Také pan kol. dr Zadina ve své řeči zdůrazňoval zlepšení, které vládní většina tímto návrhem přináší zemědělství. Zemědělství? Zemědělským podnikatelům ano, zemědělským dělníkům nikoliv. Zemědělským malopodnikatelům také nikoliv. Prosil bych velice, aby pánové, mluvíce o prospěchu zemědělství, který přináší tento návrh, rozlišovali. Tento zákon těžce postihuje zemědělství jako výrobní činnost a velikou část lidí touto činností se zabývajících.
Pan posl. dr Zadina oceňoval tento zákon, který zlevňuje sociální pojištění pro naše zemědělce především tím, že vyjímá z pojištění osoby mladé do 16 roků. Zlepšuje tedy sociální pojištění tím, že omezuje okruh pojištěnců. Je-li toto zlepšením, prosím, ať každý objektivně posoudí. Jako důvod pro tuto restrikci osob z okruhu pojištěnců uvádí pan kol. dr Zadina okolnost, že také v jiných státech, na př. v Rakousku v zákoně o sociálním pojištění zemědělských dělníků vyloučili osoby do 18 roků. Proč se musíme vždy držeti toho, co je jinde špatné a proč pánové nemají takový napodobovací smysl tam, kde jde o lepší, prospěšnější opatření, která v jiných státech dávno jsou zavedena? Dále že budou osvobozeni od pojistné povinnosti krátkodobí sezonní dělníci, to jest ti, kteří pracují při sezonní práci nejdéle 90 dnů v roce. Také to má býti zlevnění pojištění pro naše zemědělství? Dále pronikavého zlevnění dosahuje se snížením pojistných příspěvků tím, že vzniká nová třída invalidního pojištění Aa, ve které proti dosavadním 4.30 Kč týdenního příspěvku bude se napříště platiti pouze 2.60 Kč. Toto zlevnění znamená také prospěch pro pojištěnce? Vždyť pánové právě z této strany, mluvíce o nadměrném zatížení zemědělství pojistnou povinností podle zákona o sociálním pojištění, nepřestávali nám ukazovati na to, že pojistnou prémii v zemědělství neplatí pojištěnec sám, nýbrž zaměstnavatel. Nuže, jestliže se snižuje pojistná prémie a jestliže je pravda, co oni nám tvrdili, že zaměstnavatel v zemědělství platí sám celou pojistnou prémii, pak to snížení o 40% není ve prospěch pojištěnce dělníka, nýbrž ve prospěch zaměstnavatele.
Ale, velectěné dámy a pánové, pročpak nám ti, kteří mluví o zlepšení pojištění, nepovědí nic o tom, jaké důsledky toto rozdělení nejnižší třídy na třídy dvě A a B bude míti pro budoucí důchody pojištěnců? Nižší příspěvek, nižší důchod. Nižší příspěvek bude míti v zápětí nižší důchod. U pojištění invalidního po 10 letech sníží se tím důchod pojištěného o 220 Kč ročně, po 20 letech o 490 Kč ročně, po 30 letech o 760 Kč ročně, po 40 letech o 1030 Kč ročně, po 50 letech o 1300 Kč ročně. Přihlížeje k celkovému důchodu pojištěnců z těchto nejnižších dvou tříd, do nichž, jak páni sami přiznávají, bude nyní vtlačeno téměř všechno dělnictvo zemědělské a lesní, jsou to srážky tak podstatné, že nemohou zůstati bez vlivu na existenci těchto budoucích důchodců a že nemohou zůstati ani bez vlivu na poměr pojištěnců ze zemědělství a lesnictví vůči ostatním kategoriím pojištěnců.
