Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
K dnešní předloze, týkající
se Čsl. akc. plavební společnosti Oderské,
zaujímáme stanovisko negativní. Jde tu o
předlohu značného významu, jež
byla projednána v senátě s urychlením
a má býti nyní promrskána i v posl.
sněmovně bez podrobných vysvětlení
a bez bližších udání, proč
je v konkrétním případě podávána.
Jde tu v podstatě o dalekosáhlé zmocnění
vlády k upravování poměru československé
státní správy k Oderské společnosti,
jde tu o zmocnění vlády ke změnám
zákona č. 64/24, a to právě ustanovení,
na kterých státu má nejvíce záležeti.
Sněmovna neměla by přecházeti přes
zákony toho druhu, které mají charakter zmocňovací,
bez velikého a důkladného uvážení.
Proto po stránce formální protestujeme především
proti tomu, že nebyl v daném případě
připojen k předloze zákona i návrh
změn smlouvy. Výbory - a nyní i plenum sněmovny
- jednají o návrhu zákona, v němž
se hovoří ve čl. 1, odst. 1., 2. a 3. o určitých
změnách, při tom však ani výborům,
ani plenu sněmovny není známo, o jaké
tu vlastně změny jde. (Výkřiky
posl. Tomáška.) Jestliže k původnímu
zákonu č. 64/24 byl připojen návrh
smlouvy mezi státem a Oderskou společností,
bylo by jen zjevem logickým, aby se i k dnes projednávané
předloze připojily změny této smlouvy.
Přijíti dnes s dalekosáhlým zmocňovacím
zákonem právě při předloze
s hlediska celostátního i s celé řady
hledisk rázu hospodářského a sociálního,
i mezinárodního tak důležité
a nepředložiti při tom vůbec konkrétních
návrhů změn, považujeme za postup nesprávný
vůči parlamentu, a proto proti němu v zájmu
důstojnosti zákonodárných sborů
protestujeme.
Odsuzujeme také, že nebylo při projednávání
předlohy odpovědnými vládními
činiteli objasněno, jaké okolnosti vedly
k podání předlohy, a že jen cestami
soukromými musilo se zjišťovati, oč v
daném případě jde. Zástupce
ministerstva obchodu přisvědčil teprve v
technicko-dopravním výboru na náš konkrétně
podaný dotaz, že jde v této předloze
zákona o přibrání firmy Baťovy
do Čsl. plavební společnosti Oderské
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) a že proto byla vlastně předloha
podána. Nepovažujeme za postup správný,
přikrývá-li se tato skutečnost pláštíkem
všeobecnosti a nejde-li se k věci s otevřeným
hledím a jasným vytčením skutečností,
jak to bylo správně činěno při
podání předlohy původní č.
64 z r. 1924.
Jde tu v podstatě o lex Baťa. Továrník
Baťa pokouší se svůj jistě výjimečný
organisační talent přenésti z dosavadního
pole i na odvětví jiná. Baťa pustil
se ve svém závodě a na Zlínsku do
politiky komunální, školské i jiné
- několika slovy dotknu se později této otázky
- a nyní ve velkém měřítku
snaží se o uplatnění své firmy
i na úsecích dosud firmou pomíjených,
v daném případě jako akcionář
Čsl. plavební akciové společnosti
Oderské. Protože podle čl. 4 smlouvy připojené
k zákonu č. 64/1924, upravující poměr
naší státní správy k Oderské
společnosti, vyhradil si stát právo postoupiti
své prioritní akcie - kladu důraz na slovo
"prioritní" - se všemi právy a povinnostmi
z této smlouvy vyplývajícími, jen
Plavební akciové společnosti Labské,
musí se nyní měniti, aby se vyšlo vstříc
Baťovi a akcie se mu mohly prodati, právě příslušný
čl. 4 smlouvy zákona č. 64/1924. To je vlastně
ta první změna, o níž hovoří
dnes předložený návrh zákona,
třebaže z důvodů ne dobře pochopitelných
tuto změnu konkrétně neuvádí
a halí ji do závoje všeobecnosti. (Posl.
Tomášek: Nesnese patrně světlo veřejnosti!)
Je důležité, že tu jde právě
o prioritní akcie.
Druhá pak podstatná změna týká
se změny čl. 8 smlouvy připojené k
zákonu č. 64/1924. V tomto zákonu bylo v
příslušném čl. 8 parlamentu jasně
a určitě předloženo, jak má vyhlížeti
správa společnosti, kolik členů správní
rady bude míti stát, kolik jiní soukromí
účastníci - dosud byly jimi Vítkovické
horní a hutní těžířstvo
a Báňská hutní společnost.
