Domníváte se, že takovými prostředky
zachováte pokoj a pořádek? Z kursu v Církvici,
který měl sloužiti národnímu
občanskému vyučování, stalo
se pro všech těch 108 mladých Němců,
kteří tam přišli, názorné
vyučování, jak skutečně vypadá
v tomto státě svoboda. Snad namítnete: Přehmat,
podřízený činitel. Nikoliv, nikoliv!
To je vyložený systém, který chce překážeti
každému hnutí usilujícímu o svobodomyslný
vývoj v této zemi. To není náhoda,
to není přehmat.
Zažili jsme to předevčírem na našem
velkém "Lidovém dni" v Mostu. V Mostu
sešlo se deset až dvanáct tisíc účastníků
- podle zpráv všech časopisů - a co
tam dělá četnictvo? Pořádá
štvanice za našimi prapory, zatýká praporečníky,
ihned je trestá, přejde-li jim přes rty slovo
rozhořčení. A v téže době
koná se v sousední obci v Břešťanech
česká střelecká slavnost a tam nastupují
do železničních vozů střelci
s karabinami a puškami pro pěchotu a nikdo se nehne.
(Různě výkřiky.) V Mostu se
zabavují odznaky a tam obchází ozbrojené
vojsko s vojenskými puškami, vyzbrojené pro
občanskou válku. Tak to vypadá! Nedivte se.
že tu vzniká ovzduší, které se
přímo chvěje vzrušením nad touto
štvanicí, jejíž jedovatý pramen
jest v "Národních Listech" a v "Národní
Politice", v těchto orgánech, které
se ze záští proti Němcům ani
dnes ještě nemohou vzpamatovati.
Typický případ před několika
dny. Ve Vídni se usneslo okr. zastupitelstvo, že nazve
jednu ulici "Sudetendeutsche Straße".
Praze do toho nic není. Je to vnitropolitická věc
Rakouska. V Německu a Rakousku to nikoho nerozčilovalo,
že Češi mají v Praze Lužickou ulici.
Nikdo si toho nevšiml. Vás však pobuřuje,
mají-li ve Vídni "Sudetendeutsche
Straße". (Různé výkřiky.)
Já vám pravím: Přijde den, kdy
v každém německém městě
bude "Sudetendeutsche Straße".
My vám říkáme: Nedomnívejte
se, že se dáme těmito věcmi vyprovokovati.
Klidně a uvědoměle půjdeme svou cestou,
poněvadž víme, že vede k našemu cíli.
My ukazujeme jen, jak to v této zemi vypadá "rovní
mezi rovným". Národně teroristicky,
sociálně reakcionářsky skrz naskrz.
Tato země má nyní vládu, jak to krásně
řekl pan sen. Křepek, že se nastolila
vláda majetku. Vy nejste vláda rovných mezi
rovnými, nýbrž vláda bohatých
mezi bohatými, která stejně potlačuje
a ovládá národy a chudé, jste vláda
záští proti všemu sociálnímu,
proti všemu skutečně národně
německému. Neboť jinak nesměli byste
strpěti, aby vaši činovníci postupovali
proti kulturním zřízením a vyučovacím
kursům, jako postupují proti našim.
Neupustíme od svého boje za naše právo.
Ukazujeme tyto věci našemu lidu úplně
veřejně a prohlašujeme: Postaráme se,
aby síla a moc našeho hnutí rostla tak, aby
jednou v naší německé vlasti nemusila
býti německá mládež již
odháněna bodly (Souhlas a potlesk na levici.),
aby v naší vlasti právo naší
národní samosprávy bylo nám vloženo
do rukou, abychom mohli rozhodnouti, chceme-li kursy pro naši
mládež či nikoliv, chceme-li míti školy
či nikoliv, chceme-li něco pro náš lid
zříditi či nikoliv. (Souhlas a potlesk
na levici.) Ať žije sudetskoněmecká
samospráva! (Souhlas a potlesk poslanců něm.
strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr Macek. Dávám mu slovo.
Posl. dr J. Macek: Slavná sněmovno! Smlouvou
s Kanadou přibyla k několika desítkám
našich obchodních smluv opět jedna smlouva
s klausulí nejvyšších výhod. To
znamená prostě, že to, co v příštích
obchodních smlouvách povolíme na př.
