Rovněž tak katastrofálně působí
úplné zastavení lnářských
průmyslových podniků na hospodářský
život ve východních Čechách.
Mnoho set dělníků jest bez chleba a bez výdělku;
kdy se jim dostane pomoci, když jest tak naléhavá?
Nejtíže postiženy jsou průmyslové
obce, poněvadž krise lnářského
průmyslu se stala skorem trvalou. Město Trutnov
poskytlo v posledních letech již desítky tisíc
korun ke zmírnění bídy osob postižených
krisí a provedlo také četné nouzové
práce, ale stejně jako jiné postižené
obce nemůže, bohužel, nyní pomáhati
zmírniti nouzi tak mnoha postižených, poněvadž
mu v tom překáží nešťastná
správní reforma a neblahý zákon o
obecních financích. Odbyt lněné příze
jest již po mnoho měsíců tak nepatrný,
že části podnikatelů nejvíce
krisí postižených nebylo již možno
udržeti v chodu podniky. Jistě se podivíte,
řeknu-li vám, že asi 27.000 kop lněné
příze čeká na odbyt, což má
cenu asi 27 milionů korun.
Kdyby bylo lze opatřiti úvěr za příznivějších
podmínek než tomu jest, bohužel, dosud, bylo
by snad ještě možno pracovati krátký
čas. Nyní, kdy anglická vláda chce
učiniti celní opatření, která
těžce poškodí cukerní průmysl,
usilují vládní vrstvy nalézti cesty,
jež by posloužily ochraně tohoto průmyslu.
Bude stejná pozornost věnována i tak těžce
ohroženému lnářskému průmyslu,
četným spolu postiženým dělníkům?
Mají-li vládní vrstvy ještě cit
pro spravedlnost a soustrast s lidskou bídou a nouzí,
pak musejí tak rychle, jak jen možno, poskytnouti
vydatnou pomoc lidem tak těžce postiženým
ve východních Čechách. (Potlesk
poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Sedorjak.
Posl. Sedorjak (malorusky): Slavná sněmovno!
V desátém výročí trvání
Československé republiky, kdy se konají přípravy
k velikým slavnostem a parádám, není
zbytečno nynějším držitelům
moci přidržeti zrcadlo před očima a
ukázati jim na sliby, které učinili pracujícímu
lidu Zakarpatské Ukrajiny, na sliby, jež do nedávna
byly vrhány mezi zdejší obyvatelstvo a ze kterýchžto
slibů ani jeden jediný nebyl splněn.
Pracující lid Zakarpatské Ukrajiny je si
vědom všeho toho a proto nyní v jubilejním
roce trvání Československé republiky
pohlíží na vaše oslavy jako na jubileum
podvodu a lži. Slibovali jste Zakarpatské Ukrajině
úplnou autonomii, dokonce písemně v ústavním
zákonu, s úplnou samostatností a právem,
slibovali jste lidu vysvobození z hospodářské
a kulturní zaostalosti, slibovali jste mu půdu,
slibovali jste mu vše možné, hory a doly, ale
nic z toho jste nesplnili, a tím jste spáchali hanebný
podvod na národnostech Zakarpatské Ukrajiny.
Místo autonomie, jež by nebyla žádným
darem s vaší strany, neboť jest zajištěna
v bodech saint-germainské mírové smlouvy,
zavádíte na Zakarpatské Ukrajině od
1. července 1928 kolonisační diktaturu s
jmenováním nikým na světě nezvoleného
byrokrata na úřad zemského presidenta.
Mnoho mluvíte o tom a pyšníte se tím,
že mírové smlouvy jsou pro vás svaté,
ale vy nejen že nedodržujete tyto mírové
smlouvy, nýbrž je přímo deptáte.
Pro vás mírové smlouvy jsou dobré
jen k podvádění lidu a jinak považujete
je jen za kousek papíru, o nějž nemusíte
dbáti. Mírové smlouvy mají pro vás
takovou zřejmou cenu, jak všechny vaše paragrafy
a zákony, které vydáváte k utiskování
lidu. Vy nutíte pracující lid, aby dodržoval
vaše zákony, ale vy sami, kteří jste
se na těchto zákonech usnesli, nejen jich nedodržujete,
ale hrubě a zločinně sami je porušujete.
