Nebude zajisté nikoho, kdo by vážně tvrdil, že doba pěti let k uschování mzdových záznamů byla příliš dlouhá, zvláště když jiné zákony znají lhůty mnohem delší. Na př. obchodní zákon ukládá obchodníkům povinnost uschovávati obchodní knihy a korespondenci po dobu 10 let, nehledě ani k tomu, že ustanovením příliš krátké doby míjelo by se toto opatření zcela svého cíle.
Na druhé straně vyžaduje toho pak povaha věci sama, aby lhůty k podání přihlášek, změn a odhlášek stanoveny byly podle možnosti krátké, aby tak zaměstnavatelům připomínaly jejich povinnosti, zákonem jim uložené, a je zde proto nebezpečí, že v důsledku prodloužení těchto lhůt zaměstnavatelé zapomenou vůbec na své přihlašovací povinnosti. (Tak jest!)
Důsledky toho postihnou na konec určitě zaměstnavatele samé, a to důsledky stanovené zákonem pro opominutí povinností jim uložených a vyplývající z §u 20 zákona z 9. října 1924. Uvedené změny, navržené soc.-politickým výborem, pokud se tohoto přihlašování za 6 dní místo 3 dnů týče, jen zvýší liknavost zaměstnavatelských kruhů a přivodí nemocenským pojišťovnám zbytečné nesnáze a proto již s tohoto stanoviska nelze navržené změny označiti za účelné a vysloviti s nimi svůj souhlas. Totéž platí i o navržené změně §u 21 zákona č. 221 z r. 1924.
Osnova v části, jednající o organisaci pojištění, netoliko zachovává malé pojišťovny společenstevní, resp. gremiální, nýbrž připouští nyní dokonce možnost zřizování pojišťoven nových, byť i v omezené míře. Již první řečník "proti" v této sněmovně, prvotřídní znalec soc. pojištění, p. dr Winter, uznal dlouholetou práci těchto malých pojišťoven. Také my nikterak nepodceňujeme práci, kterou vykonaly na poli soc. pojištění, máme však prokázáno na základě praktických zkušeností - ne podle toho co vykřikují laikové, kteří o nemocenském pojištění nemají nejmenšího ponětí a kteří jsou zfanatisováni svým tiskem a špatnými informacemi - že jedině větší ústavy mohou vyvinouti intensivní činnost ve prospěch svých pojištěnců.
V těchto pojišťovnách jistě vykonán byl velký kus práce, ale na základě praktických zkušeností to opakuji - dnes víme, že řádnou léčebnou a velkorysou péči o pojištěnce mohou vykonávati pouze a výlučně velké nemocenské pojišťovny.
Totéž platí o Zajišťovací pokladně pracovnic v domácnosti v Praze. (Tak jest!) Její zachování jest presentem národní demokracii za bezpříkladné a surové útočení v "Národních Listech" a zejména smutně proslulý večerní "Národ" to byl, který štval proti nemocenským pojišťovnám způsobem u listu inteligence přímo surovým a neslýchaným, ale tam v té Zajišťovací pojišťovně pomocnic v domácnosti v Praze, v ulici Vodičkově, je nejlépe viděti názorný, odstrašující příklad jak se hospodařiti nemá z toho, že se spotřebovalo 50% veškerých příjmů na správní náklady. (Tak jest!)
Zajišťovací pokladna pomocnic v domácnosti v Praze, která již od svého zřízení nese v sobě zárodek smrti a jest nezpůsobilá v každém směru plniti své poslání, má také podle elaborátu soc.-politického výboru a osnovy zákona zůstati.