Jugoslavii nebo jinému státu, připadne automaticky
také Kanadě. S hlediska socialistického nemáme
námitek proti tomu, aby se snižovala cla zvláště
na ty výrobky, jež hojně z Kanady dovážíme.
Ale jest otázka, jak právě ta okolnost, že
by v budoucnosti každý ústupek jinému
státu automaticky připadl také k dobru Kanadě,
bude působiti na uzavírání budoucích
smluv. To, myslím, každého z nás musí
vésti k přemýšlení o světlých
i stinných stránkách doložky nejvyšších
výhod. Idea této klausule jest, aby našemu
exportu se otevíraly dveře do cizích států
jak nejvíce možno, aby náš exportér
v cizím státě - smím-li tak říci
- měl dveře otevřeny tak, jak nejvýhodněji
postavený exportér jiného státu je
tam otevřeny nalézá.
Jenže nezapomeňme, že ve svých smlouvách
s klausulí o nejvyšších výhodách
musíme pamatovati na vzájemnost, na reciprocitu.
Jako si přejeme, aby nám cizí státy
otevíraly dveře co nejvíce, tak my jim musíme
otevírati dveře co nejvíce. Důsledky
tohoto principu tedy jsou, že automaticky se násobí
každý náš ústupek jednomu státu
na všechny strany, na které jsme vázáni
klausulí nejvyšších výhod.
Důsledky této situace, jak jsem naznačil,
budou v případě budoucích smluv na
př. s Jugoslavií ty, že naši ochranáři,
zejména zemědělští, budou ukazovati
na to, že to, co povolíme Jugoslavii, připadne
automaticky bez zvláštních kompensací
také dominiu kanadskému. My však se musíme
dívati na smlouvy se státy Malé Dohody trochu
jinak. Malá Dohoda má pro nás životní
význam, a myslím, že každý z nás
vděčně uzná prozíravost mužů,
kteří tento politický útvar založili.
Solidarita politická, která tak skvěle se
několikráte osvědčila v tomto politickém
svazku, vyžaduje však, abychom ji uplatnili také
na poli hospodářském.
Troufám si tvrditi, že přísloví
"cesta k mužovu srdci vede žaludkem" neplatí
ani jen o mužích, ani jen v rodinném kruhu.
Je to přísloví, které platí
i v rámci mezinárodním. A nestačí,
abychom ujišťovali své jihoslovanské bratry
svými vřelými sympatiemi na krásných
výletech a banketech, nýbrž je třeba,
abychom neodmítali jejich zcela oprávněné
požadavky na poli hospodářském.
Své politické spojení musíme promítnouti
také na pole hospodářské.
Dovolte mi, abych zde povznesl svůj hlas ve prospěch
preferenčního, přednostního tarifu
pro státy Malé Dohody. My nevystačíme
ve své hospodářské politice uvnitř
Malé Dohody s klausulí nejvyšších
výhod. Ta znamená pro nás jednak velmi málo,
jednak je nám nepohodlná ve styku s ostatními
státy. Mám za to, že musíme přikročiti
k postavení preferenčního tarifu nejdříve
pro státy Malé Dohody a později - bude-li
to možno - rozšiřovati tento preferenční
systém na střední a další Evropu.
Politika mírové spolupráce v Evropě
vyžaduje tohoto postupu. Jenže, slavná sněmovno,
jak máme reálně mluviti o preferenčním
tarifu, když nemáme ani pevného generálního
tarifu autonomního?
Myslím, že v letošním jubilejním
roce, až budou různé resorty dělati
bilanci své činnosti, snad v žádném
resortu nebude ta bilance tak smutná, jako právě
v oboru mezinárodní obchodní politiky tohoto
státu. Naše mezinárodní obchodní
politika nedovedla se zbaviti povolovacího systému
nebo nesystému - žádný systém
to není, leda "systém libovůle".
My jsme známi v celém světě svým
libovolným povolovacím řízením.
Jsme v celém světě známi svými
přemrštěnými ochrannými cly,
která náš průmyslový stát
vlastně rdousí. Budeme tedy dělati velmi
smutnou bilanci své mezinárodní obchodní
politiky!
Které jsou vlastně hlavní linie naší
dosavadní mezinárodní obchodní politiky?
