Posl. Zajiček (německy): Pánové! Když v pozdním podzimu r. 1927 byla podána novela k sociálnímu pojištění, řídila se vláda třemi zásadami: sociální pojištění mělo býti zlevněno, zlepšeno a odpolitisováno. Ještě než byla novela rozdána, prohlásil náš klub ve své schůzi dne 20. října 1927, že v tomto návrhu spatřujeme jen podklad jednání a že na druhé straně žádáme, aby byly podány různé sociální zákony, jež jsme tenkráte vyjmenovali.
Pánové! Od prvopočátku jsme prohlašovali, že se tento návrh, tak jako každý jiný, nesmí státi zákonem jako diktát dočasné vládní většiny a učinili jsme to ze zásadních důvodů. Svého času v oposici jsme viděli, že tehdejší vládní většina nikdy nedbala přání oposice, i když tato přání byla sebe oprávněnější, ba že tehdejší oposici nepropustila ani nevinnou resoluci. Řekli jsme si: když jsme to odsuzovali tenkráte, když jsme byli v oposici, musíme to logicky odsuzovati také nyní, když jsme částí většiny. Ve schůzi "šestnáctky" prohlásil předseda Bradáč slavnostně: "Budeme zkoumati každý návrh, který bude podán a uznáme-li, že ten návrh jest dobrý, beze všeho jej přijmeme." Již tenkráte prohlásil předseda osmičky, že většina naprosto nepomýšlí na nějaký diktát a jako třetí důkaz, že tomu tak jest, uvádím, co prohlásil také předseda Svazu zemědělců, ministr dr Spina, ve své známé řeči v Šumperku. Řekl: "Mnozí příslušníci naší strany dnes nechápou, proč nynější vládní většina se prostě neusnese na novelisaci, bez ohledu na přání oposičních stran. Tato myšlenka má do sebe mnoho lákavého, a lze ji chápati, uvážíme-li těžká břemena, která ukládá našemu zemědělství sociální pojištění. Já však spatřuji zásluhu dějinného významu v tom, že dnešní vládní většina, uznávajíc živě souvislost zájmů celku, nalezla cestu ke společnému vyjednávání, aby našla rozřešení pokud možno spolu s vůdci dělnictva. Tím byl učiněn v praksi konec bezohlednému třídnímu principu."
Pánové, víme velmi dobře, že nynější oposice byla od prvopočátku proti novelisaci zákona a že vždy prohlašovala, že doba k tomu ještě nepřišla. (Posl. Schweichhart: [německy]: To není tak úplně správné. My sami podali jsme již příslušné návrhy!) Pane kolego Schweichharte, vaše zvolání není správné. Konstatuji, že vaše návrhy byly podány teprve po návrhu vlády. Kdybychom byli splnili přání oposice, měli bychom ještě starý zákon a všechna zlepšení, která byla nyní provedena, nebyla by byla provedena.
Na počátku jsem řekl, že úmyslem vlády bylo, především zákon zlepšiti a sociální pojištění zlevniti. Víme velice dobře, že platy musily býti bezpodmínečně sníženy. Je-li dnes množství zemědělců... (Posl. Schweichhart [německy]: Mluvte o velkostatkářích! Mluvte o Liechtensteinovi!) Pane kolego, co se týče Liechtensteina, říkám vám jen, že 88letý kníže Liechtenstein udělal pro proletariát tisíckrát více než vy. (Výkřiky poslanců něm. strany soc. demokratické a něm. strany lidově.) Pánové, již několikráte jsme upozorňovali na to, že většina rolníků a živnostníků neplatí 50% pojistného, nýbrž ve skutečnosti 100% a právě proto byly nám včera v nejsurovějších výkřicích činěny vždy výtky, že to není vůbec pravda. Socialisté hájí teorii, že dělník platí 100%. Že to, co platí továrník nebo zaměstnavatel, platí jen pro forma, ve skutečnosti že to vydělal dělník. S touto teorií nemůžeme souhlasiti. My prohlašujeme: Není to jen dělnictvo, které tvoří hodnoty, nýbrž jest zde ještě řada jiných činitelů, kteří jistě také tvoří hodnoty, ačkoliv také připouštím, že na příklad 10 Kč dělníka má větší význam, než 10 Kč, které poskytne podnikatel. Ale, pánové, vždyť jste měli příležitost tuto svou teorii provésti v praksi a víte kde? V konsumech! Konsumy vyplácejí přece každoročně dividendy a nyní se vás táži podle vaší teorie: kdo vydělává tyto dividendy? Jistě přece ne členové, kteří upisují malé podíly, nýbrž podle vaší teorie dělníci a zaměstnanci konsumu. Tu podle vaší teorie byly by správy konsumu povinny veškerou dividendu vyplatiti vlastním dělníkům a zaměstnancům a nikoliv držitelům podílů. Podle své prakse nedáváte však z dividend dělníkům a zaměstnancům konsumních spolků nic, nýbrž dáváte to členům. (Posl. Heeger [německy]: Kde jste nabral tuto moudrost?) To je prakse proti vaší teorii. (Výkřiky na levici.)
