Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Šamalík. Uděluji mu slovo.
Posl. Šamalík: Slavná sněmovno! Konečně dochází k projednání novelisace zákona, který zvláště po celém venkově vyvolal takový rozruch a takový odpor, jako žádný zákon v naší republice dosud prohlášený. Dochází konečně k projednání novelisace zákona o soc. pojištění zaměstnaných, a to hlavně těch částí zákona, jež se týkají starobního pojištění. Tuto novelisaci vynutila si tvrdá, neudržitelná ustanovení zákona o soc. pojištění, která rozhořčila veškeren lid, a žádná vláda by nemohla přes tuto vůli lidu přejíti; i kdyby byla dnes vláda čistě socialistická, musila by novelisaci zákona o soc. pojištění řešiti a možná, že radikálněji, než to činí dnešní koaliční většina.
Chci věcně odůvodniti, proč projednávaná, celým venkovem toužebně očekávaná novelisace zákona o sociálním pojištění provésti se musila a proč náš lidový klub, jediný v této sněmovně, podal svůj návrh na novelisaci zákona o soc. pojištění dne 18. listopadu 1926. Hned po podání našeho návrhu byl jsem s tohoto místa napaden panem posl. kol. Johanisem, který mě zde osobně urážel, když mluvil o "ubohé odbornosti návrhu", a nepravdivě osočoval, že návrh je tendence protidělnické, že je nemorální a nesociální. Nejvíce ho zlobil návrh na zdobrovolnění starobního pojištění služebných.
Včera při řeči kol. Petra padaly z řad poslanců socialistických nenávistné výkřiky proti návrhu našeho klubu, který se sice neprojednával, ale který přece splnil svůj úkol, neboť vyvolal vládní návrh, jenž mnoho požadavků z našeho návrhu přejal. Padly tu včera výkřiky o Šamalíkově návrhu. Nebojím se zde veřejně prohlásiti, že jsem autorem onoho návrhu, a nebojím se zde doznati, že jsem již r. 1925 na velehradském sjezdu lidových zemědělců, tedy rok po uzákonění a rok před prováděním zákona o soc. pojištění, volal po novelisování zákona o soc. pojištění. Již r. 1924 při projednávání předlohy zákona o soc. pojištění, upozorňoval jsem na tvrdosti některých ustanovení a kolegové naši v soc.-politickém výboru navrhovali změny zlepšovací, ale předloha byla dohodou sjednána mezi některými stranami a socialisté nepřipustili tehdy žádných změn. Prohlašuji, že jsem pro ustanovení zákona, s nimiž jsem nemohl souhlasiti, nehlasoval, raději jsem odešel, nemoha hlasovati proti. Náš klub lidový neměl tehdy moci prosaditi změny, které navrhoval a které si za dobu dvou let samy nyní vynutily řešení.
Naše lidová strana stavěla se vždy za spravedlivou zásadu, aby staří, k práci a výdělku neschopní občané byli ve stáří zabezpečeni. Avšak zákon o soc. pojištění tak, jak byl tehdejší většinou uzákoněn, nemůže splniti úkol, nemůže zabezpečiti zestárlé občany zaměstnance, poněvadž přes vysoké premie, které musí pojištěnec platiti od svého 14. roku, neměl by tento pojištěnec ani v 65. roce svého věku zabezpečenu starobní rentu, vyzní-li lékařská prohlídka, že jest ještě schopen práce. Kolik zestárlých se tedy dočká starobní renty podle těchto ustanovení? Proto ta všeobecná nedůvěra a odpor k zákonu, který až dosud znamenal: vysoké premie i za ty, kdo ze starobního pojištění jakživo nic míti nebudou, a téměř žádné starobní pojištění pro zestárlé. neboť věkové hranice 65 let dožije se málokterý pojištěnec.
