Avšak všetky tie obrovské a nesnesiteľné bremená, všetky tie príkladne uvedené nespravodlivosti sú mizivé malicherné proti tomu, ako sa s vybranými peniazmi nakladá. Ak odoberú nám na príspevkoch naše posledné haliere, pri správe týchto príspevkov odoberajú nám i posledný dúšok vzduchu. Je naozaj nepochopiteľné, že slovenskí členovia poslaneckej snemovne nenachádzajú nič závadného vo správe vybraných miliárd - veď len minulého roku bolo vybrané na 700,000.000 Kč - a predsa keby obnosy plynúce zo Slovenska a Podkarpatskej Rusi boly tam uložené a vrátené hospodárskemu životu týchto zemí, mohly by byť tieto krajiny obnovenou silou oživotvorené, ba tvrdím, že prevažnú časť hospodárskych nerestí bolo by možno takto zažehnať.
Avšak všade deje sa pravý opak toho. Situácia utvára sa tak, že plynúce stámiliony ukladajú sa s nepatrnými výnimkami v zemiach historických a Slovensku a Podkarpatskej Rusi dostáva sa len omrvín.
Podľa záverečných účtov ústredne sociálneho poistenia z r. 1927 malo sociálné poistenie uložené vonku úhrnom 770,199.604 Kč, z toho na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi iba 65,045.703 Kč, ač podľa početného pomeru obyvateľstva - ktoré činí 261/2% celého obyvateľstva republiky - malo byť na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi umiestené 204,112.895 Kč, a tedy krajiny tieto o 139,067.192 Kč boly zkrátené.
Proti týmto čísliciam bolo by možno namietať, že rozvrh podľa početného pomeru obyvateľstva neobstojí, lebo vraj zeme historické platia viac a tedy majú nároky na umiestenie obnosov väčších. Do istej miery možno to uznávať, nemožno však zapierať obrovský schodok, ktorým sú Slovensko a Podkarpatská Rus postižené a konečne, nehľadiac ani na číselný pomer, bolo by povinnosťou prispeť pomocou tomu "oslobodenému bratovi", aby zvrátená bola obžaloba, že v oči nemu postupuje sa politikou koloniálnou lebo veď postup tento vykazuje opravdu príznak toho - a bolo by povinnosťou vymaniť ho zo zúfalého hospodárskeho položenia, pre ktoré je každému s národným hospodárstvom zabývajúcemu sa človeku nesporným dôkazom okolnosť a jej dôsledky, že rozdiel medzi úrokovou mierou z vkladov v obidvoch častiach štátu činí dve procentá na úkor Slovenska.
Podrobnejší rozbor uložených obnosov objasní obrázok tento ešte lepšie. Vidíme z neho, že z 368,308.804 Kč uložených ako vklad u peňažných ústavov uložené je na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi iba 44,453.010 Kč, a to výhradne len u bratislavských filiálok Zemskej banky a Hypotečnej banky. Hypotečnej pôžičky Slovensko a Podkarpatská Rus vôbec nedostaly. Slovensku nedostalo sa ani pôžičky komunálnej, ač na tento účel je vydané 58,548.558 Kč. A v Podkarpatskej Rusi iba Užhorodu povolili asi 4,000.000 Kč. Pri vkladoch v cenných papieroch figurujú zeme historické s 59,197.897 Kč, Slovensko s 16,628.730 Kč, avšak i z toho papiere Zemskej a Hypotečnej banky činia 14,412.480 Kč a len 2,216.250 Kč dostalo sa 6% pôžičke mesta Bratislavy. Ako tedy vidíme, okrem týchto dvoch bánk nebolo u slovenskych bánk uložené nič, nehovoriac ani o jednom či dvoch maďarských a nemeckých ústavoch dosiaľ ešte nepohltených.
