Křivdy, které páchá tato vládní novela na pojištěncích, netýkají se pouze mladistvých dělnic. Ustanovení o vyloučení nebo o vynětí z povinnosti pojistné postihne i jiné kategorie, zejména domáckých dělníků. A, vážená sněmovno, způsob, jakým se to stalo u domáckých dělníků, je opět o doklad víc, proč musíme ukazovati na postup při této novelisaci, proč voláme ještě ve chvíli, kdy už víme, že už tu nebude snahy a vůle něco opravit, na stráž všechny ty, jimž jde o to, aby v našich zákonech byla nejenom mravnost, ale i rozum a slušnost, které se na některých místech zákon sám dovolává.
Jestliže v zákoně najdeme ustanovení, že pokud se týče vyloučení domáckého dělnictva z pojistné povinnosti, nejedná se tu o přímé vyloučení, nýbrž přenechává se vládnímu nařízení, aby toto dělnictvo bylo vyloučeno, musíme se ptáti, za jakých předpokladů? Odpověď zní: "Nedosahují-li jeho příjmy určité nejmenší částky".
Slavná sněmovno, jsme opravdu již zvyklí, že se příliš přesně neodměřují termíny, které se vkládají do zákonů. Byla to naše strana, jež měla již tolikráte příležitost kárati tu neurčitost. Byla to naše strana, která ukazovala, že to není bona fide, že je to úmysl, pro který se nejasně stylisují naše zákony, aby při jejich provádění byla dána širší možnost - promiňte, řeknu-li příkrý výraz - pro jejich zneužití. My se, bohužel, i v tomto důležitém zákoně setkáváme zase s termíny, které - neříkám příliš pesimistický názor - povedou k tomu, že objektivně posuzující svět, který bude zkoumat tyto vaše zákony, buďto se jim bude smáti anebo budeme znevážení v očích jeho. (Souhlas.) Nechápu, jak je možno vkládati do zákona tak neurčitá označení, nechápu, jak je možno dáti zmocňovací klausuli do zákona, nebo ustanoviti, že vláda, která je přece výsledkem politické scenerie, jak jsme viděli, případ od případu může vyložiti zákon vydáním určitého nařízení bez jakékoli kontroly a právního podkladu. "Určitá nejmenší částka" není termín, není pojem, který by kdokoli i při značné dávce dobré vůle dovedl spravedlivě a rozumně vyložiti. (Výborně!) Ale přece jen tato majorita se rozhodla takovýto termín do zákona vložiti. Kdyby nebylo našeho ohledu na celou řadu těch nejbídnějších, řekla bych, kteří budou postiženi touto "určitou nejmenší částkou", pak bychom mohli jako oposice s klidem ponechati této vládní majoritě, aby se přihlásila o slávu, která jí z tohoto zákona vyplyne, této majoritě, od které jsme byli poučováni, že se k ní nemáme dotírati, když jsme zdůrazňovali, že to, co na zákoně se podařilo zlepšiti, podařilo se zlepšiti jen proto, že tu byla neústupná, houževnatá oposice a poněvadž zejména my, strana čsl. národních socialistů, dávali jsme si všemožnou práci, abychom zabránili nejen leckteré nespravedlivosti, nýbrž i leckteré ostudě, která by byla vyšla do světa. A nyní vidíme, že přece jen ti, kteří jsou odkázáni mnohdy na náhodu, kteří jsou nejvíce odvislí od různých sociálních a jiných poměrů, budou beránkem, který bude snímati hříchy světa. Ti domácí tkalci, domácí skláři, kteří jsou nejen vystavováni důsledkům bědné sociální situace, důsledkům hospodářských svízelů, které máme, nýbrž také vyssávání těmi všemi příživníky, kteří se přichytávají této domácí výroby, aby se obohatili, aby lehce získali jmění, aby ošidili chudáky, kteří se dřou nejen sami, nýbrž i s celou rodinou, nevyjímaje ani malé 6leté děti, ti chudáci jsou vydáni dnešní vládní majoritou na pospas všem zlým, těžkým důsledkům, které může zaviniti takováto pružná, nedostatečná stylisace, jako je označení "určitá nejmenší částka". A tato "určitá nejmenší částka" bude odviseti od posouzení "určité největší majority", od toho, jaké tato majorita bude míti měřítko na "určité nejmenší částky", z nichž se může existovati. A když domyslíme tyto strašlivé důsledky, pak nechť se nikdo nediví, když jsme byli ochotni nejenom se postaviti za své požadavky, ale když jsme byli i ochotni vésti nejurputnější boj s těmi, kteří nechtěli viděti a domýšleti, kteří si postavili zásadu svých mocenských posic a přes ně necouvnou ani krok.