Takovým hrubým porušením vašich
paragrafů a mírových smluv je zavedení
správní reformy na Zakarpatské Ukrajině,
ačkoli se to ostře příčí
znění saint-germainské mírové
smlouvy o její autonomii.
Hle, místo autonomie dostáváme vašeho
diktátora, místo zbudování zemského
sněmu vystavěli jste nám moderní vězení,
do nichž se co nejrychleji dostanou všichni ti, kteří
se neobávají vrhnouti vám v tvář
vaše zločiny a to, že vy sami hrubě porušujete
své zákony a ústavu. Stavíte u nás
policejní ředitelství, četnická
kasárna, jako svoje opěrné body koloniálního
režimu na Zakarpatské Ukrajině. Místo
abyste hmotně pomohli pracujícím Zakarpatské
Ukrajiny, kteří bydlí v takových děrách,
v nichž by dokonce i dobytek zdechl, stavíte pro sebe
a pro své byrokraty paláce.
Místo půdy, kterou jste slibovali zdejšímu
lidu a na kterou on má plné právo a které
naléhavě potřebuje pro svou existenci, odnímáte
našim ukrajinským rolníkům dokonce možnost
užívati pastvisek, jichž užívali
po celá staletí v dobách maďarského
režimu. A když se proti vašemu násilí
lid brání, ukazujete mu svou drsnou kolonisátorskou
pěst, posíláte proti němu spousty
četnických bodáků.
Naše ubohé obyvatelstvo nedostalo žádnou
půdu, naopak půdu, která měla patřiti
lidu, přisvojilo si a rozdělilo mezi sebe několik
českých strýčků, příbuzných,
kmotrů atd. Místo kulturního povznesení
lidu přihlíží se k výcviku četnictva
a policejních špehounů. To jsou výsledky
vašich slibů v jubilejním roce, to jsou výsledky
vašeho hospodářského a kulturního
povznesení Zakarpatské Ukrajiny.
Pracující lid u nás strašně zchudl,
žije v nemožných poměrech, trpí
hlad, zmírá hladem, kdežto vy, pánové,
nepatrná hrstka české buržoasie jste
se na Zakarpatské Ukrajině neuvěřitelně
obohatili. Přišli jste na Zakarpatskou Ukrajinu jako
kolonisátoři a tak zde i jednáte. Loupíte
kapsy chudých lidí, dřete z nich poslední
kůži. Vy jste uchvátili v svoje drápy
přirozené poklady Zakarpatské Ukrajiny, roztahujete
se tam a žádáte, aby se vám každý
vyhnul s vaší kolonisátorské cesty,
neboť v opačném případě
drsně ho s ní shodíte.
A tak zvaná správní reforma, s kterou nyní
přicházíte na Zakarpatskou Ukrajinu, je pouze
dalším krokem k utužení koloniálního
režimu a rozšiřování vašeho
režimu. Ještě nedávno mluvilo se o tom,
že se Zakarpatská Ukrajina dobrovolně připojila
k Československé republice, ale dnes, když
místo autonomie stabilisujete zde zřejmý
diktátorský režim, začíná
se s vaší strany mluviti již jinak, a to o tom,
že Zakarpatská Ukrajina je válečným
lupem, s nímž vy, česká buržoasie,
můžete vládnouti, jak chcete, a to právem
vítěze. A proto místo široké
autonomie ničíte poslední zbytky samosprávy,
které u nás ještě zbyly v obcích.
Nyní jeden hlavní byrokrat, zemský president
se svými pomocníky, okresními náčelníky
bude rozhodovati o osudu celého území Zakarpatské
Ukrajiny. A samo sebou se rozumí, že v zájmu
kapitalismu, v zájmu udržení vašeho koloniálního
režimu.