Tento zákon podstatně zhoršuje postavení zemědělských a lesních dělníků. Již nyní, dík převaze buržoasního agrarismu v republice, jeho nadměrné politické moci zejména v posledních letech, postavení zemědělského proletariátu v poměru k proletariátu ostatnímu den za dnem se zhoršuje. Je snad příliš málo známo široké veřejnosti, že v desátém roce trvání republiky nachází se zemědělský a lesní proletariát bez úrazového pojištění, že nachází se tento proletariát v poměrech podle čeledního řádu. Postavení zemědělského proletariátu v poměru k postavení ostatního dělnictva nevykazuje pokrok, nýbrž v posledních letech stále a stále větší úpadek.
Usiluje se tu o paritu mezi průmyslem a zemědělstvím. Parita, zdá se, má se týkati jen podnikatelů zemědělských, nikoli však postavení zemědělského a lesního dělnictva. Proč nemá platiti v našem sociálním zákonodárství, v našem právu pracovním pro zemědělské a lesní dělnictvo totéž, co platí pro dělnictvo kategorií ostatních? Proč se zde úmyslně prohlubuje disparita mezi oběma těmito kategoriemi našich zaměstnanců? Žádá-li se parita zemědělství s průmyslem, pro koho se žádá tato parita? Pan ministr zemědělství na poslední manifestaci strany republikánské na brněnské výstavě pronesl o tom tuto větu: "Je třeba zlepšiti postavení zemědělských podnikatelů, aby mohli zlepšiti postavení i zemědělských dělníků."
Velectění, jsme přesvědčeni, že kdyby zemědělští dělníci musili spoléhati na dobrou vůli svých podnikatelů, nedočkali by se. I tu, prosím, úprava pracovních poměrů jest otázkou moci. Zemědělští podnikatelé nedají svému dělnictvu ani o haléř více než musí. A všimnete-li si, jak rostou důchody zemědělských podnikatelů, zejména vrstev středních a velkých, středního statku a velkého statku, jak mnohé kategorie těchto zaměstnavatelů shrabují velké konjunkturní zisky, a povšimnete-li si postavení jejich zaměstnanců, shledáte, že tu není žádného rozdílu, že zemědělští a lesní dělníci mají jen takové mzdy, takovou pracovní dobu a takové postavení, jaké si dovedou vynutiti. A poněvadž je zde organisovaná snaha pomocí velkého vlivu, jehož u nás dosáhl buržoasní agrarismus, vystřebati největší zisk z kořistění z této části naší pracující třídy, proto také postavení zemědělského a lesního dělnictva u nás je tak zoufalé.
Naše jednání o tomto zákoně znovu přivádí nás k dělnické otázce v zemědělství. Ministerstvo zemědělství vyrovnává se s touto otázkou tím, že zařazuje každoročně do rozpočtu jistou částku na odměny za věrné mnoholeté služby zemědělským dělníkům. Zemědělské rady dávají medaile za 30 a 40 let věrné služby. To je hezké, ale pořádná mzda, zajištění proti risiku námezdní práce v nemoci, při úrazu, v invaliditě, stáří, zajištění vdov a sirot zemědělských dělníků by byly lepší. Leč k vážnému řešení této otázky agrární politika našeho státu se nedostala a nedostane, pokud bude vedena vrstvami podnikatelskými. Otázka dělnická v zemědělství jest otázkou celkového postavení zemědělského dělnictva, jeho životní úrovně. My se shledáváme stále u nás se stoupajícím útěkem z venkova do měst, vzrůstá příliv dělnictva ze zemědělství do průmyslu, živností obchodních, dopravních a jiných. Čteme o tom v pojednání našich agrárních teoretiků. Svaluje se to na socialistickou agitaci, svaluje se to na všechno jiné, jen ne na pravé příčiny. Příliv dělnictva z venkova do měst je přirozeným následkem lepších existenčních poměrů - třebas spojených s větším risikem - v průmyslových místech a v městech. Tento stav nabývá rozměrů katastrofálních. V jedné ze svých posledních řečí líčil jsem zde úžasný vzrůst moderních měst a průmyslových center, který se děje téměř napořád na účet obyvatelstva venkovského. Jen ať si každý na příklad všimne ohromného proudu venkovského dělnictva, které po převratu přijíždí ranními vlaky z vesnic a venkovských městeček do Prahy. Ale nejen zde je to viděti. Pánové předložili nedávno osnovu zákona, podle které má býti dána koncese akciové společnosti českomoravské dráhy z Brna do Plzně. V důvodové zprávě praví se zcela správně, že nemá-li dojíti k vylidnění četných okresů Českomoravské vysočiny a okresů mezi Plzní a Brnem, je třeba moderního železničního spojení nejen proto, aby byla umožněna doprava, nýbrž aby tam vyrostl průmysl, krátce a dobře, aby obyvatelstvo tohoto obvodu bylo více připoutáno ke svým domovům.