Ustanovení, kterým se umožňuje zřizování pojišťoven nových, znamená ve svých důsledcích další tříštění a tedy zhoršení soc. pojištění. Ve vnitřní organisaci nemocenských pojišťoven zavádí návrh podstatnou změnu především v tom směru, že rozšiřuje představenstvo a dozorčí výbor na 12 členů. Z těchto 12 členů přísluší v představenstvu skupině pojištěnců 9 členů, skupině zaměstnavatelů pak 3 členové. V dozorčím výboru je poměr opačný. Současně však oklešťuje návrh soc.-politického výboru působnost představenstva do té míry, že představenstvo stává se orgánem zcela bezvýznamným a celé těžisko rozhodování o správě pojišťovny přesunul do společných schůzí představenstva a dozorčího výboru. Tak, jako v obchodním životě je naprosto nemožno a vyloučeno, aby služba pokladní a kontrolní byla sloučena v jedněch rukách, právě tak nutno považovati za naprosto nepřípustné, aby orgánu, který jest pověřen kontrolou a dohledem nad finančním hospodářstvím pojišťovny, byla přiznána přímá a bezprostřední účast ve správě, nýbrž nutno bezpodmínečně požadovati, aby orgány správní a orgány kontrolní byly odděleny a nezasahovaly navzájem do své kompetence. Jinak bychom dospěli k důsledku, že správní orgán by zde sám kontroloval své vlastní správní rozhodnutí nebo opatření.
Sbor čítající 24 členů jest tělesem příliš těžkopádným a nehybným a také s tohoto hlediska nelze navrhovanou změnu označiti za účelnou.
Navrženými změnami ve složení a kompetenci pojišťoven má prý se zaměstnavatelům dostati parity podle zásady: "rovná práva rovné povinnosti". - Avšak ve skutečnosti jest stav takový, že zaměstnavatelé mají v dozorčím výboru většinu, ve správním orgánu, to jest ve společném sboru představenstva a dozorčího výboru, mají rovnocenné zastoupení s pojištěnci, kdežto pojištěnci mají sice v představenstvu většinu, avšak současně bylo představenstvo degradováno na bezvýznamný orgán omezením jeho působnosti. Zde nelze více mluviti již o pouhé paritě, naopak zde mají zaměstnavatelé dostati pojišťovny zcela do své moci. Avšak ani parity podle zásady: "rovná práva - rovné povinnosti", nemají zaměstnavatelé práva se domáhati, neboť zavedení parity by se nesrovnávalo se zásadami práva a spravedlnosti. Jest sice pravda, že podle zákona připadá z předepsaného pojistného na zaměstnavatele i zaměstnance po jedné polovině, tedy zdánlivě jsou povinnosti obou stejné. Nesmí se však přehlížeti, že je zde velký rozdíl. Dělník část pojistného, na něho připadající, nese ze své mzdy, zaměstnavatel je sice platitelem pojistného, není však zpravidla jeho nositelem, poněvadž si kvotu pojistného na něho připadající, po případě celé pojistné, zakalkuluje do režie (Tak jest!), a do ceny zboží nebo výkonu, přesune tedy své břemeno opět na své zákazníky, to jest široké vrstvy pracujícího lidu a dá si tudíž svou kvotu pojistného zaplatiti opět těmi pojištěnci. (Výborně!) Tedy ani zásada parity nebyla by v daném případě odůvodněna.
Další podstatnou změnu v organisaci pojištění zavádí návrh soc.-politického výboru tím, že přetvořuje dosavadní obligatorní svazy nemocenských pojišťoven na fakultativní, že postupně připravuje úplné zrušení svazů a že zavádí jako nové instituce zemské úřadovny, které vedle úkolů Ústřední soc. pojišťovnou jim svěřených mají obstarávati funkce, které dosud Svazy nemocenských pojišťoven s plným úspěchem prováděly.
