A nyní, pánové, dovolte mi několik slov k taktice oposice. Když byl návrh r. 1927 uveřejněn, socialistické časopisy, jak německé tak české, vyňaly z návrhu jen to, co se jim hodilo. Konstatuji, že ani v jediném jejich časopisu nebyla zmínka o tom, že dělníci podle novely budou platiti méně než dosud. "Sozialdemokrat" ze dne 10. listopadu 1927 napsal, že návrh zákona neobsahuje nic jiného než zhoršení. Tu jste začali mluviti o tom, že z pojištění má býti vyloučeno na milion lidí atd. Ještě před zcela krátkou dobou jste psali v novinách: "Závisí na křesťanských sociálech, zda ta či ona věc projde!" A když pak na příklad domáčtí dělníci nebyli vyloučeni, řekli jste, že to není zásluhou křesťanských sociálů. Kolegyně Zeminová na příklad včera volala: "Všechno dobré v novém zákoně patří nám a vše špatné vám!" Pánové, prominete, ale to jsou důvody, které by snad imponovaly Václavu Zelenkovi nebo panu Švejkovi, ale jistě ne nám. Dovolte mi, abych ještě upozornil na jednu věc. R. 1924 byl posl. dr Winter referentem o zákoně o sociálním pojištění. Tenkráte bylo podáno množství návrhů, které nyní byly přijaty a tenkráte dr Winter jako zpravodaj prohlásil, že ten a ten návrh přijat býti nemůže. Nyní se úlohy vyměnily. Dnes jest dr Winter v oposici a podává-li dnes oposice návrh a náš zpravodaj prohlásí, že jest mu líto, ale že návrh z toho či onoho důvodu nemůžeme přijmouti, začnou páni býti celí zuřiví a vyčítají nám: "Vy jste nepřátelé dělnictva!" Totéž vidíme i u jiných kapitol. Bylo řečeno, že pojištění bude úplně roztříštěno novými pojišťovnami, osmi novými gremiálními pojišťovnami a pojišťovnami zemědělskými a že tím léčebná péče trpí. To jste přece věděli již r. 1924 a konstatuji jen, že zpravodaj dr Winter zemědělské pojišťovny beze všeho připustil. A vezmete-li do ruky statistiku, uhlídáte, že bylo povoleno ještě množství malých pojišťoven, což jest přímo ostudou, na příklad několik závodních nemocenských pojišťoven s několika málo sty členů. Včera mi napadlo a jeden kolega mluvil dnes již o tom dvakráte, že pánové prohlásili: "Ano, když jde o vojenské předlohy, to jste hned docela jiní. Při těchto předlohách vyhazujete peníze štědrýma rukama." Konstatujeme toto: Jest jisto, že jsme na vojsko povolili velké peníze. Ale byly doby kdy zde sedělo sedm socialistických ministrů a tenkráte bylo na vojenské účely vydáno více než v posledních dvou letech. (Potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové a výkřiky poslanců něm. strany soc. demokratické.) Pánové, řeknu vám ještě něco jiného. Všichni stojíme již pod dojmem sněmovních voleb v německé říši. Proč vaše strana v Německu vyhrála volby? Mezi jiným také proto, že přišla s pancéřovými křižníky. Tu řekli sociální demokraté: "Hleďte měšťáky, ti povolují dokonce pancéřové křižníky." A socialisté ve volbách zvítězili. A co se stalo potom? (Výkřiky na levici.) Nejzajímavější věc teprve přijde. Tu se vrátí říšskoněmečtí ministři z dovolené, zasednou, kouří pár dobrých havana a mezi prvou a druhou polovicí dovolené povolí stavbu hned několika pancéřových křižníků. Tak vypadá theorie a prakse. (Potlesk a výkřiky poslanců něm. křesť. soc. strany lidově.) Ano, máte pravdu. Pancéřový křižník jest horší než několik malých českých lodí. (Posl. Katz [německy]: 35 milionů!) Za volebního boje v německé říši sociální demokraté vždy prohlašovali: "Zvítězíme-li, vytvoříme hned lepší atmosféru mezi Německem a