Tím, že vláda nyní nepředkládá
změny smlouvy a žádá v tomto případě
o zmocňovací právo, béře parlamentu
z ruky moc o rozhodování nad správou společnosti.
(Souhlas čsl. soc. demokratických poslanců.)
Ježto jde o důležité zájmy
státní, hospodářské a mezinárodní,
považujeme udělení zmocňovacího
práva v tomto případě za věc
povážlivou. Naše obavy stupňovány
jsou právě odpovědmi, jichž se nám
dostalo - ovšem zase jen na přímo podaný
konkrétní dotaz v technicko-dopravním výboru
zástupcem vlády - že totiž má býti
do představenstva společnosti pojata i firma Baťova
počtem hlasů, který naprosto neodpovídá
počtu akcií, a že - a to je nejdůležitější
- stát má ztratiti dosavadní většinu,
již měl v devítičlenné správní
radě Oderské společnosti. Pan zpravodaj posl.
Molík právě přede mnou nyní
dokazuje, že tu nejde o věc tak velikého významu,
jestliže stát ztrácí v této společnosti,
ve správní radě akciové společnosti
Oderské na poměru svého dosavadního
zastoupení, ale přiznává sám,
že dosavadní poměr pro stát 5: 4 mění
se nyní v neprospěch státu v poměr
6: 3. A jestliže dnes p. kol. Molík zde říká,
že to dohromady pro stát nic neznamená, protože
bude rozhodovati valná hromada a většinu akcií
že má v rukou stát, musím mu říci,
že tomu tak není, že u všech možných
společností je velmi důležito, jak vypadá
správní rada. Vždyť to je namnoze ten
nerv, to rozhodující ústředí,
kde se otázky rozhodují, a my při této
příležitosti velmi těžce litujeme
toho, že stát ztrácí při velmi
důležité Paroplavební společnosti
Oderské ve správní radě svoji většinu.
(Výkřiky posl. Tomáška.)
K tomu tedy, aby stát ztratil většinu ve správní
radě Oderské společnosti a aby se do ní
mohl dostati Baťa počtem hlasů, který
naprosto nepřísluší počtu akcií
a který vládní návrh doporučuje
- k tomu slouží změna čl. 8 zákona
č. 64/1924. To je tedy - konkrétně a jasně
řečeno - ta druhá změna, o níž
mluví dnešní předloha, jíž
však zase dává charakter všeobecný.
My se ohrazujeme při této příležitosti,
že zde pod pláštíkem všeobecnosti
se tyto věci provádějí podobným
způsobem a vytýkáme, že důvodová
zpráva přešla přes věc Baťovu
k dennímu pořadu, ač ve výboru technicko-dopravním
byl přijat návrh prof. inž. Záhorského,
kterým byli zpravodajové vyzváni, aby v důvodové
zprávě věc Baťovu objasnili. Jestliže
nyní bez vysvětlení v důvodové
zprávě se přes to přešlo tím
způsobem, jak to bylo učiněno, vyplývá
z toho, že nebylo dbáno usnesení majority technicko-dopravního
výboru.
Nezodpověděny zůstaly ve výborech
naše dotazy, týkající se toho, za jakých
okolností přistoupil Baťa k zakladatelské
smlouvě a dostál-li podmínkám, jež
stanoví zákon č. 64/1924. Vyhýbavé
odpovědi dostalo se nám na otázku, jak se
až dosud choval Baťa ve společnosti a jak přispíval
na provozovací kapitál. Na tom přece bylo
možno nejlépe měřiti míru obětavosti
Baťovy a jeho vycházení vstříc
veřejným zájmům. Zástupce ministerstva
obchodu prohlásil ve výboru technicko-dopravním,
že Baťa přispěje na provozovací
kapitál, "až skončí své
vyšetřování poměrů ve
společnosti". Do jakého postavení dostává
se tu stát a Oderská společnost vůči
Baťovi? Jakého to tónu užívá
tu tento jedinec, třeba je to vynikající
kapitalista, který chce předem práva, avšak
povinností nedbá a je zatím plnit nechce?
Co sdělil ve výboru vyhýbavě zástupce
ministerstva obchodu, byla však jen jedna část
pravdy. Podle soukromých, ale hodnověrných
zpráv odepřel Baťa jako účastník
přispěti na provozovací kapitál Oderské
společnosti v době, kdy ostatní účastníci
přispívali. (Slyšte!) Ti pak s odvoláním
na Baťu, jenž odepřel platit, začali se
rovněž vzpírat platit příspěvky.
