Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Dubický. Dávám mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců.)
Posl. Dubický: Slavná sněmovno! Debata, která byla doposud absolvována ve věci soc. pojištění, nejlépe precisuje stanovisko jednotlivých stran k sociální politice vůbec. Lze jen litovati, že z některých stran páni řečníci rýsovali svá stanoviska příliš zřeteli politickooposičními, aniž by se snažili vysvětliti své odlišné důvody na základě věcném a programovém.
Když jsme před čtyřmi roky projednávali zákon o soc. pojištění, byli jsme si dobře vědomi toho, že během doby bude vyžadovati oprav a doplňků, třebaže šlo o dílo, jehož základy byly pevné a solidní. Na zákoně tomto věcně a loyálně spolupracovaly strany, které spravedlivou soc.-politiku považují za jeden z pilířů státu a za důsledek politicko-hospodářské demokracie.
Byli jsme si vědomi toho, že rozumná sociální politika připoutává ke státu ono velké množství drobného lidu, který chce míti zabezpečeno své živobytí, stáří a výchovu svých dítek. Z práce a z přičinlivosti drobného člověka, kterému za dřívějšího režimu stát nedával ničeho, rostli jsme po převratu a vybudovali stát na pevných solidních základech.
Hájili jsme vždycky zásadu, že stát, má-li prováděti účelnou a spravedlivou soc.-politiku pro všechny vrstvy lidu, musí míti v prvé řadě zabezpečen klidný a normální vývoj výroby. Netajili jsme se tím, že ve státech moderních pokrok a lidovláda nesmí se omezovati jen na pacifism protiválečný, nýbrž v nejvlastnějším zájmu malého člověka, který má interes na sociálních otázkách, musí býti prováděn i pacifism sociální. Každé jednostranné řešení má v zárodku pocit nedůvěry a vede k nesrovnalostem v ohledu národohospodářském. Máme dostatek zkušeností z ciziny a víme, že všechna sociálně-politická reformní práce, která prováděla se cestou násilnou, bez ohledu na společný vývoj a bez vnitřní spojitosti s danou ekonomickou soustavou, selhala a musela býti budována znova na podkladě rozvahy a nosnosti hospodářského života.
Naše strana již r. 1924 hájila stanovisko, že pojištění dělnictva není jen uznaným požadavkem soc.-politického zákonodárství, nýbrž současně problémem národohospodářským a finančním, a že je tedy nutno zkoumati bedlivě všechny důsledky, které ze zákona tohoto pro domácí výrobu vzniknou. A tu nelze přejíti fakt, že zejména zemědělská výroba a drobné živnosti byly sociálním pojištěním zatíženy více, než se původně očekávalo. Ačkoliv při sdělávání zákona bylo nám pravidelně vzorem Německo, zapomnělo se, že od r. 1884, kdy v Německu byly vydány první zákony o obligatorním pojištění, prodělal zákon tento několik význačných etap, doplňků a změn. Pracovalo se tam na soc. pojištění vývojově a proto s plným zdarem. Dělalo se jen to, co bylo proveditelné s ohledem na celé národní hospodářství.
