Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Nevím, pánové, jestli by si náš ministr soc. péče také takhle počínal. Teď si představte, kdyby tak představenstvo Pojišťovací Internacionály svolalo tento sjezd do Prahy a kdyby tento sjezd také byl obeslán ministerstvem soc. péče a kdyby pan ministr soc. péče byl tolik laskav a na ten sjezd šel! Slyšeli bychom také taková slova uznání dělnického pojištění, slyšeli bychom tam také taková uznání organisacím dělnického pojištění? U nás je pravý opak! Náš ministr soc. péče kypí záštím proti všemu, co má ráz sociální a myslí, že potrefí dělnické pojištění a zejména politické strany, když navrhne zrušení svazů. Zato se však, pánové, jak jsem řekl, zřizují zemské úřadovny. Odpusťte, že se k této věci vracím, i když kol. Dubický včera charakterisoval zemské úřadovny, které jsou navrhovány pro Prahu, Brno a Bratislavu, dosti přiléhavě. Chci jen charakterisovati pochod od 25. října 1927 až do dnešní doby, jak se vyvíjel za účelem zrušení svazů. Byly nám tvrzeny dvě okolnosti, zejména to tvrdil ve výboru pan ministr Šrámek, že je v prvé řadě nutno ušetřiti v nemocenském pojištění, poněvadž prý svazy vyžadují náklad 5 mil. Kč, za druhé, že prý svazy vykonaly svou povinnost a že prý proto jich není více potřebí, když byla zřízena Ú. S. P. Ale najednou v pondělní schůzi jsme dostali present, že místo 7 svazů se zřizují tři zemské úřadovny. (Posl. Dubický: Ty nebudou státi 20 mil. Kč!) Kol. Dubický, tvrdí se, že budou státi více, ale řekněme, že by stály jen 20 až 25 mil. Kč. Dnes již některý tisk zaznamenává hlasy odborníků, že budou státi 30, případně i 40 mil. Kč. Pánové, je zde tendence rušiti stará osvědčená a nutná zařízení. Zde se vykládá potřeba ušetřiti 5 mil. Kč, a. v nových úřadech, jako budou zemské úřadovny, se má vydati 25 mil. Kč. Beru číslice střední a nikoliv nejnižší nebo nejvyšší. Nemyslíte, pánové, že toto je politický atentát, že to je dílo, plynoucí z politického záští? Nemyslíte, pánové na pravici, i vy, kteří docházíte k rozporům se stranou lidovou, že pan ministr sleduje jistý zájem? Vždyť je to jeho věc. Známe z jednání, kdo si přál zemské úřadovny a kdo si nepřál svazy. Víme, kdo sleduje snahu, aby měl jeden úřad v Bratislavě a druhý úřad v Brně. Pánové, kdo však uhradí těch 25 milionů, to nikdo nám nepověděl. Páni odborní úředníci z ministerstva financí ani neřeknou, kdo těch 25 mil. Kč zaplatí, poněvadž nemocenské pojišťovny nebudou na zemské úřadovny nic přispívati. Když pan ministr prosadí, že se zruší povinné členství u svazů, ušetří se v nemocenských pojišťovnách 5 mil. Kč a nemocenské pojišťovny to jiným způsobem, několikanásobně zaplatí, a to i tu ochranu, kterou mají v retaxaci, v revisi účtů lékařských, lázeňských a nemocničních atd. Pan ministr a jeho odborní úředníci vědí, že to bude velká vada, když nemocenské pojišťovny takové zařízení nebudou míti.

Není pravda, a to pan ministr a ostatní vědí, že Ústřední sociální pojišťovna bude hlídati každý haléř. To dělat nemůže a kdyby to dělala, musila by pro to míti velmi drahý aparát. Ale prosím, kdo zaplatí 25 milionů pro zemské úřadovny? (Posl. Tomášek: Pan ministr má tu reservní miliardu!) Kol. Tomášku, o té reservní miliardě jsme již hodně mluvili, jenže to bylo jen gesto v nouzi řečnické, vyslovené ve výboru. Ale copak nám někdo ručí, že ta slíbená miliarda bude za rok likvidní? Vždyť tento ministr třeba tu nebude, a že by se jiný resortní ministr chtěl k tomu hlásiti, tomu nikdo nebude věřiti. (Předsednictví převzal místopředseda Stivín.)