Francií." Sociální demokraté zvítězili, sociálně-demokratický říšský kancléř jede do Ženevy a myslím, že větší porážky neutrpěl ještě žádný německý státník jako právě Hermann Müller. Co přivezli páni domů? Papír, na němž stojí, že Francouzi jsou ochotni vyjednávati s Němci o předčasném vyklizení Porýní. (Posl. Heeger [německy]: Vy z toho máte radost?) Nikoliv, nemám z toho radost, ale chtěl jsem to jen konstatovati ke kapitole theorie a prakse sociálních demokratů. Kdybych se otázal některého socialistického vůdce z přesvědčení, který jest přísně nestranný, ale stojí na bezpodmínečně třídním stanovisku, když si řekne: to se týká jen mne, jen mé třídy, nikoliv však také jiného povolání, kdybych se tedy otázal takového člověka, co podle jeho mínění nejvíce škodí dělníkovi v tomto návrhu, který se nyní ve sněmovně projednává, řekl by mi, myslím, se svého stanoviska toto: předně toho 41/2%, za druhé roztříštění ve více tříd a za třetí zřízení nové třídy A a, v níž zemědělští dělníci sice méně platí, ale konec konců také méně dostanou. Nuž, ve výboru a také zde v plénu byla zajímavá jedna věc: Tam, kde skutečně jde o dělníky, viděli jsme u některých pánů, že vlastně vůbec ani tolik neprotestovali, že se vzmohli jen na gesta. Tam však, kde nejde o dělníky samé, kde na příklad jde o svazy nemocenských pojišťoven, kde jde o sociálnědemokratické panství, kde jde o obročí socialistických agitátorů, tu páni přímo zuří. Pánové, poslouchejte mne chvíli klidně. Můžete mi pak v plénu opět odpověděti. Ptám se vás: co jste na svých schůzích tak často žádali, když šlo o novelisaci sociálního pojištění a o zdražení cukru? Prohlašovali jste: Sněmovna musí býti rozpuštěna. Dnes se vás, pánové, táži: má socialistická oposice moc rozpustiti parlament? Prohlašuji vám: Ano! Socialisté nepotřebovali by udělati nic jiného, než vzdáti se svých mandátů, jak tím již častokráte hrozili, a my víme velmi dobře, že by president republiky v tomto případě Národní shromáždění beze všeho rozpustil. Musíme si však dáti otázku, proč to socialisté neudělali, proč venku jen tak mluvili, aniž měli odvahu skutečně také provésti to, co dělníkům venku slíbili. (Výkřiky na levici.) Pánové, proč určitá část oposice není vůbec pro skutečný boj? (Posl. Wünsch [německy]: A co je s volbami do nemocenských pojišťoven?) Dr Winter, když byl ministrem, mohl volby do nemocenských pojišťoven dávno provésti. (Výkřiky posl. Krumpeho a posl. Wünsche. - Hluk.) Pánové, boje v poslední době opět jasně prokázaly, že část oposice pouze koketuje s myšlenkou diktatury dělnictva. Někteří páni socialisté udělali to tak jako vůdci rumunských a chorvatských rolníků, kteří vyzvali lidi ke všem možným činům, a když pak šlo do tuhého, dali rozkaz: "Čelem vzad, pochodem pochod!"
Ještě druhý důvod musím zde uvésti: že dělníci častokráte myslí jinak, než vůdcové zde mluví. Musíte mi přece dáti za pravdu, že na lavicích levice jsou leckteří páni, kteří si to nechtějí zkaziti s nenáviděnou buržoasií. Nechci říci, že část oposice nabídla koalici sňatek, ale jedno jest jisté: určitá oposiční strana by si přála navázati jednání o sňatku. (Posl. Schweichhart [německy]: Která strana? Mluvte jasně!) Pane kolego, s milostnými známostmi se nechodí rádo na denní světlo. Vidíte také dnes jasně, že boj, který jste rozpoutali, žene jen vodu na mlýny komunistů. Dnes je vám tak jako Goethovu čaroději: "Duchů, které jsem vyvolal, nemohu se zbýti."