Předně jsme nedlouho po převratu začali
s přehnanými průmyslovými ochrannými
cly. Nebylo vzácností v našem celním
tarifu u některých průmyslových artiklů
clo třicetinásobné proti době předválečné.
V tom někteří čeští průmyslníci,
jež nechci blíže s tohoto místa charakterisovati
- viděli svou spásu, zatím je to sebevražda.
Tuto neblahou vysokou ochranářskou politiku průmyslovou
jsme r. 1926 začali vyvažovati cly zemědělskými.
Pražská obchodní komora, která před
několika dny plakala nad našimi průmyslovými
cly ochrannými na dovoz strojů, které se
u nás nevyrábějí, jako jeden muž
schvalovala zavedení přehnaných zemědělských
cel na zabezpečení cel průmyslových.
Má, co chtěla.
To byl obchod, ve kterém obě strany prodělaly,
průmyslníci více. Zavedení zemědělských
cel ochranných bylo odůvodňováno principem
parity zemědělství a průmyslu. Velectění!
Kdo by mluvil proti spravedlivému, t. j. stejnému
zacházení se zájmy zemědělskými
jako průmyslovými? Alespoň žádný
socialista ne.
Ale jinou věcí jest, mělo-li se té
paritě zemědělství a průmyslu
rozuměti tak: Když jsme si přehnanými
cly uměle zdražili své průmyslové
výrobky, musíme také uměle a přehnaně
cly zdražiti své zemědělské produkty.
Takhle paritě mezi zemědělstvím a
průmyslem socialisté rozuměti nebudou a nechtějí.
Pro tuto t. zv. paritu mezi zemědělstvím
a průmyslem jsme se zapomněli dívat na disparitu,
na ukrutnou nerovnost mezi cenovou hladinou a důchody.
Náš stát se vyznačuje nápadnou
nepřiměřeností mezi cenovou hladinou,
která jest asi desetinásobná, a hladinou
příjmovou, která je podle ministra Engliše
sedminásobná, podle mého odhadu asi šestinásobná.
Tento rozdíl hledali někteří národní
hospodáři v ochuzení válkou. Ve skuteč
nosti tato disparita je zaviněna naší neblahou
politikou mezinárodního obchodu. Tato politika uměle
zdražuje - vylučováním cizí konkurence
- zdejší výroby na našem trhu, a poněvadž
jsme státem průmyslovým a za hranicemi nejsou
naši exportéři chráněni, musejí
prodávati za světovou cenu velikou převahu
svých výrobků a musejí tuto převahu
svých výrobků za hranicemi prodaných
zde laciněji vyráběti a proto tlačí
na mzdy a naříkají na tíživé
daně podnikové. (Hlasy: A na sociální
pojištění!) Ano, na sociální
pojištění - to je zvláště
oblíbený jejich argument. Zkrátka hledí
stlačiti výrobní náklady v tomto státě,
mezi něž kalkulují také mzdy, aby mohli
obstáti v zahraniční soutěži
světové.
My si uměle zdražujeme to, co kupujeme druh od druha,
a uměle si stlačujeme cenu toho, co prodáváme,
totiž svoji práci. Tato neblahá politika nerovnosti
mezi důchody a cenami vede ke smutnému zjevu, že
náš dělník při stejné
práci, při stejné fysické námaze
dosahuje za hranicemi mnohem většího blahobytu
než ve své vlasti, kterou opěvuje dojemnou
hymnou. Slyšel jsem tyto věci z úst průmyslníka,
a každý si to může přečísti
v knize Jindřicha Kolowrata-Krakowského "Amerika
a my". Je to průmyslník a pokrokový
zemědělec, který neváhal v klubu průmyslníků
říci českým továrníkům
do tváře: "Nemyslete si, že americký
dělník více fysicky pracuje k vůli
svým vysokým mzdám. On je lépe veden.
Jeho práce jest ekonomičtěji vynaložena.
Ten člověk při stejné fysické
námaze dosahuje lepšího blahobytu lepším
vedením práce, lepší organisací
spolupráce." Myslím, že nikdo z vás
nemůže popříti, že by měla
existovati jedna parita, parita mezi cenou práce, kterou
kdo kupuje od druhého, a cenou práce, kterou prodává
druhému.