My jsme platy podstatně snížili, v I. třídě o 40%, resp. 16%, ve třídě B snížili jsme platy o 10%, ve třídě C o 7% a ve třídě D o 5%. Také tím došlo k úlevám, že deputátníci mohou přijíti započtením naturálních požitků jen o dvě třídy výše, služky a zemědělští dělníci jen o jednu třídu. Další úleva byla provedena také tím, že v zákoně bylo jasně vyjádřeno, že děti rolníků, které pracují u otce, nepodléhají pojistné povinnosti. Největší úleva byla provedena, jak se domníváme, tím, že peníze Ústřední sociální pojišťovny nebudou příště úrokovány 4%, nýbrž 41/2%. Již r. 1924 prohlásil profesor Schönbaum, že přijmeme-li tuto 41/2%ní úrokovou míru, zlevní se tím sociální pojištění o 10% až 12%. Pak lze ovšem také dosíci úspor ve správě. Kol. Taub předčítal včera z mého článku, že jsem prohlásil, že správa může býti velmi dobře uhrazena místo 11%, také 6%. Ihned vám uvedu korunního svědka, nikoho menšího než profesora Schönbauma, který před půl druhým rokem prohlásil v "Hospodářské Politice", že se na mnoho let vystačí se 6% až 8% správních výdajů. (Posl. Schweichhart [německy]: 6% až 8% to jest rozdíl!) Ale 6% to je, a kol. Taub se domnívá, že pak by se mohlo právě tak dobře mluviti také o 3%. (Posl. Schweichhart [německy]: Rozdíl 2%, mezi 6% a 8%, již něco znamená!) Ale 6% jest něco jiného než 11%.
Zlepšili jsme také dávky nemocenských pojišťoven. Dosud nemocný dostával nemocenské teprve od čtvrtého dne, podle nového zákona od třetího dne. Šestitýdenní ochranná lhůta znovu oživuje při novém, třebas i velmi krátkém zaměstnání, a třetí zlepšení záleží v tom, že jsme zavedli novou mzdovou třídu pro 254.000 dělníků, což činí 10% veškerého dělnictva. (Různé výkřiky poslanců něm. soc. dem. strany dělnické.) Podstatně jsme také zlepšili dávky starobního a invalidního pojištění. Čekací doba činila dosud 150 týdnů, podle nového zákona činí jen 100 týdnů. Základní příspěvek zvýšili jsme z 500 Kč na 550 Kč. Dosud přísluší invalidní důchod jako důchod starobní bez ohledu na invaliditu pojištěnci, překročil-li 65. rok svého věku a nevydělává-li ani třetinu toho, co by vydělal zdravý dělník téhož odboru. Podle nového zákona dostane dělník důchod již tehdy, vydělává-li polovinu. Tu a tam se říká, že se velmi málo dělníků dožije 65 let. Statistika soupisu lidu z r. 1921 nám praví, že tenkráte bylo 784.000 lidí starších 65 let. (Smích poslanců něm. soc. demokratické strany dělnické.) Za tuto statistiku děkuji posl. dr Wintrovi z jeho důvodové zprávy k zákonu z r. 1924. Podle starého zákona vdova téměř vůbec nemohla důchodu dostati. V zákonu se pravilo, že dostane důchod jen tehdy, je-li invalidní, to znamená, nevydělá-li ani třetinu toho, co by vydělala zdravá žena. Podle nového zákona dostane vdova důchod vždy, je-li 65 let stará, dostane jej vždy, má-li dvě děti. Důchodcům, sirotkům, ale i vdově může býti tento důchod o polovici zvýšen, potřebují-li trvale cizí pomoci. Dalším zlepšením jsou příspěvky na věno pojištěnkám, které se provdají. Jde zde o stotisíce osob. Podle statistiky máme jen pomocnic v domácnosti 193.000, z nichž se ročně 11.000 vdá. Ty dostanou pak toto odbytné od 400 až 600 Kč, dostanou je však i po druhé, provdají-li se ještě jednou po pěti letech. Jestliže jako vdané platí ročně 10 Kč uznávacího příspěvku a stanou se později invalidními, zachovávají se jim nároky pro budoucnost.