Podle návrhu má Ústřední soc. pojišťovna zříditi tři zemské úřadovny. Tam se chytají za hlavu, nevědí, co budou dělati, jakou budou míti kompetenci. A což teprve, až začne ježdění mezi Prahou a Bratislavou a Prahou a Brnem, uvidíme, jak budou vypadati správní výlohy těchto úřadů. A kdo to zaplatí? Vždyť Ústřední soc. pojišťovna nemůže ročně vydati jen tak lehce ročně 25 mil. Kč. (Výkřiky posl. dr Jurigy.) Pánové si to snad ještě do hlasování rozmyslí. Rád uvidím, jak zemské úřadovny budou zřizovati a zejména jak budou hájiti náklady, které na tyto nepotřebné úřady vzniknou.

Ve věci svazů udělejte si usnesení jakékoli. My vám můžeme dnes říci: svazy budou, když ne s povinným členstvím, tedy s dobrovolným, jak je dělnické sociálně pojišťovací hnutí potřebuje. Jako každé zřízení, banky, záložny, města a jiné korporace mají své ústřední organisace, aby hájily jejich zájmy, tak je musí míti také nemocenské pojišťovny. To je naše stanovisko, to je naše kredo ve věci svazů. Když bylo oceněno pojištění, chtěl bych se přece vrátiti v závěru své řeči k jeho úkolům a významu. Letos je tomu 40 let, co zákon o povinném nemocenském pojištění byl vyhlášen. Zákon vstoupil v platnost 1. srpna 1889. Bude to tedy v srpnu příštího roku 40 let, co se zákon o nemoc. pojištění provádí. Nikde, jak už moji předřečníci řekli, takový atentát na dělnickou samosprávu, na pojištěnce, jako je navržen v této osnově, nebyl vykonán, a to ani v býv. Rakousku, ani v Československu za minulých 10 let, ani v jiných státech. A slouží k hanbě nynější majority v Československu, že ona je první, která v organisační části dělnické pojištění totálně zhoršuje a vliv dělníků na samosprávu dělnického soc. pojištění znemožňuje, kdežto v jiných státech se děje opak, všude jinde vliv dělnictva jako třídy na pojištění se zvětšuje. U nás se přehlíží, co pojištění vykonalo. Uvedu jen krátce o tom data. Za 36 let nemocenské pojišťovny vyplatily na podporách nemocenských 2 miliardy 390,950.000 Kč, lékařům 792,318.000 Kč, za léky a léčiva 491,292.000 Kč, nemocnicím a na dopravě 359,995.000 Kč, na pohřebném 89,972.000 Kč, celkem za 36 let, když počítáme nepatrný rozsah a význam pojištění, jak působilo za Rakouska, se vyplatily 4 miliardy 124,929.000 Kč. Můžeme proto počítati, že, až se budou vypláceti dávky plných 40 let, budou činiti celkem asi 4 2 miliardy korun. Uveďte jedno zřízení, kde z přijaté koruny vrací pojištěnci na dávkách 80%, jako je tomu v našem nemocenském pojištění. Takového zařízení není. Proto, jestliže v Rakousku před několika dny ocenil toto tak významné zařízení president státu a ministr soc. péče, nutno litovati, že se takové ocenění nestalo i v Československu - třeba jenom v číslicích.

Nemocenské pojištění v Československu působí již 40 let a výročí jeho trvání bylo korunováno takovou persifláží zákonodárnou, jaká nám byla předložena 25. října 1927. Tento návrh, jak byl stilisován a pak také plénu poslanecké sněmovny předložen, neslouží ke cti jeho tvůrcům a dokazuje oprávněnost odporu dělnické třídy proti němu, jež sice zabránila mnohým nejškodlivějším ustanovením, ale jest hanbou těch, kteří stát přechodně spravují, že oni po 40leté platnosti zákona, zejména v době desetiletého trvání státu, se odvažují dělníkům vliv na tyto ústavy a jejich samosprávu tak ohrožovati, jak se to v osnově děje. Doufejme, že toto dílo, i když je katansky provedete, bude chvilkové, že celá veřejnost se vzpamatuje a učiní opatření, aby tento režim, který tolik zla republice natropil - a doufejme, že jen ještě několik týdnů natropí odnesl si za něj náležitou odplatu. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Stivín (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. Tučný. Uděluji mu slovo.