Socialisté stojí za touto paritou: Ať každý
z nás stejně těžko vydělává
peníze, jako dává druhému vydělávati
jeho peníze. Nechtějme viděti paritu v tom,
když si budeme navzájem obraceti kapsy. To je špatný
výdělek.
Smlouva s Kanadou, která snižuje poněkud cla
do Kanady vzájemným ústupkem s naší
strany, je malým krůčkem ke snížení
té t. zv. ochrany hospodářské. A my,
ač víme, že nevyhovuje ideálu spravedlnosti,
ideálu mezinárodní spolupráce, chceme
pro ni hlasovati jako pro menší zlo. (Potlesk čsl.
soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Dietl. Dávám mu slovo.
Posl. Dietl (německy): Slavná sněmovno!
Zabýváme se obchodní smlouvou s Kanadou.
Těší nás vždy, když se uzavře
obchodní smlouva s některým státem,
když se rozšiřují přátelské
styky. Ale naše obchodní styky s Kanadou nejsou tak
zvlášť významné, máme jiné
země, jež jsou pro nás důležitější
a s nimiž rovněž vyjednáváme o
smlouvu, jsou to naše nejdůležitější
sousední země jako Německo a státy
Malé Dohody, Jugoslavie a Rumunsko. Poslední dobou
jsme slyšeli, že byly uzavřeny dvě smlouvy
s Francií a dodatečná dohoda s Polskem, jejichž
obsahu ještě neznáme. Obchodní smlouvy
mají upravovati dopravu zboží, mají
státním příslušníkům
smluvních zemí poskytovati svobodu usazovati se
a právo provozovati živnosti za stejných podmínek
jako vlastním poddaným, mají vytvářeti
celně politické dohody, jež se vůbec
staly těžištěm moderních obchodních
smluv. Dříve byly obchodní smlouvy většinou
dlouhodobé, byly i tak zvané věčné
obchodní smlouvy, jež zajišťovaly stálý
rozvoj a byly pro obě strany výhodné. Dnes
jsou obchodní smlouvy většinou opatřeny
krátkými výpověďními lhůtami,
aby autonomie měla volnost pohybu. Obchodní smlouvy
zakládají se většinou na soustavě
nejvyšších výhod a jsou smlouvami tarifními:
To jest ovšem věc dosti dvousečná. V
Československu mají na každou obchodní
smlouvu vliv dvojí zájmy. Náš průmysl
musí vyvážeti, ale zemědělství
chce ochrannými cly ztížiti každý
dovoz. Máme sice i průmyslová ochranná
cla, jejichž účinek často velice ztěžuje
uzavření obchodních smluv, ale rozhodnými
jsou vždy agrární cla. Jaké těžkosti
nepůsobily proti uzavření smluv s Francií
a Polskem? Od té doby, co máme obchodní cla,
stalo se každé uzavření obchodních
smluv tím těžším. Nyní oznamují
"Lidové Noviny", že sami agrárníci
uvažují o snížení obilních
cel, neboť vývoj nešel tou cestou, jak si to
představovali, a proto se agrárníci již
dnes zabývají otázkou, nemají-li obilní
cla býti snížena. Měšťácký
úsudek o agrárních clech podává
v "Hospodářské Politice" národohospodářský
redaktor "Národních Listů". Píše:
"Brzy tomu budou dva roky, co byla zavedena agrární
cla, a tu jest již možno důkladně přehlédnouti
celní položky a odhadnouti jejich vliv. Četné
z nich poškozují konečně samu zemědělskou
výrobu, jak n. p. cla na krmiva, která nemají
smyslu ve státě, kde jest ohrožena výnosnost
chovu dobytka, kde tedy zvláště drobní
zemědělci mají význačný
zájem, aby krmiva byla laciná. Pomalu se hlasy proti
vysokým ochranným clům, jaká máme,
stávají přece hlasitější
a pronikavější, právě proto,
že nesnáze při uzavírání
obchodních smluv stále více vzrůstají."
Tak praví "Hospodářská Politika"
na jiném místě: "Jugoslavie žádá,
aby se jí věcně vyšlo vstříc
při agrárních položkách, při
nichž naši vyjednavači dosud neukázali
nejmenší ochoty nebo možnosti k ústupkům.
Chceme-li vyjednávání příznivě
ukončiti, nezbývá nám nic jiného
než Jugoslavii vyjíti vstříc."