To je dnes. Cožpak až dojde k vyplácení rent, až dělník z průmyslu bude se moci pochlubiti ke konci svého života jistou, přece jen slušnou rentou, pensí v případě invalidity nebo staroby, podobně osiřelé děti anebo vdovy po těchto dělnících, a až s tím venkovský člověk, zaměstnaný v zemědělství, bude porovnávati těch svých pár korun, které jako důchod dostane na základě tohoto "zlepšeného" zákona! Velectění, ujišťuji vás, že ten útěk z venkova do měst bude pak ještě větší. Musíme počítati s tím, že ten důchodce pensijního pojištění vystěhuje se z města na vesnici už proto, že tam bude klidněji žíti, že tam zpravidla má své příbuzné, že krátce a dobře v klidu a pokoji bude chtíti tráviti svou pensi. A pak se závistí budou se ti zemědělští proletáři na něho dívati, jako dnes dívá se dělník průmyslový s jistou závistí na rentistu, řekněme bratrských pokladen nebo na pensistu železničního nebo jiného našeho úřadu, a útěk z venkova do měst, jak pravím, se zvětší!
Naproti tomu je třeba uvážiti vývoj v zemědělské produkci. Intensita a zušlechťování zemědělské výroby žádá individuelní práci. My nebudeme moci pro nedostatek půdy a husté zalidnění republiky počítati s oním významem strojní techniky v zemědělství, kterého ona má v zemích velkých půdních ploch, v Americe, Polsku, Rusku, Uhrách atd., kde stále ještě převládá velký zemědělský statek, třeba podle jejich ponětí statek malý následkem nedostatečné intensity tamní zemědělské práce. Stále zmenšující se plocha půdní, která tu je k výrobě zemědělské, stoupající požadavky spotřebitelů, ale i stoupající náklady života zemědělcova vynucují si stále stoupající intensitu zemědělské produkce. Té se nedosáhne strojem. Stroj tu může jen napomáhati lidské práci. Budoucnost našeho zemědělství je ve větším počtu zemědělských kultur, v pečlivějším jich pěstění, ve zmnohonásobení sklizně. Naše půda zemědělská, dík drsnému klimatu, dává jednu sklizeň do roka, zřídka kdy dvě. Budeme musit se snažiti, abychom z této půdy dostali více sklizní, ne jednu, ne dvě, ne tři, krátce a dobře, stále více budeme se musit obraceti oním směrem, který nám naznačuje zahradnictví a postupující zušlechťování výroby zemědělské. To ovšem bude vyžadovati zájmu pracovníků na takovéto práci. To bude vyžadovati existenčního jich zajištění, vyššího stupně kultury, spokojenosti těchto lidí. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.)