Slavná sněmovno! Učinili jsme také jiné zkušenosti. Jestliže pan zpravodaj řekl ve svém proslovu, že se má nemocenské i starobní a invalidní pojištění zlevniti, přirozeně jsme pátrali v celé struktuře zákona, kde je to zlevnění pojištění. Je pravda, my jsme našli některá zlevnění, ale nenašli jsme to, co pánové stále tvrdili, že totiž to zlevnění, pokud se týká povinností pojistných, je také vyváženo zlepšením a zvýšením požitků, jež budou na základě těchto ustanovení vyměřovány. (Souhlas a potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
A aby se nikdo neklamal a nemohl říci, že jen nedostatek dobré vůle u nás byl příčinou tohoto pesimistického stanoviska, které tlumočím, uvádím opětně doklady. Novelisace pojednává o pojištění služebných dívek, o pojištění pomocnic v domácnosti, a měří jim velmi štědře! Tato novelisace uznává, že na př. služebná dívka, když se oceňuje její naturální příjem a požitky, má právo býti zařaděna o jednu třídu ve svém nároku výše, než by bylo tomu, kdyby byla oceňována pouze její hotově v penězích vyplácená mzda. O jedinou třídu! Přeloženo do jasné a srozumitelné mluvy znamená to, že toto její oceňování a ohodnocení je úsporou, ale úsporou pro zaměstnavatelku, která bude sice méně platiti na pojistné prémii za svou pomocnici v domácnosti, ale za to pak méně dostane tato služebná dívka na př. v případě onemocnění v důsledku toho, že bude zařaděna do druhé třídy nároků, v níž výslovně zákon stanoví, že v případě onemocnění má nárok na částku - slyš! - 5 Kč denně, o celých 100% sníženou kvotu, o celých 100% sníženou dávku v případě onemocnění, a úspora poplyne do kapsy její zaměstnavatelky.
Ty pomocnice v domácnosti, jež dosud dostávaly 10 Kč, podle zásad tohoto zákona dostanou pouze 5 Kč. A tu, prosím, táž novela soc. pojištění, o níž hovořím, v jiných svých částech ještě nařizuje řadu věcí, které se budou přímo i nepřímo dotýkati právě těch, jež touto novelisací budou nejvíce postiženy a poškozeny.
