
se zatím dovídáme jenom z tisku, je pociťováno
a co nejostřeji odsuzováno veškerým
zemědělským obyvatelstvem německých
částí Slezska a jejich organisací
jako nenahraditelná ztráta jejich kulturní
a hospodářské nezávislosti. Právě
slezský sedlák svou zvláštní
povahou zosobňuje domorodý kmen slezského
národa. Při svém konservativním smýšlení
sotva by následoval nové zemědělské,
hospodářské a politické orientace,
o níž se tolik usiluje, a mohl by jenom váhavě
při své vlastní pasivitě spolu prodělávati
změnu systému. Jak známo, má Slezsko
bezvadné organisace odborné, stavovské a
úvěrní, má vlastní zemědělskou
radu a náležité stavovské zastoupení
ve slezské zemské správní komisi,
krátce řečeno, je úplně samostatné,
a právě ta nezávislost přivedla zemi
od přírody nikterak bohatě obdařenou
na nynější kulturní a hospodářskou
výši. Ve tvrdé práci, píli a
vytrvalosti slezský sedlák vždycky přesně
plnil své povinnosti ke státu. Slezský sedlák
byl a jest odedávna zvyklý vícekráte
do roka navštíviti hlavní město země
Opavu a tam existující odborná, úvěrní
a obchodní střediska, aby u nich žádal
o radu a pomoc. Budoucně byl by v tom směru namnoze
odkázán na Brno. Již cesta tam znamená
pro nás Slezany ztrátu času nejméně
dvou dnů při podstatně zdražené
jízdě. Bez osobních styků skončí
intervence slezského sedláka v Brně ovšem
málo úspěšně. Pro nás
Slezany je Morava do jisté míry cizinou.
Pohled na mapu dokazuje dále, že země slezská
tvoří přirozenou jednotku. Již tok řek,
rozvrstvení země, směry železnic a silnic
tuto skutečnost dokazují. Ačkoliv ji obývají
tři národové, všichni přes národnostní
rozdíly považují se za Slezany, ba i obyvatelé
moravských enkláv činí si vždy
nárok na toto označení kmenové. Zemědělství,
lesnictví, průmysl, obchod a živnosti se svými
organisacemi a zařízeními považovaly
Slezsko vždy za úplně samostatný celek,
který i politicky měl vždy plnou autonomii.
Bude-li jednáno ve věcech zemědělských
se Slezskem z Brna, nemůže zemědělství
a lesnictví německých částí
Slezska viděti v tom takových výhod, které
by mohly ospravedlniti tak závažné opatření,
jako je sloučení Moravy a Slezska. Beztoho již
poměrně malý osobní stav příslušné
zemědělské rady, velká vzdálenost
Brna od Slezska a mimořádně nepříznivé
železniční spojení s odlehlými,
spíše od provozu oddělenými krajinami
slezskými, nemohly by přivoditi potřebný
kontakt se zemědělským obyvatelstvem. Tomuto
zlu nepomohlo by se ani zřízením expositury,
poněvadž, jak známo, takovéto instance
styk jenom zdražují, utvářejí
jej těžkopádněji a komplikují.
Pokud jde o pohyb zemědělského zboží,
nutno konstatovati, že se nedá naprosto říditi
z Brna tak promyšleně jako z Opavy, poněvadž
Opava tvoří pro slezské území
přirozené středisko země. Jako na
samých hranicích položená stanice může
poskytnouti domácímu zemědělství
při dopravních sazbách a obchodě výhody
nesrovnatelně příznivější
než Brno, čehož je důkazem, že dnes
enklávy a sousedící části severní
Moravy, jakož i Hlučínsko gravitují,
pokud jde o provoz zboží, k Opavě. Dále
nutno zdůrazniti, že Slezsko je ve věcech školských
a silničních jakož i v zařízení
sociálních vypraveno mnohem výhodněji
než Morava, a proto také v tomto směru není
třeba, aby se k Moravě připojovalo. Všecky
uvedené okolnosti by poškozovaly tak nezbytný
pokrok.
Slezské zemědělstvo při této
příležitosti požaduje, aby konečně
jednou vyřízen byl nesmyslný a žádným
způsobem neodůvodněný pojem moravských
enkláv a aby toto území bylo převedeno
do slezské zemské správy. Za nynějších
poměrů znamená tento stav nejvýše
zbytečnou kuriositu, a zemědělské
obyvatelstvo vyslovuje se o něm jako o málo účelném.