Novelisace zákona o soc. pojištění dovolává se zejména celý náš venkov, poněvadž tam nejtvrději zákon působí, hlavně mezi malorolnictvem, živnostnictvem a venkovskou chudinou. Na venkově se všeobecně přesunulo placení premií u zemědělské čeledi a učňů plně na zaměstnavatele. I chůvy a hoši pasoucí dobytek, převzatí od chudobných rodin za stravu, podléhají starobnímu pojištění od 14 let a podléhají premii starobního pojištění 4.30 Kč týdně, které za ně má podle zákona platiti hospodář. Za učně pak musí platiti tak vysokou premii mistr. Čeleď dospělá prostě prohlásila - jak nastalo provádění zákona o soc. pojištění - že pojištění si nepřeje a polovinu premií platiti nebude, a následek je, že hospodář, chce-li čeleď udržeti, musí platiti celou premii sám. Tohoto finančního zatížení malorolnictvo a živnostnictvo prostě nesnese. Posuďte, jaké finanční zatížení znamenal dosavadní zákon o soc. pojištění u zemědělců a živnostníků. Zemědělská čeleď je následkem vysokého ocenění naturálií, které se připočítávají ke mzdě, zařazena při platu 100 Kč měsíčně do II. nebo III. stupnice nemocenského pojištění a při starobním pojištění do stupnice A. To znamená 40 až 60 haléřů denní nemocenské pojišťovací premie a 4.30 Kč týdenní premie na starobní pojištění. Tedy hospodář musí platiti za čeleď v I. třídě ročně 296 Kč, ve II. třídě ročně 369 Kč, ve III. třídě platí ročně 442 Kč. Když platí čeledínovi 150 Kč měsíčně, platí ročně ve IV. třídě 588 Kč, v V. třídě 661 Kč. Platí-li čeledínovi 200 Kč služného, pak spadá do VI. až VII. třídy a platí ročně v VI. třídě 870 Kč, v VII. tř. 880 Kč.
Pan kol. Langr, nár. socialista, v polemice s naším kol. Al. Petrem zde vyčítal, že proto se více snížily premie v nižších třídách, aby zemědělci, kteří si mohou držeti pomocnici v domácnosti, tedy služku, méně na pojištění platili. Pan kol. Langr však zapomněl, že zemědělský zaměstnavatel na venkově platí celou pojišťovací premii, kdežto průmyslový zaměstnavatel jen polovici.
Jak tvrdě působí dosavadní zákon o soc. pojištění na venkově, uvedu na příkladech ze skutečného života. Starý nemocný výměnkář nebo soukromník nebo úředník-pensista, nebo i starý dělník, který má rovněž churavou ženu, musí míti služku. Ta jim vede domácnost. Tato služka odepře platiti nemocenské pojištění. Je to třeba děvče z nejbližšího příbuzenstva, které jde do té domácnosti vypomoci na rok nebo dva za měsíční plat 125 Kč. Ta rodina, žijící z malého výměnku či úspor nebo pense, musí na ni platiti ročně 442 Kč na pojištění. Nač ti lidé platí starobní pojištění za to děvče? A co z toho to děvče má nebo bude míti, když se vrátí za 2 roky domů?
Domkářská rodina na venkově, kde je muž pokryvačem a má výdělek jen v létě, má 10 měr pole. Muž odchází denně za samostatným výdělkem a doma žena se 4 malými dětmi obdělává pozemky. Vezme si 14letou chůvu za stravu k dětem, třeba z příbuzné dělnické rodiny. Podle zákona je povinna a také musí zaplatiti za tu chůvu ročně 296 Kč na pojištění. Co znamená pro takovou rodinu tak značný obnos ročně, který je však úplně vyhozen, nemusím dokládati.
Anebo jiný případ. Živnostník, válečný invalida bez nohy, musí vzíti učně. I v prvých letech, kdy mu učeň nadělá více škody než užitku, musí za něj platiti 296 Kč ročně na pojištění. Platí za něj rok a učeň mu pak třeba uteče.
Pak kol. Johanis zde před 2 roky prohlásil, když útočil na náš návrh, aby učňové byli zproštěni povinnosti starobního pojištění: "Je nesociální a nemorální, aby učňové byli z pojištění vyloučeni. Kdo žádá vyloučení učňů z pojištění, činí tak na úkor své pověsti a lidství."