Z toho ze všeho tedy vidíme nesnáze. Německo
má zase jiné bolesti. Německo předkládá
celou řadu stížností v nejrozličnějších
otázkách, jež jsou z části politické
a z části hospodářské povahy.
Vyjednávání, která se vedou již
po léta, nehýbají se s místa, musejí
býti neustále odkládána a nyní
se přece doufá, že konečně jednou
povedou k cíli. Ale nesnáze nejsou ještě
ani z daleka odstraněny, bude zapotřebí ještě
mnoho námahy, aby tyto těžkosti byly odstraněny.
S Rakouskem máme obchodní smlouvu od loňského
léta, ale pozorujeme-li náš styk s tímto
státem, musíme si již říci, že
jsme mnoho promeškali. V r. 1927 dovezli jsme z Německa
zboží za 3·7 miliardy a vyvezli jsme za 4·8
miliardy, jsme tedy v obchodě s Německem aktivní
1·1 miliardy. U Rakouska jest tato věc ještě
příznivější. Dovezli jsme za
1 1/4 miliardy a vyvezli
jsme za více než 3 miliardy, takže naše
obchodní bilance s Rakouskem jest aktivní 1 3/4
miliardy. I s Maďarskem máme velice příznivý
výsledek, dovoz odtamtud činil 962 milionů
a vývoz 1·6 miliard; máme zde přebytek
659 milionů. Z Polska, s nímž právě
pro naše obchodní styky jsme neustále ve sporu,
poněvadž neslýchané protekční
hospodářství, které se tam provozuje,
působí neustálé poruchy, dovážíme
zboží za 1 miliardu a vyvážíme
tam za 660 milionů, proti Polsku jsme tedy pasivní
361 milionů. l obchod s Francií jest silně
pasivní. Dovážíme odtamtud za 780 milionů
a vyvážíme jen za 239 milionů, jest
tedy pasivum 541 milionů. Zkoumáme-li 4 měsíce
letošního roku, docházíme skorem k témuž
výsledku, docházíme přibližně
k týmž číslicím.
Nejdůležitějšími státy pro
náš vývoz jsou tedy především
Německo, Rakousko a Maďarsko. Jaký poměr
máme s Rakouskem? Před několika dny byli
ministři zahraničních věcí
Malé Dohody shromážděni v Bukurešti
a zabývali se tam četnými politickými
a hospodářskými otázkami. Pod bodem
5 zmínili se i o hospodářské výkonnosti
Rakouska. Jde zde o zařízení, jimiž
má býti se světa sprovozena myšlenka
na připojení k Německu. Ale nezamýšleli
vydati o této otázce společný projev.
Náš ministr zahraničních věcí
Beneš, jenž novinářům poskytl
interview, odpověděl na otázku, jak jest
tomu s připojením k Německu, zcela krátce,
že této otázky není. Na otázku
žurnalistů, co se stane, nastanou-li komplikace, odpověděl
Beneš, že nemohou nastati, neboť v politice
nelze se oddávati fantasiím, neboť právě
tak mohli by se tázati, co se stane na slunci. Tato odpověď
jest sice velice diplomatická, ale Marinković, jihoslovanský
ministr zahraničních věcí, mluvil
potom o této věci poněkud podrobněji.