(Slyšte!) Tak v samých začátcích
dlužno označit spoluúčastenství
Baťovo ve společnosti za negativní, zájmu
celku a veřejnosti škodící, nikoliv
prospívající. Oderské společnosti
a státní správě není lhostejno,
má-li provozovací kapitál, či musí-li
si vypůjčovat poměrně draho - na 8
až 9%. Uváží-li se dále nynější
konflikt Baťův se železničním erárem
a zkušenosti, jež státní železniční
správa s Baťou ve velkém soudním sporu
dosud neukončeném získala, je třeba
se opravdu divit, že se dnes přichází
s touto předlohou, právem nazývanou "lex
Baťa". Chce-li platit Baťa, až skončí
své vyšetřování poměrů
ve společnosti, a přichází-li se za
takových okolností přece s lex Baťa,
znamená to, že se tu sklonila autorita státní
před autoritou Baťovou. Což neobávají
se celé složky dnešní koalice, že
budou počítány v parlamentě k Baťově
většině?
My z důvodů věcných budeme hlasovat
proti lex Baťa. Není možno v rámci dnešní
řeči zmiňovat se o celém problému
Baťovy výroby v naší republice, budiž
však přece jen dovoleno zmínit se o ní
několika slovy. V poslední době stalo se
módou obdivovat se Baťovi a bezvýhradně
chválit jeho metody. Aniž bychom šli do detailů
- to si vyhrazujeme pro nejblíže příští
dobu - musíme přece jen vytknout, že Baťův
způsob racionalisace má mnoho stinných stránek
a že tu stránek světlých vidíme
málo. Jsme přívrženci racionalisace
v průmyslu a považujeme ji za nutný prostředek
k zvýšení hospodářské
úrovně a prospěchu celku - ne ovšem
racionalisace hovící jen zájmům soukromokapitalistickým
a zasahující dělnictvo. Racionalisace, kde
není brán v počet také prospěch
dělnictva, není nám přijatelná.
U Bati pak stačí podívati se na zástupy
dělníků, kteří u Bati pracují
již několik let. Vidíte vesměs osoby
vyčerpané, vysílené, unavené,
jako málo kde jinde. Stinné stránky racionalisace
vystupují tu velmi výrazně. Právě
u Bati je viděti, jak je třeba dělníkům
sociálního pojištění. Ať
jakkoli chlubně mluví o svém dělnictvu
Baťa, zájezd do Zlína a vyčerpané,
unavené, fysicky v mladém věku zhroucené
osoby dělníků po poměrně málo
letech práce u Bati přesvědčí
každého nepředpojatého člověka,
že racionalisace v tom smyslu, jak ji Baťa provádí,
je při nejmenším velkým problémem.
Budiž také dovoleno poznamenati, že Baťa
velmi zdůrazňuje všude účast
dělnictva na zisku, nepřipomíná však
stejně důležitou účast dělnictva
na ztrátách. (Výkřiky posl. Mikulička.)
Také způsob ukládání dělnických
peněz u Bati je kapitolou pro sebe. Zásahy Baťovy
do různých odvětví našeho života
dlužno také odmítati, pokud přesahují
míru, dovolenou zákonem každému jinému
občanu republiky. Poukazuji tu na př. na diletantské
pokusy Baťovy ve školství, kde samo ministerstvo
školství musilo učiniti přítrž
Baťovu školskému reformátorství,
jež zůstalo pak jen na papíře. (Posl.
Mikulíček: To není pravda, vždyť
při návštěvě president Masaryk
mu slíbil, že to bude podporovat!) To nešlo
o tyto školy, při své návštěvě
mluvil p. president o jiných školách.
To jen letmo o Baťovi, protože tu jde právě
o lex Baťa a protože firma tato snaží se
vsugerovati široké veřejnosti bezespornou a
všeobecnou prospěšnost firmy a její velké
bezvýhradné služby veřejnosti i dělnictvu.
Budiž dovoleno, abych při jednání o
předloze o Paroplavební společnost Oderské
zmínil se také i o některých důležitých
otázkách paroplavby na Odře, Labi i Dunaji.
Je jistě požadavkem více než spravedlivým,
žádáme-li, aby u Oderské společnosti
byli zaměstnáni podle možnosti občané
naši a aby alespoň od nynějška měli
u našich lodí přednostní právo
při přijímání do práce.