Táži se s tohoto místa celé veřejnosti: Je to sociální a morální, je to lidství, aby chudobné rodiny platily starobní pojištění za chůvy, pasáčky a učně rovněž z chudičkých rodin, kteří za stravu jdou pomáhati druhým, často chudobným rodinám, aby ulehčili rodičům, aby nejméně 300 Kč platily pojištění, z něhož nikdo nic nemá a míti nebude? Je to sociální a morální, je to lidství, když ze samozřejmých důvodů nemohou chudobné rodiny umístiti své děti ve službě nebo v učení, poněvadž to znemožňuje soc. pojištění?
Návrh náš podepřen byl spoustou peticí z celého venkova, které docházely sem do sněmovny. Ze samých Boskovic přišlo několik petic, na nichž bylo přes 1000 podpisů, hlavně služek, dělníků, a živnostníků.
Jeden maloživnostník, který podpisy na petice přijímal, poslal mi zprávu, jak právě dělnický lid dožadoval se novely zákona o soc. pojištění.
Píše: "Přišla ke mně žena do dílny se slovy: "Slyšela jsem, že sbíráte podpisy za upravení soc. pojištění, já to jdu také podepsat. Jsem vdova, mám pět dětí, dvě mají jít teď do učení, mistr žádá za každé 200 Kč za rok na pojištění jako výučný plat, já je nemám, nemohu je dát učit - co z nich bude?" Pláce a podpisuje.
Druhá žena potká mě na ulici a ptá se, co má dělat. Muž její jest ochrnutý na nohy, po několik roků leží, chlapce mají asi rok v učení a musí na něj pojištění platit a sama nemá co jíst a s pláčem dává poslední na prodej, aby z něho něco bylo, a podpisuje.
Obuvnický dělník, otec 4 dětí mně vypráví: "Měl jsem dvě firmy na galanterní práci v Brně, teď výslovně skrze soc. pojištění nedali mně práci, a abych hladem nezhynul, tluču ve skále kamení", a podpisuje.
Jiný dělník, otec 5 dětí, komunista bez práce, mně praví: "Máme ještě 2 hrnce brambor; jak je sníme, zabiji rodinu a sebe."
Malíř, čes. socialista, dovedný ve svém oboru, mně praví: "Přes 4 měsíce neměli jsme vůbec práci, pracoval jsem teď právě první dva dny, za ty dostal jsem nějaký obnos, s radostí jsem pospíchal domů ke své nemocné ženě a dítěti, a když jsem přišel domů, bylo po radosti. Měl jsem tam upomínku na 800 Kč od nemoc. pojišťovny pod exekucí. Já je nemám, prodají mě, ale po dobrém to nedám, řeknu jim: Lidi, proč mně to kradete, já jsem si na to svýma rukama poctivě vydělal, a to mám za to, že jsem se po 6 roků v Sibiři mučil." Byl to legionář a na svoji záchranu podepisuje petici.
Myslím, že tyto příklady sdostatek odůvodňují, proč náš klub předložil návrh na novelisaci zákona o sociálním pojištění této sněmovně. Učinili jsme tak proto, že jsme považovali za svoji svatou povinnost, vyvolati spravedlivou nápravu v zákoně, kde jí jest na výsost zapotřebí, snížiti břemena soc. pojištění, hlavně pro malozemědělce a živnostníky, jež jsou nesnesitelná, a zlepšiti výhody pojištění pro pojištěnce, pro dělníky. Návrh náš přesto, že byl tolik odsuzován, vyvolal vládní předlohu a tím toto rušné jednání o novelisaci soc. pojištění. Tuto pravdu nikdo nevyvrátí.
Proč vyvstalo na venkově takové znepokojení, třebas bylo soc. pojištění po jeho zavedení tolik socialisty vychvalováno? Starobní pojištění - a o to hlavně v novelisaci jde - je drahé, takže chudší vrstvy nemohly snésti takového zatížení finančního. Pro určité třídy je bezúčelné a pro dělnictvo nevýhodné. Proto návrh náš žádal zdobrovolnění starobního pojištění pro ženskou čeleď, zrušení starobního pojištění pro živnostenské učně, snížení pojišťovacích premií vůbec, vrácení zaplacených premií u pojištěnců, kde povinné pojištění uhaslo, upravení započítávání naturálních požitků ke mzdě, jejich snížení, zrušení vedení záznamů u zemědělských a živnostenských zaměstnavatelů, vyloučení z nuceného starobního pojištění příležitostných dělníků, jichž zaměstnání netrvá déle než 90 pracovních dnů v roce, podpory pro dělnictvo v nemoci od prvého dne onemocnění a svobodnou volbu lékaře, zabezpečení vdov přes 50 roků starých, vyplácení důchodu invalidního a starobního od 55 roků stáří bezvýhradně.
