Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pan dr Meissner vyslovil ve své veliké státnické řeči tuto větu: "Nechceme se vyhýbati žádnému vyjednávání." Čeští sociální demokrati nechtějí se tedy nejprve již v otázce sociálního pojištění vyhýbati vyjednávání s českými měšťáckými stranami a s vládními stranami vůbec. Co bude důsledkem těchto jednání? Důsledek toho bude, že čeští sociální demokrati vstoupí opětně do vlády. A třebaže snad bylo to poněkud brzo, že včera pan dr Meissner zpíval již nynějšímu měšťáckému bloku pohřební píseň, není přece již tak daleko doba, kdy čeští soc. demokrati - to již dostatečně zřetelně vyslovili - budou se znovu zapřahati k vozu vládní koalice. Soc. demokrati prohlašuji, že jejich cíl směřuje k tomu, aby v tomto státě byla obnovena demokracie. Je možno alespoň tiše pochybovati, zda právě čeští sociální demokrati, kteří přece po celá dlouhá léta prováděli v tomto státě společně absolutistickou politiku, kteří spolupodpisovali jako odpovědní redaktoři této politiky, jsou s to, i jestliže mají vůli, ujmouti se boje za skutečnou demokracii, strana pana Tomáška atd., tato vyslovená strana ministrů? Ptáme se: chtějí soc. demokrati vésti boj za skutečnou demokracii? Ptáme se dále: mohou se sociální demokrati chopiti boje za demokracii v tomto státě? Juristickou kritikou, jako ji pan dr Meissner pronášel o správní reformě, nezmění se podle našeho mínění nic. Právě nynější politické události nám dokazují, že buržoasie v tomto státě využívá demokracie k upevnění svého panství, lépe řečeno k upevnění své nadvlády. A buržoasie bude bezohledně využívati demokracie v tomto státě, buržoasie zmodernisuje opět starý recept knížete Bismarcka, že masy lidu musejí býti ovládány a potlačovány krví a železem. A s jakým cynismem měšťáctvo vesměs zákonitými prostředky, vesměs t. zv. demokratickými prostředky pošlapává skutečnou demokracii a brání každému volnému vydechnutí lidu, to dokazuje přece neslýchaný cynismus, jenž mluví z nařízení ministra vnitra, rakušáka Černého, onoho Černého, který ve veřejnosti šíří pověsti, jako by komunisté chtěli provésti puče, který operuje zcela obyčejnými a hloupými lžemi o pučích, kdežto přece ve skutečnosti věc se má tak, že demokracie v tomto státě vydařila se již tak dalece, že dělnická třída nemá již možnosti demonstrovati veřejně pro politické a hospodářské denní otázky. (Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. června 1928 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy Viz str. 65 této těsnopisecké zprávy.) demonstrace pro politické a hospodářské denní požadavky dělníků. Je zde zcela jasno, že jde o zcela obyčejné klamání veřejnosti, jestliže měšťácké třídy a vládní listy tvrdí, že my komunisté zamýšlíme nějaký puč. Můžeme pozorovati u vládních orgánů zaslepenou zuřivost v pronásledování, můžeme pozorovati, že zvláště nižší vládní orgány v poslední době postupují s bezpříkladnou bezohledností, kterou si nemůžeme vysvětliti jinak, než že nižší orgány dostávají shora pokyny nejen proti dělnickým demonstrantům, nýbrž že se surovost orgánů vybíjí i na imunních poslancích. Tak na př. v neděli při naší demonstraci v Horním Litvínově bylo intervenujícímu poslanci soudruhu Zoufalému, když se legitimoval, jakýmsi drzým četníkem řečeno: "Kašlu na vaši legitimaci, to na mne neplatí." Tak daleko jsme již v tomto státě došli v demokratických pokrocích, že již ani nejzákladnější práva poslancova nejsou respektována podřízenými orgány úřadů. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Ukazuje se právě nyní, že provozuje se neslýchaný podvod s pojmem demokracie, s formální demokracií. Měšťácké třídy nemají toho dnes již ani třeba, aby zhoršovaly volební právo do obcí a braly dělníkům volební právo v obcích. Před časem žádal ovšem Svaz zemědělců, který v tom směru kráčí vždy přede všemi a v čele zpátečnictví v německém kraji, odstranění volebního práva žen. Dnes již toho není třeba, neboť dnes se ta věc má přece tak, že i tam, kde dělníci získali podle všeobecného, rovného a přímého volebního práva většinu v některé obci, v takové obci diktuje měšťáctvo, a že tam dává měšťáctvo prováděti svůj diktát prostřednictvím byrokratů. Nepotřebujete tedy odstraňovati volební právo a je zhoršovati, ani tenkráte ne, zasedají-li dělníci v obecních síních a mají-li tam většinu, neboť reformou správy a zákonem o finančním hospodaření obcí stali se bezprávnými.