Něco jiného je pracovník u stroje, který jest jen jedním kolečkem, jen součástí strojového mechanismu v továrně, a něco jiného je dělník na poli, v zahradě, ve štěpnici. Tam dělník musí býti iniciátorem, tvořitelem, krátce a dobře, na kvalitě jeho práce závisí celý zdar výroby. A teď račte uvážiti, že s touto stoupající důležitostí práce v zemědělství vyrovnává se agrární buržoasie tím způsobem, že zhoršuje postavení zemědělských pracovníků, činí je nespokojenými, snižuje stupeň jejich kultury, krátce a dobře činí všechno, aby ti lidé zájmu na té práci neměli, aby ji pokládali za těžké břemeno a nikoliv za radostnou povinnost. Bude-li pokračováno v tomto vývoji, pak přirozeným toho následkem bude zastavení rozvoje středních zemědělských statků a úpadek statků velkých, podniků kapitalistických, odkázaných na cizí námezdnou práci. Malý podnik zemědělský, u něhož rozhoduje práce rodiny, nemůže býti tímto vývojem dotčen. Jedině podnik kapitalistický, pracující s cizí námezdnou prací, může býti dotčen. Nám mohlo by to býti konec konců lhostejné, kdybychom to neuvažovali s hlediska celkové produkce zemědělské. Mohli bychom říci: dobře, alespoň se dříve zhroutí kapitalistický režim v zemědělství a musí býti tu uplatněno právo práce. Ale za prvé máme zájem na existenci a na životní míře zemědělského proletariátu, a proto tento vývoj musíme potírati. Za druhé nemůžeme si přáti, aby dělníci zemědělští z venkova konkurovali průmyslovému a jinému proletariátu v městech velikou nabídkou svých laciných sil.
Pan kol. Zadina pravil tu doslovně také toto: "Kruhy zemědělské dožadovaly se novelisace zejména pro velké zatížení finanční." Dovolte, dámy a pánové, k tomu říci několik slov. Zlevnění pojištění závisí také na jednoduché laciné organisaci jeho. A právě z kruhů p. posl. Zadiny byly vyžadovány zbytečné zvláštní ústavy pojišťovací: zemědělské pojišťovny. Zemědělské pojišťovny jsou zbytečnými ústavy, zdražujícími sociální pojištění. Nyní se budují tímto zákonem zemské úřadovny. Organisujeme veřejnou správu, rušíme úřady staré, zavedené, které obyvatelstvo jen těžce bude postrádati, z důvodů úsporných, ale na druhé straně se budují z důvodů stranicko-politických nové ústavy, zdražuje se sociální pojištění, na jehož drahotu si pánové naříkají. Dosavadní zatížení zemědělství z důvodu pojištění sociálního, jak zde řekl. p. kol. Zadina, činí 133 mil. Kč ročně. R. 1924, kdy byl zákon odhlasován, kilogram cukru stál 4.50 Kč, dnes stojí 7 Kč. Počítáme-li 5 milionů zemědělců v republice, znamená to, že zdražení uvalilo na zemědělství obrovské břemeno ročních 350 mil. Kč (Slyšte!)
Táži se, proč tu není tolik kuráže k boji proti nadměrnému finančnímu zatížení zemědělství, když je ono zatěžováno z pochybných důvodů kartelem cukrovarníků? Když jsme tady měli v r. 1926 vládní návrh zákona, jímž se mění celní sazebník a zavádějí obilní cla, tušili jsme tenkráte, že to povede k obecné vlně zdražování a vládní strany nemohly se naší argumentaci v tomto směru nikterak brániti. Je zajímavo, že v zemědělském výboru tehdy a touto poslaneckou sněmovnou byly schváleny dvě resoluce zemědělského výboru a jedna resoluce výboru rozpočtového, které všechny tři ukládají vládě, aby čelila všemi prostředky pokusům zdražovacím, jež by snad spekulace chtěla podniknouti v důsledku tohoto zákona. (Posl. Johanis: Koudelko, přicházejí příbramští horníci, kterým snižují mzdu o 50 až 65% v těchto dobách!) Ovšem!