Je to zkrátenie, z ktorého hospodársky život Slovenska a Podkarpatskej Rusi nikdy viac sa nezotaví. Bolo by bývalo povinnosťou vlády pôsobiť na ústredňu sociálneho poistenia tak, aby svojími vklady na Slovensku a v Podkarpatskej Rusi zažehnala ten nemožný stav, že by medzi úrokovou mierou jednotlivých zemí mohly stávať tak veľké rozdiele, následkom čoho sa výroba priemyslu, obchodu a zemedelstva týchto zemí zdražuje a činí súťaže neschopnou a tým tiež upadáva. V tomto smere však nestalo sa nič, ba čo viac, podpory ani slovenským "bratom" sa nedostalo. Že nám Maďarom sa nepomáha, ač podľa zákonov i my sme akýmisi rovnoprávnymi štátnymi občany, tomu sa už ani nedivíme, veď tomu sme si už zvykli, že naši štátnici snažia sa otázku maďarskú ako v tuzemsku, tak v cudzozemsku vyriešiť tým spôsobom, že vraj tunajším Maďarom vedie sa veľmi dobre a ani nemohli by si niečoho lepšieho požadovať. Pravdou je, že my len opak tejto dobroty a spokojnosti pociťujeme, je pravdou, že takýmto rečiam neverí sa už ani v cudzine, to však neprimälo tunajších mluvčích k tomu, aby svoje metody a svoje prejavy zmenili. Nuž, veď doba i toto raz zmení.
Ešte i pre krajiny, ktoré sú kapitálove mohutnejšie než Slovensko a Podkarpatská Rus, znamenalo by katastrófu, keby kapitály, ktoré odssáva sociálné poistenie, boly hospodárskemu životu týchto zemí odňaté - pre Slovensko a Podkarpatskú Rus znamená to však ranu smrteľnú a ku oprave chýb nebudú stačiť celé desaťročia. Vyzývame tedy vládné kruhy a čo najrozhodnejšie požadujeme, aby z nášho hospodárskeho života, ktorý speje k úplnému srúteniu, bolo zachránené to, čo sa zachrániť dá, aby hneď pozmenily svoju politiku týkajúcu sa ukladania týchto kapitálov, aby Slovensku a Podkarpatskej Rusi poskytly toho, čo im náleží, ba ak bude treba, pomohly im i mimo toho, a aby i nám Maďarom daly to, čo je naše, lebo dosiaľ videli sme vo vládnej moci len vôľu nám škodiť a nás zničiť a nie vôľu naše práva uznávať a rešpektovať.
Návrh neprijímam. (Potlesk na levici.)
Místopředseda Horák (zvoní): Dále je ke slovu přihlášena paní posl. Pechmanová.
Posl. Pechmanová: Slavná sněmovno! Koná-li jednotlivec nebo koná-li určitá korporace nějaké dílo, zejména dílo důležité, závažné a obsažné, jistě že první otázka, která by byla položena po účelnosti tohoto díla, je ve všech případech a vždycky kladně zodpověděna. Je více než přirozeno, přistupujeme-li k novelisaci tak důležitého zákona, jako je zákon o sociálním pojištění, že i tu celá naše veřejnost položila si otázku po účelnosti a příčinách této novelisace. Položiti si tuto otázku bylo v první řadě ovšem povinností těch, kteří k tomuto dílu přistupovali. Bohužel, že otázka po účelnosti novelisace zákona o sociálním pojištění nemohla býti v našem případě zodpověděna tak, aby uspokojila i naši širokou veřejnost a směrodatné kruhy, zejména i odpovědné kruhy politické, jež k této novelisaci přistupovaly. (Tak jest!)
Tuto otázku kladli si i ti, kteří přistoupili před zákonodárné sbory s úmyslem novelisovati zákon o sociálním pojištění. Kladl si ji také referent této novelisace pan kol. posl. Malík ve svém referátě, kterým informoval sociálně-politický výbor o úmyslech této vládní majority zákon o sociálním pojištění novelisovati. A je věru zajímavo, jak pan referent sám zdůvodnil, proč je novelisován zákon tak veliké důležitosti.