Posl. Tučný: Slavná sněmovno! Budeme rozhodovati o osudu dělnického sociálního pojištění. Bude to čin, jehož ozvěna neumlkne uplynutím dne, neumlkne am po roce ani po dvou, protože účinky tohoto činu potáhnou se životem sociálního pojištění, pokud nebudou paralysovány nebo napraveny. Proto ani v poslední hodině není pozdě na výzvu k rozvaze, nežli hlasováním může býti rozhodnuto osudně. Neboť sociální pojištění dělnické jako základní kámen soc. ochrany této třídy bude ve značné míře regulátorem citového založení dělnictva k ostatním vrstvám společnosti, k těm, kteří svou mocí rozhodli o jeho účinech, a samozřejmě také ke svému státu.

To je potřebí míti na zřeteli u nás, jako bylo k tomu přihlíženo jinde. Nebyli to socialisté, kteří svým vlivem a mocí rozhodovali o soc. pojištění v Německu, Rakousku a jinde. Bismarck nebyl socialistou, jako jím nebyl Körber a jako dnes není Seipel. Třídní odpůrci dělnictva zasahovali dříve a zasahují dnes do osudu tohoto pojištění a přece potlačili třídní zaujatost na tolik, aby také v zájmu dobré pověsti jimi spravovaného státu neměli v sociálním pojištění ducha této třídní zaujatosti, aby neměli politické soc. pojištění, nýbrž odborné.

U nás naproti tomu se podnikl krok, který v historii tak lehce nenajde obdoby. Právě ten základní kámen soc. ochrany dělnictva byl dán na pospas nahodilému a dočasnému seskupení politických stran, aby se stal předmětem urputného zápolení o politickou kořist (Tak jest!) a aby na něm strany tohoto se skupení vyzkoušely nejen svoji moc a vliv v koalici, nýbrž i řadu nectností, mezi nimiž sobeckost a materialistické pudy hrají úlohu vynikající. A sociální pojištění, v němž byly jen snesitelné stíny našich malých politických poměrů, má se státi nyní kat exochen politickým sociálním pojištěním.

Jen několika slovy chci se dotknouti motivu, který k tomuto osudnému pokusu naši koalici vedl. Od počátku se tvrdilo - a ještě včera v čelném listě politické koaliční strany znovu bylo tvrzeno - že 2 rozhodující motivy vedly koalici k pokusu novelisačnímu: snížení příspěvků a pořádek v nemocenských pojišťovnách. Tvrdím, že to nebyly pouze tyto 2 motivy. Podle obsahu původního vládního návrhu šlo o daleko více než o pouhé snížení příspěvků. Vedle něj šlo - a, myslím, ne v poslední řadě - o dokonalé paralysování vlivu pojištěnců na provádění celého soc. pojištění. Šlo také ne v poslední řadě o dokonalé rozmetání samosprávy, kterou pojištěnci měli v pojišťovnách nemocenských a která byla zavedena snesitelnou měrou také u Ústřední soc. pojišťovny. Šlo však zejména o ohrožení jistoty soc. pojištění, a co bylo pro nás zejména nepřijatelným a co nás musilo podnítiti k nejvážnějšímu a také k nejprudšímu odporu: soc. pojištění pro jednu skupinu zaměstnanců ve výrobě mělo se státi skoro ilusorním. A vedle toho jednalo se o poškození pojištěnců dalekosáhlým tříštěním organisace soc. pojištění. Když jsme stáli před takovýmto obsahem původního vládního návrhu, nemohlo nikoho překvapiti, že to v nás vyvolalo veliké, opravdové, upřímné pobouření a že to vyvolalo stejné pobouření v milionových masách těch, jejichž osud je se soc. pojištěním spjat. Nevěřili jste, pánové z koalice, že city, které mluvčí dělnického světa vám přednášeli, aby vás varovali, jsou opravdu věrnou odezvou nálady v širokých milionových masách. Potřebovali jste důkaz, abyste byli ujištěni, že stejně jako mluvčí cítí všechno dělnictvo. S naší strany nebylo agitace proti soc. pojištění, které bylo předmětem 30 a 40letých úporných zápasů se strany dělnictva. Je to nemyslitelné a je to lapalie, chce-li někdo tvrditi, že se strany socialistů agitovalo se tak, že se to až zvrhlo ke štvaní proti soc. pojištění. Ale útokem a štvaním proti soc. pojištění byl - a o tom jsme dnes, myslím, jednomyslně přesvědčeni - obsah vládního návrhu, zejména původního vládního návrhu. (Souhlas čsl. socialistických poslanců.) Když jste potřebovali důkaz, že stejně s námi smýšlí milionové masy dělnictva, tož jsme vám ten důkaz podali. Již před třetím dubnem, ale zejména 3. dubna byl podán tak přesvědčivý důkaz, že jsme také stáli před účinky tohoto důkazu. A ať se už potom v historii mluví o čem chce, zůstane faktem, na kterém nelze nic oddisputovati, že 3. duben - ne proto, jak před malou chvílí mluvil pan předseda soc. politického výboru, že náhodou tento den zapadl do nenormálních hospodářských poměrů a že otázka zdražovací a jiné hrály tu úlohu, nýbrž pro nespokojenost pracujícího lidu s vládním návrhem, která se projevila tak zřejmým spontánním způsobem, neboť obsah vládního návrhu stačil, aby vyvolal toto živelní pobouření, (Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických.) - jediný také způsobil obrat ve stanovisku koalice, a to nejen k původnímu vládnímu návrhu, nýbrž i ke stanovisku socialistických stran resp. k oposici. (Tak jest!)