Obecní zastupitelstva na Zakarpatské Ukrajině
nebudou již nyní míti vůbec žádných
práv. Kdežto v českých obcích,
kde v zastupitelstvích jsou průmysloví dělníci,
ukazuje se úsilí omezovati obecní samospráv
u škrtáním položek na sociální
účely, u nás na Zakarpatské Ukrajině
jako následek zbyrokratisování země
nastane počešťování se zvýšeným
tempem a národnostní útisk ukrajinské
národnosti a jiných.
Takový je stav na Zakarpatské Ukrajině v
desátém výročí trvání
Československé republiky. Proletariát celého
Československa může poznati na příkladě
Zakarpatské Ukrajiny taktiku slibů české
buržoasie v dobách pro ni nejhorších,
když pracující byli revolučně
naloženi a zvláště zde, kde revoluční
nálada jest i nyní a kde pracující
lid stále má upřímné sympatie
k Sovětskému Svazu. Buržoasie slibuje jen proto,
aby uklidnila lid a při tom zesiluje aparát násilného
útisku. To jest její taktika.
Když nyní chceme charakterisovati příznaky
současného režimu na Zakarpatské Ukrajině,
těmito příznaky jsou: špehouni, četníci
a vězení. Koloniální režim žije
zde šíleným životem a vyvolává
proti sobě spravedlivé rozhořčení
a nenávist obyvatelstva. Legiony špehounů potloukají
se mezi lidem, špehují ho a za slovo pravdivého
protestu trestají se lidé jako povstalci. Věznice
na Zakarpatské Ukrajině jsou přeplněny
ukrajinskými sedláky. Čeho se dopouštějí
na jednotlivých místech četnici, to jest
již nejhorší svévole. Chudý člověk
nemá před nimi nikdy pravdu, ale k bohatým
se chovají velice blahovolně. Snad nikde není
taková spravedlnost jako na Zakarpatské Ukrajině.
A největší odpovědnost za tento stav
má agrární strana. Jest největší
vládní stranou, co též úplně
vykořisťuje, ale nikoli v zájmu pracujících,
nýbrž ve svém vlastním zájmu.
Agrárníci přišli na Zakarpatskou Ukrajinu
jako Pizzaro do jižní Ameriky. A jako divoká
zvěř zuří na polích chudých
lidí, zvláště na polích Vrchovinců,
tak u nás panují agrárníci všude.
Pohlížejí na Podkarpatí jako na velký
zbytkový statek, jenž nemůže patřiti
nikomu jinému, pouze jim. A když jsem v úvodě
dokazoval., že jste k nám přišli jako
kolonisátoři, typickým příkladem
toho jest agrární strana.
Ona zde opanovala pozemkovou reformu, ona má ve svých
rukou veškeré bohatství půdy a lesů.
A zatím co v historických zemích českých
jediným zjevem jest to, že agrární buržoasie
odstraňuje finanční kapitál s národnědemokratickou
signaturou, na Zakarpatské Ukrajině, kde není
průmyslu, s pomocí ministerstva zemědělství
zabírá pole a lesy. A co po stránce politické
znamenají četníci a policie, to po stránce
zajištění agrárního lupu znamenají
zde jejich hajduci, které sem s sebou přivedli agrárníci
jako hajné a lesníky, a kteří se také
drsně chovají ke zdejšímu chudému
lidu. Dnes je na Zakarpatské Ukrajině zavřeno
ve vězení nesčíslné množství
chudých lidí jen za to že, nemajíce
čím topiti, odvážili se jíti
do lesa na roští.
A dále dlužno obrátiti pozornost i na jejich
taktiku, kterou si znamenitě pomáhají jak
v českých zemích tak i u nás. Zvláště
jest to tak zvaná agrární kooperace, kterou
financuje stát a jejíž účelem
jest míti korupční vliv. Za státní
peníze, za peníze všeho obyvatelstva, agrární
strana na Zakarpatské Ukrajině hledí zajistiti
si vše, co zde dostala do svých rukou, a tím
také zajistiti zde své vládní posice.
A tam, kde agrární straně nepomáhá
korupční taktika, agrární strana skládá
veškerou svou naději v aparát útisku.