Pan zpravodaj pravě, proč přichází vláda s návrhem na novelisaci zákona o sociálním pojištění, odpověděl: Prostě proto, že nemohla a nemůže ignorovati zrovna živelní volání po korektuře některých vad a tvrdostí zákona. My bychom se, vážená sněmovno, snad dohodli v tom, že zákon měl opravdu některé vady a tvrdosti, které bylo třeba upraviti. Zejména naše strana čsl. národních socialistů byla by nejenom bývala ochotna dohodnouti se o nutnosti korektury tvrdostí zákona, nýbrž byla by i s radostí postavila se v čelo každé snahy, která by byla znamenala zlepšení zákona a oproštění jeho od vad a tvrdostí, které jsme nejenom pociťovali, ale před kterými jsme při zpracovávání zákona velmi vytrvale a naléhavě varovali. (Výborně! - Tak jest!)
Ale, bohužel, jako jsme musili poznati, že je marné toto varování, tak poznali jsme z dalších vývodů pana referenta, jemuž nechceme upírati schopnosti vpraviti se do situace těch, jež právě žalovali oprávněným způsobem na tvrdosti zákona, že opravdu, mírně řečeno, nepodařilo se v této novelisaci odstraniti to, proti čemuž jsme protestovali a proti čemuž protestovaly široké vrstvy lidové, jichž se dotýkaly tyto tvrdosti zákona velmi citlivě.
A tato otázka, proč se to nepodařilo, je, zdá se mi, velmi závažnou při posuzování celého díla novelisace a velmi závažným druhým odstavcem odpovědi na otázku, proč se novelisuje. Pan zpravodaj Malík řekl ve svém proslovu, že základním motivem vládní novely je snaha po zlacinění, zjednodušení a zlepšení sociálního pojištění. Prohlašovati prý paušálně novelu za zhoršení sociálního pojištění a tvrditi, že vládní novela zákona o sociálním pojištění jest aktem msty buržoasie a využitím moci nynější majority proti stranám oposičním a proti dělnictvu, považuje prý, mírně řečeno, za naivní.
Velevážená sněmovno! Nejenom průběh jednání, nýbrž i logické důvody a logický postup myšlenek pana zpravodaje, které tlumočil sociálně-politickému výboru, velmi záhy nám ukázaly, kde a jakou odpověď hledati na to, proč pan zpravodaj téměř ke konci svých vývodů řekl větu, která se stala přímo historickým dokumentem a docela bezpečně také bude zachována pro doby, které budou objektivně psáti u nás historii sociálního zákonodárství. Pan referent kol. Malík konstatoval v průběhu své řeči, že co se změnilo, resp. co je dnes jiného oproti r. 1924, je politická scenerie. Právě proto, že pan posl. Malík logickým postupem došel k tomuto konstatování, hledaje odpověď na otázku, proč se novelisuje, je to jeden ze závažných důvodů, tak závažných, že referent vládní majority nemohl jinak, než tuto věc konstatovati, proto tvoří to také pro nás jako oposici jeden z důležitých argumentů a jeden z bodů, od kterých jsme vycházeli, když jsme posuzovali nejen tuto předlohu, nýbrž i politickou scenerii a její důsledky, které se v praktickém politickém životě u nás dokonale projevily dokonáním díla novelisačního. (Tak jest!) Ale, vážená sněmovno, jest jen příliš pochopitelno, že se nespokojujeme s důvody či odpovědmi namátkou vybranými, neboť pro nás je zákon o soc. pojištění zákonem příliš důležitým. Fakt, že Československá republika dovedla přes všechny obtíže, které zde byly a které musely býti překonány, vytvořiti zákon takové důležitosti a takové struktury, i když jsme měli proti němu své námitky, nutí nás k tomu, abychom záležitost novelisace posuzovali velice bedlivě a bedlivě hledali odpověď na to osudné "proč" také ještě někde jinde, než tam, kde nám byla řečena z povinnosti zpravodajské a kde jsme přes to cítili, řekla bych, tu upřímnost, která k tomu doznání vedla.