A po 3. dubnu, když koaliční strany viděly, že s tím spravedlivým a živelným odporem milionových mass nelze si zahrávat, přešly k taktice, o které zde mluvil p. kol. Dubický, aby se se socialistickými stranami jednalo. Bylo by bývalo lépe pro koalici, která snad od nás nepotřebuje rad, kdyby nebyla čekala na 3. duben a události po něm, a kdyby v těch intencích Švehlových, o kterých se tu včera mluvilo, byla zahájena jednání se zástupci dělnictva dříve, než ten pověstný a historický původní vládní návrh předložila této slavně sněmovně. (Výborně!)

Nemusila alespoň mluviti o tom, že před rozhořčením pracujícího lidu musila kapitulovati a že pod tlakem tohoto rozhořčení zmizel také původní vládní návrh. V té době, kdy byla koalice donucena k přeorientování se nejen oproti svému návrhu, nýbrž i oproti oposici, měli jsme již zásluhou odborné komise při Ústřední soc. pojišťovně připravenu cestičku, po které bylo možno provésti pokus o sblížení koalice s oposicí, alespoň do té míry, že by se s oposicí o osudu soc. pojištění jednalo.

Bylo by neobjektivní, kdyby někdo chtěl popírat, že koalice již za jednání v subkomisi soc. politického výboru byla donucena k ústupkům od původního obsahu vládního návrhu. A jestliže ustupovala již v subkomisi soc.-politického výboru proto, že viděla neudržitelnost ostří tohoto útoku, tož je pochopitelné - a do značné míry samozřejmé že když se našla schůdná cestička, připravená úmornou prací odborné komise při Ústřední soc. pojišťovně, která skutečně vedla k tomu, že jednání mezi koalicí a oposicí bylo možným, původní vládní návrh se ztrácel skoro úplně ve formě, a ztratil se do značné míry také ve věci. Nemusí toho litovati ani koalice ani oposice proto, že ztratil se v zájmu pojištěnců a také v zájmu státu. Nikdo by ani nedomyslil důsledků, kdyby obsah původního vládního návrhu měl býti proveden.