Zásadě zlevnění pojištění, tolik ze strany vládní koalice hlásané, přímo odporuje toto ustanovení návrhu, podle něhož mají býti staré a osvědčené instituce zrušeny a nové instituce se stejnou kompetencí zavedeny. Jest jisto, že tím se správní náklady pojištění značně zvýší a administrativa docela určitě podstatně ztíží. Návrh na zrušení svazů znamená dále úplné přehlížení jich významu pro nemocenské pojišťovny i jejich vývoje, neboť Svazy svým působením samotným podaly nejlepší důkaz - a sám pan zpravodaj soc.-politického výboru, pan posl. Malík to uznal, že jsou velmi důležitými složkami v organisaci sociálního pojištění. Svou činností na poli léčebné péče, zejména pak výstavbou lázeňských domů, ozdravoven a sanatorií, organisováním kontrolní a revisní služby, normalisací administrativy vykonaly Svazy nemocenských pojišťoven velikou a záslužnou práci v oboru sociálního pojištění (Tak jest!) a zasluhují proto plnou měrou ne hany, která je soustavně na ně kydána, nýbrž aby byly i nadále ve prospěch nemocenského pojišťování a pojištěnců zachovány. (Výborně!)
Se strany vládní koalice bylo zde poukazováno na zlepšení, které prý přináší návrh pojištěncům zvýšením a rozšířením pojistných dávek. Kterak ono slibované zlepšení vypadá, je zřejmo na př. již z ustanovení §u 62, osnovy, kterým se dávka nemocenská snižuje ve druhé třídě z 5.30 Kč na 5 Kč denně, ve třetí třídě z 8 Kč na 7.50 Kč, ve čtvrté třídě z 10.60 Kč na 10 Kč a v páté třídě z 13.30 Kč na 13 Kč, tedy v nejnižších třídách, právě u pojištěnců nejpotřebnějších, za to však se v náhradu blahovolně zavádí nová jedenáctá třída s denní nemocenskou podporou 26 Kč. Ostatně toto tvrzení vládní koalice o zlepšení pojištění bylo zde se strany předešlých pánů řečníků a ještě bude zajisté od těch, kteří budou po mě mluviti, dojista na pravou míru uvedeno. Ale abych ještě ciframi doložil, jaké výhody přináší zlepšení v tomto návrhu, pokud se týče těch nejubožejších, nejpotřebnějších v kategoriích nejnižších, mám zde doklad. Zaujímám ve svých vývodech čistě věcné stanovisko. Na více méně duchaplné výroky pánů, kteří zde včera a dnes pokřikovali, budiž mi dovoleno odpověděti stručně na základě doložených fakt ke konci mých vývodů.
A nyní, jak je zlepšeno sociální pojištění pro ty nejchudší. Račte uvážiti, že dosud podle platného zákona, ku příkladu pomocnice v domácnosti, která byla nemocna celý rok a byla ve třetí třídě mzdové pojištěna, dostala na nemocenských dávkách 2920 Kč nemocenské podpory. Podle nynějšího vládního návrhu budou činiti tyto dávky ze druhé mzdové třídy, do které po většině pomocnice v domácnosti nyní budou zařazeny, při celoročním onemocnění pouze 1825 Kč za celý rok. Jeví se tu diference o celých 1095 Kč na škodu - velikou škodu ubohých, nejchudších a zajisté, jak všichni uznáte, nejpotřebnějších pojištěnek, jichž údělem životním jest těžká, fysicky vysilující manuelní práce od časného rána až do pozdního večera trvající, tyto osoby udřené a těžkým životem znavené, budou nyní dostávati o tak velký obnos méně. Tak vypadá zlepšení v tomto návrhu. Na dávkách v mateřství obdržela dříve členka 1008 Kč, když byla ve třetí třídě, kdežto nyní budou tyto dávky činiti pouze 630 Kč. Zde připravují kojence a šestinedělky jenom v té nízké třídě o 378 Kč. (Výkřiky: To je to zvýšení populace!) Ano, to je to zlepšení! Zemřela-li pomocnice v domácnosti, bylo vyplaceno pohřebné 360 Kč podle této třetí třídy. Podle této novely bude pohřebné dnes činiti pouze 240 Kč. Uvádím, že i zpravodaj soc.-politického výboru byl velmi překvapen, když v poslední chvíli byl na tyto cifry a neshody upozorněn.