Tisk socialistický napadl návrh náš způsobem nejdivočejším, ačkoli nemohl nic z něho vyvrátiti jako nespravedlivé nebo neproveditelné. Nepřestal útočiti a útočí až dosavad. Blok socialistický, což zde zdůrazňuji, stavěl se a staví nejenom proti našemu návrhu na zlepšení zákona o sociálním pojištění, nýbrž stavěl se a staví se proti novelisaci sociálního pojištění vůbec, ačkoli "Právo Lidu" hned po uzákonění předlohy o sociálním pojištění doznalo, že je to zákon nedovařený a nedopečený.
Náš i vládní návrh na novelisaci zákona o sociálním pojištění nesporně zlepšuje sociální pojištění, poněvadž zavádí zmenšené prémie a skýtá na druhé straně větší výhody, aniž by tím sociální pojištění bylo ohroženo. Je prokázáno, že touto novelisací, kterou projednáváme, sníží se pojistné prémie celkem ročně o 100 mil. Kč, ale přesto nové výhody, zlepšením zákona o sociálním pojištění zavedené, znamenají ročně pro pojištěnce nových 52 mil. Kč. Tedy jestliže tato novela zákona o sociálním pojištění umožňuje nové výhody pro naše obyvatelstvo, hlavně z dělnických vrstev, jež činí ročně celkem 152 mil. Kč, kdo chce tvrditi, že tato novela znamená zhoršení sociálního pojištění? A jsou-li ještě i zde lidé, kteří chtějí tvrditi, že je to zhoršení, doufám, že nenajde se ani jediný člověk se zdravým rozumem, který by tomu věřil.
Uvážíme-li dále, že Ústřední sociální pojišťovna za krátké dva roky nashromáždila fond z příspěvků přes jednu miliardu Kč a že přijala o 150 mil. Kč více na prémiích, než bylo při propočtu počítáno, je opravdu nepochopitelné, jak mohou poslanci socialistických stran pronášeti pochybnosti o možnosti nových výhod pro zaměstnavatele i zaměstnance-pojištěnce, zvláště když i sama Ústřední sociální pojišťovna ve svém návrhu je doporučuje? My vyčkáme klidně, až novelisovaný zákon o sociálním pojištění vejde v platnost. Dnes je mnoho lidí zbalamuceno křikem a falešným líčením novelisace. Dělnictvo a všecek lid otevrou pak oči a poznají, proč vlastně ten křik a rámus proti novelisaci jest. Kol. Petr to řekl včera hodně jasně, že se jedná o koryto. Ale karta se obrátí.
Chci ještě odůvodniti další požadavky našeho návrhu, dohodou nynější nesplněné. Žádali jsme zdobrovolnění starobního pojištění služek. Pan kol. Johanis před dvěma roky zde prohlásil vůči našemu návrhu: "Trváme na tom, aby pojištění služebných dívek a žen zaměstnaných v zemědělství bylo plně zachováno." To jsou dvě rozdílná stanoviska, která se touto novelou nevyřešila. Ale ona se vyřeší, a to tak, jak náš návrh žádal. Socialistické strany obvinily náš návrh, že prý vylučuje služky z pojištění vůbec. To je naprostá nepravda. Zdobrovolnění pojištění znamená, že služka, která chce býti pojištěna, se pro pojištění prohlásí a zaměstnavatel musí na ni polovinu pojistného platiti, tedy pojištěna bude. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) Odmítne-li pojištění, poněvadž ho nepotřebuje, neboť bude sloužiti rok, dva, pět a pak služby nechá, opravdu nevím, proč má býti k pojištění nucena, když ho nechce, a proč má hospodář celé pojistné za ni platiti, aby si ji udržel. Která děvečka se pojistiti chce, ta to podle našeho návrhu učiniti může.