Zde by byla výborná příležitost,
aby moravské enklávy byly sloučeny se slezským
územím správním. Zemědělské
obyvatelstvo slezské se táže, jaké trvalé
hospodářské výhody mu má vlastně
přinésti sloučení samosprávy,
neboť Slezsko ve směru organisačním
má přece bezvadné organisace stavovské,
osvětové, úvěrní a obchodní,
které lépe vyhovují potřebám
slezským, než by to dovedl ústřední
úřad řízený z Brna. Či
má snad slezské zemědělstvo prodati
svoji otčinu Moravě za nejisté výhody?
S tím nebude slezský sedlák nikdy souhlasiti.
Sloučení Slezska a Moravy by ostatně vytvořilo
správní území, jež by se dalo
těžko zpracovati, bylo by příliš
rozsáhlé a různotvárné, při
čemž by samozřejmě nejvíce trpěly
exponované části jeho jako na příklad
Slezsko. Kromě toho jsou hospodářské
a sociální poměry slezské podstatně
rozdílné od moravských. Jaký zmatek
by na př. nastal, když by se použilo zemských
zákonů platných pro Moravu na správním
území slezském a podobně! Bylo by
dále nedemokratickým nechati bez povšimnutí
námitku tisíců domorodých slezských
rodin a prostě zničiti jediným škrtem
péra historické právo na kulturu.
Čím menší je území pro
práce zemědělské, tím úspěšnější
jsou výsledky této práce. Poukazujeme při
tom na problém, který se vždy vynořoval
při projednávání otázky zemědělských
komor a rozdělení žup, totiž na problém
zřizování menších zemědělských
území správních za tím účelem,
aby byl umožněn intensivní styk se zemědělským
obyvatelstvem. Kdežto jinde je snaha vybudovati zemskou samosprávu,
zde má býti Slezsko sloučeno s Moravou, pro
kteroužto věc není spravedlivého důvodu
ani právního ani hospodářského.
Slezské zemědělství spatřuje
v zamýšleném opatření bezpráví
a nejtěžší poškozování
svých zájmů a proto se jednomyslně
vyslovuje co nejrozhodněji proti všem snahám,
které k tomu směřují.
Jménem německo-slezského zemědělství
a lesnictví: Zemědělská hlavní
zastupitelstva pro německé části Slezska."
To je vůle německých slezských zemědělců.
Až do dnešního dne nepozorovali jsme v oboru
své působnosti žádného opačného
stanoviska. Ještě dnes jsou všechny vrstvy národa
naplněny největšími obavami a tichým
hněvem. Tyto skutečnosti nezmění ani
návštěvy ministra Spiny s jeho oddanými
přizvukovači ve Slezsku. My zůstaneme národu
a otčině věrni, i když se několik
z podajných a pobloudilých lidí chce ohřáti
na slunci české vlády. Je to přece
výsměchem zemi a jejímu obyvatelstvu s tak
vysokým hospodářským, kulturním
a politickým vývojem, důkladným vzděláním
ve všech vrstvách stavovských a odborných,
když se této zemi zákonem odnímá
samospráva a poskytuje se Ukrajincům v Podkarpatské
Rusi. Slezsko má 672.000 obyvatelstva, Podkarpatská
Rus jenom 606.000 obyvatelů. Česká vládní
moc a její němečtí pomocníci
nedožijí se z této loupeže žádné
radosti. (Posl. dr Luschka [německy]: Jsme snad také
odpovědni za smlouvy mírové? Tam si to můžete
přečisti o Podkarpatské Rusi! - Posl.
inž. Kallina [německy]: Slezsko bylo zničeno
pomoci vládních Němců! - Posl.
dr Luschka [německy]: Mohli jste to udělati lépe!
My jsme zvali všecky! - Posl. Schweichhart [německy]:
Vy tedy přiznáváte, že je to provedeno
špatně! - Posl.. dr Luschka [německy]:
Lépe, než kdyby se to bylo udělalo bez nás!)
To teprve uvidíme. Minulého roku dovozoval posl.