Když tato novela stanoví v jiných paragrafech a ustanoveních, že se mají rušiti na př. dosud podle zákona existující svazy nemocenských pojišťoven, o nichž víme, že byly v prvé řadě nositeli léčebné péče, že na poli této léčebné péče vykonávaly to, co podle zákona dosud institucím nebylo možno, že vykonávaly a doplňovaly tuto léčebnou péči, že byly jedinými, které pěstovaly profylaxi, opatření preventivní, že byly jedinými institucemi, které měly na mysli nejenom léčebnou péči samotnou, nýbrž i rekonvalescenci, tak nesmírně důležitou v určitých případech onemocnění, když tedy dnešní zákon ruší tyto svazy, béře těm, kteří jsou účastněni pojištění, nárok a možnost, aby jejich požadavky byly náležitým způsobem opatřeny. A nikdo nám nesmí zazlívati, že je nám příliš málo ta dobrá vůle, kterou zde před chvílí proklamoval p. kol. Dubický, když se dovolával toho, že prý léčebná péče musí býti prohloubena a pěstována. Pan kol. Dubický zapomněl v tomto svém zápalu, že tu nebude dána možnost tyto věci dělati, že se svazy stanou pouze fakultativní podle znění této osnovy a že za 5 roků mají býti likvidovány. Víme, co si vymyslila vládní majorita, když vymezovala těm fakultativním svazům obor působnosti. Hned v §u 1 stanoví, že mají právo spravovati svůj vlastní ústav. (Slyšte!) K tomu musíme míti zvláštní zákon v Československé republice, který dovoluje, aby určitá korporace, je-li majitelkou ústavu léčebného nebo podobného ústavu, směla si podle zákona tento ústav spravovati!
Ti, kteří ukázali tolik prozíravosti při koncipování těchto zákonů po stránce právnické, ukázali celé cizině, že u nás jsou nejspíše podivné poměry, když musí přijíti zákon, který určité korporaci dá právo, aby si svůj právem nabytý, ze svých vlastních prostředků pořízený ústav, směla také spravovati.
Ale toto opatření léčebné péče naprosto nedostačí a bude to citelné zejména u kategorií, jako jsou zejména pomocnice v domácnosti. Jak vypadá zdravotní stav pomocnic v domácnosti? Jak vypadá ten zdravotní stav, přes který vládní majorita přechází s takovým úžasným gestem? To nestálo za to, aby se o tom mluvilo a páni projevili úžasnou nervositu, když jsme o této věci hovořili. My víme, a máme spolehlivá data o tom, že na př. v oboru působnosti okresní pojišťovny, která má 27.678 pojištěnců, z nichž je 12.998 žen, je z těchto žen 6200 pojištěnek z řad pomocnic v domácnosti (Slyšte!), a že z celkového počtu onemocnělých, které činí 12.046, připadá na ženy 5691 případů a z toho 1760 případů na pomocnice v domácnosti, čili celých 30.93%. (Slyšte!)
Slavná sněmovno! To jsou data, před kterými nelze zavírati oči. Tato data nás nutí k tomu, abychom se také podívali na poměry, které nám produkují tento veliký počet nemocí. Jaké nemoci to jsou, na které onemocňuje pomocnice v domácnosti, za jakých poměrů probíhá její nemoc, za jakých okolností se zotavuje a za jakých okolností vůbec žije, v jakém prostředí a v jakých poměrech?
O tom se dovídáme úžasných věcí z té statistiky. Dovídáme se, že z tohoto počtu, o němž jsem se zmínila, vykazuje onemocnění tuberkulosní - tedy vyslovená tuberkulosa, nikoliv ohrožení nebo zachvácení a pod. 14.21%. (Slyšte!) Infekční nemoci 7.39%, chudokrevnost 8.52%. To jsou, prosím, nemoci, které nám ukazují, v jakém blahobytu žijí pomocnice v domácnosti.
Slavná sněmovno! K tomu není potřebí, aby byl někdo zaujat nepřátelsky, aby se někomu podkládala závist a nenávist třídní, či jakákoliv jiná, ale k tomu je potřebí, abychom chodili životem otevřenýma očima, abychom se podívali na poměry našich rodin, které zaměstnávají pomocnice v domácnosti. Pomocnice v domácnosti dnes přestala již býti výsadou určitých milostpánských kruhů; stává se skutečnou pomocnicí v opatřování domácnosti, poněvadž valné procento výdělečně činných žen je odváděno z domácnosti a musí ponechati, třebas i s určitými finančními obětmi, opatřování její pomocnici v domácnosti.