Socialistické strany volají po nových volbách. Také my, komunisté, prohlašujeme, že se již dlouhou dobu nynější politická nálada lidu nekryje s nynějším složením sněmovny a že provedení nových voleb by přineslo a musilo přinésti, že by nynější vládní koalice neměla již většiny. Avšak my komunisté se ptáme, co by se změnilo v zásadě v tomto státě, kdyby byly nové volby provedeny? Před novými volbami v Rakousku prohlásil dr Otto Bauer: "Potřebujeme ještě několik tisíc hlasů, abychom dosáhli zákonité většiny v Rakousku jako sociální demokrati, jako dělnická třída ve sněmovně." Berlínský "Vorwärts" napsal po provedení voleb do říšského sněmu v Německu, že výsledkem voleb, vzrůstem soc. demokratických a komunistických hlasů jest podán nezvratný důkaz, že socialismus může býti proveden demokratickou cestou. Podle našeho názoru mluví právě v poslední době všechny, ale všechny skutečnosti proti tomuto sociálně-demokratickému názoru. Podle našeho názoru je v nynější době dokázána jen jedna skutečnost, že dělníci nesmějí spoléhati na formální demokracii, že dělníci venku v podnicích, na ulici, musí organisovati boj. Podle našeho názoru je jen jedno jisto, že nynější demokracie je měšťáckou demokracií, demokracií buržoustů, její důsledek směřuje proti zájmům dělníků. S tohoto hlediska nespokojíme se jen tím, abychom s této tribuny vyslovovali svůj protest proti správní reformě, proti zákonu o finančním hospodaření obcí, proti celému zpátečnickému kursu měšťáckého bloku v tomto státě, nýbrž budeme organisovati boj lidu ve znamení proletářské jednotné fronty a jsme přesvědčeni, že odbije poslední hodina nejen měšťáckého bloku, nýbrž i poslední hodina buržoasie v tomto státě. (Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Koudelka. Uděluji mu slovo.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Ihned, po nikoli značném, ale přece jenom znatelném volebním úspěchu stran nynější vládní většiny v posledních volbách parlamentních zrodila se v hlavách předních činitelů těchto buržoasních stran myšlenka koncentrace buržoasní třídy republiky bez ohledu na národnost za tím účelem, aby tato třída stala se suverenním pánem republiky. Této koncentrace v této sněmovně bylo dosaženo. Pojítko se snadno našlo. Byla to společná touha majetných vrstev zbaviti se nepříjemného, a podle jejich mínění drahého vlivu socialistického na zákonodárství a správu státní. Byla to naděje na podíl z budoucí kořisti, kterou poskytnouti měla pracující třída republiky. Stát měl býti ovládnut proti lidu a proti socialistickému hnutí stranami vrstev podnikatelských, agrární i ostatní buržoasií, a socialistické hnutí mělo býti na dlouhou dobu odsouzeno u nás k bezmoci. Odtud vznik této vládní většiny.