Hodina o správní reformě v Moravském
Berouně dne 12. července: "Účelem
této reformy jest: Obci má se dostati zase jejího
práva. Kdo nese největší břemena,
může do toho také nejvíce mluviti. Poněvadž
správní reformou byl věk voličů
zvýšen na 24 let, rozpoutalo se záští
socialistů a komunistů a oni to tedy byli, kteří
nejprve zatroubili do boje. Teprve později přišlo
heslo: Slezsko Slezanům! Ve skutečnosti však
bylo Slezsko tehdy již rozděleno, poněvadž
přece platil zákon o župách. Samozřejmě
nenapadlo Moravanům ani ve snu, aby chtěli oklestiti
samostatnost Slezska. My však jsme museli také přihlížeti
k poměru moravských Němců k Čechům
a tu bylo velké nebezpečí, že Němci
na Moravě klesnou pod 20%.. Tím by vznikla pro Němce
nesmírná škoda. Intensivní prací
bylo dosaženo mnohého zlepšení, takže
Slezané podrží zemskou správu, že
nebudou museti pro každou maličkost konati cestu světem
do Brna. Podrží také své zemské
ústavy."
Nejsou to nejstrašnější nepravdy? A kdyby
bylo tisíckráte slíbeno, že budou pro
Slezsko vytvořeny expositury, pak předem tomu nevěříme,
a nyní je pro každého jasno, jak se pánové
sami usvědčují ze lži. Také tvrzení,
že slezská samospráva musela býti zrušena
z důvodů úsporných, je dávno
vyvráceno jako hanebná pomluva; tak zvaná
správní reforma velmi značně zdražuje
správní aparát pro Slezsko a způsobuje
v něm nesmírné obtíže při
vyřizování věcí. Cesta z Opavy
do Brna je daleká a i když je republika stará
teprve 10 let, je převzatý úřední
šiml již prastarý, než dokluše do Brna,
buď zajde šiml anebo umře žadatel.
Tak tedy vypadají výhody správní reformy
pro Slezsko, které posl. Hodina tak vychvaluje.
Kde zůstává samostatná zemská
správa Slezska, kterou prý zachránil intensivní
prací Svaz zemědělců? Sem s ní,
vy zelení účastníci na moci ve státě!
Nechcete-li tu státi jako hrdinové líných
hub, musíte přece splniti své posvátné
sliby! Možnost k tomu je dána dokonce v samém
zákoně, poněvadž zemská komise
pro Slezsko přece beze všeho může převzíti
kromě správy zemských ústavů
také ostatní správní odvětví,
která pro toto území příslušejí
zemskému výboru.. Ať je nám dán
do Opavy německý vicepresident a zemská komise
se všemi plnými mocemi, jež jsou podle zákona
možny, a ať se nám dovolí, abychom si
své vlastní záležitosti ve vlastní
zemi sami vyřídili. To bude pro obě části,
Moravu i Slezsko, to nejlepší. Podvod, který
se tu prováděl s poukazováním na nebezpečí
poklesu moravských Němců o 20%, dnes již
dávno netáhne, poněvadž již každé
dítě ví, že těchto 20% má
význam podle jazykového zákona jenom v okresu
soudním, nikoliv však v zemské správě.
To tedy není žádný důvod, s nímž
by mohli pánové Hodina, Halke a druzi
prováděti podomní obchod u Němců,
aby bylo Slezsko prodáno. Kdyby tito pánové,
kteří se pyšně nazývají
zástupci domorodého obyvatelstva, měli v
těle jiskřičku cti, museli by nyní
vynaložiti všecko, aby splnili to, co opětovně
Slezanům slibovali. Obnoviti zase samostatnost Slezska
aspoň z polovice. Pakli to neučiní, odpravili
se sami v očích všech věrných
Slezanů, ba všech slušných Němců
vůbec. Nyní mají slovo pánové
ze svazu a nejlepší příležitost,
aby svůj vliv dokázali skutkem. (Souhlas a potlesk
poslanců něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Wünsch. Dávám mu slovo.
Posl. Wünsch (německy): Vládní
předlohou, jež právě se projednává,
má býti správní reforma pro historické
země uvedena v účinnost dne 1. prosince.