A tu vidíme, že mnohdy celá rodina je v poměrech, které nelze nazvati takovými, aby na příklad s dívkou zachvácenou chudokrevností, která do rodiny přijde, mohlo býti zacházeno tak, jak by toho její zdravotní stav vyžadoval. Vedle toho známe přece, jaká byla hlediska a jaké jsou názory na nemocenské pojištění právě u těch, které zákon přidržoval k tomu, aby také na toto pojištění přispívali, tedy nejen u kruhů zaměstnaneckých. A tu jsme viděli - a slyšeli jsme to i v této slavné sněmovně i v soc.-politickém výboru - kolik zaujatosti, ba i nenávisti bylo tu proti tomuto sociálnímu i nemocenskému pojištění. Nebylo tu rozumu, nebylo tu objektivního posouzení, ale byla tu nenávistná zaujatost, která charakterisovala tyto vrstvy v jejich nazírání na toto důležité sociální opatření širokých vrstev lidových. Což divu, že při této zaujatosti vyskytovaly se tu a tam případy, byla-li konstatována u takové pomocnice v domácnosti chudokrevnost, že vlastně již to byla tuberkulosa, protože již tu bylo vyčerpání a zdecimování fysických sil do takové míry, že tu byla každá pomoc marná.
Víme přece, že náš pracující člověk, ať z toho či onoho oboru, nemá kdy, aby se sám se sebou mazlil; a naše společnost už se s ním teprve nemazlí. Tedy on pracuje jako ta pomocnice v domácnosti do poslední chvíle a do vyčerpání posledních sil, až ho choroba přivede na pokraj záhuby nebo sklátí. A jen z těchto zanedbaných případů chudokrevnosti, z případů, k nimž přistoupila zejména v době poválečné i řada případů podvýživy, vyplynulo nám skoro 15% tuberkulosních v řadách pomocnic v domácnosti.
Ale také víme, v jakých poměrech bytových žijí naše pomocnice v domácnosti, a tu je to právě strana čsl. nár. socialistů, která tolikráte již volala do svědomí našich buržoasních vrstev, která se již tolikráte neústupně dovolávala náležitého a jedině rozumného a spravedlivého opatření, vydání zákona pro pomocnice v domácnosti, zákona, který by ve smyslu našeho iniciativního návrhu reguloval tyto neudržitelné poměry.
Slavná sněmovno, nelze nám zde vyčítati jednostrannost, nelze nás obviňovati jen z nějakého třídního zaujetí, ze kterého bychom hájili určitou skupinu či vrstvu občanstva. Nesmíme zapomenouti, že mluvíme-li o ohrožení pomocnice v domácnosti, není tu ohrožena jen její osoba, ale také celé její okolí, které s ní bydlí pod jednou střechou, s ní se stravuje, které nemá tolik ohledu, aby šetřilo tohoto člena, ale zároveň také nešetří sebe. Isolace místnosti ke spaní, isolace jídelních příborů atd., to jsou věci, o kterých se v našich domácnostech neví, a přece je jisto, že zanedbávání těchto věcí ohrožuje také okolí zachvácených osob, rodiny a domácnosti, čímž přirozeně produkuje se nám potom zvýšené procento chorob tuberkulosního rázu. Kdyby zde bylo bývalo dbáno našich výstrah a našich přání, kdyby byl brán zřetel na náš iniciativní návrh, měli jsme dávno poměry docela jiné, daleko utěšenější pro pomocnice v domácnosti, ale také příznivější pro hygienu v domácnosti, kde by konečně pomocnice v domácnosti nemusela spáti v kuchyni a dostala samostatnou místnost, třeba sebe menší, ale větratelnou a zdravou. Tak bychom se byli dopracovali od základu změněných poměrů a dnes, kdy bylo těmto pomocnicím v domácnosti uštědřeno nové dobrodiní ve formě snížení jejich nemocenských kvot, měli bychom přece jenom poměry poněkud utěšenější. Takto lze si snadno představiti, jak to vypadá, když služebná dívka onemocní. Přijde o přístřeší, přijde o zaměstnání, přijde o možnost se najíst, a místo nadlepšení a ošetření, kterého nutně potřebuje, je vydána na pospas bídě s 5 Kč v rukou.