27. července 1907 podal dr Lueger ve vídeňském parlamentu návrh na vydání zákona o sociálním pojištění. Stát měl k němu tenkráte dáti základ v částce 100 milionů mírových korun. Pánové! Konstatuji, že sociálnědemokratická strana učinila tenkráte v rakouské říšské radě prostřednictvím poslance Reumanna prohlášení, že nebude pro tento návrh hlasovati, nýbrž žádala, abych těchto 100 milionů bylo vynaloženo na stavbu útulků pro tuberkulosní. Pan kolega přikyvuje, připouští tedy, že jest to pravda. Mohl bych mluviti také o tom, jak si počínala sociální demokracie v Německu, když za Bismarcka byl vydán zákon o sociálním pojištění. Toto chování mohl bych porovnati s dnešním chováním sociálních demokratů.
Pánové, jako sociální strana budeme činiti vše, abychom podporovali nejen sociální pokrok dělnické třídy, nýbrž i drobného rolníka a živnostníka. My však víme, - a tu se dovolávám dr Rennera, - že sociální pokrok musí kráčeti s vývojem národního hospodářství. Jménem své strany prohlašuji, že budeme hlasovati pro tento návrh. (Souhlas a potlesk poslanců něm. křesť. soc. strany lidové.)
Místopředseda Slavíček (zvoní): Volám dodatečně p. posl. Wünsche pro jeho výkřiky k pořádku a prosím pány a paní poslance, aby neužívali neparlamentních výrazů. (Výborně!)
Dále má slovo p. posl. Červinka. (Výkřiky posl. Wünsche a Krumpeho.)
Posl. Červinka: Slavná sněmovno! Když před necelými 4 roky schválen byl oběma zákonodárnými sbory zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., kterým se širokým vrstvám pracujícího lidu dostalo aspoň částečného uznání jeho spravedlivých požadavků, a tím tedy i částečného uznání jeho práce, jeho snah a tužeb, za které po dlouhá desetiletí bojoval, neměl tehdy před těmi necelými 4 roky nikdo z nás tušení, že by se v Československé republice mohla nalézti v budoucnu a k tomu ještě v tak brzkém budoucnu vláda, která by měla odvahu předstoupiti před zákonodárné sbory s předlohou zákona, která znamená, ať si říká a píše kdo chce co chce, ve svých důsledcích zhoršení zákona o nemocenském, starobním a invalidním pojištění, s předlohou, která má otřásti základy díla, jež zrodilo se z úporných bojů za lepší budoucnost pracujícího lidu. Právě minulého roku bylo tomu 40 let, kdy v roce 1887 zavedením úrazového pojištění dělnictva učiněn byl první nesmělý krok na poli sociálního zákonodárství k zlepšení osudu oněch dělníků, jimž práce, která jim byla dříve zdrojem výdělku a jejich živitelkou, stala se nakonec příčinou jejich nezaviněné chudoby a bídy. Sama vláda bývalého Rakouska, o níž zajisté nemůžeme bez jakéhokoliv ukřivdění tvrditi, že by někdy s nějakou zvláštní ochotou vycházela potřebám pracujícího lidu vstříc a která vždycky a zejména v oboru sociální politiky řídila se známým pořekadlem "Austria erit in orbi ultima", t. j. "Rakousko bude na světě posledním," , (Výborně!) uznala oprávněnost dělnických požadavků a uznala, že pro dělnickou třídu musí se též něco vykonati. Zejména ovšem uznala to pod vlivem Německa, které již r. 1883 zavedlo pojištění nemocenské, r. 1884 pojištění úrazové a za 5 roků nato, r. 1889, pojištění starobní a invalidní. Proč? Poněvadž v Německu, kde rozhodovali prozíraví státníci, kteří sice nepatřili k socialistickým stranám - po těch tehdy ještě nebylo téměř ani vidu ani slechu - sám Bismarck a všichni ti ostatní dobře věděli a dobře vystihli, že rozmach, rozvoj a rozpětí německého průmyslu je nerozlučně spjato se životními podmínkami německého dělnictva.
Po zákoně o pojištění úrazovém vydán byl již v následujícím roce zákon ze dne 30. března 1888, č. 33 ř. z., o pojištění dělnictva pro případ nemoci, jehož potřeba byla v kruzích pracujících tříd již dlouho a zvláště silně pociťována a kterýžto zákon stal se pak později základem dalších odvětví soc. pojištění. Celé další období 40 let je takřka jediným řetězem usilovných bojů dělnictva za zlepšení a rozšíření jeho pojištění, avšak následkem rozháraných politických a národnostních poměrů nedošlo již v Rakousku k další reformě pojišťovacího práva, které zůstalo obmezeno pouze na odvětví pojištění úrazového a nemocenského, zatím co v té době sociální politika zejména v oboru soc. pojištění učinila v mnohých jiných okolních státech velmi významné pokroky.