Zvláště těžké výtky se nám činí, poněvadž hájíme názor, že se peníze Ústřední sociální pojišťovny úrokují 41/2% a nikoliv 4%. Pan posl. dr Winter prohlásil zde včera na tomto místě, že vláda veřejnosti neuvedla ani jediného odborníka, který by hájil tuto thesi. Pan dr Winter zvláště poukazoval na to, že jsme nehlasovali pro návrh, aby byl do výboru pozván ministr financí dr Engliša guvernér dr Pospíšil, aby oba páni prohlásili, jaké stanovisko zaujímají k názoru vlády. Domnívám se, že oposice mohla beze všeho provésti toto: kdyby byli oficielní zástupci socialistických stran šli k dru Englišovi a k dru Pospíšilovi a otázali se obou pánů, jaké stanovisko k věci zaujímají a kdyby pak tato deputace byla toto mínění uveřejnila, tato odpověď byla by jistě pro nás rozhodující. Ale páni tam nešli, myslím proto, poněvadž oba páni by nás jistě nebyli desavouovali. Poukazovalo se na to, že staré pojišťovny, které mají za sebou stoletou minulost, nikdy nedosáhly 41/2%. U pojišťovacích společností musíte pamatovati na to, že jsou to soukromé ústavy, které veřejnosti nikdy neřeknou celý čistý zisk. Tyto ústavy mají velké reservní fondy, dále vedoucí úředníky platí podstatně lépe, než jsou placeni úředníci ve státní službě. Přičtete-li to k oficielnímu čistému zisku, dostanete úplně jiná čísla. Dále! Komise pro přípravu pensijního pojištění soukromých zaměstnanců vyslovila se jednomyslně pro to, aby za základ byla vzata nikoliv 4%, nýbrž 41/2%. Konstatuji, že pro to hlasoval nejen prof. Schönbaum, nýbrž i český soc.-demokratický poslanec. Nyní se nám namítlo. ano, ale pensijní pojištění a sociální pojištění je něco docela jiného. Řeklo se nám, že pensijní pojištění jest staré zřízení, které má z dřívějších let dobře uložený kapitál, který nese daleko vyšší úroky než 41/2%, že sociální pojištění takto uloženého kapitálu nemá.
Proti tomu namítám: tyto staré ústavy mají něco, o čem se nerado mluví: jsou to válečné půjčky, které, i když byly konvertovány, stále ještě jsou těžkými okovy, kdežto sociální pojištění takovýchto okovů vůbec nezná. Dále upozorňuji, že Anglie, Švédsko a Francie v podobných ústavech rovněž úrokovou míru zvýšily anebo na to pomýšlejí. Upozorňuji, že komise odborníků Ústřední sociální pojišťovny nepřistoupila sice na 41/2%ní úrokovou míru, ale velmi se přiblížila našemu stanovisku prohlásivši, že není nemožno ani vyloučeno, abychom nemohli přijmouti 41/3%ní úrokovou míru. Co se praví v důvodové zprávě k zákonu z r. 1924, k tomuto zákonu, při němž byl zpravodajem posl. dr Winter? V této důvodové zprávě, která jest jím podepsána, čteme, že národohospodáři a finančníci s určitostí počítají s tím, že se může v prvých pěti letech počítati s 5% a v dalších pěti letech se 41/2%. Jinými slovy: dvě léta již minula, zbývá tedy ještě osm let, kdy můžeme s určitostí počítati, že peníze ponesou 41/2% až 5% úroků. Víme velmi dobře, že v dvaceti, třiceti letech, snad již dříve, mohou nastati poměry, kdy peníze neponesou 41/2%, to se může státi. Víme však velmi dobře: jestliže Ústřední sociální pojišťovna každého roku řekne veřejnosti, jaké úroky její majetek nese, i kdyby hrozilo nebezpečí, bylo by lze odvrátiti je včasnou novelisací. Jestliže Ústřední sociální pojišťovna půjčuje silničnímu fondu 1 miliardu a úrokuje ji 5% a také v jiných případech nepůjčuje peníze na příliš levné úroky, jest jistě odůvodněno naše mínění, prohlašujeme-li, že můžeme předpokládati, že i pro příštích 8 let můžeme počítati se 41/2% úrokem.