Pravil: "Malá Dohoda musí na Rakousko pohlížeti
jako na zemi patřící k hospodářské
soustavě od ní vycházející
a poskytnouti mu veškerou možnost, jež mu byla
částečně vzata metodami nástupnických
států týkajícími se ochranných
cel. Úsilí Malé Dohody, aby Rakousko bylo
pojato do středoevropské hospodářské
soustavy, nemůže však nikdo Malé Dohodě
vyčítati. Poněvadž se stále tvrdilo,
že rozbitím podunajského mocnářství
byl porušen přirozený hospodářský
útvar, nelze Malé Dohodě činiti žádné
výtky, chce-li se vrátiti k jistému druhu
hospodářské rekonstrukce." Rakušani
nepřijali těchto slov s příliš
velkým uspokojením a kdo sleduje jednání
rakouského Národního shromáždění
v minulém týdnu, slyší odpověď
na to částečně velice pádnou,
částečně diplomatickou, rozhodně
však zamítavou. A Rakousko má k tomu všechnu
příčinu. Neboť vraťte se jen na
nějaký čas zpět a pozorujte, jak jste
kdysi s Rakouskem nakládali, když se tento stát
tvořil, jak jste kdysi činili vše, abyste zničili
obchodní styky, které trvaly, abyste zpřetrhali
nitky a donutili Rakousko, aby šlo samostatnou cestou. Jeden
z významných národních hospodářů
praví: "Věci se mají dnes tak, že
až bude vystavěn sedmý cukrovar, nebudeme již
odebírati z ciziny žádného cukru. České
hnědé uhlí ztratí poslední
zbytek svého odbytu, jakmile budou dostatečná
zařízení k sušení domácího
uhlí. Kdyby s námi Československo po převratu
nebylo tak špatně nakládalo, kdybychom pro
každý vagon uhlí a pro každý vagon
cukru nebyli musili podnikati prosebné cesty a každý
vývoz životních potřeb vykupovati kompensačními
smlouvami, nebyla by bývala vodní díla tak
rychle vybudována a byli bychom též zanechali
ve své zemi výroby polních plodin a hotových
výrobků, jež v sousedství byly tak hojné."
(Předsednictví převzal místopředseda
Stivín.)
To praví Rakušan svým suchým způsobem
a dnes můžeme uvážiti, jak ohromnou škodu
nám způsobila tato naše špatná
tehdejší orientace. Pokoušíme se sice
znovu dobýti tohoto území, víme, že
jako exportní stát potřebujeme odběratele
svého zboží, ale nalézáme hluché
uši, hluché uši v Rakousku, nalézáme,
že v Maďarsku, kde průmysl jest vychováván
a hýčkán, máme také těžší
postavení. Všude se setkáváme s velikou
soutěží. Ve Francii vyvíjí se
textilní průmysl ohromným způsobem,
kdežto my v tomto průmyslu jdeme již znovu pomalu
vstříc krisi. Německo vyvezlo do Francie
r. 1926 6827 q příze, r. 1927 149.358 q, dobylo
si tam tedy ohromného odbytiště. Tkanin vyvezla
Francie r. 1926 do Německa 11.785 q, r. 1927 129.166 q,
jest to tedy ohromný vývoj, ohromný odbyt,
jejž tento průmysl tam nalezl. Nyní u nás
přichází jiná otázka, t. zvaná
otázka cukerní. Anglie snížila clo na
surovinu, není to zvláštní případ,
nýbrž soustava evropské politiky vysokých
ochranných cel. "Lidové Noviny" praví:
"Bojujeme dnes na všech frontách o hospodářskou
existenci. Jest zcela zřejmé, že kromě
Polska a Španělska má Československo
nejvyšší celní sazby. Československo
jako vyslovený vývozní stát může
trvale provozovati jen obchodní politiku, která
považuje za svůj hlavní úkol pokud možno
nejvíce podporovati svobodu mezinárodního
obchodu." Nuže jak tomu jest s cukrem, jak má
býti tato otázka rozřešena? Dovolili
jsme si podati návrh, jenž tuto otázku rozvíjí
v celé její velikosti a pokouší se nalézti
cestu, aby tento průmysl byl udržen.
Vláda nachází mnohem jednodušší
cestu. Nalezli jsme dnes na stolech sněmovny návrh,
zmocňovací zákon, jímž se má
povoliti, aby vývozním průmyslům byla
vrácena daň obratová, přepychová
a dopravní. Pánové, to jest dumping, to jest
holá vývozní premie, která zde má
býti vytvořena pro cukerní průmysl.
Jest to obcházení někdejší bruselské
dohody, která výslovně zakázala při
obchodu s cukrem poskytovati vývozní premie. Domníváte
se, že to jiné státy, kterých se to
týká, klidně přijmou, že proti
nám neučiní vzájemných opatření,
že našeho obchodu a vývozu neraní na nejcitlivějším
místě? Vždyť jest zcela zřejmo,
že taková obchodní politika vede a musí
vésti k tomu, aby byla učiněna vzájemná
opatření. Loni konala se v Ženevě světová
hospodářská konference. Od nás tam
byla delegace, naše delegace hlasovala pro resoluce. Souhlasila
s tím, aby byla učiněna mezinárodní
opatření, aby bylo prolomeno příliš
velké protekční hospodářství
nástupnických států, jež jest
i v ostatní Evropě obvyklé. Před několika
dny shromáždila se komise této světové
hospodářské konference, bylo to již
větší těleso, bylo to asi 60 lidí,
významných osobností z průmyslu, zemědělství
a obchodu a zabývali se tam znovu touto otázkou.