Tato vládní většina měla uchvátiti pro třídu buržoasní legislativní moc republiky. Odtud měla přijíti reparace zákonů, v nichž projevoval se vliv a síla socialistických stran z periody popřevratové, který tak těžko nesla naše buržoasie. Odtud úsilí po provedení správní reformy, aby do rukou suverenní třídy podnikatelské dostala se i administrativa našeho státu.

Na poli ústavním dělati změny podle přání nových pánů ve státě nové vládní většině přece jen dobře nešlo. Jsou zde ustanovení předpisující kvalifikovanou většinu, takže přece nebylo radno sáhnouti na princip všeobecného rovného práva hlasovacího do sborů zákonodárných. Zatím tedy proponenti této velké myšlenky vlády proti lidu a proti socialistickému hnutí musili se spokojiti s platným právním stavem, na němž spočívá legislativa tohoto státu. Zato tím energičtěji šlo se na naši administrativu. Přejali jsme administrativu rakouskou. Bylo o ní známo dávno před skončením světové války, že vykazuje četné nedostatky, že je zastaralá, těžkopádná, drahá, příliš byrokratická. A je také všeobecně známo, že již v Rakousku zabývali se velmi vážně reformou veřejné správy. Dalo se tedy čekati, že v nových státoprávních poměrech, v Československé republice reforma veřejné správy bude jedním z nejpřednějších úkolů správců nového státu. Vskutku také zákonem župním mělo býti této potřebě vyhověno. Župní zákon, ač se mu tak zcela nepodařilo uplatniti novodobé nazírání na postavení občana ve státě a veřejné správě, zajišťoval spolupůsobení laického živlu, omezoval práva byrokracie a obsahoval značné prvky demokracie ve správě veřejné. Není naší vinou, že tento zákon, ač neodpovídal plně našim hlediskům zůstal mrtvou literou. Bylo však povinností každé vládní většiny, každé vlády, vypořádati se s problémem reorganisace veřejné správy.

Tato vládní většina mezi prvními svými opatřeními, která jí měla zajistiti suverenitu v tomto státě, odhlasovala nám však zákon o reformě veřejné správy, který vypustil všechny dobré stránky zákona o zřízení žup ním a podtrhl všechny jeho špatné stránky. A ta ustanovení zákona o župním zřízení, jež jsme z důvodů občanské rovnoprávnosti, účasti laického živlu na správě veřejné omezení práv byrokracie a z jiných důvodů ochrany práv občanstva potírali, byla převzata v míře zhoršené do zákona o správě veřejné, spočívající na zřízení zemském.

Velectění, patřilo k tomu jistě velmi mnoho odvahy a důvěry ve vlastní sílu, domníval-li se někdo ve stranách vládní většiny, a byla to ona celá, že bude kdy možno u nás uplatniti takovou reformu veřejné správy, která není pokrokem ani proti platnému stavu, který jsme přejali z Rakouska, nýbrž krokem nazpět, že bude kdy možno u nás provésti reformu veřejné správy, která místo demokracie, rovnoprávnosti občanské zavádí privilegia, která místo samosprávy občanstva dává rozšířená práva byrokracii. Takovouto odvahu a důvěru v nezměnitelnost panství vládní většiny pánové měli. Víme všichni, odkud to plynulo; víme o theoriích, jimiž se zanášeli, které projevovali v tisku, na schůzích i zde ve sněmovně, že je totiž konec spolupráce zástupců socialistického živlu ve státě se stranami buržoasními, že to byl jen náhodný, efemerní důsledek zvláštních poválečných poměrů, jestliže kde v Evropě bylo možno omeziti tužby buržoasní po vládě ve státě spoluvládou se stranami socialistickými. Víme o tom, že pánové byli přesvědčeni, že nastává opět zlatý čas parlamentní diktatury třídy buržoasní, která se domnívala, že je povolána k tomu, aby převzala suverenitu nad státem po historické třídě feudální. Odtud jejich pro nás nepochopitelná důvěra, že bude kdy v tomto státě možno provésti zákon podobný zákonu o správní reformě, který dnes reformujeme. Pánové byli si tak jisti svou věcí, že aktivování zákona terminovali přesným datem, že 1. Července 1928 vstoupí v platnost. Byli si tak jisti svou silou, že nepamatovali ani na ustanovení přechodná a že aktivování zákona zajišťovali si i pohrůžkou, nebudou-li provedeny volby zastupitelstev okresních a zemských, zákon nicméně vstoupí v platnost pouze s tím, že správu okresů převezmou okresní hejtmani, správu zemí zemští presidenti. Byli si tak jisti svou mocí v tomto státě a její neotřesitelností, že se i domnívali, že je možno v tomto státě v 10. výročí jeho trvání k parlamentárnímu absolutismu buržoasní třídy nastoliti ještě absolutismus byrokracie v okresech, zemích a v celém státě, i tam, kde župní zřízení, tato stará instituce samosprávy na Slovensku a Podkarpatské Rusi, tak hluboko byla vnikla v právní vědomí tamního lidu.