Vládní strany tyto resoluce odložily ad acta. Vláda nemá ani dost kuráže zakročiti. proti revoltě cukrovarníků. Zemědělství jest vykořisťováno stále více četnými kartely podnikatelů, vysokým, drahým úrokem bank a jiných úvěrních ústavů. (Výkřiky posl. Zeminové.) Tato vládní většina obdařila na př. hospodářské záložny zvláštními výsadami. (Výkřiky na levici.) Dala jim ručení celého okresu za vklad vkladatelů v hospodářských záložnách, ale neuložila jim současně povinnost poskytovati zemědělství levný úvěr. Těmito vklady, zaručenými okresem, obchodují velkobanky na vysoký lichvářský úrok. Tato vláda, která se zavázala resolucemi, schválenými u příležitosti nového celního zákona, potírati drahotu, přihlíží dnes klidně k tomu, jak spekulace brakuje stáje a chlévy drobných a středních zemědělců, trpících nedostatkem píce pro dobytek. Pánové zůstávají při tom klidni a neučinili ničeho, aby ulehčili těžce zkoušenému malému a střednímu zemědělci.
Uvažujeme-li o postavení zemědělských dělníků v organisaci pojišťovací, nejde jenom o to materielní, ono jde také o práva tohoto proletariátu na účast ve správě tohoto pojištění, a tu je potřebí co nejrozhodněji vytknouti a odsouditi, že zemědělské pojišťovny staly se pašalíky zemědělských zaměstnavatelů. V těchto pojišťovnách zájem pojištěnců vydán jest úplně v plen (Tak jest!) zájmu zaměstnavatelů.
Pan kol. Zadina vysvětlil velmi jednoduše nový poměr v budoucí správě okresních pojišťoven takto: dříve to bylo 8:2, teď se přidal ke každé skupině jeden, poněvadž si jedna strana stěžovala, že má malé zastoupení. To mně připomíná anekdotu o těch klobásech. Vytýkali komusi, že zaječí klobásy dělá špatně. Ten se tomu hrozně divil. Prý jsou to klobásy napolovic z masa zaječího a napolovic z masa koňského. Na jednoho zajíce dává se jeden kůň. (Veselost na levici.)
Dává se tedy skupině pojištěnců, která měla 8 zástupců, jeden, takže bude míti 9, a skupině zaměstnavatelů, která měla 2 zástupce, dává se také jeden. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Velectění, zákon o sociálním pojištění byl schválen r. 1924. Prosím, abyste posoudili, zda opravdu nesnesitelným finančním zatížením tento zákon pro zemědělství je. Když v říjnu 1924 schvalovali jsme zde zákon o sociálním pojištění, stála u nás pšenice 5.56 dolaru. Prvním červencem 1926, kdy zákon vstoupil v platnost, stála pšenice u nás 6.94 dolaru, tedy téměř 7 dolarů. Pamatujete se, dámy a pánové, že bylo to právě průběhem r. 1926, po nastoupení této vlády, kdy byla rozvířena největší agitace proti sociálnímu pojištění z důvodu, že příliš finančně zatěžuje naše zemědělství? A přece, když tu sami pánové pro ten zákon hlasovali, pšenice u nás byla o 33 Kč na 1 q lacinější. Pánové si dali zaplatiti sociální pojištění konsumenty. Celní zákon z r. 1926 uvalil na 1 q pšenice 30 Kč cla, které, dík našim zvláštním poměrům, cele se projevilo v ceně pšenice. Dnes stojí pšenice u nás 6.66 dolaru. Kde je tedy důvod tvrditi, že zákon o sociálním pojištění jest třeba novelisovati proto, že uvaluje příliš velké finanční zatížení na zemědělství? Mohl bych se zde odvolati na cifry pana prof. dr Brdlíka, který praví, že velký a největší statek má převážný svůj příjem z výroby rostlinné a právě ceny předmětů výroby rostlinné u nás, dík vysoké celní ochraně pevnými zemědělskými cly, stouply tak, že příjem velkých a největších statků zemědělských podstatně byl rozmnožen. Kde je tedy důvod s hlediska zemědělství zhoršovati sociální pojištění, protože domněle prý uvaluje velké finanční zatížení na zemědělství? Pro koho tu pánové vlastně pracují?