Domnívám se, že smím říci, že jakmile bylo umožněno jednání mezi koalicí a oposicí, obě socialistické strany, které za oposici jednaly, svůj úkol splnily v zájmu pojištěnců tak svědomitě a poctivě, jak to bylo v jejich silách. (Výborně!) A prosím, aby zejména na jedné straně, která už dlouho operuje výtkami a myslím, že má úmysl i v budoucnosti kaceřovati obě socialistické strany - nebylo falešně vykládáno to, co se dělo mezi koalicí a oposicí. Bylo by mylným, naprosto falešným domněním, že šlo skutečně o to, aby celý obsah novelisace, která má býti uplatněna, byl mezi koalicí a oposicí dohodnut do té míry, aby s tímto obsahem oposice do důsledků mohla souhlasiti. (Výborně!) Nebylo na to nikdy pomýšleno, protože od prvého okamžiku jsme byli přesvědčeni, že je to také nemožno. Dohodnouti se s koalicí o obsahu novelisačního návrhu znamenalo, aspoň pro mne, totéž, jako pokus sloučiti oheň s vodou. (Výborně!) A jako je toto nemožné, bylo nemožné dohodnouti se také s koalicí tak, abychom my mohli s obsahem novelisačního návrhu souhlasiti. (Výborně!) Ale oposici šlo o to, aby otupila nejostřejší hroty útoku, který byl připravován na dělnické sociální pojištění a také o to, aby se pokusila v zájmu pojištěnců docíliti nějakých úspěchů. (Tak jest!) A mohu říci, aniž by se mi mohlo vytýkati, že se dopouštím nějaké neloyálnosti, že zejména s naší strany bylo při každé příležitosti a ustavičně zdůrazňováno, že do celého jednání s koaličními stranami jdeme především v zájmu pojištěnců (Výborně! Potlesk čsl. socialistických poslanců.) a že nějaké stranicko-politické interesy jsou u nás otázkami podružnými.

S tohoto hlediska poměru koalice k oposici je potřebí také posuzovati výsledky dohodovacích porad. S tohoto hlediska je také pochopitelné, že v osnově, která už podle zprávy výborové dává obraz toho, co má býti skutečně uplatněno, zůstala řada věcí pro socialistickou oposici naprosto nepřijatelných.

Já si hned při prvé otázce, která je takového rázu, dovoluji položiti veřejně otázku, na kterou bych prosil, aby mně byla dána odpověď, a to buď se strany vedoucích činitelů koalice anebo aspoň pana zpravodaje. Předloha vylučuje mladistvé osoby do 16. roku věku z pojistné povinnosti. Kdo žádal vyloučení učňů z pojistné povinnosti, to víme. Ale ptám se veřejně: kdo žádal vyloučení mladistvých dělníků průmyslových z pojistné povinnosti? (Výkřiky posl. Sladkého.) Pánové z koaliční strany řeknou: Nikdo nám dosud nepotvrdil, že by někdo skutečně chtěl, aby průmysloví dělníci zůstali v pojistné povinnosti. Ano, to je správné, ale strašně sofistické, poněvadž je pro mne samozřejmé, že jakmile vládní návrh průmyslníkům sám nabídl, aby přijali vyloučení mladistvých dělníků do 16 roků, přece průmyslníci neřeknou: My proti tomu protestujeme a chceme, aby pojistná povinnost pro tyto osoby zůstala zachována. Právě proto se ptám, komu na tom záleželo, aby se do návrhu dostalo vyloučení těchto osob z pojistné povinnosti?

Je mně líto, že nemohu také souhlasiti s panem zpravodajem v tom, že by z pojištěnců nebyl nikdo materielně poškozen. Už to vyloučení osob do 16 roků věku - na tom nelze přece nic oddisputovati - znamená poškození materielní. Jestliže se někomu pojistná doba, které se může dožíti, o dva roky zkracuje, tu mne nikdo nepřesvědčí, že by tu šlo o materielní zlepšení a nikdo mne také nepřesvědčí, že by tu nešlo o materielní zhoršení.

Ale to není jediná věc, která dokazuje velmi přesvědčivě, že o materielní poškození tu jde. Je to zejména také ono ustanovení §u 7, ve kterém se jedná o započítávání hodnoty naturálních požitků. A promiňte, pánové z koalice, když vyslovím podivení, jak dlouho jste přemýšleli, do jaké míry smíte se odvážiti poškoditi pojištěnce z tohoto titulu započítávání naturálních požitků. V původním vládním návrhu vzalo se to všechno generelně a do jednoho celku a řeklo se: Naturální požitky pouze o 1 třídu smí způsobiti zařazení vyšší, než odpovídá mzdě dávané v penězích; myslím však, že koalice sama přišla k přesvědčení, že toto poškození je neudržitelné, že si to pojištěnci nedají líbiti, a opravila druhý návrh aspoň potud, že připustila u pomocnic v domácnosti zařazení o 2 třídy, u deputátníků dokonce o 3 třídy a pouze u učňů a hospodářské čeledi jenom o jednu třídu.