Velectěné dámy a pánové! Stačilo by snad ještě říci k charakteristice ducha vládní většiny, z něhož vzešla správní reforma, že z téhož ducha, z téže snahy po vyloučení lidového vlivu na správu státu, na legislativu a administrativu vzešla také novela k zákonu o socialním pojištění, ta novela, která zásadou parity měla vzíti dělnické třídě i rozhodování v ústavech soc.-pojišťovacích, v jejích vlastních ústavech. Krátce a dobře suverenita buržoasní třídy, representované touto vládní většinou, měla býti upevněna v tomto státě na všech polích zde v legislativě, v administrativě státní i v ostatních ústavech, obstarávajících jiné úkoly, jako jsou třebas úkoly péče sociální v ústavech nemocenského a soc. pojištění.

Ti, kteří soudili na nezměnitelnost tohoto vývoje ve prospěch pravičáckých stran, dnes mohou se přesvědčiti, jak byli krátkozrací. Uplynul ledva rok a my reformuje reformu veřejné správy. Volby okresní a zemské zůstaly neprovedeny. Co bude s reformou správy veřejné, sotva by si dnes troufal kdo říci i z vládních stran. Smyčka, která byla chystána na krk dělnické třídě, hrozí zadrhnouti hrdlo této vládní většině. Ukazuje se, že přece jen nejde v nových poměrech, v nichž jsme se ocitli po světové válce a v novém našem státě, počítati bez lidu, jíti přes něj k dennímu pořádku, chtíti v tomto státě uplatniti jednostranné panství suverenního živlu buržoasního. Pánové a dámy, co docílili jste během svého úsilí o reformu veřejné správy? Zatím nebylo docíleno nic jiného, než úžasného rozvratu a zmatku ve správě veřejné. My jsme teď v proudu osobních i věcných příprav k aktivování zákona o reformě veřejné správy. Úřady politické správy mají příkaz připraviti vše k přejmutí agendy samosprávných okresních úřadů. Okresní úřady samosprávné mají příkazy podobného druhu. Provisorium v politické správě, provisorium i v okresní správě samosprávné. Do jakých komických situací vládní většina dostala naši veřejnou správu, svědčí na př. to, že podle rozkazu zemských výborů do rozpočtů okresních směly býti zařazeny položky, obsahující gáže okresních úředníků jenom na dobu do 1. července letošního roku. Nuže, rozpočtově není v okresech vůbec pamatováno na to, kdo a z čeho vyplatí gáže okresních úředníků po 1. červenci. Měl to býti stát. My tu nyní máme platnost správní reformy odložiti s 1. července na konec tohoto roku a okresní úředníci dnes nevědí, kdo jim vyplatí 1. července gáži. Okresní správní komise tak učiniti nemohou, poněvadž nemají z čeho, státní správa tak neučiní, poněvadž se postaví na stanovisko, že dosud nejde o úředníky státní, nýbrž o úředníky samosprávné. Velectění, až do těchto komických situací dostala vládní většina naši veřejnou správu.