Dosud z cca 300 zaměstnanců jest jen 6 čsl.
státních občanů.
Dalším oprávněným požadavkem
je, aby zaměstnanci u paroplavebních společností
byli účastni výhod našich speciálně-politických
zákonů. Nedávno zemřel kormidelník
Cihlařík u Paroplavební společnosti
Oderské, jeho vdova však nedostává žádné
pense a je všude odkazována.
Žádáme, aby i pro zaměstnance paroplavebních
společností platily kolektivní smlouvy, jak
o nich hovoří čís. 3 §u 7 zákona
o osmihodinové době pracovní. Stejně
nutný, účelný a intenci zákona
odpovídající je požadavek závodních
výborů pro zaměstnance paroplavební
společnosti. Může-li zaváděti
nyní tyto závodní výbory Anglie, tím
spíše měla by tak učiniti naše
republika.
Urgujeme dnes krajně nutné upravení poměrů
veřejnoprávních i soukromoprávních
ve vnitrozemské plavbě a zavedení všech
plavebních předpisů v době co nejkratší
na Odře, jak je tomu na Labi i Dunaji.
Věci by prospívalo, kdyby k projednávání
všech podobných zákonů plavby se týkajících,
jako je předloha nynější, byli přizváni
vždy i zaměstnanci a ne jen zástupci zaměstnavatelů,
jak tomu až dosud je.
Požadavkem lidskosti je také, aby pro zaměstnance
paroplavebních společností byly vybudovány
potřebné plavecké domy u nás i v cizině.
Tím jen stručně dotýkám se
hlavních otázek, pokud s dnešní předlohou
souvisí. Proti předloženému návrhu
zákona bude náš klub hlasovati z důvodů
věcných, dříve přednesených,
i v zájmu důstojnosti našeho zákonodárného
sboru. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany
dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Schweichhart. Uděluji mu slovo.
Posl. Schweichhart (německy): Slavná
sněmovno! Projednávaný vládní
návrh jest jedním z příležitostných
a zájmových zákonů, u nás nikoliv
řídkých, které sledují určité
kapitalistické zájmy a zájmy jisté
kliky. Věc má se takto: R. 1924 byla sjednána
zákonem č. 64 Sb. z. a n. smlouva s Oderskou plavební
společností, která se tím stala součástí
zákona. Vláda dostala v Oderské plavební
společnosti přiměřené zastoupení
vedle soukromého kapitálu. Nyní se má
poskytnouti možnost změniti klíč zastoupení
prostým zmocňovacím zákonem, místo
aby se to stalo změnou zákona. Celá věc
děje se v zájmu československého obuvnického
krále Bati, který získal 12 1/2%
akcií a jenž touží, aby ve společnosti
uplatnil své mínění a svůj
vliv. Jak jako mazaný kapitalista tvrdí, že
jeho výroba obuvi děje se výhradně
v zájmu celku, podobně mluví také
asi zde. K jeho zastoupení v Oderské plavební
společnosti nedochází, Bůh uchovej,
ze zisku! Jeho spor s železničním erárem
jistě neměl pohnutek kapitalistických.
Po stránce formální musíme konstatovati,
že správně měla by býti smlouva
jako podstatná část zákona, tak jako
v původním zákoně usnesena sněmovnou,
kdežto vláda to chce prostě obstarati zmocněním.
Proti tomuto zřejmému porušení parlamentních
předpisů podáváme dva pozměňovací
návrhy. Čl. I, odst. 3, má tedy zníti:
"Smlouvy podle odst. 1 vyžadují souhlasu Národního
shromáždění." V čl. 2, odst.
1, dlužno škrtnouti slova "a provedla" a odst.
2 má tedy zníti takto: "Smlouvy vyžadují
souhlasu Národního shromáždění."
Ve výborech snažili jsme se uplatniti své stanovisko,
které podle zákonné techniky jest jedině
správné, než většina našich
návrhů prostě nedbala. Proti tomuto postupu
protestujeme na tomto místě co nejrozhodněji.
Chceme přesně znáti obsah smluv a nemůžeme
svoliti, aby vše bylo přenecháno pouze vládě.
Za toto špinavé dělání zákonů,
odporující předpisům, činíme
především odpovědné německé
vládní strany, které přece slíbily,
že nejen zjednají lepší politické
ovzduší, nýbrž že získají
praktické výhody pro celý německý
národ.