A chudý sedlák, bránící pravdy
a kritisující korupčnost a hltavost agrární
strany, nesmí učiniti žádného
vybočení, neboť jinak seberou ho četníci
a zavrou.
Otázka pastvin na Zakarpatské Ukrajině jest
nejdůležitější otázkou pro
náš selský lid. A co se dělá
v tomto směru? Vidíme, že m sto aby se výživa
obyvatelstva zvětšovala, aby plocha pastvisk byla
obcím vyměřena ze státních
statků, zakazuje se rolníkům vyháněti
dobytek na pastviska, kde se jejich dobytek pásl od nepamětných
dob. Naši zemědělci se proti tomu brání,
ale to nic nepomáhá. Úřady jsou proti
nim a posílají proti nim celé četnické
výpravy, jež vystupují vůči sedlákům
brutálně, odnímají jim, odhánějí
dobytek a sedláky zavírají a odvážejí
do vězení. Zdá se, že otázka
pastvin je pro váš kolonisátorský režim
dobrou záminkou vyvolávati věčné
napětí mezi našimi sedláky, že
máte jisté úmysly každé chvilky
pouštěti jim žilou. Vy, cizinci, osvojujete si
na Zakarpatské Ukrajině metody, jimž jste se
naučili od francouzských kolonisátorů
Marokka. Sami jste si nahrabali majetek na škodu zdejšího
obyvatelstva a nyní pomalu neposkytujete možnosti
našim sedlákům dokonce i dýchati. Taková
jest na Zakarpatské Ukrajině činnost strany,
která o sobě mluví, že jest stranou
sedláků a drobných rolníků.
Ve skutečnosti pak jste jeho vyssavači a škůdci.
Pokud jde o daňovou politiku, to jest již odstavec
čistě zakarpatský. Snad nikde není
tolik exekucí pro nezaplacené daně jako u
nás. Přes to, že známa jest zřejmá
a strašná chudoba našeho rolnického obyvatelstva
známo, že nemá nejen peněz, ale dokonce
ani co jísti - jest kromě toho utiskováno
daňovým břemenem. Ale aby obyvatelstvo mohlo
tyto daně platiti, o to jste se nepostarali. Půdy
jste mu nedali a pastviska mu béřete a zalesňujete.
Odkud může náš člověk míti
peníze? Nechť platí daně na Zakarpatské
Ukrajině ti, kdož se obohatili na škodu chudého
obyvatelstva. Stejně jako jinde jest tomu i u nás,
že totiž pánové, kteří se
obohatili, neplatí daně a proto exekutor k nim nezavítá,
ale u chudého sedláka je každodenním
hostem.
Stav na Zakarpatské Ukrajině v desátém
výročí trvání Československé
republiky, v r. 1928, tedy ve 20. století, lze srovnati
s dobou před 300 lety, za časů třicetileté
války. Tehdy čeští rolníci, poháněni
strachem, utekli před švédskými žoldnéři
do lesu, kam vzali s sebou i svůj majetek. A nyní
na Zakarpatské Ukrajině jsou takové poměry,
že obyvatelstvo utíká před vašimi
exekutory do lesů, kde skrývá svoje skrovné
jmění, aby jim ho exekutor nesebral. Hle, toť
vaše civilisace, toť požehnání vaší
kultury, s níž jste, jak se ho nosíte, přišli
k nám.
Prohlašuji, že komunistická strana proti všem
těmto zločinům bude vést do boje masy
pracujícího lidu Zakarpatské Ukrajiny a že
co nejrozhodněji budeme bojovati za nejpalčivější
požadavky pracujícího obyvatelstva. Žádáme:
1. Sebeurčení národů na Zakarpatské
Ukrajině; 2. revisi pozemkové reformy; 3. při
lesní reformě žádáme, aby našim
chudým sedlákům byla přidělena
orná půda, čímž by aspoň
poněkud byla zajištěna jejich existence; 4.
snížení daní, hlavně škrtnutí
daňových nedoplatků a neprodleného
zastavení berních exekucí; 5. vydání
celostátního zákona na ochranu drobných
pachtýřů půdy a zajištění
půdy drobným rolníkům zavedením
vnuceného pachtu; 6. náhrady za škody způsobené
divokou zvěří a právo nositi zbraň;
7. regulace řek a zvýšeného vzdělávání
půdy; 8. bezodkladné výpomoci lidu trpícímu
hlad na Vrchovině.