Takový je stav dnes. Ale kdo může říci, jaký stav bude za 2-3-4 měsíce, kdo nám dnes může říci, v jakém stavu ocitne se naše veřejná správa koncem roku, až vládní většina opět bude postavena před otázku aktivování této správní reformy se všemi jejími stinnými stránkami, se všemi jejími prokázanými nedostatky, anebo se musí znovu přijíti s provisoriem, znovu žádati o odklad aktivování zákona. Velectění, myslím, že to není nikterak povznášející v roce jubilejním, kdy vzpomínáme programu, ducha zahraničního vojenského odboje našeho národa, kdy vzpomínáme oněch ideí, které se staly duchovním majetkem zakladatelů tohoto státu a v jejichž duchu tento stát měl býti budován. Vládní většina na Slovensku, kde župní zřízení, tato jistá forma samosprávy lidové tak hluboko vnikla do právního vědomí lidu, nastoluje na místě toho, čemu těšili se tamní lidé po staletí, holý administrativní absolutismus.

Nikdo nemůže popříti, - snad to není ještě zcela známo, ale znatelům věci je již jasno, že stojíme na počátku úplného rozvratu a úplného zničení samosprávy občanstva v obcích a okresích. Samospráva obcí a okresů, to je jedna část, jedna polovina veřejné správy vůbec. Může státu býti lhostejno, jak se poměry v této polovici veřejné správy vyvíjejí? Uvidíme brzy, nezáleží-li státní správě na pořádku a spořádaných poměrech v naší samosprávě. Bylo nám namítáno, že zákonem o reformě veřejné správy, berní reformě a zákonem č. 77 samospráva občanstva v obcích a okresech se neničí. Kdo to chce tvrditi dnes, kdy státní byrokracie poručníkuje samosprávu způsobem neslýchaným, kdy obecní a okresní správy, složené ze zástupců občanstva jsou na rozpacích v úvaze, co by bylo lépe: trpět tento stav - či zříci se svých funkcí? Poměry ve správě obcí a okresů stávají se prostě nesnesitelnými.

Bylo nám tvrzeno, že mezi samosprávou a vládou státu nesmí býti antagonismu. Zástupcové samosprávy tohoto antagonismu nikdy ani nevyhledávali, ani nepěstili. Byla to bohužel vysoká byrokracie státní správy, byli to lidé vzpomínající na svou suverenní moc v dřívější samosprávě, kteří žárlivě dívali se na demokratickou samosprávu obecní a okresní a činili vše, aby ji zdiskreditovali, aby ji poškodili, aby ve vhodném okamžiku mohli široké vrstvy lidové, občanské, v samosprávě rovnoprávné, zbaviti jejich nového vlivu.

Podařilo se jim to berní reformou, správní reformou, zvláště pak zákonem č. 77. Samospráva občanstva v obcích a okresech byla úplně zničena. Mohlo se říkat ještě do nedávna, že nejde o poškození samosprávy, že jde toliko o znemožnění zjevů nehospodářství v samosprávě, ale dnes proti slovu vystupuje holá, živá skutečnost. A ta skutečnost je taková, že úžas obecný jímá každého, kdo sleduje vývoj těchto poměrů v samosprávě a kdo dnes už jasně vidí, kam se naše samospráva řití. Nastává vystřízlivění i ve velké části voličů nynějších vládních stran. Mělo se totiž za to, že všechna tato opatření proti účasti občanů na správě obcí a okresů postihnou toliko drobný lid, postihnou socialistické hnutí. Ukazuje se však, že tomu tak není, že stejně tak, jako dělnická třída, postižen je těmito opatřeními proti samosprávě lidové i třetí stav, na venkově domkáři, malorolníci, střední rolníci, v městech drobní úředníci a živnostníci. A tak tu proti vládní většině vystupuje těžce poškozený interes veliké části jejich vlastních voličů. A v tom je také důvod, proč tato správní reforma 1. červencem t. r. nebyla provedena, odtud také čerpáme pevnou naději, že tato reforma veřejné správy není poslední.