Vedle úsilí o zlepšení platného zákonodárství soc.-pojišťovacího směřovalo hnutí dělnictva k tomu, aby zavedením pojištění starobního a invalidního dělník, který ať již následkem přechodné nebo trvalé invalidity nebo stářím stal se neschopným práce a výdělku, nebyl jako až dosud odkázán na milost a nemilost veřejné dobročinnosti, nýbrž aby o tyto invalidy práce bylo řádným a důstojným způsobem z moci zákona postaráno. (Výborně!) Vláda rakouská přes to, že životním požadavkům pracujících tříd nebyla nikdy příliš nakloněna, nemohla pochopitelně před nimi uzavírati očí a byla nucena soc.-politickými problémy se zabývati a uvažovati o jejich řešení. První pokus o řešení byl učiněn osnovou zákona, která pod názvem "Program reformy a vybudování pojišťování dělnického" vydána byla v r. 1904 tehdejším ministerským předsedou Körberem, kterýžto program však jako zákonná osnova nebyl předložen ani zákonodárným sborům ku parlamentnímu projednání. Stejný osud stihl později i obě dvě další osnovy, a to Beckovu z r. 1908 a Gautschovu z r. 1911. Již v těchto zmíněných předlohách proniká tendence navázati pojištění starobní a invalidní organicky na pojištění nemocenské a tato myšlenka byla směrodatnou i pro další jeho vývoj.
Ještě na sklonku světové války došlo ke změně původního zákona nemocenského zákonem ze dne 20. listopadu 1917, č. 457 říšského zákona, a v našem samostatném státě doznalo nemocenské pojištění dělnictva dalších podstatných změn zejména zákony ze dne 15. května 1919, č. 268 Sb. z. a n., a ze dne 22. prosince 1920, č. 689 Sb. z. a n., vedle novel pozdějších, jež jsou podřízenějšího významu.
Ještě dříve, než byl prohlášen samostatný československý stát, bylo všeobecně pociťováno, že jedním z nejdůležitějších úkolů poválečných bude řádná úprava všech oborů sociálního pojištění, zejména pak vybudování pojištění starobního a invalidního. (Tak jest!) Toho byly si vědomy jak všechny politické strany, tak i všechny vlády Čsl. republiky, které vesměs vybudování sociálního pojištění převzaly do svého pracovního programu jako jeden z nejvýznamnějších svých úkolů, čímž uznaly oprávněnost tohoto spravedlivého požadavku širokých vrstev pracujícího lidu. V tom byly všechny státotvorné strany za jedno a z této svorné jednotnosti vzešlo dílo, které právem jest označováno, nebo bylo označováno, jako dílo sociálního míru.
Vylíčil jsem ve stručném přehledu vývoj problému sociálního pojištění proto, abychom si znovu připamatovali desetiletí těžkých bojů a obětí právě dnes, kdy na toto dílo dlouholetého úsilí dělnictva podniká se soustavný a rafinovaný - jak potom fakty doložím útok, kterým má býti toto pojištění ve svých základech otřeseno. (Tak jest! Výborně!) S pocity uznání a vděčnosti skláníme se hluboce před poctivou a nezištnou prací těch, kteří věrni svému dělnickému programu pomáhali toto velké dílo budovati. Jejich obětavá práce ukládá nám morální povinnost, abychom dílo jejich netoliko obhájili proti všem těm nestoudným, podlým, zločinným a vymyšleným útokům ve sněmovně samé i mimo ni v tisku, nýbrž abychom sami pracovali v budoucnu na jeho dobudování a zdokonalení.