Bylo nám záhy umožněno, abychom hned v průběhu prvého jednání o novelisaci sociálního pojištění, kdy se jednalo o tu příkrou a nepřátelskou původní předlohu novelisační, dostali ještě jinou odpověď na otázku "proč". Soc.-politický výbor volal houževnatě po tom, aby do tohoto výboru dostavil se představitel a odpovědný činitel, který vedl práce spojené s novelisací sociálního pojištění, pan ministr soc. péče msgr. Šrámek. Pan ministr Šrámek dal se konečně vyprovokovati a promiňte, slavná sněmovno, nelze užíti jiného slova, než že bylo nutno vyprovokovati pana ministra soc. péče, aby se dostavil do soc.-politického výboru a vyslechl, jak vypadá to ohromné nadšení a jaká je tu odezva té tolik oslavované novely soc. pojištění. A tu pan ministr soc. péče také mluvil o příčinách, které vedly vládní většinu k novelisaci soc. pojištění. Pan ministr soc. péče řekl, že novelisace soc. pojištění byla tak nutná, že nebylo možno pres tento fakt nutnosti přejíti, ale nedoložil ani zdaleka aspoň některý z faktů, který by si byl vynucoval tuto novelisaci, naopak konstatuji to velmi nerada, ale v zájmu pravdy a vývoje věci je nutno na to upozorniti - pan ministr soc. péče založil své vývody na polemice a na paušálním obviňování některých úkazů v našem životě veřejném, pokud měly vztah k nemocenskému pojištění, aniž byl ochoten říci jasně a určitě, o které případy mu šlo a aniž byl ochoten poslechnouti výzvy, které se mu dostalo od sociálně-politického výboru, aby s veškerou bezohledností proti případům, které pan ministr tak ostře anonymně pokáral, bylo také náležitým způsobem zakročeno. Ale pan ministr soc. péče šel ještě dále. Ve věci, která působila rozruch, která připravila téměř o rovnováhu řadu těch, kteří se svědomitě dívali na otázku soc. pojištění, to je ve věci úrokové míry 41/2%, jež má býti stabilní a do poměrně daleké budoucnosti přijatou úrokovou mírou při uložení kapitálu Ústřední soc. pojišťovny, vyslovil se pan ministr zase tak neurčitým způsobem. Odvolával se na posudek význačných odborníků, a aby nebylo pochybnosti o tom, jak si vládní majorita cení rozumné, aktivní spolupráce oposičních stran, k několikerým dotazům odepřel pan ministr soc. péče označiti vynikající odborníky, kteří dali svůj souhlas k tomuto zvýšení úrokové míry, a to z důvodů, jež byly neméně pokořující pro všechny ty, kdož konali pouze svou povinnost, když chtěli míti zjištěno, kdo z našich finančních odborníků mohl se do všech důsledků postaviti za věc, která vzbuzovala pochyby a která nezněla nijak jako záruka do budoucnosti.
Pan ministr soc. péče dokonce prohlásil, že tyto odborníky musí chrániti proti útokům, které by byly na ně podnikány, kdyby je jmenoval. To je příznačná věc vůbec pro to, jaké měřítko má dnešní vládní majorita a její čelní představitelé na spolupráci stran oposičních a jaké měřítko klade na odpovědnost volených zástupců lidu, anebo je to měřítko pro to falešné, přepjaté sebevědomí dnešní vládní majority, která se domnívá, že už tím okamžikem, když ona jako majorita zaujme určité stanovisko, musí býti dána záruka pro všechny soudné lidi, aby bezpodmínečně s ní souhlasili.
Je přirozeno, že jsme nemohli býti spokojeni s takovým měřítkem a s takovýmito vývody, ale pravé zděšení vyvolalo, když pan ministr uváděl všechny možné doklady o tom, že je třeba šetřiti, že sociální pojištění musí býti úsporné, že proto je třeba soc. pojištění zlevniti, a když pan ministr potom káral zlořády v jednotlivých pojišťovnách, jež neuváděl, a stavěl je na pranýř. Došel k prapodivným logickým závěrům, když v odpovědi na výtky po nedostatečnosti vybudovaných základů pro příští soc. pojištění poukázal na to, že se tedy nějaká miliarda do toho hodí - to jsou vlastní slova pana ministra - když tato stavba by se měla hroutiti, anebo když by - zase opakuji vlastní slova - nějaká díra vznikla. Prosím, na jedné straně úzkostlivá hospodárnost, na druhé straně přímo frivolní hazardování se jměním těch, kteří je těžkou svízelnou prací dobývají a střádají! (Výkřiky posl. Zeminové.)