Pánové! Aby vás nezmýlila konservativnost
zdejšího obyvatelstva, abyste se nedomnívali,
že vám vaše allotria projdou beztrestně,
že snad rolníci nejsou schopni s vámi jednou
pro vždy súčtovati, připomínám
vám nedávné selské hnutí v
Rumunsku. Nedomnívejte se, že tyto vrstvy jsou vaší
zálohou! Naopak, ony vámi přivedené
na žebrotu a vykořisťované nyní
více než kdykoli před tím rozumějí,
že jediným východiskem z vašeho koloniálního
útisku je společné vystoupení s revolučním
proletariátem Československa. Přijde čas,
že pracující lid Zakarpatské Ukrajiny
v jediné frontě pod vedením komunistické
strany zlomí své okovy a dobude sobě práva,
o něž jej nyní okrádáte. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je p. posl. Füssy. Dávám mu slovo.
Posl. Füssy (maďarsky): Vážené
dámy a pánovia! Po dobu nie celého krátkeho
roku zabýva sa zákonodarstvo už po druhýkrát
tak zvanou správnou reformou, s touto veľkou vymoženosťou
slovenskej ľudovej strany, ktorá reforma podľa
niektorých bláhových a dôverčivých
politikov je povolaná k tomu, aby uľavila ťažkému
osudu ľudu na Slovensku. Na zákone vo správnej
reforme však nemôže byť požehnanie,
lebo už jeho utvorenie vyžadovalo si krvavé obeti.
Mandáty dvoch bývalých poslancov Jozefa Mayera
a dr Juraja Hanreicha dvoch to hospitujúcich členov
nášho klubu, klubu maďarskej národnej
strany a spišskej nemeckej strany, padly za obeť tomuto
hroznému výtvaru preto, lebo títo poslanci
už pred poldruhým rokom otvorene odvážili
sa prehlásiť, že zákon tento bude náhrobkom
akejkoľvek autonomie.
Zákon tento, ktorý bral prvú svoju obeť
z radu členov nášho klubu, je veľkou vymoženosťou
slovenskej ľudovej strany. Dnes sme tu pred vigíliou
uvedenia zákona v život a vysvitá, že
zákon nemožno prevádzať. Vraj preto nie,
lebo neslobodno porušovať slasti jubilejného
roku rozčúlením volieb do zemských
zastupiteľských sborov. Slovenská ľudová
strana sľubovala ľudu, na Slovensku už tak veľa
zkúšanému, autonomiu na desiaty rok jestvovania
republiky a skutok je proti tomu ten, že nemôže
postaviť ani jediného človeka, ktorý
by sa mohol uviazať vo funkciu zemského prezidenta.
Avšak pozrime zkrátka na to, koľko reforiem muselo
Slovensko podstúpiť vo svojej administratíve
v posledných desať rokoch, v ktorých vraj slovenský
národ sám spravoval svoje záležitosti.
Župy, ktoré majú svoje tisícročné
dejiny, boly v dôsledku svojho veľkého počtu
dobré len k tomu, aby sa veľký počet
hubatých a lačných predákov dostal
do županských stolíc. Pražský centralizmus
však veľmi skoro poznal, že v bývalom uhorskom
župnom systéme mohol sa stretnúť s tým
najväčším odporom, akonáhle slovenský
ľud vybrednul z opojenia "oslobodenia". Je všeobecne
známe, že v storočiach uhorských dejín
práve župy boly tie, ktoré oponovaly centralistickým
snahám viedenským a len župám možno
ďakovať, že tieto viedenské centralistické
snahy minuly sa s úspechom. Odvažujem sa tvrdiť,
že pri. bývalom uhorskom župnom administratívnom
sriadení mohol tiež slovenský ľud najúspešnejšie
odolávať každému nebezpečenstvu
počeštenia. To však ešte včas vyňuchal
generálny štáb v Prahe a pod zámienkou
sjednotenia administratívy previedol zákon o veľžupách.