Také vývoj nemocenského pojištění ve starém Rakousku od r. 1888 dál se etapově a teprve po jeho 30letém působení došlo k podstatným změnám ve prospěch pojištěnců v naší republice, a to opět za loyální spoluúčasti naší strany v době popřevratové. Chci z tohoto faktu dokázati, že nejbezpečnější cestou v soc.-politice je cesta vývoje, klidu, věcné dohody a loyální spolupráce těch, kdo zájem lidu a státu mají na zřeteli. Náš zákon o soc. pojištění spočívá na základě reelním. Hlásíme se k tomuto dílu, jakož vůbec chceme tu opětovně říci, že naše strana má pro oprávněné sociální úkoly plné porozumění a že jí jde pouze o to, aby v rámci spravedlivé sociální politiky byl zachován pevný a zdravý základ státního života, výroba a zemědělství. Dnes již je všeobecně uznáváno, že zemědělství má i v sociální politice zvláštní osobitý charakter a že povahou své práce vyžaduje si i jiné směrnice při sdělávání sociálně-politických zákonů. Mám za to, že při zákoně o soc. pojištění měl se bráti zvláštní ohled na zemědělství a že pojistná povinnost zemědělského a lesního dělnictva měla býti řešena etapově, zrovna tak, jako v pojištění nemocenském, o kterém jsem již mluvil. Když před 2 roky vznikla, slavná sněmovno, akce za novelisaci soc. pojištění, prohlásil jsem otevřeně: Pro nás je základní potřebou reformy, aby soc. pojištění bylo zlevněno, aniž by pojištěnci byli na svých důchodech zkráceni, aniž by se rušila finanční stavba zákona a ohrozilo rozumné hospodaření Ústřední soc. pojišťovny. Pro toto své stanovisko našli jsme oporu i u tvůrce pojistně-matematické části zákona prof. dr Schönbauma, který ve své přednášce v Sociálním ústavě řekl: "Úleva zatížení v soc. pojištění je dosažitelná i při úplném udržení solidního fundování dnešního zákona." Otázka, snese-li naše zemědělství tíží soc.-politických zákonů a soc. pojištění v jeho dosavadní formě, musí se řešiti s ohledem na celostátní zatížení poplatnictva a všeho obyvatelstva. Nesmí se zapomínati, že nynější generace odnáší ve velké míře důsledky doby válečné, jako jsou krise hospodářské a podlomené zdraví lidu. Odnáší dále nezměrné výdaje státní, které vznikly státním dluhem v celkové výši 34 miliard korun. Platíme dluhy, kterých jsme nezavinili, a snímáme v podstatné míře břemena s beder generací příštích. Jestliže stát byl nucen uleviti občanstvu v politice daňové a učinil opatření, aby i v samosprávě byla zvýšena odpovědnost těch, kdož hospodaří s penězi poplatnictva, pak bylo nutno snížiti i náklady v oboru soc.-politiky, zvláště pokud jde o zemědělství. Prohlašuji zcela otevřeně, že naší straně nešlo o žádný útok na sociální vymoženosti, a už docela ne o nějaký trest za to, že socialistické strany vystoupily v březnu 1925 z koalice, jak ve své řeči uvedl zde p. posl. dr Winter. My jsme od počátku trvali na tom, aby o novelisaci bylo jednáno se zástupci dělnické třídy, jak výslovně si přál také min. předseda Švehla, neboť úpravu zákona tak významného a jeho novelisaci nelze si v demokracii představiti bez věcné spoluúčasti zástupců těch, pro něž zákon byl odhlasován a v podstatě určen. Že při tom měli jsme vždy na zřeteli spravedlivé zájmy zemědělské výroby, že trvali jsme na zlevnění zákona a na úpravě některých organisačních opatření, která by umožnila klidnou a věcnou spolupráci dělnictva se zaměstnavateli ve všech orgánech soc. pojištění, je samozřejmé.
Souhlasíme s vývody p. posl. dr. Wintra, který řekl, že ve státě tak sociálně složeném, jako je náš, není možný žádný jednostranný akt, a dokládám, - zejména ne tam, kde jde o dílo tak dalekosáhlé. Ale při všem parlamentním jednání v demokracii musí býti dobrá a rozumná vůle na obou stranách, nesmí se uplatňovati jen úzký zájem jedné třídy, nýbrž musí se řešiti sporné otázky rámcově, aby výsledek společných prací získal v lidu důvěru a zakotvil pevně v politice celostátní.