Vážená poslanecká sněmovno! Za těchto okolností přirozeně nemohla v oposičních stranách vyrůsti důvěra v počiny vládní majority, za těchto okolností bylo možno dojíti jen k jednomu závěru, že novelisace soc. pojištění jest v prvé řadě novelisací založenou nepromyšleně, že jest prací lehkovážnou a že nadto jest důsledkem politické scenerie, změněné od r. 1924 takovým způsobem, že takováto lehkovážná, nedostatečně založená práce jest možná, protože se pro ni v tomto domě najde majorita. A přirozeně, vážená poslanecká sněmovno, důsledky musily se projeviti i v tom, že to, co tvořilo podklad naší houževnaté práce, podklad našeho odhodlání, brániti se proti této novelisaci, bylo ještě přiostřeno, a že - nezapíráme - dostalo určitou příchuť, kterou příliš jasně prorážela nedůvěra, kterou jsme měli k veškerým počinům této vládní majority, zejména pak, pokud se týkaly věci novelisace soc. pojištění.
Zdá se, že při tom šlo ještě o daleko více. Všichni, kteří sledujeme bedlivě náš veřejný život, vzpomněli jsme si, že tu byla promyšlená a soustavná příprava k těmto věcem a našli jsme novou odpověď na naše proč. Vzpomněli jsme, že 4. října 1927 byl v Brně sjezd lidové strany čsl., že na tomto sjezdu lidové strany Československa mluvil velikou programovou řeč dnešní ministr soc. péče p. P. Šrámek jako vůdce strany lidové v Čechách, a že v této své řeči nastínil úkol lidové strany v republice a ve vládní majoritě. A msgr. Šrámek řekl na této schůzi, že úkolem lidové strany, úkolem zákonodárství, vedeného touto vládní majoritou, bude novelisovati kulturní a sociální radikalismus. (Slyšte! Slyšte!) Z tohoto hesla, vydaného vůdcem lidové strany v Čechách na brněnském sjezdu, byl časem vytvořen program, který velmi jasně a přesně byl prováděn v této vládní majoritě a jenž vyvrcholil ve směru politiky sociální a novelisace sociálního radikalismu v návrhu na novelisaci soc. pojištění.
A nyní, prosím, nechť každý nepředpojatý a každý objektivní člověk odpoví, zdali jsme byli v právu, když jsme s nedůvěrou přistupovali k tomuto dílu, když jsme s nedůvěrou sledoval přípravy stran majoritních, když jsme s nedůvěrou střežili jednání v soc.-politickém výboru, a když z nedůvěry této vycházejíce, velmi opatrně jsme stylisovali své návrhy a vyslovovali svá přání. Neopatrně ve smyslu politickém, ale opatrně z vědomí, že je proti nám postupováno programově, cílevědomě a že p. referent kol. Malík mluvil jenom za svou osobu, když dovozoval, že je to dobrá vůle, která je vedoucím činitelem při tomto díle novelisačním. Krok za krokem jsme nacházeli doklady o tom, že není to dobrá vůle, že to není nepředpojatost, nýbrž že dílo, které se má zroditi, má býti dílem třídní nenávisti buržoásních stran, stran vládní majority, dílem zaujatosti vůči širokým vrstvám lidovým a doložením zásady, a pravdy, že právo má ten, kdo má moc, třeba sebe dočasnější, čili trochu jinými slovy, pro koho právě mluví politická scenerie. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
A kdyby bylo ještě pochyby o tom, že takovýmto způsobem se věci vyvíjely, ten, kdo sledoval jednání o tuto novelisaci, musil nabývati přesvědčení, že naše předpojatost, mám-li to tak nazvati, naše nedůvěra, byla až příliš oprávněna. Viděli jsme hned z počátku určité zásady a tím také tendenci novely o soc. pojišťování.