Těžké výtky byly nám činěny také proto, že jsme pro vyřadění osob mladších 16 let. Naše stanovisko bylo a také dnes ještě je toto: prohlašujeme: učedníci do 16 let mají býti vyňati, nikoliv však mladiství dělníci v továrnách. Poukazuji nejen na to, že pensijní pojištění a sociální pojištění v pokrokovějších zemích vyjímá mladistvé dělníky do 16 let, nýbrž zvláště také na to, že by mnoho mladíků a dívek nedostalo prostě zaměstnání, poněvadž by, jak oni sami, tak také jejich mistři nemohli za ně platiti příspěvky na starobní pojištění. (Výkřiky na levici.) Včera jeden kolega upozornil, že zemské komise pro ochranu mládeže vznesly požadavek, který odporuje požadavkům našim. Mám zde vyzvání německé okresní péče o mládež ze svého volebního okresu za Znojmo město a venkov a podobná jsme dostali také z jiných okresů. V tomto vyzvání se praví: "Nové předpisy, že mistři musí platiti za učedníky vedle nemocenského pojištění ještě také starobní pojištění, jsou pro děti chudých rodičů, které se chtějí učiti řemeslu nebo se chtějí věnovati obchodnímu stavu, přímo nepřekonatelnou překážkou, poněvadž mistři přijímají jen takové učedníky, jejichž rodiče se zaváží, že budou platiti předepsané pojistné za nemocenské a starobní pojištění, takže pro děti, jejichž rodiče pro chudobu platiti nemohou, jest přímo vyloučeno, aby byly přijaty do učeni, čehož v zájmu zdatného dorostu pro obchod a průmysl dlužno mimořádně litovati." Na konec nás vyzývají, abychom změnili příslušná zákonná ustanovení. (Výkřiky na levici.)
Jestliže se nám vytýká, že vyhazujeme 140.000 mladistvých - časopis "Sozialdemokrat" psal nedávno o "surovém činu" o "zločinu na budoucí generaci" - odpovídáme na to: Předně pro tuto chvíli nikdo z pojištění nevystoupí, všichni mladiství, kteří v něm dosud byli, zůstanou tam i nadále, i když jim není ještě 16 let. Za druhé, jestliže jde o vynětí pro budoucnost, pak o vynětí nejvýš pro 2 léta.
Několik slov o svazech. Kolega Taub předčítal zde včera z jednoho novinářského článku, který jsem kdysi napsal do "Deutsche Presse", že jsem žádal, aby bylo škrtnuto 1% svazům. Co dostávají podle úřední statistiky svazy v historických zemích od nemocenských pojišťoven? Taub včera uvedl číslici 5 milionů, já uvádím přesněji 51/2 milionu, to jest 1.55%. Ale v úřední statistice se dočítáme, že svazy mají ještě také jiné příjmy, celkem asi 2 miliony. Domnívám se, že lze svazům ono 1% vzíti, aniž tím svaz musil přestati pracovati. Se svým stanoviskem jsme se netajili. Vždy jsme prohlašovali, že jsme pro zachování svazů, ale také že od nás nelze požadovati, nemůžeme-li toho dosíci, abychom proto vystoupili z vlády. Uznávám beze všeho, že svazy znamenají kousek samosprávy. Uznáváme historickou zásluhu svazů a prohlašujeme, že tyto svazy jsou cenné jistě také s hlediska národního. Kol. Taub byl toho mínění, že ve třech německých svazech jest pojištěno 700.000 dělníků. Včera jsem prohlédl statistiku, z níž čerpal kol. Taub a zjistil jsem, že je jich 315.000. Ale i 315.000 je mnoho, připouštím to beze všeho. Ale musíte také vy přiznati, že spousta německých dělníků jest v českých svazích. Zemské úřadovny jsou kompromisem, kompromisem to víte dobře, který pravděpodobně vůbec nebude uskutečněn. Kol. Taub včera řekl, že tyto zemské svazy budou státi ročně 25 milionů Kč. Dva dny před tím řekl v sociálně-politickém výboru, že budou státi