Quidquid id est, timeo Danaos et dona ferrentes - nechť je tomu jakkoliv, obávám se Danaů, třebas by nám přinášeli dary. A takový danajský dar nabízí vláda našemu parlamentu v podobě předložené osnovy zákona. Činí tak, prý jen z čisté lásky k dělnictvu a z veliké, starostlivé péče o jeho tělesné i duševní blaho. Tato dojemná péče naší vlády a koaličních stran, které teprve v posledních týdnech na základě toho, že některé rozšafnější hlavy měly více rozhledu a viděly rozhořčení v dělnických kruzích v celé Československé republice, jaly se jednati, musí býti podezřelá již proto, že ji projevují vládní strany, které se vždy při každé příležitosti stavěly co nejpříkřeji proti sebe spravedlivějším požadavkům pracujícího lidu a které pro jeho potřeby projevovaly vždy nejméně sociálního pochopení. (Výborně!) Proto již z toho důvodu nemají tyto strany legitimace vystupovati za dělnictvo, které si k hájení svých zájmů zvolilo své zástupce a jedině tito jsou oprávněni o osudu a lepší budoucnosti dělnictva rozhodovati (Výborně!) a jeho zájmy zastupovati.
Dělnictvo odmítá co nejrozhodněji pokus, aby mu byla proti jeho vůli nuceným způsobem oktrojována změna zákona, který se v přední řadě dotýká jeho vlastních zájmů.
Jsme si všichni vědomi toho, že zákon o nemocenském, starobním a invalidním pojištění jako každé dílo kompromisu - míním zákon z 9. října 1924 - není dílem naprosto dokonalým, avšak právě proto je třeba dále jej zdokonalovati a nikoli ještě více zhoršovati. Při provádění zákona v praksi ukázala se nutnost, aby tam, kde znění zákona není jasné, nebo připouští možnost dvojího výkladu, byla dotyčná ustanovení zákona stylisována přesněji a jasněji, aby přesněji byla vymezena kompetence úřadů politických aby vyplněny byly některé mezery zákona, na př. stanovením lhůt ku podání námitek proti platebním výměrům pojišťoven a j. K tomu je zapotřebí, aby od všech činitelů, kteří při provádění zákona přicházejí v úvahu, zejména od nositelů pojištění i úřadů, které se tím obírají, byly sebrány zkušenosti s prováděním zákona získané a aby zkušeností takto nabytých použito bylo ke zdokonalení zákona. Žádáme, aby nebylo déle odkládáno s vydáním prováděcího nařízení k zákonu, který již přes 2 roky je v platnosti, žádáme, aby bez dalších průtahů uvedeno bylo v život pojišťovací soudnictví, žádáme, aby zákon, na němž se Národní shromáždění usneslo, byl také skutečně poctivě a do krajních konsekvencí dodržován, a konečně vyzýváme vládu, aby bezodkladně vypsala volby do nemocenských pojišťoven, neboť nesrovnává se s myšlenkou demokracie, aby v demokratickém státě vládlo se pomocí jmenovaných správních komisí nebo orgánů, které neobdržely k tomu mandátu z rukou občanstva, členstva nemocenských pojišťoven.
Otázka sociálního pojištění je v přední řadě otázkou širokých vrstev pracujícího lidu a není v demokratickém státě vůbec myslitelno, aby byla řešena bez součinnosti nebo dokonce proti vůli těch, kterých se týče, jak se to činilo a namnoze dosud činí.
Dříve než přikročím k vlastnímu rozboru vládní osnovy a k tomu, abych zaujal k ní kritické stanovisko, přál bych si pověděti několik slov na adresu těch, kteří uvykli pohlížeti na sociální pojištění jako na instituci s hlediska národohospodářského škodlivou. Těm odpovídám slovy vynikající národohospodářské autority, ne socialisty, nýbrž nynějšího ministra financí dr Engliše, který o sociálním pojištění napsal ve své "Sociální otázce" toto: "Stát zaváděje nucené pojišťování, nečiní tak z humanity, nýbrž vykonává tím důležitou politiku sociální, především politiku důchodovou. Má se zajistiti v rámci soustavy hospodářské svobody, kde jest každý na sebe odkázán, a nemá-li jmění, tedy jen na svou výdělkovou a pracovní schopnost, dělnictvu důchod i pro případ nezpůsobilosti k práci a nemožnosti výdělku. Směřuje tedy sociální pojištění k zajištění důchodu.
Sociální pojištění vede dále do jisté míry k vyrovnání důchodů. Zavedením sociálního pojišťování odnímá se část důchodů osobám výdělečně činným a tvoří se z částek těchto důchody osobám, které ztratily možnost výdělku neb pracovní způsobilost.