Na výkřiky, na útoky nevěcné, nedoložené nespravedlivé, dovolte mě, velectění pánové a dámy, abych reagoval několika slovy. Včera byl přítomen v této slavné sněmovně poslanec lidové strany, tuším, že se nazývá Krejčí. Nechci opakovati slova, kterého tento pán kolega o nemocenských pojišťovnách užil. Ale, poněvadž víme, že všeobecně u té části občanstva, které je zfanatisována nesprávným psaním, referováním a štvaním, mohlo by se skutečně ujmouti mínění, jako by nemocenské pojišťovny nesloužily nikomu jinému než zaměstnancům, uvádím vám zde konkrétní příklad, který je obdobný ve všech téměř nebo aspoň ve větší části nemocenských pojišťoven, kolik bylo vyplaceno minulého roku z celkem přijatých příspěvků na vydání pro pojištěnce. Ne nadávkami a zneuctěním této slavné síně, této místnosti, kde výroky všech se mají pohybovati na vysoké úrovni, nýbrž doloženými ciframi, fakty se musí operovati. Jistě že se u mnohých i koaličních poslanců cítila nemožnost těchto surových útoků a nadávek. Nuže k věci. Ve Všeobecné pražské nemocenské pojišťovně v Jámě č. 8 bylo v roce 1927 přijato na pojistných příspěvcích 6,921498.64 Kč. na pohledávkách zůstalo v roce 1927 3.560.278.61 Kč. celkem předepsáno na pojistném v roce 1927 10,481.777.25 Kč. Na dávkách pojištěncům vyplaceno bylo v roce 1927 tímto vzorně vedeným ústavem 9,264.743.78 Kč, to jest 88.4% předepsaného celkového pojistného, na dávkách příslušníků rodin 628.277.96 Kč, tedy 6%, úhrnem tudíž 9,893.021.74 Kč, kterýžto obnos činí ohromnou sumu 94.4% z celkového obnosu předepsaných příspěvků za rok 1927. Slyšte. Tyto přesné cifry, uvádím pravdivé argumenty proti všem těm, kteří zde vykřikovali a zejména na adresu těch velebných pánů, kteří se tak starají o to sociální pojištění, že by nejraději odkazovali vsechny pojištěnce na království nebeské, aby až po smrti měli nárok na nemocenskou podporu.
Pan poslanec lidové strany mluvil zde také o zkrachovaných nemocenských pojišťovnách. To je pochopitelné, poněvadž na troskách, na ruině nemocenského pojištění stavělo se pojištění starobní a invalidní, snížily se příspěvky nemocenské a proto tak vypadá bilance a hospodářská situace ve všech nemocenských pojišťovnách v celé Československé republice i kdyby sebe šetrněji, sebe úzkostlivěji se v nich hospodařilo. Je nesprávné; je nelidské, je nekřesťanské, je protinárodní, když se útočí už po dva roky takovým způsobem na zaměstnance nemocenských pojišťoven pro dva nebo tři výminečné případy poklesku, které se mohou státi všude, útočiti způsobem, jak se to děje u nás v tom malicherném našem prostředí, kde jeden druhému snaží se ztrpčovati tu hořkou kůrku chleba způsobem, který musí vyvolávati nervovou poruchu a onemocnění u celé spousty zaměstnanců nemocenských pojišťoven. Já slušným, věcným, seriosním způsobem, prostým vší nenávisti a hořkosti, v zájmu lidskosti, soucitu a spravedlnosti odmítám energicky a rozhodně způsob, jakým se útočilo na ubohé, prací přetížené zaměstnance nemocenských pojišťoven, kteří mají velkou zásluhu na tom, že hladkým, klidným způsobem mohla Ústřední sociální pojišťovna tak pracovati a že se působnost zákona mohla projeviti skutečně velmi skvěle a velmi krásně. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