Zejména při onemocnění tuberkulosou víme ze zkušenosti, jak tyto věci vypadají. Když případ není přímo tragický, když není na tom člověku z dálky viděti, že jeho nemoc skončí katastrofálně, naše nemocnice a naše ústavy ho nepřijmou, poněvadž nejsou tak zařízeny, aby mohly umístiti takto onemocnělé osoby. Čili: dívka, která přišla do města zdravá, kvetoucí, a v tomto městě zratila zdraví, vychází vyštvaná z domácnosti, nemůže býti ošetřena v léčebném ústavu a také nemocnice ji nemůže umístiti, podle zákona dostane 5 Kč, aby se starala o byt, o stravu, aby se oblékla a léčila.
Tolik shrnuto bylo žalob na to, že naše nemocenské pojišťovny - které jsou zkrachovány - neplní své úkoly. Podívejte se však! V tomto případě, kdy dáme dávku 5 Kč služebné dívce, onemocní-li, kdy ji pošleme k léčení do nemocnice, musí za ni nemocenská pojišťovna podle dřívějšího zákona zaplatiti 28 Kč, aby uhradila její léčení, dostane však na příspěvku 5 Kč, čili 23 Kč musí dopláceti příslušná pojišťovna, aby jí mohlo býti poskytnuto to, co potřebuje. (Slyšte!) Tyto věci jdou již nad veškerou kritiku.
Nesmíme však zapomínati ještě na jeden zajímavý a markantní případ. I mezi pomocnicemi v domácnosti vyskytují se případy otěhotnění a porodnosti a máme dokonce statisticky prokázáno, že těchto otěhotnění a porodů je 9%. A tu se podívejme, čím obmýšlí v tomto případě zákon ženu-matku; v tomto případě dostane se takové matce svobodné, která je v 99 případech odkázána na to, aby se sama o své dítě starala, aby je sama vychovávala, o ně pečovala, která je zbavována možnosti práce, možnosti výdělku, poněvadž žádná umravněná zaměstnavatelka nepodrží si dívku, která svobodná jsouc stane se matkou, třeba by měla sebe lepší vůli o své dítě se postarati, podle nového zákona a podle zařadění příspěvku celých 630 Kč, kdežto podle zákona původního, na základě příspěvků, jež dostávala 6 týdnů před narozením dítěte, na základě vlastní kvoty a premie za kojení. činila tato částka 1008 Kč. V tomto případě je tu tedy opětné poškození člověka, který je sociálně nejslabší. Svobodná matka tak jako matka v naší společnosti vůbec, je také členem této lidské společnosti, o němž je sice v naší ústavě napsáno, že jeho funkce, tedy mateřství, je pod zvláštní ochranou zákonů, ale zákon se o tohoto člena společnosti naší dosud nepostaral a jeho práva, i ústavou zaručená, jsou nejbezohledněji šlapána a pomíjena. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) Vůči matce máme plná ústa krásných frází. Sám pan ministr sociální péče mluvil o nebezpečí depopulace a systému jednoho nebo dvou dětí. Zde je vidět, jak se umožňuje dobrovolné mateřství, jak je možno ženě-matce v Československé republice radostně vychovávat, když ti, kteří mají v rukou moc a podle jejich výkladu také právo, takovýmto způsobem ohodnotí právo ženy, jíž lidská společnost ukládá tak důležité funkce a tak vysoký význam. (Výborně!)