A když jsme dostali definitivní stylisaci, která nám byla dávána po kousíčkách, po jednotlivých paragrafech, a když jsme už považovali za jisté, že na druhém vládním návrhu v tomto směru nebude ničeho měněno, byli jsme překvapeni faktem, že se po třetí měnil onen odstavec toho paragrafu a znovu se pomocnice v domácnosti dávají mezi ty kategorie, kterým se smí započítávati hodnota naturálních požitků pouze o jednu jedinou třídu, a deputátníci do oné kategorie, kterým se budou započítávati naturální požitky o dvě třídy výše. Bylo tvrzeno panem referentem, že to pro pomocnice v domácnosti neznamená újmu při nemocenském pojištění ani při pojištění starobním a invalidním. Nebudu mluviti o starobním a invalidním pojištění, protože, je pravda, neznáme ani procento těch pomocnic v domácnosti, které následkem přeměny v životním svém stavu budou opravdu spoléhati na to, že starobní a invalidní pojištění mají; ale nemocenské pojištění jistě u pomocnic v domácnosti hraje velmi významnou roli. (Tak jest!) Když se bude započítávati hodnota naturálních požitků pouze o jednu jedinou třídu, budeme je míti v nemocenských pojišťovnách, zejména v Praze, kde jsou měsíční mzdy od 150 až 180 Kč měsíčně ve III. mzdové třídě, místo aby byly spravedlivě zařazeny nejméně do V. mzdové třídy. Na této skutečnosti žádnou matematikou a žádnou eskamotáží číslicovou nikdo nezmění, že pomocnice v domácnosti nejméně o dvě třídy budou zkráceny při pojištění nemocenském (Tak jest!) a že bude opravdu ve vážných starostech každá ta služka, jestliže na ni dolehne nemoc tak vážná, která vyžaduje léčení v léčebných ústavech, nemocnicích atd.

Zrovna tak je tomu u čeledi hospodářské a u deputátníků. Nebudeme si zapírati, že dělení 25ti a násobení 30ti, ať platů nebo mezd, bude hráti určitou úlohu při rozhodování, jak je zařaditi do tříd mzdových. Ale v tom okamžiku, když se striktně vysloví zásada, že naturální požitky smějí způsobiti pouze o jednu třídu vyšší zařazení, nehraje žádnou úlohu dělení 25ti a násobení 30ti, poněvadž tyto smějí býti hodnoceny pouze jednou třídou a nikdy více. (Tak jest!)

Nelze oddiskutovati, že také nižší sazby pojistného jsou materielním poškozením pojištěnců. Myslím, že ani z koalice se nikdo nebude pokoušeti o to, aby nám toto tvrzení vyvrátil. (Tak jest!)

Chci konstatovati, že koalice toto materielní poškození pojištěnců dělala vědomě, vždyť také tímto účelem motivovala nutnost novelisace dělnického sociálního pojištění, jak to ještě včera dokazoval vůdčí politický list našich koaličníků. A jestliže jsem mluvil o tom, že při novelisaci vynikající úlohu hrála sobeckost a materialistický pud, musím právě při těch nízkých sazbách příspěvkových, které byly stanoveny pro třídu Aa - a Ab - přiznati, že tu za úsporu 10 až 12 Kč ročně, které pro toho zaměstnavatele neznamenají tak dalece mnoho a nehrají v jeho majetkových a výdělečných poměrech žádnou vynikající úlohu, dopouští se koalice těžkého poškození pojištěnců tím, že jejich výměr rentový, i když se stanoví nový systém zvýšení rent, bude tak ubohý, že bude těžko mluviti o nějakém pojištění, nýbrž že bude možno mluviti jen o tom, že pojištěnec dostane měsíčně určité zpropitné, aby se neřeklo, že sociální pojištění proň vůbec nebylo zavedeno.

Je opravdu zajímavo, jak se koalice zachovala nejenom k těm zaměstnancům, ať již v zemědělství, ať k pomocnicím v domácnosti a k učňům, nýbrž i k lidem, kteří přece jen zasluhovali více ohledu. Jde také o vojáky. Jde o lidi, kteří byli povoláni k nejčestnější občanské povinnosti, aby se vycvičili, až toho bude třeba, k účinné obraně vlasti. Uznání, že nemohou býti poškozeni za to, že k této nejčestnější povinnosti občanské byli povoláni, nás do značné míry potěšuje, ale méně již nás může potěšiti, jak ta nejčestnější občanská povinnost byla zhodnocena.