Pan posl. dr. Winter řekl zde dále, že koalici šlo prý o to, aby sociální pojištění a zejména jeho organisace byla úplně rozbita a aby buržoasie mohla se zmocniti trosek této budovy. Konstatuji naproti této výtce, že naše strana byla a je vzdálena takovýchto úmyslů. Jestliže jsme na zákoně r. 1924 spolupracovali a nesli zaň i odpovědnost, jestliže celou vahou své organisace přičiňovali jsme se, aby široké vrstvy lidové na venkově zákon a jeho dobrodiní pochopily, jestliže loyálně spolupracujeme v Ústřední soc. pojišťovně na provádění zákona, třeba mnohdy se značnými obtížemi, nemůže se tato výtka týkati naší strany. Politika, která by chtěla soc. pojištění rozbíjeti, vedla by ke katastrofě státní, a to přece nemůže býti úkolem žádné rozumné snahy novelisační, žádné spravedlivé akce reformní.
Naše strana přistupovala k novelisaci na podkladě odborném. Připravili jsme návrh, který objektivně řešil nejen zlevnění soc. pojištění a řadu nadlepšení jak u pojištění nemocenském, tak i starobním a invalidním. Lze jen litovati, že návrh tento nebyl vzat za podklad parlamentního jednání.
I v otázkách organisačních byli jsme vedeni jen motivy věcnými. Nám není tajno, že nemocenské pojišťovny vykonaly kus svědomité práce pro zdraví lidu i pro aktivování zákona o sociálním pojištění. Víme dobře, že zejména pro léčebnou péči musí se vybudovati nové předpoklady a rádi vidíme, když členstvo zemědělských pojišťoven používá ke své léčbě moderně vybudovaných ústavů a ambulatorií okresních nemocenských pojišťoven. Práce na tomto poli musí býti intensivnější.
Ale ani pánové ze socialistických stran nemohou popříti, že v řadě nemocenských pojišťoven vyskytly se případy málo rozumného hospodaření, třeba i proti vůli Svazů, že mnohde v otázkách personálních docházelo k ukvapenostem, které odnášely pojišťovny na svém finančním hospodaření. Rád konstatuji, že v posledních letech případy tyto jsou ojedinělé, ale právě proto není zde žádné příčiny, proč by se ve správách těchto ústavů nemohly víc a lépe uplatniti zástupci skupin zaměstnavatelských. Nejde tu o věc politickou, o nějakou nenávist proti stávajícímu systému, nýbrž o to, aby skupina podnikatelská, která, bohužel, projevovala až dosud malý zájem o odborné řešení otázek sociálně-pojišťovacích, byla připoutána k práci i odpovědnosti ve vedení nemocenských pojišťoven. Mám pevné za to, že budou-li s obou stran vysíláni do pojišťovacích ústavů lidé rozumní a pro odbornou práci připravení, dojde se k dobrým výsledkům, které získají novou důvěru a pozvednou význam nemocenských pojišťoven ve všech vrstvách lidu.
Tím, že zaveden byl do nemocenských pojišťoven princip poměrného volebního práva, dána byla možnost, aby všechny politické a zájmové strany braly účast ve správě ústavů a řešily tak poslání, které jim zákon ukládá. Po této stránce očekáváme zejména další vybudování léčebné péče pro lid venkovský. Je mylný názor, že lidem z venkova není potřebí zvláštní organisace zdravotní péče, poněvadž mají dostatek čerstvého vzduchu a slunce. V naší republice jsou mnohé zemědělské kraje, kde úmrtnost tuberkulosou a kojenecká je větší než ve městech. Přestalo býti pravdou, že tuberkulosa je jen chorobou proletářů, je chorobou všude tam, kde není preventivní léčby, správné životosprávy, kde je vlhko a nedostatek vzduchu. Proto nemocenské pojišťovny zemědělské chtějí v prvé řadě věnovati plnou péči zdraví člověka a tím odvraceti předčasnou jeho nezpůsobilost k práci neb invaliditu. Naše strana dala popud k ustavení centrálního spolku pod názvem "Péče o zdraví venkova", který chce spolupracovati se všemi institucemi pro zdravotní kulturu a podporovati každou akci, která vede k potírání chorob. Byli bychom šťastni, kdyby na léčebné úkoly bylo v sociálním pojištění pamatováno co nejvíce.