Odsunutí účinnosti správní
reformy a tím i odsunutí voleb do okresních
a zemských zastupitelstev je zřejmým a viditelným
důkazem vzrůstajícího strachu v táboře
vládních stran před příštím
zúčtováním a také těmto
vládním stranám, zvláště
Němcům, pravděpodobně velmi málo
prospěje, jestliže se namáhají namluviti
masám, že tyto příští volby
do okresních a zemských zastupitelstev nebudou prý
míti politického rázu. Lid sám postará
se o to, aby tyto volby byly volbami politickými, a lid
postará se také o to, aby tyto politické
volby poskytly příležitost k politickému
zúčtování s nynějším
měšťáckým blokem.
Na Slovensku bude správní reforma uvedena v účinnost
již dne 1. července. Slovensko má tedy býti,
jako již tak častokráte v otázce správní
techniky, takřka pokusným králíkem,
a jak to tam dole bude působiti, ukazuje skutečnost,
že již před delší dobou, před
několika týdny, vypukl prudký boj mezi českými
agrárníky a slovenskými lidovci o otázku,
který příslušník strany má
býti dosazen na místo zemského presidenta.
My můžeme si v sudetských zemích učiniti
podle tohoto boje určitou představu o tom, jak tato
otázka je upravena u nás. Strana pana Hlinky
nemůže popříti, že se již
dnes v jejích organisacích zřetelně
ukazují zhoubné vlivy její vládní
politiky. Organisace Hlinkovy strany musejí bojovati
s velikými obtížemi, členové
jim utíkají, organisace se hroutí, členové
se zdráhají platiti členské příspěvky
pro stranu, jež před časem přišla
do této sněmovny s divokými oposičními
řeč mi a již po krátké době
ukázala, jako je tomu všude u každé klerikální
strany, že tyto oposiční řeči
nejsou myšleny poctivě a že konec konců
tato strana nalezla cestu k vládnímu korytu. Pan
Hlinka hraje si dnes na divokého muže, aby
mohl prováděti demagogii u lidu, hrozí vystoupením
z vlády, pořádá veliké projevy
a veliké konference za tím účelem,
aby tam hlasitě a zřetelně prohlašoval,
že jeho strana trvá stejně jako dříve
na tzv. Pittsburgské dohodě. Avšak tato pittsburgská
šalba již netáhne, dělníci na Slovensku
a také část malorolnického lidu mají
dosti tohoto mámení, které Hlinkova strana
po léta s nimi provozovala. Navrhovali bychom, aby ani
žádný slovenský ludovec, ani agrárník
nedostal místa slovenského zemského presidenta,
jsme toho mínění, že pro toto místo
by byl nejvhodnějším český sociální
demokrat dr Dérer, který po celou dobu ukazoval
velikou vlasteneckou péči o Slovensko a který
již proto podle našeho mínění by
měl pro toto místo zvláštní způsobilost,
poněvadž v žádném směru
není zatížen nějakými socialistickými
nebo marxistickými překážkami.
Dělníci v historických zemích projeví
alespoň tolik politické zralosti jako dělníci
slovenští a použijí předlohy tohoto
zákona ještě jednou za podnět, vezmou
tento zákon, tuto správní reformu, tento
ohromný útok na samosprávu za podnět,
aby nejen tento zákon, nýbrž celý vládní
systém v tomto státě podrobili řádné
kritice. Co je tato reforma, o co usiluje, co je jejím
obsahem? Znamená nejprve vydání samosprávných
sborů všanc byrokratům, neboť jen 2/3
zástupců do okresních a zemských zastupitelstev
mají býti voleny; znamená za druhé
zhoršení volebního práva, neboť
věk voličský byl zvýšen z 21
na 24 let, a znamená za třetí obrovské
rozšíření práv byrokratů,
neslýchané zostření starého
rakouského "prügelpatentu"; znamená
za čtvrté, že byrokrati mohou usnesení
volených sborů prostě zbaviti účinnosti,
a co tito byrokrati v budoucnosti dovedou, to cítí
již dnes komunističtí dělníci
na svých - zádech, to projevuje se již dnes
v neslýchaném pronásledování,
jemuž je v tomto státě vydáno zvláště
komunistické hnutí. Byrokrati provádějí
dnes neslýchanou diktaturu proti mnoha stům a tisícům
obcí. Obcím jsou diktovány dávky,
když dříve zákonem o finančním
hospodaření obcí byly jejich řádné
příjmy zcela neslýchaným způsobem
sníženy. Tak jsou obce rozkazem byrokratů nuceny
větším dílem nebo v mnohých případech
všechny sociální vymoženosti likvidovati,
odstraňovati, sociální péči
vůbec zrušiti, na rozkaz byrokratů prováděti
neslýchané zhoršení postavení
dělníků v těchto obcích. Novým
"prügelpatentem" jest stanoveno, že mohou
býti diktovány tresty do 5000 Kč. Nad představeným
a starostou všech obcí bude se po uvedeni správní
reformy v platnost stále vznášeti Damoklův
meč odsouzení. Řečníci oposičních
stran musí se míti na pozoru, aby jako členové
okresních zastupitelstev a zemských zastupitelstev
nebyli ihned na místě podle tohoto zákona
potrestáni, jestliže si dovolí pronésti
jen nepatrnou kritiku. K tomu dále přistupuje, že
při trestech do 300 Kč není ani práva
odvolacího. Správní reformou se samospráva
úplně vyhlazuje, budeme hozeni zpět až
do dob středověku. Ve středověku vládla
hrabata Šlikové, Valdštýnové, krátce
a dobře rytíři, také nad městy.