Není pochyby dnes už o tom, že administrativní suverenita občanstva v obcích a okresích je úplně zničena. Tato samosprávná tělesa veřejné správy octla se úplně pod komandem byrokracie. Jsou zde opuštěny úkoly této veřejné správy, na něž není ani prostředků a na jichž řešení není už ani chuti za těchto poměrů. Jsou tu uzmutá práva, která znechucují občanstvo, jemuž se za poctivou starost a péči o úkoly veřejné dostalo takovéhoto černého vděku.

Byla zničena finanční samospráva občanstva v obcích a okresích. Takový je dnes stav, že četné obce a okresy stojí před prohlášením své insolvence. Zastavení platů četnými obcemi a okresy bude na denním pořádku. Přijdou žaloby, přijdou exekuce a my se můžeme dočkati toho, že v jubilejním roce v exekuční dražbě budou prodávány obecní radnice.

Není už prostředků finančních ani na nejnutnější. Je tu ohrožení (Posl. Remeš: Nemají čím vypláceti zaměstnance!) - ovšem - komunálních zápůjček, a pánové, kteří byli tak málo citliví tam, kde šlo o právo občanstva na správu jeho vlastních záležitostí v jejich vlastních dědinách, budou snad míti porozumění pro to, až ústavy peněžní, poskytnuvší komunální zápůjčky, nyní k 1. červenci nedostanou ani úroků, ani anuit a bude tím ohrožena bezpečnost vkladů těchto peněžních ústavů.

Mám za to, že se páni přesvědčí, zejména z okresních hospodářských záložen brzy, že se takto lehkomyslně s miliardovými hodnotami investovanými v naší samosprávě obecní a okresní zacházeti nesmí.

Hospodářský rozvrat samosprávy nastal a vzbuzuje úžas, hrůzu, zoufalství. Přál bych vám, velectění, viděti jeden takový rozpočet obce nebo okresu, vrácený zemským správním výborem a upravený jím podle práva, které mu vládní většina dala. Stačí říci, že rozpočtový schodek okresní - mám na mysli konkrétní případ - činící z celkového vydání okresu 5 mil. 21/2 mil., byl odstraněn škrty v rozpočtu. Dovede si někdo představiti okresní hospodářství takto upravené? (Posl. Hackenberg: My máme okresy, kde udělali přebytek z původního deficitu!) Prosím, páni u zeleného stolu v Praze rozhodují o tom, které úkoly a do jaké míry samosprávný sbor má plniti. Nebudeme se nad tím rozhořčovati jen my, oposiční činitelé, brzy ozve se z kruhů naší samosprávy jednomyslný odpor a budeme viděti, zdali pánové z vládní většiny najdou slova vysvětlení - nikoli omluvy pro tento stav, do něhož naše samospráva byla jimi vržena.

Je jisté, že nejdříve z rozpočtu zmizí výdaje na péči sociální a zdravotní, ale, velectění, snad jedině v těchto výdajích na péči sociální a zdravotní je podíl chudého lidu na správě veřejné. Autoři zákonů na zardousení samosprávy zapomněli totiž na jedno: že naše správa veřejná jenom v malé míře slouží bezprostřednímu interesu chudého člověka. Chudý člověk od obce a okresu toho mnoho nemá. Rozhodující většina výdajů obecních a okresních jsou výdaje, na nichž má zájem střední stav a velký poplatník, tedy voličové vládní většiny. Není pochyby, že na péči sociální, zdravotní a kulturní nemá buržoasie valného zájmu. Ale to jest snad také to jediné, kde může býti postižena dělnická třída. Jest jistě kuriosním, když v roce, kdy pořádáme výstavu soudobé kultury, z příkazu státní politiky škrtají se v samosprávných rozpočtech všechny výdaje na kulturu, výdaje na lidovou osvětu, krátce a dobře všechny výdaje, které mají náš malý národ, jistě v postavení exponovaném, učiniti jak nejvíce lze odolným v tom těžkém příboji světa, v němž tato naše malá republika kolotá.