Ústřední soc. pojišťovna správně reklamovala, aby po dobu vykonávání presenční služby vojenské nebyl občan republiky pojištěn, nýbrž aby se mu tato doba započítávala jenom jako příspěvková doba, což by nepůsobilo na zkrácení jeho pojištěné doby. Proto také žádala, aby se pojištění vojáků resp. placení příspěvků dalo do třídy Ab. Koalice nepřipustila pro nanejvýše dva anebo tři miliony zvýšeného nákladu, aby vojákům se počítaly příspěvky ve třídě Ab a zařadila je do té nejnižší příspěvkové třídy, která v našem soc. pojištění existuje, mezi učně a mezi hospodářskou čeleď, která také bude odsouzena při starobním a invalidním pojištění do třídy Aa. Takto zhodnotila koalice vykonávání té nejčestnější občanské povinnosti, jistě k malé radosti těch, kteří tuto nejčestnější povinnost plní. (Výborně!)

Jde-li o otázku, zdali pojištěnci jsou anebo nejsou materielně poškozeni, není tím ještě, co jsem uvedl, vyčerpáno všechno, co skutečně jejich materielní poškození znamená. Domníval-li by se někdo, kdo nezná praksi v nemocenském pojištění, že tříštění organisace nemocenského pojištění nemůže míti žádného vlivu na materielní zájem pojištěnců, pak se mýlí. Jenom u nás a to ještě ne všude, nýbrž jenom v těch stranách koaličních, může býti toto přesvědčení a může býti ustáleno takovéto mínění. Jinde již všude pochopili, že účelné nemocenské pojištění a účelnou léčebnou péči mohou prováděti jenom velké pojišťovací celky. (Výborně!) A čím větší pojišťovací celek, tím dokonalejší také jeho léčebná péče, tím dokonalejší všechny prostředky, kterými se o zdraví pojištěnce dá pečovati. Kdyby jenom na půl roku prakticky někdo z koalice působil při provádění nemocenského pojištění anebo kdyby si někdo dal práci půl roku se studiem prakse v nemocenském pojištění a léčebné péče, viděl by, co to znamená, může-li nemocenská pojišťovna míti svá ambulatoria, své léčebné ústavy, ozdravovny a pod., co to znamená po stránce ekonomické a po stránce hygienické, a pak by ovšem přišel k jiným závěrům než k tomu, že nic neznamená, když se lehkomyslně z nějakého toho pojišťovacího celku odloupne 3.000, 4.000 pojištěnců, poněvadž prý se těm pojištěncům absolutně nic nestane. Kol. Johanis přede mnou mluvil o presidentovi rakouské republiky Hainischovi a myslím, že už zde také bylo mluveno o jiných politických a sociálně-politických kapacitách, aby byl podán důkaz, jaká orientace je v otázce organisace nemocenského pojištění jinde na rozdíl od té, která se uplatňuje v této vládní osnově. A, vážení pánové, až bude veřejnost státi před hotovým dílem a až zejména bude státi před positivním zásahem do dnešní organisace nemocenského pojištění, hlavně pokud se týče tvoření nových pojišťoven společenstevních, ať se vám to líbí nebo nelíbí, budete jí musiti zodpověděti otázku a to nejen veřejnosti domácí, ale i zahraniční, proč k tomu u nás musilo dojíti, že se velké celky pojišťovací smějí trhati a tříštiti. (Výborně!) Na tuto otázku "proč" budete míti pouze jedinou odpověď: Velká 13tičlenná strana politická si toho přála, aby ze zápolení o politickou kořist si také něco odnesla. (Potlesk poslanců nár. socialistické strany.) To bude jediný argument, který budete moci položiti na váhu.