desetkrát tolik jako nynější svazy, to by bylo 50 milionů, tedy rozdíl 25 milionů. To jest jisté: ve třech, čtyřech a desíti létech budou míti tyto ústavy, ať již svazy, zemské úřadovny nebo Ústřední sociální pojišťovna větší výdaje, neboť dnes ještě není důchodců. Tou měrou, jak bude vzrůstati počet důchodců, budou také vzrůstati správní výlohy, to jest samozřejmé. Podle nového zákona mají býti zřízeny tři zemské úřady, v Praze, v Brně a Bratislavě. Tyto zemské úřady mají spravovati 24členné komise, z nichž třetina mají býti odborníci. V zákoně se praví, že při jmenování těchto odborníků musí býti bezpodmínečně přihlíženo k národní struktuře země, podobně, jak to stojí v jednom paragrafu dosavadního zákona, který jedná o úřednících okresních nemocenských pojišťoven. Ostatní dvě třetiny jsou voleny, a to ve společné schůzi všech členů představenstev a dozorčích výborů příslušné země. V čele tohoto zemského úřadu má býti ředitel jmenovaný ministerstvem sociální péče, jemu k ruce tři náměstkové, jeden odborník jmenovaný Ústřední sociální pojišťovnou, dále jeden zástupce dělnictva a jeden zástupce zaměstnavatelů. V návrhu zákona se praví, že činnost povinných svazů končí dnem, kdy zemské úřady zahájí svou činnost. Konec fakultativních svazů stanoven jest na pět let. Pánové, prohlašujeme předem, kdyby skutečně mělo dojíti ke zřízení těchto zemských úřadů, pak žádáme, aby byly národně rozděleny. Musím se však také jednou krátce zmíniti o tom, proč vůbec někdo pomyslil na rozpuštění těchto svazů. Pánové, budete to popírati, jak jste to včera popírali svými výkřiky. My prohlašujeme, že tyto svazy mají do jisté míry ráz určité politické strany. (Odpor poslanců něm. soc. dem. strany dělnické.) Pánové, pak se nám včera řeklo, že svazy nezavdaly prý příčiny k žádné stížnosti. Pánové, co říkají úřední revisní nálezy Ústřední sociální pojišťovny a ministerstva sociální péče? Tam jsou věci, které prostě volají do nebe! Tím jsou vinny také příslušné svazy, neříkám socialistické, jsou také jiné svazy, v nichž se takové věci přihodily. V sociálně-politickém výboru bylo nám zcela jasně přiznáno, že se takové věci přihodily. (Posl. Schäfer [německy]: Ale vy přece nejste k tomu, abyste pronášel soud!) Tyto věci může posuzovati každý. Jest nezbytně nutno, aby agenda Ústředny byla decentralisována. Představte si jednou, dostane-li někdo na Podkarpatské Rusi důchod a celý spis má jíti do Prahy a opět zpět. Domnívám se, že volání po decentralisaci jest věcně úplně odůvodněno.
Několik slov o nemocenských pojišťovnách. Finanční stav nemocenských pojišťoven, jak víme, v posledních letech se zhoršil. V pamětním spise svazů jsou hlavně uváděny čtyři důvody: 1. Známé rozhodnutí Nejvyššího správního soudu. S tím úplně souhlasíme. 2. Velká epidemie chřipková rok před tím. Také to jest pravda. Pak se praví v pamětním spise svazů, že neexistují mzdové třídy pro výše placené dělníky. Také to jest správné. A jako čtvrtý důvod se udává a připouští, že tu a tam v leckteré nemocenské pokladně nebyla správa taková, jaká by měla býti. To říká pamětní spis svazů nemocenských pokladen. Víme velmi dobře, že to nejsou jediné důvody, proč se nemocenské pokladny ocitly v tak špatném finančním stavu. Tak na př. v mnohých místech jsou lidé nedostatečně pojištěni, jsou tam lidé, kteří vůbec nejsou pojištěni, ačkoliv podléhají pojistné povinnosti.