Také chceme ve svém návrhu vyjmutí učňů ze starobního pojištění a dokázal jsem již proč. Také žádáme, aby i občasné dělnictvo zemědělské na venkově bylo zproštěno starobního pojištění. Má to smysl, aby taková zemědělská dělnice a dělník, či, jak říkáme na venkově, nádeník, který pracuje u rolníka týden, 14 dnů v roce při pilných pracích, byl pro těch 14 dnů pojištěn pro stáří? My také žádáme snížení premií, aby bylo sociální pojištění, hlavně starobní, levnější, a chceme, aby bylo i pro zaměstnance a živnostníky výhodné.
Vládní návrh řešil i otázku správy pojišťoven, a docela spravedlivě. Paritní povinnosti, paritní práva! Otázka ta se však vyřešila kompromisem. Budiž! Poměrné volební právo beztak by paritu nezabezpečilo.
Lituji, že předloha, kterou máme jako kompromis odhlasovati, neřeší otázky zdobrovolnění pojištění zemědělských služek. Předloha velmi snižuje premie a zaručuje vrácení jich v případě vdavek. Lituji, že není řešena otázka snížení hranice věkové pro pobírání rent, a to ze 65 na 55 let. Starobní pojištění tedy zůstane i nadále pro pojištěnce z valné části nedostižným ideálem. Jsem však přesvědčen, že přijde co nejdříve k nové novelisaci zákona o sociálním pojištění, kde budou odstraněny ostatní tvrdosti a nespravedlnosti tohoto zákona.
Nemohu se již o jiných otázkách novelisace zákona o soc. pojištění rozšiřovati. To učiní ještě další řečníci z našeho klubu.
Činím závěr svých vývodů: Předloha o novelisaci soc. pojištění, kterou máme odhlasovati, odstraňuje sice mnohé tvrdosti, je dílem kompromisu většiny s menšinou v této sněmovně. Mohlo býti snad bojem více dosaženo a více tužeb venkovského lidu splněno, mohlo to býti provedeno snad také dříve, ale jako venkovský zemědělec se plně stavím za kompromis, třebaže byl vykoupen velkými ústupky pokud se týče ponechání državy socialistů ve vedení a správě pojišťoven. Držím se zásady: všechno trvá až se strhá. Věřím pevně, že přijde nová novelisace zákona o soc. pojištění, a to co nejdříve, která vyřeší i ty ústupky dnešní koalice na nátlak samého dělnictva, které z úlů pojišťoven bude vyhazovati trubce a provede splnění našich požadavků, které se nám sice teď nepodařilo prosaditi, ale za nimiž, hlasujíce pro zatímní novelu zákona o soc. pojištění, dále plně stojíme. (Výborně! - Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Štětka. Dávám mu slovo.
Posl. Štětka: Paní a pánové! Jaké jsou osudné cesty sociálního pojištění v Československu, ukazuje projednávaná vládní předloha a debata k ní.
Zákon o soc. pojištění hned při svém vzniku r. 1924 stal se předmětem kompensačního obchodu mezi buržoasií a vůdci reformistických stran. Na těchto cestách při zhoršování soc. pojištění se dnes jen pokračuje při změněné politické scenerii s tím rozdílem, že sociální reformisté tehdá dělali podkopy s buržoasií společně, kdežto dnes buržoasii jen pomáhají, ale zato tím vydatněji, neboť odvádějí pracující masy od boje proti zhoršení sociálního pojištění.
Připomínám z historie část řeči pana posl. dr Kramáře, kterou pronesl v této sněmovně 17. září 1924 k sociálnímu pojištění a jeho uhandlování. Tehdá prohlásil: "Koaliční politika není jenom politika, řekl bych, politického obchodu, kde se vyrovnávají a smlouvají jisté koncese, ne, politika koaliční musí býti také politikou důvěry, což je vlastně, myslím, nejsilnějším elementem v koaliční politice; a tu se mi zdá, že je dobře, když obě strany a řeknu všecky strany, které v koalici jsou, poněvadž stále a stále opakuji, že je naší hrdostí, že jsme toto dílo vykonali společně beze všeho přinucování s jakékoliv strany mezi sebou mají plnou důvěru, že v základních požadavcích a liniích politiky není mezi námi rozdílu".