Pan ministr veřejného zdravotnictví dokazoval, jak je nám třeba starati se o to, aby ženy, zejména širokých vrstev lidových, nepropadly zločinnosti a když jsme mluvili o sociálních předpokladech, za kterých by bylo možno zachrániti mateřstvím vyčerpanou, fysicky a duševně zničenou ženu dělnickou, která už vykonala vůči lidské společnosti svoji povinnost, před bídou nebo před zločinností, tu našel pan ministr zdravotnictví ve zdravotním výboru přímo ohnivá slova protestu, aby varoval před následky, které by se mohly dostaviti. Zde však, jak se zdá, ministerstvo zdravotnictví vůbec nepřišlo na myšlenku, že zde by byla půda pro to, aby se někdo staral, aby mohly býti ženy vrstev lidových ochráněny před zločinností. Čtěte soudní anály, podívejte se do naší kriminalistiky a do jejích údajů o nemanželských matkách, zbavujících se svého dítěte, a uvidíte, jak v četných případech je to mladá, nezkušená, svedená služebná dívka, při níž, kdybychom chtěli jejich historii psát, psali bychom smutnou kritiku života měšťáckých rodin, o nichž bychom se dověděli prapodivné věci. Není divu, že tento zřejmý úmysl, který ostatně v zákoně nikdo nepopíral, protože páni z vládní majority měli dosti odvahy to hájiti, ještě nás pobouřil, poněvadž ukázal, že je to zase o jeden krok dále od toho ideálu sociální spravedlnosti, ve který jsme chtěli věřiti.
Viděli jsme, že tato společnost, která vydala ze sebe dnešní vládní majoritu, je odhodlána jíti ještě dál, nejen postupovati proti nemanželské a dělnické matce, když jde o její ochranu v době mateřství, když je bezmocná a závislá na ochraně svého okolí a společnosti. A viděli jsme, že tato vládní majorita stává se opravdu dravou a neústupnou, když šlo o zásadu vdovské renty. Strana čsl. nár. socialistů od první chvíle, když se jednalo o původní zákon, postavila se již za tento požadavek bezpodmínečné vdovské renty pro dělnickou vdovu. Bili jsme se, smlouvali, kompromisovali. Kdyby původní zákon č. 221 byl výsledkem bývalých mocenských poměrů, tak snad se dalo leccos chápati, ale my víme, že tento zákon byl výsledkem kompromisu a víme, že nebyl nijakým dobrodiním tehdejších měšťanských stran, součásti vládní majority. Tyto měšťácké strany si daly dělnictvem tento zákon zaplatiti a neudělaly tedy milost nikomu, ani dělníkovi, ani jeho vdově, ani jeho sirotku. (Výborně!) Viděli jsme nyní znovu, že vládní majorita stojí na stanovisku mocenském, na stanovisku politické moci a že je ochotna toto své stanovisko také v zákoně uhájiti. Dal to velkou práci, nežli se podařilo zatlačiti vyjednávání do těch proudů, aby z něho vyplynul zase kompromis, aby z něho vyplynulo přiznání vdovské renty dělnické vdově, matce dvou nebo více dětí. Budiž mi dovoleno, abych bez chlouby, ale s radostným zadostiučiněním konstatovala: Ceníme si tento výsledek své houževnaté práce, ceníme si své poctivé snahy postaviti na základ sociální spravedlnosti dělnickou vdovu a dělnickou matku. Víme, že tu zdaleka není dosaženo všechno. Náš iniciativní návrh zřejmě a jasně mluví o bezpodmínečném vdovském nároku. Ukazovali jsme na to, že všechny vrstvy občanstva v tomto státě mají právo, aby o jejich vdovy, o jejich sirotky bylo postaráno. Nezávidíme ani veřejným ani státním zaměstnancům, nezávidíme hornickým provisionistům, nezávidíme válečným poškozencům a jejich vdovám rentu, na kterou jim zákony přiznávají právo, ale museli jsme hlasitě říci, že nepřiznat stejný nárok dělnické vdově jest nedostatkem citu sociální spravedlnosti, že to není nedostatek ochoty a dobré vůle, nýbrž zřejmé znehodnocení, vyloučení dělnické vdovy a matky z národní a státní společnosti, (Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.) znehodnocení její funkce. Tyto věci přirozeně nemohli jsme klidně snášeti, nemohli jsme je akceptovati, pro ně jsme museli jíti do boje, ne jak si pánové z vládních stran představovali a jak mi bylo v sociálně-politickém výboru namítáno, z důvodů agitačních, nýbrž z vědomí povinnosti, (Potlesk.) z vědomí sociální spravedlnosti a z vědomí, že bychom se museli zastyděti a zarděti před celým pokrokovým světem, kdybychom nepochopili, že vylučovati z národní společnosti dělnickou ženu, dělnickou matku a dělnickou vdovu, jest krutým hříchem a výsměchem lidskému rozumu a pokořením lidské důstojnosti. (Výborně!)