Úřední statistika nám praví, že nemocenské pojišťovny vydaly polovici svých peněz jako dávky na hotovosti pro nemocné, třetinu za lékařské ošetření a 10% jako dávky pro členy rodiny. Nemůžeme na těchto číslicích nic vytknouti, ale nyní mluvme o správních nákladech. Kol. Taub o tom rovněž včera podrobně promluvil. Úřední statistika, které použil také kol. Taub, praví, že roku 1924 - to je poslední obšírná úřední statistika, kterou máme - 62% správních nákladů bylo vydáno na platy zaměstnanců nemocenských pojišťoven. Musíte jíti ještě dále. Ve statistice najdete dále 18% na pensijní pojištění, nemocenské pojištění a daň z příjmu, to dělá dohromady 80% všech správních nákladů vydávaných na výdaje osobní. A jestliže nám kol. Taub řekl, že průměrný plat vedoucího úředníka činil r. 1924 něco přes 32.000 Kč. tedy měsíčně něco přes 2600 Kč, upozorňuji, že jest spousta úředníků, kteří konají mnohem odpovědnější práci a tenkráte daleko ještě neměli takové platy. Neboť 32.000 Kč jest jen průměrná mzda, známe přece případy, kde ředitelé nemocenských pokladen dostávají platy daleko vyšší. Musíte přece připustiti, že leckterý vedoucí úředník nemocenských pojišťoven má ještě také vedlejší příjmy: volný byt, přídavky atd., které nejsou obsaženy v těchto 32.000 Kč.
Mluvíme-li o správě, uvedl bych vám několik číslic, které jsem vyňal z Ústředního svazu nemocenských pojišťoven z r. 1926. Tu máte na příklad nemocenskou pojišťovnu v Uničově na Moravě - myslím, že za tím byla spojena s nějakou jinou - a nemocenskou pojišťovnu v Litomyšli. Obě mají přes 2600 členů. Pojišťovna v Novém Městě na Moravě měla 27.8% správních nákladů a asi stejně velká pojišťovna v Litomyšli 15.4%, tedy dvě stejně velké pojišťovny, které mají asi týž poměr průmyslových a zemědělských dělníků, z nichž jedna vyjde s 15%, kdežto druhá potřebuje dvakrát tolik. Jiný příklad: Pardubice a Jihlava. To jsou pojišťovny, které mají něco přes 13.000 členů. První potřebuje na správní výlohy 71/2%, kdežto druhá 14.3%. Tu musíte přece připustiti, ať přítel či nepřítel, že vystačí-li jedna pojišťovna se 71/2% a jiná potřebuje čtyřikrát tolik, není zde něco v pořádku. Domnívám se, že dělníci těchto pojišťoven musejí býti rádi, jestliže zde někdo zakročí a udělá pořádek. Dalo by se jistě také šetřiti na počtu úřednictva. Žádáme méně, ale odborně vzdělaných a pilných úředníků. Statistika z r. 1924 praví, že na něco přes 700 pojištěnců připadá jeden zaměstnanec. Při nynějším stavu připadá jeden zaměstnanec asi na 500 pojištěnců. Máme tedy více zaměstnanců než dříve. Do určité míry jest to odůvodněno, neboť vzhledem k agendě Ústřední sociální pojišťovny jest práce dnes více než dříve. To připouštím beze všeho. Ale vy musíte také dovoliti, jestliže zcela oprávněně kritisujeme. Pan kol. Taub také včera prohlásil, že nemocenské pokladny před desítiletími byly jediným místem, kde pronásledovaný dělník našel zaměstnání.A dále řekl, že nemocenské pokladny byly jediným místem, odkud socialistické učení mohlo býti vnášeno do mas dělnictva. (Posl. Schäfer [německy]: Před 40 lety!) Počkejte, přijdu k tomu! (Posl. Schäfer [německy]: Řekl také něco jiného!) Nechte mne domluvit! Řekl, že ty časy jsou již dávno pryč. Jestliže jsem ho vzadu dobře slyšel, řekl, před dvaceti až třiceti lety. Nepokládejte nás přece za tak naivní, abychom věřili, že nemocenské pojišťovny byly najednou úplně odpolitisovány. Čekal jsem jen, že někdo řekne, že nemocenské pojišťovny jsou doménou křesťanských sociálů. To by bylo ještě scházelo. Jedna věc jest jistá, že také v