Novelou, kterou projednáváme, vychází se vstříc odůvodněnému volání po zlevnění pojištění a po jeho zlepšení v řadě případů. Zlepšení toto ocenili i někteří řečníci z řad oposice, třebaže se nepodařilo prosaditi vše, co bylo přáním pojištěnců. Dobudování sociálního pojištění není však ještě u konce. Budeme dále pracovati na zlepšení zákona, které se může provésti tím dříve, čím rentabilnějším bude podnikání zemědělské, průmyslové i živnostenské. Zákon tento musí se nejdříve vžíti do organismu našeho národního hospodářství a musí býti stabilisován, jeho základna musí býti pevná, aby bod za bodem mohlo býti přikročeno k jeho novému zlepšování.
Vedle zlacinění sociálního pojištění dovolávali jsme se i jeho zjednodušení. Není proto podle mého názoru správné, že v novele zákona zřizují se t. zv. zemské úřadovny v Praze, Brně a Bratislavě. Otázkou touto zabývali jsme se, slavná sněmovno, již r. 1924 a po náležitém uvážení bylo od myšlenky této upuštěno. Jen tehdá, kdyby došlo k unifikaci úrazového pojištění, mohlo by se vážně mluviti o aktivování zemských úřadoven. Ale zřizovati je vedle Ústřední sociální pojišťovny, vedle úrazových pojišťoven a vedle pensijních ústavů je pleonasmus, který není účelný. (Výkřiky.) Vývoj sociálního pojištění ve všech státech vede k centralisaci, k takové centralisaci, v níž se špatná a dobrá risika navzájem vyrovnávají. K tomuto cíli směřuje i Německo, kde ústavní poměry spolkových států vynutily si před časem více ústředních pojišťoven, neboť zásada jednotného nositele pojištění pro celé území státní jeví se jako nezbytný předpoklad úspěšné a racionelní práce.
Úkol, který má býti svěřen zemským úřadovnám, může velmi dobře obsáhnouti Ústřední sociální pojišťovna, která vybudovala velké oddělení revisní a za pomoci nemocenských pojišťoven účelně řeší i péči léčebnou. S hlediska organisačního bylo by zřizování zemských úřadoven pochybné a znamenalo by jen komplikaci administrativy Ústřední sociální pojišťovny. (Tak jest!) S hlediska správních nákladů znamená to nové zdražení, které možno předem odhadnouti na 20 až 30 mil. Kč. S těmito novými výdaji není ve finanční části zákona počítáno a vyslovuji proto přání, aby znovu bylo o této otázce v odborných kruzích uvažováno, nežli dojde k poslednímu rozhodnutí.
Dovodil jsem již, jak veliký zájem máme na účelné a pronikavé péči léčebné. Lze proto, slavná sněmovno, jenom vítati, že Ústřední sociální pojišťovna věnuje této otázce obzvláštní pozornost a že nyní, kdy zisku z vyššího pojistného, které bylo placeno od 1. července 1926, bude použito pro účely léčebné, získají se nové prostředky pro tuto záslužnou činnost. Za poslední rok vyřídila Ústřední sociální pojišťovna celkem 7.273 žádostí o léčbu sanatorní nebo o pobyt v ozdravovnách a jiných léčebných ústavech. Vyžadovalo to nákladu přes 7 mil. Kč. Letos uvolněn bude Ústřední sociální pojišťovnou obnos 43 mil. Kč na vybudování zdravotních ústavů a léčebné péče, což jistě je nejlepší a nejúčinnější oslavou jubilejního roku.
Léčebnou péči provádíme u nás na základě zkušeností získaných ze starobního pojištění v Německu a chceme jí i do budoucna věnovati největší pozornost. Nemůže býti naším ideálem vytvořiti z lidí co nejdříve národ invalidů nebo pensistů. Sociální pojištění není zde jen k tomu, aby opatřilo své pojištěnce rentami, nýbrž aby udrželo národ co nejdéle zdravým. V tom směru vybudoval sociální pojištění v Anglii státník George a nazval je přímo pojištěním národního zdraví. Dobrých vzorů bylo by dobře následovati.