Ve středověku se přihodilo nezřídka,
že měšťané těchto měst
se bránili libovůli hrabat a knížat,
dokonce i se zbraní v rukou. Tenkráte měšťanstvo
ještě bojovalo proti diktatuře rytířů.
Dnes nastoupil na místo diktujících rytířů
diktující okresní paša, dnes se samospráva
hází zpět do doby Metternichovy a Windischgrätzovy.
Politický a hospodářský smysl správní
reformy, jakož i zákona o finančním
hospodářství obcí směřuje
k tomu, aby buržoasie nejen na čistě hospodářském
poli v podnicích, v oboru průmyslu, obchodu a dopravy
provedla racionalisaci, nýbrž racionalisace má
býti provedena i v samosprávných sborech
podle diktátu, podle rozkazu měšťáckých
menšin. Dlužné konto měšťáckých
stran, a zde opět zvláště dlužné
konto německých občanských stran,
roste každým měsícem. Německé
měšťácké strany jsou spoluodpovědny
za ona opatření, jež směřují
proti zájmům válečných invalidů,
jsou spoluodpovědny za neslýchaný boj, který
byl veden proti zájmům státních zaměstnanců,
jsou hybnou silou v boji pro zhoršení sociálního
pojištění, a tyto strany, jež po celá
léta a namnoze i nyní ještě na venku,
nemusí-li se obávati kontroly příslušníků
oposičních stran, stále mluvily o nutnosti
šetření a které také tak chtěly
odůvodniti zákon o finančním hospodaření
obcí, tyto strany jsou spoluodpovědny za zašantročení
ohromného procenta národního jmění
na militarismus, jsou konečně spoluodpovědny
za neslýchaný a stále stoupající
teror, který se v posledních měsících
projevuje proti zařízením dělnického
hnuti a proti tomuto dělnickému hnutí samému.
Komunistické noviny vypadají dnes jako bělidla,
tolik bílých skvrn můžeme na nich pozorovati,
ba přihází se, že celé strany
jsou vybíleny zvůlí censury. Není
však na tom dosti, konfiskují se nejen novinářské
články, konfiskují se také celé
řeči sněmovní, jez jsou pronášeny
komunisty, v poslední době hromadně zakazují
se komunistické schůze, nyní dokonce již
postupuje se proti dělnickým spolkům tělocvičným
rozpuštěním, rozpouštějí
se dělnické spolky tělocvičné
a celé tělocvičné okresy. Druhdy,
když soudruh dr Stern v zahraničním
výboru přečtl onen doklad, z něhož
vychází najevo, že vláda měla
v úmyslu rozpustiti komunistickou stranu vůbec a
také rudá bratrstva, dělaly si z toho měšťácké
strany švandu a vláda sama vydala co nejrychleji opravu
a prohlásila, že jde zde o nejapné falšování.
Avšak počátek rozpouštěcí
prakse proti tělocvičným spolkům nám
ukazuje, že nemáme co činiti s nejapným
překrucováním a že skutečně
v kruzích koalice, k nimž nyní patří
také německé vládní strany,
je uchystán plán, aby boj proti komunistickému
hnutí byl zostřen až do rozpuštění
komunistické strany.