Velectění, prosím, abyste dali dobrý pozor na tyto cifry. Nemáme u nás podrobného a přesného rozboru sociální struktury našeho zemědělství, ani nemáme propracovány výrobní poměry v zemědělství tak, abychom mohli viděti i do detailů zemědělské výroby. Sčítání zemědělských závodů máme z r. 1896. Zemědělský účetnicko-spravovědný ústav, vydržovaný z peněz státních, vydal sice ohromné, objemné publikace o rentabilitě a organisaci zemědělských podniků, ale to nemá pražádné ceny. Přece však chtěl bych, velectění, ukázati, jak je účastna námezdní práce v jednotlivých kategoriích zemědělských podniků. Podle toho posoudíme, který podnik zemědělský zaměstnává a v jaké míře námezdní síly, tedy který podnik je zatížen pojistným pro účely sociálního pojištění, a v čí prospěch se toto břemeno snižuje. Odvolávám se tu na práci agrárního teoretika inz. Jos. Holíka, který ve své studii "Poměry zemědělského dělnictva v jižní Moravě", uveřejněné ve "Věstníku Čs. zemědělské akademie" 1927, jejímž předsedou je pan ministr školství dr Hodža, toto uvádí: Z celkového počtu pracovních dnů připadá na rodinnou práci - a prosím račte dávati pozor - u malorolníků do 5 ha 97% a jen 3% na cizí práci. U středních rolníků od 10 do 20 ha 51.6%. U velkých středních rolníků od 20 do 30 ha 31%. U velkorolníků, statkářů, od 30 do 80 ha jen 12.2%. A konečně u podniků největších, u velkostatků, nepřipadá na rodinnou práci vůbec nic. Tam se všechno obstarává silami námezdními.
Pánové nyní snižují příspěvky na sociální pojištění placené zemědělskými podnikateli. Prosím, abyste z toho posoudili, komu se tu dělá present. (Tak jest! Výborně!) Především velkostatku, který je odkázán vůbec na námezdní síly, dále statkáři, který obstarává rodinnou prací jen 12% pracovních dnů a všechny ostatní, 88%, silami námezdními. Zemědělským dělníkům přináší se tu jen škoda a drobní zemědělci, malorolníci, při nejmenším nemají na této věci interesu. Držitelů půdy s výměrou do 5 ha, kteří tedy 97% pracovních dnů obstarávají si prací rodinnou, je u nás 75%, a jen 25% držitelů půdy je u nás, kteří jsou větší měrou nebo vůbec odkázáni na práci námezdního dělnictva. Co z toho plyne? Že práce pro zhoršení sociálního pojištění v neprospěch zemědělského proletariátu je především proti všemu zemědělskému dělnictvu, že to není práce pro zlevnění režie zemědělství, nikoli, neboť právě těm 75% drobných zemědělců se nic nezlevňuje, poněvadž oni nemají v zaměstnání námezdní síly, podléhající sociálnímu pojištění. Tato práce je částečně i proti drobným zemědělcům z té příčiny, ježto jejich děti patří zhusta do řad zemědělských a lesních dělníků. Plyne tedy z toho, že tento zákon neznamená prospěch zemědělství, nýbrž že je to práce pro statkáře a velkostatkáře.