Svého času byla obava, aby sociální pojištění neznamenalo thesauraci jmění, které ve formě příspěvků odnímá se hospodářskému životu. I tato obava se ukázala nesprávnou. Volné jmění Ústřední soc. pojišťovny ke dní 20. srpna t. r. činilo 1.194 mil. Kč a téměř 900 mil. Kč bylo použito na různé druhy úvěru. Z této cifry je nejlépe viděti, jakou roli hraje tento ústav v našem národním hospodářství, zvláště pokud poskytuje levný dlouhodobý úvěr, který nám v poválečném hospodářství téměř úplně chybí, nebo byl tak drahý, že nepřicházel v úvahu.
Vedle úvěru komunálního, pro nějž věnováno až dosud 330 mil. Kč a zápůjček hypotekárních ve výši 210 mil. Kč provádí Ústřední soc. pojišťovna i zápůjčky na meliorace a regulace, z čehož má v prvé řadě užitek naše zemědělství. Vodním družstvům povoleno bylo do 30. června t. r. celkem 62 mil. Kč melioračních zápůjček a komunám na meliorace 30 mil. Kč. Poskytují se dále zápůjčky na stavby domů, na zemědělské statky a na půdu z reformy pozemkové, poskytl se úvěr 1 miliardy Kč na silniční fond v ročních stomilionových splátkách atd. Z toho je patrno, že Ústřední soc. pojišťovna svědomitě plní úkoly zákonem jí svěřené a že se stává důležitou složkou našeho národohospodářského života.
Jednáme-li o novelisaci soc. pojištění pro dělnictvo, nesmíme zapomínati i na pojištění osob samostatně hospodařících, t. j. zemědělců a živnostníků, pro případ invalidity a stáří. Zákon tento schválen byl r. 1925, ale dosud se neprovádí, poněvadž hospodářské poměry zemědělců a živnostníků nejsou, bohužel, toho druhu, aby vrstvy tyto snesly nové zatížení, třebaže je určeno pro jejich vlastní zájem. Pojištění osob samostatných není dosud vybudováno v žádném státě, nehledíme-li k částečnému řešení tohoto problému ve Švédsku nebo v Belgii a Rumunsku, a nemáme tedy, bohužel, vzoru. Nutno proto co nejdříve rozhodnouti, zdali zákon tento bude aktivován čili nic. Se stanoviska sociálního nutno vítati každý čin, který znamená zabezpečení stáří nebo invalidity drobných tříd výrobních. Přispívá-li stát příslušnými obnosy na soc. pojištění dělnictva, nemůže nechati stranou tak důležitou pracovní a produktivní vrstvu, jako jsou zemědělci a živnostníci. Dříve však je nutno, aby nastalo jasno v lůně oněch vrstev, pro něž je zákon určen.
Nyní, kdy je provedena novelisace pojišťování dělnického, musí se těmto změnám, zejména v důchodové části, přizpůsobiti i zákon o pojištění osob samostatných. Vláda byla v červnu 1925 zvláštní resolucí vyzvána, aby předložila osnovu zákona, podle kterého bude pojišťovně osob samostatných vyplácena k účelům provedení zákona ona poměrná částka, kterou stát ušetří tím, že zákon o pojištění osob samostatných nabude účinnosti později, nežli pojištění dělnické. Ani to se však dosud nestalo a bude úkolem parlamentu touto otázkou se co nejdříve zabývati. Přejeme si starobní i invalidní pojišťování pro zemědělce a živnostnictvo, ale jeho finanční stránka musí býti upravena tak, aby byla snesitelnou pro obě tyto vrstvy.