Velkoagrárníci, duchovní, generálové,
vysocí úředníci, bankéři,
průmyslníci atd., jejichž zájmy občanský
blok dosud se zanícením hájil, ještě
daleko nejsou celý německý národ.
Obuvníci, ubití velkokapitalistickým továrníkem
obuvi Baťou, patří zajisté více
k národu než vykořisťovatelé všech
druhů. Co se v této věci odehrává,
jest skutečná tragedie drobného řemesla,
které podle pořekadla živnostníků
mělo kdysi zlaté dno, nyní však jest
velkozávody stále více ničeno. V Československu
jest existence 60.000 obuvníků ohrožena konkurencí
Baťovou, pracující všemi prostředky.
V nesčetných městech, ale také již
v mnoha vesnicích má Baťa své prodejny,
při čemž sám nehradí režie.
Bylo by velmi zajímavé pro národní
hospodářství, kdyby se zjistilo, kolik samostatných
obuvníků musilo proto pověsiti na hřebíček
své počestné řemeslo a o kolik pomocníků
méně zaměstnávají ještě
existující obuvničtí mistři.
Povinností právě německé živnostenské
strany jest, aby chránila řemeslníky ohrožené
velkokapitálem. V časopisech vede se sice papírová
vojna proti Baťovi, hřmí se proti němu
na schůzích, ale nikdo se nedovede spojiti k úspěšné
obraně ve formě družstevní výrony
a v politickém životě pomáhá
německá živnostenská strana chrániti
již přerůstající moc Baťovu
přijetím tohoto návrhu. Zda němečtí
živnostníci, zvláště obuvníci,
jejichž existenci Baťa ohrozil, budou za to vděčni
panu Stenzlovi a druhům, jest jiná otázka,
kterou nechť si vyřídí mezi sebou.
Při této příležitosti přimluvil
bych se opět rád, aby se věnovala vyšší
péče plavbě po Labi. Přes to, že
prý se politické ovzduší zlepšilo,
přes to, že byla slavnostně prohlášena
rovnoprávnost národů, stále ještě
vidíme nezastřenou snahu, aby labské přístavy,
ležící v německém jazykovém
území, byly zanedbávány ve prospěch
jiných. Jde tu především o Loubí,
Rozbělesy a Ústí n. L. Neblahé oficiosní
obchodní politice se šťastně podařilo,
že vývoz uhlí po Labi jest již několik
let téměř úplně zastaven, čímž
trpí zvláště Ústí n. L.
a Rozbělesy. Z posléze uvedeného překladiště
zůstal dnes sotva již jen zimní přístav
a nyní slouží již jen k chovu ryb. Rozsáhlá
kolejiště jsou pouze stanovištěm prázdných
vagonů. Nesmírně veliká kolejiště
jsou tedy nevyužita. Levnými sazbami pokusili jste
se uměle svésti vývoz zboží na
Labi do českých překladišť v Roudnici,
Mělníku a Holešovicích, jež jste
s velkými náklady technicky vybudovali. Proti požadavku
českých překladišť nedalo by se
nic namítati, kdyby to nešlo na útraty překladišť
německých. (Posl. Krebs [německy]: A na
útraty železnic!) Ano, ovšem také
na útraty železnic, které ustanovují
zvláštní tarify. Téměř
čistě národní snahy v národním
hospodářství dlužno za všech okolností
odmítnouti, poněvadž jsou na škodu celku.
V praksi je tomu pak tak, že velké, hluboce zatížené
čluny při nepatrném stavu vody nemohou se
na příklad v Mělníce uvolniti. Stavba
zdymadel jako zdymadla ve Střekově, může
lehce způsobiti, že nižší překladiště,
tedy Ústí n. L., Rozbělesy a Loubí
budou míti časem příliš málo
vody. Loubí jest zajisté nejdůležitějším
labským překladištěm. Ale jaké
jsou tam poměry? Časopis "Konsumgenossenschaft"
ze dne 15. června t. r. píše o tom toto: "Již
po léta stěžují si všichni dovozci
na hrozné poměry v našich labských přístavech,
pokud leží v německém území.
Zvláště nesnesitelné jsou nepořádky
v Loubí. Nesčetné intervence u vlády,
veřejné kritiky ve sněmovně a v tisku
byly dosud marné. Loubí jest a zůstane nevlastním
dítětem. Pro Loubí nemá vláda
peněz, kdežto přístavy v českém
území jsou nepřetržitě vybudovávány.