Na jakém politickém obchodu se dohodli tehdy vládní socialisté v Československu s buržoasií, je dostatek známo. A bude také dostatek známo celé dělnické veřejnosti, jaké čachrování provedli s buržoasií na oklamání dělníků vůdcové reformistů v době boje proti zhoršení soc. pojištění a jaké koncese učinili buržoasii tehdá a jaké koncese učinili dnes. Jaké ovoce přinesla a jaké přinese tato jejich vzájemná plná důvěra, je otázka. Že při základních požadavcích a liniích politických není rozdílu mezi buržoasií a vůdci reformistických stran, o tom svědčí osudy sociálního pojištění a jeho cesty k zhoršení.
Pokládám za svoji povinnost, abych jménem svého klubu při této příležitosti opakoval stanovisko komunistické strany k soc. pojištění z r. 1924, které potvrdilo, jak spravedlivý boj vedla komunistická strana za soc. pojištění a jeho zlepšení v r. 1924. Komunistická strana své stanovisko k soc. pojištění vyjádřila jasně, otevřeně a proto jej dnes zde opět opakuji a zdůrazňuji. Komunistická strana považovala uzákonění soc. pojištění za pouhé splacení dávno uznávaného dluhu, jež nemá a nesmí býti vykupováno žádnými ústupky kapitalistům, agrárníkům a průmyslníkům. Připuštění těchto ústupků znamenalo zradu na zájmech dělnictva i ostatních pracujících vrstev, za niž činíme odpovědnými zejména strany socialistické. Komunistická strana nepovažovala soc. pojištění za ideální formu zabezpečení proletariátu pro případ nemožnosti výdělku. Komunistická strana je zásadně pro státní zaopatření zestárlých a ku práci neschopných občanů, v němž jsou renty hrazeny výlučně držiteli výrobních prostředků, ať již jsou to podnikatelé soukromí nebo veřejní, zejména stát.
Toto zásadní stanovisko nebrání však komunistické straně vésti v dnešních hospodářských řádech se vší energií boj za uskutečnění soc. pojištění a jeho zlepšení, neboť jest přesvědčena, že bez boje a zejména bez nátlaku mas zlepšeno soc. pojištění nebude, alespoň nikoliv tak, jak to odpovídá zájmu pracujících mas.
Komunistická strana, přijavši princip pojišťovací jako uskutečnitelnou formu zabezpečení pracujících vrstev v dnešních hospodářských řádech, byla si také vědoma toho, že pořádného sociálního pojištění lze dosáhnouti pro dělnictvo jedině bojem. S hlediska revolučního třídního boje musí každý ústupek buržoasie býti jenom prostředkem k tomu, aby sebevědomí a bojovnost proletariátu byly zvýšeny. Každá sociálně-politická vymoženost může býti hodnocena jen jako nová posice, v níž se dělnická třída usadí, aby z ní učinila nový opěrný bod revolučního třídního boje a nové východisko dalších útoků proti buržoasii. Jen tím, že boj proti buržoasii ihned zostřujeme, vynutíme si nové ústupky a můžeme zabrániti, aby se okamžitě za své ústupky na jiné straně neodškodňovala. Pravý opak právě dělali vůdcové reformistických stran. Nejen tehdy, nýbrž i nyní při útoku na soc. pojištění dohodovali se s buržoasií, kompromisovali s ní a také se dohodli - jak to potvrdil p. dr Winter - nejen v soc.-politickém výboru, nýbrž i s této tribuny.
Vládní návrh na zhoršení soc.
pojištění, který se tu projednává,
je článkem celého řetězu protisociálních
zákonných opatření, které buržoasie
prosazuje proti pracující třídě.
Buržoasie chce ukázati, že ona je pánem
situace, že osudy milionových mas pracujícího
lidu v Československu jsou úplně v jejích
rukou. Proto přichází s celou řadou
hospodářsko-politických opatření,
s celou řadou zákonů, jimiž co nejnázorněji
dokumentuje tuto svoji vůli po bezohledném brutálním
prosazování třídních zájmů
vládnoucí třídy všech národů
tohoto státu.