To nejsou lidé, to nejsou příslušníci národa? Stále se bude tvrditi, že v nemocenských pojišťovnách je zaměstnáno 90 až 100% socialistických agitátorů? Prosím, veliká nepravda a veliká křivda děje se těmto lidem. Proč? Poněvadž né 6 hodin, jak se všeobecně za to má, nýbrž osm, deset, dvanáct, čtrnáct, šestnáct hodin a dokonce celé noci s ubledlými tvářemi, v místnostech často ještě řádně nevybudovaných, ba, v místnostech nakažených přímo různými epidemickými nemocemi musí pracovati ubozí zaměstnanci při ne velkých, nýbrž přímo mizerných platech. A jestliže dva až tři zaměstnanci za tak dlouhá léta učinili poklesek a jestliže se provinili - správně včera padly výkřiky - vždyť se to může státi ve všech úřadech! Vždyť kdo byl trochu citlivější v nemocenských pojišťovnách a měl trochu srdce, nemohl snésti tyto útoky v posledních dvou letech a onemocněl. Jaká je to slast, vidíme-li, když v posledních dvou letech je raněn mrtvicí jen právě pro tyto útoky jeden ze snaživých spoluzakladatelů Všeobecné nemoc. pojišťovny Alois Simonides, dále starý ubohý vysílený přednosta nemoc. referátu kol. Emanuel Jíra, který 23 let jsa ve styku se stranami, vysvětloval nejlepším a nejhumánnějším způsobem pojištěncům všechny výhody vyplývající z nemoc. zákona, jsa každému přítelem a rádcem šlechetným. Tento člověk, tento hrdina práce, vždy pilný, pracovitý, na výsost svědomitý a precisní, shroutil se přímo u pracovního stolu pod dojmem a tíži těžkých nespravedlivých útoků, které si často dovolovali vůči němu lidé poštvaní. Dnes máme vážné obavy o jeho život, neboť jeho zdraví jest těžkou vysilující službou, o které nezasvěcenec nemá ponětí, úplně otřeseno. Při vykonávání svých povinnosti klesl, raněn jsa srdeční mrtvicí, a ihned skonal kolega Ant. Kamenář, dále dotrpěl tuberkulosou nakažený náš ušlechtilý a vzácný kolega Jaroslav Sýkora. Čtyři lidé ve dvou necelých letech v jediném ústavě. Máme každou chvíli případy těžkého onemocnění zaměstnanců, což jest při povaze jejich nebezpečné služby samozřejmé. Přijde chřipka, nebo nějaká jiná nakažlivá nemoc, úředníci pojišťoven první musí s onemocnělými pojištěnci jednat, každý lístek musí bráti do ruky, nakazí se většinou všichni. Tito lidé si zaslouží plnou měrou spíše pochvaly a uznání za svoji činnost a jsme vděčni každému, kdo ji ocení. Děkujeme vřele a upřímně spravedlivému, prvnímu řečníku v této debatě p. dr Wintrovi, že právě on, jako znatel poměrů, svým krásným způsobem tak učinil. Však si to veškeré úřednictvo pojišťoven velmi trpce zasloužilo. (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) To není jen vzíti breviářiček, ráno pohodlně vstáti, vykoupat se a pomodlit se svůj otčenášek a církví předepsané modlitbičky a mysliti si, že tím je učiněno všemu zadost. To je velmi pohodlné stanovisko. Ti pánové o soc. pojištění nemají ani ponětí! Musíte také počítati s tím a vžíti se do toho. (Posl. Zeminová: Myslíš, že se kněží ještě modlí?) Já tomu věřím, že se kněží modlí, zejména když v této slavné sněmovně vidím asketický, visionářský obličej přísně hledícího velectěného pana kol. posl. Ferdiše Jurigy. (Veselost. Výkřiky posl. Zeminové.) Prosím, nic ve zlé. Každý za své slova bude pykati anebo vezme odměnu svou podle toho, jak mluví.