Novelisaci soc. pojištění považujeme v podstatě za věc dobrou a účelnou. Přejeme si, aby soc. pojištění stalo se skutečným dobrodiním pracujících vrstev a aby bylo neseno důvěrou celého národa. Hájíme zásady, že nejlepším lékem proti nepříznivým účinkům sociálních chorob jsou opatření preventivní, která sledují účel, aby sociální pokrok byl umožněn rozmnožováním výroby velkorysou politikou produkční. Trvalo to dlouho - až do r. 1926 - než pravda tato vtělena byla do souboru politiky státní. Teprve v tomto roce dozrálo poznání, že ne z politické zášti, z národní a rasové nesnášenlivosti vyrůstá blahobyt, nýbrž že zdrojem tohoto blahobytu může býti u nás jedině mír, práce, výroba a její dělba - to vše pod heslem: Žít a nechati žít!
Zmizel jeden z nejhorších sociálních defektů v životě státním - nezaměstnanost, která klesla na nejnižší míru od převratu.
Dbejme, abychom dalším sociálním opatřením vyřešili v brzku zaopatření přestárlých, reformu úrazového pojištění - spravedlivý požadavek soukromého úřednictva po pojištění pensijním - buďme svorni v práci pro dobro malého člověka i v činnosti pro ochranu a zvelebení domácí výroby, a sociální pokrok stane se dobrodiním nejen pro nás, ale i pro generaci příští.
Naše strana, která i v sociální politice je stranou středu, bude i napříště vyrovnávati nesrovnalosti, vzniklé při řešení všech otázek denního života, a ráda přispěje k tomu, aby i sociální úroveň našeho lidu se zvýšila s úměrným rozvojem všech hospodářských statků, které zabezpečují klid a neodvislost celého státu.
Pro novelisaci zákona bude naše strana hlasovati. (Potlesk.)
Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášen pan posl. Koczor.
Posl. Koczor (maďarsky): Vážená snemovňa! Reforma sociálneho poistenia, o ktorej práve pojednávame, nevyhovuje ani čo do dôkladnosti práce, ani čo do zmiernenia nesnesiteľných bremien nádejam, s ktorými sme ju očakávali. Uznáva to i sám referent návrhu, že jednotlivé ustanovenia zákona boly neudržateľné a jeho bremená nesnesiteľné. Napriek tomuto doznaniu však neboly odvodené dôsledky, bremená boly sotva o niečo zmiernené a doterajšie vady boly novými dovřsené. Nechcem sa s návrhom zaoberať naprosto detailne, lebo viem, že pri našom parlamentnom systéme každá, i tá najzdravšia idea vychádza na zmar, a uspokojím sa tým, že poukážem len na tie najkrikľavejšie nespravodlivosti návrhu.
Nielen zemedelstvo a malý priemysel, lež i každá vrstva spoločenská s veľkými nádejami vychádzaly tomuto návrhu v ústrety, avšak sklamanie bolo bez výnimky všeobecné. Pre malý priemysel, pre toto osirelé dieťa nášho hospodárskeho života, udržovanie dosavádnych ustanovení, ktoré boly len nepatrne zmenené, je rozhodne katastrofálné.