Dovolte, dámy a pánové, obrátiti pozornost ještě k jiné věci. Vládní strany sledují důsledně třídní zájem podnikatelský. Zájmy námezdně nebo samostatně pracujícího lidu jsou jim vedlejší. Když jsme zvedli otázku sociálního pojištění osob námezdně pracujících a domáhali se uzákonění sociálního pojištění, tehdy pánové spojili s tím otázku pojištění osob samostatných. Chtěli netoliko vypadati jako sociální reformátoři, pokud šlo o pojištění dělníků, nýbrž chtěli nad to ještě osvědčiti svůj smysl pro sociální politiku a sociální spravedlnost požadavkem sociálního pojištění osob samostatných a vy se pamatujete, dámy a pánové, že jen proto dlouhou dobu pojištění dělnické bylo zdržováno a že jen proto dostali jsme do zákona ustanovení, že pojištění dělnické nevstoupí v platnost dříve nežli pojištění osob samostatných a dalo to práci, boje, abychom toto junktim, které si vládní strany nynější vyžádaly, rozvázali.
Dámy a pánové! Kdepak máme dnes pojištění osob samostatných? Přítel dr. Winter řekl zde, že obrazem smýšlení soc.-politického. této vládní většiny není tento návrh, nýbrž původní návrh podaný jejím jménem ministerstvem soc. péče. Ale nejen to je zrcadlem smýšlení této většiny na poli soc.-politickém. Také to, že dnes ani si nevzpomene na zákon o pojištění osob samostatně hospodařících pro případ invalidity a stáří. Pan kol. Zadina řekl zde o tom pár nevýznamných, nic nepravících slov, a přece v důvodové zprávě k zákonu o pojištění osob samostatných, zpracované jiným jeho koaličním kolegou, čteme tato slova: "Výbor je přesvědčen, že bude možno uvésti tento zákon v činnost v době poměrně krátké, zvláště když v §u 145 návrhu zákona, jímž se ministr soc. péče po dohodě s resortními ministry zmocňuje jmenovati přípravný sbor k provedení zákona o pojištění osob samostatných, nabývá účinnosti dnem vyhlášení." Tedy výbor byl mínění, že tento zákon lze uvésti v život brzy, a přece od jeho schválení uplynula leta a myslím, že k jeho aktivování je dnes dále, než bylo před několika lety. To je také zrcadlo smýšlení vládních stran v ohledu soc.-politickém. A přece nelze popříti, že tohoto zákona je třeba. Nelze popříti, že je třeba zajištění drobných zemědělců, malých řemeslníků a živnostníků atd. pro případ invalidity a stáří. Soudíme, že přijde čas, kdy zemědělskému proletariátu v tomto státě stane se po právu, kdy dělnická třída nebude pouze objektem převahy politické moci agrární buržoasie v tomto státě a že si dovede spolu s ostatním organisovaným dělnictvem ke svým právům a spravedlnosti pomoci.
Touto novelou bude mnoho tisíců zemědělských dělníků zbaveno každého pojištění pro případ úrazu a invalidity. Reklamujeme zde proto znovu při této příležitosti zavedení úrazového pojištění pro zemědělské a lesní dělnictvo. Když paritu pro zemědělství, tak také paritu pro zemědělce pracující námezdně stejně tak pro ty, kdož živi jsou v zemědělství z práce jako podnikatelé samostatní! Chceme blahobyt pro práci, nikoliv blahobyt pro kapitál. Zákon, který dnes navrhujete, jest zákon, jak jsem byl zprvu řekl, proti zemědělské práci, jest to zákon pro velké a největší zemědělské podnikatele. Uvidí se v budoucnosti, jak se tento zákon a jiná jemu podobná opatření, s nimiž se přichází soustavně za této vládní éry, těžce vymstí na celé naší zemědělské produkci. Jsme přesvědčeni, že také jednou zemědělský proletariát prohlédne, že se dá onou správnou cestou, kterou šlo ostatní dělnictvo, cestou organisace, uvědomění a soustavných bojů za lepší život.
Voláme proto zemědělský proletariát do společného boje s ostatním dělnictvem za společnou věc proti tomuto zákonu i proti všem opatřením, která zhoršují jeho život a zvyšují bídu jeho rodin.
Proti tomuto zákonu budeme hlasovati. Proti tomuto zákonu, až do úplného vítězství, budeme také bojovati. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Burian.