Původní vládní předloha příliš nezahaleně a příliš ostře ukázala nám, kam míří a spěje. Okolnosti nás o tom přesvědčily a jednotlivosti se staly smutným historickým dokladem toho. Našli jsme zásadu o vyloučení, čili, jak později se to jmenuje, "vynětí" mladistvých z pojistné povinnosti. Vládní novela zastává názor, že příliš záhy si mladý dělník a mladá dělnice zaopatřují nárok na starobní a invalidní pojištění, že příliš brzy začínají a že tudíž také doba vyměřená k nabytí nároku, doba, kdy budou moci požívati výsledku své práce za to, že svoji povinnost správně plnili, je příliš krátká, že je příliš brzy v 65 letech - zdá se některým pánům - pobírati invalidní rentu, rentu starobní, brzy i proto, že nárok na tuto rentu byl založen v mladistvých letech. A houževnatě se tu vedl boj, do kterého jsme se cele dali, když jsme hájili zásadu, nevylučovati mladistvé z nároku na pojištění, nevylučovati jich z práv a povinností aby od mládí a téměř útlých let mohli si zakládati a vydobývati právo, aby jejich stáří bylo trochu jiné, nežli jim chce připraviti to tolik oslavované křesťanské milosrdenství některých pánů, kteří jim nutí po strastiplném životě, plném práce, do rukou žebráckou hůl a mošnu a posílají je od čísla k číslu. (Výborně! - Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Za deset let trvání tohoto státu nemohli jsme s celou svou vervou a vehemencí dokázati, abychom změnili zákon úctyhodného stáří, zákon o chudinství, který je přežitkem a žalostným zbytkem dřívějších mocenských poměrů a rozvrstvení hospodářského a sociálního.
A protože se to nepodařilo, a poněvadž se tak dobře vyjímá, když někdo místo občanské povinnosti může prokázati křesťanské milosrdenství, poněvadž si tím vysluhuje stupínek do nebe anebo získává tu zamítanou světskou slávu, zůstaly poměry, které byly. Ale my jsme chápali velmi dobře, že nemůžeme čekati, až po strastiplném životě dělník zestárne a bude nedostatečnou sociální ochranou naší společnosti donucen k té ponižující pouti od dveří ke dveřím. Chápali jsme, že se tu zapomíná na jednu podstatnou součástku, obsaženou v celém smyslu zákona, že totiž toto pojištění sociální je také pojištěním invalidním a dokazovali jsme pánům, že mladistvý dělník a mladistvá dělnice jsou vystaveni daleko většímu nebezpečí úrazu a invalidity, než dělník zkušený, dělník s dlouholetou praxí, který se vyzná ve své práci. (Výborně!) Ukazovali jsme na to, jak průmyslové Německo v celé statistice nám dává více než dostatek materiálu k tomu, abychom se pozastavili ve chvíli, kdy chceme mladistvého dělníka a dělnici vyloučiti z pojištění.
Tato statistika nám praví, že v Německu na sto případů úrazů na př. v průmyslu, v němž jsou zaměstnáni dělníci, pracující v kameni a v zemi, přichází u dělníků mladistvých 10.2 případů, u dělníků starších jen 6.9. (Slyšte!) V živnostech hostinských a výčepních - aby se nemohlo říci, že je to jednostranné a že se to nemůže týkati živnostenských provozoven, kde by se snad každému zdálo, že je to velmi snadné povolání - připadá u mladistvých na 100 případů úrazů 2.7 případů, u dospělých číšníků jenom 0.9 případů. (Slyšte!)