Sociálním pojišťováním se neujímají výrobě hospodářských statků žádné produktivní síly, vždyť se platí pojištění právě těm, kteří nemohou pracovati. Není tedy sociální pojišťování žádnou obětí národního hospodářství, nýbrž jen otázkou rozdělení důchodů a tudíž snad obětí jednotlivců a tříd způsobilejších."
A nyní jest třeba konstatovati, že strany dnešní vládní koalice nevedly ku podání návrhu na novelisaci zákona o nemocenském, starobním a invalidním pojištění žádné důvody věcné, nýbrž jedině motivy ryze politické.
Přecházeje k vlastní kritice návrhu, nebudu se zde zabývati jednotlivými podrobnostmi návrhu, nýbrž omezím se na otázky zásadní povahy, na principy, na nichž spočívá vládní osnova, resp. elaborát soc.-politického výboru, a jež jsou způsobilé rušivě zasáhnouti do celé struktury našeho sociálně-pojišťovacího zákonodárství.
Základní myšlenkou nejen dělnického, nýbrž každého pojištění vůbec je zásada všeobecnosti, která vyžaduje co možno nejširšího okruhu osob, kterým hrozí risiko jakékoli újmy, neboť jinak bylo by obtížno vypočítati celkové risiko a rozvrhnouti je na jednotlivce. Proti této zásadní zásadě pojišťování podniká nyní vládní koalice promyšlený a soustavny útok tím, že usiluje o zúžení okruhu pojištěnců vyloučením celých kategorií pojištěnců z pojištění nemocenského, starobního a invalidního. Tak podle vládní osnovy tisk 1225 mají býti z povinného pojištění nemocenského vyloučeni zaměstnanci cizích zastupitelských úřadů a mezinárodních komisí, pokud jsou cizinci, z pojištění starobního pak kromě domáckých a sezonních dělníků, zejména osoby, které nepřekročily 16. rok svého věku, tedy osoby právě nejpotřebnější, nejubožejší, a tímto způsobem mají býti zbaveny dobrodiní soc. pojištění. Obmezení tato, s výjimkou domáckých a sezonních dělníků, pojata byla také do elaborátu soc.-politického výboru. Oproti stanovisku zde vyslovenému nutno bezpodmínečně trvati na zásadě, že všichni zaměstnanci bez rozdílu mají právo na ochranu, kterou jim pojištění poskytuje. (Tak jest!)
Avšak návrh soc.-politického výboru jde v této otázce ještě dále v §u 1, který obsahuje ustanovení, že činnost spolupracujících členů rodiny v zemědělství nezakládá sama o sobě smluvního poměru pracovního. Ustanovení toto znamená ve svých praktických důsledcích vyloučení rodiny zemědělcovy z pojištění, a je do budoucna tím povážlivější, že se stejným požadavkem mohou za chvíli po zemědělcích přijíti živnostníci a jiné stavy a že všechno to mohlo by v budoucnu vésti postupně k vyloučení příslušníků rodiny zaměstnavatelovy z pojištění vůbec, čímž základy, na nichž vybudováno je soc. pojištění, byly by velmi nebezpečně ohroženy. (Souhlas čsl. nár. socialistických poslanců.)
Rovněž změna ustanovení o započítání naturálních požitků a význam její pro zařazení do mzdové třídy tak, jak jest navrhováno v odst. 6. §u 6 elaborátu soc.-politického výboru, je koncesí určité politické straně, znamená však těžké poškození kategorií osob hospodářsky nejslabších, poněvadž zařazením do nižších tříd budou sníženy jejich dávky pojistné, nastane-li u nich pojistný případ.
Odpůrci soc. pojištění tvrdí
dále - neprávem ovšem - že zákon
o nemocenském, starobním a invalidním pojištění
ukládá zaměstnavatelům příliš
tíživé povinnosti a břemena. Těmto
nikterak odůvodněným steskům vychází
návrh soc.-politického výboru velmi ochotně
vstříc jednak tím, že zkracuje dobu
k uschování mzdových záznamů
předepsanou z 5 na 3 roky a že malé podnikatele
zprošťuje vůbec vedení těchto záznamů,
na druhé straně pak tím, že návrh
prodlužuje lhůty ku podání přihlášek,
oznámení změn a odhlašování
ze tří na šest dní.