Prevádzaním tohoto zákona o veľžupách
dostalo sa Slovensku toho biedneho zástoja, ktorého
sa ani podnes sprostiť nemohlo, a podľa príznakov
podrží ešte veľmi dlho tento svoj zástoj.
Slovensko je tým pokusným králikom, na ktorom
teoretickí odborní vedátori Československa
vyzkúšajú svoje teorie s veľkou námahou
vymyslené, nedbajúc toho, že tieto pokusy musia
vykonať na živom tele, na tele odvekého obyvateľstva
Slovenska, ktoré telo práve pod pitevným
nožom experimentátorov už z nespočetných
rán krváca, až vykrváca úplne.
Avšak ani vymyslená teoria veľžúp
sa neosvedčila a preto zákon o veľžupách
vôbec nebol v tak zvaných zemiach historických
prevedený; hlavy teoretických vedátorov boly
trápené novými starosťmi, bolo treba
vymyslieť nový administratívny systém.
A za krátko zrodil sa plán systému zemského,
ktorý by mal byť uvedený v život za tri
dni.
Už pri utvorení zemského zákona poukázali
sme na závady, ťažké chyby, ktoré
činia celý zákon nespôsobilým
ku vybudovaniu vážneho administratívneho systému,
zakladajúceho sa na autonomii. Strany vládnej väčšiny
však neposlúchaly varovného slova len preto,
lebo ono vyznelo zo strán opozičných, vyniesly
zákon proti našej vôli a po dobe jednoročného
rozmýšľania prišly na to, čo sme
my už pred rokom povedali, že totiž zákon
je špatný. Cele kľudne mohli by sme teraz povedať
celej väčšine, hlavne však slovenskej ľudovej
strane, že aby teraz zjedli, čo si upiekli, že
my nenesieme zodpovednosť za takú samosprávu,
v ktorej vymenovaný mamelukovia centralizmu môžu
obracať vôľu ľudu tak, ako toho požadujú
záujmy pražské; avšak my neurobíme
tak, ale pri vedomí svojej zodpovednosti prosíme
vás naposledy, zanechajte túto hanobnú hru,
ktorú tropíte už od desať rokov s administratívou
Slovenska.
Slovenskú ľudovú stranu, ako bývalú
opozičnú a bývalú bratskú stranu
odvekého obyvateľstva na Slovensku by som však
prosil, aby zanechala ten osobný kult, ktorý v posledných
týždňoch už cele otvorene prevádza,
lebo, verte mi dámy a pánovia, nerestiam Slovenska
nebude môcť odpomôcť ani päť zemských
prezidentov, nech sa oni menujú či už Tisom,
či Drobným alebo Méderlym, alebo kýmkoľvek,
lebo dnes už ani Herkules by nebol v stave vyčistiť
zbahnilé luhy administratívy na Slovensku. Človeku
zaslzí oko, keď vidí, akou vervou, pilnosťou
a akými lokťami snažia sa vlasteneckí
otcovia slovenského ľudu povzniesť v prvom rade
svoje záujmy, v prvom rade seba pokladajú za najvhodnejších
k obsadeniu prezidentského stolca zeme a zároveň
so založenýma rukama hľadia na šarapatenie
náčelníckej čeliadky.
Za desať rokov zakúsila administratíva Slovenska
viac reforiem, nežli predtým za štyri až
päť storočí. Musel by som sa vo zvláštnej
kapitole zabývať tým, že prvotriednym,
avšak nevysloveným účelom týchto
veľa novôt bolo anihilovanie papierových práv
maďarskej a nemeckej menšiny. To však už sme
u viacerých príležitostiach vyložili,
a preto na tieto okolnosti ani nevybočím; lebo veď
dôvody o veľa všeobecnejšej hodnoty hovoria
proti zemskému systému, ktorý ponižuje
Slovensko a jeho ľud na úroveň rímskej
provincie.