Švýcarsko učinilo návrh, jenž byl
sympaticky přijat. Výrobní skupiny mají
býti ohraničeny, a to mezinárodním
jednotným celním sazebníkem. To jest cesta,
která by nás mohla vyvésti z nesnází,
to jest cesta, jež by nám poskytla možnost, aby
naše obchodní styky byly rozšířeny
a usnadněny, aby vůbec doprava zboží
byla usnadněna. Švýcarsko navrhuje, aby se
vytvořily skupiny a aby se cla pro tyto skupiny postupně
snižovala. Praví: "Především
sazebník pro dopravu živých zvířat
v celé Evropě; druhá skupina má obsahovati
potraviny ze zvířat, třetí skupina
ryby, korýše a měkkýše, čtvrtá
skupina mléko, vejce a med, pátá jedlé
tuky zvířecího původu." Ve Švýcarsku
se domnívají, že se touto cestou dojde tak
daleko, aby dnešní nesnáze byly odstraněny.
Ale jako odpověď přichází u nás
ihned ozvěna: Minulého týdne ve Švýcarsku
tato dohoda, kterou všichni přijali jako pokrok, u
nás v neděli nařízení, jímž
se cla na vepře zvyšují o 12 Kč. To
jest odpověď, kterou dáváme, když
chceme mezinárodní úpravu nesnází
v obchodním styku. Pohlédněme však jednou
i na náš průmysl, netrpí-li i on týmiž
těžkostmi. Textilní průmysl vyplácí
podle výpočtu jistého národního
hospodáře v Československu při 48hodinné
pracovní době mzdy od 24 do 25 šilingů,
v Italii 27, ve Francii 28, v Německu 40, ve Švýcarsku
42, v Holandsku 50 šilingů. Jsou tedy země,
kde se za 48hodinnou pracovní dobu platí více
než dvojnásobná mzda. Slyšíme-li
pak venku ve světě, že Československo
nevyváží zboží, nýbrž
mzdy, vězí v tom velký kus positivní
pravdy. Ano my můžeme jen vyvážeti a jsme
k vývozu schopni jen pro nízké mzdy, poněvadž
náš průmysl nestojí na výši.
V cukerním průmyslu se nedělá kalkulace
tak, že by pro cenu byl rozhodujícím podnik
skvěle technicky zařízený, nýbrž
základem kalkulace jest poslední, nejbídněji
zařízená továrna, podle tohoto základu
se vypočítávají výrobní
náklady a podle těchto výrobních nákladů
se stanoví ceny. Stačíme-li s tím
ve světě, jest jiná otázka, a právě
nynější doba, kdy cukerní otázka
se stala tak velice důležitou, nás nutí,
abychom tomu věnovali mnohem větší pozornost.
Tu by již stálo za námahu, aby se touto otázkou
zabývala jednou i vláda, nikoliv tak, že má-li
býti rozřešena, budou cukernímu průmyslu
povoleny podpory z daní, ze státních peněz,
naopak bylo by zapotřebí nalézti cestu, aby
cukerní průmysl byl udržen na své nynější
výši a aby byl učiněn schopným
udržeti svou výrobu na nynější
výši.
Mluvil jsem o Německu, mluvil jsem o nesnázích,
které překážejí uzavření
obchodní smlouvy. Které jsou to nesnáze?
Slad, ječmen, chmel, to jsou hlavní body, které
nám působí nesnáze. Máme dříví
řezané a kulatinu, rovněž otázku
pro nás významnou; vývoz řezaného
dříví a kulatiny jest zcela mimořádný.
Státy si přejí nebo usilují pokud
jen možno dostávati suroviny a tak chce Německo
dnes dovážeti kulatinu a zušlechtění
výrobku prováděti ve vlastní zemi,
chce zaměstnati své nezaměstnané.
Ale i my máme zájem na tom, aby nás dřevařský
průmysl, jenž ve svých pilách zaměstnává
tisíce dělníků, rovněž
pracoval a vydělával. Dále máme nesnáze
ve strojnickém průmyslu, v chemickém průmyslu.