posledních letech několikráte se stalo, že tajemníci odborových organisací, že krajští tajemníci strany a agitátoři stran stali se jednoho krásného dne úředníky nemocenské pojišťovny. To, co vám nyní řeknu, nepokládejte za urážku, jsem toho dalek, ale za pouhé konstatování: velká část socialistických poslanců jsou přec úředníci nemocenských pojišťoven. Že ano? To jest největší rozpor k tomu, co říkají, že nemocenské pojišťovny jsou odpolitisovány. (Posl. Schäfer [německy]: Kolik je nás zde?) Prohlásil jsem, že velký počet socialistických poslanců jsou úředníci nemocenských pojišťoven. Nepočítal jsem je, ale číslo vám opatřím. Stačí, vezmete-li si do ruky seznam, v němž jsou vytištěni poslanci. (Posl. Schäfer [německy]: Tak si jej jednou prohlédněte!) Velmi se divím, že se tolik rozčilujete nad tímto zjištěním. Jest jisto, že nemocenské pojišťovny nebyly jen kdysi socialistickými baštami, nýbrž, že v mnoha případech jimi zůstaly i v nynější době. My prohlašujeme, že nemocenská pojišťovna má zůstati ústavem dělníků, nikoliv však ústavem socialistických dělníků. Kdyby byly nemocenské pojišťovny zůstaly skutečně neutrální, nikomu by bylo nenapadlo, aby žádal, aby byla zavedena parita. (Výkřiky posl. Roschera.)
V nemocenských pojišťovnách bylo dosud
v představenstvu 8 dělníků a dva zástupci
podnikatelů, podle tohoto zákona byla čísla
změněna 9:3. Pan kol. Taub včera vyslovil
mínění, že představenstvo nemocenských
pojišťoven bude příště jen
mátohou, řekl dále, že představenstvo
nebude příště moci vůbec rozhodovati.
Vedle vlastní léčebné péče
mělo představenstvo podle zákona z r. 1924
tři úkoly, které mu byly odňaty a
přeneseny na společnou schůzi představenstva
a dozorčího výboru. Jsou to smlouvy s lékaři,
porodními asistentkami, lékárníky
a léčebnými ústavy. Konstatuji, že
tyto smlouvy sjednávala v rámci pro celou republiku
Ústřední sociální pojišťovna.
Dále - a to jest ono bolavé místo - bylo
představenstvu odňato právo přijímati
zaměstnance, propouštěti je a se zaměstnanci
určovati služební řád. Po tom,
co jsem zde řekl o správních výdajích,
uznáte, že toto omezení moci představenstva
bylo nezbytně nutné, aby došlo k určitým
úsporám v nemocenských pojišťovnách.Dozorčí
výbor, v němž dosud byli dva dělníci
a osm zaměstnavatelů - podle nového zákona
jest poměr 3 ku 9 - měl až dosud za úkol
dohlížeti na veškerou činnost. Z prakse
víme, že dozorčí výbor ve skutečnosti
měl do věci příliš málo
co mluviti. Ani příště nebude míti
velký význam. Valná hromada delegátů,
která se dnes nazývá sbor delegátů,
měla aspoň na papíře spoustu úkolů,
z nichž byla většina přenesena na společnou
schůzi. Zůstalo mu pouze právo volby devíti
resp. tří členů. Neboť tento
sbor delegátů má právo vyslechnouti
a schvalovati zprávy o činnosti členů
jím volených. Uplatňovati nároky proti
členům představenstva a dozorčího
výboru, dále měniti stanovy, větší
finanční akce, určovati odměny funkcionářů,
tato dosavadní práva byla přenesena na společnou
schůzi představenstva a dozorčího
výboru. Co očekáváme od této
společné schůze představenstva a dozorčího
výboru? Především jednu věc,
že dělníci nebudou v léčebné
péči zkracováni a že se bude postupovati
úplně nestranně. Očekáváme,
že tato společná schůze přijme
schopné a pilné úředníky a
zaměstnance a nikoliv agitátory stran. A konečně
očekáváme, že se bude více, než
tomu bylo tu a tam, přihlížeti k odst. 3.,
§u 69 dosavadního zákona, v němž
se praví, že národnost zaměstnanců
má odpovídati národnímu klíči
v okrese. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.)