Návrh, ktorý je na dennom poriadku dnešného
zasedania, neprekvapí toho, kto zná provozné
tajomstvá fabriky zákonov v Prahe. Už sme si
zvykli tomu, že zákony vraj "majstrovsky urobené"
sú pred ich uplatňovaním opravované.
I ten posledný krajčír robí radšej
z nového materiálu, radšej tvorí nov
ú vec, než aby prešíval oblek zfušovaný.
Národnému shromaždeniu v Prahe však pôsobí
zvláštnu radosť, keď môže už
z počiatku zfušovať vec, aby ju mohlo za niekoľko
mesiacov znova záplatovať, a nedbá zákonodarstvo
ani toho, že touto prácou, ktorá je i príštipkára
nedôstojná, vyvolá výsmech celého
vzdelaného sveta.
Odveké obyvateľstvo Slovenska prijalo veľmi chladne
zákon o zemskom sriadení a teda veľmi chladne
pozerá na ten trpasličí návrh, ktorým
má byť tento zákon zmenený. Zákonodarci
maďarskej národnej strany a spišskej nemeckej
strany zavrhli pôvodný návrh a teda zavrhnú
aj jeho zmenu.
Zemi slovenskej hrozí príšera novej živelnej
pohromy. Pred niekoľko rokmi udajne jeden český
kapitán nasadil na južnom Slovensku ondatry a sľuboval,
že z kožušín týchto ondatier ľud
Slovenska zbohatne. Ondatry sa však už nadmieru rozmnožily,
a to tak, že to znamená už pohromu. Ondatra vyhrabáva
a podkopáva ochranné hrádze riek, tak že
tieto hrádze i pri najmenšej povodni sa pretrhnú,
ondatra kynoží ušľachtilé poľné
zvieratá, ktorých je už bez toho málo,
ako sú zajaci, divé husy, divé kačice,
ryby, avšak kynoží tiež domácu hydinu,
ba vyskytly sa prípady, že ondatra napadla kúpajúcich
sa ľudí a jedovatými zuby zasadila im ťažko
hojace sa rany. Ondatra nasadená na Slovensko, účelom
ktorej bolo, aby dopomohla k blahobytu a utvorila nový
priemysel, stala sa v skutku postrachom ľudu.
Kto opravdu chce pomôcť ľudu Slovenska, ten nech
pomáha kynožiť tieto ondatry, tým veru
vykoná viac dobra, než keď sa bude cez mesiace
hádať o to, kto má byť hlavným
zemským rabombánom. Návrh náš
klub neprijíma.
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má p. posl. Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Paní a pánové!
Předně vznáším nejostřejší
protest proti konfiskaci sněmovních řečí
komunistických poslanců v tomto parlamentě.
Předevčírem byla v mé řeči
konfiskována slova: (Citát byl usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. června
1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučen z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 65 této těsnopisecké zprávy.)
A dále bylo konfiskováno - poněvadž
jsem dokazoval, že podle ústavy máme právo
na shromáždění, máme právo
do Prahy přijíti a projeviti své mínění
- v souvislosti s prvým mým výrokem: (Citát
byl usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 28. června 1928 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučen z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 65 této těsnopisecké
zprávy.) Mám zde právě ústavu
v rukou, ústavu československého státu,
která dosud změněna nebyla a kde v úvodě
se píše:
"Při tom my, národ Československý,
prohlašujeme, že chceme usilovati, aby tato ústav
a i všechny zákony naší země prováděny
byly v duchu našich dějin" - nevím teď,
ve kterých, zdali v Husových či svatováclavských
"stejně jako v duchu moderních zásad,
obsažených v hesle sebeurčení; neboť
chceme se přičleniti do společnosti národů
jako člen vzdělaný, mírumilovný,
demokratický a pokrokový". (Výkřiky
posl. Můni.)