Poněvadž máme chemickou továrnu, která
má zvláštní výkonnost ve 12 výrobcích,
ztěžuje se uzavření obchodní
smlouvy s Německem, pokud jde o všechny chemické
výrobky. Rovněž mimořádně
významná při vyjednávání
jest otázka priorit v markách, poněvadž
jest rovněž dotčena. Máme zhodnocení
úspor, nařízení k ochraně pracovního
trhu, které se vlastně příčí
zákonu a které při vyjednávání
bude znovu působiti nesnáze, poněvadž
se nemůžeme uzavříti. Máme cla
z hrubé váhy a nikoliv z čisté. Jest
přímo směšné, vybíráme-li
cla za hedvábí, avšak tato cla se nevybírají
z čistého výrobku, nýbrž připočítává
se k tomu obal, když se krabice, ve které jest hedvábí,
připočítává k váze,
tedy když se clo má platiti z hrubé váhy.
V otázce optických výrobků máme
rozdíly až do 33%, které mají povstati
podle nové celní smlouvy. Máme těžkosti
i s hudebními nástroji, s nimiž se váží
i pouzdra a clo se vybírá podle váhy. Tedy
samá trýznění, mohlo by se vlastně
říci, jež nejsou způsobilá zvláště
povznésti naši vážnost v cizině,
která svědčí o mimořádné
malichernosti a ukazují, že se nevyjednává
o naše obchodní smlouvy v duchu, v němž
se vyjednávati má, chceme-li ve světě
nalézti přátelství.
Schází nám 40.000 vagonů obilí.
Potřebujeme je, musíme je dovézti a dovezeme-li
z ciziny tolik, pak jest otázkou, má-li stát
na tom skutečně tak mimořádný
zájem, aby tyto výrobky byly zatíženy
vysokými agrárními cly.
Rád bych promluvil ještě o Rusku. I tam se
vyjednává již po léta, ale vyjednávání
nehýbá se s místa, poněvadž se
uznání de jure sovětského státu
ztroskotává o odpor národních demokratů.
V poslední době byla uzavřena jakási
dohoda - nikoli obchodní smlouva s nejvyššími
výhodami, s provozními úlevami, celní
dohoda, podrobný kontingent dovozu a vývozu a jako
kompensace byla Rusům poskytnuta konsulární
dohoda.
Tak se ukazují, když se ohlížíme,
těžkost za těžkostí se všemi
státy, s nimiž chceme uzavříti obchodní
smlouvy. Náš ministr pro věci zahraniční
se jistou dobu namáhal dostati se do přátelského
poměru s Maďarskem. Anglická agitace pro trianonskou
smlouvu tento náběh zase úplně zničila.
Ze sympatií nezbylo nic, ale i my jsme ničím
nepřispěli, abychom tyto sympatie vybudovali a rozšířili.
Náš ministr pro věci zahraniční
byl před několika týdny - bylo to po prvé
- v Berlíně a pokoušel se i tam navázati
osobní styky. Nevíme, co se tam dělo, ale
představuji si, že i otázka obchodní
smlouvy byla předmětem jednání. Ale
výsledku dosud není. A když se pánové
v Bukurešti pokoušeli Rakousku znovu vysvětliti,
že nesmí pomýšleti na připojení,
pak směřovala tato slova méně do Rakouska
a do Vídně, ale spíše do Berlína.
Ale domníváte-li se, že si tím razíte
cestu pro vyjednávání o obchodní smlouvy,
že takovou metodou dojdete k tomu, aby se naše obchodní
styky s cizinou zlepšily a aby se naše schopnost vývozu
zvýšila, pak jste na omylu.
I pro nás zbývá jen jedna cesta: Učiňte
přítrž protekčnímu hospodářství,
jež se provozuje ve všech nástupnických
státech a ve významné míře
i u nás, hleďte, abyste konečně jednou
vstoupili na přirozenou cestu, abyste navázali obchodní
styky se světem, zvláště s našimi
sousedy, kteří jsou schopni skutečně
naše zboží kupovati. Tím zajisté
pomůžete národům, obývajícím
tento stát, tím vytvoříte práci
a výdělek a poskytnete možnost, aby se tento
stát rozvíjel a plnil svůj úkol. (Souhlas
a potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)