Při výrobě železa a kovu připadá na mladistvé 36.2 případů ze 100, na dospělé 22.6. Tak bychom mohli do nekonečna ukazovati na to, že ohrožení mladistvých je nepoměrně větší (Tak jest!), a výsledky risika práce nepoměrně tíživější ve věku mladistvém. Připomínám ještě, že v této statistice jde u mladistvých dělníků o základ 7 let, od 14. do 21. roku, kdežto u dělníků dospělých od 21. roku za celou dobu pracovní, čili u mladistvých je více než o 50% větší počet úrazů za dobu sedmi pracovních let, než u dospělého dělnictva za celou zbývající dobu životní. Tato statistika nám ukazuje názorně, co si dnešní majorita neuvědomila. Slavná sněmovno! Kdyby samotní pánové si to byli neuvědomili, říkali jsme to my a poukazovali na to. Byla to zejména naše strana, která varovala proti tomuto vyloučení mladistvých, ukazovala na důsledky, přinášela statistiku, podtrhávala její zdrcující výsledky a dožadovala se, aby věci, které mají býti nově vsunuty do zákona o sociálním pojištění, pokud se týkají pojišťování mladistvých, podrobeny byly bedlivé úvaze. (Souhlas poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Výsledek byl, že nezvítězila tolikráte zde zdůrazňovaná snaha pány řečníky se stran majority, že nezvítězilo objektivní posuzování a dobrá vůle, ulehčiti břemeno dělnictvu, nýbrž zase majorita, protože se řeklo: Budeme hlasovati - a výsledkem hlasování bylo zamítnutí návrhů, které diktovalo nejen svědomí a sociální cit, nýbrž i rozum. (Tak jest!) Poukazovali jsme právě k tomu - a já sama měla jsem příležitost uváděti na paměť výboru soc.-politickému - že se tu dopouští vládní majorita dvojího hříchu, nejen hříchu proti mladistvým dělníkům jako kategorii a skupině, nýbrž že tu též ukazuje, jak zatvrzele a důsledně si nechce připomenouti zásadu, že je třeba náležitě přihlížeti ke kategoriím, jež se stávají nositelkami ještě jiných, dalekosáhlých sociálních úkolů společenských, že tímto ustanovením postihují se zejména mladé ženy a dívky, které ve 14 letech opouštějí školu a přecházejí do výdělečného povolání do továren, zejména textilních, tiskařských atd., kde se nepředpokládá dlouhá výuční doba, kde tato doba je representována nějakými 3, 4 nejvýše 5 týdny a po absolvování tohoto nejnutnějšího zacvičení je postavena mladistvá dělnice k práci, ať je to u tiskařského lisu, ať je to v přádelně, ať v tkalcovně anebo kdekoliv jinde. Je zapřažena do práce, musí pracovati a pracuje ovšem s tím ohromně zvýšeným risikem, se kterým je nutno u mladistvých dělnic počítati. (Výkřiky posl. Zeminové.)
Ukazovala jsem na nebezpečí, které tu vzniká.
Když se na jedné straně pravilo, že je
třeba se starati, aby náš dorost přicházel
připravený, kvalifikovaný, poukazovala jsem,
že je to zejména ženský dorost, který
přichází do těchto továren
odkázán na to, aby svou schopností, svým
citem pro skutečný praktický život zakotvil
v existenčním boji bez valných příprav.
Ženské zaměstnance nepostihne tak vyloučení
učňů z tohoto pojištění,
ale postihne je v celé váze vyloučení
mladistvých dělnic, protože na př. jenom
v textilním průmyslu máme celé tři
pětiny dělnic a jenom dvě pětiny dělníků-mužů.
A z těchto třech pětin textilních
dělnic je velká, ba převážná
část mladistvých, sotva škole odrostlých.
Ale tyto argumenty odrážely se od vůle vládní
většiny, která chtěla prosazovat bezohledně
to své, poněvadž, promiňte, platí-li
kde jakás takás omluva, vůle ke kompromisu
nebo vůle dáti se zatlačit v určitých
věcech, pak v této věci prováděla
si vládní většina docela bezohledně
své, proti všem výstrahám a varování
a všemu zdravému rozumu, který jsem volala
na pomoc. (Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)