Pánové z vládní majority byli ochotni koncedovati určité ústupky. Domnívali se prý, že nám jde o nárok sirotčí. Slavná sněmovno, je příliš pochopitelno, že, zajímá-li někoho nárok vdovský, zajímá-li někoho situace opuštěné dělnické vdovy, pak musí uznati, že ustanovení zákona, které mluví, že bez průkazu invalidity - vládní většina si tolik domýšlela na tomto ustanovení - tedy v 65 letech má dělnická žena, dělnická vdova nárok na rentu, není tak ohromně mnoho, aby za to musil býti kde kdo vděčen. Není tu však dostatečně postaráno ani o vdovu ani o sirotky. Každá jednotlivá žena dělnická je přece v těchto letech sama o sobě invalidní, protože má za sebou těžký, tvrdý život práce, strádání, krutosti životní, protože má prostě za sebou život proletářské ženy, život proletářské matky a tovární dělnice. Proto jsme věděli, že je invalidní, i kdyby se nenašla ani jedna lékařská kapacita, která by její invaliditu uznala. Vedle toho jsme však cítili, že je třeba se starati o sirotky. Ve svém původním iniciativním návrhu navrhovali jsme úpravu nároku sirotčího, ale vládní majorita přišla s návrhem zvýšení sirotčího nároku z jedné pětiny na jednu čtvrtinu. Když však vehemencí, houževnatostí našeho odporu v otázce zaopatření vdovského byla zatlačena, vzala opět sirotkům toto zvýšení na jednu čtvrtinu zpět a ponechala jim bývalou jednu pětinu za to, že zvýšila resp. přiznala dělnické vdově, matce dvou dítek, nárok na tu rentu. Prosím, proč se pánové z vládní většiny, proč se pan kol. Dubický a pan kol. Zajiček včera tím tak vychloubali, proč vládní majorita vůbec říká: my jsme udělali, my jsme zaopatřili, my jsme způsobili. Ano, jedině vládní majorita byla ochotna učiniti, způsobiti a zaopatřiti, aby to málo, co původní zákon dával dělnictvu, bylo okleštěno, znehodnoceno a zdecimováno. To byla ochotna učiniti vládní majorita.
Nemyslete si, když zde dnes stojíme, když veřejnosti
s těchto míst vykládáme, jaký
byl postup a charakteristika celého jednání,
když zdůrazňujeme svoji zásluhu, chcete-li
to tak nazvati, že jsme nějak příliš
hrdi, poněvadž cítíme příliš
dobře, kolik je v tom pokořujícího,
že takovýmto způsobem je nutno vymáhati
samozřejmé věci a že takovým
nátlakem, bojem, přiostřenou oposicí
je nutno vymáhati věci, pro které bychom
měli míti v demokratickém pokrokovém
státě, který má takové zásady
v ústavě jako my, nepřekonatelný impuls,
který by nás nutil spontánně takové
věci dělati. Ale ne si je nějakým
způsobem vynucovati, vydobývati oposiční
taktikou a na konec býti mravně uspokojenými,
že ta majorita nebyla tak zlá a že vložila
do toho zákona některé věci, se kterými
se dokonce ještě chlubí.