Ale jakmile přejdeme na pole činnosti hospodářské v samosprávě, vidíme již jiný obraz. Prosím, pánové z agrární strany na př. měli za to, budou-li škrtiti kulturní výdaje samosprávy, že postihne to jen školy národní, obecné, měšťanské, především tedy zase drobný lid, ale budou míti o věci patrně nyní jiné ponětí, když se z důvodů úsporných škrtají již také výdaje na vydržování škol hospodářských a zemědělských. Jest jistě už co říci, že za dnešního kursu v této republice nalezne se odvaha jíti také na tyto výdaje. Prosím, škrtají se výdaje na úkoly politiky živnostenské. Patrně je to v programu jedné ze součástek této vládní většiny, kterou tvoří strana živnostníků.

Tyto dny bude se v Praze konati veřejná manifestační schůze motoristů a bude požadovati zlepšení stavu našich silnic, které jsou postrachem mezinárodního automobilového hnutí. Co však říci tomu, když proti minulým letům na polovic snížený náklad na udržování okresních silnic škrtem péra referenta zemského výboru snížil se o další polovinu. Kdyby tak učinil technik podle osobního seznání stavu těch silnic, podle seznání komunikační intensity na těchto silnicích, a kdyby pod odpovědností svého odborného vědění tak učinil, dalo by se proti tomu snad málo namítati. Jestliže však tak činí účetní úředník, který o udržování silnic nemá ani potuchy, jenom aby mechanicky srazil rozpočtový schodek, pak každý si na prstech vypočte, v jakém stavu ocitnou se naše komunikace za těchto poměrů za několik krátkých let. Jen ať páni pokračují na tomto poli, brzy uvidí, že to nebude jen odpor z našich vlastních řad, nýbrž odpor i jejich voličů, který je poučí, že se takto s velikou a důležitou částí naší veřejné správy zacházeti nesmí.

Prosím, aby mi bylo prominuto, jestliže k vývodům přítele kol. Remeše řeknu ještě několik doplňujících vět, týkajících se nepřímých dávek obecních, zaváděných nyní k sanaci obecního hospodářství. Také tu mělo se za to, že tyto dávky nepostihnou voliče vládních stran, nýbrž chudáky, dělnickou třídu, ale zkušenost brzy pány vyvedla z omylu. Pravda, že dělnická třída bude těžce postižena, ale bude postižen také střední stav a prospěch z nové úpravy finanční svazků samosprávných shrábne jenom velký podnikatel. Podívejte se, jaký je v tom rozum, jestliže stát dnes podporuje - ať přímo nebo daňovými úlevami, nebo převzetím státní záruky - stavební ruch, aby byla zmírněna bída bytová, když tatáž státní správa nařizuje obcím zavádění nových těžkých dávek, činžovních, dávek investičních, které musejí nezbytně zdražiti stavby a tím také bydlení. Zavádějí se u nás četné dávky, které musejí míti v zápětí zdražení živobytí, dávky nápojové, dávky potravinové, zavádějí se u nás dávky z úředních úkonů v samosprávě. Za každý podpis starostův, za každou komisi, za každé škrtnutí pérem v úřadech samosprávných bude se platiti poplatek. Postihne to chudáka, ale postihne to také - o tom není pochyby - značnou měrou i vrstvy střední. Dočtli jsme se, že pp. kolegové ze strany živnostenské pořádali protestní projevy proti autonomní dávce z reklamy. Každý plakát, každá litera reklamy obchodní či jiné bude podrobena obecní dávce z reklamy. A páni kolegové se strany živnostenské, kteří pro zákon, podle něhož se tak děje, zde hlasovali, byli potrestáni za svoji neprozíravost tím, že musili vésti deputace pražských obchodníků a živnostníků na ministerstvo financí, aby od této dávky bylo upuštěno. Proti dávkám na chudáky neměli by nic, ale proti dávkám, které ztěžují existenci jejich vlastních voličů, troufají si protestovati - ovšem marně. My jsme tu v tyto dny odhlasovali zákon, kterým se zajišťuje podpora soustavné elektrisace venkova. Věc užitečná. Celá sněmovna jest jednomyslná v náhledu, že to, co se zde investuje, národohospodářsky velmi dobře bude se rentovat. Ale, velectění, co to je za politiku, která jednou rukou dává státní veřejné peníze na podporu soustavné elektrisace, ale druhou rukou béře z prostředků těch, kteří elektrisují, t. zv. elektrisační dávku. Podle nového zákona č. 77 zavádí se totiž i dávka elektrisační, která se vyměřuje podle počtu světelných bodů v chalupě. Tedy my dáváme podporu soustavné elektrisaci ze státních prostředků, ale jiným zákonem těm lidem zase peníze z kapsy béřeme. Co jest to za logiku a rozum, to věru nepochopuji. Pes na vesnici, který není jistě z důvodů zbytečných držán, stal se také objektem této zdaňovací morálky. Ale nejen to, pánové nařídili i dávky z míst na hřbitově. Ani umřít nesmí nikdo zadarmo! A je to dávka ne malá - 100 až 500 Kč z jednoho hrobu.