A teď si prosím, slavná sněmovno, račte představiti tu ironii, opravdu trpkou ironii, když na řečnickou tribunu vystoupí p. kol. Vávra, a to, co jsme již tisíckráte od něho slyšeli, znovu a znovu do omrzení opakuje: Jde nám o zlevnění, jde nám o zdokonalení, jde nám také o zlepšení celkového soc. pojištění. A p. kol. Vávra, který je dokonce členem představenstva Ústřední soc. pojišťovny, je přece jedním z těch, který musí býti velice dobře informován o tom, jak vypadá osud pojištěnce ve společenstevní pokladně a jak vypadá osud pojištěnce v okresní pojišťovně. Abych neunavoval zbytečně číslicemi, které jsou přístupny dnes veřejně, uvedu jen několik. Na dávkách pojištěncům dá pojišťovna společenstevní 89 Kč, okresní 98 Kč. (Slyšte!) To je průměr na jednoho pojištěnce, aby nebylo omylu. Na správních nákladech potřebuje společenstevní pojišťovna 21.18%, okresní pouze 12.95%. (Slyšte!) V otázce procent správních nákladů slyšeli jsme tu již tolik kleteb na nemocenské pojišťovny a pořád lezou oči z důlků nenávistným lidem, že celé to procento správních nákladů jsou vlastně jen platy ředitelů a zaměstnanců pojišťoven. Pořád až do omrzení se deklamuje, že to procento správních nákladů se musí snížiti, a najednou budeme vytvářeti zbytečné nové celky s vysokými, o 9% vyššími správními náklady než jsou v okresních nemocenských pojišťovnách.

Slyšeli jsme ovšem v soc.-politickém výboru jiný motiv, pro který se mají zřizovati nové společenstevní pojišťovny, ve stesku totiž, který byl přednesen z téže strany, že prý z nemocenských pojišťoven ani krejcarem nebyly podporovány peněžní ústavy živnostenské. Domnívám se, že strana středostavovských živnostníků snad právě proto, aby mohla z nemocenských pojišťoven společenstevních ukládati reservní fondy do živnostenských peněžních ústavů, tak vehementně usilovala o to, aby aspoň několik nových společenstevních pojišťoven k těm starým si mohla vytvořiti. Je ovšem otázka, zdali z toho očekávání nepřijde strašně trpké rozčarování, poněvadž v prvé řadě není jisto, jestli vůbec reservní fondy v těch společenstevních pojišťovnách budou a potom, zda na takovou jistotu, jakou mohou poskytovati ústavy živnostenské, bude možno ukládati jmění společenstevních nemocenských pojišťoven.

Společenstevní pojišťovny ani po stránce politické nepřinesou živnostenské straně onoho prospěchu, který od nich očekává. Pro mne je samozřejmé, že při poměrném volebním řádu, který je také v zákoně dán nemocenským pojišťovnám pro volby, bude úpornější zápas o správu těchto pojišťoven, než byl dosud, protože bude o účast na správě zápoliti více skupin pojištěneckých i skupin zaměstnavatelských. A zejména si dovedeme my, kteří máme přehled po tom dělnickém terénu, představiti, jaký zápas bude o vliv na správu okresních nemocenských pojišťoven, protože tu bude padati na váhu velké procento pojištěnců indiferentních, o které budou sváděti všechny skupiny, o vliv se ucházející, zápas. (Tak jest!) U společenstevních nemocenských pojišťoven budou poměry daleko jednodušší, poněvadž právě, jak známe poměry na dělnickém terénu, zaměstnanci povinných členů společenstva jsou naši odborově organisovaní dělníci, které jsme již dávno do odborových organisací zachytili, a tu je pro mne samozřejmé, že představenstvo nebude složeno ze zástupců takových, které by si nadiktovalo společenstvo, nýbrž ze zástupců, kteří budou míti důvěru odborově organisovaného dělnictva, a podle toho bude také vypadati správa společenstevní nemocenské pojišťovny. Nepřeji ani nepříteli nic zlého, ale domnívám se, že tady se v proroctví nezklamu, když řeknu, že po každé stránce v celé té spekulaci s novými společenstevními nemocenskými pojišťovnami dožije se živnostenská strana strašného zklamání a trpkého rozčarování. (Výborně!)

Vážené dámy a pánové! Když už společenstevní nemocenské pojišťovny nás nenadchnou, abychom se vyslovili pro jejich tvoření, a i když je považujeme za zbytečnou přítěž na řádné, dokonalé organisaci nemocenského pojištění, tož opravdu nenalézá člověk slov, aby po zásluze odsoudil rozhodnutí koalice, aby byla nejen při životě zachována zajišťovací pojišťovna pro pomocnice v domácnosti, nýbrž aby této pojišťovně byla povolena nová míza, která by eventuelně dovolila její nový rozmach a vývoj, zkrátka lidovými slovy, aby byla omlazena.