Německé vládní strany se vůbec
neodváží ujmouti se v právě prováděné
rozpravě slova. Ani jediný z nich neměl odvahy,
aby správní reformu s této tribuny hájil,
zacpávají si korporativně uši, nechtějí
slyšeti oněch žalob, jež ve sta a tisíci
případech lid vznáší proti nynějšímu
kursu vládní politiky. Můžeme konečně
prohlásiti, že uvnitř koalice není vůbec
oné 100%ní jednoty, o které stále
píší měšťácké
noviny a vládní listy. Uvnitř koalice to
kolísá, a zvláště němečtí
křesťanští sociálové již
pozorují, jaké účinky počíná
míti jejich nerozvážný společný
postup po boku dr Kramáře na jejich organisace a
na politické smýšlení jejich vlastních
přívrženců. Proto možno pozorovati
v kruzích křesťansko-sociálních
t. zv. lidové strany dnes již hodně živé
kritiky, jež směřují proti zákonu
o finančním hospodaření obcí
a dokonce v horních vrstvách této nerozvážné
německé vládní strany pozorujeme jakýsi
nepokoj. Můžeme prohlásiti, že tlak zespoda
je stále a stále silnější a dokonce
ústřední list této strany "Die
Deutsche Presse" nemůže již zabrániti,
aby také v jeho sloupcích neozývaly se hlasy
nespokojenosti a kritiky proti zákonu o finančním
hospodaření obcí. To všechno je důkazem,
že nesmí býti beztrestně po celé
měsíce a léta šlapán vlastní
program, jako to dělaly německé vládní
strany, němečtí klerikálové
spolu s německými zemědělci a s živnostenskou
stranou.
Včera zaujal s tohoto místa pan dr Schollich
jménem německé národní strany
stanovisko k nynější politické situaci
a přibil na pranýř národní
zradu, která se vládními stranami páše
již po mnoho měsíců v této sněmovně.
Poukázal na to, že první vůdce Svazu
zemědělců Křepek prohlásil
při jedné schůzi své organisace v
Litoměřicích s cynickou upřímností,
že pro Svaz zemědělců jsou národnostní
věci druhořadého významu. Jak se však
věc má s německými nacionály?
Jsou němečtí nacionálové skutečně
zásadně tak daleko vší vládní
politiky, jak se nám to snaží namluviti? Poukázali
bychom, že také ve vlastním domě strany
německých nacionálů počíná
hlodati červ aktivismu. (Posl. dr Schollich [německy]:
Jen ho nechte, on tam zase pojde!) Ó, ne!
Poukázali bychom, že němečtí
nacionálové měli v posledních týdnech
se svým dr Roschem hodně veliké potíže,
s týmž dr Roschem, který se zcela zřetelně
a výslovně přiznal k své, ovšem
poněkud jinak uzpůsobené aktivistické
politice. Pan dr Rosche je exponentem podnikatelského
křídla německých nacionálů
a události - můžeme to zcela věcně
prohlásiti - uvnitř německé nacionální
strany znamenají a dokazují jen, že podle našeho
pevného přesvědčení německé
měšťanstvo ve svém celku není již
s to, aby započalo a vedlo boj za národní
osvobození německého lidu, a že konečně
není zásadního rozporu mezi politikou německých
vládních stran a německých nacionálů
a že na konec bude ještě jen německá
dělnická třída s to, aby společně
s proletářskými masami ostatních národů
v tomto státě provedla boj o právo sebeurčení
a samosprávu. (Posl. dr Schollich [německy]:
Jen nás nechte klidně jíti spolu! Jen to
sneste!) Nepřikládáme, pane doktore,
ceny tomu, abychom společně s německými
nacionály vedli boj o sebeurčení (Posl.
dr Schollich [německy]: Ale ne s vámi, nýbrž
s vládními stranami! S vámi odpíráme
jakékoliv společenství!), poněvadž
víme, že byste zůstali státi na poloviční
cestě. Jak musí tedy jednati dělnická
třída v nynějším postavení?
Slyšeli jsme jak z úst pana dr Meissnera,
zástupce českých sociálních
demokratů, tak také z úst poslance Kaufmanna,
zástupce německých soc. demokratů,
jak obě soc.-demokratické strany oceňují
nynější postavení. (Posl. Schweichhart
[německy]: Teď přijdeme my na řadu!
Z toho přece žijete! - Různé
výkřiky.) Kritisujete také komunisty
a nevezmete mi práva kritisovati vaši politiku.