O typickém případu z posledních dnů
referuje "GEC". Zásilka vína odeslaná
fransouzskou velkonákupní společností
sklepům "GEC" do Podmokel, opustila Hamburk rychlodopravným
člunem 2. května 1928. Zásilka přijela
do Loubí již 9. května, ale teprve 15. května
byla tam vyložena a doprava z Loubí do Podmokel (6
km drahou) trvala dalších 7 dní. Víno
došlo do skladiště "GEC" teprve 22.
května 1928. Zboží potřebovalo tedy
k daleké cestě z Hamburku do Loubí 7 dní,
tak dlouho trvalo vykládání z člunu,
v Loubí do vagonů a dalších 7 dní
šestikilometrová cesta z Loubí do Podmokel.
Těmito neuvěřitelnými poměry,
které se zatím ještě mnohem zhoršily,
jest vinen především nedostatek místa
a jeřábů. Nábřežní
zeď musila by býti v Loubí prodloužena,
což by nebylo ani příliš těžké,
ani příliš nákladné. Musil by
býti také rozmnožen počet jeřábů
na vykládání. Pak by se nemohlo přihoditi,
aby naložené čluny musily několik týdnů
čekati, než budou vyloženy, čímž
se ztrácí značné částky
ve způsobě stojného, ztrát úroků
a mezd." (Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Rád bych ještě připomněl, že
my jsme již před osmi lety podali návrh, aby
na vybudování překladiště v Loubí
byla zařaděna do rozpočtu větší
částka, což, bohužel, bylo tenkráte
zamítnuto. Při poněkud dobré vůli
bylo by je možno vybudovati ihned. Plány pro to jsou
hotové ještě z doby rakouské, terén
je zajištěn, věc by se vyplácela, jen
nynější národní jednostrannost
toho nepřipouští. Při tom dlužno
opět zdůrazniti, že překladiště
v Loubí nelze proto ubíti, poněvadž
hlavní odběratelé dovážených
surovin jsou v německém jazykovém území
na sever státu. Z Loubí dostává zásilky
silný německý průmysl v Čechách,
ale i pro zemědělské výrobky jest
Loubí nebo Děčín důležitým
skladištěm. Jest tedy nesmírně pošetilé
nepodporovati přirozený vývoj Loubí,
překážeti mu a provozovati čistě
protekční politiku ve prospěch českých
překladišť.
Opět varujeme před pokračováním
v takovéto krátkozraké politice a musíme
vyjádřiti náš úžas nad tím,
že německé vládní strany nemají
tolik vlivu, aby mohly učiniti přítrž
takovému zhoubnému řádění.
Pan ministr dr Spina .... (Posl. Krebs [německy]:
Jest velmi dobře o poměrech informován!)
Tím je to horší .... Pan ministr dr Spina
měl by po této stránce ve svém
vlastním oboru působnosti věnovati tomu přece
více pozornosti než dodnes.
V těchto dnech byla otištěna v "Tribuně"
zajímavá zpráva českého žurnalisty
o ohromném hospodářském rozmachu Německa
ve všech oborech přes všechny tíživé
reparace. Tak je tomu také v oboru vnitrozemské
plavby. Již před lety byl vybudován v blízkosti
českých hranic u Šandavy velký zimní
přístav, kdežto u nás nejdůležitější
labské překladiště bylo přímo
sabotováno a bojkotováno.
Vracím se k projednávanému návrhu
a zdůrazňuji, že v tomto znění
nemůžeme pro něj hlasovati. (Potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava jest skončena. Žádám o přečtení
podaných návrhů.
Sněm. tajemník dr Říha (čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta
a soudr.:
Odst. 3 článku 1 má zníti:
"(3) Smlouvy podle odst. (1)
vyžadují souhlasu Národního shromáždění".
2. Doplňovací návrh posl. Bergmanna a
druhů:
V čl. 1, odst. 2 budiž poslední věta
doplněna takto:
"a musí ovládati státní jazyk
československý".
3. Pozměňovací návrh posl. Schweichharta
a soudr. ke čl. 2:
V odst. (1) buďtež škrtnuta
slova "a provedla".
Odst. (2) nechť zní:
"(2) Smlouvy vyžadují souhlasu
Národního shromáždění".
4. Pozměňovací návrh posl. Bergmanna
a druhů:
V čl. 2 budiž odst. 2 změněn takto:
"(2) Vláda jest povinna v nejbližším
zasedání Národního shromáždění
požádati o souhlas k ujednaným změnám".
Místopředseda Horák (zvoní):
Dávám slovo k doslovu prvému zpravodaji,
jímž je p. posl. Molík.