Fakty jsem tedy doložil, jak vlastně vypadají ty výhody nemocenského pojištění a příští statistika r. 1928 a r. 1929 určitě přesvědčí ty, kteří chtějí viděti, slyšeti a správně posuzovati, co je pravda, jestli to, co jsme tvrdili my, anebo jestli jsou oprávněné všechny útoky, které na dělnické pojištění učinili oni. Samo sebou se rozumí, že oni nepůjdou proti těm, které chtějí proti tomu poštvati, nýbrž proti nositelům nemocenského pojištění, a jsem přesvědčen, kdyby ti pánové, tak vysoko. blahobytně hospodářsky postavení, kteří nikdy kousku poctivé práce nevykonali a chodí jen okolo ní a hledí ji přesunouti na jiné, přišel do nemocenské pojišťovny a byli tam ve styku s různými lidmi, jistě by tak nemluvili. S tím také musíte počítati, že z periferie přijdou všelijací lidé, vysoce inteligentní, organisovaní, kteří mají smysl, že ten úředník je také člověk, ale musím říci - proč to zastírati že přijdou tam také lidé s rukama v kapsách, ve výhrůžném postoji, zaujati proti nemocenskému pojištění, spekulující pouze na to, aby vybrali nemocenskou podporu, simulující. Často ten největší křikloun, který je největším škůdcem dělnického hnutí a nemocenského po jištění vůbec, neoperuje ničím jiným, než že se chová sprostě, řekl bych přímo surově, což vyvolává velkou lítost a bolest u úředníka, který musí u těch přihrádek prodlévati. Od té doby, co bylo ustanovením §u 95 zavedeno, že se má podpora za první tři dny strhnouti a že se nemá také vypláceti, když nemoc netrvá déle než 14 dní, podpora za první dvě neděle víte, co se tím způsobilo? To způsobilo, že to neodnesli ti, kteří na tom zákoně pracovali, nýbrž celá nenávist dělnictva, všechny jejich žaloby a všechna jeho oprávněná podtrhuji, oprávněná - hořkost vybila se na konec pochopitelně na těchto lidech, kteří přišli s ním při vyplácení nemocenské podpory do styku. Když nyní někdo přišel a měl dostati, jak to dostával dříve podle starého nemocenského zákona z r. 1888, nemocenskou podporu za 14 dní, když přišel k té přihrádce s tou poukázkou na nemocenskou podporu, a teď dostal na základě zákona z r. 1924 místo 14 dnů vyplaceno za 9 dnů a první 3 dny a 2 neděle se mu strhly, měli jste slyšeti ten kravál a ty nadávky, které se hrnuly na zaměstnance nemocenských pokladen a měli jste viděti ty srdcervoucí výstupy a nářek žen, které místo 14denní nemocenské podpory nesly si ji domů pouze za 9 dní. Všichni zaměstnanci nemocenských pojišťoven ustanovení tohoto paragrafu za ty 2 roky velice těžce a bolestně si odnesli. Tedy oni by měli býti celou veřejností - a já o to velice prosím, aby se to činilo bez ohledů politických - podporováni co nejvíce v tomto svém působení. Že jsou to socialističtí agitátoři? Vždyť to není pravda. 99% zaměstnanců nemocenských pojišťoven není vůbec účastno aktivně na veřejném politickém životě, poněvadž na to oni nemají času. To jsou lidé, kteří jsou od politických stran úplně a naprosto neodvislí. Jsou tam ovšem staří úředníci, kteří začali se 20 až 50 Kč měsíčně, ale ti v dělnickém hnutí přímo sešedivěli a mají nesmírné zásluhy, že sociální pojištění je tak daleko, jako je dnes. Proto znovu opakuji, že pro příště bychom velice naléhavě prosili, aby tyto útoky osobní již jednou přestaly, poněvadž jsou nespravedlivé a nekřesťanské, a proto bych zejména prosil, poněvadž se v tom nejvíce vyznamenali páni z lidové strany, aby ten svůj způsob jezuitský, útočný a zlobný, který projevují nejen v této sněmovně, nýbrž i na všech shromážděních, sjezdech a schůzích proti nemocenskému pojištění, již jedenkráte zastavili. Přijde doba, kdy pojištěnci sami budou se proti tomu ohražovati.