V §u 1 ústavy v hlavě I stojí výslovně:
"Lid je jediný zdroj veškeré státní
moci v republice Československé". Nevím,
zdali dělnictvo nerepresentuje lid, zdali má býti
lid representován špiritusovými korupčníky,
zloději v bankách, zloději benzinovými
anebo přemrštěnými vlastenci, kteří
okrádali státní správu v dodávání
šleprů a uhlí a kteří okrádali
státní poklad u ve válečných
půjčkách. Kdo je to ten lid ve smyslu ústavy?
Ti, co pracují, či ti, co se jen snaží
při každé příležitosti republiku
okrásti?
V §u 113 ústavy stojí výslovně:
"Svoboda tisku, jakož i právo klidně a
beze zbraně se shromažďovati a tvořiti
spolky jsou zabezpečeny." § 114 praví:
"Právo spolčovací k ochraně a
podpoře pracovních (zaměstnaneckých)
a hospodářských poměrů se zaručuje."
My nejsme organisací zaměstnaneckou, abychom hájili
právo na hospodářský život našich
členů? A dále zde stojí v §u
117: "Každý může v mezích
zákona projevovati mínění slovem,
písmem, tiskem, obrazem a pod." - "Výkon
tohoto práva nesmí nikomu býti na újmu
v jeho pracovním nebo zaměstnaneckém poměru."
Vážení pánové, nevím,
zdali těch 7 nebo 8 pánů z předsednictva
posl. sněmovny zná ústavu či nezná.
Jestliže si ti páni - ať je to pan předseda
nebo kterýkoli místopředseda ve své
domýšlivosti myslí, že jejich 25.000 voličů,
kteří je sem poslali, je víc než 25.000
voličů mých neb kteréhokoli druhého
pana kolegy, podotýkám, že kdyby se měřila
poctivá produktivní práce, kterou vykonají
voličové, kteří dali hlasy pánům,
kteří jsou v předsednictvu poslanecké
sněmovny, a kdyby se zvážila poctivá
produktivní práce těch, kteří
poslali sem nás, pak byste v ocenění této
práce zůstali, pánové, kteří
tvoříte dnes předsednictvo sněmovny,
jistě hodně pozadu. Nejen právo, ale povinnost
má každý poslanec, pokud v něm neumřelo
kus sebedůvěry, kus smyslu pro pokrok, a i vy, kteří
se denně oháníte demokracií, pokud
ten smysl pro demokracii ve vás neumřel, máte
povinnost se proti takovému způsobu censurování
projevů poslaneckých ve sněmovně,
jakého není nikde pamětníka ani příkladu,
ohraditi. Jestliže nám to, pánové, zde
seberete, najdeme ještě místa - o tom vás
ujišťujeme - aby se naši voliči to, co jsme
jim s této tribuny řekli, dověděli.
Buďte bez starosti! Můžete mít deset zákonů
na ochranu republiky a špiclovský aparát může
býti stokrát větší, naši
věrní se dovědí, co jsme jim z této
tribuny chtěli sděliti.
Projednáváme novelisaci zákona o reformě
veřejné správy, zákona, který
pohřbí poslední zbytky samosprávy
a kterému k doplnění schází
už jenom lavice a rákoska. Za dva dny má tento
zákon začíti blahodárně působiti
na Slovensku a Zakarpatské Ukrajině. Mírovými
smlouvami má Zakarpatská Ukrajina zaručenou
samosprávu. Avšak za 10 let po podepsání
mírové smlouvy zavádí v této
zemi československá buržoasie místo
samosprávy vládu byrokracie, policejního
pendreku a četnického bajonetu. Je to důkaz,
že za vlády buržoasie jakékoli právo
stává se bezcenným, není-li podepřeno
mocí. (Další věta byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 28. června
1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 65 této těsnopisecké zprávy.)
Několik měsíců přísahá
buržoasie československá, rumunská a
jugoslávská, že mírové smlouvy
jsou nedotknutelné a pro všechny kontrahenty závazné,
ale tam, kde jde o práva obyvatel v československé
kolonii, Zakarpatské Ukrajině, tam na nedotknutelnost
těchto mírových smluv vládnoucí
buržoasie kašle.