Jen tak pokračujte! Uvidíte brzy, jak splnila tato vládní většina své sliby dané lidu při projednávání berní reformy, že chce snížiti břemena daňová. Venkovskému drobnému poplatnictvu snížili jste nepatrně jeho pozemkovou daň. To snížení u velkého majitele pozemků činí tisíce, u malého pár korun. Vy jste však malého poplatníka zatížili velikým seznamem různých konsumních nepřímých dávek, které mnohonásobně mu vezmou z kapsy to, co získá na snížení pozemkové daně.

Počet jest snadný. Rozpočtové schodky samosprávné v Čechách činí 800 mil. Kč. Výnos těch důchodů, které plynou do t. zv. vyrovnávacího fondu, činí 150 mil. Kč. Velectění, i když ta částka rozpočtových schodků bude snížena z 800 mil. Kč na nějakých 500 mil. Kč násilnými úsporami, bude rozdíl hrazen výnosem těchto nepřímých dávek, který bude muset činit sta milionů, a to znamená sta milionů nových berní, které touto cestou na chudý lid a střední stavy vaším přičiněním byly navaleny.

Ale již nastává jasno v této situaci. Dokud jsme mluvili proti tomu zákonu jen my, nevěřilo se nám. Dokud jsme mohli proti němu uvésti jen slova, bylo možno zalhávati pravou jejich podstatu. Ale dnes - řekl jsem to již - proti slovům, jimiž tyto zákony byly hájeny, vyvstává v celé své hrůze živá, nahá skutečnost.

A mám za to, velectění, že brzy se pozná i u veliké části voličů vládních stran, že při těchto zákonech nešlo a nejde o úspornost a šetrnost ve správě veřejné, nýbrž o zcela něco jiného, že vlastní cíl je: k suverenitě třídy buržoasní na poli legislativním nastoliti její suverenitu i na poli administrativy naší republiky.

Tato snaha však musila ztroskotati. Nemáme pochyb o tom, že zákony o berní reformě, o veřejné správě, zákon č. 77, budou museti býti brzo ve svých podstatných rysech novelisovány, aby byl zajištěn průchod myšlenkám občanské rovnoprávnosti, demokracie a rozumné účasti lidu na veřejné správě. Každá politika proti demokracii v tomto státě musí ztroskotati. My důvěřujeme více lidu, o jehož politické zralosti pro úkoly veřejné administrativy jsme z hloubi duše přesvědčení, zato však méně důvěřujeme byrokracii, byť to byla byrokracie československá.