Malý priemysel, ktorý je zanedbávaný, ba smele môžem povedať, zlomyseľne spravovaný, uvrhly bremená sociálneho poistenia v krajnú zkazu a nezvratným dôkazom toho je okolnosť, že náš malý priemysel dane už od rokov dlhuje, svojích zamestnancov musí prepúšťať, takže 80% naších malých priemyselníkov pracuje bez pomocníkov a učňov. Pri všeobecnom prianí, aby príspevky boly zmiernené, malý priemysel má len ten skrovný požiadavok, aby učňovia boli sprostení poisťovacej povinnosti. Ani na toto prianie nebol vzatý zreteľ a jedine pre útechu živnostenských strán, patriacich k väčšine, a aby sa bolo čím zakrývať, boli učňovia sprostení až do 16. roku svojho veku, čo sa rovná nule. Dnes najímajú sa učňovia zpravidla až po absolvovaní štyroch tried strednej školy, kedy sú chlapci už zväčša najmenej 15 rokov starí. Tento veľký ústupok tedy znamená nanajvýš to, že po dobu jedného roku netreba za ne platiť poistenie. A predsa požiadavok ten bol naprosto oprávnený, lebo z rovnakých dôvodov mohly by sa požadovať príspevky tiež od žiakov, ktorí po absolvovaní štyroch tried strednej školy navštevujú školu odbornú alebo navštevujú vyššie triedy školy strednej. Obnos, ktorý by bol odpadol sprostením učňov, nemohol pri tých obrovských príjmoch vážne prichádzať v úvahu, nebol by pôsobil schodku alebo ťažkostí, ale bol by veľmi uľavil malému priemyslu. U nás sa každý oháňa heslami sociálnymi, avšak o malý priemysel, ktorý potrebuje pečlivosti, vôbec nikto sa nestará, kým cukrovarom, ktoré i dnes ešte pracujú s 25 až 40%ným ziskom, dávajú sa stámilionové dary a i tieto vyberajú sa zo značnej časti z vačkov ubohého malopriemyslu. Je ku podivu, že za takýchto okolností nehanbia sa tí, ktorí tak hlasne a tak radi hovoria o demokracii a sociálnom cítení. Novým ustanovením návrhu je veno. Veno poskytuje zamestnaným ženám, ktoré boly aspoň po dobu 150 týždňov poistené. Nuž ale ani v tom nie je veľa vďaky. Vec sa má práve tak, ako keby niekomu sľubovali 500 Kč, avšak vezmú od neho 1000 Kč a potom mu 500 Kč milostive vrátia. Takáto šťastná žena zaplatí za 150 týždňov v triede A/a 390 Kč a dostane 400 Kč, v triede A/a zaplatí 540 Kč a obdrží 450 Kč, v triede B zaplatí 765 Kč a dostane 500 Kč, v triede C zaplatí 990 Kč a dostane 550 Kč, v triede D zaplatí 1260 Kč a dostane za to 600 Kč. Tedy, čím viac platí, tým menej dostane, v to počítajúc aj úroky, a v triede najvyššej nedostane už ani polovicu splateného kapitálu, ba čo viac, po službe od troch rokov dlhšej už ani nemôže viac dostať ako 600 Kč. Je opravdu obdivuhodná táto "sociálna pečlivosť" našej vlády, toto múdre podporovanie a mentorovanie ubohého robotníckeho ľudu!
Rovnako ťažkú výtku zasluhuje si spôsob,
ako sa na Slovensku pri vyberaní príspevkov postupuje.
Jestliže niekto opomenul zaplatiť príspevok čo
len z jedného mesiaca, ústav zašle mu bez akejkoľvek
výzvy pravotárske napomenutie a tedy príspevok
už beztoho nesnesiteľný zvyšuje ešte
pravotárskymi útratami. Neviem, k čomu je
toho treba, keďže túto vec bolo by možno
docela jednoducho cestou administratívnou a bez takéhoto
zaťažovania poplatníka docela dobre vybaviť.
Možná, že účelom toho je len to,
aby ubohá obeť čo najviac platila alebo aby
inštitúcia stala sa populárnou, a či
to, aby niektorí protekční pravotári
ešte viac zarábali? Pri zadovažovaní potrieb
nemocenského poistenia je Slovensko pokiaľ možno
tiež pomíjané; čo sa dá, zadovažuje
sa koncentrovane zo zemí historických. Ako príklad
uvádzam, že u miestneho optika nezakúpi sa
ani jediné sklo, ač pri stálych objednávkach
i on by mohol sklá za rovnaké ceny dodávať;
avšak i to má svoj pôvod v Prahe a nemyslel
by som, že pri dodávke jedného alebo dvoch
kúskov okuliarov by vec zlacnela.