Touto kritikou osnovy, která je předmětem dnešního jednání, nejsou zdaleka vyčerpány všechny námitky, které lze proti předloze uvésti, zejména, že osnova nenapravuje chyby, které v zákoně skutečně jsou, a které značně ztěžují jeho provádění a že neodstraňuje dosti četné nejasnosti zákona. Vedle zdražení všech životních potřeb přichází vláda dělnictvu s tímto danajským darem právě k jubileu 10letého trvání naší samostatnosti, za kterou nasazoval celý náš národ a nejvíce pracující lid své životy. A je to trpkou ironií osudu, že právě v tento rok, kdy vzpomínáme výročí naší svobody, jsou široké vrstvy pracujícího lidu nuceny postaviti se znovu na obranu svých práv. Pracující lid odmítá co nejrozhodněji tento útok na svá nezadatelná práva. Při naší energii, poctivosti a nesmírné velké lásce k dělnickému hnutí mohou býti všichni odpůrci starobního a invalidního pojištění a všech soc. reforem tak těžce nabytých ujištění, že také v budoucnu věnujeme veškeré své úsilí na boji za zlepšení trpkého, těžkého a žalostného osudu dělnické třídy v Československé republice. (Výborně!) Budeme pracovati ke zlepšení této zhoršené vládní osnovy a elaborátu navrženého v soc.-politickém výboru v celé příští blízké budoucnosti.
Ať žije spravedlivý boj za dělnická práva a za zlepšení tohoto zákona. (Výborně! - Potlesk čsl. poslanců socialistických.)
Místopředseda Slavíček (zvoní): Slovo má p. posl. Koudelka.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dámy a pánové! Jestliže navrhovaným zákonem špatně pochodila celá dělnická třída tohoto státu, zvláště špatně zákonem tímto pochodila ona část, která námezdně jest zaměstnána v našem zemědělství. Opět se tu potvrzuje stará pravda, že tlak jde směrem nejmenšího odporu. Se zemědělským proletariátem, ubohým, politicky bezvlivným, neorganisovaným, vydaným dnes úplně v plen agrárního kapitalismu, naložilo se tímto zákonem nejhůře. Tento zákon jest zákonem proti zemědělské práci, zákonem pro zemědělský kapitál. Kdyby ti, kdož nesou úřední odpovědnost za zdravý vývoj našeho zemědělství, na němž, jak tak zhusta slýcháme, spočívá výživa národa, blaho státu, konali svou povinnost, musili by s této tribuny proti tomuto zákonu vznésti nejostřejší a nejrozhodnější protest. (Tak jest!)
Zemědělští dělníci, jsoucí dnes ve smutném postavení bezvlivnosti a bezmoci, nemohou se brániti. Pro vládní většinu bylo to důvodem sáhnouti nejhlouběji a nejnestoudněji na jejich existenční zájmy. Nebylo jednáno vůči zemědělskému proletariátu spravedlivě, nebylo jednáno s hlediska jeho životních zájmů a konec konců ani s hlediska zájmů našeho zemědělství.
Z úst řečníků vládních
stran slyšíme zde stálé zpěvy
o tom, jaké zlepšení tento zákon přináší
třídě pracující proti stavu
dosavadnímu. To lze tvrditi jenom, spoléhají-li
pánové, že lidé neprohlédnou
matení pojmů, s nímž se tu pracuje.
Zákon o soc. pojištění jest zákonem
pro pracující lid. Každé jeho zlepšení
musí přinášeti prospěch tomuto
pracujícímu lidu. Jenom tím se zákon
zlepšuje, jestliže ubírá pojištěncům
na jejich břemenech a přidává na právech.
(Tak jest!) Domnívá se vládní
většina, že se u nás najde dosti hloupých
lidí, kteří by uvěřili, že
tato většina, sestávající ze
stran vrstev podnikatelských československého
a německého národa, je nesena láskou
k dělnictvu tou měrou, že pokládá
za svoji povinnost i zlepšovati dílo dřívější
vládní většiny, v níž vedle
tří stran vrstev majetných byly také
strany socialistické? Tomu u nás nikdo neuvěří,
že by tato většina novelisovala sociální
pojištění se zřetelem na zájem
pojištěnců.